Při všech změnách firmy zůstali však účastníci až na malé výjimky jedni a tíž. Také cíl a metody společnosti se nezměnily. Zůstala věrna zásadě: Státu, zemi, okresu a obci na daních a přirážkách nic neplatiti. Veškeré kroky, které zástupci obce a okresu u příslušných státních úřadů podnikli, byly bezvýsledné. Zemské i státní úřady jsou malomocné k dobývání svých pohledávek a pohledávek obcí a okresů proto, že správa zmíněných společností dovede již najíti prostředky, aby pohotové kapitály před zmíněnými zákroky uhájila a skryla. Firmanti, opírajíce se o různé velkomožné styky a vlivy, až dosud zmařili každé opatření, jež bylo podniknuto, aby společnost byla přinucena plniti své povinnosti.

Opatření berních správ tím, že firmě intabulovaly dlužné daně a přirážky v částce 9 mil. Kč na důlní podniky, jež intensivním dolováním ztrácejí využitím uhlí na své ceně a nejsou tedy trvalou nebo v hodnotě vzestupnou realitou, budí dojem naivnosti a směšnosti, když na druhé straně pardonují se ohromné příjmy společnosti, od státního železničního eráru hotově firmě vyplácené.

Ve sboru pro obchodní vedení státních drah sedí zástupce ministerstva financí. Jemu přece nemá ujíti při zadávání státních dodávek uhlí tak příkladný případ, jakým jest tento, a při nejmenším má stanoviti podmínku, jež by zabezpečila, aby část ceny, poukazované za uhlí Stejskalově společnosti, stržena byla na prospěch dlužných daní a přirážek. Tato společnost, resp. její přednosta má ještě tolik odvahy, že ve včerejších "Lidovkách" oznamuje, že není pravda vše, co se traduje, a že firma má většinu daní a přirážek do konce r. 1926 zaplacenu. Ale od r. 1926 do dneška nezaplatila ani haléře na daních a přirážkách. Léta 1922 až 1926 jsou známa tím, že se obyčejně průmyslu veškeré daně a přirážky odpisovaly a proto také firma se chlubí, že má přirážky a daně zaplacené.

Také Severočeská uhelná společnost a Mostecká uhelná společnost jest jedno a totéž a spekulace těchto společností jde tak daleko, že nejenom jsou hledány cesty k uniknutí berní povinnosti, ale dokonce i k likvidaci a k bezúčinnosti zákonodárných opatření sociálně ochranných. Tak na př. sahá se k propuštění dělníků ze zaměstnání u jedné společnosti do 2 let od jejich nastoupení za tím účelem, aby nenabyli nároků na placenou dovolenou. Tito dělníci jsou pak přijímáni druhou společností na témže podniku, ale jen zase na dobu, která zmíněných výhod sociálních neposkytuje.

Zákon č. 76 svým obsahem přímo svádí různé podnikatele k takovým společenstevním konstrukcím, pomocí jichž se uniká veřejnoprávním finančním povinnostem. Tak na př. podle §u 77, odst. 2 téhož zákona možno sloučiti veškeré jinak oddělené podniky v jeden hospodářský soubor za účelem společné jednotné bilance a také jednotného zdanění. Toto ustanovení je výhodou pro majitele podniku a pohromou pro obce a okresy.

Právě v těchto dnech dožadují se obce a okresy severočeské změny tohoto ustanovení a jejich důvody jsou velmi podstatné. Jde ovšem také o stát sám, neboť r. 1926 byla státnímu báňskému ředitelství v několika obcích jirkovského a mosteckého okresu, v nichž jsou podniky státních dolů, předepsána výdělková daň ve výši 701.484 Kč, kterýžto předpis po vydání zákona o berní reformě klesl r. 1928 na pouhých 33.656 Kč.

K původní berní základně r. 1926 bylo předepsáno berními úřady v Mostě a Jirkově pro dotčené obce na přirážkách 3,895.373 Kč a r. 1928 pak už jenom 76.964 Kč. Na okresních, zemských přirážkách a na přirážkách obchodní komory zaplatily státní doly r. 1926 3,318.014 Kč a r. 1928 již jen 100.631 Kč. Tímto berním opatřením získal stát více než 7 mil. Kč, kdežto obce ztratily 4 mil. Kč, což u mnohých znamená ztrátu 90 až 95% všech příjmů.

Tak jako stát v tomto případě, tak také řada soukromokapitalistických podniků v celém státě využila dobrodiní berní reformy k svému prospěchu a ke škodě zejména obecní a okresní samosprávy.

Pan ministr financí sliboval při projednávání zákona č. 76, že přirážkový limit stanovený pro obce a okresy zákonem č. 77 nebude obce poškozovati, protože valorisací nebo zvýšením základních daní nebudou obecní příjmy valně trpěti proto, že objem přirážkové základny bude vydatnější. Jako řada jiných, třeba i dobře míněných ideálů, se panu ministrovi nepodařila, tak i tento předpoklad se nesplnil. Prakse svědčí o pravém opaku. Tak na příklad za účinnosti dřívějšího berního systému pohybovala se berní základna všech daní opravňujících k předepsání obecních přirážek v městě Kralupy n. Vlt. na 350.000 Kč. Po provedení berní reformy klesla berní základna téhož města na 220.000 Kč, tedy o celých 130.000 Kč méně.

Drobným poplatníkům byla berní poplatnost, jež je základem k předepsání obecních a jiných přirážek, zvýšena až o 250%, a proto manko projevující se v původní berní základně, je dobrodiním výhradně jen velkopodniků a také státu, jehož tamější rozsáhlé železniční podniky unikly zdanění.

Abych konkretisoval poznamenávám, že cukrovar ve Velvarech měl r. 1914 předepsanou základní daň výdělkovou v částce 24.600 Kč a když přešel do vlastnictví Krásnobřezenské rafinerie, byl r. 1928 zatížen berním předpisem jen v částce 1250·86 Kč.

Z tohoto porovnání je patrno, že celá tíha státních břemen - o tom svědčí také závěrečný účet pro r. 1929 - je soustavně přesunována na bedra nejširších vrstev lidových a zatěžuje tak hospodářství a existence pilných drobných pracovníků, zatím co velkopodnikům požívajícím velkých výhod a všech možných výrobních předností a dokonalostí nesmírně ulevuje.

Pronikavé snížení berní základny přímých daní a s ní souvisících příjmů na obecních přirážkách činí v případě kralupském přes 700.000 Kč a na jiných berní reformou pro státní příjmy zrekvirovaných dotacích 1,600.000 Kč, dohromady tedy úbytek 2,300 000 Kč. V náhradu za to zavedeno bylo 10 různých dávek, které přes svou značnou výši vynášejí jen kolem 700.000 Kč, tedy čtvrtinu ztraceného příjmu, ale zatěžují právě ty vrstvy obyvatelstva, jež jsou postiženy zvýšením základny berní.

Z porovnání těchto případů a rovněž tak i z účetní závěrky je patrno, že celá tíha státních i všech ostatních příjmů veřejnoprávních korporací přesouvána je z majetku, kapitálu a výdělku a tím i od daní přímých na daň z obratu a na daně a dávky ze spotřeby.

Tento již zákonodárně vytvořený nepříznivý stav berního zřízení zhoršen jest v nemalé míře velmi různorodou praxí jednotlivých úseků berní správy.

Tak setkáváme se v jednotlivých obvodech berních celkem s velmi řídkými případy, kde úředník berního úřadu neb berní správy objektivně a spravedlivě poradí poplatníkovi, jak si má počínati v tom babylonu berního rozčlenění a v kupách papíru, na nichž má vypsati a přiznati své berní povinnosti.

Kvituji velmi rád upřímnou radu každého objektivního úředníka, kterou poskytne poplatníkovi, neboť také státní úřady berní, zrovna tak jako úřady ostatní, nemají býti postrachem občanů, nýbrž poradcem a prostředníkem nejužších styků mezi občany a státem.

Stejně tak však nutno odsouditi ty četné případy úředního trápení a sužování, jemuž je denně mnohým bezdůvodným opatřením tisíce občanů na pospas vydáno.

Zejména v oboru této státní správy je třeba vypěstovati pochopení a oddanost úřednictva ke státu a současně kus lidského cítění ať při písemném nebo osobním styku s obyvatelstvem.

Neblahý stav berních poměrů charakterisován je značnými nedoplatky daní přímých, jdoucími do miliard, a tato okolnost není objasněna ani odůvodněna jen těmi křiklavými případy, jež jsem uvedl, nýbrž vězí z velké části ve struktuře i administraci berní správy.

Komplikovanost berního zřízení a mnohostranná různost daní zavinila, že všichni ti poplatníci již následkem svých podniků mohou si vydržovati trvalého nebo dočasného poradce berního, opatřili si velmi snadno kvalifikované pomocníky z řad pensionovaných berních úředníků za tím účelem, aby jim jejich poplatné povinnosti a záležitosti vyřizovali.

Tito podnikatelé legálně i nelegálně snaží se uniknouti i spravedlivému zdanění, zatím co drobní poplatníci jsou nepřiměřeně k svým příjmům a výdělkům daněmi zatíženi a ještě sužováni bezohledně vymáhající a stíhající soustavou.

V četných berních úřadech jsou poměry pro úředníky státu oddané a objektivní přímo k nesnesení. Mnozí úředníci nemohou pro nával práce s místa, zatím co jiná část úředníků, hovících svým soukromým zájmům věnuje se jen zřejmým prospěchům jednotlivých stran ke škodě jiných poplatníků a velmi často i ke škodě státu samého.

Jsou obvody Československé republiky, zejména v obchodně a průmyslově význačných místech, v nichž se berní administrativa zvrhla do té míry, že i aktivní berní úředníci, pobírající gáži od státu, dali se výlučně do služeb stran - a to vědomě i proti státu.

Věci vyvrcholují tak daleko, že jsou v berní administrativě případy, kde se úředníci pozastavují nad tím, že jsou ještě lidé, kteří ještě něco platí, anebo se táží, zdali ještě někdo platí a kdeže bere republika peníze, když řada kapitálově a finančně velmi dotovaných poplatníků povinnostem uniká. Tyto desolátní poměry berní správy mají své hlubší kořeny nežli jen v administrativě, jak se domníval kol. Dubický. Ty tkví v berní soustavě, v její nespravedlivé, třídní, malé poplatnictvo rdousící a velkému kapitálu ulevující formě, jak ji strana p. kol. Dubického v r. 1927 prosadila.

Nyní platné berní zřízení zničilo v pravém slova smyslu platební morálku a vyvolalo duchy, které rozmnožují v dnešní těžké hospodářské době nespokojenost našeho obyvatelstva.

Za svého krátkodobého působení napáchalo toto zřízení tolik škod naší samosprávě a veřejným zájmům, že jest přímo semeništěm krajní nespokojenosti pro svou berní nejistotu a nespravedlnost - jest proto neudržitelné a musí býti nahrazeno berní soustavou jednoduchou, opírající se o vzestupnou, skutečnými příjmy a výdělky obyvatelstva podloženou berní povinnost, šetřící existenčního minima všech ať námezdně nebo samostatně pracujících vrstev obyvatelstva.

V závěru této kapitoly poznamenávám, že by bylo jen zajímavé zjistiti v obvodu jednotlivých berních úřadů počet a poplatnost podniků podle kapitálové jejich hodnoty, výši daně obratové a poměr zaplacených daní výdělkových a důchodových tak, aby se poznaly skutečné a pravdivé příčiny, proč se daně neplatí a proč jsou vykazovány tak velké nedoplatky berní.

Odstranění papírové administrativy, omezení bezúčelných, namnoze vzájemně si odporujících dekretů a zjednodušení celé berní soustavy vrátí úřednictvu spokojenost a oddanost k úřadu a obyvatelstvu důvěru ve stát. O to také dnes hlavně jde.

Sněmovna má za sebou veliké debaty o hospodářském stavu, příčinách i prostředcích, jimiž máme čeliti všestranné krisi a zabezpečiti obyvatelstvu i celému našemu státnímu zřízení naprostou existenční bezpečnost.

Řečníci všech stran byli si tu zajedno, že tu nejde jen o konjunkturní, nýbrž také o strukturální krisi, to znamená, že chceme-li upřímně řešiti tíhu nynějších poměrů, musíme míti kuráž a odhodlanost sáhnouti na ta zřízení a soustavu, které vedle světových příčin zaviňují v tuzemsku nynější hospodářskou derutu.

Soudím, že vedle pronikavé berní reformy musíme sáhnouti na celou naši finanční soustavu, na směnný systém, který v dosavadním zřízení zaviňuje nouzi o směnné prostředky ve chvíli a v oborech, kdy a kde jich je nejvíce potřebí.

Pestré rozčlenění našich peněžních ústavů a jejich různorodá působnost dává nám možnost posouditi, který druh peněžních ústavů příznivěji dbá potřeb širokých vrstev lidových a jak jeho působnost a poslání prospívá hospodářskému stavu našeho podnikání. Právě v tomto oboru působnosti sledovalo naše zákonodárství i státní administrativa nepříznivé stanovisko k ústavům městy garantovaným a lidu sloužícím, zatím co bankám umožňovala se neomezená působnost ke škodě všeho obchodního a průmyslového podnikání, ba ke škodě celého státu. Podnik, který se dostal do spárů banky, byl a je odsouzen k zániku. Nelze uvésti jeden případ podniku, kterému by banka pomohla nebo jej zachránila, za to zde máme tisíce případů v oboru průmyslu i obchodu a dnes i v zemědělství, kde banky svým plantážnickým způsobem v pravém slova smyslu podniky ničily a dále ničí. Proces, který se v tuto dobu odehrává v řepařství, cukrovarnictví i v jiných oborech průmyslových, je toho nejlepším dokladem.

Morálka dosavadní bankovní soustavy jde přes hlavy tisíců nezaměstnaných dělníků právě tak, jako přes existence tisíců drobných, ať zemědělských, ať živnostenských podnikatelů. Máme tu banky, jimž bylo dáno do vínku vznešené poslání chrániti a pomáhati v dobách hospodářského úpadku zemědělství a živnosti; zatím však dnes vidíme, že poškozují a dorážejí to, co nezardousila světová krise.

Stát, země, okresy, města, obce a s nimi statisíce přičinlivých občanů potřebují úvěru k zachránění existence své i svých sousedů. Banky více než kdy jindy stáhly a zpevnily své hotovosti a klidně přihlížejí, jak průmysl a zemědělství chřadne, zapomínají však, že v této epidemii hospodářské krise rodí se zároveň také bacily, které dříve nebo později musí zachvátiti i bankovní soustavu, která tak macešsky se chová k našemu hospodářskému životu.

Soustava našeho finančního hospodářství zrovna tak jako zmíněná berní reforma vyžaduje pronikavé reformy tak, aby hodnoty tvořené pílí a přičiněním pracujících vrstev byly jim zase zpět k poctivému podnikání a sociálnímu zabezpečení navráceny. K provádění směnné služby v podnikání našeho zemědělství, průmyslu a obchodu stačí finanční a sociálně ochranné ústavy, které jsou v bezprostředním styku svých zájemníků, a půjde jen o organisační přizpůsobení, abychom odstraněním zhoubné působnosti bankovního systému se zbavili také honorování bezzáslužných účastníků, kteří jsou upírem zdravého hospodářského života a jeho rozvoje.

Význačné finanční ústavy, jakými jsou Ústřední sociální pojišťovna, Všeobecný pensijní ústav a úrazové pojišťovny a jiné náhradní podniky toho druhu, povolány budou k tomu, aby si rozmyslily vkládati své hotovosti do ústavů, jež nemají smyslu a pochopení k upřímnému a nezištnému řešení poměrů takové doby, jakou dnes prožíváme, a budou si musiti vzíti za úkol vyřešiti tyto poměry a potřeby průmyslu, obchodu a zemědělství se zřetelem na široké vrstvy lidové, pro něž není nejen ve finančním světě, nýbrž ani v našem zákonodárství pochopení, a budou musiti také hodnoty, nashromážděné ve zmíněných sociálně-ochranných ústavech, v náležitém rozsahu, jež tentokráte potřebujeme k zužitkování a pro povznesení našeho hospodářského života a odstranění hospodářské krise, účelným a také promýšleným způsobem konsolidovati. Šlo by tentokráte o to, aby tyto sociálně-humanitní ústavy, ochranně-sociální ústavy nalezly východisko z dnešní situace tím způsobem, aby centralisováním anebo vzájemnou úmluvou umožnily existenci, vývoj a záchranu těm podnikům, v nichž se zájemníci těch peněžních a finančních ústavů nalézají.

Jde-li o změnu struktury a zaviňuje-li struktura sama nynější hospodářskou deroutu, je třeba, abychom měli kuráž také zde se emancipovati od systému, který se prokázal býti škodlivým celému našemu hospodářskému rozvoji. Nebyli to jen mluvčí socialistických stran, nýbrž také mluvčí občanských stran zdůrazňovali zhoubu režimu bankovního, zhoubu kapitalistického dnešního systému. Mějme kuráž, abychom všechny zdroje svých finančních hotovostí mobilisovali v takových podnicích, jež nebudou zatíženy tantiemami a dividendami a tak velikými honoráři bankovních ředitelů.

Byl by to velmi vážný krok k pronikavému řešení hospodářské krise. Lid by pochopil, že se v tomto shromáždění a v příslušných institucích velmi vážně jedná o účinné prostředky a potřeby. Nesmíme zůstávati jen u těch slov, která byla velmi pěkně přednášena jak o výkladě pana min. předsedy v hospodářské debatě, tak také při této příležitosti i při projednávání státní půjčky atd. a která velmi pěkně lahodila uchu, nýbrž musíme také od těchto slov přejíti ke skutkům. A tu myslím, že se bez reorganisace finančního a bankovního systému tentokráte neobejdeme. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

V dnešním "Venkově" zmiňuje se úvodníkář o názoru ministra zásobování na hospodářskou krisi, kterou tento označuje za krisi hospodářství národního. V rozsahu, v jakém se krise hospodářská nalézá, můžeme ji nazvati krisí světovou, a tu přichází národohospodář v agrárním "Venkově", aby poznamenal, že nejde ani o krisi světovou, ani o krisi národního hospodářství, nýbrž o krisi marxismu. A tu bych se ptal pánů z agrární strany, má-li marxismus co dělati s tím, že se dnes zástupci agrární strany v řepařské jednotě dohadují s bankovním kapitálem, s trustem, s kartelem cukrovarníků, aby se našim řepařům dávalo jenom 10 Kč za 1 q řepy. Má marxismus co dělati s tím, že se dnes našim horalům platí 80-90 Kč za 1 q žita? Má marxismus co dělati s tím, že prodáváme 1 q pšenice za 140 Kč? Má marxismus co dělati s tím, že páni z agrární strany i v jiných případech si stěžovali dnes, že berní systém je pohromou našich zemědělců? Má marxismus co dělati s tím, že naši zemědělci musí platiti 8, 10-12% úroků z obchodních dluhů? To je květ soukromokapitalistického, liberalistického systému a ne marxismu.

Právě marxismus ukazuje moderní a nové cesty, kudy se lidstvo musí brát, chce-li se zabezpečiti hospodářsky. Vždyť zde bylo velmi jasně několika řečníky, i z občanských stran řečeno, že světová válka má v sobě hlavní příčiny dnešní hospodářské derouty světové. Je to 20 milionů zničených lidí, jsou to miliony zmrzačených a zchudlých obyvatelů ve všech státech a cípech světa. Je to miliarda miliard válečných a poválečných dluhů, jsou to ohromné ztráty produktivních a také konsumních sil. Je nám jasno, že musíme jíti na kloub věci a hledati východisko prostředky, které by nás ze zaviněné situace dostaly.

Nám musí jíti o to, co je další příčinou dnešní hospodářské krise. Rozvoj poválečné výroby v průmyslu i zemědělství děje se bez vzájemné kontroly a bez určité direktivy jenom pod vlivem konjunktury nebo pasivního hospodářství atd. Nemá řádného vedení, o to se nikdo nestará. Víme dnes, my, i stoupenci liberalistického systému, že v Americe již po válce byla rozmnožena zemědělská plocha produktivní o celých 68%, a víme také již dnes, že v Americe mezi nyní nabytou půdou zemědělskou a dříve využívanou půdou jsou ohromné rozdíly výnosové, že na té panenské půdě zemědělské stačí již dnes 62 a 63 Kč za 1 q pšenice, aby byl kryt výrobní náklad a zároveň občanský zisk, zatím co v těch obvodech, kde již dávno hospodaří, je potřebí nákladných a intensivních prostředků k tomu, aby byla výroba zabezpečena.

Také Rusko rozšiřuje svou zemědělskou produktivní plochu, a také u nás pozemková reforma zapříčinila, že máme daleko větší plochu pro intensivní produkci zemědělskou. To vše musí býti nám povědomo, abychom volili vhodné prostředky k záchraně. Primitivními návrhy a primitivním zákonodárstvím neodčiníme všechny tyto následky, které jsou před námi, a myslím, že neodčiníme je také tím, když vzájemně si budeme vyčítati stanoviska a příčiny hospodářské krise, nýbrž když se semkneme všichni dohromady, abychom našli skutečného vinníka dnešní hospodářské krise, ale také prostředky, které nás z této hospodářské mizerie vyvedou.

Velectění, končím a soudím, že účetní uzávěrka státní bude pro nás příjemnější a příznivější tenkráte, když vrátíme znovu svobodu v rozhodování a podnikání naší samosprávě obecní a okresní a když se zbavíme třídního zdanění a zatížení poctivě pracujících vrstev obyvatelstva a když celé naše zákonodárství a praxi v našem státě opřeme o spravedlnost. (Výborně! - Potlesk.)