Ad 4. Hlasování o zprávě výboru imunitního stran žádosti kraj. soudu v Chebu v trest. věci posl. Haiblicka (tisk 936).

Pan zpravodaj navrhuje jménem imunitního výboru jednak, aby sněmovna

1. dala souhlas k další vazbě posl. Haiblicka,

2. dala souhlas s trest. řízením proti němu pro zločin podle §§ 87, 81 tr. zák. a přečiny podle §u 279 tr. zák. a §§ 3 a 19 zákona shromažďovacího.

Poněvadž před tím byl podán ohlášený již návrh posl. Štětky a soudr., dám nejprve hlasovati o návrhu na vrácení výboru.

O návrhu, aby posl. sněmovna nedala souhlas k další vazbě posl. Haiblicka, nemusím dáti hlasovati, poněvadž jde o pouhý návrh negativní, který bude vyřízen positivním hlasováním o návrhu zpravodajově.

Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Kdo souhlasí s návrhem posl. Štětky a soudr., aby imunitní záležitost posl. Haiblicka co do trest. stíhání byla vrácena výboru imunitnímu, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh na vrácení výboru je zamítnut.

Přistoupíme nyní ke hlasování podle návrhu p. zpravodaje.

Kdo tedy souhlasí s tím, aby sněmovna dala souhlas k další vazbě posl. Haiblicka, nechť zvedne ruku. (Děje se. - Výkřiky.)

Prosím o klid.

To je většina. Návrh byl přijat.

Kdo dále souhlasí s druhou částí návrhu p. zpravodaje, aby sněmovna svolila k trest. stíhání posl. Haiblicka pro zločin podle §§ 87, 81 tr. zák. a přečiny podle §u 279 tr. zák. a §§ 3 a 19 zákona shromažďovacího, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla se svoliti k trest. stíhání posl. Haiblicka.

Tím vyřízen jest odst. 4 pořadu.

Přistoupíme ke hlasování o odst. 5 pořadu, jímž jest:

Ad 5. Hlasování o zprávě výboru imunitního stran žádosti kraj. soudu v Liberci v trest. věci posl. Haiblicka (tisk 514).

Zpravodajem jest posl. dr Stránský.

Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního, aby poslanecká sněmovna svolila k trest. stíhání posl. Haiblicka.

Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina.

Tím posl. sněmovna usnesla se svoliti k trest. stíhání posl. Haiblicka.

Tím vyřízen jest 5. odst. pořadu.

Nyní přistoupíme ke hlasování o odst. 6 pořadu:

Ad 6. Hlasování o zprávě výboru imunitního stran žádosti kraj. soudu v Chebu v trest. věci posl. Haiblicka (tisk 729).

Zpravodajem jest p. posl. dr Daněk.

Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního, aby posl. sněmovna nesvolila k trest. stíhání posl. Haiblicka. (Hluk. - Místopředseda Stivín zvoní.)

Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla se nesvoliti k trest. stíhání posl. Haiblicka.

Tím vyřízen jest 6. odst. pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

7. Zpráva výboru imunitního o žádosti okr. soudu v Čes. Dubě v trest. věci posl. Tylla (tisk 724).

Zpravodajem jest p. posl. Košek. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Košek: Slavná sněmovno!

Okr. soud v Č. Dubě žádá za souhlas s trest. stíháním posl. Tylla pro přestupek proti bezpečnosti cti podle §u 491 tr. z.

Imunitní výbor jednaje o žádosti okr. soudu v Č. Dubě, navrhuje posl. sněmovně, aby dala souhlas s trest. stíháním posl. Tylla.

Místopředseda Stivín (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá a přistoupíme proto ke hlasování.

Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního, aby posl. sněmovna svolila k trest. stíhání posl. Tylla.

Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina.

Tím posl. sněmovna usnesla se svoliti k trest. stíhání posl. Tylla.

Tím vyřízen jest 7. odst. pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

8. Zpráva výboru imunitního o žádosti okr. soudu v Nymburce v trest. věci posl. Tylla (tisk 877).

Zpravodajem jest p. posl. dr Moudrý. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Moudrý: Slavná sněmovno! Žalovaný posl. Tyll obvinil na táboru lidu, konaném v Nymburce dne 3. července 1930, ministra spravedlnosti dr Meissnera, že bral úplatky a vyzýval k žalobě slovy: "Ať mne ministr sociální demokrat Meissner žaluje, já mu to dokáži".

Imunitní výbor pojednal o této žádosti... (Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj posl. Moudrý (pokračuje): Konstatuji, že v imunitním výboru i členové komunistické strany hlasovali pro to, aby posl. Tyll byl vydán. Odůvodňovali to tím, že jsou ochotni tuto věc před soudem provésti. Tedy bylo to v imunitním výboru odhlasováno za souhlasu komunistických poslanců a proto se teď divím, proč nás kol. Stern takovým způsobem ruší.

Navrhuji za těchto okolností, aby pan posl. Tyll byl vydán k trest. stíhání.

Místopředseda Stivín (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci. Zahájím proto rozpravu.

Navrhuji podle usnesení předsednictva, aby lhůta řečnická byla stanovena 15 minutami. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Tato lhůta je přijata.

Ke slovu je přihlášen pan posl. Tyll. Dávám mu slovo.

Posl. Tyll: Vážená sněmovno! Já se hrdě a plně hlásím k tomu, co jsem řekl. [Další věty byly usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 12. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeny z těsnopisecké zprávy. Viz těsnopiseckou zprávu o 105. schůzi posl. sněmovny.] Já sám hlasuji pro své vydání.

Místopředseda Stivín (zvoní): Volám pro tento výrok p. posl. Tylla k pořádku. Ke slovu je dále přihlášen pan posl. dr Winter.

Posl. dr Winter: Slavný sněme! Posl. Tyll na schůzi v Nymburce nebo v Č. Dubě anebo na obou tvrdil, že dr Meissner přijal úplatek, že je ochoten to u soudu dokázati, a vyzval dr Meissnera, aby žaloval. Nebylo potřeba tedy, aby zde ještě byla věc projednávána, poněvadž bude projednávána u soudu.

Konstatuji, že v imunitním výboru učinili nejprve komunisté pokus, aby jednání bylo odročeno, ale teprve, když jim bylo poukázáno na to, že posl. Tyll výslovně vybízel ministra spravedlnosti, aby ho žaloval, od svého odporu upustili, takže nastalo to, o čem pan zpravodaj mluvil, že projevili rovněž souhlas se stíháním pana posl. Tylla.

Je úplně mně a jistě i panu dr Meissnerovi a řadě nás úplně lhostejno, jak posl. Tyll o tom neb o onom z nás soudí. Ale poněvadž není vyloučeno, že někdy budou čteny protokoly posl. sněmovny a dokonce i projevy poslanců komunistických, mám za to, že není účelno, aby bez odpovědi s této tribuny zůstalo tvrzení, které zde posl. Tyll opakoval.

Věc, které se týká událost, jíž se posl. Tyll dotkl a o které svého času mluvil také s této tribuny posl. dr Stern, měla se takto:

Nikoli při události fuse bank, nýbrž dávno před tím, několik let před tím byl z České komerční banky propuštěn úředník, protože obviňoval členy správní rady a úředníky této banky z nějakých nekalých jednání, která nemohl ani konkretisovati, ani dokázati. Byl propuštěn bez výpovědi s odnětím veškerých nároků pensijních.

Ten pán se potom obrátil postupem doby na dva advokáty se žádostí nikoli, aby žalovali Českou komerční banku na výplatu požitků, jež by mu byly příslušely, kdyby byl býval neodůvodněně propuštěn, nýbrž aby vymohli jednáním s Komerční bankou pro něho nějaké odbytné.

Správa Komerční banky tomuto požadavku nevyhověla a odmítla jakékoliv jednání. Na to se obrátil tento pán na dr Meissnera, který samozřejmě tenkráte nebyl ministrem spravedlnosti, poněvadž se domníval, že dr Meissner na základě svých známostí s předsedou správní rady České komerční banky dr Polákem vymůže přece jenom pro něho nějaké odbytné.

Banka nejdříve odmítla i dr Meissnera a potom... (Výkřiky poslanců komunistických.) Ano, podle známosti, ne podle paragrafů, nýbrž podle známosti. Kdyby to bylo jen podle paragrafů, byli by to vymohli jeho dřívější právní zástupci také, ale protože to nebylo podle paragrafů, vyhledával advokáta, o kterém se domníval, že podle známostí bude moci pro něho něco udělati.

Dr Meissner se podjal tohoto úkolu. Nejprve to bylo marné. Potom však obcházel tento propuštěný úředník jednotlivé členy správní rady České komerční banky, a jak jeden z nich vypovídal, dokonce před ním klekl na kolena se žádostí, aby banka se přece jenom nějakým způsobem s ním vyrovnala. (Hlasy: Jakým způsobem?) Hned vám řeknu, jakým způsobem.

Na to požádal dr Meissnera znovu o zahájení jednání a správa banky na základě tohoto předchozího jednání onoho pána s jednotlivými členy správní rady opravdu s dr Meissnerem zahájila jednání, které skončilo tím, že banka vyplatila onomu pánu částku 300.000 Kč jako odbytné. (Hluk. - Místopředseda Stivín zvoní.)

Dr Meissner předložil po skončení tohoto případu účet svůj ve výši 15.000 Kč propuštěnému úředníku, který dostal těch 300.000 Kč, ten vyrovnal tento palmární účet a tím byla tato věc pro advokátní kancelář dr Meissnera úplně skončena.

Bude-li míti posl. Tyll chuť dr Meissnerovi prokazovati, že se dopustil korupce, jest mu tím, když sněmovna projeví souhlas s návrhem imunitního výboru, podána nejlepší příležitost. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Ke slovu je dále přihlášen pan posl. dr Stern.

Posl. dr Stern (německy): Věc, o které se zde mluví, přihodila se poněkud jinak, než jak by pan řečník přede mnou rád vzbudil dojem. Především rád bych odpověděl na výkřik, který před chvílí učinil dr Winter a jímž pravil, že kdybych to byl venku řekl, byl by mne ministr spravedlnosti zažaloval. Když jsem tehdy zde s této tribuny vznesl zcela konkrétně velmi těžké obvinění proti ministrovi spravedlnosti, který, když tyto věci spáchal, byl již dříve ministrem spravedlnosti, i když tehdy již jím nebyl, který tedy spáchal tyto věci mezi dvěma ministerstvy spravedlnosti, hned jsem prohlásil, že poskytnu ministrovi spravedlnosti příležitost, aby mne žaloval. Uveřejnil jsem všechna tato obvinění v tisku, vyzval jsem ho v tisku, aby mne žaloval, prohlásil jsem jménem celého svého klubu, že celý náš klub bude hlasovati, abych byl vydán, nehledě k tomu, že byste zde měli možnost vydati mne i bez souhlasu mého klubu, ale že my to chceme, že budeme pro to demonstrovati, když budeme hlasovati pro vydání.

Co udělal ministr spravedlnosti na tato obvinění? Odpověděl velmi krotkým prohlášením, ve kterém si ani netroufal nazvati mně utrhačem na cti. Kdyby to nebylo bývalo pravda, co jsem řekl, byl by musil říci, že jsem lhář a utrhač. Nikoliv! On ve svém prohlášení neřekl ani toho nejmenšího, co by mi bylo poskytlo možnost žalovati ho. V tomto prohlášení jsem nejhodnější chlapík, jaký vůbec existuje, ani nejmenší urážka nebyla proti mně vyslovena, ani že jsem snad pronesl nějakou nepravdu, nýbrž nepřímo se v něm přiznává většina toho, co jsem tam tvrdil, nic se nepopírá, ale většina se v tomto projevu zamlčuje, jiná část se doznává a činí se pokus postaviti to do lepšího světla. Upozornil jsem zde s tohoto místa znovu pana ministra spravedlnosti, a on byl přítomen, že byly tyto věci uveřejněny v tisku a že mne může žalovati. Pan ministr spravedlnosti mne nežaloval. Proč to neudělal, vysvitne z toho, že budu ještě stručně opakovati, oč šlo, a pak každý uzná, měl-li žalovati či nikoliv.

Pan dr Meissner nežaloval. Uplynulo mnoho měsíců a najednou nachází pan dr Meissner, že v této věci přece musí žalovati, poněvadž totiž posl. Tyll narážeje na tyto věci užil slova "korupčník" při čemž mínil pana dr Meissnera jako ministra spravedlnosti; snad se může toho chytiti a u měšťáckého třídního soudu dostati laciné zadostučinění. O tento projev se opíral a žaloval. Ale mého zcela konkrétního obvinění, které jsem veřejně přednesl v tisku, nejen že nežaloval, nýbrž celý tisk potlačil tato těžká obvinění proti ministru spravedlnosti - celý měšťácký a sociálně-demokratický tisk toho neoznámil, takže pan dr Winter zde praví, že o ničem neví. Oč zde jde?

Zde se pokouší pan dr Winter vylíčiti věc takto: Jistý úředník byl, poněvadž někomu vynadal, propuštěn a měl jisté požadavky. Nejdříve byl odmítnut a pak přišel dr Meissner a něčeho se pro něho domohl. Nikoliv! Věci se mají poněkud jinak. Tohoto muže, který věděl o četných korupčních událostech, chtěli nejdříve zastrašiti a proto dělali nejprve tak, jakoby mu hrozili propuštěním, a chtěli se ho zbaviti. Tyto korupční případy, o nichž tento muž věděl, materiál o těchto korupčních událostech dostal pan ministr spravedlnosti dr Meissner jako jeho advokát. Pan dr Meissner byl [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 12. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz těsnopiseckou zprávu o 105. schůzi posl. sněmovny.] o jejich části mluvil jsem zde v souvislosti se spojením bank, tyto věci s tím souvisí, ale staly se dříve o většině [Další slova byla usnesením předsednictva sněmovny ze dne 12. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] byl ministr spravedlnosti Meissner informován a nyní šlo bankám o to, aby umlčely muže, který něco ví. A tu se muži, který urazil ředitele, který je nazval zločinci a zlodějskou spřeží, ještě doplatilo. Tak dobromyslné banky nejsou, to uznal sám pan dr Winter, aby člověku, který jim řekne: "Vy jste zloději, vy jste zločinecká spřež a lupiči", ještě něco za to daly, místo aby daly tohoto muže zavříti. To jest jedno.

Druhé však bylo, že se mu část peněz, které měl dostati nebo které se mu slíbily, dala jen s podmínkou, že prohlásili, že mu bude vyplacena teprve po 10 letech a že musí býti vrácena, nedodrží-li podmínky, totiž podmínky, že se zavazuje, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 12. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] neříci nikdy ani slova, ani tehdy nikoliv a to výslovně tam stojí - bude-li míti důvodnou příčinu domnívati se, že tato obvinění jsou pravdivá; ani pak nesmí o těchto věcech nic říci, jinak musí peníze, které dostal, zase vrátiti nebo je vůbec nedostane. Táži se, co to znamená? Každý - nejsem, jak mi stále vyčítáte, advokát - ale každý advokát především a vůbec každý, kdo má trochu rozumu, ví, že to jest smlouva proti dobrým mravům, smlouva, ve které se někdo zavazuje, [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 12. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] mlčeti, smlouva to, jíž se zacpávají ústa, když se prohlašuje: Budeš-li mlčeti, dostaneš něco, ale když něco dostaneš a 10 let nebudeš mlčeti a budeš něco mluviti, musíš peníze vrátiti. (Německé výkřiky: Máte tu smlouvu?) My jsme ji uveřejnili. V tisku pak jsem tvrdil totéž. Dr Meissner měl žalovati, že to není pravda, ale on nežaloval. Ve smlouvě ještě stojí, aby byl zřejmý úmysl: "I když se domníváš, že jsi v právu, že to, co tvrdíš, je pravda, nesmíš to říci, nesmíš to nikomu říci, dáváš své čestné slovo, že nebudeš mluviti o těchto věcech". Tuto smlouvu vypracoval a podepsal nynější ministr spravedlnosti Meissnera dostal za to od svého klienta 15.000 Kč. Tyto věci jsem zde oznámil a oznámil jsem je v tisku a dr Meissner nepovažoval za nutné mne zažalovati. Nyní najednou, poněvadž si myslí, že pro tuto všeobecnou nadávku "korupčník" nesmí býti připuštěn důkaz pravdy - vždyť jde o měšťácký soud - domnívá se, že lacino vyjde z této československé Oustricovy aféry.

Prohlašuji, že jsem ochoten, abych zabránil promlčení, uveřejniti tento článek ještě jednou se všemi obviněními, dáti se ještě jednou vydati. Ministr spravedlnosti ať se odváží žalovati mne před svým soudem. Uveřejnil jsem toto prohlášení i v tisku. Vylíčil jsem toto prohlášení v tisku jako prolhané, ukázal jsem, že se v tomto prohlášení rozhodující věci doznávají, že se jiné věci vědomě překrucují, aby byly vylíčeny ve falešném světle. Nebyl jsem pro to žalován. [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 12. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Volám p. řečníka za tento výrok k pořádku.

Slovo dále má p. posl. dr Winter.

Posl. dr Winter: Slavný sněme! Když o této věci posl. dr Stern po prvé mluvil s této tribuny, neuváděl pouze fakta, jak tvrdí a jak je uváděl z velké části dnes, nýbrž spojoval je také s urážlivými výroky a dedukcemi proti dr Meissnerovi. Tuto svou řeč uveřejnil, tuším, v "Rudém Právu" jako řeč pronesenou ve sněmovně. Samozřejmě nemohla býti žalována. (Posl. dr Stern: To byl článek!) Hned to povím. Když byl na to v tisku soc. demokratickém upozorněn, uveřejnil dr Stern znova článek o tom zvláště v "Rudém Právu" a nikoliv to, co bylo proneseno jím v posl. sněmovně. Nevím, zda je dr Stern právníkem. (Hlasy: Není!) Nevím, ten článek však buď jistě psal nebo prohlížel právník, protože my jsme jej potom také četli s úmyslem, abychom proti dr Sternovi podali žalobu za dr Meissner a pro to, co říkal mimo sněmovnu. Ale ten článek byl tak šikovně psán, že žalovatelný nebyl. (Veselost.) Dr Stern totiž v tom článku uváděl asi to, co jsem před chvílí tvrdil zde já, tedy skutečnosti, na kterých nikdo nic nepopíral a na kterých nikdo nemůže nic měniti. Tyto skutečnosti žalovatelny nejsou. (Výkřiky komunistických poslanců.) Neotvírejte na mne ústa, pánové, a nechť řekne p. posl. dr Stern mimo tuto síň totéž, co řekl p. posl. Tyll, a dostane se mu stejně cti, jako p. posl. Tyllovi, že bude proti němu podána žaloba. Pokud to ovšem bude zahalovat v takovou formu, jako se mu to podařilo zahaliti tenkráte v tomto článku, proti tomu se nedá docela nic dělat.

Je pravda také, že dr Meissner v odpovědi, kterou soc. demokratickému tisku svého času doručil, nenazval p. dr Sterna na cti utrhačem. To není ovšem tón, kterým dr Meissner mluvívá. Kdyby chtěl p. dr Stern toto slovo hledat, tedy by musel do jiného tisku a nikoliv do tisku soc. demokratického, tam by to pravděpodobně spíše našel.

Dr Stern vidí korupci, které se dopustil dr Meissner, že připustil, aby onen úředník podepsal prohlášení, kterým se zavázal, že proti bance a jejím funkcionářům napříště nebude vystupovat a že bude mlčet i o takových věcech, které by považoval za pravdivé nebo o jejichž pravdivosti by mohl býti přesvědčen. Je-li v tom, slavný sněme, korupčnost, tedy se té korupce dopustil ten, kdo tento závazek na sebe vzal, a dejme tomu snad také ten, který tento závazek od něho vynutil, nikoliv však jeho právní zástupce, (Výkřiky komunistických poslanců. - Posl. Štětka: Teď je to řečeno správně: Ne ti četníci, co stříleli, ale ten ministr vnitra, to je ten chlapík, co to zavinil!) který podle své povinnosti je povinen hájiti zájem svého klienta. Zájem jeho klienta vyžadoval, aby dostal co možná největší obnos. Když byl ochoten učiniti to za podmínky pro něho ponižující, nebyl jeho právní zástupce oprávněn vpadat mu vzad a tuto podmínku nechtíti pro něho přijmout. To byla věc toho pána, který je informátorem p. dr Sterna, který je s ním v dobrých stycích, chce-li takovou smlouvu proti dobrým mravům podepsati. On ji podepsal a když ji podepsal, strčil peníze do kapsy a šel potom k pánům z komunistické strany a prohlašoval to, co udělal, za odporující dobrým mravům. (Souhlas.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Slovo má dále p. posl. Zápotocký.

Posl. Zápotocký: Vážená sněmovno! Po obhajovací řeči dr Wintra, kterou tu přednesl o záležitosti ministra spravedlnosti dr Meissnera, je potřebí říci jedno.

Dr Winter zde poukazoval, že nebylo možno žalovati dr Sterna, aby dr Meissner, nynější ministr spravedlnosti, obhájil svou čest, ale že je možno žalovat Tylla, aby dr Meissner před buržoasní spravedlností byl čistý. To je pravda! Jaký je rozdíl v těchto věcech? Dr Stern uváděl ve svém článku fakta, která zde potvrdil dr Winter, jak ta věc byla, co se stalo, jak ředitelé té banky byli neoblomní, jak nechtěli za žádnou cenu když to měli v rukou jiní advokáti - tomu úředníkovi nic vyplatit, ale jak najednou, když to dostal do rukou dr Meissner, obměkčila se jim jejich srdce a vyklopili 300.000 Kč. Tento fakt sám bije do očí. Kdo zná bankovní ředitele, jak rádi klopí peníze svým propuštěným zaměstnancům, musí se pozastaviti nad tím, jaké důvody tu asi hrály roli, že najednou ti ředitelé, kteří nechtěli napřed nic platiti, když tu věc dr Meissner vzal do rukou, těch 300.000 Kč vyklopili. Kdo posuzuje dále prohlášení, které tu bylo podepsáno, se závazkem, že se vzdává ten člověk jakéhokoli nároku a že nebude uváděti, ani co bylo pravda, co bylo dokázáno, tu každý vycítí: Tu šlo o nějaké nečisté věci. Bankovní ředitelé v tom byli potopení, měli strach z toho, co by mluvil ten člověk. Dokud snad to měli v rukou obyčejní advokáti, tak si bankovní ředitelé myslili: Nebude se tomu věřiti. Ale když to dostal do rukou býv. ministr spravedlnosti, řekli si bankovní ředitelé: Teď by z toho mohl býti malér, když to má v rukou býv. ministr spravedlnosti. Ten bude hájiti právo neustupně, ten půjde nejen po tom, aby ten člověk dostal odbytné, nýbrž i aby celá ta korupční aféra byla odhalena, aby ti, kteří spáchali korupci, dostali se do kriminálu. Potom si řekli: Teď je potřeba sáhnout do kapes a klopiti. Bankovní ředitelé očekávali, když budou klopiti, že bývalý ministr spravedlnosti zamhouří oči, a nezklamali se. Ministr spravedlnosti v důsledku toho, že bankovní ředitelé platili, zamhouřil obě oči a tím byl ten případ smazán se světa.

Proto když to uvedl soudr. Stern a jak dr Winter to přiznal, tak každý slušný člověk si řekl a vyvodil z toho důsledky, které na plnou hubu řekl v Nymburce ten poslanec. Ale poněvadž ten to řekl na plnou hubu, co si každý jiný člověk myslel, tak za to bude Meissnerovou spravedlností zavřen. Kdyby to byl jen napověděl, aby si každý člověk domyslil, co je to, byl by ho Meissner zavříti nemohl. Jen v té nešikovnosti je vina, že někdo řekne na plnou hubu, co má jen napověděti, aby si to každý domyslil.

Celý ten případ je tak jasný, že stačí jej uvésti, jak byl, každý si domyslí a slovo "korupce" řekne sám a nepotřeboval je říkat na té schůzi onen poslanec. Ten se přeřekl, měl to jen napověděti... (Hlasy: Přeřekl!) Ano, měl to jen napověděti. A když my zítra uveřejníme, co tu řekl dr Winter dnes na obhajobu Meissnerovu, každý, kdo to bude čísti, si řekne: [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 12. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz těsnopiseckou zprávu o 105. schůzi posl. sněmovny.]

Místopředseda Stivín (zvoní): Volám pana řečníka pro tento výrok k pořádku.

Posl. Zápotocký (pokračuje): Myslím, že si to každý z poslanců, který to slyšel, myslí také, ale samozřejmě jeho koaliční povinnost ho bude vázati, aby se k tomu nepřiznal. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu panu zpravodaji posl. dr Moudrému.

Zpravodaj posl. dr Moudrý: Slavná sněmovno! Pro postup imunitního výboru je směrodatné, že obě strany, které zde vystoupily, žádaly, aby posl. Tyll byl vydán. Proto imunitní výbor učinil toto usnesení a já jeho jménem činím návrh, aby poslanecká sněmovna přijala jeho rozhodnutí.

Místopředseda Stivín (zvoní): Přistoupíme ke hlasování.

Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního, aby posl. sněmovna svolila k trest. stíhání posl. Tylla.

Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla se svoliti k trest. stíhání posl. Tylla.

Tím vyřízen jest 8. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

9. Zpráva výboru imunitního o žádosti okr. soudu v Jablunkově v trest. věci posl. Śliwky (tisk 726).

Zpravodajem jest p. posl. dr Daněk. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Daněk: Okresní soud v Jablunkově žádá za souhlas s trest. stíháním posl. Śliwky pro přestupek shromažďovacího zákona.

Imunitní výbor neshledal důvodu pro trest. stíhání posl. Śliwky a navrhuje posl. sněmovně, aby nesvolila k trest. stíhání zmíněného pana poslance.

Místopředseda Stivín (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá a přistoupíme proto ke hlasování.

Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního, aby posl. sněmovna nesvolila k trest. stíhání posl. Śliwky.

Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla se nesvoliti k trest. stíhání posl. Śliwky.

Tím vyřízen jest 9. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest: