Rád bych upozornil na to ještě, že v souvislosti se snahami o levný úvěr zemědělský musí jíti snaha po omezení pachtovného z pronajaté půdy, neboť co je pachtovné jiného než úrok z peněz investovaných do půdy, z kupní ceny půdy, a my u nás máme pachtovné neobyčejně vysoké, které, vyjádříme-li je v úroku, jest opravdu úrokem lichvářským. (Výkřiky.)

Ale, velectění pánové, podívejte se, jak zanedbáváme tyto otázky. Pozemkový úřad nepostaral se přídělcům o levný úvěr na příděly a hospodářské zařízení v nich, nechal jim půdu bez právního pořádku po celá léta a přinutil je, aby se v době pro ně nejtěžší, když musili zaplatiti přidělenou půdu a investovati do rozšířeného hospodářství, obrátili na krátkodobý, těžkými podmínkami vázaný úvěr osobní. K čemu to vedlo? Ve spojitosti se zdaněním těchto přídělů nebyla po léta vybírána z přídělů daň pozemková s přirážkami. Ve spojitosti s účetním nepořádkem v Pozemkovém úřadě, který teprve, teď po letech žádá na těch lidech doplatky cen a úroky, vede to k tomu, že ti lidé teď v době pro ně hospodářsky nejobtížnější mají platiti vysoké úroky z osobních zápůjček, mají platiti za několik let daně s přirážkami ze přídělů a k tomu ještě doplatek přídělové ceny a úroky za minulá léta. Co by se bylo zaplatilo snadno tehdy, to se dnes bude platiti velmi obtížně a mnohde to povede k hospodářské zkáze postiženého. Tu je opět viděti, jak podceňujeme tyto otázky.

Nemohu uchrániti výtky pozemkový úřad, ale také ministerstvo zemědělství, neboť při jen poněkud prozíravější politice v této věci, při sledování otázky levného úvěru zemědělského nemohlo by k těmto koncům dojíti.

Velectění! Slyšeli jsme zde tvrzení, že příčinou této krise je předimensování výroby. Není opravdu vděčnějšího zkoumání nad zkoumání oprávněnosti této zásady. Předimensování! Kde je jaká dimense, kde je jaká míra spotřeby? Aby se mohlo mluviti o předimensování, musili bychom věděti míru, dimensi. A slušný člověk, který by chtěl stanoviti dimensi spotřeby, musil by vycházeti ze samozřejmé zásady, že každý sociálně užitečný člověk má míti všechno, čeho je třeba k lidskému, kulturnímu životu. (Výborně!) A teprve kdyby toto všichni měli, a kdyby zbývalo z výroby, ze statků, mohli bychom mluviti o předimensování výroby. Uvažujete-li o věci s hlediska světového, najdete snad na zeměkouli celé veliké oblasti, kde stále je domovem hlad. V Kanadě jsou ničeny ohromné zásoby obilí, neprodejné zboží, statky odsouzené ke zničení, poněvadž je jich tolik, že pozbyly na ceně jako zboží. Na druhé části polokoule, v Číně umírají miliony lidí hladem, matky prodávají z nouze vlastní děti. A co bychom chodili do krajů tak vzdálených? Copak dnes v naší době dokonalé, snadné a levné dopravy bylo by třeba těchto kormutlivých zjevů hladu, které na různých částech zeměkoule vidíme? Podívejme se do republiky, podívejme se k nám. (Výkřiky komunistických poslanců a posl. Srby. - Místopředseda dr Lukavský zvoní.) Dámy a pánové, prosím, abyste uvážili, zda i u nás v republice... (Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Koudelka (pokračuje): nemáme kraje, kde trvalým hostem je nedostatek chleba. Na Šumavě - není to přece tak daleko - jest hlad, když se brambory a tuřín neurodí. Chléb v šumavských vesnicích jest svátečním jídlem. Nedaleko jest metrák žita za 65 Kč, ale kupní síla těchto lidí je tak slabá, že si ani toto levné obilí nemohou nakoupit. Na Slovensku a Podkarpatské Rusi máte celé kraje, kde lidé jedí chléb obsahující z větší části to, čím u nás krmí dobytek, chléb, který jen podle jména je chlebem, obsahem nikoliv, to je rozdrcené obilí, špatně čištěné, chléb této výše (ukazuje), připomínající placku barbarských národů. Z bídy, nouze, přílišné chudoby těchto lidí. A nemáme jen geografická hnízda bídy o chléb, vždyť celá naše národní společnost stůně teď právě chorobou nedostatku chleba u četných statisíců našich lidí. Kde jest tedy možno mluviti o předimensování výroby chleba, když je mezi námi tolik lidí, jimž se chleba nedostává k normálnímu nasycení jejich dětí? (Výkřiky komunistických poslanců.) Velectění, zde vidíte, že jde o více, že jde o problém distribuce, že jde o to, aby se každý u nás dosyta mohl najísti chleba. V tom je problém, v tom je jádro věci. A to není jen v zemědělské výrobě, to jest také ve výrobě jiných článků životních potřeb. Máme nadprodukci cukru a dohodujeme se o omezení výroby v době, kdy je cukr v pravém slova smyslu pochoutkou v četných rodinách chudých lidí. To jest v textilu, tak je to ve výrobě jiných článků živobytí prostého člověka.

Pan dr Kramář zlobil se na Evropu, že pomáhá při hospodářském budování Ruska, ačkoli je velmi jasno, že se vybudovaný ruský stát stane velkým a mocným konkurentem hospodářským Evropě i ostatnímu světu. Ale cožpak je to něco nového? Není tento zjev jen pokračováním stejných zjevů v tisíci dřívějších případů? Co byla nedávno Amerika, kdo ji vybudoval? Zda to nebyla Evropa, ta Evropa, která se dnes musí báti konkurence Ameriky na všech polích svého života? Podobně v Indii, Jižní Africe atd. Zdá se mi však, že právě povznesení Ruska po všech stránkách jeho života, zejména jeho vybudování a pokrok hospodářský, stanou se požehnáním nejen ruskému lidu, nýbrž i jeho sousedům. Největší vzájemné styky obchodní nemáme se zeměmi hospodářsky zaostalými, nýbrž se zeměmi hospodářsky a sociálně vysoce vyvinutými. Totéž bude i v případě Ruska.

Ale co z toho odvozuji? Stejnou politiku soběstačnosti národní dělá každý jiný stát, nejen Rusko, Maďarsko, Rumunsko, Jugoslavie, kde který stát chce býti hospodářsky neodvislým. A neděláme politiku soběstačnosti od let také my? Zajisté! A ještě dnes se hlásá politika hospodářské soběstačnosti jako vrchol naší hospodářské moudrosti. Ale to nás musí vésti, velectění pánové a dámy, abychom si více vážili vlastního trhu. Čím více bude ztížen dovoz našich výrobků do ciziny, a to v důsledku nacionální ekonomie každého státu, tím většího významu nabude domácí konsument, domácí trh, a proto výroba naše, naše hospodářská politika musí býti více sepnuta se zájmy našeho konsumenta, zejména když všichni dobře víme, že výroba a spotřeba jsou spolu navzájem nerozlučně spojeny.

Při této příležitosti bych chtěl říci několik slov k té sociální politice p. kol. Dubického. Sociální politika - správně to tu řekl náš předseda soudr. Hampl - není a nemůže býti žádnou filantropií, žádnou almužnou, nelze také mluviti o sociálních břemenech a my to odmítáme. Pojištění nemocenské je živou potřebou pracujícího člověka. Náklady na zvěrolékařskou pomoc pro dobytek zařazujete právem do řádných položek režijních, u dělníka náklady spojené s péčí o jeho zdraví mají býti břemenem? Sociální politika, která neprýští z hlubokého lidského citu, z pocitu hluboké lidské solidarity, která necítí s bídou a tísní druhého, sociální politika vyčítaná nikdy nedosáhne svých pravých výsledků. Péče o nezaměstnané je lidskou, národní, sociální povinností všech stejně jako péče o nemocné, zmrzačivší se nebo přestárlé dělníky. (Výkřiky komunistických poslanců.)

V jednání o hospodářské krisi bych chtěl vytknouti dvojí náš úkol. Na prvém místě pomoc pro ty, kteří hospodářskou krisí trpí, na druhém místě úkol propagandy, aby i ten poslední pochopil, že bojovati proti této krisi a nikoli proti zřídlům, z nichž plynou krise v kapitalistickém výrobním státě, znamená práci marnou, neboť jedna krise bude vystřídána druhou, ještě ostřejší po tak dlouho, pokud nebudou odstraněny pravé příčiny, ze kterých prýští krise v kapitalistickém výrobním řádě.

Velectění, na prvém místě vytkl jsem pomoc těm, kteří trpí hospodářskou krisí nejvíce příležitost k práci. Vodocestný zákon leží již dlouho na našich stolech. Nechápu, proč byl dosud sabotován jistou naší politickou skupinou. Či jde opravdu jen o zájmy průmyslu a obchodu ve vodocestné politice? Ať se páni zeptají na př. polabských obcí, zda úprava Labe jest jen zájmem průmyslu nebo obchodu a zda to není také vysoce důležitý zájem polabského zemědělství? Podobně slýcháme zde nářky na povodně, jež způsobuje Morava nebo Váh. Proč se tedy sabotují zákony, které vedle zájmů průmyslových a obchodních sledují také důležité zájmy zemědělské? (Výkřiky.)

My přece nemůžeme za to, že nebyl připraven návrh zákona vodohospodářského fondu, ale je to návrh, který od počátku pokládáme za správný. (Hlasy: My také!) Proč má býti věc, která je v celku nespornou, kompromitována již s počátku tím, že byla spojena s jinou nebo že byla záminkou ke zdržování a sabotování projektů, na něž čekají tisíce nezaměstnaných dělníků? To není správná politika, politika vydírání, politika brzdění věcí hospodářsky užitečných, nota bene z důvodů naprosto nicotných. (Výkřiky. - Místopředseda dr Lukavský zvoní.)

Jsme rádi, že vláda slibuje předložiti návrh zákona o novelisaci silničního fondu. Úprav silnic je třeba a tak nejlépe bude rozmnožena suma prací, jež úpravy ty slibují po všech oblastech republiky.

Než jedno bych si přál: aby s podporami ze silničního fondu bylo pamatováno také na ony obce, které chtějí stavěti silnici, poněvadž dosud vůbec žádné nemají. Špatná silnice je zlý stav, ale žádná silnice je mnohem horší stav, a my máme v republice tisíce obcí, které jsou odříznuty od světa prostě tím, že nemají jediné řádné silnice, jako jsou u nás okresní.

Ve vládním prohlášení jsme nalezli apel na podnikatele, aby měli porozumění pro tíseň doby a aby nevyhazovali dělníky po stech na dlažbu. Velectění! I kdyby byl apel ten jadrněji řečen, sotva by se bez donucovacích opatření dosáhlo jím praktického výsledku. Spočívá to prostě v podstatě kapitalistické výroby, jdoucí za ziskem, že se chce zbaviti všech břemen, tedy i břemene z práce nedosti produktivní. Nebude-li zde jistý plán a jistá organisace ve výrobě, opřená o moc kolektivní, do té doby budeme se setkávati stále se zjevy, že jednotlivci pro zisk vlastní budou ničiti existence tisíců svých bližních.

Velectění! Tak často vyčítané podpory v nezaměstnání v době, kdy nemůžete zaměstnati lidi produktivní užitečnou prací, jsou posledním prostředkem, kterého je možno použíti. Nevím, je-li v této síni jedinec, který by odpusťte mi to drastické přirovnání - hladového psa u svého prahu nechal zcepeněti hladem, zdali by mu nepodal kus chleba. A zde jde o podobnou situaci, v níž se nalézají tisíce dělníků, a když nemůže lidská společnost zabezpečiti práci těm lidem, pak jim musíte dáti aspoň skrovnou podporu, aby měli nejnutnější prostředky svého života.

Jsem povděčen, že vláda vystoupila konečně ve zvýšené aktivitě k řešení těchto otázek. Přejeme si, aby její boj proti hospodářské krisi byl positivní, aby to byla opatření, která by lidem živobytí dala, která by umožnila roztočení kola našeho hospodářského života. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

Jediné tato politika positivního boje proti hospodářské krisi dá jí morální oprávnění bojovati s největší energií proti těm, kteří bídy lidí zneužívají pro své hamižné stranickopolitické cíle. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Dovolte, abych zakončil těmito slovy: Je především třeba vedle toho, co jsem řekl, osvícených lidí a státníků, kteří jedině mohou, nezatíženi úzkými hledisky dne, pochopiti zásadní smysl celé té společenské krise, v níž žijeme. Nic platno, strany starého společenského řádu musí odložiti všechnu svoji zatvrzelou jednostrannost názorovou a musí uznati, že přítomná mezinárodní krise hospodářská je krisí strukturální společenského řádu, v němž žijeme. Nebude-li osvícených a vyšších politických myslí, které by věci pochopily v jejich pravém významu, nebude rytmus společenské krise zastaven, naopak tím horší bude míti vývoj a ráz. Občanské složky této vládní většiny sotva by jednaly ve smyslu svých vyšších zájmů správně, kdyby se dívaly jednostranně na politiku a požadavky socialistických složek této vlády. Chtěj či nechtěj, socialismus je nejsprávnějším vyjádřením snah a práce, které je třeba, abychom byli v kontaktu se silami společenského vývoje, který nezadržitelně spěje k novým formám společenského řádu a jeho výroby.

Nemíním ještě, pánové a dámy, žádati na vás, abyste hlasovali pro nový a lepší společenský řád, jímž bude mravní a hospodářský řád socialistický. To není věcí parlamentárního dekretu, ani věcí některého jednotlivého parlamentu, ale myslím, že na tolik se vykrystalisovaly poměry kolem nás i v našich myslích, že možno vám navrhnouti, abyste spojili v tomto domě své všechny vyšší snahy k tomu, abychom konečně přikročili k řešení mezinárodní podstaty naší krise hospodářské. Myslím, že poměry uzrály, abychom se spojili ve snaze po hospodářské a obchodní unifikaci Evropy, ve snaze po odstraňování umělých a destruktivních celních a jiných přehrad mezi jednotlivými státy evropskými, a abychom pracovali k myšlence, jejímž duchovním vůdcem je francouzský Briand, k myšlence Spojených států evropských.

Nebude a nemusí to býti Československá republika, která by byla a mohla býti rozhodujícím faktorem v realisaci Briandova panevropského plánu. Avšak, dámy a pánové, tento dům může vynikajícím způsobem zasloužiti se o lepší a schopnější evropskou organisaci tím, když se připojí k rodící se snaze po vytvoření velkého regionálního celku ze států střední a východní Evropy. Máme skepsi k tak zvané agrární demokracii. Ale vítáme, že tato "demokracie" na konferencích v Sinai, v Bukurešti a ve Varšavě krystalisovala tuto potřebu hospodářské organisace střední a východní Evropy.

Obchod a průmysl každého jednotlivého státu evropského potřebuje více vzduchu, více prostoru a více schopnějších konsumentů. Není po mém mínění účelnější a způsobilejší cesty k řešení této zatímní naší zásadní hospodářské potřeby nad politiku vytváření jednotného trhu evropského a zatím harmonisovaného obchodního trhu středoevropského a východoevropského. Prosím, ukažte smysl pro tyto vyšší rekonstrukční cíle na naší denní politice parlamentární! Dejme si velký cíl a jděme za ním s jednotnou a velkou energií! (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dalším řečníkem je posl. Zeminová. Prosím, aby se ujala slova.

Posl. Zeminová: Slavná sněmovno! Posledních 14 dnů prošly sněmovnou dny určitého ruchu. Dvakrát vystoupil sám ministerský předseda, aby podal exposé o důležitých současných poměrech hospodářských a politických, po třetí vystoupil na tribunu parlamentu ministr spravedlnosti, aby se dotkl výtek činěných konfiskační praxi, jakož i aby promluvil o některých zjevech ve stavu soudcovském. Členové našeho klubu poslaneckého měli již příležitost, aby v hospodářských a politických otázkách zaujali stanovisko naší strany k prohlášení členů vlády. Pokud se týče exposé pana ministra dr Meissnera, bude o těchto věcech mluviti v zítřejší schůzi člen našeho klubu dr Stránský.

Já se vracím k úterní řeči vůdce národnědemokratické strany p. posl. dr Kramáře. Ten totiž mezi jiným ve své obsáhlé řeči napadl sociální zařízení obce pražské způsobem tak neobyčejným, že je nezbytně nutno názory jeho přivésti na pravou míru.

Pan dr Kramář nejprve prohlásil, že souhlasí s názorem socialistických stran, že sociální politika není darem, nýbrž povinností státu, a že tento názor hlásá již 40 let a že jej také desetkrát podepíše. Litujeme velmi, že zůstává jenom na tomto prohlášení a na té dobré vůli podepsati, ale v praxi jsme tuto sociální politiku nár. demokratické strany, bohužel, nepoznali. Nár. demokracie mívá časem dvojí tvář: jednu v praxi života a druhou v pěkných proslovech k lidu, ať se to již týká sociálních nebo národních problémů a požadavků. Z této tradice nevybočila ani úterní řeč samotného vůdce p. dr Kramáře, který podnikl útok na jedno z nejpotřebnějších a také nejušlechtilejších sociálních zařízení hlavního našeho města republiky. Ve sněmovně bylo nemálo těch, kdož byli přesvědčeni, že kdyby se zaopatřovací ústavy obce pražské nejmenovaly "Masarykovy domovy", našly by spíše milosti v očích strany nár. demokratické.

Nás občanů a poslanců pražských dotkla se neslýchaná a neoprávněná řeč p. dr Kramáře velmi hluboce. Mluvil v jedné větě o nutnosti co nejširší sociální politiky, aby v téže větě prohlásil, že je proti sociálnímu procovství a že nezná horšího procovství, nežli jsou "Masarykovy domovy" sociální péče obce pražské v Krči, a že kdyby obec místo tohoto procovského ústavu, který ukazuje cizincům a princům, vzala ten kapitál, co ústavy tyto stály, a rozdělila jej mezi chudé občany, že by byli šťastni, poněvadž by se zařídili každý po svém a nebyli by nuceni žíti pohromadě v ústavech, jak nikdy nežili.

Lituji, že musím prohlásiti, že p. dr Kramář mluvil o věcech, kterým nerozumí, protože jich nezná. Nikdy v "Masarykových domovech" nebyl, s chovanci tohoto sociálního ústavu nikdy nemluvil, nemohl tedy spravedlivě a objektivně ústav a jeho zařízení kritisovati.

Město Praha by bylo velmi povděčno pp. poslancům všech politických stran, kdyby ve vhodné, volnější chvíli "Masarykovy domovy" si prohlédli, aby si učinili správnou představu o krásném a záslužném činu pražské obce ve prospěch sociálně nejslabších.

Pro nás není péče o chudé a těžce nemocné nebo opuštěné procovstvím. Procovstvím u nás je, když v době ohromné hospodářské krise s klidným svědomím bohatí lidé bydlí v palácích, v zámcích a procovsky zařízených vilách. U nás je procovstvím, bydlí-li nejbohatší bankéř resp. ředitel banky v republice, jehož příjmy dosahují výše deseti milionů Kč ročně (Slyšte!), a který by si sám mohl postaviti naráz deset velkých obytných domů, místo stavby těchto domů v Pensijním ústavě, který si postavili soukromí úředníci a zřízenci z těžce vydřených peněz. (Hlasy komunistických poslanců: Ale vy takové svinstvo podporujete!) Vy jste dodavateli žlutého hnutí.

U nás je procovstvím, apeluje-li republika na levnější úvěr ve prospěch státu. Z úst vynikajícího republikánského politika nám bylo sděleno, že známý bankovní ředitel, který má na 50 správních radovství, odpovídá na apel, "aby banky přišly nějak státu vstříc" docela procovsky: Uhodí na jednu kapsu a řekne: "Tady je můj národ" a uhodí se na druhou a řekne: "Tady je má vlast".

Mluviti však o sociálních "Masarykových domovech" jako o nejhorším procovství, je nešetrností bohatého a zámožného člověka, který sice o sociální péči 40 let, jak říká, mluvil, ale který podle tohoto sociálního a přátelského styku s chudými a sedřenými lidmi skutečně nemá.

Proslulý spisovatel a upřímný národovec Antal Stašek napsal o "Masarykových domovech" toto: "Byl bych šťasten, kdybych se dočkal toho, aby naše republika jako celek vykonala v celé oblasti svého území to, co učinily "Masarykovy domovy" pro pražské potřebné obyvatelstvo. Byl to hodný kus dráhy, po níž se právě hlemýždím pohybem vleče řešení velké sociální otázky, jež horečně lomcuje celým světem."

Ale Antal Stašek, dříve než napsal svoji kritiku "Masarykových domovů", pokládal za svou samozřejmou povinnost, aby náležitě znal dílo, jež chtěl kritisovati, aby se náležitě přesvědčil, jak to v "Masarykových domovech" vypadá, a vypravil se proto osobně do těchto humanitních ústavů a několik hodin je podrobně prohlížel. Mluvil s velkým počtem chovanců, prohlédl si všechna praktická zařízení a když se náležitě informoval, tento posudek podal. To všechno asi považoval dr Kramář za zbytečné, poněvadž podával své informace podle toho, jak mu je určité osoby sdělily. Chci konstatovati dále, že podle protokolu schůze obecního zastupitelstva obce pražské ze dne 12. dubna 1926 návrh městské rady na vybudování "Masarykových domovů" byl celým zastupitelstvem jednomyslně schválen, že ani jeden jediný hlas se žádné strany nepostavil se proti zřízení této důležité instituce. Její zřízení a vybudování bylo jednomyslně schváleno také všemi zástupci strany národně demokratické. Podobná jednomyslnost nebývá vždy, řekla bych, pravidelným zjevem jak v naší samosprávě, tak také v ostatním veřejném životě. Předsedající náměstek Skála řekl pak k závěru této důležité schůze zastupitelstva: "Dovolte, abych konstatoval, že jsme právě odhlasovali jeden z nejpamátnějších návrhů, které ve zdejším zastupitelstvu byly učiněny". Avšak i nejpovolanější zástupce a mluvčí strany národně demokratické, člen městské rady a místopředsedkyně ústředního sociálního sboru pražského, zemřelá paní Kovářová-Machová vyslovila se o zřízení, účelu a vypravení "Masarykových domovů" takto: "Prosím ústřední zastupitelstvo, aby snahy ústředního sociálního sboru podporovalo a pomáhalo uskutečniti ústav pro ty, jimž řízením osudu není dopřáno projíti svou životní dráhu po boku milovaných rodin a jsou tudíž odkázáni na tento domov v mateřské obci. Dílem tímto dokáže první volené zastupitelstvo lidu pro Velkou Prahu, že stálo na výši doby, a tento drahokam pro mládež i staré bude se stkvíti provždy v čelence námi milované drahé Prahy".

Tedy tak mluvili zástupci a mluvčí národně demokratické strany, kteří poměry, zařízení a nutnost těchto sociálních humanitních ústavů znali. Pan dr Kramář měl starost, že jsou v "Masarykových domovech" lidé nespokojení. Ano, našlo se mezi několika tisíci chovanci několik jednotlivců, kterým by veřejná žebrota anebo pobyt ve špinavých brlozích bídy byl milejší. My všichni však musíme míti více rozumu než tyto zanedbané lidské bytosti. Dáti ošetřovance do rodin a zvýšiti enormně daně, chudinské příspěvky, tomu na radnici Velké Prahy brání právě zástupci měšťácké strany národně demokratické. Protože se také vyskytly nesprávné a zkreslené informace o rozsahu a provozu "Masarykových domovů" v "Národních Listech", konstatuji prostě toto: V přítomné době téměř denně chovanců v "Masarykových domovech" přibývá. Nyní jest jich přes 2.200. Z toho je neduživých, nevyléčitelně nemocných a starých, kteří potřebují stálé lékařské a ošetřovatelské péče, 758. (Slyšte!) Co by jim bylo platno, dáti jim něco peněz, jak navrhuje pan dr Kramář? Peníze by utratili nebo by se neléčili a zůstali by na konec úplně bez prostředků v nejzoufalejším stavu a šli by zase se svými strašnými nemocemi na pražské ulice, aby budili veřejné svědomí a soucit.

Dále nalézá se v "Masarykových domovech" přes půltřetího sta dětí, a to od let kojeneckých až do 14 roků. Četné děti jsou nevyléčitelně nemocny, 170 je z nich rekonvalescentů, které, kdyby jim nebyla věnována nejlepší péče právě v této ožehavé době, prostě by se nevymanily z okruhu své nemoci a jejich život by byl podlomen v nejbližších letech. Kdo nám ručí za to, že tyto trpící nevinné děti dostaly by něco z peněz pro ně určených, nebo že by skutečně zůstalo něco také těm opatrovníkům, když by se hotově vyplatily? Není tisíckrát lépe léčiti je pod dozorem lékařů a ošetřovatelů, učiti je něčemu opravdu v životě potřebnému a dáti jim v "Masarykových domovech" vše, čeho právě potřebuje opuštěné a churavé mládí? Konečně je v "Masarykových domovech" přes 1200 osob starých, většinou už práce neschopných; lidé ve stáří 80 až 90 i přes 90 roků nejsou žádnou vzácnou výjimkou.

"Masarykovy domovy" jsou zařízeny velmi jednoduše. Kdo je viděl, musí potvrditi, že oplývají jednou nádherou: nádherou ohromné čistoty, (Výborně!) nádherou vzduchu, nádherou světla. Ale to je také jediný luxus, který se těžce nemocným dětem, starým lidem a upracovaným lidem v "Masarykových domovech" poskytuje.

Bohatí vlastenci také bydlí ve vzorné čistotě, v domech, vilách anebo zámcích obklopených vzduchem, lesy a vší nádherou přírody. Bylo by to tedy zdánlivě stejné prostředí, jenom že s tím rozdílem, že v "Masarykových domovech" bydlí na tisíce lidí a dětí dohromady, kdežto v jednoduchých domácnostech bohatých lidí mohou si opravdu dopřáti luxusu ohromného zařízení v prostorách nekonečných.

Z řeči p. dr Kramáře ozval se také ironický tón, že "Masarykovy domovy" ukazujeme cizincům a princům. Je nutno konstatovati, že špinavou Fišpanku cizincům v Praze ukazovati nemůžeme, tolik máme ohledu ke svému hlavnímu městu republiky. (Výborně! - Potlesk.) Naši páni bohatí vlastenci musí konečně pochopiti, že přišla demokratická doba, ve které se cizinci jdou raději podívati na zdravotní a sociální opatření obcí a státu, než navštěvovati procovsky zařízené zámky a vily, ve kterých se uplatňuje snad čínské, ruské, majolikové a jiné zařízení.

Doby, kdy jediným sociálním zařízením v obci byla tmavá věznice, špinavá fišpanka nebo zavšivená obecní pastouška, musí navždy patřiti minulosti. (Výborně! - Potlesk.) To je svědomí lidské společnosti. Národ a stát nedrží domýšliví bohatí jednotlivci, nýbrž miliony pracujícího lidu, kteří mají nejprvnější nárok na to, aby se s nimi lidsky jednalo aspoň v dobách stáří nebo strašné nemoci. Není-li tomu tak dosud všude, buďme rádi, že tomu je tak aspoň v Praze, která se nazývá pyšně matkou všech obcí v republice. Všichni lidé upřímně národně cítící, kteří vidí národ i v těch starých a opuštěných pražské obce, musí býti velmi vřele vděčni za všechno, co pro ně vykonala.

My jako pražští poslanci a občané odmítáme nedoložený útok dr Kramáře na sociální zařízení pražské obce. (Potlesk.) Jsme hrdi, že z celého zastupitelstva nenašel se ani jediný muž, ani jediná žena, která by se byla proti "Masarykovým domovům" postavila, a jsme hrdi zejména, že stal se ten krásný humanitní ústav skutkem zejména velikou péčí a návrhy předsedy sociálního sboru dr Zenkla. (Výborně! - Potlesk.)

Snad překáží straně národně-demokratické, že nad "Masarykovými domovy" zcela v intencích presidenta - humanisty - stojí heslo: "Město Praha matkou všech". Našim ideálem a cílem musí býti, jak si přál již Antal Stašek, aby nad celou republikou zasvitla krásná horoucí pravda: "Republika naše matka všech." (Výborně! - Potlesk.)

Až tohoto cíle dostihneme, nebude v národě nespokojenosti. Až budeme národem opravdu vřele sociálně cítícím, pak naše svoboda je zabezpečena na věky, protože se bude opírati o lásku, vděčnost a oddanost těch, kterým činila dobro. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce, a nebude-li proti tomu námitek, vyřídíme ještě některé imunitní případy pořadu dnešní schůze. (Námitek nebylo.)

Námitek není.

Přistoupíme tudíž k projednávání odst. 4, jímž jest: