Předseda (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan posl. Stříbrný. Uděluji mu je.

Posl. Stříbrný: Slavná sněmovno! Budiž mi prominuto, ujímám-li se po druhé v této debatě slova. Pokládám však za svou povinnost, abych reagoval na vývody pana ministra justice dr Meissnera. Pan ministr Meissner byl tak laskav, že odpověděl na mé výtky o konfiskační praxi. Jeho odpověď nutno rozděliti na dvě části: to, co neřekl, na co nereagoval, a pak to, co řekl. Na většinu výtek o konfiskační praxi vůbec neodpověděl. Proti výtce, že konfiskována byla v "Nedělním listě" zpráva, která prošla téhož dne v "Právu lidu" bez závady, řekl pan ministr, že se to nestalo přehlédnutím, a já to podškrtávám. Nerozhoduje prý obsah zprávy, ale i způsob, jak byla uveřejněna, je rozhodujícím. V "Nedělním listě" byla zpráva s velkým nadpisem na významném místě zvětšeným tiskem, kdežto v "Právu lidu" malými literami na místě zastrčeném.

Pan ministr něco opomněl. Zapomněl říci, na základě kterého zákona možno zabavovati v Československé republice zprávy větším písmem sázené. (Posl. dr Stránský: Pojem poplašnosti!) Pane doktore, dovolím si na to reagovati. Pan ministr se dovolával §u 18 zákona na ochranu republiky. Ale já jsem si dobře pročetl § 18 zákona na ochranu republiky, a tam o velikosti liter není ani slova. Konstatuji na druhé straně, že pan ministr byl nesprávně informován. "Nedělní list" uveřejnil onu zprávu ne na významném místě, ale na páté straně prostřed textu petitem. "Právo lidu" tentýž den uveřejnilo tutéž zprávu nekonfiskovaně, doslovně, také na páté straně a také petitem. O druhých konfiskacích se pan ministr spravedlnosti nerozhovořil, až na konfiskaci "Šejdrem", kde mi vytýká, že neprávem jsem se dovolával preventivní censury. Nikoli, preventivní censury jsem se nedovolával, ale dokazoval jsem, že úkolem censury je, zabrániti rozšiřování závadných míst a nikoli dělání hospodářské škody vydavateli. Stěžoval jsem si, že s censurou bylo čekáno, až celý náklad byl vytištěn a výtisky se objevily na ulicích.

Zvláštní náhodou zapomněl pan ministr na moji výtku v tomto případě uvedenou, že ve zmíněném čísle byl zkonfiskován třířádkový vtip, který znovu doslovně bez závady vyšel v "Příšerném večerníku", a tentokráte byl v soc. demokratickém listě otištěn na významném místě a snad ještě větším tiskem. Já vím, proč pan ministr se o tomto případu zmínil. Snad proto, aby jeho klubovní kolega mohl učiniti výkřik o pornografickém tisku. Konstatuji, že časopis "Šejdrem" vznikl jako odpověď na známý časopis "Trn" a brněnskou "Houpačku", později vyšel soc. demokratický "Příšerný večerník". (Posl. Fr. Svoboda: Proč soc. demokratický?) Prosím, není to váš list, jako "Šejdrem" není můj list. Tiskne se v Tempu, a "Příšerný večerník" se tiskne v Hybernské ulici. Já vám to nevytýkám, ale je třeba stejného měřítka. Já vydavatelem "Šejdrem" nejsem a čtu jej často teprve po vyjití, tak jako pan ministr Bechyně čte po vyjití "Příšerný večerník".

O ostatních mnou uvedených případech konfiskačních pan ministr se nezmínil. Jest jistě velkým plus, mohu-li věřiti, že se s nimi neztotožňuje a že s nimi nesouhlasí.

Čím byl pan ministr Meissner skoupější na slova ohledně mnou uvedených konfiskací listů, tím důkladnější byl v případě přeložení soudcovského čekatele dr Jaroslava Chlubny. Poznamenávám znovu, že nejde o našeho stoupence, nýbrž o organisovaného národního demokrata a čelného funkcionáře mládeže demokratické. (Posl. Fr. Svoboda: To jest jedno! Fašista, jak zákon káže!) Prosím, podle vašeho názoru.

Ač je to násilná odpověď, poněvadž já mluvil o konfiskační praksi a o Chlubnově případu jsem se jen letmo zmínil, pan ministr domníval se viděti právě v tom případě mou slabinu a proto tak důkladně o celém případě se rozhovořil. Chci ho následovati, třeba by to nebylo dosti oportunní a taktické.

Pan ministr rozhovořil se o studentském časopise "Vlajka", který byl také v Tempu tištěn. Dnes už má jinou tiskárnu. Přestěhoval se proto, poněvadž studenti jako vydavatelé počítají s tím, že v jiné tiskárně nebudou konfiskace tak časté. (Veselost.) Pan ministr uvedl, že zmíněný měsíčník byl číslo co číslo konfiskován podle zákona na ochranu republiky, zejména pro hrubé urážky presidenta republiky. Soudcovský čekatel Chlubna byl prvním hlavním spolupracovníkem a přiznal, že všechny články v onom listě uveřejněné před otištěním četl. Zde podle mého pevného přesvědčení - a zkontroloval jsem si to - byl pan ministr nesprávně informován a také dnes sen. Dyk ve své řeči jako důvěrník dr Chlubny tuto nesprávnost informace pana ministra Meissnera v senátě ve svém prohlášení jménem klubu nár. demokratického vytýkal. Naopak, při disciplinárním řízení nic takového nebylo prokázáno a obžalovaný to také popřel. Ostatně pan ministr zapomněl dodati velmi závažnou věc, že zmíněný soudcovský čekatel nebyl ani vydavatelem, ani odpovědným redaktorem "Vlajky". Pouze občas do tohoto studentského listu jako muž vyšlý nedávno ze řad studentstva přispíval.

A do tohoto časopisu napsal dr Chlubna literární kritiku o známém románu dr Zavřela "Fortinbras".

Pan ministr podal slavné sněmovně obsah románu. Budiž mi prominuta výtka, dovolím-li si tvrditi, že učinil tak tendenčně a nepřesně. Řekl, že román byl zřejmě namířen na jednoho aktivního ministra Československé republiky. Odpůrce jeho uvažuje, jak se ho zbavit, a po dlouhých úvahách přichází k přesvědčení, že jediná cesta je vražda. V četných úvahách omlouvá se v románě - podle pana ministra - a ospravedlňuje se vražda, a když je vražda už provedena, končí prý dílo velebením této vraždy.

Pan ministr stál prý před dilematem: Má se vydati výtce, že sáhl na tak zv. literární dílo, nebo má je pustiti do světa, ač v něm je zřejmé vybízení k politické vraždě? Štěstí, že v tom si vzpomněl pan ministr na atentát na dr Rašína a na dr Kramáře a proto rozhodl se pro konfiskaci.

Konstatuji, že pan dr Meissner, ministr spravedlnosti, jehož znám jako vynikajícího suchého právníka, v tomto výkladu si trochu románovitě zabásnil. Četl jsem také Zavřelova "Fortinbrase" a poznamenávám, že zavražděný hrdina románu jmenuje se Claudy a není tam líčen ani v jediné větě jako ministr, nýbrž jako 60letý obchodník. Claudy není také původní figura Zavřelova - on se k tomu přiznává - je to hrdina převzatý ze Shakespearova "Hamleta", kde se jmenuje Klaudius. Je to figura více než 300 let stará, kterou podle Tolstého ještě ze staršího díla převzal Shakespeare. Ve "Fortinbrasu" je do detailu okopírovaná - ožení se s 20letou paní. A autor sám v předmluvě knihy přiznává, že jedná se o transkripci Shakespearova "Hamleta" i s doslovnými úmyslnými citáty.

Jaká to bujná ministerská fantasie, když v této 300 let staré figuře poznává pan ministr svého kolegu. (Veselost.)

Je snad pravdou, že Shakespeare psal "Hamleta" jako ironii a řadu šlehů na současné anglické poměry. Ale tenkráte měl štěstí, protože v Anglii nežil ještě před 300 lety dr Meissner, a proto nebylo proti Shakespearovi zavedeno trestní řízení pro nabádání k vraždě. (Veselost.)

Slavná sněmovno! A Shakespearův "Hamlet" hrál se v celém světě, tisíckráte umíral Klaudius rukou vrahovou na jevištích, aniž by v tom někdo viděl zločinné nabádání k vraždě. Také ve "Fortinbrasu" není jediného místa schvalování vraždy. Celý ten vražedný úklad je přímo otrocky převzat s doslovnými citáty z "Hamleta".

Rekapituluji: Tedy o žádného ministra nejde, ale o typickou shakespearovskou figuru, na níž autor nezměnil ani charakter, ani její jméno. Snad jedině to, že z ní udělal šedesátiletého obchodníka a novomanžela.

A teď několik slov ke konfiskaci samotného románu. Konstatuji znovu, že dr Zavřel nepatří do řad našich stoupenců.

"Fortinbras" vyšel na jaře. Byl třikrát zkonfiskován a vždy pro jiná místa. "Polední list" se informoval, poněvadž věc v nás budila pochopitelný zájem, u nakladatele již tehdy na jaře a zjistil, že první konfiskace byla provedena na základě zpráv o obsahu čteného rukopisu, dokud román ještě nebyl tištěn. Když však román vyšel, ona označená místa tam chyběla. Dodatečně byly hledány důvody pro konfiskaci původně konfiskovaného románu. Teď přichází první skutečná konfiskace sedmi míst, jak jsme zjistili. Zjistil to nakladatel, který po tom pátral, maje snahu vydati po konfiskaci opravené vydání.

Slavná sněmovno! Těchto sedm inkriminovaných míst nejsou ta místa, která jsou nyní konfiskována. Ta prošla v první konfiskaci bez závady. Později bylo však těchto sedm míst censurou uvolněno a konfiskovány z celého románu pouze dva řádky pro zločin proti mravopočestnosti. Pak byly puštěny ještě tyto dva řádky znovu a došlo ke třetí, definitivní konfiskaci měsíc po vydání románu a po jeho zkonfiskování. A nato dostal nakladatel i autor výměr, že censura pustila všechny dříve za závadná ohlášená místa a zkonfiskovala místa o vraždě Claudiho, kterážto místa, jak jsem řekl, v prvních konfiskacích prošla úplně nezávadně. Tedy celý měsíc to trvalo, než to tam censor našel.

Slavná sněmovno! Bojím se té velké horlivosti našeho p. ministra justice dr Meissnera, bojím se té jeho logiky. Kdyby se měla u nás ujati, musili bychom zkorigovati pro stejné nebezpečí celé naše dějiny v každém místě, kde mluví o nějaké vraždě, nebo dokonce o defenestraci.

Slavná sněmovno, tak tedy vypadá první zločinec dr Frant. Zavřel, autor románu, který má ještě to neštěstí, že je státním úředníkem a na nějž již jeden německý list volá disciplinární komisi, třebaže je to rok po spáchaném zločinu.

A teď se vraťme několika slovy - nebudu slavnou sněmovnu dlouho zdržovati - k druhému zločinci, dr Jaroslavu Chlubnovi, který napsal o tomto románu literární kritiku do studentské "Vlajky" pod titulem "Dokument doby". Z článku jest patrno - kdo si jej přečte, to vidí - že pisatel kritisuje román po konfiskaci, jak výslovně poznamenává, tedy bez těch zločinů nabádání k vraždě, kterých nemohl čísti. Pozastavuje se nad censurou, která byla prý méně opatrnou, když se jednalo o lidi z masa a těla.

A nyní konstatuji to nejzajímavější: Článek "Dokument doby", na kterém všechno zakládal p. ministr justice dr Meissner, vyšel v 6. čísle "Vlajky" a nebyl v něm ani jeden řádek zkonfiskován. Jak si mám nyní srovnati, že p. ministr označuje tento článek dr Chlubny jako schvalování vraždy, když to ani censura nezkonfiskovala?

Slavná sněmovno, to také nebyl zločin dr Jaroslava Chlubny, kterým se provinil. Spáchal něco daleko horšího. On totiž jako nár. demokrat odvážil se do "Vlajky" napsati oslavný článek na dr Karla Kramáře k jeho 70. narozeninám. A my jsme, slavná sněmovno, na tento delikt při dělání zákona na ochranu republiky nepamatovali, a tak byl potom dr Chlubna chycen pro schvalování zločinu vraždy. (Výkřiky posl. Remeše.)

Pan ministr se hrdě přiznal, že když disciplinární věc skončila jen pouhou důtkou, druhý den dal nařízení, aby byl dr Chlubna přeložen do Kaplice. Ale p. ministr snad neuvážil, že člověk s takovými zločinnými sklony bude nebezpečnější ve vzdálené Kaplici než v Praze, kde mohlo býti o jednoho člověka pod policejním dozorem více.

Pan ministr se však také těžce dotkl tímto výrokem svědomí českých soudců, kteří zasedali v disciplinární komisi nad dr Chlubnou. On je tím odsoudil, že byli netečnými, neomluvitelně shovívavými k soudcovskému čekateli, který schvaloval vraždu. Uvážil pan ministr, co nám jeho slova způsobí za hranicemi za škodu, když je možno, aby takový člověk sloužil dále v československé justici?

Slavná sněmovno, přicházím k závěru. Censurní prakse p. dr Meissnera musí býti opravdu povážlivá, když se pan ministr odhodlal sáhnouti k argumentům o velkých a malých literách, místo aby se opřel o platný zákon. A když v 300 let staré hamletovské fabuli, která cestuje u literátů z ruky do ruky, konstruuje najednou československý ministr zločin vybízení k politické vraždě, tak mohl bych říci: za to by se ani starý Bach nestyděl!

Předseda (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce, jakož i pořadu této schůze.

Dovolené dal jsem: na dnešní schůzi pp. poslancům Babelovi, Baršovi, Dvořákovi, Höhnelovi, Hadkovi, Hruškovi, Kuhnové, Kubačovi, Majorovi, Rjevajovi, Sedorjakovi, Śliwkovi, Steinerovi, Tyllovi; na tento týden p. posl. Pelíškovi, vesměs pro neodkladné zaměstnání.

Nemocí omluvil se dodatečně na schůze v minulém týdnu posl. Bečák.

Lékařské vysvědčení předložil posl. Prokop.

Mezi schůzí byla rozdána tištěná zpráva.

Zástupce sněm tajemníka dr Záděra (čte):

936. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Chebu za souhlas s další vazbou a s trest. stíháním posl. Haiblicka (zločin podle §§ 87, 81 tr. z. a přečiny podle §u 279 tr. z. a §§ 3 a 19 zákona shromažďovacího).

Předseda: Posl. Gottwald a soudr. podali návrh podle §u 46, odst. 2 jedn. řádu, aby se do schůze posl. sněmovny dostavil min. předseda a podal zprávu a vysvětlení o událostech v Duchcově a v Aši a o postupu proti nezaměstnaným v severních Čechách.

Tíž pp. poslanci podali podle téhož paragrafu návrh, aby se do schůze posl. sněmovny dostavil ministr vnitra a podal zprávu a vysvětlení o těchto věcech.

Dále navrhují titíž pp. poslanci, aby se do schůze dostavil ministr soc. péče k vysvětlení, proč vláda dává dělníkům olovo místo chleba.

Návrhy vyhovují jedn. řádu a dám tedy hlasovati podle jednacího řádu bez rozpravy prostým hlasováním o všech třech návrzích najednou.

Kdo souhlasí, aby jmenovaní páni ministři dostavili se do schůze sněmovny a podali žádaná vysvětlení, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrhy jsou zamítnuty.

Poslanec Suroviak žádá o udělení dovolené na dobu od 10. do 21. t. m. pro neodkladné zaměstnání.

Navrhuji udělení této dovolené.

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Kdo s mým návrhem na dovolenou souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Dovolená jest udělena.

Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se příští schůze konala ve čtvrtek dne 12. února 1931 o půl. 10. hod. dopol. s

1. Rozprava o prohlášení předsedy vlády, učiněném ve 100. schůzi posl. sněmovny dne 3. února 1931.

2. Zpráva výboru rozpočtového o státním závěrečném účtu republiky Československé za rok 1929 (tisk 635) spolu s účty státního melioračního fondu, státního bytového fondu a dávky z majetku (tisk 900).

3. Zpráva výborů technicko-dopravního a rozpočtového o usnesení senátu (tisk sněm. 808) k vládnímu návrhu zákona (tisk sen. 279 a 306) o nabytí úseku Zadunajské místní dráhy od stanice Bratislava-Nové Město ke státní hranici státem a o pachtu úseku Novohradské župní místní dráhy od stanice. Lučenec ke státní hranici státem (tisk 903).

4. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Chebu v trest. věci posl. Haiblicka (tisk 936).

5. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Liberci v trest. věci posl. Haiblicka (tisk 514).

6. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Chebu v trest. věci posl. Haiblicka (tisk 729).

7. Zpráva výboru imunitního o žádosti okr. soudu v Č. Dubě v trestní věci posl. Tylla (tisk 724).

8. Zpráva výboru imunitního o žádosti okr. soudu v Nymburce v trest. věci posl. Tylla (tisk 877).

9. Zpráva výboru imunitního o žádosti okr. soudu v Jablunkově v trest. věci posl. Śliwky (tisk 726).

10. Zpráva výboru imunitního o žádosti okr. soudu v Kralupech v trest. věci posl. K. Procházky (tisk 727).

11. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Litoměřicích v trest. věci posl. Babela (tisk 728).

Jsou proti tomuto návrhu nějaké námitky? (Nebyly.)

Není jich. Návrh můj jest přijat.

Končím schůzi.