Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: Roudnický, dr Lukavský, Stivín, Špatný, Taub, Zierhut.

Zapisovatelé: Chalupník, Pik.

190 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: min. předseda Udržal; ministři dr Czech, dr Dérer, dr Slávik, dr Šrámek.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Záděra.

Předseda (zvoní): Zahajuji 103. schůzi poslanecké sněmovny.

Dovolené dal jsem: dodatečně na schůzi dne 3., 5. a 6. t. m. posl. dr Szüllömu, pro neodkladné zaměstnání; na dnešní schůzi posl. Venclovi pro úmrtí v rodině.

Nemocí omluvili se posl. Rýpar, Kaňourek a Sivák; dodatečně na schůze 3., 5. a 6. t. m. posl. dr Jabloniczky.

Lékařské vysvědčení předložila pí. posl. Blatná.

Došla odpověď na dotaz. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Odpověď ministra zahraničních věcí na dotaz posl. inž. Kalliny o zdlouhavém a neuspokojivém vyřízení nároku na náhradu škody Rud. Müllera z Ostrova u Karlových Varů, který vznesl již r. 1919 (č. D 338-III).

Předseda: Počátkem schůze byla rozdána tištěná zpráva.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

925. Zpráva výboru imunitního o žádosti hlav. stát. zastupitelství v Bratislavě za souhlas s trest. stíháním posl. Grebáče-Orlova (přečin pomluvy podle §u 1, §u 3, odst. II, č. 1 a 2, §u 8, č. 3 zák. čl. XLI z r. 1914).

Předseda: Počátkem schůze byly rozdány tištěné interpelace.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

893. Interpelace:

I. posl. Jurana, Barši a soudr. min. soc. péče o revisní zprávě inspektora okresní nemocenské pojišťovny v Brně Jana Sonnwenda o býv. vedoucím úředníku ONP v Hlučíně R. A. Kovalčíkovi,

II. posl. Novotného a soudr. min. vnitra o surovém ztýrání dělníka Adolfa Heyduka z Blatna u Hlinska četníky,

III. posl. Jurana, Barši a soudr. min. soc. péče v záležitosti pp. Miesbacha, Jelínka a Skuherského, ředitelů okr. nem. pojišťoven a funkcionářů Moravské lidové banky v Brně,

IV. posl. Barši a soudr. min. vnitra o zpronevěře peněz v obci Pozořicích u Brna,

V. posl. Novotného a soudr. min. železnic o chování průvodčího vlaku č. 708,

VI. posl. Jurana, Barši a soudr. min. soc. péče a spravedlnosti o případu Jos. Figuráka,

VII. posl. dr Hasolda a druhů předsedovi vlády o odpovědích na interpelace,

VIII. posl. dr Schollicha a druhů předsedovi vlády o odpovědích na interpelace,

IX. posl. Seidla a soudr. min. vnitra o nezákonném zkracování výkonných četníků o diety při svědectvích u soudů a u správních úřadů,

X. posl. Seidla, Bendy, Tayerle a soudr. min. financí o nezákonném postupu při onemocnění členů finanční stráže,

XI. posl. Seidla, Tayerle a soudr. vládě o zlepšení pracovních podmínek a ochrany zdraví zaměstnanců dolů a radiové továrny státního báňského ředitelství v Jáchymově,

XII. posl. Seidla, Tayerle a soudr. vládě o snížení pensijního příspěvku za pomocnická léta ve službách kancelářských, pokud jejich započtení pro výměr pensijní bylo požadováno v období od 1. ledna do 7. července 1926,

XIII. posl. Chalupníka a soudr. min. železnic o komerčních zařízeních a výstavbě administrativní budovy ve stanici Přívoz-Mor. Ostrava,

XIV. posl. Chalupníka a soudr. min. železnic o služebních poměrech železničních zaměstnanců ve stanici Přívoz-Mor. Ostrava,

XV. posl. Babela, Haiblicka a soudr. min. spravedlnosti o konfiskaci časopisu "Welt am Sonntag" ze dne 1. ledna 1931,

XVI. posl. dr Szüllö a druhov min. spravedlnosti o naliehavom poukázaní súdcovského prídavku nezapočítaného do penzie súdcov a ich vdov penzionovaných na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi pred 1. januárom 1925,

XVII. posl. Simma a druhů min. školství a nár. osvěty, že jest nutno, aby do zkušební komise slovenského ústavu pro vzdělání učitelů v Bratislavě byli jmenováni němečtí členové,

XVIII. posl. dr Schollicha a druhů min. školství a nár. osvěty o složení zkušební komise na slovenském ústavu pro vzdělání učitelů v Bratislavě,

XIX. posl. Bergmanna, Mikuláše a druhů vládě o úpravě pensí býv. zaměstnanců na zabraném majetku pozemkovém,

XX. posl. Stejskala, Šeby a druhů min. veř. prací o nutnosti provedení rekonstrukčních prací a novostaveb nestátních silnic v zastupitelském okrese Dvůr Králové n. L.,

XXI. posl. Hrušovského, Polívky a druhov min. financií vo veci porušenia zákona o priamých daniach bratislavským finančným riaditelstvom,

XXII. posl. Stejskala, Šeby a druhů min. veř. prací o provádění zamýšlených nutných staveb silničních, melioračních a vodocestných v r. 1931,

XXIII. posl. Stejskala, Šeby a druhů min. veř. prací o nutnosti stavby vodní nádrže u Č. Skalice,

XXIV. posl. Bergmanna, Tučného, B. Procházky a druhů předsedovi vlády o výplatě vánočního příspěvku zaměstnancům, kteří konali vojenskou službu presenční,

XXV. posl. Bergmanna, dr Patejdla a druhů min. vnitra o rozpuštění Odborového sdružení státní stráže bezpečnosti v republice Československé a všech jeho odboček,

XXVI. posl. Jos. Tůmy, Bergmanna, Tučného a druhů min. vnitra o propuštění cestářů okresu Strakonice.

Předseda: Počátkem schůze byly rozdány tištěné Zápisy o 100. a 101. schůzi posl. sněmovny, proti nimž nebylo námitek podle §u 73 jedn. řádu.

Počátkem schůze byla rozdána tištěná Těsnopisecká zpráva o 98. schůzi posl. sněmovny.

Počátkem schůze byly rozdány a současně přikázány výboru iniciativnímu tištěné návrhy.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

927. Návrh posl. dr Keibla a druhů na změnu některých ustanovení zákona ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n., o přímých daních.

929. Návrh posl. Al. Beneše, Vávry, Ostrého a druhů na změnu resp. doplnění zákona z 5. února 1907, č. 26 ř. z. (jež se týče změn doplňků řádu živnostenského).

930. Návrh posl. Windirsche, Böllmanna a druhů na opatření levného úvěru pro drobné a střední zemědělce.

Předseda: Přikazuji výborům zahraničnímu a živnostensko-obchodnímu:

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

904. Vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění Mezinárodní obchodní úmluva ze dne 24. března 1930 a Protokol k ní z téhož dne.

Předseda (zvoní):

Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Rozprava o prohlášení předsedy vlády, učiněném ve 100. schůzi posl. sněmovny dne 3. února 1931.

Budeme pokračovati v rozpravě, započaté v uvedené schůzi.

Přihlášeni jsou ještě řečníci: na straně "proti" pp. posl. dr Hassold, Hrubý, Nitsch, Stříbrný, Kliment, Vallo, Tyll; na straně "pro" pp. posl. dr Kramář, Šamalík, Koudelka, de Witte, Janček, Dubický. Dávám slovo řečníku přihlášenému na straně "proti", p. posl. dr Hassoldovi.

Posl. dr Hassold (německy): Dámy a pánové! Sněmovna měla hodně dlouhé prázdniny, od polovice prosince do konce ledna. I ministerská rada byla v době, o které bychom se měli domnívati, že jest v ní neobyčejně mnoho práce, hodně dlouho nečinná. To má nebezpečnou stránku pro obyvatelstvo a veřejnost. Neboť veřejnost mohla by takto snadno přijíti na to, že tato tak zvaná zákonodárná zařízení, Národní shromáždění a vláda, jsou vlastně neobyčejně zbytečná, neboť byrokracie vládne dále stejně jako dříve a nestará se o to, zasedá-li Národní shromáždění či nikoliv. První schůze sněmovny přinesla nám na denním pořadu něco o mořských přístavech v Chile, jakoby v zoufalství nenašli vůbec nic, o čem by se dalo dnes mluviti. Od té doby žije sněmovna takřka z denních událostí a sahá k tomu, co se tak náhodou stane v tom nebo onom městě, aby se tím chvíli zabývala; dělá to dojem, jakoby čekala na nové události, aby se jí dostalo nového zaměstnání. Mezitím slyšíme více nebo méně teoretické výklady o tak zvané hospodářské krisi. Obě hlavní skupiny zabývají se touto hospodářskou krisí zvláštním způsobem. Jedna strana doporučuje nezaměstnaným klid jako náhražku za hlad, na druhé straně dělají se výtržnosti a musíme jistě říci, že se žádným z těchto obou prostředků strádajícím masám naprosto nemůže pomoci.

Nyní jest ještě na denním pořadu vládní prohlášení, které jsme slyšeli před týdnem. Stala se řídká událost, že jednou můžeme mluviti skutečně k dennímu pořadu a chci se teď s tímto vládním prohlášením vypořádati.

Osm otců a jedno dítě, řekl bych; a dítě také podle toho vypadá. Nevíme, kterému z osmi otců se podobá. (Výkřiky posl. dr Schollicha.)

Tvrdí se, že když něco sepisuje mnoho osob, jest to neobyčejně těžké, a že prohlášení jest vždy tím zastřenější, čím více osob o něm pracovalo. Jak se zdá, pracovali o tomto prohlášení všichni koaliční poslanci společně, neboť jest přímo příkladem neobyčejné prázdnoty. Mělo by se dokonce k tomuto vládnímu prohlášení a k tomu, kdož byl nucen je přednésti, užíti ostrých slov: "Si tacuisses, philosophus mansisses". Vláda tímto prohlášením tak správně projevila svou naprostou neschopnost, a snad to má s tím jistou souvislost, že dělníci počínají si zjednávati sluchu ostřejšími demonstracemi na ulicích. Vždyť v tomto státě došlo to skutečně již tak daleko, že se dbá jen toho, kdo jde na ulici a dělá výtržnost. Nelze se tedy diviti, že došlo nyní k demonstracím nezaměstnaných a ke srážkám, spíše se lze diviti, že do dneška bylo ještě poměrně řídkým zjevem, že pracující masy, které ztratily svá pracovní místa, sahají k tomuto poslednímu prostředku, aby veřejnými demonstracemi na sebe obrátily pozornost.

Úvodem vládnímu prohlášení jest historická, národohospodářskofilosofická, dosti elegická úvaha. Po této úvaze vláda tvrdí, že prý její činnost má najmě preventivní ráz. Snad je tomu tak, faktem jest, že vláda svou dosavadní činností nedosáhla žádného preventivního účinku. Dále se tvrdí, že již z doslovného znění lze souditi, že vláda vychází se stanoviska, aby vytvořila předpoklady úspěšné zemědělské produkce, udržení cen, výnosnosti zemědělských podniků atd. Dosti prázdná slova, jimž chybí každý praktický význam a také každý praktický obsah. Vláda se chlubí, že v době 13 měsíců podala 98 vládních návrhů a že 89 z nich bylo převážně hospodářského rázu. Sám počet nedokazuje zhola nic. Úspěch byl vládě rozhodně odepřen. Mnoho špatného a málo dobrého. Bylo by bývalo lépe podati méně návrhů, ale dosíci úspěchu, než podati asi 100 návrhů, které neměly praktického účinku.

Ale přes to jest jedna stránka tohoto množství zajímavá: Poukazuje se na to, že skoro všechny návrhy měly převážně hospodářský a sociální ráz. Ukazuje se tím, že tato vláda jako předcházející se zabývá národnostními otázkami neobyčejně málo, nebo vůbec nikoliv; jinak musil by býti mezi tímto stem vládních návrhů přece aspoň jeden nebo dva, které by se zabývaly tímto, v tomto státě již neobyčejně naléhavým problémem, národnostních otázek. Jest příznačné, že vláda sama doznává, že se zabývá pouze hospodářskými otázkami a že přes spolupráci Němců ve vládě není viditelný žádný tlak a neužívá se žádné příležitosti, aby byly vydány i národnostní návrhy.

Vláda prohlašuje dále, že vytyčuje zásadu podporovati a chrániti zvláště hospodářsky slabé. Při usnesení poskytnouti 150 mil. Kč na potírání krise se přece skutečně zapomnělo, že jen bankám, jak známo neobyčejně slabým, byla již bez mnoha rozčilování a bez mnoha pozornosti poskytnuta dvojnásobná částka, 300 mil. Kč, že se však do dneška zřejmě nemůžete dohodnouti o usnesené kořisti 150 mil. a o jejím rozdělení. Mimořádně zajímavé jest jedno sdělení pana posl. prof. Macka a patří do této souvislosti, že v depositu Národní banky jest po léta pohledávka státní pokladny z výnosu dávky z majetku a z přírůstku hodnoty daleko přes 3 miliardy Kč. Jak se zdá, byl zde zakopán poklad a při tom se hádáte o maličkost 150 mil. Kč, o jejichž rozdělení se nemůžete dohodnouti, ačkoliv týden za týdnem ubíhá a krise vzrůstá, zatím co se zde podle přiznání prostě neproduktivně zakopala v Národní bance ohromná částka, více než 3 miliardy Kč. Dlužno se také tázati finanční správy státu, jak může nésti odpovědnost, že se v dnešní době zakopávají miliardy, zatím co se o několik milionů smlouvá a nikdo si nemůže ujasniti, jak by se mělo obyvatelstvu pomoci.

Zdůrazňuje se, že v rozpočtu pro rok 1931 jsou skoro 2 miliardy určeny na nové investice. Dále se oznamuje - a to má jistě působiti na obyvatelstvo k jeho uklidnění - že byla zřízena zvláštní meziministerská komise, která má týdně projednávati všechny ožehavé investiční otázky. Není-li tato meziministerská komise znovu nic jiného než úřednický aparát, můžeme si přibližně představiti, že vrána vráně oči nevyklove. Ukáži na praktickém příkladě, jak neobyčejně trýznivě se jedná, když jde o investice a jak se nachází vše možné, aby se jim zabránilo a aby se zdržovaly a jak se nedbá o urychlení vyřízení a podporování žádostí obcí, okresů atd. Již přes rok trvá boj mezi zemským úřadem a městem Stříbrem. Město přes rok se pokouší dostati státní subvenci na vydláždění ulic, nanejvýš nutné. Jsem nucen podati interpelaci, která vykazuje množství jednacích čísel, jak úředníci zemského úřadu stále a stále nacházejí nové překážky, aby zdrželi tyto nutné práce, takže konec konců musíme míti dojem, že se teprve nedávno učiněné poslední nabídky zdržují, poněvadž jde o německé dělníky a německé město a nabídky, které podaly německé soutěžící firmy, byly nejlevnější. Nepovolují se, našly se znovu nové překážky, aby tyto naléhavé stavby byly zdrženy. Vedlo by příliš daleko, kdybych chtěl obšírně vykládati o tomto příkladu.

Každému jednotlivci bude známo, jak neobyčejné těžkosti se dělají tomu, kdo se pokusí investice také ve skutečnosti provésti. Úřednický aparát přímo sabotuje každý pokus o investiční práce a jest neobyčejně těžké něčeho se domoci. Neboť žádosti zůstávají ležeti nejen týdny, nýbrž celé měsíce, a pokročí-li o kus dále, jest to pouze přesunutí z jednoho úřadu do druhého. (Výkřiky posl. dr Schollicha.) Ale stává se neobyčejně zřídka, že se věc vyřídí. Při dláždění silnic v západočeském území poukazuji na to, že na př. obce Holýšov a Stříbro, přes všechny žádosti a přes to, že splnily všechny žádané podmínky, nemohly do dneška dosíci ani nepatrného zlepšení silnic - jde totiž právě o německá území - zatím co na př. v nejbližším sousedním městě, v Nýřanech, které ovšem leží již v plzeňském českém území, byly tyto silnice bez mnoha žádostí prostě vystavěny. (Výkřiky posl. Geyera.) Čím více ministerstev a úřadů se zabývá takovou věcí, tím obtížněji a zdlouhavěji se projednává. Faktem jest, že z toho nic není a je-li z toho něco, vidíme, že německým firmám i německým dělníkům bylo ublíženo způsobem do nebe volajícím.

Vládní prohlášení praví na př. také, že se při investiční činnosti musí dbáti, aby byla práce náležitě rozdělena a že vláda předchází dobrým příkladem. Ale můžeme na př. právě u dláždění silnic dokázati, že toto náležité rozdělování záleží pouze v tom, aby se práce rozdělovaly mezi české firmy a že se při tom nepřihlíží k četným německým firmám - to lze dokázati - i když podaly nejlevnější nabídky, nýbrž že úřady samy z daleka přivolávají firmy a dávají jim přednost, i když podávají nabídky mnohem vyšší.

Ve vládním prohlášení se poukazuje - zní to přímo jako ironie - že rozpočty samosprávných svazků, zvláště okresů a obcí, mají se vyřizovati včas a že se provádění investičních prací má uspíšiti. V této otázce podal jsem interpelaci o případu města Dobřan u Plzně, poněvadž se od tohoto města žádalo, aby podalo rozpočet pro rok 1929 a konečně i pro rok 1930, zatím co zemský úřad tomuto městu dosud ještě nevrátil rozpočtu pro rok 1928. Jest přímo nesmyslné žádati od obcí, aby předkládaly pozdější rozpočty, když dřívější leží ještě u zemského úřadu a ještě se nevrátily. Bylo by neobyčejně pěkné, jak prohlásil předseda vlády, kdyby se rozpočty měly vyřizovati včas. Ale nechť to velmi důtklivě připamatuje zemskému úřadu a povolaným úředníkům, poněvadž nic nepomůže oznamovati to sněmovně jen jako opatření vládního prohlášení.

Vládní prohlášení mluví také o tom, že zlevňovací činnost jest neobyčejně důležitá a že všechny úřady podniknou vše, co jest v jejich silách, aby dosáhly zlevnění. Vždyť vláda skutečně zvláštním způsobem předcházela při zlevňovací akci! Ceny jízdních lístků se snižují, sazby na poštách byly sníženy, ceny dopravného za zboží byly sníženy, daně byly sníženy o mnoho miliard, tak asi musili bychom si představovati věci, když se bez ostychu ve vládním prohlášení líčí zlevňovací akce jako svrchovaně důležitá. Jest to přímo klamání veřejnosti, mluví-li se o zlevňovací činnosti, zatím co stát sám zvyšuje ceny tam, kde by mu bylo možno je snížiti. Dále se zdůrazňuje, že ke zmírnění hospodářské krise byl zákonem povolen úvěr 150 mil. Kč. Tento zákon se již začal prováděti. Jak dlouho to bude asi trvati, když se zákon začal již prováděti, než to pokročí kupředu a přijde vhodné provedení tohoto zákona? Nejtěžší doba jest právě nyní v zimních měsících a jest neodpovědné, že byl přijat nouzový zákon, který má nouzi zmírniti v této chvíli, ale že se teprve nyní znovu uvažuje a vyjednává, aby se pomýšlelo na to, co se má státi, zatím co již dávno bylo nutno to učiniti. Ohlašují se rozličné vládní návrhy, které se prý připravují. Poukazuje se také na to, že se připravuje zákonitá úprava hornických provisí, hornictví atd., aby se čelilo krisi nezaměstnaných. Ukazuji zde, že staré známé doly na stříbro a na olověnou rudu ve Stříbře v západních Čechách byly zastaveny a že se žádalo od ministerstva veřejných prací, aby se postaralo jen o úvěr 3 mil. Kč, aby byl udržen provoz těchto dolů. Tyto 3 mil. Kč nebylo lze dostati od téhož ministerstva veřejných prací, které - uvádím to jenom jako příklad - jak známo, klidně vydalo 7 mil. Kč na dům v Mariánských Lázních, zatím co mu nezbylo na třímilionovou půjčku pro udržení a další vedení prací v dolech, ve kterých několik set dělníků nacházelo svůj výdělek. (Výkřiky posl. dr Schollicha.) Dále zní přímo jako vtip, když vláda znovu zdůrazňuje, že po posledním bytovém provisoriu včas slibuje při praviti definitivní bytový zákon. Pomalu nebude v této zemi rozumného člověka, který by ještě věřil takovým slibům, které mu již tak často nebyly dodrženy, ale které se stále znovu ukazují.

Dále se zdůrazňuje, že ve všech odvětvích státní správy bude provedeno kýžené zhospodárnění. Bylo by si jen přáti, aby se tímto zhospodárněním nerozumělo jako dosud pouze propouštění německých úředníků, na čemž se vůbec nic neušetřilo, poněvadž za jednoho propuštěného byli ustanoveni dosti často dva noví. Ale zní neuvěřitelně, že se ve vládním prohlášení praví: "Při jednání o úpravě obchodních a právních styků s jinými státy učinili jsme všechno, co jen bylo možné". Vidíme-li obchodní válku s Maďarskem, vidíme-li, že nemáme obchodní smlouvy s Německem, že uplyne platnost obchodních smluv s Rakouskem a vidíme-li nejnovější zprávy, že mezi Prahou a Varšavou má vypuknouti obchodní válka, vidíme-li tyto věci, že Československo kolem sebe již ztratilo obchodní styky nebo jest na nejlepší cestě k tomu, že je ztratí, prohlašuje předseda vlády, že vláda upravila právní styky s jinými státy tak dobře, jak jí jen bylo možno. K tomu můžeme jen říci, že dokázala, že jí to právě nebylo možné a že nebyla s to, aby na tomto poli vytvořila nejnutnější předpoklady pro existenci obyvatelstva.

Vláda míní dále, že obyvatelstvo musí cítiti, že stát stojí za ním pevně v jeho existenčním boji. Mne by neobyčejně zajímalo, zdali aspoň jeden člověk se zřetelem na tyto poměry skutečně to pocítil. Světlým bodem - abych nejen kritisoval - zdá se mi býti ve vládním prohlášení to, že se totiž veřejným zaměstnancům připomíná zvýšené konání povinností, že se zvláště v souvislosti s hospodářskou krisí žádá, aby všechny práce byly vyřizovány rychle a přesně. To by musilo znamenati, že by do všech úřadů musil vejíti úplně nový, dosud ovšem neznámý duch. Poukazuji zde na jediný malý příklad, znovu z praktického života, abych ukázal, jak to vypadá s rychlým a přesným vyřizováním, když se přijde na př. k bernímu úřadu. Poplatník, jehož hospodářská existence byla těžce ohrožena, podal žádost místo berní správě bernímu úřadu. Dveře obou úřadů jsou těsně vedle sebe. Za čtvrt roku berní úřad - v sousedním pokoji - nenašel cestu do berní správy. Bylo zapotřebí zdlouhavého šetření a zakročení, než bylo možno tuto naléhavou žádost dostati z jednoho pokoje do druhého. Tak vypadá, vysvětlené malým příkladem, přesné a rychlé vyřizování prací v praxi.

Dále se ve vládním prohlášení zdůrazňuje, že úřady mají zlepšovati pracovní možnost vzájemnými přesuny zaměstnanců. Faktem jest, že v německém jazykovém území venku máme většinou české úředníky, kteří často musí bojovati s jazykovými těžkostmi a kteří již proto mohou konati svou práci jen neobyčejně zdlouhavě a těžce, takže to jest jedním z hlavních důvodů, proč se práce stává stále zdlouhavější. Musíme znovu důtklivě žádati, aby němečtí úředníci, kteří již před lety byli vyvezeni na Slovensko, prý za účelem jazykových studií, vrátili se do svého domova, poněvadž s nimi jest možná mnohem hladší a rychlejší práce a poněvadž by se tak nemohly stávati věci, které jsou dnes v našem území obvyklé.

Předseda vlády zvláště zdůrazňuje, že ku provedení těchto prací jest zapotřebí klidu a pořádku. Známá slova o klidu jako první povinnosti občana ve státě, nejsou jistě na místě zde, kde vláda neprovádí bezvadně všeho, čeho jest zapotřebí k zajištění existenčního minima obyvatelstva. Prohlásí-li vláda dále, že potřebný klid ve státě bude udržen všemi prostředky, můžeme zde říci, že v tomto bodě měla pravdu. Neboť smutné události duchcovské přece ukázaly, že se skutečně neostýchá užíti žádných prostředků, aby potlačila hnutí, která se konec konců zrodila z bídy a rozhodně by měla býti potírána jinými prostředky než doporučováním klidu a pořádku, zatím co vláda netvoří žádných základů, aby tento klid a pořádek byl pro obyvatelstvo také snesitelný.

Vláda prohlašuje, že není s to, aby zkoumala všechny příčiny světové hospodářské krise a domácí hospodářské krise. Ovšem při vládním prohlášení měli jsme skutečně tento dojem ve značné míře. Ukazuje se, že vláda skutečně dosud nemohla vystoupiti před sněmovnu s žádným programem a předložiti sněmovně žádné jasné návrhy, které by mohly býti provedeny s nutnou a kýženou rychlostí. Není tedy možné souhlasiti s takovým prohlášením, nýbrž naopak dlužno poukázati na to, že se boj jistě co nejdříve jen tím více zostří, poněvadž jsme ani v posledních týdnech a v posledních dnech po vládním prohlášení neslyšeli nic, co by mělo býti skutečně provedeno ke zmírnění nouze. Vzplane tedy jen tím ostřejší a silnější boj mezi národy a vládou. Není pochybnosti, že v tomto boji budeme státi na straně našeho národa a že budeme usilovati o všechny životní nutnosti a práva našeho lidu nejen po stránce hospodářské, nýbrž i národnostní, poněvadž tyto věci, ačkoliv jest snaha stále znovu národnostní otázku zatlačovati do pozadí, nemohou býti odděleny. Dokud nebude provedena zásadní změna směru, dokud se budete snažiti na venek provozovati politiku, která úplně odporuje požadavkům obyvatelstva a hospodářským poměrům tohoto státu, tak dlouho nebudete nikterak moci pronikavě potírati hospodářskou krisi. Dokud se pokoušíte hasiti velký požár malými prostředky a neměníte nic na základech celého státního rozpočtu, nebude také možné, abyste pronikavě potírali hospodářskou krisi. Dokud se nemůžete odhodlati šetřiti tam, kde to jest možné, nýbrž usilujete potírati světovou hospodářskou krisi nepatrnými výpomocemi, budete kráčeti od nezdaru k nezdaru. Našim úkolem najisto jest úplně odhalovati tyto slabosti vládního prohlášení po stránce hospodářské a národní a v každém boji budeme po boku svého národa. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. dr Kramář. Dávám mu slovo.

Posl. dr Kramář: Slavná sněmovno! Jest docela přirozené, že se dnes nebudu zabývati politikou, nýbrž především a snad skoro výhradně otázkami hospodářskými. Nechci mluviti o světových příčinách krise, poněvadž jsem o tom mluvil již v budgetní debatě; dnes bych se rád obrátil k tomu, co je nám nejbližší, totiž k našim domácím poměrům. Především bych vyslovil, co nám asi všem leží na srdci, totiž vřelé přání, abychom co nejdříve a, řekl bych, pokud možno bez nejmenších škod upravili své obchodně politické poměry k sousedním státům. Tu je docela přirozené, že si musíme především přáti, aby obchodní smlouva s Jugoslavií, o kterou se právě jedná, byla pokud možno co nejdříve skončena, a to tak, aby obě naše spojenecké země z toho cítily jisté uspokojení, aby ani v jedné ani v druhé nezůstal osten jisté nespokojenosti nebo vědomí, že snad těžké hospodářské interesy byly obětovány politice.

Při této příležitosti nemohu zapomenouti na jedno, totiž na to, jak lehce jsme přehlíželi jisté věci, jichž dobytí na mírové konferenci v Paříži znamenalo přece jen na jedné straně velikou obtíž a na druhé straně jisté vítězství. Nechci o tom mluviti blíže, poněvadž není snad dobře uprostřed jednání mluviti o jistých podrobnostech, ale řeknu tolik, že každému, kdo poněkud poměry zná, je jasné, že v našem hospodářském spojení mezi Jugoslavií a námi hraje ohromnou úlohu tarifní politika, možnost vlastního spojení. Na jedné s raně je to Dunaj, který nám to činí možným, ale na druhé straně se mně podařilo v Paříži získati dvojí spojení na Adrii, tedy do Jugoslavie, a to jedno přes Maďarsko a druhé přes Rakousko, železniční spojení, které nám dává právo míti vlastní vlaky, vlastní lokomotivy, vlastní personál, dokonce i vlastní ubikace pro lokomotivy, takže není nejmenší pochybnosti, že bychom tímto způsobem měli v ruce jednu z nejdůležitějších i celně politických zbraní, kdybychom nebyli zameškali provedení toho, co jsme v Paříži získali. Bohužel, nestalo se to a já se obávám, kdybychom dnes o věci začali mluviti, zejména s Maďarskem, že by to snad ještě zhoršilo poměr, který mezi námi je. Ale to jsou věci, které se, bohužel, dají asi těžko napraviti, a mně zbývá jenom přání, abychom co nejdříve skoncovali, co je naším největším úkolem, totiž provedení obchodně-politické tarifní smlouvy, poněvadž - řeknu to otevřeně - je to i symptomatické pro budoucnost, znamená to velmi mnoho pro naše politické spojení a, řekl bych, dokonce pro budoucnost slovanského hospodářského sblížení.

Není nejmenší pochybnosti, že nejdůležitější je pro nás v daném momentu otázka exportu. To je otázka přímo palčivá a proto bych myslil, že mezi nejpřednější úkoly sněmovny patří, abychom vyřídili věci, o které jde při exportu, totiž abychom vyřídili otázku exportních úvěrů a státní garancie za jistou jejich část, abychom také zřídili už exportní ústav, při čemž ovšem bych se nyní nepouštěl do podrobností. Jen bych řekl, že potřebujeme, abychom měli exportní ústav zřízen obchodnicky a ne byrokraticky (Výborně!), poněvadž byrokraticky zřízený ústav by nám patrně velmi málo pomohl.

Také je potřebí, abychom něco udělali pro průmysl a živnosti, aby bylo provedeno konečně při exportu vrácení obratové daně, vrácení uhelné daně i daně, kterou platíme na železnicích, tedy tak zv. obchodních daní, poněvadž jinak velmi těžko obstojíme se svým průmyslovým exportem. Jde tu o sklo, porculán, ohýbaný nábytek a hlavně ovšem o textilie. S textiliemi jsme na tom opravdu velmi vážně. Jsme dražší než Švýcary a tuto těžkou konkurenci pociťujeme nejsilněji právě tam, kde byla jaksi výpadní brána našeho exportu, v Rakousku a v Maďarsku. Příčiny toho jsou všeliké. Jednak je to naše inflace, kterou jsme ovšem nezaviněně měli, poněvadž jsme ji přejali z Rakouska, jednak deflace, ale na druhé straně je to něco, čím se budu muset přece trochu zabývati, poněvadž se tím zabýval kol. Hampl, totiž, racionalisace v textilním průmyslu švýcarském. Švýcarský textilní průmysl je většinou zařízen na Nortropovy stroje, což znamená, že kdežto u nás jeden dělník obsluhuje 3 tkalcovské stroje, ve Švýcarech, jsou-li zavedeny Nortropovy stroje, obsluhuje 8 až 12 strojů.

To je otázka, která je neobyčejně vážná se dvou hledisek. Na jedné straně je to otázka kapitálová, poněvadž racionalisace vyžaduje velikých nákladů kapitálových, jichž slabší podniky nemají, ale na druhé straně - a to řeknu velmi vážně - je to veliká otázka sociální.

Když si představíte, že v textilu je potřebí, řekl bych, o 2/3 dělníků méně, tak si prosím při těch ohromných počtech textilních dělníků račte sami spočítati, co by to znamenalo pro naše sociální poměry.

O teoretické stránce racionalisace řeknu ještě něco potom. Kol. Hampl řekl, že racionalisace žádá snížení pracovní doby a zvýšení mezd. Co se týče snížení pracovní doby (Výkřiky.), řeknu docela otevřeně, že dnes už to snad není otázka tak palčivá, jako byla kdysi. Kdysi ovšem otázka 8hodinné práce byla otázkou, která rozviřovala poměry mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, a bylo k tomu potřebí toho velikého sociálního cítění našeho Národního shromáždění, a to zejména stran občanských, smím-li se tak vyjádřiti, že jsme 8hodinovou práci zavedli, bez ohledu na možné důsledky hospodářské... (Výkřiky.)