Jaká jest prakse? Máme sice v zákoně klausuli, že mají býti rozpočty obecní vyřízeny do 3 měsíců u okresů a že rozpočty velkých obcí nad 5000 obyvatel mají býti vyřízeny zemskými výbory do 4 měsíců. To je v zákoně jasně praveno. Předem připomínám, že se stala velká chyba, že byrokracie trvala na tom, aby zemským výborům příslušely i menší obce nad 5.000 obyvatel. Co to znamená? To znamená, že jsou nyní zemské výbory a úřady zahrnuty rozpočty a že nejsou s to, aby rozpočty jen přečetly, nehledě k tomu, že je nemohou vůbec vyříditi včas, což znamená, že zase justamentem administrativy a byrokracie se stala veliká chyba, která právě v tomto kritickém roce nám může škoditi.

Obec dnes podle zákona č. 169 nesmí vydati ani haléře do té doby, dokud není rozpočet schválen. My jsme spolu s posl. Remešem - poněvadž jsme oba velmi účastni na osudech obce plzeňské - museli jednati jinak, já to přiznám. U nás je bída, máme v Plzni na 8.000 nezaměstnaných a zde stojíme před mrtvou literou. U nás také volá hlad, ale u nás se lidé nervou, u nás je dělnictvo vychováno seriosním způsobem, je loyální, chápe všechny akce, které podniká stát a obec, aby byla zmírněna nezaměstnanost. Těmto dobrým lidem, kteří s trpělivostí čekají a vkládají důvěru v činnost státu a samosprávy, musíme přece něco dáti. A když jsme tak stáli před mrtvou literou zákona a měli jsme peníze na investice, řekli jsme si: život je silnější než tahle litera, a dali jsme od doby krise do pohybu 18 mil. Kč. Doznám, že je to postup, který odporuje mrtvé liteře zákona. Ale když na druhé straně vidíme, že nám tyhle litery vnutila byrokracie, která nezná života nebo ho nechce znát, pak musíme přizpůsobiti praxi životu, který k nám volá o pomoc. Nemůžeme nechat hladovět lidi, když jsou peníze pro to, aby se jim mohla dáti práce. A tu tedy žalujeme na tuto praxi, která nyní překáží výkonnosti samosprávy.

Zemský výbor si dal pravidla pro vyřizování rozpočtů a teď se nám dostalo do ruky prováděcí nařízení k zákonu č. 169. Nehledě k tomu, že toto prováděcí nařízení odporuje zákonu, chci říci, že kdyby toto prováděcí nařízení mělo býti schváleno v punktu, který se týká vyřizování rozpočtů zemskými výbory, pak obce neudělají vůbec nic.

Tam stojí, že zákonné ustanovení o tom, že do 3 nebo 4 měsíců má býti rozhodnuto o rozpočtu u okresního nebo zemského výboru, je splněno už tím, když na př. na program schůze zemského výboru dá se věc obce, o kterou jde. V prováděcím nařízení však nestojí, kdy má býti ten program zemským výborem vyřízen. A tak slavný zemský výbor si učinil opatření, že nyní, aby ochránil před stíháním úředníka, kterému je v zákoně uložena odpovědnost, vrací obcím rozpočty, které byly řádně doloženy, aby měl prodlouženy lhůty, a aby teprve, když si vyžádal od obce jakési vysvětlení nebo sdělení, a které přijde, řekněme, koncem března zpátky k zemskému výboru, mohl říci: My jsme sice dostali rozpočet předložený v prosinci 1930, ale úplně instruovaný jsme dostali až koncem měsíce března. Prosím, to je prakse, která ukazuje, že tímto způsobem mohly by býti rozpočty vyřízeny nejdříve tak do konce července a že by před tím ani jediná obec nesměla vydati krejcar na potřebné investice. Vidíme tedy, že jsou zde veliké věcné i formální chyby a že je třeba, aby zejména se zřetelem na důležitost samosprávy v investičním podnikání byly tyto chyby odstraněny a aby zejména bylo uloženo se strany vlády zemským úřadům, aby na vyřizování samosprávných rozpočtů byla vynaložena všechna píle a péče, poněvadž od těchto rozpočtů záleží velmi mnoho, a můžeme říci, že na nich záleží ještě více než na normální investiční akci státní. Změříme-li dvě a šest miliard, pochopíme, že jistě více může činiti samospráva, zejména v těch oblastech, které jsou nejvíce postiženy hospodářskou krisí a nezaměstnaností.

V té věci žádáme rychlé řízení a dále opatření, které již dávno sliboval pan ministr financí, aby totiž zřízena byla nějaká úvěrní korporace na sanaci samosprávných financí anebo na zaopatření levného úvěru pro samosprávu, aby tak samospráva v těchto nejtěžších dobách mohla konati své povinnosti.

Je pochopitelné, že musíme zdůrazniti, aby administrativa pochopila svůj úkol, jak to již řekl posl. Hampl, aby neztěžovala situaci. Byly by to přímo komické kapitoly, kdybychom měli líčiti z dnešního správního aparátu postup jednání v investiční věci po celé cestě až k ministerstvu veř. prací. Řeknu vám jen jeden případ. Obec na př. upravuje státní silnici. Vypracovala projekt a do rozpočtu dala potřebnou položku. To znamenalo, že obec musela tuto samosprávnou věc dáti vyřešiti nejprve městskou radou, pak finanční komisí, zastupitelstvem, okresním úřadem a pak zemským úřadem. Tedy pět korporací rozhodovalo o tom, než se věc dostala do obecního rozpočtu. A když už je v obecním rozpočtu, musí obec vypracovati projekt dlažby té státní silnice a žádati u ministerstva veř. prací o subvenci. Projekt musí proběhnouti okresním úřadem, zemským úřadem, ministerstvem veř. prací. Řeknu loyálně, že resort pana sekčního šéfa Herrmanna je velmi pružný, poněvadž má pružného šéfa, a velmi čilý, který chápe svůj úkol účelový i nouzový. Za tuto byrokratickou cestu tento resort nemůže. Ministerstvo veř. prací přislíbí obci subvenci na dlažbu té státní silnice a řekne obci: Vypište nabídkové řízení. A tak to jde z ministerstva veř. prací zemským úřadem, okresním úřadem k obci a obec vypíše soutěž. Její výsledek je, že obec se musí usnésti, že to zadává tomu a tomu podnikateli - a zase to jde k okresu, který má připojiti svůj vlastní návrh vedle návrhu obce, pak to jde k zemskému úřadu, který má z těchto dvou návrhů vytvořiti resultující návrh, a od zemského úřadu jde to zase k ministerstvu veř. prací, které ve spojitosti a na konferenci meziministerské s ministerstvem financí rozhoduje definitivně o této otázce. To je cesta, trvající 1 1/2 roku, a přece běží jen o vydláždění průběžné státní silnice. Co tohle znamená? To můžeme aplikovati na všechny věci investiční, které se týkají samosprávy! To znamená nejen apelovati na administrativu, aby pochopila svůj úkol, nýbrž také nutno pracovati k reorganisaci celého našeho úřadování a k reorganisaci úřednického aparátu. Stala se veliká chyba, že pro zjednodušení věci ve státě nebyl akceptován župními systém. Župa znamenala instanci, která má vyřizovati samosprávné věci, jež jsou dnes svěřeny zemi a v některých případech ministerstvu. To znamená, že občanstvo by nebylo sekýrováno, že by nemusilo se vším do Prahy. Župní zřízení znamenalo decentralisaci, znamenalo posílení provincií, znamenalo ulehčení Praze a centrálním úřadům. Znamenalo zrychlené vyřizování takovýchto důležitých věcí, které se dotýkají hospodářských a existenčních, kulturních a sociálních zájmů obyvatelstva. Bude tedy úkolem státní správy, aby i tuto otázku podrobila revisi, aby věc účelné organisace úřadu byla upravena.

Máme i v úřadech, na kterých velmi mnoho dnes závisí, velmi dobré úředníky. Už jsem vyjmenoval resort pana sekčního šéfa Herrmanna. Vím, že je mnoho dobrých resortů, ale není příležitost nyní, abych je jmenoval. Poukazuji zejména na důležitost resortu stavebního ruchu. Zjistil jsem dva úředníky, kteří by měli býti veřejnosti dáni jako příklad dobré funkce úřední, jako lidé velice pilní a rychle a dobře pracující. Je to muž a žena, ne sice manželé, ale je to shoda. Žena je inženýrka v ministerstvu soc. péče. Neobyčejně vzácná žena, která věci stavebního ruchu vyřizuje s takovou energií a pružností, že skutečně tady takovéto byrokratce musí býti učiněna nejen etiketní poklona jako ženě, nýbrž také jako dobré úřednici, která pochopila svůj úkol. Mám dopis od úředníka soc. péče, právě z téhož resortu stavebního ruchu, a také tohoto člověka bych postavil za vzor všem nevlídným byrokratům. Tento muž dostal k vyřízení špatně vypravenou žádost, kterou měl podle litery zákona zamítnouti. Ale on sedl a napsal žadateli z daleké obce dopis a poradil jak žádost vyplniti, aby to odpovídalo předpisům zákona. Neznal se s tím člověkem jak živ, ale udělal mu to, poněvadž má srdce a ví, že lid není pro úřady, nýbrž že úřady jsou pro lid. (Potlesk.) To je správný úředník a my bychom si přáli, aby takovýchto úředníků bylo v republice hojně. Bude-li jich hodně, pak nejen bude účelu dosaženo, ale pak také obyvatelstvo bude na naše úřady jiným způsobem hledět, než když se setká s nervosním, zachmuřelým a neochotným byrokratem.

Ve věci našich požadavků již zde posl. Hampl tlumočil řadu projektů, od nichž možno očekávati značnou úlevu. Já bych tu ještě dodal, že vedle zákona vodocestného, silničního a melioračního je nutno rychle uvésti v praxi také zákon tržnicový, poněvadž zde se skýtá řadě měst možnost, aby své tržnice na podkladě tohoto zákona vybudovala. Dále je nutno, aby všechny regulační projekty byly uvedeny v pohyb, poněvadž na těchto pracích zejména značný počet necvičeného dělnictva může býti zaměstnán. Bylo by žádoucno také urychlení zákona o chorobincích a vybudování definitivního zákona o stavebním ruchu.

Za důležité nutno pokládati také vyřízení zákona garančního. Garanční zákon je nutný pro naše průmyslové podniky. Když už jiné státy to riskovaly na prospěch svého průmyslu, bylo by chybou, abychom my při této výhodě jiných států dali se vyřaditi ze soutěže na světovém trhu, a řekněme konkretně také ze soutěže při dodávkách do sovětského Ruska. (Posl. dr Zadina: A to ne! To je těžké!) Pardon, pane kolego, otázka garancie a dodávek není věcí obliby nebo neobliby, věcí politických nebo mravních názorů na Rusko, nýbrž je otázkou existence našeho průmyslového a hospodářského života a zde musí na stranu všechny předpojatosti politické.

My můžeme respektovati váš názor, můžeme respektovati názor dr Kramáře, který oponuje uznání Ruska, ale nemůžeme uznati argumenty, které jsou vedeny pro to, abychom nevstupovali v přímý styk s tak velikým světovým tělesem, které svojí potencí a potřebou je důležitým trhem pro světový obchod a průmysl. (Výborně! - Výkřiky poslanců čsl. strany republikánské.) Pardon, pánové, vy jistě víte, že já nikterak nejsem v ideálním poměru se stranou, která tu representuje sovětské Rusko. Myslím, jestliže někdo u nás sovětskému Rusku ublížil, že mu ublížili nejvíce tito lidé (ukazuje na komunistické poslance), kteří svým vystupováním nezískají sovětskému Rusku sympatií u nikoho, poněvadž právě oni svou bezuzdnou, hanobící a destrukční činností vytvořili v dělnictvu psychologii, která není přízniva tomu, co se dnes v Rusku odehrává. A jestliže se u nás argumentuje, že v Rusku tekla krev a že proto náš stát nemůže nyní vstoupiti do obchodního a právního poměru s Ruskem, kam bychom po takovéto argumentaci došli? Vždyť ve francouzské revoluci také tekla krev a my přece jsme v přátelském poměru s republikou Francouzskou. I ve Francii padla dynastie na popravišti, i tam mnozí lidé, kteří byli smýšlení royalistického, padli na popravišti a byli povražděni. Státy nemohou na této citlivosti budovati svůj život. Nemáme v lásce taktiku III. Internacionály a těch lidí, kteří třeba ze sovětské obchodní misse dirigují to všechno proti našemu státu, ale, pánové, zde nejde jen o lidi, kteří dočasně Rusko drží a spravují. Vždyť zde jde o zemi, o národ a k národu ruskému jako celku máme jistě poměr velice dobrý. Proto myslím, že je veliká chyba, zejména v době, kdy jde o interesy obchodní, výrobní a průmyslové, abychom se sami vylučovali z práva uzavírati obchodní poměr se státem, který nám vedle sympatií, jež máme k národu, může býti důležitý pro náš export. Musíme hledati všechny cesty. Jakkoliv jsme byli až k smrtelné nenávisti zaujati proti Maďarům, přece si přejeme, abychom s nimi měli dnes smlouvu. A jako třeba, pánové, uzavíráme smlouvy s tímtéž režimem, který je podobný režimu ruskému, s diktátorským režimem italským, a nehanbíte se, když zvednete ruku k uzavření smlouvy s diktátorskou fašistickou Italií, nesmíte se také hanbit zvednouti ruku pro uzavření smlouvy s národem ruským, s nímž chceme žíti v pokoji. (Posl. dr Zadina: To jest veliký rozdíl!) Není zde rozdílu, poněvadž Mussolini a Lenin je táž metoda, týž systém. Lenin znamená sice jiný ideový směr než Mussolini, ale v podstatě, metodě a prostředku jsou oba režimy stejné. To znamená, uzavíráme-li smlouvu s Italií, nemusíme se styděti uzavříti smlouvu s Ruskem, když víme, že i na této smlouvě záleží prospěch nejen našeho hospodářského života, nýbrž i tisíců lidí, kteří pracují v továrnách a kteří by se na těch objednávkách mohli také obživiti. (Posl. dr Zadina: Ale průmysl to nechce!) Průmysl že to nechce? Pane kolego, jste velmi špatně informován, že průmysl nechce garanční zákon a že by průmysl nechtěl, aby zde byl vybudován obchodní a právní poměr s Ruskem.

Pokud jsme my informováni, snahou našeho průmyslu jest, aby svoje výrobky dovážel nejen na ostatní světová tržiště, s kterými jsme již v přátelském poměru, nýbrž i na ony obvody, jež jsou nám ještě blokovány tím, že k nim nemáme upraven poměr. To jest veliký omyl. (Posl. Hudec: Do Ruska s garancií státu!) Pane kolego, Německo má garancii pro svůj průmysl; my chceme garancii všeobecnou, chceme garancii pro jakoukoliv dodávku do států všech a přirozeně že z této garancie dodávkové nemůžeme vyloučiti ani Rusko. Úkolem všech moudrých lidí v republice musí býti nejen pro okamžik řešiti dnešní nouzi a bídu. Poměry budou se nám vraceti periodicky. Proto musíme zaříditi svůj plán nejen pro okamžik, abychom zavedli stravování, produktivní péči a investiční akci atd., zde musí býti plánovitý postup do budoucna, abychom jednou z našeho života vyřadili takové kritické situace, které velmi těžce zasahují do života našeho státu. Zde neběží jen o materielní zájem, nýbrž také o státní zájem, neboť stát se spokojeným obyvatelstvem má nejlepší, nejzdravější základ a my, kteří stojíme na půdě našeho státu, kteří se hlásíme loyálně ke konstruktivní práci a kteří odmítáme metody extremismu, musíme žádati, aby stát přizpůsobil se k tomuto stanovisku a sociálním zájmům nejen pro okamžik, nýbrž plánovitě pro celou budoucnost vybudoval základnu, aby na našem území, když již budeme podrobeni také určitému vlivu světové krise, neobjevila se tato krise v té hrozivosti jako je dnes. Přes půl milionu nezaměstnaných jest příliš velký počet na početnost obyvatelstva našeho státu a myslím, že účinky při tomto počtu nezaměstnaných u nás jsou stejně tak zlé a hrozivé, jako jsou při milionových počtech nezaměstnaných v Americe, v Německu a v Anglii.

Proto bude nutno, aby v celém státním hospodářství celou jeho působností v této oblasti hospodářské byl připravován lepší podklad pro náš hospodářský život, abychom dosáhli toho, co chceme: zlepšiti našemu obyvatelstvu jeho poměry, aby ke státu přilnulo, aby zde extremní agitace neměla živné půdy pro akce protistátní.

My na Plzeňsku soustřeďujeme všechnu píli a energii k tomu, aby byla práce. Tímto faktem čelíme extremismu a ubráníme se mu, poněvadž tam není půdy pro extremism, stát je však povinen podporovati nás v této práci nejen v zájmu pro hladovící, nýbrž i v zájmu samého státu, poněvadž, nevykoná-li stát svoji povinnost, pak my jsme také bezmocni. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Slovo má dále p. posl. Ščerecký.

Posl. Ščerecký (rusky): Slavná sněmovno! Veliké úmysly vlády tohoto historického období v boji s hospodářskou krisí v republice nepostačují nám, karpatoruským obyvatelům. Zatím co se v historických zemích mluví o hospodářské krisi, my můžeme směle říci, že u nás, na Podkarpatské Rusi, jest neobyčejná hospodářská pohroma.

Pokud jde o prohlášení nového programu vlády s tohoto místa, my v něm nevidíme uspokojení požadavků Podkarpatské Rusi, především nás, drobných zemědělců, domkářů, zemědělských a lesních dělníků, obchodníků, drobných živnostníků atd. Podkarpatská Rus má své zvláštní požadavky mnohem obšírnější než historické země.

Z těchto požadavků zde naprosto nic nevidíme. Aby se uchovalo to, co ještě dnes žije na Podkarpatské Rusi, musí vláda neodkladně přistoupiti k neprodlenému energickému plánu, k energické práci a tak doplniti svůj nový program požadavky naší země, a především poskytnouti finanční možnost zemskému presidentu Rozsypalovi, aby mohl provésti započatou práci k zamezení hospodářské pohromy na Podkarpatské Rusi.

Vláda musí zahájiti chlebovou akci na Podkarpatské Rusi, zvláště v severním pásmu od Jasině až k Užhorodu. Vrchovinské obyvatelstvo neprosí o almužnu, žádá o práci, aby si mohlo vydělati svůj denní kus chleba. Jak je vám známo, v severní části Podkarpatské Rusi hladoví asi 50.000 vrchovinců, hrozí jim smrt hladem. Jak by bylo lze pomoci hladovějícím vrchovincům a Podkarpatské Rusi vůbec? Slyšeli jsme, že máme ohromný silniční fond. Z toho silničního fondu měla by největší část připadnouti na východ, na východní Slovensko a Podkarpatskou Rus. Dlužno vybudovati ihned severní magistrálu od Jasině k Užoku a tím byla by dána možnost výdělku chudému obyvatelstvu Podkarpatské Rusi na 2 až 3 roky. U nás, na Podkarpatské Rusi, všechny cesty, cesty místní, okresní atd. jsou úplně rozbity a v žalostném stavu. Světová válka zničila, rozbila všechny mosty, cesty, budovy atd., které po převratu nebyly bohužel do dneška spraveny.

Z tohoto silničního fondu měly by přiměřené částky připadnouti Podkarpatské Rusi, aby se provedla meliorace půdy a úprava řek, jako Tisy, Latorice, které u nás ročně ničí ohromné spousty úrodné země, odplavují ji a ochrany proti tomu není. Domnívám se, že vláda nám vyjde vstříc a z tohoto fondu poskytne většinu k zamezení hospodářské pohromy na Podkarpatské Rusi.

Vláda měla by vyjíti vstříc karpatoruskému obyvatelstvu a zastaviti nemilosrdné daňové exekuce. Poslední dobou se stává, že odvádějí poslední krávu, kterou má chudý domkář, chudý zemědělec, za tak zvané nedoplatky daní. Slavná sněmovno! Bylo-li možno odpustiti těžkému průmyslovému kapitálu 2 miliardy daní, domnívám se, že vláda při dobré vůli najde možnost prominouti obyvatelstvu Podkarpatské Rusi těch několik tisíc daní, z nichž chudý karpatoruský sedlák, drobný zemědělec, nikdy nevybředne.

Vláda musí neprodleně snížiti železniční sazby, poněvadž na Podkarpatské Rusi jest hlavním pramenem zemědělcova živobytí chov dobytka a lesní průmysl, a my nemůžeme dopraviti tohoto zboží do historických zemí pro vysoké železniční sazby. Vláda musí sazby snížiti, abychom mohli vyvážeti do historických zemí svůj dobytek a výrobky lesního průmyslu, abychom mohli částečně napraviti těžkou hospodářskou pohromu na Podkarpatské Rusi.

Vláda se musí postarati, aby v každém okrese Podkarpatské Rusi byly zřízeny tak zvané hospodářské záložny, které by umožnily drobným zemědělcům a domkářům dostati půjčku a vysvoboditi zemědělce z rukou lichvářských bank.

Poněvadž severní část Podkarpatské Rusi byla dějištěm válečných událostí a světová válka zničila celý hospodářský inventář, hospodářské budovy, chov dobytka, skoro překopala dobré úrodné pozemky, a do dneška nebyly válečné škody nahrazeny chudým drobným verchovincům ještě ani jedním procentem, žádáme, aby nám vláda vyšla vstříc a našla možnost nahraditi válečné škody aspoň těm, kdož je utrpěli ve 100%. Myslím, že pro to máme tak zvaný reparační fond, aby se mohlo pomoci všem okresům, které utrpěly světovou válkou.

Provedení pozemkové a lesní reformy na státních statcích a také na statcích Latorice, hraběte Telekyho a pod. musí se letos neodkladně skončiti. Tím bychom byli osvobozeni od nespravedlivých velkých pachtů, které dnes drobný zemědělec platí Latorici, Schönbornovi a lesním správám státního majetku na Podkarpatské Rusi.

Vláda musí zastaviti a omeziti dovoz dobytka z ciziny, z Polska, Rumunska, Maďarska atd. Na Podkarpatské Rusi máme množství dobytka, který dnes nemá naprosto ceny. Na posledních trzích nabízeli za hovězí dobytek 2·40 Kč za 1 kg živé váhy. Proto, pánové, samo sebou se rozumí, že se chudý sedlák, chudý domkář po stránce hospodářské octl v nemožné situaci. Proto se nám musí pomoci omezením dovozu dobytka z ciziny, čímž by byla dána možnost našemu zemědělci, aby se udržel.

Slavná sněmovno! Zatím co v historických zemích vede se boj na správné cestě, boj o hospodářskou krisi, u nás na Podkarpatské Rusi vede se válka kulturní, válka náboženská a zároveň válka s hospodářskou krisí, což znechucuje lidem poctivou práci, znechucuje jim iniciativu a dělá z nich úplně neochotné obyvatele. Proto vláda již konečně musí obrátiti na to vážnou pozornost a vyjíti vstříc nám, na Podkarpatské Rusi, v naší tak zvané kulturní otázce.

Slavná sněmovno! Víte, že u nás na Podkarpatské Rusi až do války nebylo jazykového boje. Jazyková otázka byla u nás jediná, a to karpatoruská. Po válce nezvaní hosté z Haliče zanesli k nám tak zvanou jazykovou otázku, rozdělili naše poctivé obyvatelstvo na dva tábory, na dvě skupiny, tak zvanou karpatoruskou a ukrajinskou. Tento nešťastný boj zničil náš hospodářský směr a dělá z nás přímo zvířata, nenávidíme se, ničíme svou hospodářskou situaci ještě hůře, než jaká jest. Karpatoruské obyvatelstvo již několikráte prostou většinou ukázalo svou karpatoruskou orientaci. Náš učitelský kongres, naše politické volby a zvláště náš poslední soupis lidu ukázaly, že jako Ukrajinci zapsalo se všeho všudy 2.500 Ukrajinců a zbytek karpatoruského obyvatelstva se zapsal jako karpatští Rusové. Podle demokratických zásad vláda může jednou ranou zavésti klid u nás, na Podkarpatské Rusi, klid v otázce kulturní, jazykové. Do té doby, než u nás bude autonomní sněm, žádáme, aby vláda hleděla, aby v čele školského oddělení byl postaven zasloužilý karpatoruský muž, který by nedělal jazykovou otázku, nedělal by z kultury politiku, nýbrž konal svou povinnost podle většiny obyvatelstva.

Slavná sněmovno! Ke konci svých vývodů chtěl bych projeviti naději, že vláda po veliké zkušenosti a podle svých velikých ideí splní svůj veliký program, bude se vážně zabývati našimi skromnými požadavky a vyjde nám vstříc ve všech našich otázkách, začež my se odvděčíme naší vládě svou loyálností, posloužíme jí a svému státu dobrou prací. Ale jest již hodina dvanáctá, hodina nesnesitelná musíme ukončiti práci, kterou začala vláda v letech 1922, 1923 a 1924. Nežádáme nic nemožného, nežádáme almužny, žádáme spravedlnosti, žádáme práce, žádáme chleba, žádáme, aby vláda uznala nás za skutečné a rovnoprávné občany naší Československé republiky. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Slovo má dále p. posl. dr Törköly.

Posl. dr. Törköly [maďarsky]: Ctená poslanecká snemovňa! Kedykoľvek prijde vláda pred poslaneckú snemovňu s nejakým prejavom, v jehož dôsledku treba vláde odhlasovať dôveru alebo nedôveru, pokaždé cítime sa byť posilnení v našom presvedčení, že my Maďari nie sme v stave odhlasovať vláde dôveru. Keď sme sa sem z trestu bez zavinenia dostali, čo pán minister Beneš vo svojom poslednom francúzskom interwieve vyjadril tak, že sme boli sem pripojení cieľom vyzkúšania spravodlivého nakladania - cítili sme sa byť veľmi nešťastnými.

Mali sme pocit ako ten, komu zomrela vlastná matka. Bolesť, ktorá celú našu bytosť ovládala, vyvolala akési zmäkčenie i v tábore nepriateľa a obdarila nás určitým stupňom šetrnosti. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.) Avšak dlho to netrvalo a my stále väčšmi a väčšmi cítili sme sa byť neštastnými. Tento letmý okamžik šetrnosti netrval dlho, lebo bol vystriedaný krescendom bezohľadnosti. A dnes, kedy v trpkosti prežívame maximum toho krescenda, keď prežívať musíme jeho hrozné zkúšky, vtedy na jeden moment zamlkne ten veľký orchester a v tomto hudebnom tichu rozširuje sa pianissimo výsmechu. Zaznieva k nám otázka: nuž prečo máme obdarovať vládu našou dôverou?

Veľavážená posl. snemovňa! Naše stanovisko je úplne jasné. My uznávame zákony republiky Československej, snažíme sa ich zachovávať, plníme naše povinnosti štátnych občanov a zachovávame loyalitu sankcionovanú zákonami.

To národné naše cítenie, ktoré sme dostali od Boha darom v okamihu nášho narodenia, nenecháme si vziať od nikoho, len od Boha samého. Naše srdce je také, že ho nemôžeme a nechceme vymeniť, avšak splnenie túžieb nášho srdca chceme dosiahnuť iba cestou mieru a so súhlasom a svolením úradnej vôle československej. Práve preto naše stanovisko nie je protištátné, lebo my bazírujeme priamo na vôľu vlády republiky Československej, lebo naše presvedčenie je skalopevné v tom ohľade, že splnenie našich vyslovených túžieb je priamo existenčným záujmom Československej republiky.

Avšak naše stanovisko nemožno za protištátné kvalifikovať ani preto, lebo sama ústava ustanovuje a sama ústava vyslovuje, že parlament je oprávnený zaoberať sa otázkou zmeny hraníc, iba ku vyneseniu usnesenia požaduje sa dvojtretinová väčšina. Ktorýkoľvek poslanec môže tedy kľudne predložiť snemovni konkrétny návrh na zmenu hraníc, musí ovšem, chce-li tak učiniť vážne, vyčkať k tomu príslušné ovzdušie, nutné k odhlasovaniu takéhoto návrhu.

Aby sa vytvoreniu tohoto ovzdušia napomohlo, toho sa podujímame my poctivou a kľudnou prácou a prostriedkami. Ufáme v božskú prozreteľnosť, lebo veď Prozreteľnosť zmení i zlo v dobrú zbraň v záujme dobrej veci.

Hospodárska kríza a všetky jej strasti, vzrast nezamestnanosti do obrovských rozmerov - všetko z božieho dopuštenia slúží len jednomu cieľu, aby totíž národy, ktoré sa zmerujú pohľadom soka, dospely k presvedčeniu, že nikdy nemôže byť správné stanovisko to, ktoré váži si násilie nad spravedlnosť a ktoré vidí zábezpeku základu, existencie štátu v príliš veľkom ozbrojení.

Vláda republiky Československej nechce vidieť prst boží, napomenutie božie, a činí práve opak, lebo nechce vidieť našu snahu, ktorá smeruje k vytvoreniu atmosféry, z ktorej by sa zrodil pokoj pre maďarský ľud, a táto tendencia vládnej politiky je našim najsilnejším dôvodom, aby sme nikdy neodhlasovali dôveru vládam, ktoré sotrvávajú na tejto tendencii dnešnej vládnej politiky.

Veľavážená posl. snemovňa! My tvrdíme, že československá vládna politika v dnešnej svojej forme povedie, rešp. môže viesť k vnútornej a vonkajšej válke. Československá republika vydržuje v porovnaní k jej rozmerom vojsko mamutové, ktoré pohlcuje jednu tretinu prebytkov celej produkcie tohoto štátu a použije ju k účelom inproduktivným.

Marné sú po tejto stránke všetky návrhy, marné každé upozornenie a všetky výzvy ktoré z politiky celej Europy vyplývajú ako napomenutie pre vládnu politiku; československá vládna politika sotrváva tvrdohlave na tejto ceste a nielen že nesnižuje počet vojska, lež ešte dáva podnet k domienke, že chce stavať pohraničné pevnosti.

Následky tejto tendencie však môžu byť veľmi neblahé. Veď stačí poukázať len na to, že muž, akým je lord Cecil, predpovedá, že vraj nedohodnú-li sa národy na všeobecnom europskom odzbrojení, vtedy následok toho bude takmer celkom iste nová svetová válka.

Nuž či nestačila jedna svetová válka? Snáď by aj úradná vládna politika československá mala mysleť na to, že svetová válka môže priniesť eventuality, kde štáty, zeme, národy a nevinné deti budú zničené.

Lord Cecil má pravdu, že u europských národov treba previesť plebiscit a predložiť im otázku, zda si prajú, aby deti ešte v školských laviciach alebo na ihriskách boly v besnení svetovej války pozabíjané alebo zmrzačené? Či si prajú, aby militarizmus, zbrojenie a stálá ozbrojená pohotovosť Europy pohltily denne 360 milionov Kč? Z toho plynie a preto je taký úžasný počet nezamestnaných, preto zavládla tá hrozná bieda, ktorá zabíja možnosti ľudského štastia a blaha a odníma tento obrovský obnos všetkým krásnym a šľachetným účelom.

Bolo by treba dať odhlasovať ľudom, či by nemalo byť vláde uložené, aby už raz zasadla ku stolu dobrých predsevzatí k práci mierovej, a snažila sa vyvolať ujednania, z ktorých by plynul pre národy mier, zabezpečujúci národom možnosť kulturného rozmachu a štastie všeobecného ľudského blahobytu, nehľadiac na to, ku ktorému národu či strane ľudia patria,