Peroutka dále píše: "Soc. demokracie, která už si připravovala legitimaci pro ty, kteří v nedočkavých houfech budou přestupovati z usýchající strany, má jakousi porci důvodů k mrzutosti". To je samozřejmé, že soc. demokracie má důvody k mrzutosti. Soc. demokracie opravdu věřila, že za těmito několika likvidátorskými a oportunistickými vůdci poběhnou do jejich řad komunistické masy. Hampl razil proto už heslo pro naše likvidátory: Chlapci, nyní z vandru domů! Milý Hample, toto heslo bylo pozdě raženo. Ti dělničtí chlapci, o kterých jste se domnívali, že půjdou domů z revolučního vandru zase nazpátek k oportunistům soc. demokracie, ti se nevracejí. Marně jste si chystali legitimace! Všechny výsledky posledních voleb nasvědčují, že my neustupujeme, nýbrž že přecházíme k útoku na vaše bašty. (Potlesk komunistických poslanců.) Přecházíme k útoku proti vaší zradě, proti vší falešné politice, kterou jste na dělnické třídě spáchali. Dělnická třída činí tak pod dojmem zkušeností, které dnes prožívá, v důsledku toho, že vy dnes když volá po chlebě a práci, nedovedete jí dáti nic jiného než sliby a marné odkazování: Počkejte budeme se zaměstnavateli vyjednávati. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

Svědčí o tom zase "Právo lidu" z 1. února. Podává referát o kovodělnické konferenci, na které referoval Hampla přináší návrhy, jak řešiti hospodářskou krisi. Co se říká v těch 5 bodech, které jsou tu přinášeny na řešení hospodářské krise? 1. Co nejrychleji vypsati investiční půjčky, umožňující pronikavější zásah státu v dnešních mimořádných poměrech. 2. Budiž pod patronancí vlády - nynější vlády hladu - pod patronancí buržoasní vlády svolána anketa zástupců výroby a odborových organisací zaměstnaneckých. Dělníci vědí, co znamenají tyto Hamplovy ankety s p. Preissem a co z nich pro dělnickou třídu vyjde.

V dalším odstavci se mluví o zavedení 5 denní doby pracovní v týdnu bez zkrácení pracovní mzdy. Ale jakým způsobem? Aby bylo zahájeno jednání! Dělníci dnes už zase znají, co znamená ve vaší hantýrce "zahájiti jednání". To znamená, že se svolá řada konferencí, řada různých anket, ale na konec pro dělnictvo z toho nevyleze ani to nejmenší, co by mu bylo prospěšné. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Další odstavec, který má přinésti odstraněni nynější krise a bídy mezi nezaměstnanými praví: Jest potřebí, aby ministerstvo školství šetřilo technické a jiné důsledky, resultující z požadavku prodloužení povinné školní návštěvy. Tedy prodloužení povinné školní návštěvy je čtvrtým bodem Hamplovým programových požadavků na řešení hospodářské krise (Výkřiky posl. inž. Nečase a komunistických poslanců.). Ano, tak to vypadá s vašemi akcemi a návrhy! Co dnes se tu odehrává, je zřejmým bankrotem vaší politiky před očima celé dělnické třídy. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Stivín zvoní.)

Vy jste dělnickou třídu zdržovali od bojů a slibovali jí, když půjde po cestách vaší politiky, že ji uchráníte, aby se na ní nevybíjely důsledky zločinného kapitalistického režimu. Dnes se na vás dělnická třída obrací. Dělníci volají: Co uděláte pro nás v této chvíli, když je zde přes 1/2 milionu nezaměstnaných, co uděláte, abyste zmírnili bídu? (Výkřiky posl. Chalupníka.) A co vy odpovídáte? Říkáte: Počkejte, my se postaráme, aby vaši kluci chodili o 2 roky déle do školy. To je váš recept na léčení bídy. (Výkřiky komunistických poslanců.)

My tento boj o vliv na dělníky v závodech a mimo závody budeme vésti dále. Proti sociálfašistickému heslu "Vzdejte se, nebojujte, nechte nás vyjednávat a plaťte dobrovolně kapitalismu výkupné!" stavíme my heslo: organisujte bojovnou frontu na obranu i výboj, proti propouštění dělníků, proti snižování mezd, stavte solidární heslo: "Ani muže ze závodů, ani haléře ze mzdy. Chléb, práci a moc do rukou dělnické třídy". (Potlesk komunistických poslanců.)

V kapitalistickém řádu neexistuje trvalé zabezpečení dělnické existence. Návrhy, se kterými dnes vláda přichází (Výkřiky. - Místopředseda Stivín zvoní.), sliby, které na odstranění krise dává, nepomohou dělnictvu ať zaměstnanému či nezaměstnanému, nezachrání pracující rolníky, nýbrž ukáží se podvodem. Přes půlmilionu nezaměstnaných bloudí dnes ulicemi měst. Co pro ně má vláda a sociálfašistické strany? Tak zvanou podporu v nezaměstnanosti na základě zákona o gentském systému. Celá léta upozorňuje KSČ i rudé odbory, že zákon tento je podvodem na dělnické třídě, že v době, kdy by dělníci nejvíce podpory potřebovali, tento naprosto nedostatečný způsob jich zabezpečení před hladem a bídou úplně zkrachuje. Dnes tuto pravdu, kterou my od začátku hlásáme, doznávají i ti, kteří tento systém uzákonili a obhajovali. Z půlmilionu nezaměstnaných dělníků jen několik desetitisíců dostává almužnu v podobě organisační a státní podpory podle zákona o gentském systému. Přes to již dnes, to je na začátku skutečného rozvoje krise a nezaměstnanosti, fondy odborových organisací jsou vyčerpány, zálohy na vyplácení státního příspěvku odborovým organisacím poskytované jsou úplně nedostatečné a v důsledku toho řada i odborově organisovaných dělníků je nucena na vyplácení podpory čekati řadu neděl. (Výkřiky.)

To doznávají naše odborové organisace. (Posl. Chalupník: Ne naše, nýbrž vaše!!) Přečti si "Právo Lidu", přečti si, co píší skláři. Je vidět, že neznáš vůbec stav odborových organisací, zeptej se ministra soc. péče dr Czecha a ten přizná, jak zástupci reformistických organisací na něj lítají, aby něco udělal pro sanaci odborových organisací. Zeptej se ho, jak na něho běhá Viktora ze Svazu sklářů a jak brečí, že nemůže vypláceti podpory v nezaměstnanosti a zeptej se Czecha a poví ti, že v poslední době vybrečel na vládě 4 mil., aby mohl dáti veřejným organisacím aspoň zálohy, aby úplně nezkrachovaly. Což vy to nevíte? (Výkřiky.) Je viděti, že neznáš vůbec, co se na p li nezaměstnanosti děje! Je viděti, že se o tyto otázky ve vlastní straně a ve vlastních organisacích vůbec neinteresuješ. Dnes běží fakticky o 1/2 mil. nezaměstnaných, a jaké návrhy a jakou odpověď v této situaci navrhují vládní socialistické strany? Po čem volají unisono reformistické organisace? (Posl. inž. Nečas: Po čem voláte vy?) Povím ti to, Nečasi, hned, buď trpěliv chviličku. Socialistické strany a jejich odborové organisace volají: Sanujte odborové organisace vládními penězi! Dejte odborovým organisacím subvence, aby mohly dostáti vůči organisovaným členům povinostem! To je váš program, to je váš požadavek, je to pravda nebo ne, sanování odborových organisací, aby mohly vypláceti dále podpory, aby nekrachovaly v důsledku gentského systému? Taková je odpověď! A co statisíce nezaměstnaných, neorganisovaných dělníků? Ti ať zemřou hladem i se svými rodinami. O neorganisovanou luzu není se potřebí podle vašeho názoru starati.

Jaký požadavek proti tomu klade komunistická strana Československa a rudé odbory? Dejte spravedlivou podporu umožňující žíti všem nezaměstnaným bez rozdílu, (Potlesk komunistických poslanců.) ať jsou organisováni nebo neorganisováni! (Posl. inž. Nečas. Také v Rusku!) Ano, také v Rusku, ale my náhodou nerozhodujeme tu, můj drahý, o Rusku, my rozhodujeme o nezaměstnaných v Československé republice. To ty nejraději; když se jedná o nezaměstnané v Československé republice, tak máš strach o ty, kteří jsou v Indii. Ale na takové věci my nepolezeme. Tu jde o naše nezaměstnané a ne o ty, kteří jsou kdoví kde.

Statisíce dělníků neoctlo se bez práce svou vinou. Jejich nezaměstnanost zavinil váš neschopný kapitalistický režim. Zaslouží si proto, aby byli na útraty tohoto vládního režimu, na útraty kapitalistů podporováni.

Klub komunistických poslanců podal v tomto směru v této sněmovně svůj návrh: podporu ve výši mzdy pro všechny neorganisované! Je to jediný návrh, jehož přijetí a okamžité provedení mohlo by znamenati skutečnou podporu a akci ke zmírnění ohromné bídy, která zachvacuje rodiny 1/2 mil. nezaměstnaných dělníků.

Vládní strany jako obvykle odpoví na tento náš návrh stereotypním: To je návrh demagogický; na to není úhrady. (Výkřiky komunistických poslanců.) My ve svém návrhu naznačujeme, kde by úhrada byla.

Ale klub poslanců KSČ podává k odstranění nezaměstnanosti ještě druhý návrh, který není nijak vázán otázkou úhrady a jehož provedení nevyžádalo by ani haléře ze státních financí, a při tom by mohlo znamenati ohromnou odpomoc nezaměstnanosti. Je to návrh na okamžité zkrácení pracovní doby nejméně na 7 hodin denně. (Potlesk a výkřiky komunistických poslanců.) V Československé republice je 3,500.000 dělníků. Kdyby se zkrátila u každého pracovní doba o 1 hodinu denně, znamená to 3,500.000 pracovních hodin denně, t. j. mohlo by okamžitě býti dalších 500.000 dělníků na 7 hodin denně zaměstnáno. To by byla okamžitá odpomoc a ne těšínská jablíčka vašich investičních prací a pod., kterými je naplněno vládní prohlášení, které zde dnes pan min. předseda Udržal přednášel. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Dělnická třída, statisíce nezaměstnaných dělníků budou moci zase kontrolovati, jak se k tomuto návrhu na okamžité zavedení 7hodinové doby pracovní zachová tento parlament. Dělnická třída se přesvědčí, že tu není vážné vůle odstraniti nezaměstnanost, že je tu jen otázka, jak podvésti dělníky, jak na jejich bedra svrhnouti následky krise a nezaměstnanosti a jak je udržeti v područí a v tichu, aby tihle dělníci nerevoltovali a nerebelovali.

Co brání okamžitému provedení tohoto návrhu? Brání mu jediná věc, existence kapitalistického řádu, na jehož základě je tento stát vybudován. Takovéto dalekosáhlé reformy, které skutečně znamenají něco pro dělnickou třídu, mohou býti prováděny jen dvěma činiteli: buď socialistickým dělnickým státem

anebo revolučním tlakem dělnické třídy. (Potlesk komunistických poslanců.) Že jen socialistický dělnický stát je schopen skutečně bojovati proti nezaměstnanosti, toho dokladem je Sovětský svaz, kde nezaměstnanost byla úplně likvidována, kde na základě zkráceni pracovní doby 5denního pracovního týdne a pod. jeví se potřeba, zařaditi pro nejbližší dobu nových 2 milionů dělníků do výroby. (Výkřiky posl. inž. Nečase.) Příteli Nečase, ty voláš "nucená práce"; těch 500.000 dělníků v Československu by bylo rádo, kdyby mohlo nuceně pracovati, ale jsou odsouzeni vaš ím režimem, který vy chráníte, k nucené nezaměstnanosti. Nucená nezaměstnanost je daleko horší než nucená práce, kdyby opravdu ta nucená práce existovala. Ale je fakt, že v Sovětském svazu neexistuje nucená práce, nýbrž osvobozená práce (Potlesk komunistických poslanců.) od kapitalistického vykořisťování, osvobozená práce od všech vydřidušských přívěšků kapitalistického systému, který existuje tady a který právě socialistické strany ochraňují.

Že dělnický boj a revoluční tlak pracujících je tou druhou silou, která může podobné dělnictvu skutečně prospěšné reformy uskutečňovati, o tom důkaz podává zavedení 8hodinové doby pracovní v Československé republice v době revolučního hnutí dělnických mas po převratu. Je nutno, aby také z těchto zkušeností čerpala dělnická třída poučení. V kapitalistickém zřízení a státě je okamžitá pohotovost a překročí se třebas i platné zákony, když jde o prospěch vládnoucí třídy a o její výbojné imperialistické zájmy. Toho dokladem jest předložená zpráva o účetní uzávěrce za r. 1929, která byla dána také na program dnešní schůze. Z ní vysvitá, že rozpočet vydání ministerstva vojenství byl nezákonně překročen o 61 mil. Kč. (Výkřiky komunistických poslanců.) Ministerstvo vojenství vydalo protizákonně o 61 mil. Kč více, než mu bylo rozpočtem povoleno. Také tento zjev je poučením pro dělnictvo. V době nastupující těžké hospodářské krise vydávají se na militaristické neproduktivní zbrojení vedle set milionů povolených rozpočtem ještě celé desetimiliony nepovoleně a proti zákonně. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Včera byl z tohoto fakta poprask mezi vládními stranami. Dnes se již ten rozruch utišil a zítra vládní strany uznají, nevyjímaje socialisty, že účetní uzávěrka a protizákonná militaristická vydání je nutno schváliti v zájmu obrany státu. (Výkřiky komunistických poslanců.) Pod rouškou obrany státu kryje se veškeré zbrojení a přípravy k imperialistické válce. Je zajímavo, že překročení rozpočtu datuje se z r. 1929, právě z doby, kdy bylo imperialistickými státy připravováno intervenční tažení na r. 1930 proti Sovětskému svazu, jak to odhalil nedávno konaný proces v Moskvě.

V "Právu Lidu" ze dne 20. ledna 1931 píše známý sociálfašistický militarista posl. Srba o otázce zbrojení toto: "Proto jsme i my soc. demokraté pro obranu demokratického státu. K této obraně nutně patří naprostá připravenost ve věcech zásobovacích. Po zkušenostech světové války by už každá hrozba válkou sama způsobila takový otřes v opatřování životních potřeb i výrobních prostředků, že jenom okamžitý zákrok celého státního aparátu by mohl zajistiti mobilisaci a zabrániti nejtěžším škodám. Na improvisace by nebylo času, stejně jako nelze teprve improvisovati výzbroj." (Výkřiky komunistických poslanců a posl. Srby.) Srba ve svém článku tedy praví: Zbrojení se nesmí improvisovati, zbrojení se musí skutečně prováděti. Tímto receptem řídil se i p. ministr vojenství, když vydal oněch nepovolených 61 mil. Kč na zbrojení ve prospěch obranné války. (Výkřiky. - Místopředseda Stivín zvoní.) Obrannou válku proti komu? Především proti tomu, kdo jest nebezpečím pro kapitalistický řád Československé republiky, a poněvadž existence socialistického dělnického státu a jeho rozkvět a prosperita je nebezpečím pro celý kapitalistický svět, tedy i kapitalistickou Československou republiku, bude naše buržoasie i sociálfašisté připravovati ve spolku s druhými imperialisty "obrannou" válku proti Sovětskému svazu. Tak jako byly čsl. legie vtaženy dohodovými imperialisty do "obranné" války proti bolševikům na Sibiři a jako byli r. 1919 čsl. vojáci spolu s rumunskými štváni do obranné války proti maďarské dělnické republice rad.

Tyto skutečnosti musí býti dalším zdrojem poučení pro dělnickou třídu, aby se nedala svésti sociálfašistickými hesly o obranné válce a aby si uvědomila, že v kapitalistickém zřízení neexistuje pro dělnickou třídu žádná obranná válka. Každá kapitalistická válka je imperialistickou válkou, (Výkřiky komunistických poslanců.) výbojnou válkou pro zájmy kapitalistů a nikoli pro zájmy dělnické třídy. Dělnická třída musí bojovati proti všem přípravám imperialistických válek, tím více proti přípravám imperialistické války proti Sovětskému svazu. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Stivín zvoní.)

Všechny tyto mezinárodní a politické otázky vzájemně splývají s existenčními otázkami dělnické třídy. Kapitalisté organisují široký frontální útok na mzdy zaměstnaných dělníků, sociálfašisté zrazují v této chvíli (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Stivín zvoní.) třídně bojovnou frontu, vyzývajíce dělníky: Nebojujte, vzdejte se na milost a nemilost, my se přimluvíme, aby k vám kapitalisté nebyli příliš krutí; že však budou krutí, s tím musíte počítat.

Komunistická strana Československa a rudé odborové organisace volají: Netrpte dobrovolně, nepřinášejte oběti ve prospěch cizích zájmů, bojujte za vlastní zájem svůj, za společné třídní zájmy proletariátu všech národů v solidární, jednotné bojovné frontě pracujících mas celého světa!

Dělnické masy začínají chápati správnost bojovného solidárního postupu a pod tlakem poměrů budou jej čím dále tím rychleji chápat masy stále větší a větší. Pod vedením revolučních organisací otřásají se v celém světě ulice měst hladovými pochody nezaměstnaných. Organisují se mohutné masové stávky a hospodářské boje desetitisíců a statisíců.

Také v Československé republice řadí se zaměstnané i nezaměstnané dělnictvo solidárně do této mezinárodní bojovné fronty. Proti boji hladovějících dělníků za jejich právo na existenci staví dnes buržoasní stát legiony policajtů a četníků.

Nesčetná je řada míst, kde volání nezaměstnaných po chlebě a práci bylo konejšeno policajtskými pendreky a četnickými bajonety, v posledních chvílích zase Bohumín, Moravský Šumperk a jiná místa. Za nezákonné se prohlašuje dnes v Československé republice, když se nezaměstnaní dělníci hlásí o podíl na oněch 150 mil., které pod rouškou odpomáhání krisi a nezaměstnanosti odhlasoval tento parlament. Nezaměstnaní, kteří nedělají nic jiného, než podávají úřadům žádosti, aby z těch 150 mil., kterých má býti v této republice zneužito ke korupčním účelům, jim byl dán nějaký příděl, jsou vítáni u politických správ i u ministerstva soc. péče policejními pendreky, jsou rozháněni a zaháněni policajty a četníky odtamtud, aby své žádosti nemohli předložiti. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Pan Peroutka si to také přichvaluje v článku z neděle, který jsem citoval, a říká: "Proti komunistům musíme bojovati činorodostí demokracie. Ale buďme rádi, že máme zatím policajty." Tedy zkušenost učí, že i v kapitalistických státech přicházívají chvíle, kdy policie selhává, stává se nedostatečnou a nespolehlivou. Je to ve chvílích, kdy se dělnické boje ze srážek ojedinělých třídních předvojů rozvíjejí v masové bojovné akce celé dělnické třídy. My tyto akce celé dělnické třídy, zaměstnaných i nezaměstnaných dělníků, organisujeme a připravujeme.

Proti slibům vládního prohlášení, které se jeví jen těšínskými jablíčky na uchlácholení dělnické třídy, stavíme my přímou akci a revoluční tlak dělnických mas. (Potlesk komunistických poslanců.)

Dělnická třída musí si sama volné pole pro rozvíjení těchto akcí proti celému buržoasnímu aparátu svými vlastními obětmi vybojovati. První mobilisací dělnických mas do boje za jejich požadavky je mezinárodní den nezaměstnaných 25. února. Proti propouštění, proti snižování mezd, za chléb a práci i moc pro dělnickou třídu je nutno rozvíjeti boj v závodech, v továrnách, za tyto požadavky půjdou 25. února v sevřených řadách demonstrovati a bojovati nezaměstnaní i zaměstnaní dělníci. My říkáme: Z neschopnosti a zločinnosti kapitalistického řádu roste zde bída, nezaměstnanost a desorganisace. Tato desorganisace může býti odstraněna jen revolučním tlakem dělnických mas v boji proti kapitalistickému režimu. Tento boj může provésti jen jednotná bojovná armáda proletariátu, a proto, proletáři všech zemí, spojte se! (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. Hampl. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Posl. Hampl: Slavná sněmovno! Já jsem z vládního prohlášení sice slyšel velmi málo (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Stivín zvoní.), ale soudím, že vládní prohlášení a debata přicházejí opožděně, že nynější poměry hospodářské měly býti předmětem veřejné rozpravy již před několika měsíci. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Stivín zvoní.) Přes to vše vyslovuji naději, že ještě v této chvíli při dostatku dobré vůle dá se provésti mnohá korektura, která je nezbytně nutná, a že zejména tam, kde zásah státu a veřejných korporací může působiti k uklidnění hospodářského života a ke zlepšení poměrů, přece jenom vykoná své poslání. (Výkřiky komunistických poslanců.)

V generální debatě o rozpočtu uvedl náš řečník, že budeme tuto vládu podporovati (Výkřiky posl. Hodinové.), a to proto, že přece jenom učinila některá dobrá legislativní opatření pro dělnictvo. Připomínám, že toto stanovisko sdílíme i dnes. Jakkoli máme řadu přání (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Stivín zvoní.), soudíme že není žádné jiné seskupení v této chvíli možné, že dnešní koalice potrvá ještě určitou dobu, že se ještě nevyžila. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Prosím, aby řečník nebyl vyrušován.

Posl. Hampl (pokračuje): Toto stanovisko je naprosto loyální, i když často s některými věcmi nejsme spokojeni a když zejména nezdar našeho jednání s Maďarskem nutí nás také k tomu, abychom sami posoudili, zdali náš postup ve všech směrech byl takový, aby odpovídal vážnosti politické a hospodářské situace. Mám za to, že dnes, kdy zahájena jsou obchodní jednání s Jugoslavií, která jsou posuzována velmi optimisticky, to, co po mém soudu bylo přece jen, mírně řečeno, nedopatřením při jednání s Maďarskem, dá se poměrně snadno reparovati a že také dojde ke shodě s ostatními státy, zejména s Rakouskem a Polskem, které také vyslovily přání, aby došlo ke korektuře některých smluvních ustanovení. Připomínám ovšem, že naše vůle zůstati ve vládě vztahuje se na vládu, která ví, co chce, která chce pracovati a obtížným poměrům také čeliti.

Dovolte, abych se zmínil o problému celní ochrany, o kterém v poslední době se velmi diskutuje. Jde o systém preferenčních cel. Můžeme s touto myšlenkou projeviti jen souhlas. Jsme přesvědčeni - a o tom není sporu - že žádná naše úmluva s jedním nemůže vésti ke konfliktu s druhými, ale domnívám se, že preferenční soustava, systém smluv a metod, kterých užijeme směrem ke státům, s nimiž máme příbuzné vztahy a interesy, může velmi dobře korigovati onu pronikavou změnu jednotlivých hospodářských a celních území, kterou přivodila válka. Jinými slovy, tato korektura může usnadniti a ulehčiti obtížný hospodářský problém, který světovou krisí byl neobyčejně zostřen. Připomínám, že aktualitou je projednání obchodní smlouvy s Maďarskem. Zejména některá naše odvětví průmyslová a do určité míry Slovensko jsou velmi interesovány, a jakkoli nedošlo k faktické celní válce, je nutno, aby došlo k regulerním smluvním poměrům.

Není sporu, že zjevy, se kterými se setkáváme v hospodářském životě, jsou rázu světového. V poslední době častěji zabývají se poruchou hospodářského, finančního a politického života mezinárodní konference v Ženevě. (Výkřiky komunistických poslanců.) Je to symptom, který ukazuje, že poměry jsou vážné. A jestliže Briand volal po Panevropě, není to jenom volání evropského státníka po užším semknutí starého světa, po užším semknutí Evropy, aby se mohla brániti proti invasi Ameriky, nýbrž je to současné volání státníka, který je pln úzkosti z poměrů, ve kterých se starý svět ocitá. Starý svět stůně, o tom není pochyby. Jestliže mezinárodní konference dnes pokoušejí se řešiti řady obtížných problémů, pak je to zřejmý důkaz, že tyto obtížné problémy trvají, že vzbuzují pozornost a nepokoj a že se s nimi ti, kdož to vážně myslí, musejí zabývati. Miliony nezaměstnaných, které Mezinárodní úřad práce odhaduje v Evropě cifrou cca 11 milionů, ve Spojených státech severoamerických na 5 milionů a v celém světě na 20 milionů, stojí zde jako výhrůžné znamení, že je třeba jíti hlouběji na kořen dosavadních příčin, nemá-li dojíti k těžkým hospodářským a pochopitelně také k těžkým politickým otřesům. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Konference zahraničních ministrů také snažily se pochopiti tuto situaci a uvědomují si, že tu musí jíti o nové metody hospodaření světového. Reglementace výroby cukru, ke které došlo v poslední době, železa a řada opatření, k nimž se chystá v jiných odvětvích průmyslové výroby celá Evropa, svědčí o tom, že jde především o pokus zabrániti největším výhonkům anarchie.

Když posuzujeme tyto pokusy s hlediska socialistického, tak musíme připomenouti velmi důrazně, že nemůžeme ponechati tyto úpravy ve sféře jednostranného zájmu velikých světových koncernů, nýbrž že je třeba, aby zejména tam, kde běží o státy demokratické, působila především státní moc svými zásahy, tedy opatření veřejné. Jde tu o zájmy širokých vrstev konsumentských, jejichž interes musí býti náležitým způsobem hájen. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Stivín zvoní.)

Jestliže světová krise zachvacuje všechny silné průmyslové státy, je pochopitelno, že i Československo jsouc do značné míry státem transitním a státem vyspělého průmyslu a zemědělství, nemohlo býti nijakým způsobem ušetřeno těchto zjevů, a že i u nás (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Stivín zvoní.) projevily se účinky krise pochopitelně velmi intensivně. Viděli jsme, že nebylo systému v podnikání, že po válce, kdykoliv ukázal se některý artikl lépe výnosný, zakládaly se beze zření na budoucnost nové továrny. My, kteří jsme přejali ze starého Rakouska značnou část na př. továren na vagony, viděli jsme, že za silné spotřeby vagonů, která se zejména projevila r. 1918 a 1919, zakládaly se nové továrny. Viděli jsme, že se zakládaly některé závody v odvětvích, kde nemohlo býti naděje na trvalou prosperitu. Viděli jsme, že v řadě průmyslu je opuštěna myšlenka jakéhokoliv výrobního standardu. Platí to o našem textilnictví, které sice má dobrou pověst jakostí svých výrobků za hranicemi, ale kde pestrost a rozmanitost výroby pochopitelně znamená značné zdražení. Vidíme, že náš textilní průmysl, jako je tomu sice v celém světě, ale specielně v této chvíli u nás, za poměrně nízkých mezd vegetuje a nemůže dobře kupředu. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Stivín zvoní.)

Něco podobného vidíme také, když jde o rozmnožování našich závodů na automobily. U nás, kde zoufalou prohibiční celní soustavou bránili jsme svůj automobilový průmysl, kde bylo potřebí spíše zmírnění této ochrany, ke které jsme byli donuceni, vidíme, že se zakládaly nové a nové továrny na automobily. V lihovarnictví vidíme špatnou dislokaci. U nás v lihovarnictví, které má býti především podporou chudým krajům, aspoň tak se to motivuje, když se poukazuje na poměrně opulentní přejímací ceny z hospodářských lihovarů, vidíme, že řadu lihovarů máme v řepařských nebo jinak úrodných krajích (Výkřiky komunistických poslanců.), že však nejsou posazeny tam, kde by jich bylo nezbytně třeba.

Chci připomenouti, že zatím co ostatní hospodářský život pádil rychlým krokem kupředu, co došlo k pronikavým změnám technickým, ve státní správě nezměnilo se téměř nic. Vidíme, že úřadování jest stejně zdlouhavým, jako bylo. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Stivín zvoní.) Vidíme, že řada věcí, které mají probíhati rychleji, jest zdržována, jinými slovy, rytmus života se nesporně v životě občanském a veřejném zrychlil, zatím co státní a veřejná správa vůbec se svým byrokratismem nemůže dodržeti tempa a dochází k těžkým konfliktům, které mají za následek velmi obtížné situace a těžké hospodářské a jiné ztráty. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Z popudu vlády byla zřízena ekonomisační komise. Tato komise má se zabývati analysou našeho celého problému správního. Vidíme, že je složena především zatím z byrokratů. Pochopitelně stavíme požadavek, aby se stali členy této komise i lidé z praktického života. (Tak jest!) Jenom tak, domníváme se, může se dosáhnouti příznivých výsledků.

Je třeba, abych se zmínil o jednom thematě, které je do určité míry nebezpečné. Je to fakt, že trpíme hypertrofií vysokého a středního školství, že u nás, možná se zdarem, (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Stivín zvoní.) bylo by možno založiti tu a onde některé odborné učeliště. Ale my vidíme, že naše střední a vysoké školy chrlí rok co rok řadu abiturientů, pro něž není umístění. A vede to pak k tomu, že protekčními cestami, polonásilnými prostředky přeplňují se naše veřejné úřady, a tím se komplikuje, zdražuje správa. Ostatně kdyby to nebylo příliš tragické, působilo by to dojmem pikanterie, jestliže slyšíme, že o místo pražského kata se ucházejí lidé s dokonaným vysokoškolským vzděláním. (Výkřiky komunistických poslanců.) To je situace, která ovšem také charakterisuje poměry.