Konečně není ani věcí veřejné a soukromé dobročinnosti, ani věcí obcí zažehnávati nynější bídu. Jest to jen svobodná vůle obou a sociální nezbytnost vytryskující z dnešních poměrů. Především jest však povinností státu pomocně zasahovati, zmírňovati následky hospodářské tísně a zažehnávati její příčiny. Povinností státu jest pečovati o postačující pracovní možnosti nebo přichystati potřebné prostředky pro dostatečnou podporu nezaměstnaných bez své viny. Se vší ostrostí nutno tudíž odsuzovati, že právě stát a jeho vláda, které by jediné byly povinny postarati se o nápravu, až dosud naprosto neměly dostatek potřebné činorodé vůle a iniciativy. Namísto, aby se vydatně pomáhalo, nastal pravý opak. Berní šroub byl stále více utahován, pošta a železnice šly se svými sazbami do výše. Místo aby byla zářivým příkladem pro tak potřebné snižování cen, snažila se vláda v poslední době přímo křečovitě, aby přispěla ke zvyšování cen. Tím nese však také vinu na dalším poklesu průmyslové činnosti a na zhroucení živností a zemědělství.

O tom, že se ve dnešní osudově těžké době po šest týdnů nepovažovalo za nutné svolati zastupitelstvo lidu a že předložil se mu nic nepravící denní pořad, jsem se již zmínil. Sněmovna se sešla, aniž se byť i jen formálně přihlíželo k nynějším potřebám. Vláda ani nepodává zprávu, co zamýšlí činiti na potírání hospodářské tísně, ani nepokládala za nutné, aby stanovila rozpravu o hospodářské tísni zatím nekonečně stoupnuvší po šestitýdenních prázdninách, aby při nejmenším přijímala požadavky a přání. Takovým konáním nebo lépe řečeno nekonáním dochází zjevně výrazu nejen celá nemohoucnost dnešní vlády, nýbrž i nedostatek dobré vůle. Jak přestojí ti zoufalí a hladovějící lidé zimu, ponechá se prostě soukromé dobročinnosti a obcím. Jinak však se stará vláda velmi málo, mohou-li tito lidé žíti čili nic. V nejlepším případě povolí úřady co nejmilostivěji zahájení sbírek pro nezaměstnané do statisíců jdoucí. A ani tomu není všude tak. Potřebuji jen uvésti případ chomutovský, kde úřad zakázal obcím poskytovati nezaměstnaným podpory. Oznámil obcím mezi jiným: "Obecní úřad se upozorňuje, že podpora v nezaměstnanosti nepatří vůbec do působnosti obcí." Zároveň s tím připomněl "povinnost členů obecního zastupitelstva k náhradě".

Stojíme ovšem také na stanovisku, že podpora v nezaměstnanosti není věcí obcí, nýbrž státu. Obce musily jen zasáhnouti, poněvadž právě stát selhal. Jest tudíž přímo vyzývavé, pokouší-li se okresní úřad poškozovati nezaměstnaného tím, že nyní kategoricky zakazuje pomáhati také ještě obcím. Jak málo porozumění dávají dnes pro zoufalý stav nezaměstnaných najevo stát a úřady, tak jsou rychlé, jde-li o použití policejní moci proti demonstrujícím nezaměstnaným.

Není-liž příznačné, že vláda nepoužila do dnešního dne ani svého úvěru 150 milionů, povoleného jí rychlíkovou rychlostí, nebo ani se neuradila o použití této částky. Při nejmenším pravé oběti nynější hospodářské tísně nepocítily ani toho nejmenšího o existenci této ubohé částky, ačkoliv zákon zdůrazňoval výslovně a s mnohými sliby, že nastávajícího úvěru má býti použito ke zmírňování následků hospodářské tísně. Místo aby přispěl ke zmírnění bídy, stal se nově vytvořený fond spíše předmětem sváru koaličních stran, poněvadž každá by ráda z něho urvala hodně mnoho pro sebe a pro sdružení stojící jí blízko. Prozatím zuří ještě boj o podíl, který má jednotlivým připadnouti, zatím co nezaměstnaní, odborové organisace a hroutící se existence smějí klidně čekati dále, zda také na ně něco připadne. Snad pomůže dobrotivý osud, aby se počet nezaměstnaných zatím značně zmenšil přirozenou cestou.

Či se snad vysoká vláda domnívá, že svými opatřeními učinila již dosti a že proto může upustiti od dalších pomocných opatření? Takové stanovisko nemohli bychom ovšem sdíleti, neboť skutečnosti nás učí, že dosavadní opatření jsou nejen nedostačující, nýbrž spíše naprosto nedostatečná. V této souvislosti chci jen poukázati na dosavadní způsob podpory v nezaměstnanosti podle gentského systému. Znovu musím prohlásiti jménem svých přátel ze strany, že nemůžeme býti srozuměni, aby byl dále ponechán. Požadujeme spíše důrazně znovu jeho okamžité odstranění a nahražení pojištěním v nezaměstnanosti, které by nejen všem pracovníkům, nýbrž i samostatným osobám zaručovalo pro případ nezaměstnanosti dostatečnou podporu. Zničující úsudek o gentském systému proslovil přece nedávno zde na pražské půdě ředitel Mezinárodního úřadu práce. Aspoň by mělo jeho poznání sloužiti k tomu, abychom se vážně zabývali touto otázkou. Podle zprávy Mezinárodního úřadu práce jest zavedeno již v 10 státech nucené pojištění, jež zahrnuje 47·5 milionu dělníků. Jenom Československo pokulhává vzadu a jde v řadě těch málo, kteří to dotáhli jen na dobrovolné pojištění. Jediným uživatelem gentského systému jest stát, který se tím zbaví nejen množství práce a hodí ji na krk odborovým organisacím, nýbrž učinil tím i ohromné úspory na účet nezaměstnaných. Vyplácel-li stát r. 1923 za nižší nezaměstnanosti a za stejně nedostatečného zákona o podpoře přece 392 milionů Kč nezaměstnaným, činila vydání na stejný účel v prvém pololetí r. 1930 na základě ustanovení o gentském systému pouze 16 milionů Kč. Maličkost, přihlížíme-li k veliké nezaměstnanosti a k ohromné bídě, jež trpí pracující. Přímo almužna také v poměru k mnoha milionům, jež se v tomto státě vydávají na militarismus, representace, zahraniční propagandu, menšinové školy, zkrachované banky atd. Zatím jsou na základě gentského systému úplně vylučovány tisíce tisíců z nároku na podporu. V říjnu 1930 bylo dohromady 2,496.078 osob nemocensky pojištěných. V únoru 1930 udávaly odborové organisace, které vyplácejí podporu v nezaměstnanosti a zaslaly zprávy, celkem 899.464 členů. Z toho vychází na jevo, že toliko třetina osob nemocensky pojištěných jest organisována odborově a má tudíž nárok na podporu. Co mají však dělati ostatní, aby se nyní udrželi na živu? Jistě mají sami na tom velikou vinu, že podporu nedostávají, poněvadž nepovažovali za nutné se odborově organisovati. Přes vlastní jejich vinu nesmí však právě stát těmto lidem dáti zahynouti a jest dosti hodné politování, že se to musí vládě teprve zvlášť připomínati. Vláda by se měla alespoň postarati, aby všichni nyní k organisaci přistupující získali nárok na státní podporu. Nad to však jsou také tisíce pracovníků, kteří bez vlastní viny nemají nároku na podporu. Vzpomeňme si v této souvislosti jen na ty, kdož neměli možnosti, aby přistoupili za členy odborové organisace, ať již proto, že neznali platná ustanovení, že jim to nebylo podle majetkových poměrů možné, nebo nemohli přistoupiti z jiných důvodů. Dále třeba poukázati na četné, zvláště domácké dělníky, avšak také jiné druhy dělnictva, které nejsou povinny nemocenským pojištěním a proto podle ustanovení zákona nemají rovněž nároku. Konečně nesmí zůstati beze zmínky tak zvaní "zahraniční dělníci", kteří chodí do práce přes hranice; neboť ti jsou nejvíce postiženi. Musili na svém pracovním místě v říši jednak zaplatiti svůj příspěvek na pojištění v nezaměstnanosti, jednak přináležeti k tamní odborové organisaci a nepovažovali proto členství v odborové organisaci v Československu za nezbytné, nebo nemohli nésti vydání na tolik stran. Dnes jsou tisíce tisíců těchto "zahraničních dělníků" bez práce a nedostanou přes placení příspěvků na pojištění v nezaměstnanosti nijaké podpory pro nedostatečnou dohodu mezi Československem a Německou říší. Stali se jaksi obětí tohoto nedostatku a tudíž jest po našem mínění povinností státu a československé vlády zde s urychlením pomocně zasáhnouti, aby bylo nynější bezpráví napraveno. Obzvláště nutno pomýšleti také na nijak nepatrný počet dosud samostatných existencí, které rovněž jsou nejen bez zaměstnání, nýbrž i bez podpory. Nebylo jim podle platných ustanovení možné, aby si zajistili nárok na podporu. Není to jejich vina, nýbrž vina nynějšího nedostatečného sociálního zákonodárství, že nemohou nyní dostávati podporu. Gentský systém nesmí však býti prostředkem, aby se na nepravé straně dělaly úspory, nýbrž musí býti na přechodnou dobu až do zavedení pojištění proti nezaměstnanosti, právě vybudován a vybaven tak, aby alespoň trochu vyhovoval požadavkům dneška a zaručoval všem pracovníkům možnost nároku na státní příspěvek.

Ale také ustanovením gentského systému o nároku odborově organisovaných na podporu dá se mnoho vytýkati. Podpory jsou nedostatečné. Musí tudíž dojíti k jejich zvýšení; právě tak, jako musí dojíti k prodloužení doby nároku. Obé se zvláštním zřetelem k ulehčení břemene odborových organisací. Byla sice nařízením ministerstva soc. péče vyhlášena ustanovení stran mimořádné podpory v nezaměstnanosti pro jednotlivé skupiny povolání, přece však mezitím nastalo to, čeho jsme se obávali a také vyslovili při rokování o novele ke gentskému systému. Odborové organisace prostě nemohou vypláceti tyto podpory, poněvadž nemají pro dosavadní nemírné přetížení potřebných peněz. Vláda se nemohla přes všecky sliby až dosud ještě stále rozhodnouti, aby provedla tak potřebnou sanaci odborových organisací. Nepodnikla však také ještě nic na podání odborových organisací o přiměřené zálohy za účelem vyplácení mimořádných podpor a také nedala odpověď, co zamýšlí učiniti, ačkoliv je jí dostatečně známo, že odborové organisace nemohou nésti další zatížení pro obrovské schodky, které vykazují pokladny pro nezaměstnané. Stát ponechává prostě odborové organisace, jimž hodil na krk veškerá břemena, tak jako nezaměstnané jejich osudu. To jest ovšem nejprostší, nejlepší a nejpohodlnější prostředek pro stát, zbaviti se každé odpovědnosti a svésti jemu platící oprávněné rozhořčení nezaměstnaných na odborové organisace. Odmítáme co nejrozhodněji, aby odborové organisace byly nátlakem státu degradovány na pouhé podpůrné spolky a byly nuceny nésti celé břemeno péče o nezaměstnané. (Posl. Krebs [německy]: Není to vůbec účelem odborových organisací!) Nikoliv, odborové organisace se gentským systémem úplně odcizují svému pravému účelu.

Žádáme o okamžitou a postačující sanaci odborových organisací a snížení jejich břemen pro příště. Částkami 10 a 12 milionů však není odborovým organisacím pomoženo. Dokud však nevstoupí v platnost pojištění proti nezaměstnanosti, jehož požadujeme, musí býti učiněna přiměřená opatření, aby byla zajištěna postačitelná podpora také všem až dosud neoprávněným pracovníkům.

Mimořádné doby nouze vyžadují mimořádných opatření k potírání a likvidaci této nouze. Toho se však až dosud nynější vládě více než nedostávalo. Produktivní péče o nezaměstnané odpočívá pro roční počasí a pro povětrnostní poměry skorem úplně. V jiné době se však také pro bídu obcí nedá úplně rozvinouti a nebude proto podle dnešních ustanovení nikdy tím, co se od ní očekává a co by se očekávati dalo.

Jak jest nedostatečné použití produktivní péče o nezaměstnané, ukazuje nejlépe příklad ze severních Čech, kde vyplatilo ministerstvo soc. péče v prosinci 432.500 Kč podle výkazu 48 příslušných ústavů pro zprostředkování práce za 26 takových prací, spadajících pod ustanovení produktivní péče o nezaměstnané. Tím bylo zaměstnáno 1078 dělníků neboli slovy 1·6% nezaměstnaných této oblasti. Stran nouzových prací, které provádí stát sám, musíme se jako již dříve ohraditi proti tomu, že se tyto provádějí skorem výlučně na českém území, kde není tak veliké nezaměstnanosti jako v území německém. Ohražujeme se však také co nejrozhodněji proti tomu, aby k těm málo nouzovým pracem, které se provádějí na německém území, byli skorem výlučně přibíráni čeští živnostníci a čeští dělníci. Požadujeme zvýšeného vytvoření pracovních možností pro německé dělnictvo, nad to také ohled na ně při přijímání dělníků do státních závodů a podniků. Neposledně požadujeme také postačující příděl státních dodávek průmyslu v německých územích, aby se zvýšila zaměstnanost německých pracovníků.

Aby byli hladu uchráněni lidé po měsíce nezaměstnaní a jejich rodiny, požadujeme konečné provedení velkorysé vyživovací a stravovací akce. Nikterak se však....

Místopředseda Špatný (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že jeho řečnická lhůta uplynula.

Posl. Kasper (pokračuje):.... nesmí vláda spokojiti pouhým pokračováním v dosavadní jí prováděné a stejné jméno nesoucí akci. Dosavadní tak zvaná vyživovací akce byla, tak jako jiná opatření státu, úplně nepostačující a nedostatečná. Bylo-li v době od 1. srpna do 31. prosince vydáno na tyto účely 10 milionů Kč, tedy měsíčně 2 miliony Kč, znamená to, že na každého nezaměstnaného připadlo měsíčně sotva 4 až 6 Kč.

Jak se taková akce uplatňuje v obcích na venkově, ukazuje nám především mostecký případ. Městu Mostu přidělilo ministerstvo soc. péče lístky na potraviny v ceně celkem 12.600 Kč. Tudíž mohli býti jimi obmyšleni jen ti, kdož jsou vyloučeni z pravidelné státní podpory v nezaměstnanosti. Rozděleny byly takto: Z 240 svobodných dostal každý 10 Kč, dohromady 2400 Kč, 132 bezdětné rodiny po 20 Kč, dohromady 2640 Kč, 91 rodina až s 2 dětmi po 40 Kč, dohromady 3640 Kč, 49 rodin až se 4 dětmi po 60 Kč, dohromady 2940 Kč, 5 rodin s více než 4 dětmi po 80 Kč, celkem 400 Kč. Přichází tudíž v úvahu 1171 hlav, takže denní podpora při 36.301 dnech živení činí 34·7 haléře. Svobodný dostane podle toho 35 haléřů denně, šestičlenná rodina 2·08 Kč denně. Táž obec dostala přiděleno z mléčné akce na měsíc leden 122 mléčných lístků. Nezaměstnaní, výše uvedení, hlásili 368 dětí. Poněvadž pro malý počet lístků nebylo možné všecky poděliti, mohly se lístky vydávati jen pro děti do 6 let.

Uvedené číslice dokazují jistě dostatečně, že dlužno dosavadní státní vyživovací akci označiti jako nedostatečnou. Podobně má se to s poměry skoro ve všech ostatních německých průmyslových městech. Uvedu jen ještě bližší data o stravovací akci města Duchcova. (Místopředseda Špatný zvoní.) Hned ukončím, tohle jsou však věci, o kterých se musí mluviti, když se již na jiném místě o nich nejedná. Duchcov má asi 400 nezaměstnaných a dostal od 1. října 1930 od státu po třikráte 4000 Kč, celkem tedy 12.000 Kč. Každý nezaměstnaný dostane tedy 10 Kč měsíčně čili 35 haléřů denně. Tedy týž výsledek jako v Mostě. Již dříve jsem charakterisoval beznadějný stav města Cvikova. Při počtu 1512 nezaměstnaných dostal Cvikov příděl 14.000 Kč. Proto mohla býti podělena rovněž jen část nezaměstnaných, nebo členů jejich rodin lístkem na potraviny v ceně 10 Kč měsíčně. (Posl. Krebs [německy]: Kdyby to učinila vláda, v níž sedí jenom měšťáci, co bychom tu slyšeli!) Velmi správně, tážeme-li se pánů, kteří sedí ve vládě, pak řeknou, že ministr financí nedává na to peníze. Proč však ministr soc. péče jednou nepřekročí rozpočet? Ministerstvo zahraničních věcí překročilo nyní na př. rozpočet o 3·8 milionu, ministerstvo nár. obrany překročilo jej za spoluvlády soc. demokratů o 61·4 milionů, ministerstvo soc. péče se však až dosud překročení nikdy nezúčastnilo.

V závěru jedno zjištění. Kdyby tyto poměry, na něž jsem poukázal, byly v českém území, pak by nebyl zaručen klid, který nyní je, kdy se nezaměstnanost týká hlavně německých krajů. Tu bychom měli dávno výtržnosti. Avšak ať se páni necítí příliš bezpečnými, neboť také němečtí dělníci pozbudou trpělivosti, s níž musí neprávem snášeti bídu až do dnešního dne. Varujeme rozhodná místa, aby doháněla věci do krajnosti, jak to dělala až dodnes, neboť nutno je pak činiti odpovědnými za to, co by se mohlo z těchto poměrů vyvinouti. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dále má slovo pí. posl. Kuhnová. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.)

Posl. Kuhnová (německy): Zatím co se zde čachruje s miliony a rokuje, jak by se mohla uspokojiti ziskuchtivost agrárníků a kapitalistů, tisíce dělníků hladoví a mrzne. V německých územích od Ústí n. L. až k Aši je 92.000 dělníků bez práce a bez chleba, 92.000 dělníků neví, odkud by pro příští den měli vzíti kus chleba. 150 mil. Kč se dalo na zmírnění kapitalistické krise a těchto 150 mil. Kč putuje do chřtánu agrárníků a velkoprůmyslníků. Pro oběti krise, pro nezaměstnané byl utvořen mezinárodní úřad práce, jehož ředitelem jest sociálfašista Albert Thomas. Tomuto pánovi uložili kapitalisté, vykořisťovatelé, aby v období industrialisace chránil pracovníky před bídou, to znamená pokryteckými slovy, aby dělníky klamal o skutečném zločinném konání kapitalistů, aby je zdržoval od spravedlivého boje proti vykořisťování a bezpráví. Tento mezinárodní úřad práce tvrdí, že Československá republika jest v první řadě států se sociální péčí pro pracovníky. Nádherná sociální péče! 92.000 dělníků hladoví v německém území; velmi nepatrné procento nezaměstnaných jest nedostatečně podporováno gentským systémem, nemluvím-li již vůbec o žebrácké polévce ministerstva soc. péče. Almužnu 10 Kč na 3 nebo 4 týdny pro několik nezaměstnaných vyličují sociálfašisti jako svůj úspěch. Co jsou tyto 4 mil. Kč, které se dávají mnoha tisícům hladovějících nezaměstnaných, proti těm mnoha milionům, které se vydávají na zbankrotělé banky, na militarismus, na zbrojení, na orgány bezpečnosti na ostrově míru a blaha se souhlasem soc. demokratů, těchto humanitou prosáklých zástupců lidu. A když dělníci tyto miliony, které ve formě daní byly vydřeny z jejich kostí [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 29. ledna 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 45 této těsnopisecké zprávy.] nyní v době strašné bídy a krise žádají zpět, jmenuje se to demagogií a požadavky nezaměstnaných: "práci a chléb nebo státní podporu, zkrácení pracovní doby bez snížení mezd a odstranění gentského systému" líčí se jako šílenství. Pan Thomas by měl jíti do německého území k nezaměstnaným, aby se informoval o skutečné bídě mezi dělnictvem. Ale on dal přednost tomu jíti s pány, jejichž vykořisťovatelskou politikou byly dělnické masy uvrženy do dnešní bídy, místo aby šel do nouzových míst, kde se děti rvou o kus tvrdého chleba, který naleznou na ulici ve sněhu - jak se to stalo v Trinksaifen letos v lednu - kde nouze vyhání nezaměstnané na ulici a kde je četnictvo a policie ve znamení sociálně demokratického ministra spravedlnosti dr Meissnera bije, týrá a vrhá do žaláře.

V Aši, kde jest domovem textilní průmysl, jest mnoho podniků zastaveno, čímž mnoho set dělníků ztratilo chléb. Tito dělníci musí nyní konati omezenou práci za hanebnou hladovou mzdu. I tito dělníci trpí hladem. V místech se 400 obyvateli jest 100 dělníků bez chleba, takže jest bez chleba každý živitel rodiny a proto v každé rodině jest denním hostem hlad a bída.

V Chebu, kde dělníci dříve - jelikož leží na hranici - vydělávali svůj chléb v Německu a odtamtud byli nyní pro nedostatek práce vykázáni, mají nyní tu čest, že hladovějí v Československé republice, která pokud jde o sociální péči, stojí na prvním místě.

Z území nejdeckého a kraslického překládají se železárny do Karlovy Huti. Tím bude ještě mnoho dělníků zbaveno chleba. Jest to generální útok báňských a hutních akcionářů, majetníků rotavských a nejdeckých železáren na železářské dělníky. 3000 dělníků má býti nyní propuštěno a vyhladověti. Při tom zastaveni podniku provádí se výlučně v zájmu zisku železářských baronů. V posledních 4 letech vydělaly rotavské a nejdecké závody 66 mil. Kč, co však nestačí kapitalistickým ziskuchtivým hyenám a proto má býti celá výroba těchto závodů přeložena do nového podniku v Karlově Huti, kde se zamýšlí užíti nejostřejších racionalisačních opatření. Zatím co v Rotavě a Nejdku v posledním roce bylo s 2.700 muži vyrobeno 35.000 tun plechu, má se příště v Karlově Huti vyráběti s 800 až 900 dělníky 127.000 tun. Ohromný vzestup výkonnosti při zmenšeném počtu dělnictva a zvýšeném zisku pro kapitalisty! Při tom nebudou vyhozeni na ulici jen rotavští a nejdečtí dělníci, nýbrž i v Karlově Huti bude část dělnictva propuštěna. Kdo se domnívá, že rotavští a nejdečtí dělníci budou převedeni do Karlovy Huti, velice se mýlí. Ředitel Kühnel oznámil ve schůzi závodního výboru, že v únoru budou rotavské a nejdecké závody zastaveny a že na převedení dělníků do Karlovy Huti nelze již pomýšleti, poněvadž část úřednictva již dostala výpověď. Jakou úlohu zde hrají všechno promíjející soc. demokrati? Aby učinili zadost pobouření, které jest mezi dělnictvem, provádějí manévr tiché protestní stávky, aby dělníky oklamali a odvrátili od boje. Při tom se pánové Lorenz, Lati, Herold, Pretsch a jak se všichni jmenují, účastní důvěrných schůzí a porad ředitelů a zástupců občanských stran, aby společně s úřady připravili útok podnikatelů na dělníky. Tyto částečné stávky provádějí tito zrádci v dohodě s úřady. Ženy vydělávajíce několik korun domáckou prací, vyšíváním prádla, zachraňují rodinu před úplnou zkázou. Od časného rána do pozdní noci sedí u vyšívacího rámu, aby vydělaly 50 až 60 Kč týdně.

V Nejdku to není jiné. Ve velké přádelně vlny a česané příze bylo již propuštěno 1000 dělníků a dělnic, u těch, kteří jsou ještě zaměstnáni, byla provedena racionalisace a sníženy mzdy, takže mzda těchto ještě zaměstnaných dělníků činí 200 Kč na 14 dní. Z takové hladové mzdy musejí živořiti šestičlenné a ještě četnější rodiny. Ženy si vydělávají kousek chleba paličkováním krajek. Před krisí pracujíce 12 až 16 hodin vydělávaly 50 až 70 Kč týdně, nyní při téže pracovní době 1·5 až 2 Kč denně.

V Přebuzi, Sauersacku a v jiných místech na hranici vydělávali si dělníci svůj suchý chléb a brambory knoflíkářstvím, to jest domáckou prací poskytovanou z Německa. Toto průmyslové odvětví leží nyní úplně ladem, všechno jest bez práce a doslova vydáno všanc smrti hladem. V těchto místech vydává obec dělníkům legitimace pro podomní obchod a posílá tyto lidi nepřímo žebrati. Jdou provozovati podomní obchod s knoflíky a stužkami. Přijdou-li do města, stojí na dveřích: "Žebrota a podomní obchod zakázán." Dveře vil a domů boháčů jsou zavřeny a střeží je kousaví psi před touto obtížnou luzou, jak sytí nazývají strádající lidi. Musejí stále choditi k dělníkům, kteří sami nic nemají.

V Nejdku reformistické odborové organisace organisovaly srážku z hladových mezd závodních dělníků pro nezaměstnané. Okrašlují to důvodem, že i podnikatelé prohlásili, že jsou ochotni z každé mzdy dáti 1% pro nezaměstnané. Podnikatelé se svými stále zapjatými kapsami ukazují se náhle velikomyslnými k luze vyhýbající se práci, poněvadž tito pánové vědí, že to nejde z jejich kapes. Oni znovu zvýší výkonnost a sníží mzdy, takže všechno zaplatí dělníci. Proto protestovali komunističtí dělníci proti pokryteckému manévru, jímž sociálfašisti chtěli nezaměstnané přesvědčiti, jak jest nesmyslný boj, jejž vedou o požadavky o státní podporu, aby vládě pomohli z nebezpečné situace, do které se dostala svým výdělkářským hospodářstvím.

Ve Falknově nad Obří a Karlových Varech jest nezaměstnanost velmi veliká. Ve sklárnách falknovských a rychnovských bylo možno po prohrané stávce, která byla vedena proti hromadnému propouštění a která byla potlačena stávkokazectvím sociálfašistů v sesterských podnicích v Teplicích, surovým násilím státní moci a úřadů proti dělníkům, hájícím svou existenci, propustiti dělníky a provésti racionalisaci. Moserova sklárna ve Dvorech jest zavřena. Porculánový průmysl byl již dávno zachvácen krisí. I tam se snižují mzdy, propouští se dělnictvo a pracuje se omezeně. Lesovská továrna na porculán byla rovněž zavřena.

V chomutovském okrese rovněž není nic jiného než oběti krise! V Mannesmannových rourovnách pracovalo dříve 2.100 mužů, po propuštění dělnictva již jen 950. Z nich jest 250 dělníků zaměstnáno stále, 700 dělníků zahálí často až 8 dní, jelikož byla bez výhrady provedena racionalisace a mzdy o 20% sníženy. Továrna na obuv, továrna na klobouky a továrna na hodiny jsou zastaveny nebo pracují 2 až 3 dny v týdnu. Obce platí za nouzové práce se souhlasem národních socialistů méně než činí mzdové sazby, jako na př. při stavbě gymnasia v Chomutově. Ale když komunistická strana vede ostrý boj pro spravedlivé požadavky nezaměstnaných a komunističtí členové obecních zastupitelstev žádají od kapitalistických obcí, aby pečovaly o tyto oběti krise, dovolávají se zákonů. Chomutovský okresní úřad zaslal starostenským úřadům oběžník tohoto znění: "Okresní úřad v Chomutově, dne 19. prosince 1930. Všem obcím! Komunistické frakce obecních, okresních a zemských zastupitelstev podávají agitační návrhy ve prospěch nezaměstnaných jako: Aby byla povolena vánoční výpomoc, aby se zavedly pravidelně vyplácené týdenní podpory, aby obce, okresy a země zahájily ihned rozličné práce a stavby, aby ve všech obecních, okresních a zemských podnicích a ústavech byl zaveden sedmihodinový pracovní den, aby se nezaměstnaní a členové rodin bezplatně stravovali na účet obcí, okresů nebo země, aby se za nezaměstnané, jimž hrozí výpověď, zaplatilo dlužné nájemné, aby obce platily nájemné po celou dobu nezaměstnanosti, aby všem nezaměstnaným byla odepsána obecní dávka z nájemného, aby byly odepsány činže v obecních domech, aby se jim bezplatně dodával otop, oděv, elektrický proud a plyn, aby se jim poskytly volné jízdenky na tramvajích a autobusech, aby se za ně platily pojišťovací příspěvky, aby se jim bezplatně poskytovaly léky, aby se jim bezplatně vydávaly zemědělské plodiny, zvěřina a ryby z obecních lesů a rybníků a velmi mnoho jiných podobných návrhů. Starostenský nebo obecní úřad se upozorňuje, že podpory nezaměstnaných vůbec nepatří do oboru působnosti obcí a že tedy takové podpory jsou u obcí, které se obracejí na vyrovnávací fond, přípustné jen potud, pokud zemský výbor ponechal v rozpočtu výdaje na takové účely a pokud tím nebudou omezovány jiné zákonité úkoly obce. Obce, které nečiní žádného nároku na vyrovnávací fond, mohou k podpoře nezaměstnaných užíti jen případných rozpočtových přebytků nebo úspor. Zároveň se připomíná povinnost členů obecního zastupitelstva k náhradě, ustanovená v §u 19 zákona č. 169/1930 Sb. z. a n. Okresní hejtman: Dr. Wagner."

V Přísečnici, v Kadani, všude jest nezaměstnanost a hromadná bída mezi dělníky. V Duchcově a Mostě má po dosavadním již provedeném propuštění nastati další hromadné propouštění. Podle příkladu anglických uhelných baronů, uhelných baronů v Poruří a Horním Slezsku přistupují i českoslovenští uhelní baroni k tomu, aby zostřenou kapitalistickou racionalisací zvýšili svůj zisk. Chtějí ušetřiti statisíce korun na pojistném a deputátním uhlí, chtějí dělníky, kteří ještě v dolech zůstali, přiměti ke zvýšené výkonnosti. Nejen přímým snížením mezd, nýbrž i umělým vyhnáním do výše průměrné mzdy ustanovené smlouvou jako v důsledku zvýšené výkonnosti chtějí dosíci dalšího snížení sazeb úkolové mzdy a výdělků. Toto ohromné zhoršení v podniku a živobytí horníků působí, že dělník, který zůstal v dolech, sotva - se liší od nezaměstnaného, pokud jde o jeho postavení. Zvýšené vykořisťování a popohánění nejen že poškozuje zdraví horníků, nýbrž rozmnožuje také počet těžkých a smrtelných úrazů v podniku a působí velmi strašné katastrofy v dolech. K provedení svého hladového programu užívají uhelní baroni sociálních a národních fašistů. Ti to jsou, kteří hrozbami, že bude odňata podpora v nezaměstnanosti a stávková, donašečstvím a špehounstvím, veřejnou stávkokazeckou prací spěchají na pomoc uhelným baronům jako r. 1929. Veřejným prohlášením v občanských časopisech zaručují uhelným baronům stávkokazectví. Když průmyslový svaz horníků volá dělníky do boje proti vykořisťovatelům, sociálfašisti nazývají to divadlem a všemi možnými manévry odvracejí dělníky od boje.

Takové jest postavení v území s 92.000 nezaměstnaných, s 92.000 hladovějících lidí. Ještě něco jest nápadné tomu, kdo cestuje tímto územím. Okresní města jsou přeplněna policisty a četníky, po zuby ozbrojenými. Oni musejí pečovati o klid a pořádek, musejí dělníky volající po práci a chlebu tlouci a zaháněti je do jejich chatrčí. Šosák nechce býti zneklidňován. Nezaměstnaný ať klidně zajde hladem ve prospěch měšce několika málo lidí. Zisky bank a velkoprůmyslu jdou do miliard. Úhrn dividend činí v r. 1930 493 mil. Kč, o 64 mil. Kč více než r. 1929. Do těchto číslic nejsou započítány odměny ředitelů a členů správních rad, které rovněž činí miliony. Tyto číslice vypravují o nelidském vykořisťování pracujících otroků. Všechny tyto ohromné zisky byly vydřeny z proletářů kapitalistickou racionalisací, vykořistěním pracovní síly, jakého zde ještě nebylo, nesmírně zvýšenými výkony. Tyto ohromné zisky byly ještě zvýšeny daňovými úlevami. Ohromné zisky byly dosaženy v době, ve které podnikatel, kapitalismus, statisíce dělníků, kteří mu tyto zisky vydřeli, vyhazuje bez chleba na ulici a vydává je všanc smrti hladem a s nimi jejich rodiny. Proti těmto penězům, ukradeným dělnickým masám, odvažují se sociálfašisti hoditi nezaměstnaným almužnu několika milionů, jako se psu dávají drobty. Ve svých poradách jsou nuceni mluviti i o nezaměstnaných. Doufají a přejí si od kapitalistické vlády, ve které sedí a také rozhodují o loupežném tažení proti dělníkům, aby vláda zasáhla pokud možno co nejdříve. Ó ano, vláda vyjde nezaměstnaným vstříc pendreky, bodáky a vězením. To jest pomoc, kterou vláda poskytuje hladovějícím. Ale přes všechny manévry, přes zákazy shromažďovati se, přes bílý teror, kterého užíváte proti dělníkům bránícím se proti smrti hladem, rozumějí dělníci, že jen bojem lze dosíci odstranění gentské soustavy, že jen bezohledným bojem lze se domoci sedmihodinového pracovního dne a státních podpor ve výši 75% poslední týdenní mzdy proti kapitalistické soustavě a jejím lokajům.