Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: Zierhut, dr Lukavský, Roudnický, Stivín, Špatný, Taub.

Zapisovatelé: Langr, Rýpar.

203 poslanců podle presenční listiny.

Zástupce vlády: ministr dr Viškovský.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Záděra.

Předseda (zvoní): Zahajuji 99. schůzi poslanecké sněmovny.

Pan posl. dr Oldřich Suchý, náhradník zesnulého posl. dr Srdínka, dostavil se do dnešní schůze.

Ježto před tím podle §u 6 jedn. řádu v kanceláři sněmovní podepsal slibovací formuli, přistoupíme ke slibu podle §u 22 úst. listiny a §u 6 jedn. řádu tím způsobem, že přečtena bude ústavou předepsaná formule slibovací, pan posl. dr Suchý ke mně přistoupí a vykoná slib podáním ruky a slovem "slibuji".

Žádám o přečtení slibovací formule a pana posl. dr Suchého žádám, aby přistoupil ke mně vykonat slib. (Poslanci povstávají.)

Sněm. tajemník dr Říha (čte):

Slibuji, že budu věren republice Československé a že budu zachovávati zákony a mandát svůj zastávati podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Posl. dr Suchý (podávaje předsedovi ruku): Slibuji. (Poslanci usedají.)

Předseda: Dovolenou dal jsem na dnešní schůzi posl. Mojtovi pro neodkladné zaměstnání.

Došla oznámení o změnách ve výborech.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Klub poslanců čsl. soc. dem. strany dělnické vyslal do výboru dopravního posl. Fr. Staňka za posl. Biňovce; do výboru rozpočtového posl. Fr. Svobodu za posl. inž. Nečase; do výboru zahraničního posl. inž. Nečase za posl. Kučeru.

Klub poslanců čsl. živn.-obchod. strany středostavovské vyslal do výboru rozpočtového posl. Ostrého za posl. Lišku; do výboru iniciativního posl. Al. Beneše za posl. Lišku.

Klub poslanců "Deutsche nat.-soz. Arbeiterpartei" vyslal do výboru živnostensko obchodního posl. Krebse za posl. Schuberta; do výboru rozpočtového posl. Geyera za posl. Schuberta.

Předseda: Od volebního soudu došlo sdělení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Volební soud v Praze sdělil přípisem ze dne 16. ledna 1931, č. 31/30, že přezkoumal podle §u 8 a §u 10 zákona ze dne 29. února 1920, č. 125 Sb. z. a n., volitelnost člena posl. sněmovny Jos. Tůmy, tajemníka dřevoprůmyslu a místopředsedy čsl. obce dělnické v Praze, nastoupivšího na místo zemřelého posl. Otakara Svobody, a usnesl se jeho volbu ověřiti.

Předseda: Došly naléhavé interpelace.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Naléhavé interpelace:

posl. Štětky, Zápotockého, Kopeckého a soudr. vládě:

o podporách nezaměstnaných a omezeně pracujících dělníků,

o zavedení 7 a 6 hodinné doby pracovní;

posl. Štětky, Kopeckého a soudr. ministru spravedlnosti o neslýchaném zacházení s dělnickým poslancem Janem Harusem.

Předseda: Došly dotazy. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Dotazy:

posl. dr Holotu ministru pošt a telegrafov vo veci prepustenia poštovej manipulantky vdovy Marie Dőmőtőrovej (č. D 414-III);

posl. inž. Junga ministru financí, že příslušník pohraniční finanční stráže zabil dělníka

Emila Tichého z Kravař v okrese hlučínském (č. D 417-III);

posl. Kurťaka a soudr.:

ministru železnic, že ministerstvo železnic zakoupilo pro železnice výlučně dubové pražce a zamítlo nabídky na bukové pražce (č. D 415-III),

ministru soc. péče o válečném invalidovi Michalu Berdakovi (č. D 416-III).

Předseda: Došly odpovědi na dotazy. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Odpovědi:

min. vnitra na dotazy:

posl. Seidla o započítání služební doby délesloužících poddůstojníků do platového postupu při přestupu do jinakých státních služeb (č. D 348-III),

posl. dr Holotu o liknavom vybavovaní cestovného pasu Karla Fehéra (č. D 360-III);

vlády na dotaz posl. dr Tisu a druhov vo veci všeobecnej hospodárskej krízy (č. D 323-III).

Předseda: Přistoupíme k projednávání pořadu, a to ke společnému jednání o prvých 2 odstavcích, jimiž jsou:

1. Zpráva výborů technicko-dopravního a zahraničního o vládním návrhu (tisk 690), kterým se předkládají Národnímu shromáždění k projevu souhlasu Úmluva a Statut o mezinárodním režimu námořních přístavů, podepsané v Ženevě dne 9. prosince 1923 (tisk 788).

2. Zpráva výborů zahraničního a živn.-obchodního o vládním návrhu (tisk 837), kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu obchodní dohoda mezi republikou Československou a republikou Chile, podepsaná v Praze dne 18. září 1930 (tisk 858).

Zpravodaji o prvém odstavci jsou: za výbor technicko-dopravní p. posl. Srba, za výbor zahraniční p. posl. Šeba.

Zpravodaji o druhém odstavci jsou: za výbor zahraniční p. posl. Šeba, za výbor živnostensko-obchodní p. posl. inž. dr Toušek.

Budeme pokračovati ve společné rozpravě, zahájené v 97. schůzi dne 27. ledna 1931.

Přihlášeni jsou ještě řečníci: na straně "proti" pp. posl. Eckert a Kasper; na straně "pro" p. posl. inž. Kallina.

Dávám slovo prvnímu řečníku na straně "proti", p. posl. Eckertovi.

Posl. Eckert (německy): Slavná sněmovno! Projednávaný vládní návrh o obchodní dohodě s Chile dává mi podnět, abych znovu krátce promluvil o ohromné hospodářské bídě, která nyní panuje v celém státním území, abych tím upozornil odpovědné činitele na hromadné zmírání tisíců samostatných existencí. Jest přímo katastrofální, jak hrozivě přibývá insolvencí a konkursů - nejen podle počtu, nýbrž také podle hodnoty. Tento smutný zjev, který se týká skoro 80% obchodnického a živnostnického stavu, ukazuje nám zcela zřetelně pravý obraz ohromné bídy tohoto stavu. Možná, že odpovědná místa nejsou správně informována o nouzi středního stavu, poněvadž nemohu míti za to, že by někdo proti svému lepšímu vědomí úmyslně dovolil, aby zahynula tato střední vrstva, pro veškeré hospodářství a tím i pro stát tak velice důležitá. Střední stav většinou velice konservativního směru, u něhož klid a pořádek jest tradicí, není vychován k tomu, aby si vybojovával svá práva na ulici. Zvláště není v povaze německého stavu obchodnického a živnostenského, aby hlasitě vykřikoval do světa bídu, která jej nyní zvlášť těžce tlačí, jak to jest zvykem jiných vrstev, vštípeným jim jejich vůdci. Je to snad taktická chyba středního stavu, ale bez ohledu na to, nebo spíše právě proto měla by odpovědná místa, která mají hájiti klidu a pořádku, ale i spravedlnosti vůči všem, vynaložiti vše, aby i těmto lidem, jistě také o svou existenci těžce bojujícím a tvořícím, neodepřela své pomoci.

Rozhodující místa musejí si přece konečně uvědomiti, že by zkáza středního stavu musila míti nedozírné následky nejen pro společenský řád platný ve všech kulturních státech, nýbrž že by tímto převrstvením konec konců i stát sám byl stržen do víru. Není to frází, tvrdím-li, že v daleko více než 90 % živnostenských a obchodnických podniků sídlí bída a nouze, že tam jsou zármutek a starost stálými hosty. Těmto lidem, hospodářskou krisí jistě velmi těžce postiženým, nepřísluší žádná podpora v nezaměstnanosti, pro ně není nouzové výpomoci v jakékoli formě, aby se v těchto vrstvách bída zmírnila. Onemocní-li živnostník, není mu také možno žádati bezplatně lékařské pomoci, ani nemá práva dostávati zadarmo léky a nedostává ani haléře nemocenského, aby pro sebe a rodinu mohl uhraditi nejnutnější životní potřeby. Stane-li se invalidou, což jest dnes pro živnostníka největším neštěstím, není zabezpečen žádným důchodem, připadne k tíži rodině a zvětšuje bídu a rozmnožuje nouzi a ztráví konec svého života většinou v chudobinci. Zemře-li, nedostanou pozůstalí tak zvaného úmrtného, které by zmírnilo první nouzi, a tak v nesčetných případech u mnohého hodného řemeslníka, který desítky let pracoval pro rodinu a plahočil se pro berní fiskus, musí zasáhnouti dobročinnost bližních, aby nemusil býti zahrabán jako pes. Tento sociální úpadek jistě částečně zavinil živnostenský stav sám, poněvadž jako jiné vrstvy nepochopil cenu organisace, a proto není si vůbec vědom své moci.

Nechceme, aby ještě i živnostenský a obchodnický stav využíval státu, ale musíme žádati, aby odpovědná místa státu poskytla pomoci také těmto, o svou existenci těžce bojujícím a tvořícím lidem v dnešní těžké době nouze, aby je zachránila před jistým úpadkem. Žádáme toho tím důrazněji a zřetelněji, poněvadž právě nyní ke vší této bídě a starostem berní správa nejpřísněji zakročuje proti těmto drobným a prostředním poplatníkům, kteří jsou nejtíže postiženi hospodářskou krisí. Právě berní úřady to jsou, které svým bezohledným a rozumu se příčícím jednáním vhánějí drobného člověka do vyrovnání, do konkursu, ba i v náruč smrti. Již z rozumových důvodů mělo by se pečovat, aby se těmto drobným a středním poplatníkům vyšlo vstříc odpisy a poshověním daní, většinou příliš vysoko vyměřeným, aby se udržela jejich existence a tím i oni jako poplatníci.

Živnostenský stav nežádá almužny, žádá jen svého práva. Nežádáme žádných darů pro naši stranu, poněvadž přijímání darů z milosti jest cizí povaze členů německého středního stavu, ale žádáme, aby se s našimi daněmi neprovozovala dále zavržitelná a korupční soustava tvoření všech možných fondů, poněvadž tyto fondy nepřispívají ke zmírnění hospodářské krise, nýbrž pouze se z nich platí stranicko politická zařízení nebo sanují stranicko politické podniky. Místo aby vláda zachovávajíc přirozené zákony hospodářství zmirňovala krisi velkoryse a s celou vážností, pokud to uvnitř státu jest možné, činí vše, aby ji ještě zostřila. Nehledě ke zvyšování železničních a poštovních sazeb, ke zvyšování úředních poplatků atd., které velice zatěžují hospodářství, stát svými rozpočtovými požadavky, které se projevují hlavně v kapitolách ministerstva nár. obrany a ministerstva pro věci zahraniční, a dále ohromnými částkami, které se vydávají za zbytečné paláce českých menšinových škol, přináší taková zatížení, která přirozeně musejí míti svůj účinek v daňovém zákonodárství, takže pro tyto nesmyslné a neproduktivní výdaje nelze vůbec pomýšleti na ozdravění hospodářství. Pro veškeré hospodářství jest bezúčelné a nespravedlivé, když se 300 miliony Kč sanují zbankrotělé banky, místo aby se někdo odvážil snížiti úrokovou míru bankovních úvěrů k oživení hospodářství. Také svědčí o nedostatku hospodářských myšlenek a citů, když se jen usiluje o spojování bank, aby se utvořila dobře placená místa guvernérů a ředitelů, a při tom se pokouší zničiti lidové peněžní ústavy, pro veškerenstvo blahodárně působící. Vláda dala si krátce před vánocemi většinou povoliti 150milionový fond a již tehdy při projednávání tohoto zmocňovacího zákona jsem ukázal, že se s touto částkou sotva bude moci hospodářství uvésti do pohybu, zvláště že těchto 150 mil. Kč bylo úplně bez kontroly vydáno vládě. Od tohoto povolení uplynulo již skoro 7 týdnů, ale nikdo vůbec neslyšel ani nepocítil, že by se těmito penězi pomohlo hospodářství. Ale naopak se slyší, že se zástupci vládních stran nemohli dohodnouti, jak mají těchto peněz užíti. Proto se uskuteční moje již kdysi projevená obava, že těchto 150 mil. Kč jest příliš málo, nikoliv aby se snad mohla účinně potírati hospodářská krise, nýbrž aby se mohly uspokojiti nároky stran, které jsou ve vládě. I když nelze zmírniti hospodářskou krisi, jistě bude lze odstraniti vleklou krisi vlády, až se slavné sněmovně brzy předloží k usnesení vládní návrh - se samozřejmou zmocňovací doložkou - o novém úvěrovém fondu, o tak zvaném fondu pro lidový úvěr, jímž se mají obdařiti konsumní spolky na slabých nohou stojící. Již se připravuje a pak se nám poskytne příležitost zaujmouti k němu stanovisko.

Abych byl spravedlivý, musím se ještě zmíniti, že se nezapomnělo ani na živnostenský a obchodnický stav, který jest jistě nejvíce postižen krisí, a že se slíbilo ústředně pro živnostenská úvěrní družstva, která se má zříditi, 10 mil. Kč - ale, prosím, jen slíbilo.

Vláda by mohla snadno splniti tento slib, kdyby se odhodlala na př. jen letos vynechati manévry. Naprosto nehledě k tomu, že užitek tohoto nákladného hraní na válku ve vážném případě není přece žádný, uvolnila by se tím docela slušná částka pro hodnotnější a produktivnější účely, z čehož by 10 mil. Kč, slíbených živnostenskému stavu, bylo jen nepatrnou částí.

V mezích státního rozpočtu mohly by se v dnešní těžké době bídy uvolniti ohromné částky neproduktivního druhu pro účely skutečně podporující veškeré hospodářství. Žijeme v mimořádné době, a abychom ji přestáli, musíme také užíti mimořádných prostředků. Hospodářská krise nedá se odstraniti polovičatostmi s hlediska čistě sobeckých zájmů, nýbrž dlužno ji potírati velkorysými prostředky s nestranického hlediska ve smyslu všehospodářského společného ducha.

Nechci v této souvislosti vyšetřovati příčiny světové hospodářské krise, jimiž jest hlavně nerozumné vytýčení hranic v Evropě a které byly zostřeny ohromnými poplatky, které byly uvaleny na německou říši, rád bych se jen zmínil, že odpovědná místa v Československu učinila vše, místo aby krisi uvnitř zmírnila, aby ji zostřila a prohloubila. Vnitrostátním prováděním záborových zákonů zasahuje se násilně do přirozeného běhu hospodářství a překáží se jeho vývoji a vzestupu. Poukazuji při tom kromě jiných násilných opatření jen na nezaplacení válečných půjček, čímž byly národnímu hospodářství odňaty částky, které, kdyby mu dnes byly vráceny, jak by se to právem mělo státi, umožnily by ohromný rozběh hospodářství.

Byrokratický formalismus všude rušivě zasahuje a znemožňuje živý pohyb hospodářství. Správní úřady, zvláště nižší v německém území, vidí svou hlavní činnost v tom, aby poplatníky trýznily všemi možnými směšnými jazykovými šikanami, místo aby usilovaly zprostředkovati, aby obyvatelé klidně žili vedle sebe, a tím ukázaly i německému obyvatelstvu, že se může cítiti rovnoprávným v demokratickém kulturním státě.

Ale ani zákonodárství nelze označiti za příliš šťastné potud, poněvadž rozličnými zákony dosahuje právě opaku toho, čeho jimi chtělo dosíci. Ukazuji při tom, abych znovu uvedl jen příklad, na zákon o míchání mouky, jímž se měla poskytnouti pomoc zemědělství. Nejen že se jím zemědělství vůbec nepomohlo, nýbrž on těžce poškozuje jednotlivá povolání živnostenská a obchodnická a mimo to nikoli nepodstatně přispěl k tomu, že nebyla uzavřena obchodní smlouva s Maďarskem. Ale útraty celní války s Maďarskem, která zatím nastala, musí nésti veškeré hospodářství. Zvláště tím trpí těžké škody náš vývozní průmysl, které konec konců pocítí i sám stát.

Právě Československo, v němž jest skoro přesně polovice podniků průmyslových, obchodních a živnostenských a v druhé polovici podniky zemědělské, musí podle toho přiměřeně provozovati velmi opatrnou a zručnou obchodní politiku a nesmí se pouštěti do dobrodružných celních válek.

Vítáme tedy obchodní dohodu, aspoň poněkud podporující veškeré hospodářství, a budeme také pro tuto obchodní smlouvu s republikou Chile hlasovati. Domníváme se však, nechtějíce nikterak zlehčovati dohody s tímto jihoamerickým státem, že vláda již se zřetelem na ohromnou hospodářskou nouzi musí se vážně pokusiti, aby se dostala do poměru upraveného obchodními smlouvami především s Německem a Jugoslavií. Rovněž v zájmu veškerého hospodářství musíme také žádati, aby se usilovalo, aby vyjednávání s Maďarskem bylo co nejdříve zase zahájeno a ukončeno. Dále připomínám, že nás očekává i novelisace obchodní smlouvy s Rakouskem a že nutno učiniti vše, abychom se v poslední chvíli nedostali do bezesmluvního stavu i s tímto sousedním státem. Dnešní doba bídy vyžaduje, aby se nalezly cesty, vedoucí nikoli snad k prameni peněz pro jednotlivé skupiny přízni se těšící, nýbrž k cíli, který by přinesl ozdravění veškerého hospodářství. Vkročí-li vláda nebo většina na tuto cestu, budeme jí v tom činně pomáhati. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. inž. Kallina.

Posl. inž. Kallina (německy): Dámy a pánové! Jsme uprostřed těžké hospodářské krise a musíme jako dříve i nyní konstatovati, že vláda nedbajíc ohromné bídy, která zavládla v širokých vrstvách obyvatelstva, stále pokračuje ve své známé pštrosí politice. Vláda nepoužila parlamentní přestávky celé týdny trvající k tomu, aby učinila nutná opatření, k nimž jest především povinna. Vidíme tu práci naprosto nesoustavnou - což jest tím méně pochopitelné - že právě v této vládě mají své zástupce strany, o kterých bychom se mohli domnívati, že právě ony budou cítiti povinnost zakročiti k odstranění nezaměstnanosti a k opatření nových možností pracovati. Již déle deseti let zanikla vždy oslyšena všechna naše varování, ukazující na pochybenou hospodářskou politiku, jeden z důsledků politiky Malé Dohody a politiky zdůrazňující národní ráz státu. Vzpomeneme-li si jako na klidný pól v překotných událostech na různá prohlášení rozličných předsedů vlády a zvláště československého ministra pro věci zahraniční dr Beneše, vzpomeneme si, že jsme ještě v posledním jeho projevu slyšeli, že jest šťasten, že jest zástupcem ostrova šťastlivců. Vychvaloval tento stát stále jako ráj demokracie a jako nejpokročilejší a nejkonsolidovanější stát střední Evropy. Ve skutečnosti bylo však Československo v těchto letech dobré konjunktury jen ostrovem šťastných vítězů války. Pozorovali jsme tu jen dobrodružnou politiku, která se snažila žíti z neštěstí jiných, z neštěstí zdeptaných sousedů. Vykořisťovala se katastrofální inflace sousedních států, těžilo se z neštěstí okolních a sousedních národů a zemí.

Po celá léta žil československý stát nad své poměry a neučinil žádných opatření, aby si zajistil hospodářský základ, kterým jest vývoznímu státu ovšem jeho stálý průmysl. Známý jest výrok jednoho z prvních československých ministrů pro věci zahraniční, který na přednesené stížnosti a stesky na zcela pochybenou celní a obchodní politiku, která působila ohromné škody pro průmysl, téměř výhradně ležící v sudetskoněmeckém území, krátce odpověděl, že stát má právě příliš mnoho průmyslu a že mu málo záleží na zhroucení tohoto průmyslu, neboť jím bude postiženo hlavně německé území a německé obyvatelstvo. Bylo to stanovisko diktované národnostním šovinismem, bylo to i stanovisko s hlediska celostátního velice neprozíravé. Čeští sociální demokraté bez rozmyslu podporovali tuto nesociální politiku a mají za její výsledky zcela zvláštní odpovědnost. Nemyslelo se tehdy na to, jak se vymstí i pokračování v této politice na obchodní rozvaze i na spotřebních možnostech všeho obyvatelstva, což se v důsledku hospodářské spojitosti naprosto neomezí jen na německé území. Míním totiž účinky hospodářské krise a pochybené obchodní a celní politiky. Teprve tehdy, když agrární krise nabývala stále většího rozsahu, přišlo se na to, že k tomu vede vnitřní spojitost zájmů stavu řemeslnického, obchodnického a průmyslového, i všeho ostatního pracujícího obyvatelstva, přišlo se na to, že naprosto není vhodná výmluva, že agrární krise jest do jisté míry jen důsledkem zvětšení osevní plochy v celém světě, neboť i pro odstranění zemědělské krise jest rozhodující to, aby se udržela spotřeba domácí, jinými slovy, aby se všemu obyvatelstvu státu dala možnost, aby si domácí zemědělské výrobky mohlo vůbec kupovati.

Hledíme-li dále, vidíme v účincích všeobecné světové hospodářské krise důsledky balkanisace východní a jihovýchodní Evropy a tedy i důsledky roztříštění velkých hospodářských celků. Pro světový obchod jest rozhodující vyloučení nebo zničení kupní síly 60 milionů německých kupujících ve střední Evropě, důsledek neslýchaných ustanovení mírových diktátů, důsledek ohromných otrockých daní, které mají potrvati dva lidské věky. My jsme upozorňovali na důsledky této nešťastné politiky, dostavily se jen příliš brzo. A co jsme předpověděli o celních a hospodářských stycích Československa s okolními státy, i to se dostavilo a katastrofa přikvačila i na "ráj konsolidace dr Beneše". Hospodářství se totiž nesmí beztrestně říditi bez ohledu na přirozený vývoj podle tajných politických a vojenských smluv. Děly se sice pokusy šáliti středoevropské národy o katastrofálních účincích této nešťastné politiky moci, zotročování a útisku tím, že se do davu hodilo nové heslo "Panevropa". Panevropa, ke které se připínaly tak veliké naděje v ozdravení politických a sociálních poměrů. A již dnes vidíme, že ani sami tvůrci tohoto hesla neberou Panevropu vážně a že trpící lidstvo má býti tímto heslem jen klamáno o povážlivých důsledcích nešťastné poválečné politiky vítězných a také vítězných států, kdežto ani agrární ani průmyslová krise nemůže býti odstraněna pokračováním v dosavadních politických methodách. Ti, kteří mají prospěch z těchto mocenských diktátů, budících nepokoje, pokoušejí se stále udusiti volání po revisi neudržitelných mírových diktátů, hlavních příčin světové hospodářské krise. Vím však, že i když se snad protivníkům rozumných snah po revisi mírových smluv podaří prozatím utišiti snahy po revisi, že konečně přece hospodářská nouze přinutí tyto politické velmoci přivoliti k novému rozumnému uspořádání Evropy s ohledem na hospodářské, politické a národnostní poměry. Buď přistoupí odpovědní státníci sami včas na tento spravedlivý požadavek, nebo se budou museti samy národy učiniti schopnými vystřídati tuto mocenskou politiku zdravou politikou lidovou.

I československý ministr pro věci zahraniční dr Beneš se buď obrátí, nebo bude museti učiniti místo někomu jinému. Císařové a králové byli svrženi a slíbilo se lidu, že nyní, v právě počínajícím demokratickém věku bude odstraněn i militarismus a tajná diplomacie, že se konečně skončí i zkrachovaná politika spolků, která prý vedla k válce. Měl být odstraněn domnělý útisk vůle lidu a tak dále. Starý, zavržení hodný systém měl být vystřídán otevřenou spoluprací odpovědných vlád národy zvolených, otevřenou spoluprací národů, směřující k odstranění militarismu a vedenou prý jen vůlí, poskytnouti osvobozeným národům možnost svobodného vývoje, vytvořiti tedy pokojnou spoluprací základy pro nové sociální a hospodářské utváření a kulturní podporu evropských národů.

A nyní výsledek této 12leté demokratické práce k nové výstavbě Evropy a světa. Bída a nouze v téměř celé střední Evropě, jen v Německu 4 miliony nezaměstnaných, v Československu, není-li již počet překročen, 360.000, v Anglii 3 1/2 milionu a v Americe 6 1/2 milionu nezaměstnaných. Místo odzbrojení výstavba přepjatého militarismu států Velké i Malé Dohody, vedoucího k novému krveprolévání. Můžeme konstatovati, že v rozporu s dosud hlásanými zásadami pokračuje militarisace v demokratické poválečné době s podporou soc. demokratických stran, které se ani nestydí, jak se při včerejším jednání v rozpočtovém výboru znovu prokázalo, beze všeho přistupovati na každoročně se opakující překračování vojenských výdajů, již tak ohromně vysokých. Jeden ze zástupců české sociálnědemokratické strany, kol. Remeš se sice odhodlal vystoupiti ostrými slovy proti tomuto překračování rozpočtu, zdálo se tedy skoro, že československá strana sociálně demokratická nyní chce vážně pracovati, při hlasování však se mohlo zjistiti, že Remeš tu nebyl a že ostatní zástupci české i německé sociálně demokratické strany zdvihnutím ruky znovu schválili toto překračování. Vidíme, že jest tu, jak tomu bylo po celá desetiletí, antimilitarismus v ústech proti praktické výstavbě militarismu ve skutečnosti u českých i německých soc. demokratických stran.

Pozorujeme-li všeobecný vývoj i poslední mezistátní události, musíme se krátce zabývati i odzbrojovací komedií, jaká se již po léta hraje v Ženevě. V celém světě je dnes již známo, že vedoucí státy Svazu Národů, státy Velké i Malé Dohody, nejsou naprosto ochotny dostáti odzbrojovacím povinnostem uloženým Paktem o Společnosti Národů. Spokojují se s tím, že mluví o nutnosti odzbrojení i o jeho účincích přinášejících mír, ve skutečnosti však dělají všecko, aby zabránily skutečnému odzbrojení a aby umožnily další výstavbu militarismu ve státech vedených Francií.

Jest dobře známo, že dr Beneš se snaží státi se předsedou příští odzbrojovací konference, která se má konati r. 1932. Věřil, že činnost, kterou vyvíjel jako předseda jedné subkomise, tak zv. bezpečnostní komise, stačí k tomu, aby měl nárok na místo předsedy komise odzbrojovací, v očekávání, že tak bude moci bezvýhradně skončiti své již započaté dílo k zabránění odzbrojení. Miliony dělníků volají v Evropě po chlebu a práci a státníci, i se sociálně demokratickými vůdci francouzského spolku států nemyslí na nic jiného, než na rozšíření zbrojení. Počítají, jak to jasně ukázal jeden výrok dr Beneše, s válkou proti těm státům, jejichž vůdcové a státníci, vědomí své odpovědnosti, se snaží pracovati k odstranění neudržitelných hospodářských poměrů a k ozdravění Evropy vytvořením větších hospodářských celků.

Úvodník včerejší "Prager Presse" jest velmi příznačný pro ducha odpovědných vůdců vítězných a také vítězných států, příznačný pro ducha, jehož zástupcem jest v odzbrojovací politice hlavně dr Beneš. Tento úvodník má nadpis "Paříž a odzbrojovací konference". Jest neobyčejně poučný a ukazuje, čeho se dočkají utlačené národy a miliony nezaměstnaných, zvítězí-li při budoucí odzbrojovací konferenci duch dr Beneše, čehož, bohužel, se za daných mocenských poměrů musíme obávati, dokud národy, sváděné svými vůdci, neprohlédnou. Jest zajímavé, že v tomto článku se pokládá myšlenka Panevropy již za více méně odbytou. Vždyť tato dnes do jisté míry Briandem podporovaná myšlenka Panevropy neměla za účel nic jiného, než vynésti v pozměněné formě opět na povrch v propadlišti zmizelý Benešů v Ženevský protokol. Briandův plán Panevropy neměl nic jiného za účel než udržeti navždy neudržitelné poměry vytvořené mírovými diktáty; všechno to ostatní mluvení o mírumilovnosti, práci a udržení míru v Evropě musíme ovšem označiti za klamné. Jest příznačné, že v tomto článku se nyní skoro oficielně ustupuje od myšlenky Panevropy, když se poznalo, že většina národů není ochotna se dáti oklamati tímto podvodem s Panevropou. Dále se hájí v tomto článku myšlenka, že nedošla-li myšlenka Panevropy očekávané odezvy a úspěchu, že se budeme museti spokojiti s tím, že se panevropská komise bude nyní zabývati jen řešením hospodářských otázek. Vyslovuje se naděje, že se nic nezkazí a že je tu možnost dosáhnouti nějakých úspěchů. Tato věta prozrazuje, že v panevropském výboru opět zavládl duch, který se nechce vážně snažiti pracovati k hospodářské konsolidaci střední Evropy, nýbrž chce se stále snažiti oklikou přes hospodářské porady dojíti k svému původnímu politickému cíli. Jest příznačné, že se v tomto článku dále praví, že dnes jest vlastně již mnoho odpůrců panevropské organisace, kteří jsou nepřátelští takové panevropské, třeba jen hospodářské organisaci proto, že se bojí soutěže nebo dokonce soupeření se Svazem národů, a jiných, kteří opět pochybují o tom, zda by právě nyní stvoření takové organisace nebylo opět příležitostí otřásti politickým a teritoriálním stavem Evropy. Zde jest čertovo kopýtko. Ti, kteří horují na oko pro mír, neobávají se ničeho menšího, než že by snad upřímnou a odpovědnou spoluprací státníků přece jen se mohlo dosáhnouti základů vedoucích k míru, které by přirozeně musely tkvíti v tom, že by se odstranily se světa nespravedlnosti, které spáchaly na lidstvu smlouvy z pařížských předměstí, a že by se konečně jednou plným zrovnoprávněním národů došlo k vysněnému cíli uklidnění Evropy. Jest příznačné, že v druhé části tohoto článku, který by byl mohl zcela dobře napsati i sám dr Beneš, neboť jest to duch dr Beneše, který se tu předkládá na čelném místě německy psaného Benešova organu, se zcela otevřeně mluví o tom, že se nyní musí učiniti vše, aby se doby jednoho roku využilo co nejdůkladněji k tomu, aby se zabránilo, aby v únoru r. 1932 zasedající odzbrojovací konference opravdu nepřispěla k uklidnění Evropy. Poukazuje se v tomto výkladu výslovně na to, že požadavek, který zástupcové italský a německý v Ženevě přednesli, požadavek rovnosti zbrojení a absolutní rovnosti států, jest těžkým ohrožením světového míru a locarnské politiky. To jest tedy demokracie poválečné doby, která se ničeho více nebojí, než že by jednou opravdu mohly v Evropě zavládnouti demokratické poměry. Pisatel článku vidí tedy v požadavku Německa a Italie, v požadavku plného zrovnoprávnění států a národů při příští odzbrojovací konferenci ohrožení locarnské politiky, a jest příznačné - vytlachává tu tajemství že se bojí, že by pak zvláštní ustanovení, o kterém tehdy bylo rozhodnuto, o demilitarisovaní rýnského území, mohlo padnouti; to znamená, že tu není vůle, která se předstírala, locarnskou úmluvou přispěti ke smíření německého a francouzského národa, nikoliv, chce se dále nechati vězeti ten trn v těle německého národa, chce se stále pokračovati v politice odvety, zkázy a znásilňování. Autor píšící - řekněme - v duchu Benešově snaží se již nyní českým a německy psaným vládním tiskem získati pro tento myšlenkový postup české strany i německé vládní strany. Jest příznačné, že pisatel článku vidí největší nebezpečí výslovně v tom, že by příští odzbrojovací konference mohla přinésti překvapení, a to překvapení v tom směru, že by se přišlo s neudržitelnými mírovými diktáty zvláště v ohledu územním - myslí tu hlavně na semknuté středoevropské německé jazykové území a polský koridor - a že jest tedy povinností všech odpovědných státníků, využíti jednoroční lhůty k tomu, aby se rozhodně takovýmto překvapením na příští odzbrojovací konferenci zabránilo. Vidíme, že se Benešů v duch již nyní čile přičiňuje, aby zabránil, aby tato odzbrojovací konference nemohla vésti k uspokojení středoevropských národů. Vidíme, že Beneš zde cílevědomě pracuje k tomu, aby přispěl k pokračování v protimírové politice, která vlastně způsobila tuto světovou hospodářskou krisi a proti které nelze nikdy s úspěchem bojovati, dokud nebude se světa odstraněna její příčina. A tento muž, dr Beneš, jehož duch mluví z tohoto článku, se stále ještě snaží státi se předsedou odzbrojovací konference. Jest více než příznačné, že tento duch dr Beneše, byť byl tak nepochopitelný, a tato politika dr Beneše zde jest podporována i německými sociálními demokraty, kteří od založení tohoto státu se vší energií svým dnešním ministrem dr Czechem proti ní, jako proti politice protimírové, bojovali, dokud ještě nezasedli na ministerské lavici. Jest to přece podivná demokracie, spočívající v trvalé nerovnosti, útisku a zotročení celých národů. Jest jen otázka, kdy ty podváděné vrstvy lidu konečně povstanou proti takovémuto falšování opravdové vůle lidu a kdy se konečně odváží i socialističtí vůdcové zastaviti pokračování v takové nedemokratické politice, která musí přirozeně vésti k dalšímu zbídačení evropských národů. Hladovějícím a mrznoucím se nepomůže trvale pseudodemokratickými methodami socialistického příštipkaření - poskytováním několika korun podpory - lidé chtějí právem práci a chléb. Chtějí záruku, že budou moci svým rodinám prací svých rukou zajistiti existenci.