Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: dr Lukavský, Roudnický, Stivín, Špatný, Taub.

Zapisovatelé: inž. dr Toušek, de Witte.

146 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři dr Dérer, dr Šrámek, dr Viškovský.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Záděra.

Předseda (zvoní): Zahajuji 95. schůzi poslanecké sněmovny.

Dovolené dal jsem: na dnešní schůzi posl. Zierhutovi; na tento týden posl. Jančekovi - pro neodkladné zaměstnání, posl. Rázusovi pro nemoc v rodině.

Nemocí omluvili se posl. Stašek, Navrátil, dr Mičura (rovněž dodatečně na schůze 11. a 12. t. m.).

Došla oznámení o změnách ve výboru.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Do výboru rozpočtového vyslal klub poslanců "Bund der Landwirte und der deutschen Arbeits- und Wirtschaftsgemeinschaft" posl. Platzera za posl. Böllmanna; klub poslanců "Országos Keresztényszocialista, Magyar Nemzeti Párt, Deutsche Gewerbepartei és Zipser Deutsche Partei" posl. dr Törköly za posl. dr Holotu.

Předseda: Od vlády došlo sdělení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Předseda vlády sdělil přípisem ze dne 12. prosince 1930, č. j. 18.225/30 m. r., že vláda předložila senátu k projednání a schválení Národním shromážděním návrh zákona o úpravě některých právních a finančních poměrů soukromých místních drah ve státním provozu.

Předseda (zvoní): Ze senátu došla oznámení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Předseda senátu sdělil, že senát NSRČ projednal zkráceným řízením podle §u 55 jednacího řádu a přijal:

v 64. schůzi dne 26. listopadu 1930 osnovu zákona, kterým se prodlužují a doplňují zákony, týkající se bytové péče (k tisku 329 sen. - přípis ze dne 26. listopadu 1930);

v 64. a 65. schůzi dne 26. a 27. listopadu 1930 osnovy:

zákona, kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 15. června 1927, č. 77 Sb. z. a n., o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy (k tisku 330 sen.),

zákona o dani z piva (k tisku 331 sen.),

zákona, kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 15. června 1927, čís. 76 Sb. z. a n., o přímých daních (k tisku 332 sen.),

zákona, kterým se prodlužuje platnost zákona o dávkách za úřední úkony ve věcech správních (k tisku 333 sen.) - (přípisy ze dne 27. listopadu 1930)

a to vesměs ve znění usneseném poslaneckou sněmovnou.

Předseda: Došly dotazy. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Dotazy:

posl. Simma ministru veř. zdravotnictví a tělesné výchovy o lékařské nedbalosti (č. D 378-III),

posl. Krumpe ministru financí o urychleném provádění zákona o zrovnoprávnění staropensistů (č. D 380-III),

posl. Adámka a druhů ministru financí o předpisu a odvolání převodních poplatků Jos. Beranovi z Parníku u Č. Třebové z koupeného domku stavěného podle zákona o stavebním ruchu (č. D 386-III),

posl. Sladkého ministru zemědělství o regulaci valašských bystřin, přítoků řeky Bečvy, Ostravice a Březnice (č. D 387-III),

posl. Adámka ministru financí o předpisech vymáhání daně z příjmu (důchodové) berní správou ve Vysokém Mýtě (č. D 388-III).

Předseda (zvoní): Počátkem schůze byla rozdána tištěná zpráva.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

846. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 832) zákona o mimořádném úvěru 150,000.000 Kč na zmírňování následků hospodářské krise.

Předseda (zvoní): Počátkem schůze byly rozdány tištěné interpelace.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

809. Interpelace:

I. posl. Kubače a soudr. min. zemědělství o přídělu podpor občanstvu postiženému živelní pohromou ve Čkýni,

II. posl. Majora a soudr. min. školství a nár. osvěty o kulturním skandálu v Čekově při Trebišově,

III. posl. Jurana, Barši a soudr. min. soc. péče o zadávání stolařských prací na novostavbě okr. nemocenské pojišťovny v Brně a vyplácení zvláštních odměn za tuto práci,

IV. posl. Vallo a soudr. min. vnitra o ztýrání mladého dělníka prešovskou policií,

V. posl. Majora a soudr. min. vnitra o špiclovských manýrách v Bratislavě,

VI. posl. dr Holotu a druhov min. soc. pečlivosti, ver. zdravotníctva a telesnej výchovy o nestrpitelných pomeroch zavládnuvších v štátnej detskej útulni v Košiciach,

VII. posl. dr Holotu a druhov celej vláde o pohnaní k odpovednosti pachatelov rabovania a plenenia páchaného občianskym obyvatelstvom v dobe štátneho prevratu a o možnosti ich zažalovania na náhradu škody,

VIII. posl. dr Holotu a druhov min. financií o horšej kvalite cigár a cigariet predávaných na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi, o zavedení lepených cigariet a o snížení cien všetkých druhov tabáku a tabákových výrobkov,

IX. posl. Sladkého, Knejzlíka a druhů min. veřejných prací o urychleném provádění regulačních prací na Ostravsku,

X. posl. Šamalíka a druhů min. financí dr Englišovi o neoprávněných předpisech daně obratové z příležitostných výkonů zemědělských,

XI. posl. Šamalíka, dr Daňka, Bezděka a druhů min. vnitra a spravedlnosti o provádění teroru na svobodném přesvědčení občanstva při akci soupisové v Brně,

XII. posl. Majora, Steinera, Kubača a súdr. min. pošt a telegrafov vo veci zhabania väčšieho množstva tiskopisov, ktoré na poštu podala administrácia časopisu "Pravda", a o zrejmom porušeniu listového tajomstva,

XIII. posl. Majora, Steinera, Kubača a súdr. min. spravedlnosti vo veci konfiškácie letákov "Pracujúci v mestách a na vidieku", "Falu és város dolgoczi", ktoré vydala administrácia časopisu "Pravda-Munkás" v Bratislave a boly konfiškované 20. novembra 1930,

XIV. posl. Majora, Steinera, Kubača a súdr. min. spravedlnosti v záležitosti domovej prehliadky bratislavskou policií dňa 18. novembra 1930, ktorá bola prevedená v miestnostiach administrácii časopisov "Pravda-Munkás" a sekretariátu KSČ,

XV. posl. dr Luschky a druhů min. soc. péče o započítání nepojištěné doby do pensijního pojištění,

XVI. posl. inž. Junga a druhů min. vnitra o surovostech orgánů státní policie.

Předseda: Počátkem schůze byly tiskem rozdány Zápisy o 88., 90. a 91. schůzi posl. sněmovny, proti nimž nebylo námitek podle §u 73 jedn. řádu.

Výboru imunitnímu přikázal jsem žádosti.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Žádosti:

kraj. trest. soudu v Brně ze dne 27. listopadu 1930, č. Nt V 145/30, za souhlas s trest. stíháním posl. Barši pro zločin podle §u 15, č. 3 a přečin podle §u 14, č. 5 zákona na ochranu republiky (č. J 297-III),

kraj. soudu v Komárně ze dne 28. listopadu 1930, č. Nt 380/30, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Bratislavě ze dne 11. prosince 1930, č. 11138/30, za souhlas s trest. stíháním posl. Majora a Steinera pro zločin podle §u 15, č. 3 (§ 1) zákona na ochranu republiky (č. J 298-III).

Předseda: Odvolána byla žádost imunitní.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Okr. trest. soud v Praze přípisem ze dne 10. prosince 1930, č. T X 2569/30, odvolal žádost ze dne 21. října 1930 za souhlas s trest. stíháním posl. dr Kalaše pro přestupek urážky na cti (č. J 283-III, pres. sděl. 79. schůze).

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 832) zákona o mimořádném úvěru 150,000.000 Kč na zmírňování následků hospodářské krise (tisk 846).

Na pořad dáno na základě §u 35 jedn. řádu.

Zpravodajem jest p. posl. dr Macek. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Macek: Slavná sněmovno! (Výkřiky komunistických poslanců.)

Slavná sněmovno! Návrh zákona, o kterém máme dnes rokovati (Stálé výkřiky komunistických poslanců.), obsahuje zmocnění vlády, použíti mimořádného úvěru 150 mil. Kč na zmírnění následků hospodářské krise.

K textu zákona bych měl připojiti několik vysvětlivek, do jaké míry (Výkřik: Pro Moravsko-slezskou banku! Zloději!) Vezměte si slovo, pane kolego, podle jednacího řádu a nikoliv podle své libovůle! (Výkřiky posl. Zápotockého.)

Tedy § 1 zmocňuje vládu, aby použila mimořádného úvěru 150 mil. Kč nad výdaj stanovený státním rozpočtem. Nepraví se zde, kterým státním rozpočtem, ale myslím, že jednoduchý výklad zákona nás poučuje, že toho státního rozpočtu, za jehož platnost tento zákon vstoupí v platnost, to bude pravděpodobně rozpočet na rok letošní a příští, poněvadž myslím, že na popříští rok již nezbude nic. (Veselost.)

Částka 150 mil. Kč je tak malou částkou, že tato veliká a mimořádná hospodářská krise vyčerpá tyto prostředky v několika málo měsících. (Posl. Zápotocký: To je malé sousto pro tolik žraloků!) Hlásíte se také? (Veselost. Výkřiky. - Předseda zvoní.)

V rozpočtovém výboru nebylo námitek proti povolení dodatečného úvěru, i páni se strany komunistické byli pro to, aby vláda směla vynaložiti 150 mil. Kč. (Výkřiky.) Ba, dokonce z jedné oposiční strany byl podán návrh, aby ne 150 mil., nýbrž 300 mil. Kč bylo dáno k disposici vládě k potírání následků hospodářské krise. (Výkřiky komunistických poslanců.) Pane kolego, já jsem teď v situaci, v jaké byl Demosthenes, když se učil mluviti na břehu rozbouřeného moře. Možná, že mu bylo subjektivně pohodlnější křičeti přes Oceán, než je mně přes vaše hrdla. (Veselost.)

Ovšem tento oposiční návrh na 300 mil. Kč ke zmírnění následků hospodářské krise byl vázán na podmínku, aby vláda referovala parlamentu čtvrtletně, jak s těmito penězi nakládá. Také s jiných stran bylo vyslovováno přání, aby zvýšena byla kontrola parlamentu nad disposici těmito penězi. Myslím, že tento požadavek jest úplně oprávněný, běží jen o formu, jakou bude parlament právo kontroly prováděti. Běží o to, postačí-li kontrola, kterou nám poskytuje závěrečný účet státu, v němž § 3 slibuje, že parlamentu bude podána zpráva o disposici těmito penězi, či zda to nestačí. Neváhám říci, že každý z nás nepochybně je pro to, aby kontrola parlamentu byla co nejintensivnější. Jenže jak můžeme souditi z důvodové zprávy k vládnímu návrhu, není dnes v této věci problémem kontrola parlamentu nad tím, co vláda s těmito penězi bude dělati, jako je problémem, co s nimi vůbec bude dělati. (Posl. dr Pergler: To má říci právě parlament, co s nimi má dělati!) V tom punktu s vámi, pane kolego, souhlasím, myslím, že účelem této debaty nebude pouze dožadovati se, aby nám vláda skládala účet, jak bude těmito penězi disponovati, nýbrž účelem této debaty je, poraditi vládě, jak zmírňovati následky této strašlivé hospodářské krise. (Posl. Zápotocký: Poradit!) Ano, poraditi! Dovedete-li poraditi, pane kolego, ujměte se slova. (Výkřiky posl. Stříbrného a Perglera.)

Raditi vládě, co s těmi penězi má dělati, to je věc, na kterou bychom, myslím, měli soustřediti celou svou pozornost. Obávám se ovšem, že v této debatě bude spíše vládě raděno, co s těmi penězi nemá dělati, v tom jsou velice výmluvní páni kolegové z jisté strany oposiční. Budou raditi vládě, aby těchto peněz neužívala stranicky, aby s nimi nedělala ohňostroj. (Posl. Stříbrný: Parlament to určuje!)

Prosím, udělejte návrhy. Já jsem z vaší strany žádných návrhů neviděl. (Posl. Stříbrný: My nejsme v rozpočtovém výboru!) Čekám tedy, že je podáte v plénu, pane kolego.

Raditi vládě, co s penězi nemá dělati, je poměrně snadná věc, obtíž je v tom, co s nimi má dělati. Aby zde rada byla účinná, předpokládá to analysu příčin dnešní hospodářské krise, abychom ji skutečně mohli léčiti a nikoli na ní jen mastičkařiti. (Výkřiky.)

Slyšíme obyčejně, že tato krise je krisí z nadvýroby. Mám za to, že už i obhájci dnešního řádu hospodářského by se měli rozloučiti s touto planou frází. Dnes je přece jasné, že krise, která dnes dostala jméno krise z nadvýroby, není krisí z nadbytku všeho, čím by lidé mohli uspokojovati své potřeby, nýbrž že je to porušení rovnováhy, že je to ne nadvýroba, nýbrž disproporcionalita výroby. Na jedné straně se vyrábějí věci zbytečné, na druhé straně nejsou nezbytnosti. Na jedné straně zbývá lidem, aby po rozumném uspokojení svých potřeb měli ještě dosti peněz na kapitalisování, na druhé straně není dosti peněz, aby lid uhájil obstojnou životní míru.

Chcete-li dnes postaviti továrnu, dostanete peníze mnohem snadněji, než je dostane ten, kdo chce koupiti zboží z továren, aby slušně žil. Tedy na stavbu továren a jiných výrobních prostředků je peněz dosti, na rozkoupení zboží z továren je peněz málo. Zde je viditelné porušení rovnováhy hospodářského stroje, porušení rovnováhy mezi nabídkou, která vládne statky a koupěschopnou poptávkou, neboť "koupěschopná poptávka" zdaleka dnes neznamená tolik, co "potřeba". Je mnohem více lidí, kteří potřebují, ale kteří bohužel nejsou schopni poptávky. Zde tedy musí býti nasazena páka reformy. Již před 100 lety francouzský národohospodář Say zdůraznil, že odbyt nějaké věci nezáleží na tom, v jakém množství ta věc přichází na trh, nýbrž že záleží také na množství jiných statků, jež výměnou za tu věc mohou býti nabízeny. To je ten slavný Sayův zákon odbytu. Je třeba se starati nejen o to, aby vznikaly boty nebo šaty, nýbrž aby vznikaly zároveň také statky, které by těm lidem, kteří boty vyrábějí, mohly býti dávány v odplatu za jejich výrobní zásluhy, neboť bez toho, aby oni dostávali něco výměnou za své výrobky, nemohou prodávati, poněvadž by to znamenalo, že by darovali. Dnes většina obchodníků a průmyslových podnikatelů se domnívá, že je pouze nouze o peníze, resp. že lidé, kteří by jejich statky potřebovali, nemají peněz. Je prý nouze o peníze. Jak se k penězům dostáváme? Jen tím, že pracujeme, že získáváme za svou pracovní zásluhu nějakou odplatu, kterou udáváme na trhu, abychom touto svou pracovní zásluhou nebo jejím symbolem, to je penězi, nakupovali výtěžky práce cizí a cizí služby. Tvrdí-li tedy někdo, že má zboží na prodej, ale že druhým chybí peníze, praví jen tolik, že mnoha lidem se nepodařilo prodati svou pracovní zásluhu, své zboží, aby penězi takto získanými mohli kupovati zboží od jiného. Tvrdí-li kdo, že léčení krise záleží v natvoření peněz a že bez těch peněz, ať papírových nebo zlatých, to nemůže jíti, podobá se člověku, který by se domníval, že železnice nemůže dopraviti pasažérů, když pokladníkovi na stanici dojdou lístky. Vždyť peníze neznamenají nic jiného než legitimaci k nákupu věcí. Čím kdo z nás kupuje, to nejsou peníze, nýbrž jeho pracovní zásluha, peníze, ten vehikl, kterým se převáží zboží a služby z jednoho hospodářství do druhého, tedy ten nástroj, kterým se směňuje jeho pracovní zásluha na trhu za to, co potřebuje, je věcí podřadnou. Nezáleží na tom, z čeho ty peníze jsou, nýbrž na tom, jak jsme si to loni na podzim ujasnili, za jakých sociálních podmínek je každý nucen peníze vydělávati, a za jakých podmínek je nucen své zboží prodávati. Ty sociální podmínky, za jakých každý člověk peníze vydělává a vynakládá, to je to hlavní, na čem u peněz máme zájem.

Za dnešních poměrů musíme býti hluboce nespokojeni, poněvadž většina lidí vydělává peníze za nepoměrně těžších podmínek, než za jakých je vydělává menšina. Za dnešních poměrů velká většina lidí musí dávati mnohem více své práce za málo cizí práce nebo za málo cizích služeb, když potom kupuje. Peníze mají nad většinou lidí u nás velkou moc, když jde o jejich vydělávání, ale až peníze vydělají a chtějí koupiti, najednou pozorují, že koupí velmi málo, jinými slovy, že za svou práci dostanou cizí práce velmi málo. V tom je ten fakt sociálního vykořisťování. Myslím, že při léčení odbytové krise je zde problém, jak způsobiti, aby lidé spravedlivě vydělávali peníze a za ty peníze nakupovali za spravedlivých podmínek plody práce cizí. Musíme pustiti z hlavy představu, že spravedlivá cena jest jen cena nízká. Jde-li o cenu našich pracovních výkonů, říkáme, že nízká cena, kterou dostáváme, je nespravedlivá. Myslím, že mnoho zemědělců a živnostníků, těch samostatných podnikatelů, kteří jsou vskutku živi svou prací, si stěžuje na nespravedlivě nízkou cenu svých pracovních zásluh zrovna tak, jako si na tu nízkou, nespravedlivou cenu svých výkonů stěžují dělníci.

Tedy problém spravedlivé ceny není problém nízké ceny, to je problém rovnováhy mezi pracovní zásluhou jednoho a druhého člověka. Jsme lidé a žádáme, abychom jakožto lidé byli rovnoplatně posuzováni, a tu musíme míti tolik kuráže a svědomí, abychom žádali, aby naše práce byla stejně hodnocena, jako práce našeho bližního, ale ovšem musíme také býti sami schopni tu pracovní zásluhu druhého uznati a neříkati pouze, že nespravedlivá cena je nízká, když ji sami dostáváme, anebo že vysoká cena je nespravedlivá, když ji sami platíme. (Hlasy: To je ten váš marxismus, že ano?) Nechám vás při vašem marxismu, jak vy s ním daleko dojdete. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Ten problém, osvěžiti výrobu, která by umožnila rozkoupiti zboží, dnes bezútěšně nahromaděné ve skladištích, jest ovšem mnohem těžší, než jak si to Say před sto lety představoval. Z toho Sayova zákona by se zdálo, že stačí jen vymysleti nějaká výrobní odvětví, která by vyráběla takové statky, které by se směnou mohly nabízeti za to, čeho je nazbyt. Ale ten problém jde mnohem hlouběji. Nezáleží na tom pouze, co vyráběti, ale pro koho vyráběti! Starý Say jako liberál neviděl zde žádný problém, on si představoval, že se ta otázka řeší sama sebou. Laissez faire! Say si představoval, že velká nabídka neprodejného zboží povede k spádu cen a že ten spád cen sám vyvolá chuť rozkoupiti zboží výrobky jinými, jež by se daly prodávati za výhodnější ceny a jež by tedy bylo záhodno vyráběti.

My dnes vidíme, že s tím laissez faire nevystačili ani ti, kdo to dosti dlouho vyznávali. Dnes je velký ústup od laissez faire, dnes se volá všeobecně po autoritativním rozhodování, po autoritativním řízení hospodářského stroje.

K účelu, který Němci označili slovem ankurbeln, jsou nejspíše na snadě objednávky veřejných korporací. K těm se uchylují i ti, kdož jinak zbožňují soukromé podnikání. (Různé výkřiky. - Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj posl. dr Macek (pokračuje): Dnes, když soukromé podnikání slábne ve své iniciativě, ve své chuti produkovati a směňovati, vydupávati odbyt, volá se najednou po veřejných objednávkách. Velectění pánové, ta věc není jistě sama o sobě špatná, ba, naopak myslím, že my skutečně jsme v prvé řadě odkázáni na to, aby veřejné korporace svými objednávkami a svým podnikáním roztočily kola tohoto hospodářského stroje, která v té soukromohospodářské složce povážlivě se zastavují. Jenže my musíme osvěžovati také podnikání soukromé pro soukromou potřebu, pokud se bez něho v tomto řádě obejíti nemůžeme.

Jak pak se léčily podobné krise dříve? Podle názoru, který jsem právě počal charakterisovati jakožto mínění Sayovo, očekávalo se, že při hospodářské krisi bude neprodejné zboží tlačiti ceny dolů, že slabé podniky zastaví výrobu, a že za nějaký čas existenční nouze donutí lidi, aby začali kupovati. Kromě toho se předpokládá u těch, kdo vyznávají tento způsob mediciny, že za čas při spádu cen se dostaví psychologický stav, že si lidé řeknou, že to již hlouběji nepůjde; na základě tohoto si pak pomyslí, že kdyby počali kupovati později, přišli by pozdě a proto začnou kupovati. Velectění, takto vypadalo likvidování krisí dřívějších: ponechávaly se samy sobě. Ceny klesaly, lidé ztráceli práci, nastaly konkursy a výprodeje a za čas na trhu se objevilo málo zboží. A teď ta nouze a očekávání, že to zas začne stoupati, začalo působiti k osvěžení poptávky. Kdo hájí dnešní soukromé podnikání, musí přijmouti remeduru, kterou toto podnikání jedině zná, totiž zvětšení výroby snížením cen. Ale, pánové, podívejte se, jak naše podnikání soukromé hledí podnítiti tu koupěchtivou poptávku! Prvního září 1922 snížila prodejna železa ceny o 15%. A od 16. září 1922 snížila ceny ještě o 8%, takže ceny byly již o 23% nižší než v srpnu téhož roku. Víte, co nastalo? Přestalo se železo prodávati, poněvadž každý kovář, když měl koupiti pár kilogramů železa, začal čekati, až bude ještě lacinější. Žádal garancii @a la baisse, jak noviny tehdy psaly. A měl pravdu, já bych to dělal také tak. (Hlasy: S uhlím to bylo zrovna tak!) Zcela správně, proto o tom mluvím.

Když člověk viděl, že za 16 dní ceny železa klesly o 23 %, řekl si: kde budou ceny za měsíc? A začal čekati nebo objednal železo s podmínkou, kdyby ceny klesly, že se mu budou počítati pozdější ceny, zkrátka žádal garancii @a la baisse. Račte se nad tím zamysliti a račte srovnati s touto zkušeností z r. 1922 dnešní postup železářského kartelu, dnešní postup těžařů uhlí! Nejdou také na tu věc tímto drobečkovým způsobem, který spíše vzbuzuje chuť čekati, nekupovati, nežli začíti kupovat? Jsou ti kapitáni průmyslu, jak oni sami sobě říkají a kterými bohužel nejsou, tak orientováni v psychologii zákazníka, aby dovedli na koupěchtivost zapůsobiti? Naopak, oni odstrašují ještě lidi od nakupování.

Prosím, teď mi dovolte, abych vzpomněl postupu, který zvolil člověk, kterému živnostenská strana moc úspěchu nepřeje, to je Baťa. Baťa r. 1922 slevoval trochu jinak. Když vylepil plakáty s tou ševcovskou rukou, která drtila drahotu, snížil ceny o 50% a nastala fronta od Vodičkovy ul. až k ulici 28. října. Kdyby byl Baťa slevoval jeden týden o 10%, druhý týden o 10%, třetí týden o 10%, čtvrtý týden zase o 10% a pátý týden zase ještě o 10%, myslíte, že by se tam ty fronty byly utvořily? Lidé by byli od druhého týdne začali čekati jako ti kováři u železářského kartelu, a kdyby byl takto Baťa přišel na těch 50%, čekali by, až to snížení bude 90%ní.

Tedy ten obuvník nebo švec Baťa, jak se mu potupně říká, rozuměl psychologii zákazníků mnohem lépe, než pánové, kteří vedou naši velkou industrii železářskou. Rozuměl zapůsobiti na psychologii zákazníka, vzbuditi v něm přesvědčení, že to hlouběji nepůjde, aby si přispíšil, než Baťa udělá bankrot, poněvadž to patrně dlouho nevydrží - jak ti lidé říkali, když se řadili k těm prodejnám. (Hlasy: Kolik vám Baťa za tu reklamu zaplatil? On jim dá inseráty na tři strany!) Mně ne. (Hlasy: Místo Marxe Baťa!) Myslím, že Baťa rozumí lépe než Marx této věci. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Mám za to, že problém dnes... (Výkřiky komunistických poslanců: Vyhoďte Marxův "Kapitál" z knihovny!) Já jsem ho tam studoval, kdežto vy jste ho tam nechali zaprášený. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Donucovati naše podnikatele k rozumné hospodářské politice je věcí vlády, která k tomuto účelu by měla napnouti všechny síly a všechen um, který je tu k disposici. Zde nepomůže prošení, vyzývání nebo zvaní, nýbrž je třeba zapůsobiti eventuálně donucením v oboru celním, v oboru daňovém, v oboru veřejných dodávek, že budou odmítány dodávky od firem, které neprojeví chuť snížiti ceny; je na místě zapůsobiti též v oboru úvěrové politiky, v oboru obchodní politiky s cizími státy, zkrátka všude tam, kde moc státní může donutiti soukromé podnikání k nastoupení jiných cest, než jaké nastoupilo.

Krise, která vypukla letos akutně, podobá se velmi krisi deflační z r. 1922. Také tenkráte byl problém, rychle přizpůsobiti cenovou hladinu novým podmínkám, při kterých se mělo vydělávati to, čemu říkáme peníze. Krise, která později byla léčena v oboru mezinárodně-hospodářské politiky konferencí ženevskou, vyžadovala kooperace mezinárodní ke snížení cenové hladiny, která závisí v každém státě také od cenové hladiny ve státech sousedních.

Když r. 1927 byla na konferenci ženevské doporučována odpomoc ve snížení cel, odstranění dovozních zákazů a všech šikan, ozvaly se u nás hlasy, aby byla svolána také národní konference československá, která by poradila naší vládě, jaké cesty má nastoupiti v novém systému hospodářské spolupráce mezinárodní, k jakému ženevská konference na jaře 1927 dala povel. Tento apel českých národohospodářů svolati národní hospodářskou konferenci dostal se do rukou poradního sboru pro otázky hospodářské. Tento poradní sbor začal konferenci připravovati v kolosálních rozměrech. Svolavatelům této konference bylo okamžitě jasno, že bude-li konference připravována tím tempem, v jakém ji poradní sbor plánoval, že se jí do 2 let nedočkáme. My jsme se jí nedočkali ani do 4 let a jak přípravy vypadají, není ani jisto, ve kterém století bude svolána.

Mám za to, že dnešní hospodářská krise je nejen svým rozsahem, ale také intensitou a svou povahou takového druhu, že na ní jednotlivé mozky nestačí a že je potřebí sáhnouti k opatření podobnému, k jakému sahají lékaři při vážném onemocnění pacienta, svolati si konsilium nejlepších lidí, kteří zde mohou býti bráni v potaz. Doporučuji vládě tohoto státu a představenstvu této sněmovny, aby svolali také takové konsilium, (Posl. dr Zadina: V Anglii to mají!) ano, právě po vzoru anglickém, po vzoru těch slavných committees, které dělají reporty bez hlasování, ale na základě slyšení expertů, kteří vypovídají jako svědkové před soudem. Mám za to, že je to jedině rozumná cesta, kterou bychom se dověděli, co vláda má dělati s těmi 150 mil. Kč, které dnes tento parlament má vládě povoliti.

Ještě jednou zdůrazňuji, že není problém pouze v tom, aby tento parlament kontroloval použití těchto peněz, nýbrž v tom, co parlament vládě doporučí, aby s těmito penězi dělala. Děkuji. (Potlesk. - Výkřiky komunistických poslanců.)