Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: Roudnický, dr Lukavský, Stivín, Špatný, Taub, Zierhut.

Zapisovatelé: Dubický, Vávra.

188 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři dr Czech, inž. Dostálek, dr Engliš, Mlčoch, dr Spina, dr Šrámek, dr Viškovský.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Záděra.

Předseda (zvoní): Zahajuji 91. schůzi poslanecké sněmovny.

Dovolené dal jsem na dnešní schůzi posl. dr Stránskému, Jos. Tůmovi pro neodkladné záležitosti.

Nemocí omluvil se posl. Böllmann.

Došla oznámení o změnách ve výboru.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Do výboru soc.-politického vyslal klub poslanců čsl. strany nár.-socialistické posl. Bergmanna za posl. Pechmanovou; klub poslanců "Deutsche christl.-soz. Volkspartei" posl. Greifa za posl. Zajička.

Předseda: Došly dotazy. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Dotazy:

posl. Vančo a druhů ministru spravedlnosti o trestním stíhání funkcionářů "Banque Commerciale de Prague" v Paříži 27, Rue Turbigo, Fr. Švestky a Fr. Valentina (č. D 376-III),

posl. Stundy, Vančo, Doriče, Kaliňáka, Juraje a druhů ministru spravedlnosti o provádění zákona č. 131 Sb. z. a n. ex 1930 (č. D 377-III).

Předseda: Došly odpovědi na dotazy. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Odpovědi:

min. školství a nár. osvěty na dotazy:

posl. Sladkého o přednášce prof. Stavěla v Hustopečích na Moravě (č. D 183-III),

posl. Kurťaka o založení československé

školy v čistě ruské obci Zbudská Belá na Slovensku (č. D 333-III);

ministra soc. péče na dotaz posl. Krumpeho, že se na stavbě nové budovy pro poštovní zaměstnance v Děčíně nedodržuje osmihodinná pracovní doba (č. D 328-III).

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 803) zákona, kterým se pozměňuje zákon o dani z obratu a dani přepychové a prodlužuje jeho platnost (tisk 820) [na základě §u 35 jedn. řádu].

Budeme pokračovati v rozpravě, započaté ve včerejší, 90. schůzi posl. sněmovny.

Přihlášeni jsou ještě řečníci: na straně "proti" pp. posl. Bobek, Štětka, dr Pergler, dr Gažík, Köhler, Dobránsky; na straně "pro" pp. posl. Tykal, Šamalík, Petrovický, Pechman, Sedláček.

Dávám slovo p. posl. Bobkovi.

Posl. Bobek (německy): Slavná sněmovno! Není to dnes po prvé, že se zde v této sněmovně ujímám slova ke kapitole, která jest na denním pořadu, k dani z obratu a přepychové. Jestliže se to dnes děje znovu, není to již jedině daň z obratu, která mne volá na toto místo, nýbrž skutečnost, že se právě při jednání o tomto zákonu naskytuje nejlepší příležitost upozorniti také na nepřístojnosti, které se právě v poslední době ukazují u finanční správy a u jednotlivých berních úřadů. Především by se mělo očekávati, že při dlouhodobém prodloužení tohoto zákona, uvážíme-li nynější hospodářskou situaci, dojde k podstatným úlevám. Místo toho však vidíme, že přes strašlivou hospodářskou krisi, která si denně vyžaduje za oběť velký počet existencí, počínaje nejmenším živnostníkem až k továrním podnikům kdysi velmi dobře založeným, k žádné této okolnosti se vůbec nepřihlíželo a že všechny protesty a požadavky živnostníků, obchodníků a průmyslníků, které v posledních dnech byly oznámeny rozhodujícím činitelům, došly svého vyřízení prostě v koši a jako jediný úspěch mohli jsme konstatovati ještě také zostření při vymáhání právě projednávané daně. Tedy přes všechno volání o pomoc a výstrahy ze všech vrstev obyvatelstva a přes strašlivou hospodářskou krisi, jejíhož konce a účinku nelze vůbec ještě dohlédnouti, žádné úlevy, nýbrž stále ještě nová břemena. Nové daně, zvýšení daní a sazeb, která jdou daleko nad skutečnou potřebu, která mají opět vymačkati sta milionů ze zkomírajícího hospodářství a obyvatelstva žijícího v největší nouzi, jsou na denním pořadu.

A právě teprve předešlého týdne byl v této sněmovně odhlasován rozpočet, o němž si každý musil říci, že ho hospodářství v této době nemůže snésti a že se proto nynější krise musí zostřiti. Také já jsem toho mínění, že jest to právě způsob sestavování rozpočtu v tomto státě, který podstatně přispěl ke zostření této krise, a že dlužno jej posuzovati, i když ne jako jedinou příčinu, přece aspoň jako jednu z nejhlavnějších příčin této krise. Jestliže tedy patřím k těm, kteří to podobným způsobem již dříve prohlašovali v této sněmovně, ocitám se tím ve velmi příjemné společnosti. Tak na př. pan ministr financí již, když se projednával poslední rozpočet, učinil prohlášení, že hospodářství jest nejen přetíženo, nýbrž že daněmi a dávkami dospělo k nejvyšším hranicím své možnosti placení a že výdaje na státní správu jsou pro naše poměry příliš vysoké a tísnivé. Domníval se také, že veřejná správa musí býti zhospodárněna, ke kterémužto návrhu se mohu plně připojiti, jestliže změny s tím spojené budou prováděny s hlediska někdejšího Švehlova hesla "Rovní s rovnými". Zbytečné školy a úřady musí býti zrušeny a mrhání veřejnými penězi zastaveno, poněvadž tím budou nejvíce poškozeni poplatníci. Tímto způsobem doufal, že by bylo lze odstraniti téměř 1 miliardu veřejných dávek, aby se hospodářství mohlo utvářeti racionálněji. To byla zjištění, která pak došla ještě pronikavějšího pokračováni ve vývodech zpravodaje dr Hnídka. Také on prohlásil, že se musí zabrániti stavbě každé zbytečné školy a každé zbytečné budovy, pokud se ještě státní rozpočet pohybuje výší svých číslic v oněch hranicích, jichž hospodářství československého státu nemůže snésti. Ale také předseda rozpočtového výboru tenkráte konstatoval, že se příliš mnoho vydává na paláce pro menšinové školy, jichž není zapotřebí a které dodávají jen zbytečně hořlaviny do národních pohraničních krajů tohoto státu. Jestliže tato konstatování právě dnes opakuji, činím to prostě proto, že také ti státníci, kteří jsou nejvíce odpovědni za státní rozpočet, který jest také v nerozlučné spojitosti se základy našeho národního hospodářství, jsou jednotni v tom, že zde není něco v pořádku, že však tito činitelé přes toto jasné poznání nebyli s to, aby zde přivodili byť i sebe nepatrnější změnu.

A tak zůstalo vše při starém. Duch nehospodárnosti se udržel i v letošním státním rozpočtu. Nelze se tedy diviti, že se nedalo mluviti o nějakém snížení daně z obratu. Nalézáme stejné výdaje na menšinové školy, ale také stejnou spořivost při školství německém, viz jen živnostenské pokračovací školy, vysoké školy atd., naproti tomu stejné výdaje na vojsko, a to přes antimilitaristy ve vládě a přes vyložený pokles cen, na němž přece také ministerstvo národní obrany musilo něco vydělati. Ba musíme dokonce konstatovati, že na posléze uvedené účely bylo vydáno o 60 milionů více, než bylo rozpočteno, nehledě k tomu, že mnoho výdajů státního rozpočtu ve velmi četných místech jest diktováno sobeckým duchem úzkoprsé stranické politiky. Sta miliony jsou obdarovány fondy, které jsou odňaty přesné kontrole veřejnosti. S touž rozhodností jako přílišný vzrůst fondového hospodářství odmítáme rozdělování subvencí podle stranicko-politických hledisek. Naopak stojíme na stanovisku, že také v širokých oborech státního hospodářství musí se uskutečniti zásada, dosíci s nejmenšími náklady co největšího užitku pro celek. Nehledě tedy k tomu, že se nám zdají býti výdaje na neproduktivní náklady nepoměrně příliš vysoké, vidíme, že průmysl, obchod a živnosti jsou v nynějším rozpočtu zatíženy příliš mnoho a příliš jednostranně. Nezlepšilo se tedy nic, ba letos máme opět od dlouhé doby rozpočet, který nemohl vyrovnati své příjmy s vydáním a který po všem, co nám musil včera pan ministr financí doznati ve své závěrečné řeči v senátu, bude koncem roku vykazovati velmi značný schodek, jejž sotva bude lze sehnati řádným způsobem, poněvadž vzhledem k hospodářské krisi scházejí pro to všechny předpoklady. Tak daň z obratu sama vynesla prý v prvé polovici tohoto roku o čtvrtinu méně než bylo rozpočteno. Jak to bude vypadati příštího roku? Nelze se tedy diviti, že finanční správa musí sáhnouti k oněm drakonickým opatřením, která musí otřásti existenční základnou tisíců poplatníků.

K jednomu takovému opatření patří výnos nejvyšší finanční správy jednotlivým berním úřadům, že nyní dlužné daně musí býti vymáhány se vší přísností a všemi prostředky. Tento výnos se nyní provádí doslova. Tak v jedné protestní schůzi proti daním v Benešově nad Ploučnicí bylo konstatováno, že přes to, že Benešov nad Ploučnicí by musil býti pokládán za nouzové území, poněvadž každý sedmý obyvatel jest bez práce, všechny daňové nedoplatky, jmenovitě také daň z obratu, vymáhají se nejbezohlednějším způsobem. Zabavování a exekuce jsou na denním pořádku. Dávno již zapomenuté žádosti o odpis daní jsou nyní vyřizovány, ovšem zvláštním způsobem. Jeden z předchozích řečníků konstatoval, že všem, kteří měli majetek, i kdyby byl sebe menší, daně odepsány nebyly, nýbrž nedoplatky byly vloženy do knih na jejich majetek, lhostejno, že obchodník a živnostník v době krise a špatných obchodů pozbývá možnosti úvěru. To se děje všude, zvláště však také v daňovém okrese jabloneckém, frýdlantském a vrchlabském. Co však musí býti zvláště krutě pociťováno, jest bezohlednost, s jakou se tato opatření provádějí. Zajištění dějí se častokráte bez jakéhokoliv předchozího vyrozumění poplatníkova a aniž se před tím podnikl sebe nepatrnější pokus, zda by nebylo lze daně vymoci jiným způsobem. Jsme zajisté také toho mínění, že se nelze zříci posledního prostředku exekučního vymáhání daní, ale má se ho zásadně používati jen tehdy, když všechny ostatní prostředky k vymáhání nestačí a když lze z toho očekávati prospěch pro finanční správu, aniž byla přímo poškozena existence poplatníkova. Proto doporučoval bych naléhavě finanční správě, aby vyřizujíc žádosti o daňové odpisy postupovala poněkud liberálněji a jmenovitě, aby naléhala na co nejrychlejší vyřízení oněch žádostí, které nevyřízeny ještě vyplňují skříně zemského finančního ředitelství z let 1923 až 1927. Pak bylo by lze všechny žádosti zajisté vyříditi v tom smyslu, jak byly doporučeny místními berními správami, neboť tyto musí nejlépe znáti skutečný stav žadatelů. Samo toto opatření způsobilo by velké ulehčení v oboru daňových příjmů, kdyby soužený poplatník konečně jednou věděl, jak na tom je a co musí ještě platiti. Toto opatření bylo by tím odůvodněnější, poněvadž tyto daňové nedoplatky pocházely z dob lepších obchodů a jen proto nemohly býti placeny, poněvadž byly předepsány příliš pozdě. Tyto nedoplatky nemají vůbec nic společného s okřídleným slovem pana ministra financí o poklesu berní morálky. Toto slovo nemá také potud žádného oprávnění, dokud berní úřad spatřuje v každém poplatníku jen defraudanta daní, jehož jediným a hlavním úkolem jest napáliti úřad.

Na tomto stavu nezměnila ani nejmenšího daňová reforma, která v tomto směru mohla by býti brzy opět reformována. Více než 100 paragrafů má se všech stran dozírati na poplatníka, aby mohl býti trýzněn podle všech pravidel umění, aniž byť i jen jediný paragraf zvlášť zavazoval berní úřad. Zde lze vždy použíti onoho proslaveného slova "může". Může se však a má se vyjíti vstříc poplatníkům. Při tom se praví v prováděcím nařízení k §u 298 daňového zákona: "Nejvyšším cílem finanční správy musí býti, aby přísnou nestranností nejen si získala, ale též udržela důvěru poplatnictva. K tomu dlužno pomáhati též při ústním a písemném styku. Jedním z hlavních předpokladů jest všemožná ochota při vyřizování různých dotazů o vysvětlení a podobně. Mnohému nedorozumění a nepříznivému mínění ve veřejnosti se zabrání, dostane-li se poplatníkům včas, v náležité formě a míře vysvětlení". Čím krásnější však jest toto ustanovení, tím méně se ho dbá. Mohl bych vám přednésti řadu stížností, které mi byly jednak zaslány nebo které jsem zvěděl při mnoha intervencích. Budu se však všeobecně zabývati jen tím, jak se provádějí a vykládají mnohá ustanovení daňového zákona a prováděcího nařízení a proč se stalo tedy nevyhnutelným tak hluboko sahající roztrpčení mezi poplatníky a berní správou. Podle prováděcího nařízení má se úředník snažiti přispěti poplatníkům při sepisování přiznání radou a pomocí a především se varovati, aby se jim nedostalo nesprávného poučení. Co se však děje ve většině případů? Poplatníkovi, který již po svých zkušenostech u berních úředníků přijde úplně vyděšený a který se jen proto, že jeho přiznání nebylo uznáno a byl proto vysoko zdaněn, otáže, co má nyní dělati, tomu se jistě většinou dostane odpovědi: zde vám vůbec nic nepomůže, zde se nedá nic dělat, váš důchod byl zjištěn podle posudku znalce, a tu vám nic nepomůže, ani rekurs. Podle mého mínění jest to nesprávné poučení, neboť úředník má především povinnost ukázati mu cesty, které by mu mohly dopomoci k jeho právu. Ale i způsob, jakým dojde úředník častokráte ke svému předpisu na základě posudku znalce, provádí se ve většině případů zcela zvláštní formou. Jak známo, berní úřad v případech, kde jsou společenstva určitých výdělečných skupin, má se dohodnouti také s nimi, aby pokud možno došlo ke stejnoměrnému zdanění těchto skupin na základě jednotného klíče. Znám daňové okresy, které tohoto ustanovení vůbec nepoužívají, nýbrž případné posudky těchto společenstev prostě dávají ad acta. Ale ani navržení znalci nebývají často slyšeni, jejich hlasů se nedbá. Pro berního úředníka platí jedině zpráva důvěrníka, kterého si zvolil, která znamená pro něj ano a amen. Nezná také §u 313, podle něhož poplatník na své přání může býti přibrán k rozmluvě se znalci, jestliže to znalci sami neodeprou. Takovému přání se téměř nikdy nevyhoví, jmenovitě v okrese frýdlantském. Rovněž tak se nevyhovuje §u 241, odst. 4, podle něhož jednotliví členové příslušné daňové komise, kteří jsou obeznámeni s poměry poplatníka nebo skupiny takových poplatníků, mají možnost ještě před schůzí komise přezkoumati a vyšetřiti poměry těchto uvedených osob a případně s nimi jednati. Také nebyly téměř nikde zřízeny subkomise pro jednotlivé skupiny, jak jest na ně rovněž pamatováno v daňovém zákoně, které by umožnily rychlejší vyřizování přiznání.

Také o pohodlí poplatníků jest postaráno čím dále tím méně. Tak mi bylo dnes sděleno, že na poštovních úřadech ve frýdlantském okresu nemají již daňových složenek zdarma, takže se daně musejí platiti jen všeobecnými poštovními složenkami, které lze dostati za 10 haléřů. Mnoha drobnějším poplatníkům činí vyplnění takovéto složenky zvláštní potíže, předně ve velmi řídkých případech znají číslo šekového účtu berního, úřadu, také poštovní úředník najde je často teprve po dlouhém hledání, a za druhé na řádné daňové složence jsou také vytištěny rubriky pro jednotlivé druhy daní. Na ostatních složenkách mohou tedy vzniknouti omyly, které by mohly působiti také v neprospěch poplatníka. Berní správa měla by přece také míti zájem, aby u poštovních úřadů byly opět vyloženy její vlastní složenky.

Tyto vývody byly by neúplné, kdybych v souvislosti s těmito poměry nemusil ještě upozorniti na tu okolnost, že i v daňovém zákoně vyskytují se takovéto nepřístojnosti a že se to zdá stěží uvěřitelné, jaké újmy mohou postihnouti poplatníka, když se jistá ustanovení daňového zákona vykládají příliš přísně. Tak musím vás upozorniti na daňovou kuriositu, která může vzniknouti výkladem §u 35, odst. 2 daňového zákona. Poplatník má ročně 9900 Kč pense a jeho žena z obchodu roční příjem 10.900 Kč, tedy celkový příjem 20.800 Kč, předepíše se mu 640 Kč daně důchodové. Kdyby však roční pense činila 10.036, kdyby tedy byla o 136 Kč vyšší a kdyby příjem jeho ženy zůstal týž 10.900 Kč, takže by celkový příjem činil 20.930 Kč, pak by dotčený zaplatil jen 200.20 Kč důchodové daně ročně. Poněvadž tedy má o 136 Kč méně, musí zaplatiti o 439.80 Kč více daně důchodové. Takto jsou poškozováni všichni poplatníci, kteří mají služební nebo pensijní příjem nižší než 10.036 Kč a vedle toho mají nějaký jiný příjem, který dohromady s prvým příjmem přesahuje 10.000 Kč. Toto ustanovení zákona jest bezprávím, páchaným na všech poplatnících dotčené kategorie. Jest to lapsus ukládati vyšší zatížení poplatníkovi, který má menší služební příjem, a uleviti poplatníkovi, který má vyšší služební požitky.

Daňový zákon obsahuje sice ustanovení, jímž bylo by lze toto bezpráví vyrovnati, bohužel berní správa nechce tohoto ustanovení znáti a nechce věděti, že zákon o přímých daních v §u 21, odst. 3 výslovně ustanovuje, že daňové slevy dlužno poskytnouti analogicky v případech, kdy se číselnými hranicemi, stanovenými tímto zákonem, ukáží při vyměření daně důchodové krutosti. Jasněji nelze to již v zákoně říci, že se těmto postiženým poplatníkům má poskytnouti sleva. Ale i kdyby znění §u 21, odst. 3 bylo sebe nezřetelnější, musil by zvítěziti vlastně již zdravý lidský rozum a vyměřovací úřad nebo daňová komise musila by v takovýchto případech použíti také práva, které jí příslušejí, poskytnouti poplatníkům slevy podle §u 21.

Ale právě z vyřízení odvolání, které tato strana podala, vidíte, že úřad tohoto ustanovení nepoužívá, neboť ve vyrozumění berního úřadu se praví: Podle výnosu zemského finančního ředitelství v Praze ze dne 18. listopadu 1930, čís. XII-68/38, odvolací komise pro Čechy nevyhověla vašemu odvolání podanému dne 2. září 1929 proti dani důchodové předepsané za rok 1928, poněvadž daň podle všeobecných ustanovení zákona o přímých daních byla vyměřena správně. Daňová sleva podle § 21, odst. 3 se nepřiznává, poněvadž hrubý plat vyplácený vám r. 1928, nedosáhl nejmenší hranice 10.036 Kč, stanovené v §u 30, lit. a). Mimořádné úlevy srážkové daně lze uplatniti podle § 21, odst. 3 zákona o přímých daních jen na ony poplatníky, kteří podléhají podle §u 30 srážce daně. Snížení daně podle §u 21, odst. 3 nelze uznati s odůvodněním, že daň by byla nižší, kdyby poplatník podléhal srážce daně podle §u 40.

Právě na tomto příkladu vidíte, kam se může dostati poplatník, nemá-li berní správa dobré vůle. Nechtěl bych, aby z mých vývodů bylo lze vyčísti paušální podezřívání všeho berního úřednictva, neboť jest jisto, že ani berní úředník není ve všech případech vinen, jestliže tu a tam dojde k nedorozumění, poněvadž často rozhoduje pro to ta okolnost, že úřednictvo pro rozsáhlost a nesrozumitelnost mnoha ustanovení daňového zákona jest tak zatíženo, že to překáží bezvadnému zpracování všech daňových přiznání. Nemá to tedy býti výzva, aby počet berních úředníků byl rozmnožen, nýbrž naopak se domnívám, že berními úředníky mají býti ustanoveni jen nejzdatnější lidé a že nemají býti příliš často překládáni. Nejdůležitější jest, aby se berní úředník vyznal v obvodu své činnosti. Tento předpoklad pro ustavičné překládání úředníků již neexistuje. Přicházejí stále noví činitelé, kteří nejsou obeznámeni s místními poměry, a ti nedovedou nic jiného, než vrhnouti se na známé již přesné a dobře přiznávající poplatníky. Všechny ostatní, daňové defraudanty, přechodné spekulanty přehlédnou a působí tím státu nezměrné škody. Co nejrychlejším a spravedlivým obsazením všech systemisovaných míst bylo by možno podle mého mínění napraviti největší nešvary.

Pokud jde o daň z obratu, jak jsem se již na počátku zmínil, měl bych jen jedno přání, aby byla co nejrychleji snížena a zrušena. Poněvadž to však vzhledem k nynějšímu stavu finanční správy není prozatím možné, musilo by se sáhnouti aspoň k odstranění všech větších krutostí. Domnívám se, že všechny strany této sněmovny dostaly jistě naléhavý telegram, který včera zaslali jablonečtí obchodníci, který podporován velkým počtem resolucí různých obchodnických organisací v poslední minutě naléhavě žádá, aby co nejdříve bylo provedeno paušalování u všeho zboží, zvláště zboží textilního. Tento požadavek jest existenční otázkou pro veškeré obchodnictvo. Bohužel, zdá se, že tento požadavek dosud ještě nedošel zření, tak jako požadavek tolika jiných výdělečných skupin, které se rovněž dožadují ulehčení daně obratové s ohledem na svou existenci, a to zavedením paušalované daně. Mimo to protestuje veškeré obchodnictvo proti navrženému zostření trestních ustanovení a zvýšení úroků z prodlení, není-li daň z obratu zaplacena včas, a ujišťuje, že většina obchodníků má dobrou vůli daně platiti, ale že v dnešní hospodářské krisi častokráte to není možné, poněvadž daň z obratu ztrátu u zboží zvyšuje a drakonická trestní ustanovení pozbývají svého účelu, dojde-li na manifestační přísahu. Také v tomto směru zdá se, že dosud nenastala změna, ačkoliv ji tak naléhavě žádaly některé vládní strany. Naproti tomu dlužno jen vítati, kdyby se podařilo splniti agentům a cestujícím, kteří podléhají pensijnímu pojištění, jejich dávný požadavek, aby byli úplně osvobozeni od daně z obratu, a to tím spíše, poněvadž pro ně, jak jsem to již také před lety konstatoval, schází jakýkoliv podklad k zdanění. Pokud jde o zamýšlené zvýšení této daně ministrem financí, který měl v úmyslu vybírati obratovou daň z obratu plus daň obratovou, zmínil bych se zde ještě, že tento záměr pana ministra financí ztroskotal sice na všeobecných protestech, ale že přes to tato daň v mnohém okresu byla odedávna vybírána v duchu pana ministra financí. Tak mi byl oznámen případ, kdy straně při předpokládaném obratu 200.000 Kč byla napočítána částka 4000 Kč daně z obratu, ačkoliv podle jasného znění zákona, podle něhož se daň z obratu má nejprve sraziti, mohla se počítati daň jen ze 196.000 Kč (minus 4000 Kč), takže by byl měl platiti pouze 3920 Kč. Bylo by tedy správné, kdyby finanční správa znovu upozornila na nesprávnost tohoto řízení, aby se také se všemi poplatníky nakládalo stejně.

A tak bychom mohli přednášeti ještě velmi mnoho stížností, přání a požadavků, které by vám ukázaly, jak se postupuje nespravedlivě při vyměřování a předpisování i této daně.

Ale i z oněch několika málo slov, které jsem dnes přednesl k dani z obratu, vidíte, jak jest nutné a naléhavé, aby tato daň byla konečně zrušena a odstraněna, neboť jest to jedna z nejtíživějších a nejnespravedlivějších daní, které byly kdy vynalezeny. A při tom žádná daň nezatěžuje široké vrstvy tak jednostranně jako tato. Přes to však nevěřím, že se nám v dohledné době podaří tuto daň zrušiti nebo byť jen znatelně snížiti, neboť jak mnoho nepřátel má v celém národním hospodářství, tolik přátel má ve finanční správě, neboť jest takřka její pýchou a nejpevnější oporou. Vždyť není daně, kterou by bylo lehčeji možno zachytiti a která by byla tak výnosná jako ona. Přes to však trváme na zásadě: Pryč s daní z obratu a přepychovou, a těším se, že z tohoto důvodu jsme s to, abychom prodloužení tohoto zákona znovu odmítli. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Tykal. Dávám mu slovo.

Posl. Tykal: Vážená sněmovno! Všichni řečníci v rozpočtové debatě obírali se všeobecnou hospodářskou krisí a byla pronesena řada různých názorů na její léčení. Novinářskými články o řečech poslanců přenáší se vše přirozeně i mezi náš lid, diskutuje se, kritisuje se, jeden svaluje vinu na druhého, běduje se na všech stranách. Za příčinu těch neutěšených poměrů pokládáme drahotu na jedné straně, láci na straně druhé. Svádíme to na drahou státní správu, na sociální pojištění, na daně, na dávky, na veliké rozdíly mezi cenou u producenta a cenou pro konsumenta, na veliké rozdíly cenové mezi výrobou zemědělskou a průmyslovou i na vysokou míru úrokovou. Odhlasovali jsme několik zákonů na zmírnění zemědělské krise, abychom pozvedli cenu zemědělských výrobků v domnění, že zvednutím kupní síly našeho zemědělce odstraníme také tísnivý stav živnostenského a obchodnického podnikání. Po roce poznáváme, že všechna ona opatření zůstávají bez účinku a že naše zemědělství upadá do horších a horších poměrů. Odhlasovali jsme též několik zákonů rázu sociálního, směřujících hlavně k zmírnění bídy pracujících vrstev. Připravujeme řadu zákonů finančně hospodářských, jako je fond vodocestný, meliorační, levného úvěru živnostenského a zemědělského. Vedle všech těchto připravovaných fondů máme tu též fond nebo dotaci na vyrovnání nedostatků pro naši samosprávu. Když si tato zákonná opatření již platná a připravována letmo promyslíme, vyvstane před námi ohromná částka peněz, kterou na státu žádáme. Kdo však je to ten stát? Jest jím druhá cizí osoba? Stát jsme my, celý národ a národ si může rozděliti jen to, co si sám prací vyzíská. Všemi oněmi zákony a velikou částkou peněz chceme odstraniti bídu našeho dělníka, chceme částečně vyléčiti hospodářskou krisi.

Jako občan, který jsem stále v úzkém styku se všemi složkami našeho národa, jako živnostník a pozorovatel myšlenkového proudění a nálady povah našeho člověka musím pochybovati, že jen tímto způsobem odstraníme krisi hospodářskou. My můžeme těmito opatřeními krisi zmírniti, odvrátiti na čas nebezpečí, ale odstraniti? O tom si dovolím pochybovati.

Příčina všeobecné krise hospodářské a odtud i bídy našeho lidu jest jistě širokého a hlubšího základu. Já bych řekl, že jeden z hlavních momentů, oním zhoubným směrem působících, vězí v neúměrných cenových rozdílech a v nespravedlivém rozdělení výsledků lidské práce. Porovnáme-li cenové rozdíly jednotlivých druhů zboží a životních potřeb, zjeví se nám celý ten cenový hospodářský chaos. Našemu pracujícímu člověku, ať kteréhokoliv povolání, nezáleží na tom, mnoho-li dostane peněz na ruku, jde mu více o to, co si za ně koupí. Nezáleží tedy našemu zemědělci, co dostane za svoje produkty, záleží mu na tom, za jakou cenu koupí potřeby pro sebe a pro svoje hospodaření. A na čem musí tedy hlavně záležeti i našemu živnostníkovi a obchodníkovi? Prvému, aby měl dostatek práce, druhému živější výměna zboží. Poněvadž v dostatku práce a dobrého obchodu může se také spokojiti s menším procentem výdělku, tedy ne, za mnoho-li bude vyráběti nebo prodávati, ale jaká na konci roku bude celková jeho bilance, jaká bude jeho odměna za namáhavou práci.

Dnes se náš konsument a hlavně dělník diví, že se pokles cen a obilí mouky neobráží plně v ceně veškerého zboží. Vždyť přece z levné mouky, zeleniny, brambor a jiných druhů zemědělských výrobků má každý občan jistý zisk, ať je kteréhokoliv povolání. Proč se toto málo neobjeví aspoň trochu v cenách ostatního zboží? Nebylo by lépe každému, kdyby zde byl hospodářský klid, kdyby bylo odstraněno vzájemné podezřívání a obviňování a kdyby nehleděl jeden na druhého jako na svého nepřítele? Vždyť se stáváme vzájemně nepřáteli až k nepříčetnostem. Co může z toho všeho povstati? Je potřebí, aby vláda musila násilím zasahovati do regulování cen? Pozastavme a zamysleme se! Není to povinností lidskou a národní národa samého? Není to ostuda, že musíme sáhnouti k zdanění konjunkturálních zisků, jako je tomu u pivovarů? Je přirozeno, že jeden špatný příklad přivolává jiný, tak jako lež tvoří lež novou. Mezi naším lidem ukazuje se též na velké množství ministerstev a hlavně se tím míní ministerstvo zásobování jako úřad zbytečný. Můžeme jej však zrušiti, když sami nechceme v cenách, a to ve všech oborech držeti úměrnou linii.