Masaryk naprosto si zaslúžil loyalitu maďarskej a slovenskej buržoazie, avšak iba za cenu nenávisti masy pracovníkov, trpiacich pod sociálnym a národným útlakom.

Strana slovenskej a maďarskej buržoazie - Szüllő-Szentiványi-Hlinka, vzdajúc sa i zdánlivého odporu z dobre chápaného triedného i kapesného záujmu podrobili sa vedeniu českého finančného kapitálu. Z irredentistov stali sa loyálnymi, štátu vernými straníkmi a strany tie staly sa sbernými stokami slovenského fašizmu. Je to dokázané tiež situáciou vzniklou po posledných voľbách, kedy všetky občianské strany na Slovensku prejavily ochotu vstúpiť do vlády fašistickej koncentrácie. Avšak český finančný kapitál určil pre ne prezatým iný úkol. A to je: organizovať fašistickú frontu, nacionalistickými i náboženskými frázami zachytiť nespokojných, bojachtivých pracovníkov a odvrátiť ich od triedneho boja a strany komunistickej.

Pracovné súručenstvo však prejavuje sa i mimo vlády. Maďarská a slovenská buržoazia sedí vospolok s českou buržoaziou vo správnych radách a družstvách slovenských bánk a tu zaisťuje si pre seba lacný úver na účet úžerníckych úrokov vylisovaných z pracujúcich sedliakov na Slovensku. Následkom fašistickej administratívnej reformy odhlasujú ruka v ruke s "drabantami" menovanými vládou v okresných a zemských zastupiteľských sboroch všetky opatrenia a rozpočty proti pracovníkom národných menšín.

Markantný príklad pracovného súručenstva a príprav na imperialistickú válku bol daný v Nových Zámkoch. Väčšinu zastupiteľského sboru tohoto mesta tvoria strany Szentiványiho a Szűllőho. Starostom mesta je dr Holota, poslanec maďarskej strany národnej. Zastupiteľský sbor daroval český národný prapor husarskému pluku č. 3., ktorý je ubytovaný v meste. Za veľkých oslavných komedií, banketu a v doprovode rečí českých generálov štvúcich do války odovzdal poslanec dr Holota tento prapor husarskému pluku.

Prez toto spojenie s českou buržoaziou Szentiványiovci a Szűllőovci i naďalej pokračujú v národnostných štvaniciach tým cieľom, aby podnecovali národnostnú nenávisť medzi pracovníkmi, aby vyvolali náladu k imperialistickej válke a prekazili vytvorenie jednotnej bojovnej fronty pracovníkov. Posbierali autonomistické heslá Slovenska odhodené Hlinkovcami a slovenskou buržoaziou, a na základe tohoto hesla zamýšľajú zorganizovať fašistický blok "domorodcov". Nehľadiac na fakt, že strany tieto sú dnes oporami českej centralistickej vlády byrokratickej, znamenala by autonomia, ako si ju oni predstavujú, ešte väčší útlak pracovníkov na Slovensku.

Slovenské krýdlo sociálfašistov pod vedením ministra školstva Dérera dnes vo vláde faktami dokazuje, čo znamená v otázke národnostnej "program kulturnej autonomie". S heslom "kultúrnej autonomie" chcú otázku národnostnú snížiť a zjednodušiť na otázku kulturnú, aby sa tým zapomenulo na sociálnu povahu otázky národnostnej.

Splynutím buržoazie všetkých národností a sociálnych fašistov však nebudú národnostné protivy zmiernené, lež vyostrené budú na vyšší stupeň revolučný. Pracovníci na Slovensku hľadajú a najdú zo sociálneho a národného útlaku jedinú ku cieľu vedúcu cestu. A táto cesta nemôže byť iná než tá, ktorú sa ubiera proletariát v Rusku. Na túto cestu povedie strana komunistická pracovníkov tak, že oproti fronte spojenej buržoazie a sociál-fašistov postaví jednotnú bojovnú frontu robotníkov a sedliakov českých, slovenských, nemeckých, maďarských a ukrajinských.

Maďarskí pracovníci zo Slovenska budú v tejto jednotnej fronte bojovať proti okupácii českej imperialistickej buržoazie na Slovensku, za anulovanie trianonského a všetkých imperialistických mierových diktátov a dohôd, proti kapitalistickej a nacionalistickej pozemkovej reforme, proti colnému a úverovému úžerníctvu finančných a agrárnych kapitalistov, proti nesnesiteľnému bernému lisu na Slovensku, za daňové sprostenie chudobných sedliakov a smazanie ich hypotekárnych pôžičiek, proti reakčnému zákonu jazykovému, za voľné používanie materinského jazyka národnostných menšín v úradoch a vo verejnosti, proti školskej politike smerujúcej proti národnostiam, za náležitý počet škôl s jazykom národných menšín na miesto škôľ počešťujúcich, proti fašistickej administrativnej reforme, proti bielemu teroru na Slovensku, za uznanie štátneho občianstva každého tuná žijúceho pracovníka, proti akémukoľvek národnostnému útlaku, za sebaurčovacie právo všetkých národností až po právo odluky, za sovjety na Slovensku, za nastolenie sovjetov maďarských a konečne za bratské slúčenie všetkých sovjetov socialistických.

Maďarskí pracovníci nepovedú tento boj na úkor národnej samostatnosti českých a slovenských pracovníkov, ale naopak v bratskej pospolitosti s českými a slovenskými pracovníkmi a v záujme úplného oslobodenia týchto národov, lebo maďarskí pracovníci prajú si ako rovnoprávny slobodný národ a zo slobodnej vôle slúčiť sa bratsky s pracujúcim českým národom v rámci sovjetských socialistických republík. A preto proletariát povedie najúpornejší boj proti maďarskej buržoazii a proti jej štvaniciam k nenávisti.

Maďarskí pracovníci musia si byť vedomí toho, že oslobodenie národnostných menšín nelzä vybojovať izolovane od otázok sociálnych, ale len vo spojení s týmito otázkami v ceste sociálnej revolúcie. Len zničením kapitalizmu, vyvlastnením všetkých továrieň, bánk a výrobných prostriedkov, beznáhradným vyvlastnením všetkých veľkostatkov a ich rozdelením medzi chudobné sedliactvo dospejeme k národnej a sociálnej slobode pracovníkov, k diktature proletariátu a ku vláde robotníkov a sedliakov.

Místopředseda Stivín (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, panu posl. Leiblovi.

Posl. Leibl (německy): Slavná sněmovno! Nechci opakovati, že jest zemědělství v těžké tísni. Není již zapotřebí dalších důkazů. Jde jen o to, jak tuto tíseň potírati. Neboť jsou zásadní rozdíly míněni a názory na tuto krisi jsou odchylné. Laik praví zcela prostě, že jest krise, a toto slovo stalo se skoro okřídleným slovem. Jiní, znalci, praví: krise světového hospodářství, ještě jiní říkají: Jest to krise, kterou prodělává soustava nynějšího hospodářského a společenského řádu. Ti, kdož tento řád vychvalovali, chtějí jej udržeti pro celou budoucnost a chtějí zároveň potěšiti lidi krisí postižené a trpící tím, že jim ukazují, že v jiných zemích jest krise mnohem horší. Musím výslovně poznamenati, že hospodářská situace jest u části průmyslu právě tak špatná, ovšem tam jsou trpícími skoro veskrze zaměstnanci. (Souhlas.) Dosud podané návrhy na nápravu krise většinou prokázaly, že nejsou účinné a vhodné. Nejen že mezi zemědělstvím a průmyslem jsou protivná mínění, čemuž se nelze diviti, nýbrž jsou rozdíly i mezi zájemci. Podle toho, co vím, jest jen v jedné otázce shoda a to v otázce odpisu daní. Ale i tato akce se prováděla jednostranně. Místo aby se pomohlo slabším, kteří upadli do hospodářské tísně, byly odepsány miliony továrníkům, i když jejich příjem činil miliony, když dostávali ohromné dividendy, když ředitelé dostávali statisícové platy. Ze 3·5 miliard Kč, které byly odepsány od r. 1919 do r. 1925, nepřipadá na drobné zemědělce a drobné řemeslníky ani 10%. Takovými akcemi se ovšem nevyřeší žádná krise. Má-li se krise účinně potírati, dlužno bez předsudků zjistiti její stav a příčinu.

Především se nesmí zveličovati. Není-liz to zveličování, když zde ve sněmovně prohlašuje pan posl. Zadina, že nezaměstnaný jest na tom ještě mnohem lépe než zemědělec? Posl. Zadina asi neví, co nezaměstnanost znamená. Nezaměstnanost znamená bídu a nouzi, hladové děti a nedostatek přístřeší. Takové projevy působí rozhořčení, ale to není řešení. Bez zásadní změny hospodářské soustavy nelze uspokojivě rozřešiti hospodářskou krisi.

Není-liž to největší rozpor, když nejlepší zboží, vytvořené k výživě a oblečení lidí, leží neprodejné ve skladištích a venku stojí miliony hladových a mrznoucích lidí? Nemohou získati zboží, které bylo pro ně vyrobeno, poněvadž jim společnost neposkytla výměnné hodnoty. Tak se stává, že se jedni dusí v přebytku a druzí hynou z nouze. Nynější tíseň není naprosto stavem, jejž by bylo lze odbýti slovem "krise". Došlo k ohromným změnám ve výrobě, v obchodu a dopravě, které znamenají trvalé přeskupení hospodářství. Pozorujte jen jednou mohutný a velkolepý vývoj techniky v dopravnictví. Není již vzdálenosti, hodiny staly se minutami a týden hodinou. Zboží, nahromaděné ještě dnes v dalekých dílech světa za oceánem, jest v několika dnech na občanově stole ve střední Evropě. Před několika desítkami let spotřebovaly se jen výrobky doma vyrobené. Dnes se skládá oběd rodiny většinou, často docela ze zámořských výrobků, nikoliv pro jejich jakost, nýbrž často pro jejich láci. Zámořské výrobky se staly skoro denní potravou. Uvádím jen tuk a mouku z Ameriky, rýži z Indie, ovoce, kávu, čaj a jiné potraviny, které pocházejí z nejrozmanitějších dílů světa a zemí. Ohromné pokroky techniky dopravnictví způsobily, že plody celé země staly se služebníky člověka. To jsou vymoženosti, kterých se lidé nechtějí vzdáti a snad ani nemohou. Jsou to trvalé, vědou a praktickou prací vytvořené vymoženosti.

Ale že tyto velkolepé výkony neprospívají blahu a dobru veškerenstva, není vinou vynálezů a objevů, vinen je dnešní hospodářský řád. Kapitalismus jest jediným majetníkem všech výrobních prostředků, jemu patří železnice, lodě, továrny, nástroje a zboží, obilí a mouka. Podržel si hlavní hodnotu, racionalisoval, a to je cesta ke krisi, a této krise užívá kapitalismus znovu k vykořisťování lidí a těší je znovu tím, že to jest jen přechodný stav. To je koloběh nynějšího hospodářského řádu.

Dalekosáhlá změna hospodářského provozu způsobila nejen vzestup zemědělských výrobků v cizině, nýbrž i ve vlastní zemi. Vyrábíme skoro dvakrát tolik obilí a krmiva než před 50 lety. Jakost je lepší, lepším zděláváním půdy se ušetří tisíce vagonů osiva, které lze spotřebovati nebo vyvézti. Motor zatlačil zvířecí sílu, tisíce tažných zvířat, zvláště koní, bylo vyloučeno, vyrábí se o tisíce vagonů krmiva méně, půda, která se tím uvolnila, jest připravena pro ušlechtilé obilí, což znovu znamená ohromný vzestup mlýnských výrobků. I tento stav jest trvalý. Naše zemědělství jest na výši a jeho výroba může býti ještě zvýšena.

Jednou z hlavních příčin zemědělské krise je zmenšená kupní síla spotřebitele. Přísloví "Má-li sedlák peníze, má je celý svět" není naprosto správné. Nejdříve musí míti peníze spotřebitel, aby koupil od sedláka jeho zboží. Blaho sedláků souvisí se spravedlivou mzdou za pracovní sílu. Bezmyšlenkovitá racionalisace, nezaměstnanost jest neštěstím i pro rolníky. Socialistické strany při každé příležitosti na to ukazovaly, ale nedošly porozumění. Teprve v nejnovější době pokrokoví zemědělci nahlížejí, že musejí jíti v tom směru, aby pracovali k tomu, aby spotřebitelé byli schopni kupovati; a nenajdou-li se včas prostředky a cesty k potření krise, pak dojde, jak jinak nelze očekávati, ke katastrofě. Kritickou hospodářskou situaci také zavinilo, zvláště v poslední době, nespravedlivé rozdělení statků a důchodů, i podle měšťáckých pojmů. Máme mnoho osob, které mají ročně milionový důchod, 3, 4 i 6 milionů. Mnoho národních hospodářů praví, že to je zadržená vyšší hodnota, jiní říkají, že to je krádež. Máme v Praze 2.000 milionářů, ale naopak máme desetitisíce lidí, kteří se nemohou uživiti a ošatiti.

Nyní jest zajímavé - posl. Zadina prohlásil zde ve sněmovně, že nynější krisi zavinila také spekulace a uváděl: "Spekulace využívá lhůty do 15. prosince, kterýmžto dnem ztrácí platnost obchodní smlouva s Maďarskem a tím vázanost našich obilních cel, aby dovezla ohromné množství obilí za levné ceny, neboť počítá s tím, že po tomto dni ceny stoupnou. Tato záplava cizozemským obilím jest pro domácí trh skutečnou pohromou a státní správa měla by užíti všech prostředků, aby učinila přítrž této nezkrocené spekulaci." Druhý zpravodaj, posl. Křemen, rovněž agrárník, vyzývá veřejnost, aby při nakupování dávala přednost domácím agrárním výrobkům. Ale nyní se nám oznamuje, že právě agrární družstva, zvláště Centrokooperativa, dovezla velké množství cizozemské mouky, a to užívajíc dovozních listů. Ona tedy rovněž způsobila tuto nezkrocenou spekulaci a pohromu. Může se nyní státi, že neblahé dovozní listy a dovezené zásoby mouky budou překážkou a záminkou pro obchodní smlouvu s Maďarskem, která má býti sjednána. Bohužel, jest správné, že se i zemědělská družstva pustila do spekulačních obchodů, které v jednotlivých případech mají velmi špatné účinky. Mnoho takových družstev dostalo se do platebních nesnází. Jest také pravda, že mnoho rolníků na radu jejich organisace neprodalo obilí včas. Mezitím dovezla americká spekulace tisíce vagonů, ale zemědělec má své obilí ještě na sýpce. Kdyby byl včas prodal, byl by dostal ještě poněkud přijatelnou cenu.

Bohužel, nedá se změniti to, že jsme ztratili četná odbytiště. Nejen průmysl textilní, sklářský a porculánový, nýbrž i zemědělství ztrácí stále více odbytišť. Není tak snadné vyvážeti do ciziny přebývající výrobky, jako chmel, slad, ječmen a oves. Cizina se začíná sama zaopatřovati a to jest také jedna příčina krise. Všechno, co jsem výše uvedl, pokud se to týká zemědělství, dopravy zboží a vývoje dopravní techniky, jsou vymoženosti vědy a praktického tvoření a žádný rozumný člověk nepomýšlí na to, aby tyto vymoženosti prohlásil za zrušené. Byla by to zkáza hospodářství našeho státu. S těmito železnými fakty musí se počítati. Jen kdo si to chce ulehčiti, mluví o přechodné krisi. Radíme naléhavě, aby vláda provedla opatření, aby nepřipustila, aby došlo k pohromě. Socialistické strany vědí, že zdar celého hospodářství jest spojen se zdarem zemědělství, a nikdy neodepřeme svých služeb zemědělství. Pravíme-li, že nutná změna způsobená vývojem jest trvalá, neznamená to, že tento stav má býti trvalý. I když se tato otázka v nynějším hospodářském řádu nedá úplně rozřešiti, přece jest možné prozatím uzavříti nouzové vyrovnání. Jen ve společné poradě demokratických sborů najdou se prostředky a cesty, jak poskytnouti zemědělství nutnou ochranu. Ale vždy musí i spotřebitel prostřednictvím svého družstva a odborové organisace moci mluviti do toho, jaká opatření mají býti učiněna. Vynechají-li se tyto sbory, způsobí to jen nesouzvuk.

K zákonu o dovozních listech: Dovozní listy, jichž zvláště čeští agrárníci vášnivě žádali, ve skutečnosti zemědělcům, drobným jako větším, nic nepřinesly a způsobily jen škodu. Pro dovozní listy byl domácí trh zaplaven cizozemskou moukou. Stěžujeme si na americký a ruský dumping a přece jdeme stejnými kroky s nimi, neboť dovozní listy nejsou přece nic jiného než vývozní premie, státní podpora, která prý stála již stát 200 milionů, ale zemědělci jen uškodila. Jinak se to má se zákony celními a o mísení mouky. Oba začnou působiti po 15. prosinci. Po uplynutí maďarské obchodní smlouvy - podobná smlouva jako dnešní nebude přece uzavřena - bude jejich účinek velmi pronikavý, zvláště kdyby zákon o mísení mouky měl býti prodloužen přes rok 1931, neboť do té doby budou domácí zásoby obilí tak poměrně spotřebovány a další dovoz bude rdoušen zákonem o mísení mouky. Lze tedy určitě očekávati přesun cen vzhůru, zvláště bude-li slabá žeň. Jakost mouky sama dělá mi málo starostí, neboť i z domácí pšenice dokonce bez cizozemského přimíchání lze vyrobiti krásnou a dobrou mouku.

Několik slov k rozpočtu. Němečtí zemědělci mají zvláštní zájem na rozpočtu ministerstva zemědělství. Naše požadavky směřují k tomu, aby se německému zemědělství ve státě dostalo toho podílu na státních penězích, který odpovídá počtu obyvatelstva. Naším úsilím jest, aby využitím zemědělské vědy a dovednosti byly sníženy výrobní náklady, tak aby i při nízkých cenách zbyly ještě dostatečné zisky, z nichž by zemědělství mohlo žíti. Peněz v rozpočtu ministerstva zemědělství mělo by se užívati i k tomu, aby zemědělci byli schopni využíti výsledků vědeckého badání a prakse, aby dospěli nejen k levné, nýbrž i k jakostní a výnosné výrobě. Nouze zemědělství více než jindy vyžaduje, aby ministerstvo zemědělství mělo po ruce peníze, aby rolníky, zvláště hospodářsky slabší, učinilo schopnými lépe vyráběti. Můžeme existenci zemědělství v budoucnosti zachrániti jen tehdy, budeme-li moci dosáhnouti výnosné výroby.

Rozpočet ministerstva zemědělství ustanovoval v r. 1929 na osobních výdajích 69 mil., pro r. 1931 65 mil. Kč, na věcných výdajích v r. 1929 176 mil. a pro rok 1931 177 mil. Kč. Ministerstvo zemědělství má tedy úhrnem k disposici 242 mil. Kč. Rozpočet zůstal tedy v podstatě stejný, byl dokonce o 3 mil. Kč snížen. Mne na této kapitole zajímají i otázky, týkající se ustanovení německých úředníků. Potřebujeme v zemědělství duševních sil, neboť bez nich nelze pomýšleti na kýžený vývoj kupředu. Podle zpráv, kterých se mi dostalo, jest pouze státní inspektor německých zemědělských škol německé národnosti. Ostatně nehledě k jednotlivým podřízeným úředníkům není tam žádný německý úředník, ani v ministerstvu zemědělství ani v pozemkovém úřadě. Kde zůstává zde ta demokracie, která se stále tak velice vychvaluje a při každé příležitosti se o ní mluví? Otázka ustanovení německých úředníků v ministerstvu zemědělství nás velice zajímá. Kde se mají umístiti četní odborníci, kteří dnes docházejí do zemědělské vysoké školy v Děčíně-Libverdě a do jiných zemědělských ústavů? Ve školství zajímá nás zvláště zemědělská pokračovací škola, která příště bude vlastně jádrem našeho odborného školství pro široké vrstvy drobných sedláků a pro zemědělství vůbec. Jako praktickému rolníku zdá se mi nutným, aby se zvlášť pracovalo o vybudování této školy a aby se také učinil pokus ustanoviti odborníky všeho druhu se zemědělským předběžným vzděláním. Tempo při rozmnožování počtu lidových hospodářských škol jest příliš pomalé. Částka na lidové hospodářské školy zařazená do rozpočtu ministerstva zemědělství činí, bohužel, jen 4,500.000 Kč r. 1930 a pro r. 1931 nebyla zvýšena ani o haléř. Vidíme tedy, že se tato rozpočtová položka nezvýšila, ačkoliv v zájmu státu naléhavě potřebujeme, aby počet zemědělských pokračovacích škol byl zvýšen. Velice nutné jest zřízení zemědělských odborných škol. Srovnáme-li krajiny obydlené Němci a Čechy, vidíme ovšem, že se německému zemědělství zřejmě děje křivda, pokud jde o zemědělské odborné školy.

Zvláště zajímá nás kapitola vodního hospodářství, ve které jsou i dotace na koupi strojů a na podporování staveb. Dotace činí pro r. 1930 72 mil. Kč, pro r. 1931 rovněž tolik. Peníze, které jsou určeny na subvence k nakupování zemědělských strojů částkou 4,300.000 Kč, nestačí, nemluvíme-li již naprosto o částkách na podporování zemědělských staveb. Když ministerstvo zemědělství na podporu právě tak důležitého odvětví dává ročně na př. pro zemi Českou 80.000 Kč, není tím mnoho uděláno. Jest velmi smutné, když ministerstvo zemědělství upřímně vybízí, aby se podávaly žádosti o subvence na stavby hnojišť, stájí a silů; sta zemědělců plných naděje podává a platí kolek na žádosti, které přece již předem musí býti zamítnuty. Tak se ovšem rolník vodí jen za nos. Sdílím úplně mínění německého odboru zemědělské rady pro Čechy, aby ministerstvo zemědělství hojněji než dosud poskytovalo peníze, aby bylo lze provésti i podporu hospodaření s chlévským hnojem, neboť to jest jádro celého hospodářství. Žádáme také akce ke zlevnění umělého hnojiva; těmto kartelům by mělo přece býti konečně vyloženo, aby neshrabovaly tak ohromné zisky, jež ohrožují celý stát a zemědělství. Ve státním rozpočtu jest dále na pokusy s umělým hnojivem zařazeno 16.000 Kč, dále na propagandu pro užívání umělého hnojiva rovněž 16.000 Kč. Tato položka jest naprosto bezúčelná, tento výdaj mají hraditi továrníci umělého hnojiva, je škoda vydávati peníze na tuto položku. Pokud jde o subvence na družstevní meliorace, musí se rozhodně vyřizování zjednodušiti. Můžeme vypočísti mnoho příkladů ze západních Čech, kde příslušné spisy zůstaly ležeti u okresních úřadů. Žádáme, aby okresní úřady s porozuměním spolupracovaly se zemědělskými zájmovými zastupitelstvy. My drobní sedláci máme zvláštní zájem na chovu hovězího dobytka. Tak byly do státního rozpočtu zařazeny tyto položky: Pro r. 1930 2,489.300 Kč a pro r. 1931 totéž. Tyto peníze nestačí na podporu nutných věcí v tomto oboru. Rovněž nepostačitelná jest položka pro pastevní hospodářství. Německé okrajové území Čech je jako stvořeno pro chov hovězího dobytka. Bez pastvin není to možné a bylo by zapotřebí, aby ministerstvo zemědělství učinilo zde rozhodný krok stejně jako na Slovensku. Naprosto nedostatečná jest i položka pro zhodnocení dobytka. Důrazně žádáme, aby i německá organisace pro zhodnocení dobytka dostala přiměřené částky, které by byly na prospěch drobným zemědělcům. Že chov koní jest z vojenských ohledů zvlášť podporován, čehož není zapotřebí, smím jistě rovněž poznamenati. Dotace na zemědělské pokusnictví, které musí býti postaveno do služeb i německých drobných sedláků a domkářů, zůstala v posledních tří letech na stejné výši. Těší mne, že mohu konstatovati, že podle vysvětlivek připojených k rozpočtu, se pomýšlí na vybudování pokusné stanice v Nové Roli. To jest dílo bývalého předsedy zemědělské rady Zulegera, jenž si tím postavil trvalý pomník. Vybudování jest nutné, nebude se snad moci tak rychle provésti na širokém základě, jako by bylo zapotřebí při odstrčení německého zemědělství v Čechách. V rozpočtu nalézám také peníze na pokusnou stanici v Rokytnici, což jest potěšitelné. Ale úhrnem jsou dvě pokusné stanice přece jen příliš málo, ministerstvu zemědělství zbývá ještě mnoho práce, aby napravilo bezpráví, které zde bylo odstrčením spácháno.

Mnoho set drobných podniků zabývá se pěstováním lnu, na které jest v posledních letech zařazeno 838,000 Kč. Zkušenost ukazuje, že s těmito penězi nelze vystačiti, že to jest jen kapka vody na horký kámen.

Ke konci chtěl bych ještě něco říci ke kapitole "Pozemkový úřad". Mluví-li někdo o pozemkovém úřadě, není možné, aby se ho nezmocnilo jisté rozčilení (Souhlas.), neboť to, co jsem zažil za těchto 11 let - jsem 11 let činný v pozemkovém úřadě - volá o pomstu do nebe. Podle zprávy presidenta Voženílka bylo přiděleno 1,574.000 ha půdy. Zabráno, tedy pod uzávěrou jest ještě 100.000 ha zemědělské půdy a 1,160.000 ha jiné půdy. Ze vší této půdy nebyla německým uchazečům přidělena ani jedna třicítina. Jako rolník musím žalovati, že nebylo hájeno hospodářské stanovisko (Posl. Jaksch [německy]: Ani sociální!), ani sociální a ani věcné. Jest tomu tak a musí se to zde říci, neboť stalo se již příslovím, že kdo má za protektora vedoucího českého agrárníka, že to stojí za milion. Ať se tito pánové zde jednou vyjádří. Nebudu uváděti žádného příkladu, ale chcete-li, přineseme jich sta. Protektoři obdarovávají se vzájemně při příležitosti. Podle výroku dřívějšího presidenta pozemkového úřadu nazývají se tito majetníci zbytkových statků novou šlechtou. Ovšem, když se tvoří nová šlechta, musí se jí dáti také peníze a tak každý majetník zbytkového statku musí průměrně zaplatiti čtvrtinu ceny zbytkového statku. Můžeme také říci, že takovému majetníku zbytkového statku byl darován aspoň jeden milion. Tak byly rozházeny miliardy státních peněz. Když obec nebo okres chce zadati nějakou práci nebo něco jiného, musí rozepsati soutěž. Ale pozemkový úřad, který nepodléhá žádné kontrole, zcela prostě tyto zbytkové statky rozdává. Tak bylo velmi mnoho - jest to několik set - zbytkových statků rozděleno nezemědělcům, kteří rolnictví vůbec nerozumějí. Tím povstala státu ohromná škoda. Když se tedy tak miliony rozhazují, zdali nepatří ti, kteří to zavinili, na lavici obžalovaných? Ale zdá se, že se všechno to úmyslně trpí a že se tomu ani se shora nepřekáží. Ovšem, když se tvoří šlechta, musejí se utvořiti také poddaní. Tak se většina zaměstnanců, zemědělských dělníků a německých pachtýřů stala nevolníky nové šlechty. Prodává-li se dvůr dále, prodávají se s ním i dělníci, pronajímá-li se dvůr, pronajímají se s ním i zemědělští dělníci. Drobným zemědělcům zvyšuje se pacht o 200%.

Ještě dlužno říci slovo o odbytném. Zemědělští dělníci se prodávají a pronajímají, ale nedostávají odbytné, jaké by jim patřilo podle zákona. Ani zaměstnancům, kteří byli restringováni, nebylo odbytné vyplaceno. (Posl. Schweichhart [německy]: To je ostuda!) Ano, kol. Schweichharte, to je ostuda. Je po ruce 72 mil. Kč, které jsou určeny na odbytné, a víte co s nimi chtěli udělati v pozemkovém úřadě? Chtěli jimi sanovati majetníky zbytkových statků. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.)

V rozpočtovém výboru mluvil president Voženílek o tom, že majetníci zbytkových statků musí býti sanováni. Výslovně konstatuji, že řádně hospodařící velkostatkář do dneška stále byl ještě aktivní a vezme-li se průměr z posledních let, zbývá mu ještě velký přebytek. Ve starém Rakousku postavil se takový šlechtic pod kuratelu, až zaplatil své dluhy.

Ale zde chce stát ještě zasáhnouti a sanovati ho. Jest podivné, že se president Voženílek v této věci obrací k parlamentu. Jakým právem? Což má parlament vliv na pozemkový úřad? Ani toho nejmenšího! Patří již k tomu něco, aby se nyní od parlamentu žádala sanace. President Voženílek žádá prozatím 150 mil. Kč. Praví se, že pozemkový úřad podléhá ministerské radě. To není vůbec pravda. V ministerské radě mluví se obyčejně jen o hotových faktech. Pozemkový úřad jest samovládný a podléhá-li někomu, pak to jest Národní jednota. Pozemkový úřad sám jest členem Národní jednoty. To nejsou řeči do větru. Tam se určují směrnice, co se má v pozemkovém úřadě státi. Charakteristické jest ještě, že president Voženílek odmítá vůbec každou kontrolu. Doslovně pravil, když ho interpeloval posl. Koudelka: "Společně dlužno rozvážiti, jak by se mohla vyhraditi zákonodárným sborům možnost informovati se a kontrolovati hospodářství fondů, poněvadž není na to ve státním rozpočtu přímo pamatováno." Odmítá tedy každou kontrolu a při tom žádá sanaci.

Doufám, že když nějaký takový návrh přijde do sněmovny, nenajde se žádný poslanec, který ještě dbá důstojnosti této sněmovny, aby s takovým zákonem souhlasil. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. Suroviak.

Posl. Suroviak: Slavná snemovňa! Štátny rozpočet na r. 1931, ktorý je nám predložený, predstavuje hospodárenie toho ktorého štátneho podniku. Vládny návrh tohoto finančného zákona v §u 5 zaoberá sa s kapitolou 16, totiž s rozpočtom pre čsl. štátné dráhy. Tento podnik mimo ministerstva, spravuje osem riaditeľstiev a to v Čechách: plzeňské, pražské Jih a Sever, hradecké, na Morave brnenské a olomoucké a na Slovensku bratislavské a košické. Poznamenávam, že na Slovensku sú len dve riaditeľstvá vzdor najväčšiemu počtu kilometrovej dialky. Všetky hospodárske kruhy dožadovaly a dožadujú sa vybudovania tretieho riaditeľstva železníc na Slovensku, ktoré by poľahčilo nielen prácu dosavádnych dvoch riaditeľstiev, ale zabezpečená by bola rýchlejšia doprava a presnejšia administrativa. Táto požiadavka posiaľ není povšimnutá, bárs uskutočnenie tej by malo význam i na bezpečnosť Slovenska.

Osobná doprava na Slovensku nijak neuspokojuje cestujúce obecenstvo. Neviem si predstaviť tú možnosť, že vlaky osobné sa zavádzajú nie podľa miestnych potrieb obyvateľstva, ale podľa vôle železničnej správy. Týka sa to najviac odbočiek (vicinálok), na ktoré nebýva spojenie, a cestujúce obecenstvo i poldňa musí sa potulovať na niektorej stanici hlavnej dráhy, a to nielen v noci, ale v deň. Na pr. z Čadce na Makov ráno od 9. do 15. hod. a potom až do pol 21. hod. večer nie je žiadneho vlaku, to isté je aj zpäť do Čadce. Ešte horšie spojenie je na čiare Žilina-Rajec. Zo Žiliny do Rajca ráno od pol 8. hodiny, popoludní do 2. hod. nejede žiadon vlak, Z Rajca zas do Žiliny ráno od pol 10. hod. popoludní do 4. hod. nemožno cestovať do Žiliny, ba čo viac, z rajeckej trati je toto posledný vlak, takže od 4. hod. odpoludnia do druhého dňa do 7 hod. ráno nikto nemôže prijsť do Žiliny, neberúc k tomu do ohľadu, že v Rajeckých Tepliciach sú kúpele.