Předseda (zvoní): Příštím řečníkem je pan posl. Hokky. Dávám mu slovo.

Posl. Hokky (maďarsky): Veľavážená dáma a páni! Nemôžem riecť, že veľavážené dámy, lebo z dám je tu prítomná len jedna, a tiež z pánov je len veľmi málo prítomných pri najdôležitejšom akte parlamentu, pri pojednávaní rozpočtu. Práve som nahliadol do listiny prítomných, sotva 30 je ich tam zapísaných, z čoho bezo sporu možno konštatovať úpadok dnešného parlamentarizmu.

Za takýchto okolností vlastne ani parlamentu nie je treba, páni moji! Parlament stane sa naprosto zbytočným a najlepšie bude, jestliže veci vybavovať bude ministerská rada s niekoľkými ľuďmi z koaličných strán. Potom môžete parlament rozpustiť a tých 43 milionov, ktoré dávate na parlament a senát, môžte dať prepusteným úradníkom a nezamestnaným. O veľa lepšie by ste týchto obnosov použili, než deje-li sa pojednávanie rozpočtu pred prázdnymi lavicami a za to sa vyhadzujú 43 miliony.

Hospodárska kríza je všeobecná a rozmery hospodárskej krize stále vzrastajú. Kriza je všeobecná a ona nie je zjavom iba československým, lež rozšírená je po celej Europe, takže takýmito drobnými úpravami, drobnými prácami, fľakovaním a babraním nedostaneme sa nikdy k cieľu, chceme-li všeobecnú krízu do opravdy riešiť.

Už teraz sa ukazujú následky rozdrobnelých colných hraníc, ktoré rozdrobily Europu na drobunké časti a vytvorily 10.000 km dlhú colnú hranicu v Europe. Kamkoľvek sa priemyslový tovar a zemedelský produkt obracia, všade a stále zakopáva na colnú hranicu a všade a stále je treba platiť clá.

Ráčte otvoriť vratá, aby sa sem dostal čistý prievan, lebo ináče príjde revolúcia, bolševizm. Tieto 10.000 km dlhé colné hranice vyvolaly tých 20 milionov nezamestnaných v Europe, ktorým poskytujú jednu pätinu ich mzdy ako podporu v nezamestnanosti. Z toho samozrejme nemôžu byť živí, ohrizujú kosti, ač mohli by jest mäso, nuž a takýto človek prirodzene je rozozlený a veľmi náchylný k revolúcii a bolševizmu.

Hospodárska neistota rodí tých 78 miliard nákladov na vojsko v Europe, z čoho Československo participuje viac ako 2 miliardy. Z týchto číslic ušklebujú sa na nás hrôzy a ukrutnosti novej krvavej války.

Tieto náklady vyvolávajú potrebu nesnesiteľných daní, ktoré pán minister financií uprostred hospodárskej krize neváhal o polovicu miliardy zvýšiť. Pre pána ministra financií je veľmi snadno zvýšiť rozpočet o pol miliardy, veď papier je trpezlivý, ten snesie zvýšenie i o 5 miliárd. Však nech ide pán minister financií po dedinách, a uvidí, že hospodár nie je v stave odpredať svoje obilie, víno svoje, živé zvieratá, uvidel by, že hospodár nemá z čoho vytĺcť peniaze pre svoju hľadujúcu rodinu, a uvideľ by pán minister financií i to, že každodenným hosťom v dedine je exekútor. Končí to tak, že na poli sa nebude orať a v dielňach odloží ešte viac ľudí náčinia. (Výkřiky posl. Kubače.) Nerachoťte, ale mluvte srozumiteľne! Nežiadame o zvýšenie rozpočtu, od vás nežiadame nič! Veď mluvím za vás, čo tedy chcete? Neslyšíte, že práve o robotníkoch hovorím? (Posl. Kubač: Vieme, čo to znamená!) Nestojíte mi za to, aby som s vami debatoval!

Dane dnes sú už nesnesiteľné. Práve mám v ruke daňový predpis istého zaniklého malého listu. Podľa toho činí daňový základ všeobecnej dane zárobkovej tohoto listu 30 Kč, zemská prirážka 160%, obecná prirážka 315%, nemocenské 7%, kamerálny príspevok 20%, a tedy úhrnom 502%. Tedy 30 Kč vzrastlo v konečnom výsledku na 180·60 Kč. Avšak so zvýšenými samosprávnymi daňami môže sa to utváriť i takto: Zemská prirážka 200%, okresná prirážka 200%, obecná prirážka 315%, daň cestovná 100%, nemocenské 7%, kamerálna prirážka 20%, školská prirážka 5%, prirážka na detskú opatrovňu 3%, a totiž úhrnom 850%. V tomto prípade 30 Kč vzraste na 285 Kč, čo je už takmer desaťnásobkom dane základnej.

Mimo toho platí tento zaniklý list, který nikdy dôchodku neprinášal, 220 Kč dane dôchodkovej a 967 Kč dane z obratu, ač obratu žiadneho nemal, lebo všetky svoje peniaze odvádzal tlačiarni. Spočítame-li tedy všetky tieto druhy daní, bolo treba zaplatiť 1367 Kč ročne z takého podniku, ktorý nedonášal vôbec žiadneho dôchodku. Zo základnej dane 30 Kč vzrastlo 1367 Kč. To je reč nadovšetko výmluvnejšia.

Pred válkou činila daň samosprávnych sborov úhrnom 5%, do čoho bola zahrnutá okresná i župná prirážka. Aplikujeme-li to na Podkarpatskú Rus, vtedy vo štyroch župách činila 20%. Dnes môže byť 200+200, t. j. 400%, čo je práve 20násobkom dane starej a prirátame-li k tomu rôzné tie prirážky, vtedy 25násobkom. Dnešný system uvaľuje všetky bremená na samosprávy. Samosprávné sbory ste nesanovali, ale uviedli ste ich na okraj úpadku.

Avšak pripočítame-li k dnešnej štátnej dani rôzné tie nové štátne dane, i tieto zvýšia sa vo veľa prípadoch na 20-25násobok sumy predválečnej, lebo pred tým neexistovala dnešná najťažšia a najnespravedlnejšia daň z obratu daň zo zábav, daň z prírastku hodnoty, daň zo zabíjačky, vo väčších miestach prirážka z mäsa, prirážka na elektrické osvetlenie, daň nápojová, daň činžovná, ktorá pohlcuje 55% výnosu, prirážka zo stavobného povolenia, poplatky za úradné výkony a poplatok za štátne občianstvo, kto ho totiž dostane. Môžeme smele tvrdiť, že daň samosprávnych sborov a štátne dane spolu sú 50krát vyššie ako dane staré. Pôda by mala tedy produkovať pädesiatkráť toľko, priemysel a pôda museli by vynášať pädesiatkráť väčšie dôchodky. To je nemožno a tým i dnešný daňový system stáva sa nemožným.

V najostrejšej svojej podobe zjavuje sa tento nemožný berný system na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi. Živnostenské spoločenstvá a komory na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi so dňa na deň, s týždňa na týždeň a s mesiaca na mesiac opakujú svoje sťažnosti proti týmto nesnesiteľným daniam. Sťažujú si, že tieto dve zeme sú hospodársky najzanedbanejšie, nezamestnanosť a vysťahovalectvo sú v nich ohromné. Pre Podkarpatskú Rus je prízračné, že jej obyvatelia sú tak chudobní, že ani na vysťahovanie nemajú peňazí. Ten chudobný človek verchovinský by bol spokojný, keby si v zime zarobil len toľko, koľko dostávajú priemyselní robotníci na podporu v nezamestnanosti. Či nie je pravda? Živnostenské spoločenstvá a komory na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi právom si sťažujú, že sa im nedostáva verejných dodávok, sťažujú si na zvýšenie rozpočtu a nemocenských príspevkov, lebo táto posledne uvedená ustanovizeň hromadí svoj kapitál z tela a krve živnostníctva. Prečítá-li si človek tieto sťažnosti, objaví sa mu verejnohospodársky život Slovenska a Podkarpatskej Rusi v prieryse.

Príkré svetlo vrhá na hospodárske pomery Podkarpatskej Rusi i to, že úhrnné ceny životných potrieb práve tu vykazujú najvyššie číslo indexné. Podľa výkazu štatistického úradu sú indexné číslá potravín v našej republike tieto: V Čechách 125·5, na Morave 120·5, na Slovensku 127·5 a v Podkarpatskej Rusi 139·5. Podľa toho žijú ľudia v Podkarpatskej Rusi najdrahšie. Jedine indexné číslo zemiakov je to, ktoré je najnižšie v Podkarpatskej Rusi. A tedy chce-li niekto v Podkarpatskej Rusi lacnejšie byť živý, ako v ostatných zemiach, môže sa vyživovať len zemiakmi.

Veľkorysím zahájením verejných prác mohli by ste síce túto veľkú biedu zmierniť, avšak s Podkarpatskou Rusou zachádzate i tu macošsky, ba čo viac železnice v Podkarpatskej Rusi vôbec nič neinvestujú, naproti tomu osobné tarify zvyšujú a ani nepomýšľajú na urovnanie tarifnej disparity, aby takto mohla Podkarpatská Rus svoje produkty s konkurenčnou schopnosťou odvážať do odľahlých zemí historických. Zo zvýšenia tarifov ovšem ani pošta nemôže vystať. I táto proste zvyšuje tarify.

Neviem, ako je tomu inde, avšak zákon č. 70, vynesený v máji t. r. o zvýšení odpočivného staropenzistov, v Podkarpatskej Rusi ešte vždy nie je prevedený. Neviem, zabraňujú-li tomu príčiny finančné, či administratívné a či technické. Snáď pomýšľa pán minister financií dať ich vianočným dárkom? Je-li tomu tak, som s tým spokojný, avšak najneskoršie aspoň do tých čias nech dostanú dotyční svoje kýžené zvýšené penzie.

V Podkarpatskej Rusi sú ešte i dnes celé stovky prepustených úradníkov, ktorí do slova hladujú a očakávajú svoje vykúpenie od smrti hladom a veľa strádania. Už je svrchovaný čas upraviť i práva a hmotné pomery týchto ľudí humánnym zákonom. Sú medzi nimi štátní úradníci so 40 ročnou službou, vyslúžilí učitelia, ktorí nemôžu dostať ani haliera.

Štátne občianstvo je ešte i dnes našou boľavou ranou. Je zásluhou pána ministra vnútra, že mnohí ho už dostali, avšak nielen cieľom usnadnenia práce, ale i s hľadiska ľudskosti bolo by žiaducné, aby pán minister vnútra predložil sľubovaný návrh zákona, ktorý by bez akýchkoľvek formalít udelil štátne občianstvo každému, ktorý žije v území republiky odo dňa 28. októbra 1918. To by bol jedine spravodlivý a ľudský postup.

Nedostatok sudcov je už katastrofálny. Je nezbytne potrebné, aby tento šľachetný sbor bol učinený neodvislým a bol hmotnými prostriedky slušne zaopatrený. Je dôležité, aby bol veľký výber z tých, ktorí hodlajú nastúpiť povolanie sudcovské, lebo ináč sa značná časť právnikov neujme tohoto povolania. Po úpadku parlamentu dôjde tiež k úpadku súdnictva, a predsa funkcia zákonodarná a funkcia sudcovská sú najhodnotnejšími piliermi každého štátu.

Sám pán hlavný referent uznal, že naša administratíva je ťažkopádna, komplikovaná a drahá. Veru tak tomu je. Treba ju zjednodušiť a potom nebude treba na osobné náklady vynaložiť 42˙8% výdavkov.

Pán minister zahraničia zdôrazňuje autonomiu Podkarpatskej Rusi, ač on bol jej najsilnejším odporcom. Zajiste nenalieha na to on, lež Ženeva. Súdim, že "parturiunt montes et nascitur ridiculus mus". Ostatne tiež na ministra zahraničia mám veľkú sťažnosť, ľebo ani oproti svojím vlastným spojencom nie je v stave alebo nechce chrániť záujmy naších tunajších spoluobčanov. Upozornil som ho na škody, spôsobené československým štátnym občanom v dobe rumunskej okupácie v Podkarpatskej Rusi. Ač vec som už viackráť od tých čias urgoval, výsledok je predsa len nula.

Vyslovil som sa o zabavení lesov československých štátnych občanov na území rumunskom. Ide tu o lesy bývalých urbarialistov obcí Černý Ardov, Tekeháza, Nevetlenfalu, Szászfalu, Luh, Trebuša, Biely Potok, o lesy komposesorátu obce Ťačeva, politickej obce Ťačeva a školského fondu obce Ťačeva. školského fondu obce Trebuša a školského fondu obce Luh, ktoré pán minister zahraničia nielen že nebol v stave uvoľniť, ale nemohol zabrániť ani tomu, aby za nepoužívané územia nebolo treba platiť dane.

Od rokov už zmietanú vec poštovej sporiteľne nedal pán minister zahraničia ešte ani do dnes do poriadku a tedy vkladatelia nemôžu sa dostať ani k halieru. A predsa sú tu zúčastnené docela drobné existencie, pre ktoré by za dnešnej veľkej krize znamenaly veľký kapitál i tieto najmenšie obnosy.

Naproti tomu pričinil sa o to, že teraz z Rumunska a Poľska valia sa do zemí historických celé hromady živých zvierat za výhodnejších tarifov, než majú gazdovia v Podkarpatskej Rusi, u ktorých najhlavnejším výnosným zdrojom je chov dobytka, a teraz títo s plačom pozerajú na rumunské vagony preplnené živým dobytkom, ktoré im odnímajú peniaze, ktorými by mohli zaplatiť dane.

Minister dr Beneš nemohol dosiahnuť, aby boly vrátené peniaze tým, ktorým dňa 15. decembra 1919 po svojom návrate z Ameriky odobrala dolary pohraničná stráž jugoslovanská. Ján Kovács dostal na miesto 440 dolarov 560 Kč, ač podľa starého kurzu mal obdržať 44.000 K, avšak i podľa dnešného kurzu 14.520 korún. Michal Pupcsík dostal na miesto 230 dolarov 2500 korún, mal dostať podľa starého kurzu 23.000 korún, podľa dnešného kurzu 7590 korún. Juraj Budaházy dostal na miesto 460 dolarov 6000 korún, ač podľa starého kurzu mal dostať 46.000 korún a podľa dnešného kurzu 15.120 korún. Dohromady mali dostať za 1130 dolarov 113.000 korún a dostali 14.100 korún. Krvopotne si tieto peniaze za dlhé roky v Amerike zarobili. Čo by pre týchto ubožiakov v dnešných ťažkých pomeroch znamenalo, i keby podľa dnešného kurzu obdržali iba 37.000 korún. Veď všetci tri sú maloroľníci s majetkom niekoľko jutár.

Len niekoľko príkladov naprosto balkánskej príchuti chcem uviesť na konfiškovanie majetku v Rumunsku. František Tatz, bytom v Berezne, spolu so svojím švagrom z peňazí cez dlhý život pilne usporených, z rodinného imania a kapitálom k tomu vypožičaným zakúpil v župe Szilágyskej, okres Tasnád, v obecnom chotári Felsöszopor 283 jutár pôdy, ktorý statok zaznamenaný bol do pozemnoknižného protokolu č. 48. Na základe §u 7. agrárneho zákona rumunského z r. 1921 bol tento statok zabraný a za celý statok chceli vyplatiť 56.000 ley, t. j. za jutro sotva viac ako 200 ley. Za pôdu s ním súsediacu platili za jutro 10.000 ley, čo znamenalo tedy obnos 2,830.000 ley, avšak podľa tamojších skutočných cien mala pôda cenu 20.000 ley z jutra, a tedy okrúhle 5 1/2 miliona, čo v tých čias znamenalo stejnú sumu korún československých.

Vypožičané peniaze, ktoré spolu s úrokami vzrastly na 113.000 korún československých, banky zažalovaly. Orgány štátu československého požadovaly dane zo zabraného majetku vlastníka. Ohromné peniaze utratil na intervencie, advokátov a písomnosti. Podával žiadosti na guvernéra, na ministra zahraničia a na pána prezidenta republiky. Všetko bolo márne, nebolo pomoci. Jeho manželka už nemohla snášať tých veľa nervových rozčúlení, a svojmu životu učinila koniec guľkou. Manžel sám prejavoval príznaky duševnej pomätenosti, avšak po dlhú dobu ošetrovania v sanatoriu bol vyliečený. Robil nové pokusy a teraz už sa obrátil i do Ženevy. Jeho pokusy však i tam ukázaly sa byť marnými. I on stal sa sebavrahom, končil utopením. Jeho siroty, nevinné to obeti brutálnej konfiškácie pôdy v Rumunsku, odkázané sú na dobročinnosť a dobré srdce iných, prez to, že maly niekedy imanie ceny milionovej.

Na čo tedy potrebuje pán minister zahraničia každoročne tie obrovské rozpočtové obnosy, jestliže záujmy svojích štátnych občanov nemôže uhájiť ani len proti vlastným spojencom?

Na základe uvedených dôvodov rozpočet neprijímam.

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Pozdílek. Dávám mu slovo.

Posl. Pozdílek: Vážení pánové! Státní rozpočet je nesmírně důležitá věc, na které má přirozeně zájem bez výjimky každý občan tohoto státu, a to proto, že se ukazuje v něm, jakým způsobem hospodaří se s penězi každého jednotlivého občana, které on ve způsobě daní a dávek - přímých i nepřímých státní pokladně odvádí. A tu jest zcela pochopitelné, získává-li občan tyto peníze sám za okolností příznivých a daří-li se mu dobře, že není jeho zájem o to tak veliký, poněvadž ani on ve svém vlastním hospodaření zrovna na každý haléř nebo korunu nehledí. Na stanou-li však časy zlé, horší, jestliže občan za svoji práci jest špatně odměňován, pak jest zcela přirozené, že jeho zájem o veřejné hospodaření, zvláště přispívá-li do něho přímo, stoupá - a to mu musí býti jako svobodnému občanu dovoleno - podrobuje toto hospodářství kritice, ve které vyjadřuje svoji větší nebo menší spokojenost nebo nespokojenost. Na druhé straně zase stát má tu největší a svatou povinnost, aby veškeré své občanstvo svým hospodařením, svým systémem hospodářství, dovedl přivésti ku spokojenosti, aby nebylo příčiny ke steskům a výtkám a aby práce konaná za těchto stížených okolností a zhoršených poměrů i méně honorovaná, těšila, poněvadž občan pak vidí někoho, kdo se oň stará a pečuje a tím i za nepříznivých okolností cítí se ve vlastním státě šťastným a spokojeným.

Letošního roku po několikaleté době předkládá se nám rozpočet, ve kterém opouští se dosavadní stabilita a rozpočet se zvyšuje. Víme z prohlášení jak pana ministra dr Engliše, tak p. generálního zpravodaje dr Hnídka, že k tomuto zvýšení dali souhlas dosti neradi a s těžkým srdcem, tedy že ani oni nejsou plně spokojeni tak, jak by byli spokojeni, kdyby rozpočet zůstal na téže výši, jak byl roku loňského, nebo ještě lépe, kdyby vzhledem k stíženým hospodářským poměrům, mohl býti snížen.

Mám-li mluviti o stanovisku zemědělského lidu a také s jeho stanoviska a chci-li mluviti pravdivě a otevřeně, musím prohlásiti, že projednávaný rozpočet, zvýšený oproti minulému roku o více než půl miliardy - a kdyby nebylo reserv, jak sám pan ministr financí dr. Engliš nedávno prohlásil, byl by zvýšen o 1200 mil. - vyvolává v myslích nejpočetnějšího obyvatelstva tohoto státu, obyvatelstva zemědělského, neuspokojení a pocit zatrpklé hořkosti z několika důvodů:

V době, kdy hospodářské poměry zemědělství stávají se stále horšími a hrozivějšími, kdy veškerá zákonodárná opatření nepřinesla a nemohla přinésti - víme proč - pro zemědělství té úlevy a pomoci, jak bylo od nich aspoň částečně očekáváno, v době, kdy na venkově pociťuje se takový nedostatek peněžních prostředků, jaký snad nebyl po dlouhou řadu let, v době, kdy do hospodářství není možno investovati prostě proto, že na to není, v době, kdy veškeré výdaje zemědělců omezují se na nejmenší a nejnutnější míru, což se ostatně pociťuje a uznává dnes všude, v době, kdy zadlužování zemědělských živností rapidně stoupá a nedoplatky dlužných daní, poplatků, účtů a pod. se hromadí právě nyní v době předvánoční v nebývalé hrozivosti - v této době, kdy se volá po snižování cen, je to právě stát, který přichází s rozpočtem sice aktivním, ale přece jen o půl miliardy vyšším, což prostý venkovský člověk ve vrozené šetrnosti těžko chápe a ještě tíže dá si vysvětliti.

Je pravda, že velká část tohoto zvýšení byla způsobena řadou t. zv. sociálních zákonů, přijatých zákonodárnými sbory, a také závazky z mírových smluv, ale byly také takové věci, které nebyly nevyhnutelně nutné a zvláště ne v té výši. Také vzhledem k velmi oslabené platební potenci zemědělského lidu letošního roku se ukáže, že ony nyní již dosti velké nedoplatky dlužných daní - jak zde bylo řečeno panem generálním zpravodajem posl. dr Hnídkem - stoupnou do závratné výše, daň důchodková i obratová poklesnou pak v letošním a budoucím roce nejméně o 50%, bude-li možno vůbec v některých hospodářstvích na našich vesnicích vykázati zdanitelný příjem, důchod i obrat.

Při této příležitosti poukazuji na velkou opatrnost při sdělávání směrnic a paušálu pro důchodovou daň v roce příštím. Vytýká se často, že jsou to zemědělské rady, které právě tyto paušály s finančními úřady sjednávají, avšak již pro letošní rok nedocílilo se zde dohody. Zemědělská rada postavila se neochvějně na stanovisko nutného snížení nejméně o 30 až 40%, ale zemské finanční ředitelství, nechtíc na toto snížení přistoupiti a přizpůsobiti se stanovisku zemědělské rady, stanovilo daňový paušál samo bez ohledu na zemědělskou radu. Pro příští rok pak bude tato otázka tím ožehavější a nepřiměřenými předpisy nebude se jistě podporovati berní morálka, jak bylo několikrát s tohoto místa řečeno.

Toho všeho je si vědom zemědělský lid na našich vesnicích, zejména nyní, kdy situace stává se hrozivou, a proto není divu, že s tímto počinem, že opustila se několikaletá stabilita a rozpočet se zvýšil, je nespokojen. Tato nespokojenost stoupne ještě více, neukáží-li se v nejbližší době poměry pro zemědělské podnikání příznivější, ať ve způsobu zvednutí cenové hladiny našich výrobků rostlinných a živočišných, či přizpůsobením nebo zmenšením disparity vzhledem k cenám průmyslových výrobků. Potom ještě neúměrnost životní úrovně v zemědělství u porovnání s jinými vrstvami tuto nespokojenost jen podporuje.

Druhá příčina nespokojenosti zemědělského lidu tkví v tom, že ze zvýšené částky 545 mil Kč se nedostává ministerstvu zemědělství tedy resortu, kterému v této mimořádně těžké době měla býti přidělena mimořádně zvýšená kvota, jako to na př. vidíme u ministerstva soc. péče, kde je zvýšení okrouhle o 50 mil. Kč, u ministerstva veř. prací o 80 mil. Kč, u ministerstva školství o 50 mil. Kč atd. zvýšení téměř žádného anebo velmi malé částky 1 mil. Kč, ano ministerstvo zemědělství v určitých položkách ještě ušetřilo oproti roku minulému. Tato skutečnost velmi kategoricky odmítá tvrzení a psaní časopisů některých stran, jakoby naše vlastní strana činila p. ministrovi Bradáčovi potíže. Naopak, největší potíže činí a učinili p. ministrovi zemědělství právě ti, kteří neměli zájem a pochopení, aby položka jeho resortu byla zvýšena tak, jak toho důležitost zemědělství v této mimořádně těžké době vyžaduje. Víme a jsme za to vděčni p. ministru Bradáčovi i zpravodaji o ministerstvu zemědělství p. dr Černému, že se přičiňovali všemožně, aby tomuto resortu byla přidělena větší částka, která by byla úměrná jeho významu a odpovídala dnešním mimořádným poměrům. Jest přece známo, že každý obnos věnovaný našemu zemědělství není zkonsumován neproduktivně, neboť každá koruna užita ku podpoře zemědělství a propagaci zemědělské vědy vrací se několikanásobně zpět do státního hospodářství.

Zajímavé je srovnání s některými sousedními státy, kolik tam soudobě věnují na zemědělství. Tak Rakousko o výměře 84.000 km² a 6 1/2 mil. obyvatel dotuje rozpočet ministerstva zemědělství 248 mil. našich korun, Maďarsko o výměře 93.000 km² a s 10 mil. obyvateli dotuje zemědělství 226 mil. Kč, Polsko z celkového rozpočtu 10 miliard Kč dotuje rozpočet ministerstva zemědělství a pozemkové reformy obnosem 500 mil. Kč a ministerstvo soc. péče 235 mil. Kč, tedy opačně než u nás. Ze vzdálenějších států Dánsko při celkovém rozpočtu 3 miliard Kč a při 3 mil. obyvatelstva dává pro zemědělství 100 mil. Kč a ve Francii se dotace pro ministerstvo zemědělství od r. 1927 zvýšila o více než 500 mil. Kč, kdežto u nás od r. 1926 se ze 227 mil. Kč zvýšila na 244 mil. Kč, pouze o 17 mil. Kč, což jest jistě vzhledem k vážnosti doby velmi nepatrné. Ačkoli číslice tyto nutno posuzovati podle zvláštních poměrů toho kterého státu, přece je z nich zřejmo, že ve smyslu a porozumění pro zemědělství nejsme daleko na té linii, jako jsou jinde a jak bychom býti měli, zejména dnes, kdy právě v zemědělství jsme postaveni před velmi vážné úkoly.

Vážení pánové! Jedním takovým úkolem, o kterém se mnoho mluví a píše, jest přeorientování naší zemědělské výroby. Často slyšíme mluviti o nutnosti převrácení celého hospodářského plánu v zemědělství, radí se nám, že si musíme pomoci sami, ať již kvalitnější výrobou nebo racionalisací, lepší distribucí, úměrným zásobováním trhu a podobně. Na těchto otázkách jest něco pravdy, ale na jedno se nesmí při tom zapomínati, že převraty a změny v zemědělském hospodaření není možno prováděti ukvapeně a rázem, neboť u nás tím nejdůležitějším a rozhodujícím činitelem, ne kterém závisí výsledek naší práce, jest příroda se svými všemi vlivy, která zasahuje do našeho podnikání tak, jako do žádné jiné práce. Snadno mohla na příklad soc. demokratická velkonákupna v Černozicích u Jaroměře přeměniti během jednoho roku cukrovar na kruhárnu na zelí, marmeládovnu, a nevím co ještě, protože nad tím vším byla střecha. Ale nesnadno převrací způsob hospodaření, pokud je nám známo, na svých družstevních velkostatcích, jak je zřejmo z výsledků a bilancí řady těchto podniků.

V tom směru, v přeorientování našeho zemědělství, pokud je to ovšem možné, největší úkol s nevšední horlivostí plní naše zemědělské školství a mám na mysli vedle lidových škol hospodářských vyšší typy školy rolnické a především odborné zimní školy hospodářské.

Pan kol. Navrátil nazval podle stenografického protokolu nedávno tyto zemědělské školy sekretariáty jisté politické strany. Mínil tím jistě stranu naši a včera v podobném smyslu mluvil i pan kol. Stanislava já si jej dovolím opraviti v tom smyslu, že zemědělské školy jsou, bohudík, sekretariáty, ale sekretariáty zemědělského pokroku, zemědělské vědy a osvěty a jestliže toto vše měla, má a bude míti naše strana v programu, nejen dnes, nýbrž měla to již před 10 roky samojediná, pak nám to přirovnání jistě slouží ne k hanbě, nýbrž ke cti. (Hlasy: My s tím úplně souhlasíme!) To jsem rád.

Bylo nám často vytýkáno, že návštěva těchto škol je malá, že není úměrná jejich počtu, a tu právě mohu s velikým zadostiučiněním konstatovati, že letošního roku zejména mám příležitost tyto poměry pozorovati v naší hradecké župě - návštěva stoupla, jak posud snad nikdy nebývalo, neboť jestliže na př. naše pohorská zimní hospodářská škola v Opočně má letos návštěvu 61 žáků - několik jich dokonce muselo býti odkázáno na rok příští - je to takřka rekord a je tím význačnější, že právě v této pro zemědělství tak kritické době samotní zemědělci chápou se plně cesty svépomoci, ke které mohou jedině dospěti odborným vzděláním. Ale na jedno nutno poukázati, totiž že podle dnešní statistiky právě velikou většinu žáků těchto zimních škol hospodářských tvoří hoši z chudých a nemajetných rodin malorolníků a že je nezbytně nutno, aby tato návštěva byla jim umožněna zvýšenými podporami a stipendiemi se strany státu, resp. ministerstva zemědělství, neboť v dnešní době dosavadní velmi nízké a řídké podpory nikterak nestačí, kdyžtě každá zvýšená položka věnovaná na vzdělání, zejména u zemědělce, mnohonásobně se rentuje.

Při této kapitole musím poukázati na jednu velmi důležitou věc, která právě v nynější době nabývá nesmírného významu. Jest to tak zvané zemědělské poradnictví, kteréžto jako mimoškolskou činnost provádí horlivě jednak učitelstvo těchto zemědělských škol a tam, kde není těchto škol, je to především zemědělská jednota se svými agronomy. I samotné dnešní školství zemědělské vzniklo z takovéto činnosti poradnické, neboť bylo původně kočovné. Zemědělské školy byly původně vyučování kočovné, bylo to takové zemědělské poradnictví. Přirozeně, že takový zemědělský poradce, ať je to učitel hospodářské školy nebo agronom Zemědělské jednoty, musí býti nejen dobrým praktikem zemědělským, nýbrž i řečníkem, dobrým taktikem a snad i diplomatem, neboť musí často bojovati s nedůvěrou, plynoucí někdy z nezdravého, jindy však z potřebného konservatismu venkovského lidu a získati zemědělce takto pro věc novou, s ní jej seznámiti a poučiti.

Práce tato vyžaduje velikého pochopení, hodně času a také velikého někdy sebezapření a proto také význam učitelů na zemědělských školách je docela jiný než na školách ostatních. Poradnická činnost jeví pozoruhodné výsledky, mám sám příležitost sledovati tuto činnost agronoma Zemědělské jednoty v našich horských okresech na Poličsku, Úpicku, které jsou velmi vzdáleny sídla hospodářských škol a kde přesto hospodářský život za krátký čas děje se ve směru hospodářského poradnictví, pokusnictví a uplatňování hospodářské vědy a výzkumu s praksí zemědělskou. Této velmi důležité věci měla by se věnovati v nynější době zvýšená pozornost i v otázce organisační, v každém politickém okrese měl by býti takový zkušený odborník, inž. agronom, který by měl možnost býti v každé roční době ve styku se zemědělci nejen v kanceláři, nýbrž především na polích a ve stájích. Jsem pevně přesvědčen, že ministerstvo zemědělství bude věnovati této otázce tu největší pozornost i pokud se týče podpory hmotné, neboť právě chudé horské okresy nemají možnost i při nejlepší vůli opatřiti si z vlastních příspěvků potřebný náklad k získání a vydržování poradce agronoma. Pokud se týče ostatních položek ministerstva zemědělství chci v krátkosti učiniti několik připomínek.

Tak ohledně péče o produkci rostlinnou a její zpeněžení musím znovu zase poukázati na naše nejhůře postižené domácí lnářství, pro které posud nebylo téměř nic učiněno, ačkoliv již před letními prázdninami podali jsme s dr Zadinou v čele návrh na jeho ochranu a podporu. Místo, aby se lnářství ve svém rozvoji upevnilo, stíhá je úpadek, rovnající se úplnému zničení. Právě dostávám z okresu Polického nad Metují zprávu, že tam zastavena byla úplně práce ve 104 soukromých tírnách, kde bylo zaměstnáno na 2.000 osob vesměs starších, které touto prací od mládí se zabývaly a které nyní jsou bez výdělku a podpory. Tírníci, kteří jsou téměř všichni současně zemědělci, jsou na pokraji úpadku, ztráty jich dnes jen v tamních krajích odhadují se na 80 mil. Kč, a to jen z toho důvodu, že továrny zpracovávají len cizí, nechávajíce domácí úplně bez povšimnutí, kterýžto stav, měl-li by déle potrvati, znamenal by úplné zničení našeho lnářství.