Na školách měšťanských máme a budeme míti trvalý nedostatek zkoušených učitelů, dokud se platové poměry nezmění. Diferenční přídavek ročních 780 Kč pro učitele měšťanských škol je příliš nepatrný, aby mohl získati větší počet učitelů pro přípravu k těžkým zkouškám, zejména když teprve po 6 letech se zvyšuje postupová částka u učitelů škol měšťanských o 300 Kč ročně.

Stejný nedostatek smyslu pro potřeby škol se projevil při stanovení třídy D činovného pro učitele na venkově. Okresní školní inspektoři nás upozorňují, co jim natropilo toto zařízení v odlehlých horských krajích, odkud trvá stálý útěk zdatnějších učitelských sil, za něž není rovnocenné náhrady. Proti tomu útěku brání se okresní inspektoři a školní výbory tím, že nepovolují vyvázání těchto učitelů z okresů, což budí mnoho roztrpčení.

V posledním roce byli jsme svědky, že některé okresní školní rady a u některých učitelů i zemská školní rada moravská používají bezohledně své pravomoci a přesazují do horských nejzanedbanějších obvodů kvalitní učitele skoro násilím, přes odpor jejich i občanů, kteří právem protestují, když jim dobrého učitele přesazují jinam, a učitel proto, že za svoji kvalitní práci je potrestán přesazením do obce, kde nikdo nechce trvale zůstati.

Nesouhlasíme s postupem zemské školní rady moravské, podle něhož tato dává souhlas k hromadnému překládání učitelů definitivních z tak zv. služebních důvodů. Víme všichni, co všechno se dá pod tento klobouk vtěsnati. Poslední dobou tyto přesuny a překládání dějí se v některých okresech v rozsahu velmi povážlivém. Tak na Holešovsku bylo učitelských přesunů na počátku školního roku přes 50 a poněvadž došlo k četným případům přesazení i sil definitivních, platí stěhovací útraty státní správa. Bylo právem v tisku poukázáno, že je to vyhazování peněz. V některých případech došlo ku přesazení přes protesty všech členů obecních zastupitelstev bez rozdílu politických stran. Patrně je u občanů více smyslu pro to, jak výchova dětí takovým stálým překládáním učitelů trpí. Pan vládní rada Kulendík v určitém případě vysvětloval tento postup tak, že jde o velmi dobrého učitele, jehož školská správa na tom zapadlém místě nutně potřebuje. Takováto prakse školská nepostrádá ironie: totiž ti nejlepší učitelé půjdou na místa špatná, a proto se slabším dostane míst dobrých.

Zvláštní náhodou pravidelně je to výborný definitivní učitel, který je přesazován proti vůli všech stran a rodičů na mizerné místo, kam nikdo nechce, učitel ženatý s mnoha služebními lety, socialista nebo učitel pokrokový. Má-li zemská školní rada silnou ruku proti učitelům zejména sociálně demokratickým, nejeví však stejné rozhodnosti proti činitelům, kde se povinnosti ke škole přímo zlovolně zanedbávají, ačkoli nejde vždy o činitele chudé; mám na mysli některé bohaté obce moravské, které by náklad na školu nésti mohly.

Za to tím více času věnuje se v poslední době u zemské školní rady moravské sledování činnosti vůdců pokrokové učitelské organisace. Tak na př. vyšetřuje se, jak funkcionáři ústředního spolku učitelského používají svého prázdného času, a hromadí se podobné malichernosti, jež by měly zmizeti v zájmu souladu práce mezi učitelstvem a školními úřady.

Školské reformy. Sám president republiky upozornil, že naše školy mají vyučiti více než půl třetího milionu žactva, školy lidové 2,200.000 dětí. Pravil: "V celém světě se volá po reformách školy a vychování - a co my, národ Komenského? Obávám se, že jiné země nás předešly." V tom je osudná pravda. President se dotýká ovšem také výchovy politické a občanské. "Vždyť" - jak praví dále "naše nesnáze prýští z vysokého požadavku demokracie, žádající občanstvo v pravdě politicky vzdělané, voličstvo uvědomělé, muže i ženy!"

Tedy rostoucí složitost moderního života sama ukazuje, že reforem je třeba. Od r. 1922, kdy byl projednán malý školský zákon, neměli jsme tu významnější předlohy školské. Naše národní školství udržovalo se více svou vnitřní silou, prací učitelstva a péčí občanstva, než tvůrčí prací zákonodárných sborů.

Volání po zákonu o obvodových školách měšťanských je spontanní a přece tento zákon, když byl předložen, došel smutného osudu v senátě a jeho osud naplňuje nás obavami do budoucna. To se týče i jiných předloh.

Jsme vděčni panu ministru školství dr Dérerovi, že pohnul těmi stojatými a nezdravými vodami a projevil pevnou vůli učiniti to, co za stávajících poměrů učiniti je možné. Naše střední škola je v krisi. Je v krisi proto, že se octla ve vážném konfliktu tradice s moderní potřebou. Průmysl, obchod, správa veřejná, společnost, společenské organisace, prosté celý život stále se reformuje. Nové proudy nemohou se zastaviti ani před vraty gymnasií. Pravidelně nedaří se na konec dobře ani lidem ani institucím, u nichž se sráží v konfliktu stará tradice s akutní potřebou života. Ti, kdož mají na mysli prospěch střední školy, neměli by se proti reformě její brániti.