Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: Taub, dr Lukavský, Roudnický, Stivín, Špatný, Zierhut.

Zapisovatelé: Dubický, Vávra.

217 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři Bechyně, dr Czech, dr Dérer, dr Matoušek, dr Meissner, Mlčoch, dr Slávik, dr Spina, dr Viškovský; za ministerstvo školství min. rada dr Mathesius.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Mikyška, dr Záděra.

Předseda (zvoní): Zahajuji 86. schůzi poslanecké sněmovny.

Ze senátu došlo sdělení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Předseda senátu NSRČ sdělil přípisem ze dne 20. listopadu 1930 k tisku 311 sen., že senát schválil v 61. schůzi dne 20. listopadu 1930 státní závěrečný účet republiky Československé za rok 1928 spolu s účty státního melioračního fondu, státního bytového fondu a dávky z majetku (tisk 4) a udělil dodatečný souhlas k překročení státního rozpočtu na rok 1928 u kap. 4, 5, 10 a 22.

Předseda: Výboru imunitnímu přikázal jsem žádosti.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Žádosti:

kraj. trest. soudu v Praze ze dne 22. listopadu 1930, č. Nt XXVI 78/30, za souhlas s trest. stíháním posl. Hodinové pro přečiny podle §§ 279, 283, 284 tr. z., přestupky podle §u 312 tr. z. a §§ 3, 19 zákona shromažďovacího (č. J 286-III),

kraj. soudu v Chrudimi ze dne 20. listopadu 1930, č. Nt VII 33/30, za souhlas s trest. stíháním posl. Hodinové pro zločin podle §u 15, č. 3 zákona na ochranu republiky (č. J 287-III),

kraj. trest. soudu v Praze ze dne 3. listopadu 1930, č. Nt XXVIII 34/30, za souhlas s trest. stíháním posl. Gottwalda pro přečiny podle §u 14, č. 1, 5 a §u 15, č. 2 zákona na ochranu republiky (č. J 288-III).

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 640) státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1931 (tisk 780) a rozprava o prohlášení ministra financí, učiněném v 70. schůzi posl. sněmovny dne 25. září 1930.

Budeme pokračovati v podrobné rozpravě o státním rozpočtu, a to o prvé části podrobné rozpravy, to jest o části politické, započaté ve včerejší, 85. schůzi sněmovny.

Přihlášeni jsou ještě řečníci: na straně "proti" pp. posl. dr Gažík, Dobránsky, dr Törköly; na straně "pro" pp. posl. Chobot, dr Kramář, David, Kirpalová, Pechman, Dubický, Myslivec, dr Markovič.

Dávám slovo p. posl. Chobotovi.

Posl. Chobot (polsky): Slavná sněmovno! Vážení pánové! Ve svých obou předcházejících řečích předložil jsem některé požadavky našeho polského pracujícího lidu v naději, že vláda Československé republiky přispěje aspoň k částečnému splnění těchto požadavků a učiní konečně přítrž trýznění našeho lidu některými českými šovinistickými činiteli tak, aby i v této části republiky, kde bydlí polský lid, skončil se konečně výjimečný stav a nastaly normální poměry.

Také můj kol. dr Buzek v rozpravě o prohlášení pana ministra dr Beneše uvedl některé stížnosti našeho lidu a ukázal na nenáležité jednání některých šovinistických činitelů a zvláště některých činovníků "Matice Osvěty Lidové".

Prohlašuji znovu, že polský lid, bydlící na území Československé republiky, jest úplně loyální k tomuto státu. Na důkaz toho hlasovali jsme pro přijetí vládního prohlášení a předcházejícího státního rozpočtu, nejlepším pak důkazem loyality našeho polského lidu ke státu bylo chování toho lidu při návštěvě pana presidenta dr T. G. Masaryka na Těšínsku dne 6. července t. r., kteréhožto dne všechen polský lid opravdu upřímně a srdečně vítal nejvyššího představitele státu.

Loyálně doznávám, že se poměry po mnohé stránce poslední dobou zlepšily, ale s lítostí musím konstatovati, že většina požadavků a proseb našeho lidu nebyla dosud splněna a že dále existuje proti polskému lidu na Těšínsku tajná "mafie", osobující si bezprávně vládní funkce a vykonávající svůj vliv na celý veřejný život v naší zemi. Státní úřady jsou i dále pod vlivem některých zevně neviditelných, ale skutečně existujících činitelů, hromadících se hlavně kolem "Matice Osvěty Lidové" a "Národního sdružení", kteří na všechny správní činnosti státních úřadů vykonávají svůj vliv ve směru nepříznivém pro náš lid.

Tito činitelé mají vliv nejen na všeobecnou politickou situaci v naší zemi, ale také na správní činnost úřadů státních a samosprávných. Není žádného důležitějšího činu, ať je to ve věcech obecních nebo školských nebo ve věcech úředních nebo osobních a zvláště ve věcech přídělu půdy a ve věcech hospodářských, aby někteří činitelé z "Matice Osvěty Lidové" nepůsobili svým vlivem na úřady a nemíchali se do těchto věcí. Tito činitelé pokoušejí se za každou cenu svým vlivem znemožniti, aby státní úřady nakládaly s naším lidem podle předpisů zákona nestranně a spravedlivě. Vytahují vždycky tam, kde vidí, že by úřady byly ochotny vyříditi nějakou věc, týkající se našeho lidu, v jeho prospěch, staré nenávisti poplebiscitní a jelikož vědí, že jejich výroky zůstanou tajné, vrhají potupu a pomluvy na naše pracovníky a naše organisace, aby tímto způsobem dále udrželi nynější nenormální stav, který poskytuje rozličné výsady osobám, které jim jsou oddány, v neprospěch našeho lidu.

Stále nás pomlouvají, jako bychom nebyli loyálními občany státu, a poslední dobou stále šíří pomluvu, jakoby naše loyalita nebyla upřímná. Tito činitelé totiž za minulých 10 let přivykli tomu tvrzení, že jen ten jest dobrým občanem, kdo se podrobuje diktatuře šovinistické kliky, hromadící se kolem "Matice Osvěty Lidové" a stojící pod vlivem české národní demokracie, "Národního sdružení".

Důkazů uvedli jsme již ve svých předcházejících řečích tolik, že považuji za zbytečné je opakovati. Připomenu však jen zprávu, podanou na poslední valné hromadě "Matice Osvěty Lidové" a uveřejněnou v časopise "Slezská Obrana", ve které generální tajemník této organisace zjistil, že tato organisace vede s Poláky ostrý boj na život a na smrt a chlubil se tím, jak se vykonává vliv na všechny věci v neprospěch Poláků. Tento tisk jest orgánem nejkrajnějších českých šovinistů a zasílá se povinně všem místním organisacím "Matice Osvěty Lidové" za tím účelem, aby štval místní úřady proti polskému lidu.

Jakou nenávistí k našemu polskému lidu tito činitelé srší, toho dalším důkazem jest fakt, že když se s polské strany volalo ke společnému postupu proti šířícímu se poněmčování, bylo nám ve zmíněném již časopise odpověděno úštěpky a zacházeno s námi přímo hanebně. Z toho jest zřejmo, že pánové čeští šovinisté tajně podporují poněmčování, poněvadž mají naději, že takto zeslabí naši polskou menšinu. Ostatně můžeme to viděti nejen ve věcech školských, nýbrž i v obecní politice, na př. v Jablunkově, kde čeští zástupci jdou vždy společně se zástupci německými proti zástupcům polským.

Novým důkazem toho jest věc sčítání lidu, které se má provésti dne 2. prosince t. r. Pod vlivem činitelů, kteří za Rakouska rozšiřovali poněmčování mezi naším lidem, vydalo ministerstvo vnitra oběžník týkající se okresů fryštátského a česko-těšínského, podle něhož se uznává národnost "slezská", takže máme v republice znovu o jednu národnost více. Proto, aby bylo lze dále demoralisovati náš polský lid, vydávají se nařízení zavádějící absurdní věc, že pro několik set odpadlíků tvoří se zvláštní národnost, která existuje právě jen ve hlavách několika odpadlíků, týchž, kteří jednou vydávají heslo, že ve Slezsku jsou "zpolštění Moravci", nyní zase "Slezáci-Čechoslováci" nebo "Slezáci-Poláci" nebo Němci, jen když to nejsou Poláci. Rovněž při jmenování sčítacích komisařů a revisorů bylo učiněno bezpráví našemu lidu a dokonce tam, kde Poláci mají většinu v obci, jako na příklad ve Stonavě, byla jmenována většina českých komisařů, proti čemuž jménem našeho lidu protestuji. Ale marné jest to jejich namáhání, polský lid se nedá odnárodniti a neprodá se tak, jako to učinilo několik renegátů za mísu čočovice.

Úředníci u rozličných státních a samosprávných úřadů si často stěžují, že nemohou vyříditi žádnou věc, do které by se nemíchali tito "neoficiální" vlivní činitelé. Na příklad měl jsem sám osobně příležitost konstatovati, že ve věci týkající se rozdělení půdy v obci Stonavě, "Matice Osvěty Lidové" zaslala čtyři dlouhé dopisy pozemkovému úřadu ve Frýdku a skutečně byl již vypracován přídělový elaborát, změněný podle přání těchto činitelů. Úřední předpisy nechávají se stranou a příslušní úředníci jsou nuceni vésti jednání tak, jak si přeje ten nebo onen činovník "Matice Osvěty Lidové", který sice předstírá zájmy národní, ale skrývají se za tím převážně zájmy osobní.

U nás ve Slezsku se provádí příděl půdy tak, že odůvodněné ž dosti našich občanů a organisací se odmítají a půda přiděluje se bez potřeby rozličným českým činitelům, kteří s ní později všelijak obchodují. Zjistili jsme případy, že osoby, které samy jako úředníci nebo znalci řídily příděl půdy, přidělily si na konec to, co se jim líbilo a žádosti našich lidí se nevyhovělo. Pan přídělový komisař Nevřel ve Frýdku vybral si nejlepší dvůr ve Stonavě, pan znalec Honzl přidělil si několik parcel a potom se z obce vystěhoval, a žádosti našich lidí byly většinou zamítnuty.

Musím také uvésti, že při parcelaci statků dr Larische v Karvinné ucházeli se o příděl zaměstnanci ze statku, ale příděl půdy dostávají jen ti, kdož posílají děti do české školy, ačkoliv jsou to Poláci a sami doma mluví polsky. Rovněž tak donucují se i dělníci, aby se stali členy "Matice Osvěty Lidové", že pak dostanou příděl. Na škodu místního obyvatelstva dostávají při přídělu půdy nejlepší pole rozliční vlivní agitátoři, ačkoliv neměli práva na příděl. Zato odmítají se žádosti lidem, kteří měli na to právo, a nelze jim již nic přiděliti, neboť půdu si rozebrali již jiní.

Pokud jde o odmítání státního občanství osobám, které se narodily na území patřícím k republice nebo které zde bydlí desítky let, tito činitelé zaujímají vždy nepřátelské stanovisko a o každém, kdo žádá o přiznání občanského práva, podávají nepříznivé zprávy, které vyplňují rozličnými lživými udáními. Každý, kdo náhodou byl zapsán jako "cizozemec", musí počítati s tím, že pohlédl-li někdy křivě na některého z nynějších činovníků "Matice Osvěty Lidové" nebo "Národního sdružení", nedostane státního občanství poněvadž činitelé tito podají o něm zprávu, že jest "nespolehlivý".

Již minule ukazoval jsem na skandální jednání při vyřizování žádostí u některých úřadů. Dnes, když jsem při svých zakročeních náležitě prozkoumal poměry, musím konstatovati, že u policejního komisařství v Karvinné a u policejního ředitelství v Mor. Ostravě je zvykem, že se tam žádosti zadržují celé měsíce a dokonce léta bez vyřízení a že právě tyto úřady mají ve zvyku vyžadovati si informace o osobách, které podaly žádosti, od rozličných místních činitelů, a zprávy tyto mají větší cenu, než fakta potvrzená listinami a úředními zprávami.

Také u zemského úřadu v Brně leží často žádosti celé měsíce bez vyřízení. Vím o případu, kdy ani zakročení samotného zemského presidenta Černého nemohlo přispěti k urychlenému vyřízení žádosti, ležící již dříve celé měsíce u příslušného referenta, neboť on prohlásil, že podle předpisů má čas odložiti tento spis až na 6 měsíců.

Pan ministr vnitra letos na jaře nám slíbil, že na podzim t. r. bude vypracován vládní návrh zákona, upravující otázku státního občanství pro osoby, které bydlí na území republiky již od dob předválečných. Klub české soc. demokracie podal vhodný návrh, ujímaje se iniciativy v této věci. Vybízím tedy pana ministra vnitra, aby splnil svůj slib a aby se konečně vyhovělo spravedlnosti a skončila se křivda na nevinných dětech, které trpí tím, že jejich rodičům nebylo přiznáno státní občanství a které nemohou za to, že při uzavírání mírových smluv nebyla tato věc ihned upravena.

Prohlašuji, že nebude-li tato ožehavá věc upravena co nejdříve, budeme nuceni bezohledně stavěti na pranýř každý případ, kdy se našemu lidu stala křivda, a při tom uvedeme také důkazy, že je-li někdo tak šťastný, že může zaplatiti větší částku na rozličné "národní účely", dostane státní občanství bez nesnází.

Skandální postup při vyřizování žádostí o přiznání státního občanství musí se konečně ukončiti a jest to v zájmu i samotné státní správy. Psací stoly a regály příslušných státních úřadů jsou po léta naplněny tisícerými žádostmi ubožáků, od nichž se vymáhají značné částky na kolky a poplatky na žádosti a doklady, později jsou taháni po rozličných kancelářích a "obšťastňují se" návštěvami četnictva a policejních orgánů, aby se po rozličných mukách a trýzněních za několik let dověděli, že jejich žádost byla bez udání důvodů zamítnuta. Mají-li příslušné úřady příliš málo úředníků k vyřizování těchto žádostí, ať si přiberou výpomocné síly, poněvadž se nejednou pro nedostatek času odmítají tyto žádosti bez udání důvodů, k čemuž přece není zapotřebí tak dlouhého a drahého řízení.

Vláda Československé republiky bude musiti konečně přistoupiti k likvidaci rozličných "mafií" a vydati svým podřízeným orgánům příkaz, aby se přestaly stýkati s rozličnými činiteli tohoto druhu, kteří mají na tom zájem, aby nedošlo ke skutečné shodě mezi národem československým a menšinami bydlícími v tomto státě. Na Těšínsku máme ještě několik takových osob, které stále žijí v domnění, že se mohou udržeti i dále poměry poplebiscitní a že ten, kdo jednou upadl u nich do nemilosti, jest občanem druhé třídy, který jest sice povinen plniti své povinnosti vůči státu, ale patřící mu práva lze mu odepříti. Vydá-li vláda republiky takový příkaz svým úředníkům, většina z nich uvítá tento krok, neboť pro ně se tyto poměry staly přímo nesnesitelnými, když je stále týrají nějací nepovolaní poručníci, kteří své osobní zájmy považují za zájmy státní.

Musím také uvésti jednu nepříjemnou věc, a to odpověď pana ministra železnic na mou interpelaci o nápisech na železničních budovách a místnostech v polských místech na košicko-bohumínské dráze. Pan ministr Mlčoch ve své odpovědi tvrdí, že nápisů na železničních budovách, kde bydlí kvalifikovaná polská menšina, není zapotřebí, poněvadž jazyk polský jest podobný českému. Dále se dovolává toho, že v Polsku v krajinách, kde bydlí český lid, nejsou rovněž nápisy v jazyku českém. Toto stanovisko, které způsobilo veliké roztrpčení u našeho lidu, považujeme za nespravedlivé, neboť se příčí výslovným předpisům zákona. Jazykový zákon výslovně přikazuje, že v okresích, kde bydlí kvalifikovaná menšina nebo většina obyvatelstva jiné národnosti než československé, mají býti nápisy kromě v jazyku státním také v jazyku této menšiny. Zákon tento se provádí v krajinách, kde bydlí obyvatelstvo německé, kde skutečně jsou nápisy ve dvou jazycích, a proto jsme užasli, že lidu polskému, tedy slovanské menšině, přiznává pan ministr železnic méně práv než menšině německé.

Když na to ukazuji, doznávám, že v krajinách obydlených německým lidem mají býti splněny předpisy zákona, ale totéž právo musí se týkati také naší polské menšiny. Odkazovaní na poměry v Polsku není v tomto případě na místě, neboť pan ministr železnic nemůže uvésti okresů, v nichž by poměr tamější české menšiny bylo lze srovnávati se zdejšími okresy, osídlenými polským lidem, tím spíše, že náš polský lid v okrese těšínském a fryštátském jest domácím obyvatelstvem odpradávna, nejsou to tedy žádní vystěhovalci jako Češi na Volyni. Očekávám, že pan ministr železnic změní své stanovisko a že nařídí, aby se jazykový zákon prováděl také vůči polskému obyvatelstvu.

Rovněž nebyla dosud vyřízena věc týkající se likvidace vkladů v těšínské Městské spořitelně, ačkoliv pan ministr vnitra ve své odpovědi na naši interpelaci slíbil, že bude brzy vyřízena.

Minulého týdne byla konečně po 10 letech likvidována věc smlouvy stran společného užívání objektů města Těšína, která měla býti již dávno vyřízena, ale přikročilo-li se již konečně k likvidaci této věci, která se týká městských podniků a ústavů v Těšíně, pak dlužno také konečně likvidovati i věci, které se týkají obyvatelů města Těšína a Těšínska.

Podle česko-polské smlouvy z r. 1925 likvidace peněžních vkladů měla býti provedena během měsíce od uzavření smlouvy a dnes po 5 letech čekají ještě tisíce ubožáků na svoje vklady, které byly jim zadrženy a není známo, jak budou konečně vyřízeny. Poškození začínají ztráceti důvěru v právní závazky státních úřadů, když vidí, jak se zachází s jejich odůvodněnými žádostmi o vyřízení této věci. Vyzývám znovu pana ministra vnitra, aby zakročil, aby tyto věci byly vyřízeny bez dalšího odkladu.

Nevyřízeny zůstaly také dosud odůvodněné žádosti našich sedláků a rolníků slezských o vyplacení patřící jim náhrady za škody, které utrpěli za války a po válce. Byly-li letos likvidovány válečné náhrady mezi státy, vláda Československé republiky má také povinnost vyříditi nároky těch chudáků, kteří podle zásady práva a spravedlnosti mají právo žádati o náhradu škody, která jim patří.

Chtěl bych se také zmíniti o stavbě veřejné nemocnice v Českém Těšíně a o poskytnutí subvence na zřízení sirotčince pro Těšínsko, což jest povinností vlády a vláda má tuto povinnost splniti.

Stejně měla by vláda více než dosud podporovati polské školství. Naše požadavky po této stránce uvedl jsem již ve svých předcházejících řečích. Pan posl. Sladký ve své řeči minulého týdne ukazoval na nedostatky českých škol na Těšínsku. Zatím vidíme paláce, v nichž jsou umístěny české státní školy, ve kterých jest málo dětí, a naše školy jsou často v místnostech, které vůbec nelze nazvati školami. Dovoluji si poznamenati, že celá řada polských škol v naší zemi jest v poměrech přímo žalostných, jak na př. škola v Košařiskách a v Bukovci u Jablunkova. Tam jsou takové budovy, že kdyby někdo přišel se tam podívati, musil by říci, že školy nesmějí býti umístěny v takových budovách. Tím nechci říci, že by české školy měly býti umístěny ve špatných místnostech, ale máme právo se domáhati, aby i naše polské školy byly umístěny, jak se patří.

Ukazuji, že vláda udržuje pro ruské vystěhovalce státním nákladem gymnasium v Mor. Třebové, ale naše gymnasium v Orlové nedostalo dosud větší výpomoci a jeho profesoři nebyli zestátněni. Naše požadavky nejsou přehnané. Přiznávám, že pan ministr dr Dérer vyšel nám po mnohé stránce vstříc a již částečně splnil naše požadavky. Doufám, že i po té stránce bude to všeobecně napraveno.

Další křivdou našeho lidu jest, že přes naše dosavadní žádosti při přijímání úředníků a zaměstnanců v úřadech státních, soudních a železničních ve Slezsku přijímají se jen úředníci a zaměstnanci české národnosti a že synům našeho domácího obyvatelstva se odpírá práce. Důsledkem toho jest, že přes výslovné předpisy jazykového zákona úřaduje se u všech těchto úřadů převážně v jazyku českém. Nehledě na to, zdali šovinistický tisk a především "Obrana Slezska" bude na mne pro to znovu útočiti, dovoluji si znovu ukázati na tuto křivdu, která se páše na našem lidu tím, že se mu odnímá možnost dostati práci a výdělek pro jeho děti a tak se našemu lidu odnímá chléb v jeho vlastní zemi.

Stejně postupují všechny větší kapitalistické podniky, takže náš lid jest odkázán na vystěhovalectví a na hledání chleba v cizích krajích. Hospodářská krise, jakou jsme dosud v naší zemi neměli, ztěžuje život a existenci našeho pracujícího lidu.

Vážení pánové! Musím ukázati také, že v naší zemi ve Slezsku jest těžká hospodářská krise, krise, kterou trpí zvláště horníci v karvinských dolech. Není pravda, jakoby horníci měli velké platy, jak to tvrdí nepřátelé dělníků. Znám na př. rodinu, kde pracuje otec, dcera a syn a jsou tam ještě tři nezletilé děti a vydělávají dohromady za 14 dní 400 Kč. Nikdo nemůže tvrditi, že jsou tam velké výdělky. Zachází-li se takto s našimi dělníky, jak mají býti spokojeni. Když přichází vrchní lezec a nutí dělníky, že musejí choditi na schůze "Národního sdružení", že musejí býti členy tohoto spolku, který jest organisací založenou kapitalisty, pak se nedivte, že tito dělníci jsou velmi nespokojeni a že hledí projeviti tuto nespokojenost tím, že hlasují pro oposiční listiny.

Připojí-li se k tomuto hospodářskému potlačování ještě potlačování kulturně-národní pak se život v této zemi stává přímo nesnesitelný a hrozí nebezpečí, že tato nespokojenost propukne ve formě, jaké si nikdo nepřeje. Že se udržují komunistické hlasy ať při volbách do závodních rad nebo jiných, dlužno přičísti tomu, že se našemu lidu a zvláště dělníkům špatně vede a že oni tedy projevují svou nespokojenost tím, že hlasují pro komunistickou listinu.

Loyálně přiznávám, že v některých věcech a zvláště v těch oborech státní správy, ve kterých vlivy šovinistických činitelů nejsou rozhodující, musíme zaznamenati jisté zlepšení poměrů. Proto vyzývám celou vládu, aby i v těch oborech státní správy, v nichž zlepšení dosud nenastalo, byly napraveny křivdy, páchané dosud na našem lidu. Doufám také, že zvláště v oboru ministerstva vnitra k tomuto zlepšení dojde. Tam jest dosud ve skutečnosti bašta zpátečnictví, pokud lze o zpátečnictví mluviti. Tam sedí někteří staří rakouští byrokraté, kteří za Rakouska nebyli příliš velkými přáteli českého národa a nyní, když jsou referenty rozličných oddělení, vyřizují věci v neprospěch našeho lidu.

Polská socialistická strana dělnická spolu s jinými polskými stranami ve Slezsku rozhodla se postupovati společně s nynější koalicí. Za to nás potírají zleva komunisté a zprava národní demokrati a fašisté, ale my vydržíme na vytčené cestě a chceme jíti společně s těmi, kdož prohlašují, že si přejí blaha našeho lidu. Proto také podporujeme nynější koaliční vládu.

Doufaje, že se bude přihlížeti k našim odůvodněným přáním, prohlašuji svým jménem a rovněž i jménem svého kol. dr Buzka, že budeme hlasovati pro přijetí státního rozpočtu. Tím bychom chtěli podati nový důkaz, že si přejeme skutečné svornosti mezi národem československým a polským a že chceme plniti své povinnosti k národu, zemi a státu a že za to nežádáme žádných výsad, nýbrž pouze spravedlnosti a provádění zásad práva a demokracie vůči našemu lidu. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. David. Dávám mu slovo.

Posl. David: Slavná sněmovno! Měl jsem příležitost již několikráte vysloviti s tohoto místa naše stanovisko k armádě. Přejeme si, aby všechny spory mezi jednotlivými státy a národy byly urovnány dohodou, ale, bohužel, dosud nedospěli jsme tak daleko, aby mohly býti armády odstraněny. Nemůžeme odstraniti armádu ani my, Československá republika, nechceme-li, abychom byli o svou těžce dobytou samostatnost připraveni. To není hlásání nějakých militaristických idejí; abychom měli armádu, a to po každé stránce zdatnou, nutí nás přímo pud sebezachování. Nechceme jí nikoho napadnouti, ale nedáme si vzíti své.

Jsouce přesvědčeni, že se bez branné moci nemůžeme obejíti, přejeme si, aby těžkých milionů, dosahujících s fondem pro výzbroj armády téměř 2 miliard ročně, bylo použito co nejvhodněji a aby jimi bylo docíleno co nejlepších výsledků v odborné udatnosti armády.

A nyní několik poznámek o vojenských otázkách: První je otázka délesloužících poddůstojníků a s ní spojená otázka zkrácení presenční služby vojenské. Když r. 1926 a 1927 projednávaly se předlohy o délce presenční služby vojenské a o stanovení mírového počtu čsl. vojska, bylo nám zde po prvé z kompetentních míst řečeno, že zkrácení presenční služby vojenské stane se teprve tehdy možným, až vojenská správa bude míti zajištěný dostatečný počet cvičitelů - nižších velitelů. Bylo nám tehdy řečeno, že takových cvičitelů - délesloužících poddůstojníků - musí býti aspoň 8 tisíc, aby podmínka správného průběhu výcviku byla zaručeně splněna. Od té doby zabývala se sněmovna již často tímto thematem, a myslím, že se jím bude zabývati tím častěji, čím naléhavějším se stane jak z důvodů mezinárodních, tak i z důvodů vnitropolitických fakt nutnosti radikálního zkrácení presenční služby vojenské na míru pro obranu státu nejpřípustnější. Rok co rok slyšíme ujištění, že zkrácení vojenské presenční služby není již problémem pro vojenskou správu - problémem že však zůstává splnění kardinálního předpokladu pro toto zkrácení: zajištění dostatečného počtu cvičitelů, jejichž nutný počet zatím odborníky se uvádí ne číslem 8 tisíc, nýbrž 12 tisíc.

Nejen já, ale, myslím, se mnou celá veřejnost má dojem, že vojenská správa nepřistoupla k řešení tohoto problému s houževnatostí a soustředěností hodnou této věci Když svého času ve Francii se jednalo o rozřešení téhož problému, ujala se francouzská vojenská správa této věci tím způsobem, že pověřila jednoho ze členů své válečné rady organisací náboru a zajištění dostatečného počtu délesloužících poddůstojníků, vyžádavši si od něho plán tohoto náboru, jakož i výčet prostředků k tomu potřebných, a uloživši mu současně lhůtu k vykonání a splnění svěřeného mu úkolu. Samozřejmě, že generál, který převzal tento závazek, zhostil se ho tak, jak sám vyznačil - dnes se ve Francii slouží presenčně 12 měsíců. Namítne-li se mi, že ve Francii byl dán souhlas k lepšímu honorování služby délesloužících, mohu jen poukázati k řadě souhlasných projevů jak všech koaličních stran, tak právě strany, k níž náležím, v téže věci, poněvadž vždy jsme byli názoru, že výdaje na nábor a honorování délesloužících přinesou zisk na stránce druhé zkrácení činné služby vojenské.

Že organisace náboru délesloužících není u nás jaksi na správné koleji, dokazuje ten zajímavý fakt, že letošní nábor v době zvýšené nezaměstnanosti, vykazoval menší úspěch než v letech minulých.

Pan ministr nár. obrany v jedné z prvních schůzí branného výboru letošního roku slíbil předložení návrhu zákona o úpravě poměrů délesloužících a pravil mezi jiným: "Projednati tuto osnovu do konce února t. r. znamená, že vojenská správa ji bude moci agitačně využíti u osob, které mají býti propuštěny 31. března do zálohy, ze kterých by jistě získala dosti ochotných, aby zůstali v další činné službě. Jsme připraveni, neotálíme, nepromeškáme ani jediného okamžiku, neoddalujeme onen okamžik zkrácení presenční služby, ale chceme a jsme nuceni chtíti v prvé řadě instruktory, abychom ke zkrácení mohli přistoupiti."