Bratrské pokladny nemají prostředků na vyplácení provisí, a proto zemská banka půjčuje jim na tyto provise, a za ty půjčky garantuje stát, a to, měsíčně 2 mil. Kč. Do konce září garantoval 12.5 mil. do konce roku to bude dělat na 18 mil.

V rozpočtu se bude objevovat každým rokem větší obnos na starobní a invalidní pojištění. Letos je náklad už o 5 mil. větší.

Nemožno zapomínat na Léčebný fond, který bude do konce roku podle odhadu passivní 20 mil.

Nutno pamatovat na stavby vodohospodářské, vodocestné a meliorační.

S tím vším budeme muset počítat v příštích rozpočtech, jako s větším výdajem, a přece budeme muset při tom zachovat aktivitu rozpočtu za každou cenu.

Bude v příštích letech těžkým úkolem vésti státní hospodářství tak, aby nebylo vyšinuto z rovnováhy. Co tedy máme dělat? Ministr financí ve svém exposé i v důvodové zprávě k fin. zákonu to označil slovy: "Bylo-li zvýšení výdajů a přerušení stability neodvratným, nezbude než zahájiti nové stabilisační údobí na dosaženém stupni výdajů a tak, byť s jistým odkladem, pokračovati zase dále v konsolidaci státního hospodářství a poměrném snižování veřejného břemene". Podle těchto slov se zdá, že se smiřuje s výškou rozpočtu na delší dobu. To by ovšem vylučovalo snižování veřejných břemen, jak bylo naším úmyslem při dosavadní výši rozpočtové. Podle mého názoru budeme však muset začít ve snižování rozpočtu hned, a to kde se to jen dá. Nesmíme to ovšem dělat lineárně a překotně, abychom nepřišli z jednoho extrému do druhého. A hned poukazuju na mimořádné výdaje, o kterých už jsem se zmínil. Ty obnášejí 1227 mil. Kč. Kdybychom na nich ušetřili 10%, bylo by to 122 mil. Ovšem podškrtávám znovu, že si nepředstavuji škrtání lineární, ale individuelní podle potřeby, aby chod státní správy v ničem netrpěl.

Musíme dále šetřiti, ale šetřit rozumně, protože někdy šetření na nepravém místě je vlastně nešetrností a plýtváním penězi. Nebál bych se ani investičních půjček ovšem na investice rentabilní.

V rozpočtovém výboru bylo v debatě poukazováno takřka prstem na to, kde by se dalo hodně ušetřit. Bylo zejména poukazováno na nákladnost veřejných staveb, kde by se nechaly ušetřit miliony. Nestavím se nikterak proti stavbám samým, pokud jsou nezbytně nutny, ale není přece třeba, aby se peníze těžce dobyté vyhazovaly na zbytečnosti.

V rozpočtu příštím musí dojíti k uplatnění poklesu cen ve věcných nákladech. Kdyby se podařilo ve věcných nákladech ušetřit jen 5% dělalo by to už 280 mil.

A konečně vracím se znovu a znovu k té nejbolavější stránce, totiž k reformě státní administrativy. Sám ministr vnitra ve svém výkladu v rozpočtovém výboru poukázal na nemožnost dnešního stavu a vysvětloval jej.

Letos v rozpočtovém výboru hodně hlasitě a důrazně byla požadována reforma administrativy. Naše administrativa je těžkopádná, zdlouhavá, komplikovaná a přirozeně tím hodně drahá. Po reformě její bylo voláno už za starého Rakouska; byla zvolena dokonce komise pro tuto reformu. V r. 1911 mluvilo se o ní v rakouském parlamentu, ovšem nadarmo. Dnes ohlašuje vláda zase zřízení podobné komise. Je jistě přání nás všech, aby to nedopadlo s ní jako v Rakousku. Než, vážně mluveno, musíme konečně přikročit k řešení této věci a to, jak v zájmu administrativy samé, tak v zájmu státního rozpočtu. Řekl jsem, že naše těžkopádná administrativa je drahá. Reformou nutno ji zjednodušit a tím zlacinět. Kdyby osobní náklady vhodnou reformou administrativy klesly zase jenom o 5%, dělalo by to 210 mil. Sečteme-li pak cifry ušetřené způsobem, jak jsem naznačil, dostaneme sumu 610 mil., tedy více nežli činí zvýšení rozpočtu, které obnáší 545 mil. Ovšem jsem si vědom, že to snížení nenastane už na příští rozpočtový rok, tedy v příštím rozpočtu. Není to ani možné, protože reforma administrativy nenastane přes noc. Rovněž ve věcných nákladech nemůže nastat snížení hned, protože mnoho dodávek je už zadáno. Sám ministr financí odhaduje možnou úsporu v příštím roce na sumu 7-10 milionů.

Chtěl jsem tímto výkladem jen ukázat cestu, kterou se musíme ubírat, abychom výši rozpočtu přizpůsobili hospodářské nosnosti poplatnictva, která se hospodářskou tísní víc a více zmenšuje. Veřejná břemena působí značnou měrou na celý výrobní proces. Má-li dojít k ozdravění výrobního procesu, nutno veřejná břemena spíše snižovat. Nemáme-li pak se ocitnout se státním hospodářstvím na šikmé plose, musíme výdaje přizpůsobovat příjmům a to znamená snižovat i výdaje.

Všechna tato opatření budou tím spíše nutna při hospodářské tísni, která činí výnos státních příjmů nejistým. Musíme se zabezpečit pro všechny možné případy. Co kdyby klesly za dnešní hospodářské tísně příjmy pod preliminovanou výši? Jak už jsem řekl, aktivitu rozpočtu musíme zachovat a taky zachováme, nezbývá tedy jiná cesta než snižování rozpočtu.

V rozpočtovém výboru bylo všeobecně skoro všemi referenty a pak řečníky poukazováno na malé dotace jednotlivých resortů a žádáno jejich zvýšení. Neupírám nikterak oprávněnost těchto požadavků. Ale na druhé straně jest mou povinností upozornit na důsledky, které by z takového všeobecného zvyšování plynuly.

ale ve skutečnosti vyšší o 497 mil. po převedení příjmů na r. 1930 na stejnou základnu s příjmy na r. 1931.

Státní příjmy tvoří:

Částka tato sestává:

Z daní spotřebních:

Z výnosu z daně z masa:

Z výnosu všeobecné daně nápojové:

Z daní obchodových:

Oddíl ten sestává:

Oddíl ten sestává z těchto příjmů jednotlivých kapitol:

K výnosu daní přímých poznamenávám, že obnos 1545 mil. Kč je výnos netto pro stát. pokladnu, totiž po odražení přídělů autonomním svazkům. Ve skutečnosti mají vynésti tyto přímé daně s úroky z prodlení 1822 mil. Kč.

V rozpočtovém výboru bylo, jako každoročně tak i letos, poukazováno na to, že těžiště státních příjmů spočívá na daních spotřebních, které jsou preliminovány obnosem 1804 mil. Kč, t. j. 34˙55% všech státních daní a dávek, a na daních obchodových, které jsou preliminovány obnosem 1833 mil. Kč, t. j. 36˙66% daní a dávek, dohromady tedy 71% daní a dávek, kdežto daně přímé činí toliko 28˙79% daní a dávek. Je to pravda. Ale nesmíme zapomínat, že k přímým daním mimo daň důchodovou jsou vybírány ještě přirážky. Počítáme-li pro minimální přirážky 470%, vidíme, že k daním přímým je navěšeno 2515 mil. Kč přirážek. A kdybychom přenesli těžiště státních příjmů na přímé daně, jest otázka, snesla-li by to naše výroba. Relativní čísla pak by se změnila, kdyby byl vzat v úvahu celý výnos daní přímých, s příděly autonomním svazkům.

Přímé daně jsou preliminovány obnosem menším nežli na r. 1930, 390 mil. Kč proti 476 mil. Kč. Stalo se tak na základě účetní závěrky za r. 1929 a na základě platby za prvé pololetí r. 1930. Na rok 1929 byly preliminovány výnosové daně obnosem 608˙3 mil. Kč, ale náležitost činila jen 325˙6 mil. Kč. Rovněž platba za první pololetí 1930 zůstává daleko za rozpočtem. Ovšem nemůžeme z platby za pololetí soudit na výnos daně za celý rok, poněvadž nedoplatky za jednotlivá čtvrtletí se vyrovnávají obyčejně koncem roku. Ale přece jest jen zajímavé, že letošní platba zůstává za platbou loňskou.