Předseda (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan posl. Bergmann. Dávám mu slovo.

Posl. Bergmann: Slavná sněmovno! Není to poprvé ani jistě naposled, co sněmovna se zabývá otázkou sanace samosprávy. Máme-li řešiti úpravu finančních poměrů naší samosprávy, je zapotřebí, abychom v prvé řadě měli zjištěny příčiny, které vedly k tomu, že naše samospráva se dostala do finanční krise.

Dosavadní obecní zřízení je již 66 roků staré a je dosud v platnosti. Již před 30 a 40 léty pokoušel se zemský sněm býv. království českého o sanaci samosprávy a nenalezl jiného východiska, než že zavedl různé dávky. Samospráva byla tehdy zachvácena vleklou krisí, vleklou chorobou. Obcím ukládaly se nové a nové úkoly, jimiž rostla potřeba, a úhradu měly si opatřiti tyto samosprávné korporace samy. Když přišla světová válka, spočívala na obcích celá mobilisace lidského i věcného materiálu, na bedrách obcí spočívalo zásobování lidu, bytová péče, téměř všechny veřejné budovy byly rekvirovány pro potřeby válečné, zejména téměř všechny školy byly přeměněny ve vojenské nemocnice.

Je přirozeno, že tímto způsobem byly uvrženy obce do povinností, po vyklizení škol upraviti tyto školy značným nákladem, poněvadž stát na úpravu těchto škol - za války vojenských nemocnic - nepřispěl obcím ani haléřem. Za války trpěly také daleko více silnice - a konečně trpí i po válce vzrůstajícím ruchem automobilové dopravy.

Obcím ukládány byly také nové oběti: musely odváděti 10 % daně pozemkové na fond živelních pohrom, 10 % dávky ze zábav na fond humanních institucí, 20 % ošetřovného za nemajetné občany v humanních ústavech, 10 až 20% k státním starobním podporám - a nikdo nepřišel, aby těmto obcím poskytl také příjmy, aby mohly tuto novou, zákony jim uloženou potřebu krýti.

Rozvoj stavebního ruchu vyvolal v mnohých obcích nové čtvrtě na periferiích měst, obce měly povinnost těmto novým čtvrtím upraviti ulice, provésti kanalisace, vodovody, osvětlení, ale z těchto nových domů nemají obce vůbec žádného příjmu, poněvadž všechny tyto novostavby jsou na základě zákona o podpoře stavebního ruchu na dlouhou řadu let osvobozeny od dávek a daní a tím také od obecních přirážek.

Konečně zákonem č. 125 z r. 1927 uložil obcím v sídlech okresů, aby se postaraly o vhodné umístění okr. úřadů. A zase nikdo nepomýšlel také na nějakou úhradu.

Zákon sice přiznává, že ministerstvo vnitra může přispěti na potřebné adaptace s umístěním okr. úřadů spojené, že může přispěti jednou třetinou a jednou třetinou že může přispěti okres, ale v praksi objevuje se tato blahovůle úplně obráceně. Ačkoliv ministerstvo vnitra má stavební úvěr nevyčerpaný, poněvadž nemohlo tak rychle stavby prováděti, zamítá šmahem všechny žádosti obcí za příspěvek na provedení úpravy s umístěním okr. úřadů spojené. Dokonce mně jako starostovi města nedávno se stalo, že zemský úřad rozhodl, že obec má platiti za okr. úřad také vodné, t. j. poplatek za spotřebovanou vodu podle vodoměru. (Slyšte!)

Pak se ovšem nemůže nikdo diviti, jestliže v potřebě obcí působila po většině vis major zákonů, které donucovaly obce k určitým obětem, k určitým vydáním, ale na druhé straně k úhradě pracovaly obce vlastně s fiktivními ciframi daňových základen, které se nikdy neukázaly býti skutečností. (Tak jest!)

Jestliže máme docíliti stabilisace rozpočtu, stabilisace potřeby, pak je nutno také věděti, jaká je možná úhrada. Jestliže však berní administrativa je stále ještě ne-li v rozvratu, tedy stále ještě pokulhává, opožděně předpisuje a vybírá daně a vzrůstají stále nedoplatky, které na konec se odepíší - a tyto odpisy jdou do statisíců a milionů - pak se nemůže nikdo diviti, že rozvratem berní administrativy byly zachváceny také finance obcí a že rozvrat berní administrativy v prvé řadě zavinil rozvrat financí v hospodářství samosprávy.

R. 1928 bylo odepsáno jen na výdělkových daních 159 mil. Kč, což representuje při nejmenším asi 1/2 miliardy samosprávných přirážek. R. 1929 bylo již odepsáno 606 mil. Kč na daních, přirážkám podrobených, což representuje nejméně úbytek 2 miliard samosprávných přirážek. Nedoplatky daní přirážkám podrobených činily r. 1927 668 mil. Kč, t. j. asi 2 miliardy samosprávných přirážek. R. 1928 bylo nedoplatků na dani z obratu více než 1.295,000.000 Kč. Kdyby samospráva dostala svůj podíl na této nevybrané dani z obratu, t. j. 12·5 %, znamenalo by to pro samosprávu plus 161,676.912 Kč. Dne 31. prosince 1929 bylo nedoplatků všeobecné daně výdělkové přes 203 mil. Kč, nedoplatků na zvláštní dani výdělkové přes 193 mil. Kč, u pozemkové daně přes 111 mil. Kč, u domovní daně činžovní přes 83 mil. Kč, u daně domovní třídní přes 16 mil. Kč, tedy celkem 608,356.270 Kč. Ušlé zde samosprávné přirážky můžeme odhadnouti na 1 miliardu 800,000.000 Kč. (Slyšte!) Jestliže k tomu připočítáme ušlý podíl na nedoplatcích daně obratové 170,000.000 Kč, tedy přicházíme k cifře, že koncem r. 1929 nedoplatky na daních podrobených přirážkám nebo na daních, ze kterých měla dostati samospráva svůj podíl, representují úbytek příjmů naší samosprávy ve výši 1.900,000.000 Kč. Správně řekl Svaz českých měst, že bychom nemusili mnoho přemýšlet o sanaci samosprávy, kdyby samospráva obdržela to, co jí patří, a s čím ve svých rozpočtech počítala. (Výborně!) Když uvážíme, že samospráva byla nucena následkem úbytků těchto příjmů, s nimiž počítala, krýti potřebu krátkodobými úvěry - a konečně také vyrovnávací fond tyto krátkodobé úvěry jí předepisoval - když počítáme, co zaplatila na úrocích z těchto krátkodobých úvěrů, co ušlo samosprávě na úrocích z těchto příjmů, které nedostala, co ušlo na úrocích, když nemohla platiti své účty včas, dojdeme k poznání, že by to representovalo jistě slušnou sumu milionů, o které byla samospráva připravena, ale nikoliv svojí vinou, nýbrž vinou někoho jiného.

V letech 1919 až 1929 bylo odepsáno na dani důchodové 1968 mil. Kč. Je zajímavé, že statistika dokazuje, že naše berní administrativa vybírá na dani důchodové pouze 86 6 % a 13·4 % jsou odepsány. Na všeobecné dani výdělkové vybírá pouze 82·5 % a 17·5 % jsou odepsány. Na zvláštní dani výdělkové vybírá 78.7% a 21·3 % jsou odpisovány.

Na zvláštní dani výdělkové vybírá tedy nejméně. To je daň, kterou platí společnosti akciové, banky, velkoprůmyslové podniky atd. To znamená, že břemeno daňové daleko tíživěji spočívá na poplatnících menších, zejména na živnostnících, kteří platí všeobecnou daň výdělkovou, a že velicí poplatníci buďto unikají zdanění nebo že se jim na konec daně odpisují.

Daňové nedoplatky neklesají zaplacením daní, nýbrž odpisy. Pan ministr financí v rozpočtovém výboru prohlásil, že přece jen ty nedoplatky klesají. Ano, ale klesají nikoliv tím, že by berní administrativa přišla k svému, nýbrž tím, že berní administrativa prostě odpisuje předepsané daně a tím klesají nedoplatky. (Tak jest!)

Nedoplatky zvláštní daně výdělkové klesly koncem r. 1927 s 280 mil. na 220 mil., r. 1929 na 193 mil., při tom však bylo r. 1928 na tuto daň, tedy zvláštní daň výdělkovou, odepsáno 107 mil. Kč a r. 1929 nových 71 mil. Kč. To je tedy důkazem, že nedoplatky neklesají zaplacením daní, nýbrž prostě odpisy.

Jaké ulehčení přinesla daňová reforma zvláště živnostníkům, reforma, s níž bylo tolik ve veřejnosti živnostenské agitováno, dokazuje nejlépe státní účetní uzávěrka za r. 1929.

Zde čteme, že r. 1928/1929 byla u zvláštní daně výdělkové povinnost 832,165.545 Kč, bylo na ni však zaplaceno pouze 129,123.688 Kč. (Slyšte!) Na všeobecné dani výdělkové, vlastní to dani živnostenské, byla povinnost 683 mil. 580.976 Kč, ale zaplaceno bylo 144,660.386 Kč, tedy daleko více než na zvláštní dani výdělkové.

Na zvláštní dani výdělkové za tato 2 léta bylo odepsáno 179,202.415 Kč, na všeobecné dani výdělkové pouhých 77,792.133 Kč. R. 1926 zaplatili na zvláštní dani výdělkové poplatníci 239 mil. Kč, r. 1927, tedy před daňovou reformou, 251 mil. Kč a r. 1928 po daňové reformě pouze 41 mil. Kč. (Slyšte!)

Zde je viděti nejlépe dobrodiní daňové reformy pro malé živnostníky. Ostatně vysvětlivky ve státní účetní uzávěrce za r. 1929 výslovně říkají: Nepříznivý výsledek proti rozpočtu byl způsoben většími odpisy, z nichž připadá částka 67 mil. Kč na zvláštní daň výdělkovou do r. 1926 včetně, hlavně však nižším předpisem. Méně bylo předepsáno následkem nižších zisků a pak z toho důvodu, že daňové základy byly značně sníženy podle ustanovení §u 78, lit. f) (odčitatelnost zvláštní daně výdělkové s přirážkami a reserv), § 79. lit. f) (mimořádné odpisy) a § 79, lit. i) zákona o přímých daních (odčitatelnost výnosu akcií) a dále podle ustanovení §u 22 zákona, čís. 78/27 o stabilisačních bilancích. K tomu přistupuje ještě, že část předpisu za r. 1928 nebyla r. 1929 provedena.

Zde máme tedy důkaz, že bylo sice s daňovou reformou mezi živnostníky velmi agitováno, ale že tato daňová reforma nepřinesla malým živnostníkům žádného ulehčení, nýbrž přinesla značné výhody zvláště akciovým společnostem, bankám a velkým průmyslovým podnikům.

Je nutno také se podívati na hospodářství vyrovnávacího fondu. R. 1928 činil příjem vyrovnávacího fondu 189,791.838 Kč. O příděl z něho žádalo 5.766 obcí a nárok byl přiznán pouze 3.017. Obce žádaly o příděl 484,372.693 Kč a přiznáno bylo vyrovnávacím fondem pouze 168,571,858 Kč. (Slyšte!) Okresů žádalo 305, nárok byl přiznán pouze 252. Okresy žádaly 363,037.693 Kč, obdržely však pouze 64,846.874 Kč. Dohromady žádaly obce i okresy z vyrovnávacího fondu r. 1928 847,410.386 Kč a obdržely pouze 233,418.732 Kč.

R. 1929 byl příjem vyrovnávacího fondu 189,404.157 Kč, tedy ještě o 387.681 Kč méně než r. 1928. O příděl žádalo 4.458 obcí, nárok přiznán 2.696 obcím, tedy polovině; obce žádaly 449,365.136 Kč, obdržely však pouze 91,136.766 Kč. Okresů žádalo 151, nárok přiznán 134. Okresy žádaly 358,875.552 Kč, obdržely pouze 92,072.973 Kč. Celkem žádaly obce i okresy r. 1929 o příděl 808,240.738 Kč, obdržely však pouze 184,209.739 Kč.

R. 1928 až 1929 žádáno samosprávnými korporacemi 1.655,651.124 Kč, škrtnuto bylo v rozpočtech 1.157,869.116 Kč, upraveno na 497,782.008 Kč, ale obdržely pouze 417,628.471 Kč, tedy ještě o 80 mil. Kč méně, než jim přiznal vyrovnávací fond. (Výkřiky posl. Sladkého.)

Zajímavé je také, že r. 1928 obdržely více obce než okresy, ale již r. 1929 obdržely okresy více než obce. Počet obcí, které žádaly příspěvek z vyrovnávacího fondu, klesl r. 1929 o 1/9, kdežto počet okresů, které žádaly příspěvek z vyrovnávacího fondu, klesl o 1/2. Přes to dostaly okresy více. Nároky obcí r. 1928 až 1929 činily 933,737.829 Kč, uspokojeny byly pouze 259.708.624 Kč. Dostaly tedy méně o 674 mil. 029.205 Kč. Okresy v těchto dvou letech žádaly 721,931.245 Kč, přiznáno jim bylo pouze 156,919.847 Kč, dostaly tedy méně o 564 mil. 993.398 Kč. Z tohoto srovnání je viděti, že byly okresy vůči obcím favorisovány. Stejný asi důvod vedl k tomu, že se limit okresních přirážek v osnově, kterou projednáváme, zvyšuje o menší procento, než u obcí, ačkoli by zvýšení okr. přirážek vyneslo daleko více než vynese u obcí.

Zajímavé to bylo v zemi České. R. 1928 žádalo 206 okresů 302,387.895 Kč, přiznáno bylo 175 okresům pouze 64,950.861 Kč, 2.734 obcí žádalo 340,183.219 Kč, přiznáno bylo pouze 1.342 obcím 83,357.009 Kč. Byl tedy přiznán v Čechách obcím a okresům nárok na 136 mil. 814.164 Kč, ale dáno jim o 15,918.584 Kč méně, než jim bylo přiznáno. K čemu to vede, slavná sněmovno? K tomu, že prostě zadlužené obce a okresy nemohou zaplatiti ze svých příjmů, počítaje v to i příspěvek z vyrovnávacího fondu, úroky a anuity ze svých půjček a přenášejí tyto úroky a anuity z jednoho rozpočtu do druhého, takže se rozpočty rok od roku zvyšují a nadouvají. (Tak jest!) Kam to povede, to jest u boha.

Z vyrovnávacího fondu obdržela samospráva roku 1928 pouze 94% toho, co jí vyrovnávací fond přiznal po všech těch provedených škrtech v rozpočtech, r. 1929 jen 58% toho, co vyrovnávací fond přiznal, a r. 1930 pouze 33% toho, co po seškrtání rozpočtu bylo vyrovnávacím fondem přiznáno. Ať někdo zodpoví otázku, jak mají tyto samosprávné korporace, obce a okresy hospodařiti a kam to povede. Podíváme-li se na jednotlivé okresy a obce, vidíme, kam toto hospodářství spěje. Mám zde memorandum okresu královéhradeckého, podepsané všemi politickými stranami státotvornými, které praví: Úhrnný roční výnos z přirážek vykazuje na našem okrese 1,991.100 Kč. Jelikož potřeba našeho okresu na anuity z dluhů dostupuje výše 2,248.255 Kč, nestačí tedy příjmy z přirážek ani na krytí anuit. Na úhradu tohoto, jakož i dalšího schodku plynoucího z rozpočtu schváleného zemským úřadem celkem 4,292.000 Kč neobdrželi jsme z vyrovnávacího fondu dosud nic, na subvencích pro silniční práce pak 876.000 Kč, takže zbývá vlastně nekryto 3,416.000 Kč.

Následkem výše vylíčeného a s ohledem na nedoplatky z minulých let je dnešní okamžitý stav nekrytých, avšak platných položek 3 miliony 796.062·50 Kč. V oněch nekrytých položkách jsou obsaženy mimo jiné též dosud nehonorované účty našich dodavatelů z řad malých živnostníků v okrouhlé částce 500.000 Kč. (Slyšte!) - Zde je zase viděti, proti komu byla dělána tato úprava finančního hospodářství samosprávných svazků. - Nezaplacené anuity z dluhů, včetně úroků z prodlení, dosáhly již výše 1.565.164·50 Kč.

A říkají dále: Na počátku měsíce s největšími potížemi opatříme peníze na výplatu úřednictva a zřízenců a není daleká doba, kdy naše pokladny budou úplně prázdné a nebudeme moci vyplatiti služné našemu personálu. Desolátní stav některých našich silnic dosahuje již nejvyšší míry a v brzku bude jízda na nich nebezpečnou jak vozidlům, tak i lidem. (Výkřiky.) A není možno docela nic učiniti pro jejich zlepšení, jelikož není peněz ani možnosti jinak peněz získati než zvýšením výnosu okr. přirážek. (Předsednictví převzal místopředseda Lukavský.)

Další příčina bědného stavu samosprávy je také prakse berních úřadů při vyplácení přídělů samosprávným svazkům, které se děje značně opožděně proti zemským úřadem do úhrady rozpočtové vloženým nedoplatkům přirážek z minulých let. Tak na př. r. 1929 dostali jsme z celkové přirážkové úhrady 1,327.459 Kč, dne 15. června 1929 toliko 386.790 Kč, zbytek nebyl vůbec vyplacen. R. 1930 pak docházejí měsíční kvoty značně opožděně.

Budiž mi dovoleno také uvésti poměr zase obrácený, když jsem uvedl zde poměr jednoho okresu. Obec Brandýs n. Lab.: začátkem r. 1928 podle výkazu berního úřadu činily nedoplatky obecních přirážek 2,146.000 Kč. (Výkřiky.) S ohledem na očekávané odpisy vzato r. 1928 do obecního rozpočtu jen 740.000 z opatrnosti, předpis na r. 1928 činil 444.150 Kč, na r. 1929 320.304 Kč, na rok 1930 389.975 Kč, tedy dohromady měla obec obdržeti za tato 4 léta 1,894.429 Kč, ve skutečnosti však obdržela za léta 1928-1930 pouze 1,104.068 Kč, tedy méně o 790.361 Kč. (Slyšte!)

Podle rozpočtů upravených zemským úřadem měla obec obdržeti z vyrovnávacího fondu r. 1928-1930 1,519.998 Kč, ve skutečnosti obdržela pouze 965.059 Kč, tedy méně o 554.939 Kč. Má tedy za berním úřadem 790.361 Kč, za vyrovnávacím fondem 554.939 Kč, tedy úhrnem 1,345.300 Kč. (Slyšte!) Kdybych je tedy obdržel, nemusil bych mluviti o sanaci obecní samosprávy brandýsské.

Je také zajímavo, jak se upravují rozpočty. Mám zde definitivně upravený rozpočet okresu brandýsského na r. 1930. Přečtu jen položky, které byly škrtnuty: na oslavu 80. narozenin T. G. Masaryka 2.000 Kč (Slyšte!), na zřízení fondu pro nevylečitelné choré 20.000 Kč, na okresní chorobinec 50.000 Kč k témuž oslavnému účelu. Tyto všechny položky byly škrtnuty přes to, že zemský výbor vyzval okresní výbory, aby byly 80. narozeniny p. presidenta důstojně oslaveny! (Výkřiky.)

Zemědělství. Příspěvek vodohospodářskému svazu 600 Kč škrtnut; polabskému melioračnímu spolku příspěvek 100 Kč škrtnut: témuž nájem 3.000 Kč škrtnut; melioračním družstvům příspěvek 10.000 Kč škrtnut.

Živnostenské školství. Příspěvek živnostenské pokračovací škole holičů 1.000 Kč škrtnut. Odborné pokračovací škole kovodělníků příspěvek 1.500 Kč škrtnut. Odborné ženské oděvní škole pokračovací příspěvek 1.500 Kč škrtnut.

Školy občanské. Příspěvek na stavbu občanské školy v Neratovicích a Všetatech 90.000 Kč škrtnut.

Silnice. Příspěvek obcím na úpravu a stavbu silnic 150.000 Kč škrtnut.

Mimořádná potřeba na dlažby a přestavby silnic škrtnuta celá ve výši 2,737.000 Kč.

Uznán nekrytý schodek 1,127.925 Kč. Z vyrovnávacího fondu dáno pouze 282.000 Kč a když to dobře dopadne, dostane p. okresní hejtman ještě 112.000 Kč. Tedy celkově uznán schodek 1,127.925 Kč. Příspěvek na něj ve výši 394.000 Kč. Při tom mu bylo nařízeno, že musí v prvé řadě platiti úmor a úrok z dluhů. Kdyby to udělal, pak musí zastaviti platy okresním zaměstnancům, zejména cestářům.

Tady vidíme nejlépe, k jakým důsledkům vede zákon č. 77 a č. 76 v jednotlivých obcích a okresech. A teď, prosím, vždyť se také stávají mimořádné události. Na př. r. 1929 o velké zimě zaplatil jsem jen za odklízení sněhu 50.000 Kč a neměl jsem ani haléře v rozpočtu. Měl jsem to nechati? Nemohl, poněvadž by pak vzrostlo obci nebezpečí, že bude muset eventuelně platiti úrazy chodců na ulici atd.

Pomrly všechny stromy. Z čeho mají se obnovovati sady? Nevíme, když takto samosprávné hospodářství jest škrceno, jak jsem zde uvedl. Říkalo se, že zákonem č. 77 zavede se do samosprávného hospodářství pořádek. Nyní vypadá ten pořádek takto. Před zákonem č. 77 jsme měli rozpočty schválené nejdéle v březnu následujícího roku. Po zavedení pořádku zákonem č. 77 byl mně schválen rozpočet za r. 1928 4. ledna 1929, rozpočet za r. 1929 4. prosince 1929 a rozpočet za r. 1930, ačkoliv píšeme dnes konec listopadu, není dosud schválen. (Veselost.)

Takové je to hospodářství, které bylo zavedeno do samosprávy zákonem č. 77. Pak ať vystoupí některý z kritiků a chce obviňovati ty, kteří jsou v čele samosprávy, že si počínají nehospodárně, že neumějí hospodařiti s cizím, že vyhazují peníze atd. Rád bych takového kritika, který vystoupí na tuto tribunu, posadil do těchto poměrů, aby dokázal, jak on dovede hospodařiti. (Výborně!)

Dávkový systém byl rozšířen zákonem č. 77, ale běda obci, která má všechny dávky zavedeny, jako na př. obec, kterou spravuji já. To znamená, že máme ročně 52.656 nových položek a tolikéž platebních předpisů, nepočítaje k tomu upomínky. Když jsem do rozpočtu zařadil na tu agendu pro výpomocnou kancelářskou sílu 3.000 Kč, byly mně škrtnuty. (Slyšte!)

Ale zajímavé jest: na jedné straně se zavádějí dávky, na druhé straně se nechávají pokuty, které obec může uložiti podle §u 33 a §u 62 zákona z r. 1864 ve prospěch chudinských fondů ve stejné výši do 2 až 20 Kč. Vždyť se tomu dnes každý směje, když starosta uloží 2 až 20 Kč pokuty. Co dnes znamenají 2 až 20 Kč?

Zákonem č. 77 byl také otřesen úvěr komunální. Do 1. ledna 1928 mohly obce uzavírati zápůjčky a přejímati záruky usnesením obecního zastupitelstva ve smyslu §u 23, odst. 1, čís. 2 obecní finanční novely č. 329 z r. 1921, jestliže nebyla tím obec zatížena déle než do konce roku, nebo když šlo o zatížení déle trvající, jestliže zúrokování a umoření celkového dluhu nevyžadovalo více než 20% přirážky k daním přímým. Záruky nabyly moci práva pravoplatným usnesením obecního zastupitelstva, tedy buď nebyly podány námitky anebo byly konečným rozhodnutím zamítnuty. Půjčky však vyžadovaly schvalovacího aktu dohlédacího úřadu. Tato náležitost byla zdůrazněna i spořitelním zákonem č. 302 z r. 1921 v §u 15, písm. d), při čemž bylo městským spořitelnám zakázáno poskytovati zápůjčky svým zakladatelům. Zákon č. 329 z r. 1921 zakázal zápůjčky, jimiž obec zároveň přejímala neobmezené ručení za závazky dotčeného peněžního ústavu. Ústavy peněžní byly pak kryty právem, vynutiti ve formě obecních přirážek zaplacení exekvovatelných peněžních plnění v Čechách zákonem č. 51 z r. 1883 ř. z. Tato úvěrová jistota byla otřesena novelou č. 77 z r. 1927 limitováním přirážek a limitováním zadlužení obcí a okresů a znemožněním, dosíci splácení půjčené valuty, jakož i nedostatečnými příspěvky vyrovnávacích fondů. Úvěr obci byl podlomen, když i exekuce proti obcím z důvodu §u 15 exekučního řádu č. 79 z r. 1896 ř. z. byly bezúspěšné.

Nelze upříti, že projednávaná novela jest určitým pokrokem, ale není vyřešením otázky komunálního úvěru. Zadluženost stoupla, poněvadž byly doporučovány samotným zemským vyrovnávacím fondem zálohové zápůjčky. Tvoříme v přítomné době různé fondy. Nebylo by snad účelným zříditi také oddlužovací fond pro naši samosprávu nebo zřízení určitého peněžního centra pro levný úvěr komunální, který by převzal konversi samosprávných dluhů na mírný úrok a mírné anuity? I když nás tyto osnovy plně neuspokojují, jsou velkým mravním zadostiučiněním stanovisku čsl. strany národně socialistické k oběma těmto zákonům. (Výborně!) Samosprávné hospodářství bylo v minulých letech velmi často předmětem jednostranné, zaujaté, nevěcné, nespravedlivé a někdy nepřátelské kritiky stran, těch stran, které se nemohly spřátelili s faktem, že politický převrat přivodil demokratisaci volebních řádů do samosprávných korporací a otevřel brány vrstvám socialistickým, privilegovanými volebními řády dosud ze správy obcí, okresů a zemí vyděděným. Padla zde velmi často hanlivá slova o socialistickém hospodářství, nehospodárnosti a volání po znovuzavedení privilegovaných volebních řádů, aby v samosprávě podle ideologie těchto stran vládl jen ten, kdo platí přímé daně a přirážky, a vyloučen byl ze samosprávy ten, na nějž nejtíživěji doléhá břemeno daní nepřímých a spotřebních dávek.

Ještě dnes pan kol. Beneš, i když jen nepřímo, volal po takovémto opatření, aby v samosprávě rozhodoval jenom ten, kdo platí přímé daně. Přimlouval se také za to, aby přirážkám byla podrobena daň důchodová. Uváděl pro to také zde důvody. Budiž mi dovoleno, abych zase uvedl protidůvody.

Jestliže srovnával příjem toho, který platí daň výdělkovou, s příjmem toho, kdo má pevný důchod, tedy zapomněl říci, že ten, kdo podniká, může si již přirážky zakalkulovati do režie, kdežto ten, kdo jest odkázán na pevný plat, si nemůže zakalkulovati do režie tyto přirážky. Tedy přece jenom je zde rozhodně určitý rozdíl. Nemůžeme přece říci, že jsou zde vrstvy, které neplatí na samosprávu nic. Domnívám se, že tomu tak není, poněvadž dnes všechny vrstvy platí na samosprávu, ježto byly donuceny všechny obce i okresy, aby zavedly zejména spotřební dávky, a spotřební dávky platí každý bez rozdílu, ať má korunu v kapse nebo milion. A nota bene platí dávky, které jsou velmi nesociální, poněvadž, když má jednu korunu v kapse, platí stejnou dávku spotřební, jako ten, který má v kapse milion.

Dnes již konečně přestávají po zkušenostech se zákonem čís. 77 tyto výtky a po novelisaci tohoto nešťastného zákona počaly stejně volati strany měšťácké jako strany socialistické. Dalšího zadostiučinění dostává se čsl. straně národně-socialistické také v tom, že předložená vládní osnova o novelisaci zákona č. 77 převzala mnohé myšlenky z iniciativního návrhu klubu poslanců čsl. národních socialistů (Tak jest!) ze dne 5. března 1930.

Může-li nás něco rmoutiti, je to ta okolnost, že nebyl respektován náš návrh ve všech jeho bodech a zejména také že nebyl respektován § 5, kde doporučujeme, aby znovu v obcích, které mají nejméně 5.000 obyvatelů, byl jako tajemník ustanoven úředník konceptní s právnickou kvalifikací.

Domnívám se, že úkoly obcí jsou tak mnohotvárné, tak různorodé a tak složité, že vyžadují v obcích, kde je nejméně 5.000 obyvatel, aby v čele administrativního úřadu obecního stál úředník s plnou právnickou kvalifikací.

Nezapomněli jsme ani při jednání o této novele na samosprávné zaměstnance. Při jednání v lůně vlády uplatňovali jsme požadavek, aby vláda vhodným způsobem vykonala vliv na samosprávné korporace, aby vyplatily svým zaměstnancům k 1. prosinci také vánoční příspěvek v té výši, jako jej poskytl stát svým zaměstnancům. Uplatňovali jsme dále svůj vliv, aby vláda vhodnými pokyny vyzvala také samosprávu, aby upravila poměry svých staropensistů a aby také upravila poměry okresních cestářů.

Vládou bude a již také bylo učiněno opatření, aby samosprávné korporace obdržely příslušné pokyny v tomto směru.

Podle prohlášení důvodové zprávy je tato vládní osnova opět jenom provisoriem, je tedy potřebí, abychom se včas starali, aby toto provisorium se nestalo definitivem, abychom přemýšleli o prostředcích, které by mohly ozdraviti hospodářské poměry naší samosprávy.

A tu, máme-li dospěti k sanaci samosprávy, je především třeba: 1. aby byl učiněn v berní administrativě naprostý pořádek a aby samospráva co nejdříve obdržela dlužné přirážky; (Výborně!) 2. aby výdělečné podniky samosprávné a majetek samosprávný byly osvobozeny od daně výdělkové, obratové a pozemkové; 3. aby byla umožněna konverse dluhů a levný úvěr; 4. aby byl utvořen společný pensijní fond pro samoprávné zaměstnance; (Výborně!) 5. aby konečně nastalo převzetí úkolů podle §u 20 zákona ze dne 7. února 1919, č. 76, novela k obecnímu zřízení, které zní: "Širší obory samosprávné, po případě státní správa převezmou tyto obory posavadní působnosti obecní; t. j.: 1. věcný náklad na školství obecní, 2. policii bezpečnostní a polní, 3. policii zdravotní a mravnostní, 4. stavbu a udržování silnic, (Výborně!) 5. správu chudinskou a ústavy dobročinné." (Souhlas.)

Budeme se domáhati i daňového zrovnoprávnění městských spořitelen s okresními hospodářskými záložnami, aby ony mohly býti účinnou oporou a podporovatelkami svých zakladatelek - obcí.

Svobodná obec je základem státu - řekl kdysi rakouský státník Schmerling, tuhý centralista. Chceme míti samosprávu svobodnou, zbavenou poručníkování byrokracie. Máme dostatek odvahy, houževnatosti a trpělivosti, abychom svojí spoluúčastí ve vládě tuto svobodu samosprávě vybojovali. Neustaneme, dokud se tak nestane, a proto budem hlasovati pro předloženou vládní osnovu, neboť ona znamená nejen zadostiučinění pro nás, nýbrž i krok kupředu v tomto našem zápase. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. dr Holota. Uděluji mu slovo.

Posl. dr Holota (maďarsky): Ctená poslanecká snemovňa! Pri pojednávaní zákona čís. 77/1927 o finančnom hospodárení samosprávnych sborov som svojho času vyložil svoje obavy, že tento zákon neprispeje k sanácii hospodárenia mest a obci a že kýžené výsledky sa nedostavia.

Finančné hospodárenie mest a obcí nielen že nebolo usporiadané, ale od čias nastúpenia platnosti zmieneného zákona holo ešte viac zmätené. Len tri roky uplynuly od tej doby a vláda pre neudržiteľnosť pomerov už zasa musí siahnuť k reforme.

Pri vynesení zákona č. 77/1927 bol pán minister financií vedený dvoma hlavnými hľadískami: Jedným bol zreteľ na bernú nosnosť poplatníkov a ich šetrenie, druhým však bola štabilizácia rozpočtov obcí. Dnes už bezosporne možno konštatovať, že ani jedna z týchto intencií splnená nebola, čo sa dokazuje najväčšmi neblahými finančnými pomery mest a obcí.