Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: dr Lukavský, Roudnický, Špatný, Taub, Zierhut.

Zapisovatelé: Chalupník, Pik.

179 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: min. předseda Udržal; ministři Bechyně, dr Czech, dr Engliš, Mlčoch, dr Šrámek.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 83. schůzi poslanecké sněmovny.

Dovolené dal jsem: na dnešní schůzi posl. Venclovi, Chalupníkovi, Stivínovi, dr Dolanskému - pro neodkladné záležitosti; dodatečně na tento týden posl. dr Tiso z rodinných důvodů.

Došla naléhavá interpelace.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Naléhavá interpelace posl. Navrátila, Světlíka a druhů ministru financí, že berní správy ukládají nemožné povinnosti družstvům a peněžním ústavům.

Předseda (zvoní): Došly odpovědi na dotazy.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Odpovědi:

min. nár. obrany na dotazy posl. inž. Kalliny:

o vojínovi Heřmanu Janatschke od 7. baterie dělostřeleckého pluku č. 11 v Košicích, který leží těžce nemocen 8 týdnů (č. D 287-III a k č. D 287-III),

o vojínu Heřmanu Janatschke od dělostřeleckého pluku č. 11, 7. baterie v Košicích, který, vykonávaje vojenskou službu těžce onemocněl a následkem toho stal se pravděpodobně pro celý život neschopným výdělku (č. D 317-III);

min. školství a nár. osvěty na dotaz posl. Sladkého o trvalém zachování státního učitelského ústavu v Čáslavi (č. D 245-III).

Předseda (zvoní): Přistoupíme ke společnému jednání o prvých čtyřech odstavcích pořadu, jimiž jsou:

1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 703), kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 15. června 1927, č. 77 Sb. z. a n., o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy (tisk 781).

2. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 701) zákona o dani z piva (tisk 782.).

3. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 702), kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n., o přímých daních (tisk 783).

4. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 773), kterým se prodlužuje platnost zákona o dávkách za úřední úkony ve věcech správních (tisk 789).

Budeme pokračovati v rozpravě, započaté ve včerejší, 82. schůzi sněmovny.

Přihlášeni jsou ještě řečníci: na straně "proti" pp. posl. Juran, Kunz, Štětka; na straně "pro" pp. posl. dr Černý, Špaček, Gläsel, Bergmann, dr Hajn, Vaněk, Richter.

Dávám slovo panu posl. dr Černému.

Posl. dr Černý: Slavná sněmovno! Doba tří let, která uplynula od přijetí daňové reformy a zákona č. 77 z r. 1927, je relativně dosti dlouhá, aby mohlo býti posouzeno, zda předpoklady, za kterých daňové zákony byly sdělány, byly splněny nebo se plní a zda dosaženo výsledků, které od nich byly očekávány.

Co bylo úkolem daňové reformy? Úkolem jejím bylo především zjednodušiti náš komplikovaný daňový systém, zavésti přehlednost a jasnost do daňových předpisů. Neposledním úkolem a řekl bych nejdůležitějším bylo spravedlivé rozvrstvení daňových břemen na veškeré poplatné vrstvy a konečně podstatné snížení veškerých daní, kterého bylo také skutečně dosaženo. Rozsáhlá amnestie byla protikladem zvýšení berní morálky, které zákonodárci očekávali. Byl-li však tento předpoklad splněn, o tom si dovolím později promluviti několik slov.

Není sporu o tom, vážení pánové, že dosaženo bylo mnoho. Musím loyálně konstatovati, že daňová reforma přinesla značný přehled a značné zjednodušení. Řekl jsem již, že přinesla podstatné snížení našich berní, zejména pokud se týče daně důchodové a zvláště daně výdělkové, všeobecné i zvláštní. Přes to, že daňová reforma sledovala tyto veliké úkoly, které, jak jsem podotkl, z části jsou splněny a z části se splní, bylo přirozeným zjevem, že rozsáhlý tento zákon o němž můžeme říci, že patří k největším zákonům v naší republice vedle zákona o pozemkové reformě, vedle velikého zákona o starobním a invalidním pojištění - byl podroben, jak přirozeno, všestranné kritice z řad oposičních i z řad koalovaných stran, kritice objektivní i méně objektivní. Přes to, že na tomto zákoně pracovaly naše nejlepší finanční síly, skuteční odborníci, kteří byli vyzbrojeni všemi poznatky vědeckými i praktickými, jež poskytuje moderní finanční věda, nemůžeme se diviti a také nikdo střízlivě uvažující se nebude diviti, že zákony tyto nemohou býti a nejsou absolutně dokonalé a spravedlivé, poněvadž žádný zákon v žádném státě, v žádné době a v žádné koalici nemohl býti absolutně spravedlivým a objektivním. Zákon může býti objektivním a spravedlivým pouze relativně. To platí i o těchto zákonech, jež jsou předmětem dnešní debaty.

Řekl jsem, vážení pánové, že kritika byla velmi bohatá. Vycházela ode všech stran, ode všech poplatných vrstev. Je to zcela přirozené. Každý zákon daňový je lex dura. Kdyby byl se stanoviska finanční správy sebe objektivnějším, se subjektivního hlediska poplatníka je zákonem tvrdým. Vzpomínám při této příležitosti na obsáhlou kritiku, která se týkala daně pozemkové. Měl jsem čest býti referentem o této dani. Co bylo vše vytýkáno dani pozemkové? Že je nízká, že je neúměrná, že není valorisována, že je nespravedlivá se zřetelem k ostatním poplatným vrstvám a nevím ještě co. Hájil jsem tehdy tuto daň poukazem, že je jiného charakteru než ostatní výnosové daně, že je snad na pohled nízká a snad v očích jiných poplatných vrstev i nespravedlivá, ale že je to daň předepisovaná z čistého katastrálního výnosu, který je sice nízký, avšak že je to daň, která se musí platiti vždycky, za všech okolností, i když rolník nevydělává. Tehdy jsem řekl, že se můžeme velmi brzy dočkati doby, kdy tato poměrně nízká daň se bude zdáti daní těžkou, svízelnou a nespravedlivou. (Tak jest!) A v této době jsme dnes, velectění pánové! Víte, že v mnohých krajích rolníci nejsou ve svém hospodářství aktivními, ne letos a loni, nýbrž již předloni, jinými slovy, že rolník již třetí rok platí pozemkovou daň ne z výtěžku, nýbrž z pasivity svého hospodářství. (Tak jest!) Rolník dnes - a já jsem to tehdy řekl - platí daň pozemkovou z podstaty svého statku, rolník si dnes na daně dluží. To není zjevem zdravým a tato daň nemůže býti produktivní. Vážení pánové, jsme tak rozumní, že víme, že nemůžeme žádati nějakých změn v tomto směru. Nečiníme tak, poněvadž víme, že poměry jsou dnes silnější než zákon, ale žádáme a musíme žádati, aby berní úřady v praksi vymáhání daní byly tolerantnější, uznalejší a spravedlivější. (Výborně! - Potlesk.)

Bylo zde o této věci již mluveno a proto řeknu jen stručně toto. Dnes jsou exekuce na venkově všeobecným zjevem, exekuce u rolníka je něčím, před čím se dnes již nikdo nezastavuje. (Posl. Hruška: Ale ne u velkostatkářů!) Nemám možnost sledovati, zda také u velkostatkářů, ale jistě u rolníků menších, středních i větších na venkově. Vznášíme apel na p. ministra financí, aby byl v tomto směru dán berním úřadům a berním správám příkaz, aby prakse vymáhání berní byla tolerantnější. Statistika ukazuje, že o nejméně daní přichází stát právě u rolníka. U rolníka nemůže stát o daně vůbec přijíti, poněvadž má možnost zajistiti si je kdykoliv a jakkoli. Není tomu tak již u průmyslu. Také protestujeme proti tomu, aby exekucemi byly působeny zemědělcům zbytečné výlohy v tom smyslu, že se přikročuje mnohdy hned a bez jakéhokoli odůvodnění ke zřizování vnucených správ a k exekučním prodejům.

Mám příklad, který se mi dostal včera do rukou. Pozemková daň, která byla předepsána 16 korcovému rolníkovi na r. 1929, nebyla v důsledku zeměd. krise doposud zaplacena a rolníkovi onomu nebylo posečkáno, nýbrž na 9 prosince, stanovena je dražba jeho chalupy. To myslím, je zbytečné i se strany finančního eráru, je to při nejmenší superfluum, když bychom chtěli býti hodně objektivní a tolerantní. (Výkřiky.)

Vážení pánové! Tyto zjevy jsou v celé republice, tyto zjevy jsou zejména v krajích chudších a na Slovensku. Zejména ze Slovenska dostáváme spoustu stížností, a já prohlašuji, že to by nebyl pravý způsob a pravá methoda, kterou by se vychovával rolník náš, zejména v těchto krajích ke státnosti a příchylnosti k republice. Berní úřady musejí si získati důvěry poplatnictva, musejí přestati býti postrachem. Je pravda, a já jsem to loyálně konstatoval, že i v tomto směru bylo po zavedení reformy berní mnoho získáno, mnoho napraveno, ale doposud ne vše.

Žádali jsme již mnohokráte, a zmínil se o tom svého času, myslím, v loňském svém exposé p. ministr financí dr Engliš, aby byly daně předepisovány včasně. Řekl tehdy dr Engliš, že obecenstvo a poplatnictvo naše nemusí a nemá příčiny stěžovati si tak do výše daní, jako do nevčasného ukládání daní. A to je, vážení pánové, pravda. Divím se, že po smutných zkušenostech, které jsme v tomto směru měli a prodělali po převratu, kdy stát právě nevčasným předepisováním daní a v důsledku toho nevčasným vymáháním přišel o veliké miliony, o stamiliony a snad i o miliardy daní, jsme zde neudělali nápravu.

Vážení pánové, je přirozeno, že nesmíme žádati všechno od státu, že nesmíme dělati výtky a činiti odpovědným jen stát. Musíme hleděti, abychom také občana-poplatníka vychovávali k povinnostem, které vůči státu plniti má. Jen tak můžeme splniti všechny veliké předpoklady, které stát si ukládá a které plniti má; jen tak můžeme plniti všechny problémy hospodářské, kulturní a sociální, dovedeme-li přesvědčiti poplatníka, že jest jeho občanskou povinnosti platiti daně, ba že je to jednou z prvních jeho občanských povinností, poněvadž bez příjmů, bez daní svých poplatníků nemůže stát existovati a vykonati to, co od něho všichni požadujeme. Proto je povinností naší, vážení pánové, a zejména povinností parlamentu a volených zástupců lidu, abychom v této věci byli k občanstvu a k těm, kteří nás posílají sem, objektivními, abychom jim řekli vždy pravdu, abychom se o ně starali, ale nikdy při tom nepropadli v to, co se jmenuje politická demagogie. Něco takového řekl, myslím, dr Engliš, když si stěžoval, že daňová reforma neplní svých úkolů, že neznamená příliv daní, který se očekával. Řekl přibližně tehdy, že v otázkách daňových musíme nechati mluviti berní úřady a že musíme přestati s politikou licitací a politikou intervencí. Vážení pánové, jest na tom velmi mnoho pravdy, a proto musíme nejen žádat od státu, nýbrž také poučovat ty, které máme zastupovat. Musíme si uvědomiti, že jako stát malý, hraničně i počtem obyvatelstva, máme tím větší povinnosti právě k potřebám státu. A proto musí býti devisou naší politiky: jsme-li státem malým, musíme býti velikými v porozumění pro veškeré potřeby státní.

Nejsme státem chudým a bylo by dobře, kdybychom si to přestali říkat. Máme všechny podmínky pro zdárný vývoj našeho státu, máme prvotřídní zemědělství, zemědělství vysoké kultury, máme zdravý průmysl, který dovedl opanovat i světové trhy přes nejtěžší konkurenci a nejtěžší krisi, máme pracovitého dělníka, máme i svoji inteligenci, která stojí na výši. A proto musíme dbáti, aby žádná z těchto složek, ať je to kterákoliv, necítila se býti ve státě utlačována, necítila se býti odstrkována, (Potlesk.) poněvadž tenkráte, kdyby kterákoliv z těchto vrstev trpěla a necítila se spokojenou, tímže okamžikem je ohrožen zdárný vývoj státu. (Souhlas.) Proto musíme všichni - a jest si to dobře při této daňové debatě připomenouti - společně bez rozdílu politického přesvědčení, bez rozdílu národnosti jíti společnou cestou k podpoře státu a programem naší politiky musí býti pro všechny doby příští: chceme-li plniti veliké úkoly, před které postavily nás dějiny, musíme míti pro svůj stát náležité porozumění. (Potlesk.)

Řekl jsem, že několika slovy zmíním se o berní morálce. Bylo zde mluveno o této věci mnoho již roku loňského a bylo při tom velmi zarážející a překvapující, když sám pan ministr financí dr Engliš prohlásil, že berní morálka, jejíž zvýšení bylo očekáváno a která měla vyjíti z toho přirozeného fakta, že berní reforma přináší tak podstatné slevy v daních poplatnictvu, se nezvýšila, nýbrž naopak zhoršila. To je problém, na kterém bude nutno pracovat a kterého si budeme nuceni velmi pilně všímat.

Vážení pánové! Loňského roku anebo při letošní rozpočtové debatě na jaře, nevím kdy, bylo zde řečeno, že dělník nemůže utéci daňové povinnosti. Je to pravda. Při systému daně srážkové nemůže dělník utéci, dělník je postižen vždycky a za všech okolností. Ale druhý, kdo je postižen, je právě zemědělec, poněvadž také zemědělec nemůže podat fasi falešnou, fasi, která by neodpovídala skutečným poměrům, poněvadž hospodářské i finanční poměry u zemědělce jsou evidentní, jsou notoricky každému známy. Jiná ovšem je otázka u těch, pro které právě vydána byla dnešní naší vládou novela, o níž právě jednáme. Jiná je otázka, můžeme-li toto všeobecně říci u těch, kteří podrobeni jsou dani výdělkové, ať dani všeobecné nebo docela dani zvláštní.

Vážení pánové! Je jistě neobyčejně zarážejícím zjevem, jestliže si všimneme toho, že zvláštní daň výdělková vynesla r. 1927 ca 250 mil. Kč a r. 1928 pouze 41 mil. Kč. To je zjev, který, jak jsem již řekl, zaráží.

Pomoci má, jak jsem již řekl, projednávaná novela. Novela tato odstraňuje vady aspoň ty nejkřiklavější, bylo o tom velmi důkladně promluveno ústy zpravodaje p. dr Patejdla, a já jenom letmo se zmíním o těch nejdůležitějších změnách. Je to ustanovení o holdingových akcích. Toto ustanovení bylo nutné, je oprávněné a je spravedlivé, poněvadž ve směru tomto byl finanční erár značně zkracován. O věci této promluvil velmi obšírně p. ministr financí dr Engliš a také o tom napsal myslím v předvčerejších "Lidových Novinách" obšírný článek.

Pokud se týče zvláštní daně výdělkové, zvyšuje se sazba z 8 na 9%. Nejdůležitější vsak ustanovení při zvláštní dani výdělkové je, že se pro budoucno zamezuje obcházení zákona tím, že by ucházely zdanění všeobecné i zvláštní reservy, ze kterých byly tvořeny fondy, které, jak důvodová zpráva velmi jasně říká, zdanění zpravidla ucházely. Tedy toto je nejdůležitější změna ku prospěchu zvýšení berního výnosu těchto daní.

Několik slov, vážení pánové, chtěl bych říci o dani z piva. Zákonem, který projednáváme, zrušuje se zákon č. 676 z r. 1920. Myslím, že již dávno nebylo takové svornosti při zvýšení některé daně, jako je tomu právě zde. Při vysoké konjunktuře, při horentním poklesu cen surovin, chmele a ječmene pivovary cenu piva nesnížily ani nezvýšily jeho jakost. Vážení pánové, tyto vysoké zisky pivovarníků, které správně postihovány jsou zvláštní výdělkovou daní a které postihovány budou i pro futuro, šly z jedné strany - a hlavně - na účet zemědělce, a na druhé straně na účet konsumenta. Na účet zemědělce dvakrát, poněvadž zemědělec je zde i konsumentem i producentem.

Zmiňuji se jen letmo o §u 21 tohoto zákona, kde má ministerstvo možnost oněm pivovarům, které prokáží existenční ohrožení, sleviti nebo úplně prominouti tuto daň. Bojím se, že tohoto paragrafu bude zneužíváno. Chápu situaci malých pivovarů, na které je pamatováno v §u 19, ale nedovedu rozuměti, aby pivovary silnější, větší, které prodělaly několikaletou, přímo neslýchanou konjunkturu, mohly se obraceti s takovými nebo podobnými žádostmi na ministerstvo.

Vážení pánové, přicházím nyní k poslední otázce, o níž chci mluviti, totiž k novele zákona č. 77. Je všeobecně známo, že státní správa sledovala osudy naší samosprávy již záhy po převratu, a sice již r. 1921, kdy vydala dva důležité zákony, a to zákon o úpravě finančního hospodářství obcí a měst s právem municipality, a dále zákon, kterým se přikazuje samosprávným svazkům výnos některých státních daní. Pak přišel zákon č. 77. Vážení pánové, vy všichni víte, že zákon tento vyvolán byl abnormálními poměry v naší samosprávě, zejména pokud se financí samosprávy obecní týče, kteréž byly vyvolány desolátními poměry válečnými i poválečnými a pak také rozvratem naší valuty. Mnohé naše obce nechtěl bych anebo nemohl bych to říci o všech - opustily stanovisko hospodárnosti, opustily zásadu odpovědnosti a vrhly se mnohde na podniky, které neodpovídaly nosnosti a daňové schopnosti té které obce. Vzpomeňme, vážení pánové, jaký byl stav před vydáním a uzákoněním zákona č. 77. Co tu bylo protestních schůzí občanstva i menších nebo větších měst, na kterých se protestovalo proti nemožné výši přirážkové, které vysílaly deputace i do parlamentu. Zjev, že vybírány byly 1000%ní přirážky anebo ještě větší, nebyl ničím zvláštním a ničím ojedinělým. Nedivme se proto, vážení pánové, že touto politikou, pod kterou tak těžce úpěli poplatníci, pod kterou úpělo i soukromohospodářské podnikání, v takových obcích hynul i průmysl a stěhoval se z těchto obcí tam, kde bylo daňové zatížení snesitelnější.

Náklady, které byly požadovány mnohými obcemi, nebyly v poměru k poplatní síle občanstva. To bylo, vážení pánové, stejně v městech jako na venkově. Bylo by vsak velmi nespravedlivé generalisovati moje tvrzení. Bylo jistě mnoho obcí, které si byly vědomy svých povinností a které hospodařily řádně a dobře. A přiznávám a chápu, že pro tyto obce zákon čís. 77 byl v mnohém směru zákonem tvrdým nebo ostrým.

Ale prospěch a užitek, který zákon tento samosprávě přinesl, není v žádném poměru s újmou nebo se škodou, která byla přinesena těm obcím, které hospodařily řádně.

Pan ministr dr Engliš několikráte zdůraznil, že rozsah rozpočtů obecních financí našich je stále ještě vysoký a že eventuelním požadavkem veřejnosti a státní správy musí býti, aby finance obecní ve svém rozvoji nahoru byly stabilisovány.

Několik slov o úkolech našich obcí. Co je úkolem našich samosprávných jednotek a našich venkovských obcí? Úkoly jsou veliké a četné. Jestliže uvážíte, že naše vesničky vezměme si za vzor malé obce v našich chudičkých krajích horských, Českomoravské vysočině anebo na Slovensku - mají se starati o chudinství, o péči sociální, humánní, o péči kulturní, o péči hospodářskou, o hygienu venkova a nevím o co všechno ještě, pak všichni musíte se zcela objektivně a spravedlivě ptáti, kde na to taková obec má vzíti prostředky? Vážení pánové! Tím vzniká problém, který nazýváme vylidňováním venkova a proti kterému pracujeme a musíme pracovati.

Můžeme se diviti, že utíká člověk, utíká poplatník, dělník z takové obce šumavské nebo Českomoravské vysočiny? Můžeme se diviti, že odchází odtamtud? Vždyť se mu tam nic nedává! On je odříznut i od veškeré kultury. V jakém svízelném postavení stojí taková malá obec v ohledu kultury! Nejen nemá divadla, nemá knihovny, čítárny, biografu, ale nemá jich také ani poblíž. Vždyť máme příklady, že jen do okresního města je z takové vesničky 10, 15, na Slovensku i 30 km bez dráhy.

To jsou zjevy, které musejí zaměstnávati státní správu, až přijde ke konečné úpravě samosprávných financí a rozdělení úkolů mezi stát, země, okresy a obce, a tento problém musí býti vzat v úvahu. (Výborně!)

Podívejte se, jak tuto otázku řeší Anglie, jeden z největších států s největší tradicí samosprávy. Jaké je zařízení v Anglii? Nejmenší jednotky samosprávy t. zv. farnosti mají své povinnosti k samosprávě, ale tak nepatrné, že i pro nízký rozpočet skoro nic neznamenají a dokonce jsou tyto povinnosti pouze fakultativní. Když je taková slabá farnost nemůže předsevzíti, nemusí: ostatně jsou to jen starosti o hřiště, koupaliště, o obecní cesty, hřbitovy a pod. Vyšší samosprávné jednotky v Anglii, kterými jsou venkovské a městské okresy a města, mají už vyšší úkoly, které opatřují nejen pro sebe, nýbrž i pro nižší jednotky, které si jich opatřiti nemohou. Další, jaksi vrcholnou samosprávnou jednotkou je hrabství, kde se soustřeďují vyšší úkoly, jako péče o vyšší školy, školy živnostenské, pak chudinství, sociální péče atd. Takto rozřešila problém samosprávy Anglie. Nám musí býti vzorem princip, kterého je tam užito a který se osvědčil, t. zv. princip solidarity, kde se musí vyšší samosprávné jednotky v důsledku zákonných ustanovení starati o samosprávné jednotky nižší a musí jim pomáhati. Vážení pánové, to, myslím, musí býti konečným cílem i naší úpravy samosprávné, poněvadž nemůžeme nechati malé venkovské obce hynouti, nechati je odříznuty ode všech vymožeností doby.

Mnohdy byl vyslovován podiv, že konečně muselo dojíti k novelisaci zákona č. 77, nikoho však nemohla novelisace tato překvapiti. Pan ministr dr Engliš, když po prvé podával exposé o tomto zákoně v rozpočtovém výboru, opětovně prohlásil, že zákon tento je zákonem provisorním, že není ideálním a že dříve nebo později jej musíme měniti nebo novelisovati.

Podívejte se na Rakousko, které novelisovalo již po páté nebo po šesté svůj ústavní zákon z r. 1922, kterým se upravují poměry mezi spolkovým státem, zeměmi a obcemi, a rovněž tak Německo. Možná, že jste mnozí četli, že i v nedávném vstupním exposé nynějšího říšského kancléře dr Brüninga je věnován důležitý pasus úpravě samosprávných poměrů v říši německé, a úprava samosprávných poměrů je vzata tedy i do programu nynější německé vlády. Je zajímavé, co říká říšský kancléř: Jest nutno, aby v další úpravě finančních poměrů mezi říší, zeměmi a obcemi byla zejména obcím vrácena jejich odpovědnost - tedy poměry hodně podobné poměrům našim.

Vážení pánové! Jen velmi málo slov o některých nejdůležitějších ustanoveních osnovy. Vyrovnávací fond se zrušuje. To všichni vítáme zejména my, kteří jsme příslušníky a zástupci venkovských obcí. (Souhlas.) Stěžují-li si velká města a stěžoval-li si naň p. kol. Pik jako starosta po Praze největšího města v Čechách, máme tím více právo, ano i povinnost stěžovati si naň my, zástupci malých zemědělských obcí, které většinou z vyrovnávacího fondu neměly a nedostaly nikdy nic.

Vítáme zrušení vyrovnávacího fondu a jsme vděčni za ustanovení §u 11 novely, kde se zemím přikazuje, aby na potřeby obcí finančně slabých s nízkou daňovou základnou braly náležitý zřetel. Vítáme toto ustanovení.

Ke konci budiž mi dovoleno několik slov k zákonu č. 125 z r. 1927, totiž k zákonu o správní reformě. Chci oživiti slib vlády, chci jí připomenouti, co slíbila, když zákon tento byl přijímán i když na něm bylo pracováno. Chci vládě říci, že jest podle mého mínění na čase, aby přikročila ke zřizování nových okresních úřadů v okresech, které jsou soběstačnými a splňují zákonné podmínky. Výslovně prohlašuji, že bylo tehdy vládou slíbeno koaličním poslancům i různým deputacím, které zde byly, že jakmile se ukáže zákon v praksi, bude v poměrně krátké době přikročeno ke zřizování nových samostatných okresních úřadů a že okresům, které - jak zákon žádá - svou daňovou základnou, svou rozlohou a počtem obyvatelstva vyhovují, bude dán samostatný okresní úřad. Připomínáme to zcela loyálně s tím, že povinnost tuto musíme plniti a že tuto směnku vládě předložíme k honorování.

Vážení pánové, zákon z r. 1925 se v celku osvědčil, ovšem ne všude, což je přirozené. Je třeba, aby bylo někde sleveno z byrokratického stanoviska okresních úřadů a na druhé straně z neústupné orientace autonomistické.

Končím tím, že za svou stranu prohlašuji, že budeme dále pracovati a usilovati o to, aby byly dány samosprávě pokud možno v nejbližší době veškeré prostředky, kterých potřebuje, a aby byly vydány takové zákony, které rozvoj samosprávy do budoucna zaručují. My jsme si vědomi velké tradice naší samosprávy v době naší politické i státní nesamostatnosti. Toto vědomí zavazuje. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Juran. Dávám mu slovo.

Posl. Juran: Slavná sněmovno! K serii reakčních zákonů dnešní vládou předložených a posl. sněmovnou a senátem odhlasovaných předkládá vláda serii nových zákonů. Bylo to především prodloužení zločinné daně z obratu, která se přesunuje na konsumenty, uzákonění hladových cel ve prospěch agrární buržoasie, povinná změna semílání obilí a míchání mouky, dále odbourání ochrany nájemníků ve prospěch domácích pánů a řada jiných zákonů.

Souborem předložených vládních zákonů má býti provedena sanace samosprávy. Je to především vládní návrh zákona o dani z piva, dále vládní návrh zákona o přímých daních a konečně samostatný zákon, kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 15. června 1927, čís. 77 a nakonec prodloužení dávky z úředních výkonů.

Těmito návrhy zákonů má býti zachráněna samospráva před bankrotem, před úplným finančním krachem. Obce mají býti zachráněny zvýšenou daní z piva a úpravou daně výdělkové. Co však znamená tento zákon o dani z piva? Vláda se snaží sice přesvědčiti konsumentskou veřejnost, že touto daní budou dotčeny speciálně jen pivovary, jaká bude však skutečnost? V důvodové zprávě se uvádí, že pivovary a sklady nesmějí zvýšiti ceny piva ode dne účinnosti tohoto zákona v důsledku této daně. Co však znamená tato klausule, tento pasus?

V důvodové zprávě se nezakazuje jakékoli zvýšení ceny piva. Vyskytnou-li se tedy jiné okolnosti, budou míti pivovary možnost pivo zdražiti a jistě těch okolností bude dost. Při dnešní daňové morálce, o které bylo hovořeno již v rozpočtovém výboru, je na 100% jisto, že se pivovary budou snažiti přenésti tuto daň na konsumenty. Buržoasii se vždycky poskytla možnost zbaviti se daňových břemen a přenésti je na masy konsumentské. Dosud stamilionové zisky pivovarů zůstaly vládou nepovšimnuty. Nyní se daň z piva zvyšuje na 46 až 80 hal.

Nechť tedy hovoří sama důvodová zpráva, kterou vláda zvýšení daně odůvodňuje. Je to ohromné snížení surovin, t. j. ječmene a chmele, kterýmžto snížením náklad na výrobu piva ohromně klesl. Podle důvodové zprávy činila cena ječmene v dřívějších letech za 1 q asi 170 až 190 Kč, případně až 250 Kč a slad kolem 300 Kč. Toho času činí cena ječmene asi 130 Kč, sladu 215 Kč. Chmel ještě r. 1928 stál nejméně 1800 Kč za 50 kg a byly doby, kdy stál dokonce 5000 Kč za 1 q, kdežto nyní stojí již jen asi 500 Kč.

Podle výkazu o výstavu piva r. 1929 vystaveno bylo okrouhle 11˙5 mil. hl piva a zdaněno pro tuzemsko asi 11,300.000 hl, čemuž odpovídá celková státní daň z piva v částce 297 mil. Kč a zemská asi 104 mil. Kč. Důvodová zpráva uvádí zaokrouhlenou číslici vystaveného piva.