Předseda (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že jeho řečnická lhůta již uplynula.

Posl. Śliwka (pokračuje): Stran těchto všech protifašistických listin volební komise odkládala své rozhodnutí, nařizujíc vládnímu komisaři, aby prozkoumal pravost podpisů a vysvětlil jiné pochybné otázky.

Listiny protifašistického volebního bloku byly opatřeny tisíci podpisy dělníků a sedláků. Nyní správní úřad na popud polské strany socialistické a jiných oposičních stran počal zjišťovati pravost podpisů. Polští dělníci a sedláci dobře vědí, co to znamená. Již nejednou se konalo takové zjišťování pravosti a vždy se naplnily žaláře těmi, kdož se odvážili projeviti své revoluční stanovisko. Začaly se tedy zase orgie násilí, aby dělníci a sedláci, kteří podepsali protifašistické listiny, byli donuceni odvolati své podpisy.

Fašismus a sociálfašismus, odkládající stranou rodinné hádky vždy, když jde o boj s revolučními dělníky a sedláky, chce volby zfalšovati. Jako odpověď na útok fašismu a sociálfašismu, na pokus učiniti protifašistické listiny neplatnými, pracující masy Polska a pracující masy Československé republiky a zvláště českého Slezska odpovídají záplavou protestů. Na schůzích a demonstracích, v továrnách, dolech a hutích již dnes mohutně rozléhá se protest proti novému útoku fašismu na volební práva pracujícího lidu Polska. Projevuje hlubokou nenávist mas fašismu a sociálfašismu a jejich nezvratnou věrnost k revoluční věci. Čím více zuří fašistický teror, tím výše silné dlaně dělníka a sedláka zdvihají prapor komunismu, prapor boje k porážce fašistické diktatury, o diktaturu proletariátu jak v Polsku tak i v Československé republice.

Jako odpověď na zbavení platnosti protifašistických volebních listin, na nichž nepochybně kandidují zástupci pracujícího lidu západní Ukrajiny a Bělorusi, rozléhá se po celém Polsku heslo: Všechny hlasy dělnické a zemědělské na listiny protifašistického dělnického bloku.

Polský proletariát Československa a s ním celý mezinárodní proletariát Československé republiky vznáší vášnivý protest proti těm fašistickým orgiím, bezpráví a násilí. Vyzýváme lid českého Slezska, aby vyšel na ulice, na schůze u polských hranic, aby projevil svou solidaritu s polským dělníkem. Ať ví polský fašismus, že v boji s dělníkem Polska bude míti co dělati s odvetou s naší strany. (Potlesk komunistických poslanců.) Celý proletariát Československé republiky vyslovuje bohatýrským revolucionářům v Polsku uznání a ujišťuje je svou pomoci v jejich boji s fašistickými biřici.

Krvavý fašismus Pilsudského má své tlapy nejen v Polsku, nýbrž i u nás. Koupené, prodejné duše a agenti polského fašismu v podobě polských národních, lidových, klerikálních a sociálfašistických stran hledají i zde krvavé oběti. Polská socialistická strana dělnická a polský blok Chobota-Buzka, těsně spolupracující s konsulem fašisty Pilsudského, jakož i pan Prokeš, vůdce sociální demokracie ve Slezsku, jsou ve službách polské defensivy - ochrany. Jejich organisace, lidé, ústavy a tisk jsou koupeny za jidášský groš polským fašistickým konsulem. Důkazů toho jest až příliš mnoho. Stačí jen pohlédnouti na nepatrný počet členů jejich organisací a velký počet placených sil. Veskrze zkorumpovaná polská fašistická holota na českém Slezsku má k disposici a na ochranu celý český policejní aparát. Před společným nebezpečím pomáhá český fašistický aparát polskému. Vidíme to dokonale nejen ve Slezsku, nýbrž i v zahraniční situaci na varšavské konferenci agrárníků, které se účastnili i zástupci Československa, na konferenci sinajské, bukurešťské, kde šlo o utvoření společné fronty proti jediné vlasti proletariátu, Sovětskému Svazu. Ale domníváme se, že jako polská buržoasie dostala u Kijeva, že se zastavila až ve Varšavě, tak i naši buržoasii naši [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 5. listopadu 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Okresní úřady na Těšínsku zakazují nám protifašistické schůze, stihají nám naše lidi soudy, vězením a trýzněním. Naše noviny jsou zabavovány za jakoukoliv poznámku. Vězení, vězení a vězení jde jedno za druhým. Za soudr. Matuškem, Krausem, Hrdličkou byl zatčen soudr. Badura z Lazů.

V čele ministerstva vnitra stojí sociálně fašistický agrárník dr Slávika v čele ministerstva spravedlnosti stojí sociálfašista dr Meissner. Podle slov sociálfašistů dobře sežije, když sociální demokrati jsou ve vládě, poněvadž oni nevládnou fašisticky, nýbrž sociálfašisticky. Jak demokraticky vládl ministr dr Slávik za demonstrací v Praze, dokazuje jeho rozkaz policejnímu ředitelství: Fašisty, demonstrující ve čtvrtek, nebíti, nýbrž zdvořile s čepicí v ruce je prositi za prominutí a žádati, aby se rozešli domů. A v pátek, jak píší "Lidové Noviny" - když komunisté opanovali ulice - usedl sám ministr dr Slávik v policejním ředitelství a počal říditi policejní akci. Vidíme to ve velkém počtu ztlučených a raněných. To jest důkaz demokracie pendreku.

Soudy, v jejichž čele jest soc. demokrat ministr dr Meissner, odsuzují nyní hromadně každého, kdo řekne slovo zdravé kritiky o pořádku v republice. Samé zákony na ochranu republiky, zákon proti teroru atd., to všechno se dělá u soudů teď, když tam sociální demokrat dr Meissner sedí v ministerstvu, a rozsudky znějí na několik měsíců a celá léta.

Předseda (zvoní): Pane řečníku, po druhé vás upozorňuji, že jste překročil řečnickou lhůtu.

Posl. Śliwka (pokračuje): Hned budu hotov. Teď sedí tajemník soudr. Bedřich Kraus, jehož by buržoasie jak polská, tak i česká ráda viděla věčně za mřížemi. Vězení, ve kterém sedí Kraus, jest přímo pode vší kritiku. Žádná práva politického vězně, která jsou přiznána politickým vězňům, v ostravském krajském vězení neexistují. Vězňové trpí tam pravá muka španělské inkvisice. Nejen že nedostávají papír, ale nesmějí tam čísti, co by chtěli, i když jde o obyčejnou buržoasní literaturu. Takové drakonické předpisy jsou možné jen v ostravském krajském vězení pod vládou pana dr Meissnera.

Tento a podobné fakty jsou důkazem, že i zde ve Slezsku pod vlivem revoluční situace v Polsku česká buržoasie a sociálfašisté chtějí zavésti podobné způsoby jako v Polsku ke své hanbě a ostudě.

Kritický stav kapitalistického zřízení, projevující se tím, že demokracie byla nahrazena fašismem, zraje k otevřenému vyřešení. Masy se chystají k boji. Komunistická strana Polska, pracující na nejodpovědnějším úseku třídního boje, vede do boje slezský proletariát. [Další věty byly usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 5. listopadu 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeny z těsnopisecké zprávy.]

Ať žije volební vítězství protifašistických stran v Polsku! Pryč s centrolevým fašismem! (Potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Dále je k slovu přihlášena pí. posl. Čižinská. Dávám jí slovo.

Posl. Čižinská: Dnešní poslanecká sněmovna skýtá právě ve chvíli, kdy se jedná o nový vyhladovovací návrh, zase obraz dojemné jednotné fronty od sociálních demokratů počínaje přes české socialisty k agrárníkům a národními demokraty konče. (Hluk. Různé výkřiky.)

Je dojemné vidět, jak právě dnes, ve chvíli, kdy jde o zákon proti dělnictvu (Hlas: Jak to?), chcete nalhati dělnické třídě a malým zemědělcům, že se o ně staráte. (Výkřiky komunistických poslanců.) Je právě dojemné, jak v zásobovacím výboru - správně řečeno, ve vyhladovovacím výboru - se páni shodli. Bylo dojemné slyšet, jak prohlašovala pí. posl. Zeminová, že jsou oni, čeští socialisté, šťastni, mohou-li spolupracovati na takových zákonech, které zaručují zdražení životních potřeb. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.)

A zároveň prohlašoval také p. ministr Bechyně, že je třeba, aby se v této chvíli ukázala solidárnost, aby se ukázalo, že jdou všechny třídní zájmy stranou, že se zde hájí zájem celku. Ne zájem celku, ale zájem několika desítek agrárních keťasů, zájem několika desítek agrárních lichvářů. To je právě ta solidarita agrárních kapes. (Různé výkřiky.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Čižinská (pokračuje): Tento návrh zákona ukazuje dva základní momenty: Za prvé snahu o zdražení cen mouky a chleba a za druhé snahu - a to je hlavní, oč vám jde - aby se zde ještě před masami pracujících malých a středních rolníků vzbudilo zdání, že pro ně něco děláte ke zmírnění důsledků krise. (Různé výkřiky. Hluk. - Místopředseda Taub zvoní.)

Za třetí dokazuje to, že všechna vaše opatření, která jste dosud udělali, na zmírnění krise nestačí. (Hluk trvá.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Čižinská (pokračuje): Dokazuje to paskvil všech těch vašich opatření, která jste až dosud udělali. Je to krach vámi již dříve uzákoněných předpisů o vymílání mouky. Slibovali jste, že vymíláním mouky se pomůže drobným zemědělcům a dnes přicházíte s prohlášením, že to nestačí, přicházíte s novým návrhem. Tvrzení, že je to ve prospěch drobných zemědělců, je vyvráceno již tím faktem, že museli své skrovné přebytky, které jim zbyly po žních, dávno prodati. Prodali nejen přebytky, nýbrž často téměř všechnu sklizeň obilí, i to, co nutně potřebovali pro svou rodinu, prostě proto, že musejí platiti družstvům a věřitelům dluhy, které jsou splatné po žních a které jsou na nich přísně vymáhány. Péče, kterou se snažíte jim namluviti, spočívá v tom, že na ně posíláte exekutory, že takřka celé osady na Slovensku jsou exekutory přímo drancovány. Tak se jeví v praksi vaše péče o malé zemědělce! Tento drobný zemědělec nebude vaším návrhem zbaven bídy, protože je málo těch šťastných, kteří mají ještě dnes co prodati. Zato však mají bohatí sedláci naději, že mohou něco trhnouti na bídě těch nejchudších. Všechny tyto "vylepšovací" zákony dokazují, že na jedné straně sice přivádíte jimi zdražení pro pracující vrstvy, na druhé straně však nemohou řešiti zemědělskou krisi, kterou je možno vyřešiti toliko odstraněním kapitalistického systému. Agrární krise ukazuje jasně, že je sice na jedné straně ohromný nadbytek životin, takže si s nimi neví rady, na druhé straně však že jsou statisíce, ba miliony lidí, kteří hladoví, trpí podvýživou a nemohou si koupiti ani to nejnutnější. V tom je právě příčina krise, že tisíce lidí hladovějí, trpí podvýživou, že nemají netoliko na bílou mouku, ale nemají ani na husovku, ba ani na brambory. V minulém týdnu mluvila jsem na severní Moravě s matkou 7 dětí, jejíž muž je 3 měsíce bez práce. Vyprávěla mně, že každý den musí dávati děti spáti bez večeře, protože jim nemůže koupiti více než dvakráte denně brambory. V tom se projevuje vaše péče o venkov.

Jak agrárníci pečují o drobný zemědělský lid, je viděti také z tohoto příkladu. V Kejích u Prahy pracují dělníci na velkostatku za plat jen 5 Kč denně. Jak má z toho dělník, který má několikačlennou rodinu, býti živ, to nám páni agrárníci nevypočítají. Páni agrárníci jsou takovými vydřiduchy, že mnohdy ani nepřihlásí dělníky u nemocenské pokladny. Jedna dělnice, jejíž muž pracuje za 5 Kč denně na agrárním velkostatku, mně vyprávěla, že, když se jí otevřely žíly na nohou, neposkytl jí lékař pomoci, poněvadž její muž nebyl správou velkostatku u nemocenské pokladny přihlášen. Kde má vzíti takový dělník, který pracuje za 5 Kč denně, peníze na výživu, ošacení rodiny a ještě se starati o lékaře, to nemohou páni státotvorní poslanci, kteří na těchto zákonech pracují a je schvalují, takové chudé ženě vypočítati. Agrárníci nejsou však sami, kteří takovým způsobem venkovský lid platí. Tam, kde stát vystupuje jako zaměstnavatel, platí se nejmizernější mzdy. V křivoklátských lesích, které jsou vlastnictvím čsl. státu, platí se lesním dělníkům nejvýše 18 Kč denně, pracují-li v akordu, ale také jsou tam platy 8 Kč denně, ba znám i případ, že tam měl dělník 2.50 Kč denně! Nejen že stát jako zaměstnavatel jde v čele těch, kdož platí malé mzdy, ale stát jako zaměstnavatel neuzná ani povinnosti, dáti pojistiti dělníka proti úrazu, takže dělníci jsou vysazeni úrazu bez každého pojištěni. Lesní dělníci, kteří jsou denně vysazeni nebezpečí úrazu, stávají se doživotními invalidy. Stát se zbavuje této povinnosti, pojistiti dělníky proti úrazu, laciným způsobem, totiž tvrzením, že jsou to sezonní dělníci.

Podle návrhu zákona má se stanoviti, kolik procent má býti domácí a kolik cizí mouky. Snažíte se dlouhými referáty, které byly pronášeny jak ve vyhladovovacím výboru, tak i zde, zamluviti a zakrýti svou nemohoucnost. Myslíte, že ten výklad o tom, jak se pekou lepší či horší buchty, znamená něco pro ženy, které nemají co dáti do hrnce? Tím se nijak nezvýší úroveň dělnictva. Agrární krise dá se řešiti jen tenkráte, bude-li zvýšena úroveň široké vrstvy konsumentů a pracujícího lidu, který právě dnes, a to je důkazem krachu vaší politiky, a to se i v měšťáckých statistikách přiznává, žije v Československu oproti dobám předválečným o 50% hůře. Co tím dokazujete? Jestliže se opovažujete dnes, v době krise, ohromné nezaměstnanosti, ve chvíli, kdy nedovedete dáti dělnictvu ani mizerné podpory, kdy statisíce dělníků bloudí bez přístřeší proto, že nemají na nájem, ve chvíli, kdy statisíce dělníků je úplně vystaveno bídě a hladu, předložiti tento návrh, dokazujete, že jste v této chvíli odhodláni zatáhnouti dělnictvu řemen ještě více. Dokazujete, že ministerstvo zásobování, v jehož čele je sociálně demokratický ministr Bechyně, úplně si vysloužilo název ministerstva hladu. Dokazujete tím, že stojíte nejen proti zájmům dělnictva, ale že stojíte i proti zájmům malého zemědělského lidu. Jest ironií, když zde posl. Zadina mluví o zájmech malých zemědělců, on, který je sekretářem velké agrární Zemědělské jednoty, který je representantem těch, kteří již dávno skoupili přebytky malých zemědělců a kteří pomoc státu a takovýchto zákonů chtějí na úkor drobného lidu keťasovat. Důkaz o tom, jak myslíte to vážně s bojem proti maďarské mouce, ukazuje se právě z toho spojenectví Agrosolu, t. j. agrárnické společnosti pro dovoz a obchod zemědělskými plodinami; tato společnost má obchodní spojení s firmou Strass a König v Budapešti, která dodává agrárním družstvům cizí maďarskou mouku, s kterou agrární družstva keťasují, prodávajíce ji s velikými zisky.

Je to doklad, jakou komedií jsou gesta Zadinova a jeho radikální horování proti cizí mouce. Zisky a peníze jsou agrárníkům milejší a tak obchodují cizí moukou. A právě proto potřebují odhlasování tohoto zákona, právě proto potřebují, aby v zákoně stálo, že 75% české pšenice se má mísiti s 25% pšenice uherské, aby se potom tato mouka z tohoto míchaného obilí mohla prodávati za tutéž cenu jako mouka uherská, mouka, která je jakosti mnohem lepší. Každá hospodyně musí dokázati, že právě je ohromný rozdíl, má-li kupovati za 3.20 Kč mouku plnohodnotnou nebo za 2.60 Kč mouku menší jakosti, neboť upeče-li z 1 kg mouky uherské 1 1/2 pekáče buchet, upeče z 1 kg mouky hladké pouze 1 pekáč buchet. V tom je právě rozdíl! Co vy chcete? Vy nechcete, aby hospodyně měla na jeden pekáč buchet mouku za 2.60 Kč, nýbrž za 3.20 Kč, abyste totiž na každém pekáči buchet mohli vydělati 60 haléřů. V tom je právě ten vtip, v tom je ta ukázka vašeho hladového plánu, který zde sledujete.

Na omluvu dokazujete, že krise je ve všech státech, a také jste s tím hausírovali jak ve výboru, tak i zde, dokazujíce, že to není jen Československo, nýbrž že jsou to i druhé státy, zejména Německo, které jsou na tom ještě hůře.

Je pravda, vy potřebujete dávati těm, které chcete znovu okrádati, těšínská jablíčka, že jinde je to ještě horší, vy chcete namluviti dělnictvu, že musí míti solidární zájem s vámi, ne s malými zemědělci, kterým ve skutečnosti nic nedáte, ale zájem s vašimi kapsami. V tom je právě ironie, že chcete namluviti pracující vrstvě konsumentů, té široké mase zemědělců, že zájem vašich kapes je zájmem jejím. Ale proletariát a pracující třída venkova, malí zemědělci a střední rolníci dnes již chápou a vidí, že vy zneužíváte jejich důvěry, že pod heslem: "Venkov jedna rodina!" prosazujete jen váš zájem, zájem vašich kapes, že velkoagrárníci dnes, hausírují-li s tímto heslem, chtějí z toho jen vydělávati a právě proto dnes již ty vrstvy malých a středních rolníků chápou, že osvobození z bídy nepřinesou jim vaše sliby, že zlepšení jejich postavení se nestane na půdě parlamentu, že nebudou to poslanci, ani tyto prázdné lavice, jež dokazují ironii toho vašeho parlamentarismu, že nebude to parlament, který zde bude rozhodovati, který přinese osvobození pracující třídě, ale že to budou ulice, společný nástup pracující třídy měst a venkova, který vás svrhne, že to bude společný nástup, který zde postaví proti vaší rozpínavosti, proti vaší hrabivosti jednotnou frontu pracujících měst a venkova, že to bude jednotný nástup, který zde nejen svrhne keťaskou vládu sociálfašistů společnou s agrárníky a buržoasií, nýbrž nastolí také zde jiný společenský, spravedlivý řád. To pak nebude kapitalistický systém, [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 5. listopadu 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 52 této těsnopisecké zprávy.] (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Babel. Uděluji mu slovo.

Posl. Babel (německy): Tento návrh zákona není ničím jiným než novým článkem v řetězu provokací dělnické třídy v tomto státě. Není to po prvé, že takovýmito zákony veřejnost byla oklamána a dělnická třída podvedena. Poukazuji na zákon o staropensistech. Dodnes čekají ti, kteří jsou přes 65 let, na propočtení a vyplacení částek jim slíbených. Toto chování likvidatur k staropensistům působí přímo provokačně. Týž osud postihl válečné poškozence, kteří rovněž měli dostati více. Dnes vychází najevo, že většina jich nedostane vůbec nic, naopak podle předloženého rozpočtu pro rok 1931 snižují se částky, které mají býti vyplaceny válečným invalidům, o dalších 41 milionů. Do tohoto řetězu provokací dělnictva, nejchudších vrstev tohoto státu, patří také tak zvaný 13. měsíční plat železničářů. Jest přímo neslýchané, je-li veřejnost klamána, že železničáři dostanou podle zákona dne 1. prosince 13. měsíční plat, neboli tak zvanou vánoční remuneraci. Jest jisto, že všechny ty sliby, že při tom přijdou v úvahu také smluvní zaměstnanci, byly podvod a že nejen nic nedostanou, nýbrž již všichni byli propuštěni ze železniční služby. Také tato dělnická kategorie byla těžce zklamána. Nutností 20%ního zvýšení sazeb pro osobní dopravu na drahách, kterým prý má býti uhrazen 13. měsíční plat železničářů, bylo rovněž obyvatelstvo ošáleno. Víme, kam má přijíti 150 milionů Kč, které jsou již zařazeny do rozpočtu pro rok 1931: nikoliv na 13. měsíční plat státních zaměstnanců, nikoliv na vánoční remunerace, nýbrž 150 milionů má býti vrženo do chřtánu Legiobance. Místo poklesu cen vidíme opak. Nepozorujeme zlevnění potravin, armáda nezaměstnaných vzrůstá den ze dne, přes 300.000 nezaměstnaných se svými rodinami jest vydáno na pospas hladu a podle gentské soustavy téměř vyloučeno z jakékoliv podpory.

Počet nezaměstnaných v tomto státě vzroste ještě hromadným propouštěním u státních drah. Není pravda, jak uvádí občanský a sociál-fašistický tisk, že na státních drahách má býti propuštěno 12.000 železničářů, pravda jest, že v železniční službě pracovalo 173.000 aktivních zaměstnanců, dnes však jich zůstalo již jen, daleko pod systemisovaný stav, 145.318. Bylo již ohlášeno, že při tom nezůstane, že armáda nezaměstnaných vzroste ještě dále propouštěním železničářů, z nichž někteří jsou již přes 10 let ve státní službě. Na interpelaci posl. Procházky a druhů odpovědělo ministerstvo železnic, že propuštěním jen ti neztratí při propuštění své režijní výhody, kteří jich nabyli před 1. lednem 1921. Jest samozřejmé, že tato odpověď na interpelaci nebude oznámena jejich členům. Bude utajeno, jaká opatření ministerstvo železnic učiní. Podle poznámek v důvodové zprávě k zákonu o vánočních remuneracích pro státní zaměstnance, podle něhož mají býti provedena nejenergičtější racionalisační opatření podle zákona čís. 286/1924 Sb. z. a n., jest patrno, že se zamýšlí také tisíce a tisíce definitivních zaměstnanců vyhoditi ze železniční služby.

Železničáři, kteří byli již podvedeni 13. měsíčním platem, budou podvedeni ještě dále tak zvanou resystemisací. Ministr financí Engliš prohlásil ve svém výkladu docela otevřeně: Nepočítám zde s resystemisací, poněvadž se domnívám, že k ní došlo se stanoviska služební potřeby a že není sociálním opatřením pro státní zaměstnance. Zde se otevřeně prohlašuje, že státní zaměstnanci, zvláště železničáři, nesmějí nic očekávati od resystemisace, která byla provedena nikoli v zájmu sociálních požadavků železničářů, nýbrž podle služební potřeby, to tedy znamená ještě další redukci systemisovaného stavu. Čísla uváděná v tisku jsou klam, poněvadž zde jde jen o postup z vyšších do ještě vyšších hodnostních tříd, z čehož vyplývá zvýšení výdajů o 77 milionů Kč, které však připadnou výhradně vysoké byrokracii. Hromadné propouštění, které těžce postihne železničáře a resystemisace, která je znovu zklame, to nejsou jediná zhoršení, zamýšlejí se ještě další útoky na železničáře. Včera zasedal již u ministerstva železnic důvěrnický výbor, který měl pojednati o návrzích ministerstva železnic na zvýšení ceny režijního uhlí s 5 Kč na 9 Kč za 1 q, o zvýšení nájemného z naturálních bytů o 100% a více, o odnětí služebního oděvu téměř všem dílenským zaměstnancům, strojvůdcům a zaměstnancům na vrchní stavbě a o zdražení prolongace jízdních legitimací. Vše to, co již před několika měsíci uveřejnili komunisté ve svém tisku pro železničáře, se stalo. Legitimace třetí třídy se zdražuje pro každého aktivního zaměstnance a pensistu o 5 Kč přirážky, pro II. třídu o 10 Kč přirážky a pro I. třídu o 20 Kč přirážky při jejím prodloužení, pro příslušníky rodiny každá legitimace III. třídy přirážkou 3 Kč, II. třídy 5 Kč a I. třídy 10 Kč. Ještě před několika týdny prohlašovali soc.-demokratičtí tajemníci ve schůzích, že to, že se bude vybírati za prodloužení nějaký poplatek, jest lež komunistů. Nyní vychází najevo, že tato částka má býti aktivním zaměstnancům a pensistům sražena dne 1. ledna 1931 s platu, poněvadž prolongace pro rok 1931 se již provádí. Za 12 volných lístků zaplatí zaměstnanci 4 Kč, za 3 poloviční lístky 2 Kč, za nákupní legitimaci další 2 Kč, za každou žádost místo dosavadních 20 haléřů 50 haléřů. Dále se zamýšlí odníti legitimace především dcerám železničářů, které je mohly žádati ještě ve vyšším věku než synové. To jest počátek, aby železničářům byly režijní výhody úplně odňaty.

Avšak nezůstane jen při tom, že režijní výhody budou železničářům zdraženy nebo odňaty, železničáři budou ještě dále zatíženi zvýšením daní, jak jest to zamýšleno již v rozpočtu pro rok 1931, a to o dalších 355 milionů Kč, které zaplatí široké vrstvy pracujících, nejchudší vrstvy obyvatelstva. Toto zvýšení daní o dalších 355 milionů není zde k tomu, jak se veřejnosti předstírá, aby se dostalo zlepšení staropensistům, válečným invalidům, státním zaměstnancům a nejchudším vrstvám obyvatelstva, nýbrž jest jisto, že z této částky podle rozpočtu jen pro rok 1931 má býti vyhozeno 280 milionů několika knížatům za vyvlastněné lesy. Pro ně zaplatí jmenovitě dělníci a drobní rolníci příštího roku místo 70 milionů 120 milionů Kč exekučních poplatků a úroků z prodlení, o 93 miliony Kč více na dani obratové. Na dani z cukru zaplatí o 10 milionů více, totiž 630 milionů Kč, na dani z uhlí o 20 milionů více, 220 milionů, za kolky a poplatky o 8 milionů více, totiž 258 milionů. Ze solného monopolu chce stát získati o 2 miliony více a zvýšiti příjmy na 27 milionů, příjmy ze sirkového monopolu mají býti zvýšeny o 1 milion na 13 milionů, daň z masa na 115 milionů, daň z lihu na 111 milionů. Těmito daněmi bude nejhůře postižena především dělnická třída. Kam plynou tyto peníze, vymačkané z kostí dělníků? Nikoliv pro hladovějící nezaměstnané, nýbrž na militarismus, pro ministerstvo vnitra, k zesílení jeho byrokratického aparátu, na přípravu imperialistické války proti sovětskému Rusku. Několik příkladů svědčí o tom, komu se dává a komu se odnímá: Chudým železničářům na vrchní stavbě sníží se příštího roku plat o 3.3 milionu, za to četníkům zvýší se o 561.000 Kč. Náklad na služební oděv sníží se jim o 370.000 Kč, za to se však zvýší položka "služební oděv státní policie" o 234.000 Kč, náklad na služební oděv dílenských zaměstnanců železničních sníží se příštího roku o 103.660 Kč, za to se však zvýší vládním zástupcům výdaje na oděv o 115,100 Kč. Staničním zaměstnancům sníží se náklad na služební oděv o 400.000 Kč, za to však četníkům zvýší se o 513.000 Kč. Remunerace staničním zaměstnancům sníží se o 600.000 Kč, za to se však náklad na policejní pohotovost zvýší o 400.000 Kč, zaměstnancům ve skladištích materiálu sníží se remunerace o 36.000 Kč, za to se však náklad na koně pro policii zvýší o 40.000 Kč. Zaměstnancům ve výtopnách bude oděv odňat a ušetří se tím 520.700 Kč, za to za oděv pro vězeňské úředníky vydá se o 1 milion více. Pensistům sníží se přídavky o další 4.2 milionu, za to však na střelivo pro četnictvo je zařazeno o 777.300 Kč více. Nejubožejším z ubohých, pensistům z milosti, odnímá se z dosavadních výdajů na ně ještě 300.000 Kč a za to se na uniformovanou stráž bezpečnosti vydává o 971.000 Kč více. Tato čísla svědčí o tom, čeho se mohou železničáři v příštím roce nadíti, jakým způsobem budou drancováni a s nimi veškerá dělnická třída. Pro ministerstvo vnitra má vláda dosti peněz, kdežto pro staropensisty nic, pro válečné poškozence nic, pro státní zaměstnance nic, pro nezaměstnané nic, ale pro ministerstvo vnitra 3/4 miliardy. Příznačné jest, že jen pro zvýšení platů četnictva jest zařazeno o 561.300 Kč více, na jízdné o 181.200 Kč více, na výdaje z ubytování o 146.000 Kč více, na střelivo o 777.300 Kč více, na "různé", kdy se neví, nač to je, o 203.300 Kč více, na radio pro četnictvo o 100.000 Kč více, na noviny pro četnictvo o 30.000 Kč více, na nové pistole o 37.000 Kč více. Stejně jest tomu u tajné policie a u policejního ředitelství. U policejního ředitelství bylo jen na kancelářský materiál zařazeno do rozpočtu o 440.000 Kč více než roku loňského. To není nic jiného než provokace dělnické třídy, vymačkávají-li se z jejich kostí další sta milionů.

Takový zákon jako zákon, který máme dnes před sebou, který se rovná nepřímému obilnímu monopolu, neslouží pracujícím rolníkům a dělníkům, drobným zemědělcům a hladovějícím nezaměstnaným, nýbrž vykořisťovatelům. Pro železničáře, kteří byli neslýchaně podvedeni, pro ty nezbývá tomuto státu ani haléře, tisíce jich vyletí ze státní služby, pro ně ani páni tak zvaní sociální demokrati nemají slov, neuplatňují jediného požadavku pro tyto nejubožejší kategorie, pro smluvní dělníky. Za to však navrhl posl. Seidl, český soc. demokrat, aby se ihned přikročilo ke stavbě bytů pro četnictvo, zvláště v cizojazyčných krajích, kde mají špatné byty. Nežádají, aby se stavěly byty pro pracující lidi, kteří dnes musí bydliti ve sklepních děrách, první požadavek tohoto také dělnického zástupce záleží v tom, aby četnictvu byl ihned vyplacen slíbený přídavek 4000 Kč, aby jejich platový zákon byl novelován, aby bylo systemisováno více míst, aby přišli do vyšších platových stupnic a byli lépe placeni s tím odůvodněním, že pak nebude moci buržoasie podpláceti četníky, aby postupovali proti dělnictvu. Výsměšnějšího odůvodnění nemůže býti. Víme dobře, že sociálfašističtí vůdcové v této vládě nemají jiných starostí než za nepřetržitých provokací proti dělnické třídě vyhlížeti chvíli, kdy je dělníci pošlou k čertu. To jest jejich největší strach a proto podávají tyto návrhy, proto tato starost o dobré platy četnictva, aby byli ozbrojeni, ale o vyplacení příslušných částek staropensistům se nestarají. Pro dělnickou třídu nemají nic jiného než další drancování a olupování o jejich práva.