Předseda (zvoní): Prosím o klid. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Posl. Petrovický (pokračuje): Vy musíte udělati vždycky scénu. Vy musíte poslati do Moskvy směnku, aby vám ji podepsali.

Tedy v tomto směru nesouhlasíme s tím rozdělením. Jestliže jsme dělali smlouvy, dělali jsme je proto, že naše produkce živočišná dokazuje, že ve větším směru jsme soběstačni. A je to zase důkaz prozíravosti politických stran, které vědí, že je potřeba zemědělské krisi ulehčiti a zlepšiti hospodářské poměry. (Posl. Juran: Snižte jim daně!) O to se také snažíme, ale vy nám děláte ještě nesnáze v tom.

Dámy a pánové! V tomto směru měla se jedna otázka řešiti, což uznávají, myslím, všechny strany: novelisace zákona o dani z masa. Dnes i v ministerstvu financí uznávají, že daň z masa byla zvýšena u produktů, které jsou méněcenně v živočišstvu. Proto žádáme slavnou sněmovnu, všechny strany a v prvé řadě stranu republikánskou, aby věnovaly této otázce plnou pozornost a jako my vždycky jsme podporovaly republikánskou stranu a ostatní strany v jejich akutních, opravdu vitálních otázkách, aby také ony podporovaly nás, když přijdeme s těmito otázkami ve prospěch živnostnictva a obchodnictva. (Výkřik: Vy můžete mluviti za živnostníky!) No, vy jste živnostník, pokud se sám živíte, víc nic.

Mně se dnes líbilo v zásobovacím výboru, kde řečník ze stran socialistických prohlásil: Jistě nám není příjemno tyto věci řešiti. Na druhé straně bylo zase příjemno, že ostatní strany jednaly poctivě a věcně o novelisaci gentského systému, a že i ten socialistický řečník řekl: když vidíme na druhém břehu, že 1,800.000 zemědělských dělníků s rodinami je v krisi zemědělské, je povinností naší, povinností sociální, že pomoci musíme a také pomůžeme! A to je také naše zásada. (Výkřiky komunistických poslanců.) Tedy musíme v tomto směru ještě jednu věc žádati po těch věcech, které zde projednáváme za jalového křiku nejkrajnější levice, která je proti svým lidem. Jim je to jedno. Oni pořád věří v ten ráj, do kterého nejdou, ale my říkáme, že chceme být jen na zemi našeho samostatného státu. Budeme se vždycky srovnávat a kdybychom se někdy rozešli, budou vždycky některé strany v oposici státotvorné, poněvadž stát jsme my, to uznává i ta oposiční strana, ale jim stát, republika nic neznamená a jejich křiky zase nesmějí znamenat nic pro nás.

Vážení, v krátké době bude se jednati o některých věcech a tu bychom si přáli jedno, abychom se dohodli o zákoně, týkajícím se mlynářů, dále o zákoně o vodní dávce a o dani z masa a myslím, že se také sejdeme v otázce sčasnění doby pracovní v živnosti pekařské (Výkřiky komunistických poslanců.), ačkoli v této věci nejsme ještě daleko. Dohodneme se jistě i o nedělním klidu, který se nejvíce týká obchodního pomocnictva, a jistě přiznáte mi, že naše zásada, aby se dohodla gremia s gremiální hromadou pomocnickou, jest zcela správná. Vidíte, že v pohorských i jiných městech, kde se dohodli o zavedení všeobecného nedělního klidu, cítí již v živnostech hospodářský odliv. A tu jsem přesvědčen, že je také potřebí bráti zřetel na poměry lidu, zvláště komunální a všecky ostatní otázky, spjaté s hospodářstvím.

Jaké jsou poměry na Slovensku? Zaveďte tam najednou nedělní klid a poškodíte tím všecky lidi v malých i větších městech. Tím neprospějete venkovským obcím, ve kterých přece nemohou tamější obchodníci tak vyjít vstříc konsumentům, jak by se očekávalo. Při řešení otázky nedělního klidu musíme míti také zřetel na hospodářství obecní, poněvadž podle toho, jak se obchodníkům a živnostníkům v jednotlivých obcích vede, vypadá také komunální politika v těchto obcích. Žádám, aby toto měli na zřeteli páni ze všech stran a zejména oni, kteří si myslí, že by se to dalo provésti naráz. Kol. Klein a nevím ještě který kolega je přesvědčen, poněvadž jezdí po venkově, že nelze zákonem u nás zavésti úplný nedělní klid. My jsme pro postupnou dohodu mezi obchodním pomocnictvem a zaměstnavatelstvem a tu by bylo nejlépe, kdyby se toho mohlo dosáhnouti dohodou.

Končím a prosím jen, aby slavná sněmovna a zejména koalované strany po věcném uvážení podporovaly požadavky, které jsem si dovolil přednésti ve prospěch a na ochranu našeho živnostenského a obchodnického podnikání, právě tak, jako my jsme pro zlepšení těžkých hospodářských poměrů. Náš klub bude pro tuto smlouvu jednomyslně hlasovati. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Śliwka. Dávám mu slovo.

Posl. Śliwka (polsky): Před námi leží návrh zákona o nuceném vymílání pšenice a žita zdejšího, domácího původu. Zákon, o kterém mluvili a budou mluviti naši soudruzi, jest nepochybně jedním z největších břemen, která byla uvalena na pracující lid Československé republiky, na nejdrobnější spotřebitele, kteří jsou předmětem neslýchaného vykořisťování.

Zavinili to jak agrárníci, tak i sociálfašisté všech barev, a zvláště naši polští sociálfašisté s Chobotem a Buzkem v čele, kteří mají lví podíl, že se tento zákon vydává bez jakékoliv překážky s jejich strany.

Nebudu se podrobně zabývati tímto novým způsobem zdražení hlavních, nejdůležitějších výrobků, potravin nejvíce užívaných v dělnické rodině, domnívám se však, že se nám naskytne příležitost, aby před proletariátem bylo řečeno poslední slovo o tom, kdo zavinil tento stav, a nejen slovo, nýbrž i trest za ten strašný zločin a ta břemena, která spadla na bedra pracujícího lidu z titulu tohoto svazku českoněmecko-polských sociálfašistů.

Nepřihlížeje k tomu dovolím si obrátiti pozornost na politické a hospodářské poměry v republice Polské. Jménem proletariátu republiky Československé a zvláště jménem proletariátu českého Slezska vznáším zde s této tribuny horoucí, energický a kategorický protest proti neslýchaným, zvířeckým, přímo bestiálním orgiím polského fašismu pod vedením Pilsudského, který nyní vrhá do podzemí, do kasemat desítky a sta tisíce proletariátu polského, ukrajinského a německého.

Zatím co tam v Polsku fašisté Pilsudského ničí nyní tisíce vašich slovanských bratří, nár. demokratů, Ukrajince a Bělorusy, zatím co tam Pilsudský, člen II. internacionály, vraždí přímo ve dne i v noci tisíce Ukrajinců, mečem a ohněm spaluje ukrajinské vesnice, národní demokraté a sociálfašisté a národní socialisté s Benešem v čele líbají se zde s konsulem fašisty Pilsudského, podporují vládu Pilsudského a sami jsou vinni, že ukrajinské vesnice byly zničeny požárem, že tam Pilsudský vraždí a vrhá do kasemat tisíce Ukrajinců, vašich slovanských bratří. (Posl. Juran: Pilsudský je kat polského pracujícího lidu!) Ano, kat.

S hlediska panslavistického programu národní demokracie, národní socialisté a těm podobní společníci měli by aspoň v "Národních Listech", "Národní Politice" nebo "Českém Slově" zaplakati (Výkřiky posl. Kopeckého.) nad osudem svých slovanských bratří, ale oni je úplně nechali, aby je oloupil a pozřel moloch polského fašismu, a právě zde z úst komunistů polských, českých a německých musí vyjíti protest proti těm zločinům, a já jménem klubu komunistické strany Československa musím vystoupiti s celým zanícením, se hřmícím protestem proti těm hanebným represáliím polských fašistů Pilsudského, kteří krví a mečem chtějí zničiti celý ukrajinský národ. (Výkřiky posl. Jurana.)

Obracím se, soudruzi, jen k vám, poněvadž tito pánové (ukazuje na koaliční poslance) jsou v tomto případě z toho vyloučeni. Jde o to, že komunistická strana Polska jest zahnána do podzemí, že není tam sněmovní tribuna, která se k ničemu nehodila pod vládou sociálfašisty Pilsudského, a nyní nejen s tribuny parlamentu československého, nýbrž i s tribuny parlamentu německého a gdánského ozývají se hlasy hřmících protestů proti těm násilím, páchaným dnes v Polsku Pilsudským a podporovaným zde sociálfašisty Benešem a Bechyněm, národními demokraty a agrárníky.

My s této tribuny československého parlamentu posíláme těm ubohým obětem v Polsku, které mučí sociálfašista Pilsudský, a všem porobeným národům, ukrajinskému, běloruskému, německému a litevskému náš srdečný revoluční pozdrav. (Potlesk komunistických poslanců.)

Ve chvíli, kdy kapitalistické státy jsou v ostré krisi hospodářské a politické kdy skutečně nenacházejí již prostředků, aby ukáznily bouřící se masy, ve chvíli, kdy tam na východě sovětský stát nejen povstal, nýbrž se i buduje a to nádherně, v této chvíli buržoasní kapitalistické státy, především Československo. Polsko a za nimi i jiné státy chytají se nejzoufalejších prostředků proti blížící se vlně sociální revoluce. Právě republika Polská, náš soused, jest ve stadiu ostnatého drátu před návalem bolševické sociální revoluce.

Chtějí se zachrániti rozpouštěním parlamentu, hospodářskými blokádami, konferencemi varšavskou, bukurešťskou a sinajskou, terorem, pronásledováním a novými fašistickými volbami (Výkřiky posl. Jurana.) podle vzoru dávných haličských a rumunských voleb, aby nějak mohli odvrátiti vlnu blížící se revoluce. Ale tak jako tam v Rusku zmizel dávný carský systém ochrany, způsob a zkouška bývalých carů proti revoluci, tak i v Polsku puká to a praská ve všech kloubech. A proto také polský proletariát připravuje se k tomu boji nepochybně zvítězí a s ním zvítězí proletariát československý. (Potlesk komunistických poslanců.)

První etapou příprav k tomuto pochodu imperialistickému proti Sovětskému Svazu jsou nově rozepsané volby v Polsku, volby, o jakých se nezdálo ani starému Badenimu, o jakých se nezdálo ani rumunským vladykům, volby, při kterých hlavním důvodem není důvod politický, ale klacek, rána přes hlavu, přes hubu nebo kasemety, vězení, anebo když to nejde, puška, revolver a kulka do hlavy, do úst protivníka. To jest systém, užívaný největšími straníky demokracie. Ta demokracie vystupuje nyní ve formě revolveru.

Dovolte tedy, abych z ohledu na velkou důležitost poměrů v dnešním Polsku krátce vylíčil, v jakém stadiu jest dnešní Polsko nejen po stránce politické, nýbrž i hospodářské, a zvláště jak ohromné díry jsou v té jeho celé kapitalistické soustavě.

Volby ve fašistickém Polsku, které poutají především pozornost proletariátu československého, konají se za hluboké hospodářské krise. Vládní tisk pokouší se namluviti masám, že hospodářská krise v Polsku jest jen odrazem světové krise a že v hospodářské situaci nastal již zásadní obrat k lepšímu.

Ale skutečnost na každém kroku trestá ze lži tato tvrzení vládní propagandy. Nynější hospodářská krise v Polsku jest zvláště ostrá a vytrvalá. Svým ostřím značně převyšuje krisi z r. 1925-26 před fašistickým převratem. Mnoho činitelů, těsný v nitřní trh, velmi omezené trhy zahraniční, feudální zbytky atd. působí, že hospodářská krise v Polsku jest mnohem ostřejší než v jiných zemích.

V souvislosti s volbami do sejmu fašistická vláda pokouší se vylíčiti hospodářskou situaci Polska v růžovém světle. Úřední ústav pro zkoumání hospodářských konjunktur nutí se k optimismu, ale i on nemůže zakrýti neobyčejně těžké hospodářské situace.

Ve své zprávě ze září přiznává, že "pod vlivem činitelů povahy psychologické proces zlepšení bude v nejbližším čase poněkud zabrzděn". Zvlášť kritický jest stav zemědělství. Ústav pro zkoumání konjunktur ukazuje na nutné "další přetržení trh chlebovin, co společně s horší situací při odbytu zvířat nedovoluje očekávati většího zlepšení při nákupech vesničanů na průmyslovém trhu".

O dalším zostření hospodářské krise, zvláště se zřetelem na blížící se zimu, svědčí četná propouštění, zvláště v kovoprůmyslu, kterážto propouštění jsou jedním z úkazů zesílené ofensivy kapitálu.

Vidíme tedy, že v Polsku jest táž hospodářská a zemědělská krise jako zde (Výkřiky komunistických poslanců.), kde se mluví o přemílání, vymílání a semílání mouky, aby se to všechno zachránilo, ale to jsou jen náplasti na velké díry a tyto náplasti praskají při nejbližší příležitosti.

Zhoršení situace Polska na peněžním trhu, to jest ještě jedna velmi podstatná okolnost prohlubující se hospodářské krise. Charakteristický jest po této stránce pokles kursu polských půjček. Kurs půjčky Dilonovské činí r. 1928 98.00, v listopadu 1930 92.00, kurs stabilisační půjčky činil v prosinci 1927 90.50, v září 1930 85.00, kurs osmiprocentní dolarové půjčky v prosinci 1928 80.50, v září 1930 72.00. (Výkřiky posl. Jurana.)

O značném zhoršení měnové situace Polska svědčí zmenšování se finančních reserv. Tak na příklad zásoba zlata v Polské bance činila dne 30. září 1929 663 milionů zlotých, dne 30. září 1930 561 milionů zlotých. Procento kovové úhrady měny činilo dne 30. září 1929 60.67%, dne 31. srpna 1930 58.15%, dne 30. září 1930 56.47% Úhrada zlata činila v týchž lhůtách: 37.02%, 44.03%, 35.96%.

Namlouvajíc masám domnělé hospodářské zlepšení vláda si ovšem uvědomuje prohlubování hospodářské krise. Rozumí, že se na tomto poli zostřuje boj nejširších pracujících mas proti kapitalistickému vykořisťování a fašistickému režimu. Proto právě tváří v tvář vyhlídce na nastávající třídní boje vláda Pilsudského vede zesílenou fašistickou ofensivu, jejímž účelem jest ospravedlnění fašistické soustavy, zesílení silně poškozené v posledních dobách souvislosti sanace, upevnění hegemonie sanačního směru v celém fašistickém táboře.

Celá zkomplikovaná síť manevrů a strategických přesunů vládnoucího fašistického směru má síliti jeho postavení v boji s jediným skutečným nepřítelem fašismu, s revolučním hnutím dělnicko-selským, tudíž dále zesíliti přípravy k útoku na Sovětský Svaz. (Posl. Kopecký: Hledá se generál!) Ano! Právě pan ministr Bechyně jako hlavní vůdce soc. demokracie v Československu ve chvíli, když Pilsudský r. 1927 vystoupil na jeviště dějin, napsal svůj článek o hledání generála a druhá internacionála našla ho v osobě Pilsudského a nyní týž Pilsudský rdousí Daszyňského, Libermana atd., takže právě nejlepší bratři se dnes nejhůře bijí. Mluvím to před tváří pana Bechyně proto, že kdyby zde nastal podobný kurs, Bechyně musil by sloužiti agrárníkům až do roztrhání. Kdyby toho nechtěl učiniti, agrárníci určitě ho pošlou do chládku, tak jako Pilsudský poslal Daszyňského, Libermana a celou tu bandu.

Výrazem této protirevoluční a protisovětské ofensivy polského fašismu jsou trestní výpravy vojska a policie na západní Ukrajině, ničení ohněm a mečem majetku ukrajinských mas, utápění v krvi jejich bojů o osvobození a provedené v poslední době hromadné revise a zatýkání na území Volyně a západní Bělorusi.

Roste revoluční hnutí v Polsku. Stávkuji dělníci, bouří se nezaměstnaní a selské masy. Dělnické demonstrace ustavičně dobývají ulice. Sedláci násilím vyhánějí berní exekutory, odpírají robotu. Boj ukrajinských a běloruských mas šíří se stále více a nabývá neobyčejně ostrých forem. Nespokojenost zachvacuje široké vrstvy drobných měšťanů zničených krisí. Zostřují se třenice ve fašistickém táboře, mezi Sanací s jedné strany a národní demokracií a levým středem s druhé strany. Proces rozkladu fašistického táboru rychle pokračuje. Stále více zraje všeobecná politická krise.

Kulemi, bodáky, plyny, rozsudky smrti proti komunistům [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 5. listopadu 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 52 této těsnopisecké zprávy.] brání poklady buržoasie a její panování. Levý střed, aby zadržel masy před revolučním bojem, pokouší se v nich probuditi víru v sejm, nalhává, že nový sejm dovede odstraniti diktaturu Pilsudského.

Jest to však zjevný politický podvod. Revoluční pracující masy Polska neočekávají od nového sejmu ani nejmenšího zlepšení svého strašného osudu. Vědí, že jen povalení fašistické diktatury a zřízení na jejich troskách diktatury proletariátu - jako v Sovětském svazu - může dáti dělníkům a sedlákům svobodu, práci, půdu a chléb (Potlesk komunistických poslanců.) a západní Ukrajině, západní Bělorusi a hornímu Slezsku neomezené právo sebeurčení. Ale tato snaha milionů hladových a okovy spoutaných dělníků a sedláků může býti a bude dosažena nikoli nějakým sejmem, nýbrž nejostřejším revolučním bojem.

Ve válečném protifašistickém bloku dělnicko-selském pod prapory komunismu, pod prapory revolučních selských stran pracující masy jdou do sněmovních voleb, aby revolučně mobilisovaly vlastní řady, aby spočetly síly a aby se lépe organisovaly k rozhodnému boji s kapitálem a fašismem. Revoluční tábor jde do voleb proto, aby manifestoval svou vůli k revolučnímu boji, aby ukázal třídnímu nepříteli svou bojovnost, semknutost a obratnost, aby mu vrhl v tvář celou svou hroznou a nepřemoženou sílu.

Protifašistický blok dělnicko-selský má proti sobě všechny síly tábora buržoasie a jejich sociálfašistických pomocníků. Přes třenice a hádky uvnitř fašistického tábora, přes to, že Pilsudský uvrhl do vězení poslance levého středu a střílí do těch dělníků z polské socialistické strany, kteří jdou ještě za svými zrádnými vůdci a demonstrují na jejich obranu, Sanace s Pilsudským v čele tvoří spolu s národní demokracií, levým středem a selskou demokracií, s buržoasními a sociálfašistickými stranami německými a židovskými, běloruskými a ukrajinskými společnou jednotnou frontu proti revolučním masám dělníků a sedláků, proti národům přemoženým a ujařmeným polskou buržoasií.

Když byly rozepsány volby, Pilsudský ještě více zesílil orgie krvavého teroru. Ve Varšavě, ve Lvově, ve Vilně, ve všech městech a vesnicích biřicové Pilsudského hromadně konají hon na revoluční dělníky a sedláky, trýzní je a vrhají do vězení.

Fašismu nestačí, že již dlouho drží v žalářní kobce komunistické poslance, soudr. Baczyňského, který byl odsouzen k 5letému žaláři, soudruha Szpicberga, kterého stihl týž osud jako soudruha Harusa a Žarského. Pilsudský uvěznil nyní poslance selsko-dělnické běloruské sněmovní frakce soudruha Dworczanina, Gawryluka, Kryňczuka a Flegonta Volyňce, dostal za mříže senátora soudruha Chimczyna a poslance soudruha Syniuka, zvolené ukrajinskými revolučními masami, stíhá bývalé poslance komunistické.

Zesílení teroru, to jest nejpodstatnější znamení nového vydání vlády Pilsudského. Teror, to jest všelék na všechny bolesti a nemoci fašismu. Když stále více stoupá v masách vlna pobouření proti násilím fašistického režimu, kdy pod prapory revoluční války proti fašistické diktatuře staví se nejen revoluční proletariát, nýbrž nejširší vrstvy pracujících sedláků a ujařmených národů, fašismus vidí jediné východisko ve stále větším zostřování teroru.

Rozsudek smrti proti 3 dělníkům komunistům Kaganovi, Sosnowci a Niebieskému, to jest míra napětí třídního boje v Polsku, to jest důkaz, že fašismus v boji s revolučním hnutím stále více užívá method domácí války. Ten rozsudek smrti, to jest následek toho smrtelného strachu, jak o tom mluvil soudr. Juran. (Výkřiky posl. Kopeckého.)

Po rozpuštění sejmu byli vrženi do vězení všichni revoluční poslanci, kterých mohla dosáhnouti ruka fašistické diktatury. V poslední době pak po rozpuštění slezského sněmu byl zatčen komunistický poslanec ve slezském sněmu soudruh Wieczorek, který si získal velké popularity mezi slezským proletariátem četným odvážným vystoupením na schůzích a demonstracích. Policie pokusila se zatknouti i druhého komunistického soudruha Komandra, kterému se však podařilo uniknouti tlapám fašistických pochopů.

Projevem zesílených represálií proti sněmovní revoluční stráži jest také odsouzení komunistického poslance, soudruha Žarského na 16 let těžkého žaláře, a očekává ho ještě řada jiných procesů v rozličných polských městech, takže můžeme přiznati, že fašistické soudnictví Pilsudského odsoudí jednoho člověka na více než 20leté žalářování v kasematech.

Odrazem hlubokého vření v masách dělnických a selských jsou rovněž stále více vzrůstající hnutí nespokojenosti ve vojsku. To vzrůstající vření vojenských mas dusí fašistická diktatura zostřeným teroristickým režimem v kasárnách a soudními procesy. Proces dvou desátníků u vojenského soudu v Łodzi odhalil před širokými vrstvami hanebný systém trápení vojáků, který panuje v republikánském polském vojsku. Širokou ozvěnu ve vojenských masách najde nepochybně rovněž nedávný proces hulána Petra Kocięgi, který za účast na demonstraci nezaměstnaných v Zawierciu byl odsouzen na 1 1/2 roku do vězení.

V té době, kdy dělníci, sedláci a vojíni celého Polska ohýbají se pod jařmem stále ostřejšího fašistického teroru, pracující masy západní Ukrajiny, ujařmené polským fašismem, dostaly se do strašných kleští válečného stavu. Válečný stav nebyl sice úředně zaveden, ale co se děje na západní Ukrajině, přesahuje hrůzu úředního válečného stavu. Všechny okresy západní Ukrajiny a východní Haliče jsou zaplaveny policejními trestními výpravami. Velitelství lvovského vojenského obvodu nařídilo cvičení jízdy ve všech 3 vojvodstvích východohaličských. Policie a vojsko beztrestně týrají bezbranné ukrajinské obyvatelstvo. Žaláře, kasárny a koncentrační tábory jsou přeplněny tisíci ukrajinských dělníků a sedláků. Hromadně se konají revise ve školách, osvětových ústavech a hospodářských organisacích ukrajinských. Na celém území západní Ukrajiny byl rozpuštěn "Plast" (ukrajinský skauting). Byly rozpuštěny desítky "Luhů" (organisací tělovýchovných a sportovních) a "Prosvit". Skoro každodenně letí do vzduchu nějaká ukrajinská škola nebo družstvo, ale pachatelé nejsou vypátráni. Za bílého dne pod ochranou úřadů organisují se pogromy ukrajinských ústavů. Zavírají se ukrajinské školy, (Výkřiky posl. Jurana.) které přestály desítky let panování rakouskouherského a dovedly se udržeti po 12 let trvání nezávislého Polska; gymnasia v Tarnopoli, Rohatyně, Drohobyči atd.

Zatčení ukrajinští sedláci jsou strašlivě mučeni, často pak jsou vražděni pod záminkou, že se pokoušeli o útěk. Před několika dny byl právě takto zastřelen u Zaleščik žák 7. třídy ukrajinské školy. A tážeme se, kde jsou naši ochránci bratří Slovanů, kde jest ten hlas toho našeho Slovana první třídy, t. j. české nár. demokracie, a kde jsou naši sociální demokraté i čeští i němečtí? Oni vůbec neprotestují, oni se nechtějí rozhněvati s Pilsudským, neboť kdoví, zda oni sami nebudou někdy tvořiti s ním nějakou společnou platformu.

Ten fašistický teror, zesílený do nebývalých mezí, kromě hlavního svého úkolu, rozbíti revoluční hnutí dělníků, sedláků a ujařmených národů, má ještě zvláštní úlohu a to připraviti půdu k volbám, ke kterým nezbývá již ani půl měsíce času. Policejní strážník a hulán, to jsou hlavní volební agitátoři fašismu.

Co na tom, že podle zesilovaných represálii a násilí stále více vzrůstá nenávist nejširších pracujících mas ke krvavému fašistickému režimu? Přinutiti dělníky a sedláky k povolnosti karabáčem, kulemi a bodáky - to jest prostá filosofie fašismu.

Charakteristická po této stránce bylo rozmluva, kterou měl nedávno ministr vnitra Składkowski s řecko-katolickým metropolitou Szeptyckým. S cynickou upřímností, na jakou se může zmoci jen fašistický satrapa, prohlásil polský Trepov vyslanci ukrajinských společníků polského fašismu: "Oba nemáme mnoho autority ve východním Malopolsku, ale já již poslední dobou si začínám tuto autoritu dobývati."

Fašistický teror celým svým ostřím směřuje proti revolučnímu hnutí dělníků a sedláků. Toto hnutí totiž jest jediným protivníkem fašismu a vládnoucí sanační frakce fašistického tábora. Zesíleným terorem fašismus se pokouší udusiti revoluční hnutí. Naopak, užívaje represálií vůči oposičním vůdcům, chce je zastrašiti a pohnouti k ještě větší poslušnosti vůči Sanaci.

Pilsudský zná dobře své sociálně-fašistické soupeře. Vždyť nebyl marně mnoho let a ještě do nedávna v čele polské strany socialistické, nikoli nadarmo jest do dneška obklopen spoustami bývalých významných členů polské strany socialistické. Uvádíme jen Sławka, Frystora, Moraczewského a desítky menších, mezi nimiž jest rovněž nynější velitel Břeské pevnosti Dab-Biernacki. Tedy jeden z těchto nedávných vůdců polské strany socialistické a zároveň nejhorlivější ze stoupenců Pilsudského T. Hołówko, odpovídaje časopisu polské strany socialistické "Robotnik" píše: "Na otázku pana Niedziałkowského odpovídám: zatčení bývalých poslanců považuji za věc spravedlivou a jeho budoucí účinky za spasitelné."

Hołówko se domnívá, že účinek bití karabáčem vůdců polské strany socialistické a jiných oposičních frakcí fašistického tábora jest spasitelný, poněvadž je naklání k větší poslušnosti. Hołówko stejně jako celý štáb Pilsudského dobře chápe, že polská strana socialistická nemůže zahájiti boj s fašistickým režimem, že vůdcové polské strany socialistické a jiných sociál-fašistických stran si dobře uvědomují, že skutečným jejich nepřítelem jest pouze revoluční hnutí dělníků a sedláků, bijící do samých základů diktatury buržoasie.

Výrazem zfašisování státního aparátu jest jmenování nové "tranchée" plukovníků vojvody, a obsazení Nejvyššího kontrolního úřadu generálem Krzeminským místo dosavadního předsedy tohoto ústavu prof. Wróblewského, jako ne dosti poslušného sanace. Tato změna vedení v Nejvyšším kontrolním úřadě má býti spojena s jeho reorganisací, t. j. s omezením jeho příslušnosti na věci přísně účetní, bez zkoumání celistvosti výdajů. Jak známo, Nejvyšší kontrolní úřad nadělal kdysi mnoho starostí vládě Pilsudského tím, že jí odepřel absolutorium za hospodaření s rozpočtem v letech 1927 až 1928, což bylo odůvodněno nezákonným překročením rozpočtu v částce 680 milionů zlotych. Osobními změnami a dekretováním nových stanov Nejvyššímu kontrolnímu úřadu vládnoucí fašistická skupina zamýšlí zbaviti se zbytků kontroly svého hospodářství s rozpočtem, svých nepoměrných výdajů na vojsko, na nové imperialistické pochody a zakročení proti Sovětskému svazu. Z úsilí Sanace, aby co nejvíce seskupila ve svých rukou celý státní aparát a vyhnala z dosavadních posic své soupeře z jiných frakcí fašismu, vyplývá rozpuštění četných městských rad a nemocenských pokladen, ve kterých většinu měly oposiční frakce fašistického tábor (rozpuštění městských rad v Sosnovci, Zawierciu, Radomi, rozpuštění nemocenských pokladen v Bělsku, Bialé, Osvětimi a jinde).

Tento jeden tah fašistické diktatury jest pouze zlomkem všeobecné akce, kterou koná sanace a která směřuje k zesílení jejího postavení a k ospravedlnění fašistické diktatury, co se projevuje zvláště v konaných volbách do sejmu a od senátu, jakož i do slezského sněmu. Vláda Pilsudského jde k volbám s heslem, že si musí dobýti naprostou většinu. Zamýšlí jí dosáhnouti pomocí zesíleného teroru a nátlaku správního aparátu, který dospěl k vrcholu "volební techniky" (Posl. Juran: Za každou cenu!) - ano, s pomocí rozličných a diversních tahů na území rozličných buržoasních stran, které projevují se v prováděných rozštěpeních ve straně selské v jednotlivých organisacích polské socialistické strany, stran Wyzwolenie i Piast.

Postavení kandidatury Pilsudského na čele listiny Nestranického bloku spolupráce s vládou dokazuje, že fašistická vláda se rozhodla vrhnouti všechny své síly, aby si zajistila volební vítězství.

"Skutečnost, že maršálek Pilsudský nařídil umístiti své jméno na volební listině" - píše sanační časopis "Słowo Polskie" - "dává listopadovým volbám přesně vymezený ráz plebiscitu, odpovídajícího volebním plebiscitům, které dvakráte provedl Mussolini."

Volby do sejmu mají tedy býti fašistickým plebiscitem. Není naprosto pochybnosti, že zbývající ještě k volbám 2 týdny budou se vyznamenávati skutečnými orgiemi fašistického teroru v Polsku. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 5. listopadu 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] pracujícího lidu Polska, Ukrajiny a západní Bělorusi Pilsudský uvedl v pohyb všechny prostředky, aby předstihl svého předchůdce na cestě fašismu, Mussoliniho.

Zatýkání stále nových vůdců levého středu - každý pátý poslanec byl zatčen - četné revise u pracovníků polské strany socialistické, rozpouštění městských rad a nemocenských pokladen se sociálně fašistickou většinou, všechno to jsou nepochybné důkazy v zrůstajících třenic a bojů uvnitř fašistického tábora. Tyto rostoucí boje jednotlivých seskupení buržoasie a jejich socialistických oběžnic, vzájemné požírání se jednotlivých frakcí vytváří nepochybně půdu, na které budou se rodit klamy o domnělém boji polské socialistické strany a jiných oposičních skupin se samou fašistickou soustavou. Zároveň však skutečnost třídního boje bude dokazovati na každém kroku pracujícím masám, že přes vnitřní boj celý tábor fašismu a sociálfašismu jest nepřítelem dělníků a sedláků, že tvoří jednu třídní frontu stavící se proti protifašistické frontě pracujících mas, že v boji s revolučním hnutím solidárně vystupují všechny rozvaděné frakce fašistického tábora.

Nejkřiklavějším důkazem toho jest stanovisko státní volební komise. Jak známo, skládá se z 8 zástupců největších poslaneckých klubů v předcházejících sejmech a má v čele generálního volebního komisaře, jmenovaného vládou. Proto také naprostou většinu v té komisi mají zástupci polské strany socialistické, strany Wyzwolenia, strany Selské a jiných oposičních stran. Tedy právě ta státní volební komise na své schůzi potvrdila všechny přihlášené listiny s listinou Pilsudského v čele, s výjimkou listin protifašistického bloku dělníků a sedláků, t. j. Jednoty dělníků a sedláků, levice Polské strany socialistické, Sjednocení selské levice "Samopomoc", ukrajinského "Selrobu" a běloruského "Zmahania".