Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. dr Pergler. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. dr Pergler: Slavná sněmovno! (Výkřiky poslanců strany komunistické.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Pergler (pokračuje): Pan posl. dr Keibl mluvil dnes ráno o posledních pražských demonstracích a podnikl při tom útok na některé české strany, mezi jinými na hnutí, k němuž mám čest náležeti.(Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Taub zvoní.)

Neujímám se slova proto, abych s panem radou nebo i s vámi, pánové, polemisoval. Pan dr Keibl mluvil způsobem, který je nepřípustný nejen v parlamentě, nýbrž i v každé slušné společnosti. (Výkřiky poslanců strany komunistické a něm. strany národní. - Místopředseda Taub zvoní.) Aliance německo-komunistickonacionální. Pan dr Keibl užil nadávek... (Výkřiky poslanců strany komunistické.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Pergler (pokračuje):... a s nadávkami se nepolemisuje. Polemika je forma uznání a tohoto uznání se od nás panu dr Keiblovi nedostane ani na tyto výkřiky. (Výkřiky poslanců strany komunistické. - Místopředseda Taub zvoní.)

Věřím v český národní stát, mám na poměr Němců a Čechů vyhražený názor, přesto však soudím, že pan dr Keibl není zástupcem německé kultury, že tato přece je povznesena nad nadávky hospodské povahy. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Pergler (pokračuje): Pokud se týče posledních pražských událostí, pánové z německé strany by si měli uvědomiti, že jsou to důsledky řady událostí, které žádný sebevědomý národ si nesmí dáti líbiti. A když už nemluví oficielní jeho zástupci, lid si již vždy najde cestu, aby protestoval sám.

V poslední době (Výkřiky komunistických a něm. nár. socialistických poslanců. - Místopředseda Taub zvoní.) byli jsme svědky řady velmi trapných událostí. Čeští lidé v Praze byli nazváni psy a viník unikl bez trestu. (Výkřiky komunistických a něm. nár. socialistických poslanců. Místopředseda Taub zvoní.) Ve Štýrském Hradci byla vytlučena okna na čsl. konsulátu. Štýrskohradecký německý list se opovážil napsati, že čeští.... (Výkřiky komunistických a něm. nár. socialistických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Pergler (pokračuje):.... lidé jsou drzí jenom potud, pokud nejsou zakřiknuti. Německý zahraniční ministr mluvil o nás způsobem, jako bychom byli státem vasalským. Československý lid proti tomu všemu protestuje. Přál bych si... (Výkřiky posl. Klimenta.) To je elegantní mluva zástupců lidu.

Pánové, přál bych si, aby všechny politické projevy obešly se bez násilnosti. (Hlasy: To je mluva šejdrem!) I ta mluva šejdrem pro vás je moc dobrá. Nemáme naprosto žádných sympatií s jakýmkoliv poškozováním majetku, československý majetek byl však také ničen ve Štýrském Hradci. Pro takové ničení pánové z německé strany očividně odsouzení nemají.

Zdá se, že k událostem poslední doby bude nutno se ještě vrátiti na parlamentární půdě. Proto se omezuji na toto stručné prohlášení a ubezpečuji pány z německé strany, že ničím nedáme ohrožovati svoji samostatnost tohoto státu a československý jeho ráz. A když již páni komunisté chtějí se s nimi ocitnouti ve spojení a vyzývají k rozbití zítřejší schůze, nebojíme se ani jich. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Nikdo nechce menšiny utlačovati, žádný z nás však nepřipustí, aby tyto menšiny se domáhaly privilegií a zvláštních výsad, jichž uskutečnění dodávalo by jim výjimečného postavení ve státě.

Nemáme nejmenší pochyby, že vzplanutí pánů z německé strany v této sněmovně jest jedním z důsledků vítězství hakenkrajclerů v Německu. (Výkřiky poslanců něm. strany nár. socialistické.) Ano, jen to přiznejte! Pánové se chystají ke generálnímu útoku na mírové smlouvy, na samostatnost nových a obnovených států. My se připravujeme k obhajobě a svou nezávislost, pánové, obhájíme oproti nepřátelům vnějším i nepřátelům vnitřním. (Výkřiky komunistických poslanců. - Hluk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Dalším řečníkem je pan posl. dr Peters. (Výkřiky. - Hluk.)

Prosím o klid.

Posl. dr Peters (německy): Slavná sněmovno! Jedná se o zákonu, jehož sociální účinky a jehož sociální zlepšení všichni vítáme. Pochopíte však, že v této chvíli a dnešního dne nemohu se zabývati nejprve tímto zákonem, nýbrž že musím promluviti o událostech, jimiž se tato sněmovna nezabývá bohužel s onou vážností, jaké by věc vyžadovala. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Peters (pokračuje): Litujeme toho neobyčejně zvláště proto, že jsme přesvědčeni, že se zde zahajuje nový vývoj, jemuž se mělo s české strany energicky čeliti, a že se česká politika dává opět štváti ulicí k vývoji, který byl rozhodný ve starém Rakousku. (Výkřiky komunistických poslanců a posl. Gajdy.)

Pánové! Jak se věci mají? Pro několik filmů musíte si dáti líbiti, že si dnes český časopis, lhostejno, jakého směru, lhostejno, kdo za ním stojí, může dovoliti konstatovati pro celou evropskou veřejnost (ukazuje "Polední List"), že "v Praze tekla krev." (Výkřiky komunistických poslanců.) Vy jste mne (obraceje se ke komunistickým poslancům) poctili svou přítomností, poněvadž jste chtěli naslouchati řečníkovi přede mnou. Dovolte mi přece, abych mohl věcně a klidně proti němu chviličku promluviti. Kdyby si německý zpravodaj nebo německý časopis dovolil takto lehkomyslně psáti o včerejších událostech, mluvili byste o zemězradě a jiných věcech. Ve skutečnosti však dovolujete několika lidem lehkomyslnost, aby mohli politicky ostře postupovat, aniž jste si vědomi, jakou ohromnou odpovědnost na sebe béřete, pokud jde o svobodu státu, který jste si vybudovali. (Hluk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Peters (pokračuje): Dnes jsou přece docela jiné poměry než ještě před 14, 20 nebo 30 lety. Jako syn města Prahy mohu se ještě dobře upamatovati, jak již jako žák obecné, střední a vysoké školy byl jsem vydán takovýmto útokům a urážkám, k nimž docházelo opět včera na ulici, a otevřeně prohlašuji, že to pokládám za nedůstojné českého národa, že jste se proti tomu nevyslovili se vší rázností. Byli bychom očekávali, že české časopisy, zdůrazňujíce myšlenku práva a pořádku, odmítnou, aby město Praha bylo několika lidmi spodiny takovýmto způsobem před celým světem a veškerou veřejností zhanobeno. (Potlesk.)

Neboť musíme žádati solidaritu práva a pořádku a tu se musí všechny ony složky, které stojí na půdě tohoto státu, spojiti, a oni pánové, kteří sedí tam na té straně (ukazuje na komunistické poslance) a tři pánové, kteří sedí tam vzadu, ti nechť si dělají nepořádek spolu, ale v tomto parlamentě a v tomto státě musí se spojiti ti, kteří chtějí pořádek, a nesmějí připustiti hanobení veřejného mínění. (Hluk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Peters (pokračuje): Pánové! Při tom jest celá ta věc velmi průhledná. Koho chce zasáhnouti pan kolega dr Pergler? Pan dr Pergler chce zasáhnouti svého někdejšího věrného přítele a dnešního svého velkého nepřítele dr Beneše a proto se dělá v Praze ostuda. Proto si musí celé město dáti líbiti, aby se o něm řeklo, že "zde teče krev". (Posl. dr Pergler: To je naivnost, pane kolego!) Předložím vám ještě další podtituly vašeho časopisu. Velectění pánové! Pan kolega dr Pergler přece sám naznačil přibližnou myšlenkovou souvislost. Víte přece, že pan dr Beneš usměrnil v Ženevě veškeré zájmy menšin na vnitřní vývoj a vyslovil se v Ženevě proto proti jakémukoli rozšíření menšinového práva. Poněvadž k tomu potřeboval odůvodnění, prohlásil v Ženevě, že to přinese vnitřní vývoj. A tu nejde o sliby nebo o vývoj, který teprve dnes bude nastoupen, nýbrž jde o dlouholeté pokusy, zda by zvláště pod vlivem Švehlovým nebylo možno zapomenouti starou hloupou nenávist a pokusiti se, aby oba národy žily vedle sebe, jak toho vyžaduje důstojnost daná přirozenou historickou jednotou, či nikoli. (Souhlas na levici.) A nyní se pan dr Pergler obává, že pan dr Beneš, až se vrátí domů, prohlásí: Prosím, zde se stalo tolik bezpráví a existuje ještě tolik bezpráví a každodenně se páše mnoho bezpráví; nesrovnává se ani se ctí diplomata, poukazovati venku na vnitřní vývoj a doma nic nedělati. Kdyby se sešli seriosní politikové, pánové, kteří nedělají politiku chvilkovou, nýbrž posuzují věci se stanoviska celého velkého vývoje ve světě, musili by připustiti, že nynější stav, jaký vládne v tomto státě po stránce národní, národně-politické a právní, nemůže býti nikdy, za žádných okolností udržen. A s tím věčným vyhýbáním, s diplomatickými vytáčkami, s odročováním již to dál nepůjde a vy, pane doktore Perglere a pánové, kteří jste referovali tímto způsobem (ukazuje na "Polední List") o včerejších nepokojích, použili jste starého, českého národa naprosto nedůstojného prostředku, nechavše dělati politiku opět ulici. A já vám prohlašuji: bude-li česká politika opět závislá na pražské ulici, pak, pánové, nebudete moci ani zdánlivě zahájiti politický vývoj, který by se řídil velkými lidskými ideály, jichž se jinak vždy tak velice dovoláváte. (Souhlas na levici.) Také zde musí býti pořádek a jasno.

Proto ještě jednou lituji, že rozumní činitelé na české straně neodmítli s jasným důrazem, otevřeně a poctivě, že pražská ulice opět dělá politiku. Pánové, město Praha není dnes to, co bylo v roce 1897. (Souhlas na levici.) Není již provinčním městem, o němž zprávy o událostech vycházely z Vídně, nýbrž dnes jest již hlavním městem státu, který se dovolává toho, že hájí svobodomyslné zásady, že má pořádek a jest konsolidován. Pánové, v hlavním městě s 28 vyslanectvími a konsuláty nemůže to přece takto dále jíti, aby se na konec musilo říci, že několik mladíků na Václavském náměstí může udávati nějak směr české politice. Není také dobrou známkou politické zralosti a politické energetiky českého lidu - který se přece z nespokojeného národa ve státě, jehož nemiloval, stal národem státním - že v tomto státě, ve svobodném státě, jest možno pokračovati ve starých rakouských způsobech. Pánové, takto pokračovati nemůžete. Panu ministrovi věcí zahraničních nemůže přece býti lhostejno, píše-li "Polední list": "Německé divadlo demolováno" a jak znějí ostatní krásné tituly. Není přece možno, abyste v tomto smyslu "do jisté míry autenticky" referovali o událostech v Praze. Kdyby to byl učinil některý z německých kolegů žurnalistů, pravděpodobně by "Polední List" napsal, že se má proti němu použíti trestu bití. Pánové, vy jste se však nespokojili jen s tím, abyste pravděpodobně vítěznou ofensivu, již jste zahájili, vylíčili v tak úspěšných zprávách, podobných zprávám "AOK", nýbrž vy jste dokonce zesměšnili státní autoritu, podali jste nám důkaz, což by jinak bylo bývalo pochybné, že totiž státní orgány včera naprosto selhaly. (Souhlas na levici.) Ačkoli státní úřady byly na to upozorněny - svědkem toho jest můj kolega prof. Kafka, který jako pražský poslanec pokládal za svou povinnost na to upozorniti - přes to opatření byla taková, že dnes, velectění pánové - nestydím se to říci - můžeme konstatovati ostudu, že opět jednou máme v Praze rozbitá okna, demolované nápisy a podobné věci. Blahopřeji pánům, kteří to připravili, k tomuto politickému úspěchu, zároveň však prohlašuji, že se za to stydím, poněvadž jsem také dítětem tohoto města. Pánové, jestliže panu ministrovi věcí zahraničních.... (Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím, aby řečník nebyl vyrušován.

Posl. dr Peters (pokračuje): Jestliže s nadšením děláte potíže panu ministrovi věcí zahraničních, jestliže pan dr Pergler ve své sadistické radosti, že může přednésti něco proti zahraniční politice, dosáhl úspěchu a jestliže zde s velkým nadšením ohromného vlastence zaujímá stanovisko ke včerejším událostem, táži se ho, jak může spojiti se svým ohromným vlastenectvím pojem konsolidace, jímž přece se udržuje zahraniční politika, jak může s tím také spojiti, že, aby se rozřešila "nanejvýš politická" věc filmů formou důstojnou kulturního a právního státu, musí se jíti na ulici, musí býti rozbíjeny okenní tabulky, musí se štváti nejnedůstojnějším způsobem proti židům a Němcům, aby se na konec s velkým nadšením vítěze konstatovalo, že slovanský ráz města Prahy byl zachráněn. Vskutku by mě bylo líto města Prahy, kdyby několik nadpisů nebo několik filmů - nehájím všech filmů, které byly hrány, nýbrž mluvím jen všeobecně - mohlo porušiti slovanský ráz Prahy. Buďte přece trochu reálnější, hrdější, neklesejte tak hluboko, abyste se ve své úzkostlivosti o vnější věci nevzdávali největších a nejhlubších složek kultury. (Výkřiky. - Hluk.)

Naznačil jsem již, že "Polední List" svými zprávami vydal pražským úřadům a především pražské policii vysvědčení, že, kdyby se mělo usuzovati podle právního řádu a podle všeobecných názorů na pořádek ve státě, musili by za to odpovídati pan policejní president a také pan ministr vnitra. Zde, ve vašem listu se praví, že u německého divadla, jehož okna byla vámi laskavě vytlučena, byla nalezena stříkačka, že demonstranti použili této stříkačky a na ustupující policisty stříkali. Nové vítězství, ale vítězství nepořádku, nepokoje proti řádu a pořádku; a proti tomu se musíme co nejrozhodněji ohraditi, poněvadž nestrpíme, aby v Praze náš soukromý majetek byl vydán na pospas jakékoli nerozumné politice hesel a ulice, a poněvadž za žádných okolností nechceme býti v Praze, v hlavním městě vašeho svobodného státu, tak jako v dřívějších letech, divokou zvěří, na kterou se pořádá honba, kdykoli se to hodí několika neodpovědným politikům. (Souhlas na levici.)

Nestydíte se konstatovati, že byla uražena slovanská čest, poněvadž stráž zatkla dva legionáře. Také to se konstatuje. Avšak dělá se z toho ihned nejpustší a - promiňte - nejhloupější propaganda, rozpoutáváte vášně a rádi byste zmobilisovali vše, co chce záští, nepokoj, nejistotu a bezpráví... (Hluk a výkřiky.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Peters (pokračuje):... jen proto, poněvadž, pánové, kteří v této sněmovně nemají jistě zvláštní váhy, musejí si hledati tuto váhu na ulici. Mohu jistě prohlásiti - a zde všichni, kteří jsme se v této sněmovně přihlásili jako Němci, jednotně konstatujeme - že bychom již nemohli pochopiti, kdyby úřady neučinily všechna opatření, aby se včerejší ostudné události již neopakovaly. (Posl. Krumpe [německy]: A aby se nám dostalo zadostiučinění!) A aby se nám také dostalo záruky, že nebude již možno, aby policie chovala se pasivně ve chvíli, kdy má konati svou povinnost. (Posl. Krumpe [německy]: Kde jest ministr vnitra? - Různé výkřiky.) Očekáváme také, že český tisk a zvláště tisk, který zastupuje strany, jejichž kolegy jsme ve vládě a kteří chtějí, abychom jimi byli, pronese uklidňující a rozhodné slovo. (Posl. Krumpe [německy]: To se dožijete pěkné věci! Vždyť pánové z "Národních Listů" jsou v tom také!) Ponechme spor, zda pánové z "Poledního Listu" nebo z "Národa" jsou v tom zapleteni, jim samým. Podle mého mínění ten, kdo si tak lehkomyslně zahrává s pokojem a pořádkem jako pánové, kteří dělali kravál na Václavském náměstí, nesmí mluviti o vlastenectví a nesmí uplatňovati nárok, aby byl pokládán za prozíravého politika, poněvadž není s to, aby odhadl, jaké účinky a následky může taková věc míti.

Mohl bych se ještě poněkud podrobněji zabývati vývody pana dr Perglera, ale prohlašuji, že odmítám hádati se s ním o německé kultuře, poněvadž je mi jasno, že také o tom ví právě tolik, jako již při jiných věcech a v jiných povoláních prokázal své rozsáhlé vědomosti. (Výkřiky.) Německá kultura, pane kolego Perglere, na tu nestačíte. Pokud jde o případ Mayerův a jiné, co zde uvedl, řekl bych konec konců, že československý odvolací senát nalezl právem, že soukromník, který sem přišel, neměl v úmyslu a také se nedopustil žádné urážky. Tím byla by pro slušné lidi věc vyřízena. (Výkřiky.) A nyní se dovoláváte toho, že ve Štýrsku, že ve Štýrském Hradci byla rozbita okna v Besedě. Místo abyste, řekněme s jakousi politickou velkorysostí věc konstatovali a ukázali, že jste svobodný, zralý, velkorysý a také mužný národ, dovolujete, aby zde několik lidí vyvozovalo důsledky, že musí za to vytlouci okna německého divadla. Prohlašuji, že, posuzuji-li věc s odpovědností kulturního historika a vzdělaného člověka, vrátili bychom se s vaší pomocí k poměrům, že bychom dospěli k oné nemožné malicherné politice, která konec konců způsobila světovou válku. Velectění pánové! Má-li to tak býti, kdo tomu může zabrániti? Přece bych však řekl: Odpovědnými za tuto zemi, za její celý duševní a kulturní názor na povinnosti k lidstvu, k Evropě a k celému světu, odpovědnými zůstáváte vy, velectění pánové, a nedejte se v to veštvati několika lidmi, kteří ve slepém záští, nerozumní ve svých politických myšlenkách a cílech, zneužívají ulice jako před válkou, aby vytvářeli politiku.

Pánové, tím bych skončil své vývody o posledních událostech; končím z toho důvodu, že zde není přítomen žádný člen vlády, že si vláda není vědoma své odpovědnosti a nečiní žádných opatření, aby v Praze rozhodoval opět pokoj a pořádek, právo, zákon a mravnost. (Různé výkřiky.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Peters (pokračuje): Neplní-li vláda této povinnosti, klade chybně velké základy, které jedině v tomto státě, ve státě, který po stránce národní není naprosto homogenní, jsou jedině možné pro zdárnou politiku a pro zdárný vývoj.

Pánové! Nyní bych řekl jen několik slov o předloženém zákonu a krátce bych konstatoval několik věcí. Litujeme, že si zákon nevytýčil dosud jako konečný cíl valorisaci platů státních zaměstnanců, a litujeme, že manželé, ačkoliv oba konají stejnou práci, nedostanou také stejnou odměnu 13. měsíčním platem.

Zmínil bych se také krátce o obou referátech pánů kol. Ježka a Bergmanna a konstatoval bych, že jsem pokládal za podstatný pokrok těchto zpráv, že se nezabývali pouze obsahem návrhu zákona, nýbrž že tento zákon zasadili do celého rámce velké otázky státních úředníků. Proto kritisujíce dané poměry musili dospěti k tomu, že jednak velmi ostře kritisovali systemisaci, a konstatovali, že se nezdařila, a jednak z důvodů psychologických, duševních a hmotných poměrů a vnitřní bezpečnosti úřednictva se přimlouvali, aby se opět přikročilo k soustavě časového postupu. Vítám toto mínění pánů referentů, které se nespokojilo s tím, že zavedli rozpravu o jednotlivých bodech příslušné materie zákona, nýbrž široce se vyslovili pro to, aby poměry úřednictva byly od základu zlepšeny. Zvláště jest důležité a zaslouží poděkování pánům referentům, že konstatovali vliv hmotných poměrů na ideální ochotu úřednictva a že usilovali, aby se úřednictvu dostalo takového postavení, v němž by mohlo plniti své povinnosti bez starosti o denní chléb. To jest podstata věcí, to jest základ zlepšení a nemluvím se stanoviska pesimismu který se nám Němcům vždy vytýká, kritisují-li Němci administrativu - nýbrž vycházeje z jasného poznání skutečných věcí, prohlašuji, že se mezi úřednictvem a mezi státními úředníky ukazují zjevy a jejich zhoubný následek, způsobené dosavadní úpravou úřednické otázky, zvláště pak systemisací a časovým postupem.

Pánové! Nechci zde mluviti o celé úřednické otázce, vyhrazuji si vrátiti se k tomu v rozpočtovém výboru. Nemohu se však vyhnouti, abych, posuzuje tento zákon, nevrátil se k otázce národní, a rád bych konstatoval, že musíme od každé vlády žádati a očekávati, aby uznala nárok německého národa na zastoupení a účast na administrativě jako nezadatelný nárok. Je-li správné, co vyhlásila VI. komise v Ženevě, totiž "svatá práva menšin", pak mezi tato svatá práva patří zajisté také nárok na značnou, a jak my žádáme, na poměrnou účast Němců v celostátním úřednictvu. Máme na to nárok, aby stát zaopatřil nám ve své administrativě účast, přiměřenou Němcům. Pánové, vy jste o to v Rakousku stokrát usilovali a žádali a bylo vám to také vyplněno; a my nemůžeme od toho upustiti, dokud se toho nedostane také nám. Ovšem, dnes jsou poměry ještě docela jiné, než bychom si přáli. Dorost Němců v mnohých odborech není vůbec umisťován a intervence i oněch stran, které se postavily na půdu státu, vedou k naprostému odpírání tohoto nároku. Domnívám se, že na to musím upozorniti, že bychom naprosto nemohli snésti tohoto bojkotu Němců ve správě a v dorostu. Podobně jest tomu s postupem. Máme německé úředníky, kteří od r. 1920 nepostoupili. Při tom velkou důležitost má jazyková zkouška a slyšíme zde neustále stížnosti, že němečtí úředníci stále ještě neumějí česky. Pan kol. Dubický ve své řeči k tomuto návrhu konstatoval, že jen s politováním vidí, že tento zákon byl rozšířen na ony úředníky, kteří nemají jazykově plné kvalifikace. S tímto výrokem jak po stránce sociální, tak také politické bych polemisoval. Neboť nelze se dovolávati jazykové zkoušky, která se konala před 10, 8 nebo 6 lety, po kteroužto dobu onen úředník vykonával svůj úřad, a byly by to přece docela zvláštní poměry, kdyby se byl německý úředník za těchto 8 až 10 let nenaučil českému jazyku dokonale. Nemůžete se dovolávati těchto zkoušek, poněvadž od té doby uplynulo několik let, během nichž úředníci mohli se jazyku dokonale naučiti. Na druhé straně jazykové zkoušky byly z velké části fraškou, napáchaly ohromné bezpráví a nemohou býti právním podkladem pro jakékoliv odstrkování. Nárok na německé úředníky uplatňují všechny strany a od tohoto nároku nemohou upustiti. Musíme to pokládati za nedůvěru s vaší strany, jestliže k německému úředníku na základě jeho úřednické přísahy nemáte v jeho odboru tutéž důvěru, kterou máte k německému ministrovi, který také vykonává svou povinnost na základě své přísahy.

Ke konci bych ještě konstatoval, že v rozpočtovém výboru použiji ještě příležitosti a promluvím o zvláštním způsobu nakládání se smluvními úředníky, kteří musí konati státu služby za nejneslýchanějších hmotných poměrů. Jde o žurnalisty, kteří jsou zaměstnáni ve státní tiskové kanceláři a pro něž platí naprosto neudržitelné a nemožné poměry. Dnes bych chtěl jen konstatovati, že není trvale možno žádati solidní a řádnou práci od lidí, kteří mají tak neslýchaný smluvní poměr, kteří vykonávají svou službu s tak velkou iniciativou, poctivostí a slušností a nemohou trvale snésti tohoto odstrkování a nerovného nakládání. Domnívám se, že bude povinností právě rozpočtového výboru, aby promluvil o těchto poměrech a uložil vládě, že právě od duševního stavu, jímž žurnalisté zajisté jsou, nesmí žádati služby, které platí nejneslýchanějším, naprosto nepostačitelným a naprosto nedůstojným způsobem.

Měli jsme již příležitost zdůrazniti zvláštní postavení soudců, pokud jde o otázku platu. Dnes to činíme opět a jsme toho mínění, že soudcovský stav vyžaduje, aby se s ním nakládalo tak, jak se to shoduje s ochránci zákona. Podali jsme již také návrh o okresních školních inspektorech a přáli bychom si, aby konečně také tato kategorie státních úředníků byla náležitě placena a odměňována jejich práce, kterou musí konati při velké odpovědnosti pro kulturu. Končím své vývody. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Čuřík. Dávám mu slovo.

Posl. Čuřík: Slavná sněmovno! Projednáváme otázku státních zaměstnanců a to je důkazem, že dosavadní zákony platové jsou špatné a pro dnešní poměry státních a veřejných zaměstnanců nestačí. Bohužel, atmosféra, ve které právě o této otázce jednáme, je přímo naplněna výbušnými látkami a všeobecná nevraživost a napětí, které v tu chvíli jaksi mezinárodně tlačí a tísní lidskou společnost, je také toho důkazem, že je nespokojenost, která vyplývá i z dnešní hospodářské krise a poměrů sociálních zaměstnanců i dělníků v našem státě.

Vláda přišla s příštipkářstvím, vláda řeší tuto otázku způsobem, který není důstojný státní administrativy, poněvadž 13. plat, který vlastně je malým přídavkem vánočním k nynějším platům, nemůže zdaleka uspokojiti volání po nápravě zaměstnaneckých zákonů.

Ale zdá se mně, že vláda nechce přiznati, že zákony byly špatné a že zejména zákon č. 103 z r. 1926 zaměstnance státní přímo zkrušil a vystavil je různým politickým nástrahám, řekl bych znovu politické korupci a poměrům, které jsou nedůstojné zaměstnanců naší republiky.

Otázka úpravy poměrů zaměstnanců státních netýká se pouze tohoto stavu, nýbrž jest jaksi výrazem dnešních stísněných poměrů hospodářských, voláním všech drobných zaměstnanců po nápravě a po zvýšení životní úrovně. Nebylo snad potřebí řešiti tyto otázky jen tímto příštipkářstvím, nepatrnými přídavky, které rozrušují zbytečně veřejnost a které neznamenají celkem žádnou reformu, kdyby byla vláda radikálním způsobem zasáhla do otázky cenové politiky. A tu se mi právě zdá, že v této věci naše vláda nemá vůbec odvahy, aby se pustila do řešení otázky drahoty, do řešení otázky politiky cenové.

Slyšíme pořád obrovské odůvodněné nářky zemědělských producentů, že jejich výroba je znehodnocena a jejich výrobky jsou stlačeny na minimum cen. Je to pravda. Na druhé straně vidíme, že konsum je stále zatížen vysokými cenami a meziobchod je ponechán úplně na vůli spekulantům, bursiánům a těm, kteří se z toho řádně přiživují.

Očekávali jsme, že tato vláda, ve které má levice dosti značné zastoupení a kde ministr zásobování je politik, sociální demokrat, aspoň v otázce potírání lichvy, v otázce potírání přehnaných cen, udělá nepatrnou nápravu, jaká je dnes možná. Ale viděli jsme, že ministr se sice rozehnal, že chtěl revidovat ceny - začal to s mlékem - ale celá akce ztroskotala a dnes z celé té akce protidrahotní, protilichevní, nezůstalo téměř nic.

A tu se má dostati něčeho státním zaměstnancům na vánoce, aby se jejich těžké poměry aspoň poněkud zpříjemnily. Vláda říká ve své důvodové zprávě k tomuto návrhu zákona, že to má býti jakýmsi zlepšením v případě zdražení činží a bytů. Je to, vážená sněmovno, nešťastná definice ve vládním návrhu, kde se přímo dává pokyn zdražovatelům bytů nebo zdražovatelům vůbec, aby použili této situace ke zdražování bytů a všech životních potřeb. Mám za to, že tento příspěvek nemá sloužiti ke spekulaci s byty, ke zdražování činží, nýbrž k tomu, aby v době nejhorších poměrů v roce, v době vánoc, zaměstnancům aspoň něčím se přispělo, když jsou v takové mizerii, v jaké právě všeobecně žijí státní zaměstnanci a dělníci. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)