A přece národní hospodářství tohoto státu, jehož vládnoucí nedbají, neboť jest jen částečně jejich vlastní, je donutí, aby se zahloubali v samy sebe a obrátili, ovšem dá-li se zde ještě co zachrániti. My němečtí nacionálové vidíme všem těmto věcem až na dno. Zde není možné sebe nutnější, sebe lepší opatření, aniž se ihned na stěně neukázalo mene tekel. Tak jest to i s 13. měsíčním platem a se zvýšením daní tím podmíněným a požadovaným. I po této stránce upomíná na dědičný hřích tohoto státu, který tento stát bude tak dlouho vléci s sebou, dokud bude trvati v této formě, totiž na mír versailleský a saint-germainský. V nich vidíme my němečtí nacionálové základní zlo všeho toho, co zde v tomto státě jest, vidíme tedy nutnost obrátiti se proti těmto mírovým smlouvám a boj proti těmto mírovým smlouvám bude hlavním úkolem naší strany. (Potlesk.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Chloupek. Uděluji mu slovo.

Posl. Chloupek: Slavná sněmovno! Stanovisko republikánské strany k vánočnímu příspěvku státních zaměstnanců měl jsem tu čest vyjádřiti v nedávné době na velké manifestační schůzi státního zaměstnanectva v Praze na Žofíně. Řekl jsem tehdy, že strana republikánská považuje požadavek státního zaměstnanectva, aby mu bylo poskytnuto t. zv. 13. služné, za spravedlivý, že pro jeho splnění bude pracovati, a zdůraznil jsem, že by bylo nedůstojno největší politické strany v republice, aby se předháněla s některými stranami v demagogii slibů vůči státním zaměstnancům. Souhlasně vyjádřil se k právě projednávané předloze kol. Dubický, který vytkl některé nedostatky předlohy jak v ohledu sociálním, tak také v ohledu národním, a já bych chtěl jen poukázati na některé zásadní okolnosti, které jsou s touto projednávanou předlohou spjaty.

Nejprve třeba zdůrazniti, že zaměstnancům státním nepomůže trvale a důkladně nikdo, kdo se bude starati jen o poskytování určitých přídavků, nýbrž jen ten, kdo vyřeší v naší republice celý těžký hospodářský problém a kdo nastolí pro všechny vrstvy obyvatelstva Československé republiky stejný hospodářský a cenový loket. Ani státní zaměstnanectvo nemohlo by býti uspokojeno dnešní předlohou, když by neměly následovati další činy parlamentu a vlády, které by měly v zápětí přizpůsobení se stávajícím hospodářským poměrům všude a ve všem. My hájíme zásadu: Když láce, tedy láce ve všem, nejen láce výrobků zemědělských u producenta, u konsumenta pak neúměrná drahota těchto výrobků, ale také ne drahota průmyslových výrobků u producenta a zvláště ne stupňovaná ještě drahota u konsumenta. Nechceme, aby se opakovaly zjevy, jichž jsme byli tak často svědky, že se gážistům jednoho dne přidalo na příklad 10% a během čtvrt roku poté stoupla drahota životních potřeb třeba o 15%. Takováto pomoc byla by velmi problematická a dála by se jednak na účet vážně ohrožené státní pokladny a jednak na účet gážistů, kterým mělo být pomoženo. Z takovéto pomoci zůstává jen trpkost na obou stranách, zaujatost vůči státnímu zaměstnanectvu se jen stupňuje a nutná vzájemná spolupráce mezi obyvatelstvem a státními zaměstnanci trpí.

U příležitosti projednávání této předlohy jsem povinen zmíniti se ještě o rozdílu mezi jednotlivými státními podniky s ohledem na jejich zaměstnance. Jako v celém veřejném životě našem, zvláště v hospodářském ohledu jest zemědělské obyvatelstvo, pokud se týká odměny za svoji práci a práv z této práce plynoucích, stavěno na místo poslední, tak také ve státním podniku zemědělském "Státní lesy a statky" jest jeho zaměstnanectvo neprávem opomíjeno a stavěno rovněž mezi státními zaměstnanci, zvláště pokud se týká výkonného úřednictva a zřízenectva, mnohdy na místa poslední. Svědčí o tom nejlépe ta okolnost, že celá platová a služební úprava zaměstnanců státních lesů a statků není ještě dnes ukončena a že za každou i v soukromých podnicích obvyklou a vžitou naturální výhodu a za paritu s ostatními zaměstnanci státními jest třeba v této kategorii vésti stálý boj, čímž se úprava konečná stále oddaluje a zaměstnanectvo tohoto státního podniku roztrpčuje.

Považuji však za svou povinnost poukázati na zásadní potíže, které zabraňují řešiti hladce a trvale do budoucnosti poměry zaměstnanců státních lesů a statků v dnešní stále se ještě zhoršující zemědělské krisi. Nejlépe vynikne, když srovnáme státní podnik železnice nebo pošty s podnikem "Státní lesy a statky". Dráhy naše staly se pasivní. Ministr železnic chce odstraniti toto pasivum, které se jen zvětšilo, když se zvýšily příjmy zaměstnanců státních drah, že prostě zvýší tarify, zvláště osobní, a myslí, že podnik bude zase na chvíli v rovnováze.

Jak však věc zaříditi u podniku "Státní lesy a statky", kde nelze ani o haléř zvýšiti ceny obilí, mléka, dřeva a j., kde naopak ceny klesají a kde se nutno říditi pouze a jedině cenami bursovními, na které nemá ani podnik "Státní lesy a statky" ani polovinu tvořící část obyvatelstva tohoto státu - zemědělci - žádného vlivu? Na dráze a na poště upraví se platy zaměstnanecké tím, že se zvýší prostě tarif železniční, na poštách poplatky poštovního úřadu šekového, poplatky telefonní a věc je odbyta.

Při této příležitosti nemohu opominouti abych nepoukázal na trvale neudržitelný stav našich státních drah. Máme sice zákon, že tento podnik je podnikem obchodním, ale skutečnost, jak se úřaduje, je poněkud jiná. Úředníci železnic měli by býti v pravém slova smyslu obchodníky, což by mělo předpokládati jednak jejich obchodní zkušenosti a hlavně také jejich obchodní pružnost, volnou ruku, zvláště v nižších instancích, ale dnes vidíme, bohužel, pravý opak. Celé úřadování u státních drah je více než kdy jindy zbyroktratisováno, ba mám zprávy na příkl. z obvodu ředitelství olomouckého, že se nesmí bez svolení vyšší instance vzdáliti ze stanice ani úředník v době svého volného času. Každý úředník státních drah měl by býti kalkulantem, aby tak zamezoval ucházející transporty zboží a tovarů dopravovaných nákladními automobily. Jistě by se měly železniční tarify přizpůsobiti namnoze poměrům místním, čímž by pasivum mnohých tratí železničních zmizelo, nebo by se aspoň nezvětšovalo. Na našich drahách má úřednictvo největší část práce se zasíláním nekonečných výkazů, mnohdy více než zbytečných, na vyšší instance a šiml úřední přijde pak státu velmi draho.

Třeba pomýšleti na důkladnou nápravu, neboť jinak nezbylo by než pomýšleti na odstátňovací akci našich železnic, když by na státní systém železnic měl stát stále dopláceti. Každou těžkopádnost ze státního podniku je třeba odstraniti, úřednictvo státní bez rozdílu má býti vychováno k určité samostatnosti, musí mu být také ponechána větší pravomoc, aby mělo radost a určitý morální zájem na svém úřadování. Úřednictvo státní nesmí býti nadále sešněrováno přílišným centralismem tak, aby se celé úřadování nekomplikovalo a nezdržovalo jako dosud, nýbrž aby občanstvo tohoto státu dostávalo urychlené a jasné vyřízení svých potřeb a žádostí.

Dnešní stav úřadování v mnohých našich státních a, bohužel, i v autonomních úřadech - zvláště u pražského magistrátu - jest trvale neudržitelný, neboť obyvatelstvo si stěžuje, a mnohdy plným právem, že jeho žádosti nejsou vyřizovány dosti rychle, že jsou stále odkládány, občané jsou odkazováni mnohdy od jedné instance ke druhé, a tak zakořeňuje se pro stát nebezpečný názor, že bez nějaké poslanecké intervence není prý možno docíliti dnes žádného urychleného a příznivého vyřízení.

Tento nezdravý zjev bude třeba rychle odstraniti a celé úřadování státní zreorganisovati, což by bylo v zájmu jak státních zaměstnanců, tak zvláště všeho obyvatelstva Československé republiky. Jen ten, kdo rychle vyřizuje a dává, dvakrát dává, a tuto zásadu budeme muset uplatniti v plném rozsahu při veškerém úřadování ve státních a veřejných úřadech.

Se stanoviska zemědělského poukazuji zvláště na nutnost rychlých korektur v systemisaci a doufám, že při resystemisaci, jejíž urychlené provedeni je žádoucí, nebudou nadále opomíjeni úředníci zemědělští a lesní ve státních a jiných úřadech, kteří sice neměli možnosti nabýti plného vysokoškolského vzdělání, ale kteří svou životní praxí nabyli takového rozhledu a takových zkušeností, že nám zachránili v dobách nejtěžších, jako na př. lesní hospodáři na Slovensku, velmi cenné majetky. Zemědělské a lesní úřednictvo nesmí býti nadále v tomto směru Popelkou jako dosud.

Je třeba upraviti poměry zaměstnanců státních hřebčinců a v neposlední řadě je třeba věnovati pozornost úpravě služebních poměrů a platů okresních cestářů. Nebude dále trvale možné, aby se cestář věnoval silnici na př. jen jeden, půldruhého nebo dva dny v týdnu, nýbrž bude třeba, aby okresní cestář byl na silnici po celý den, stále ji spravoval, neboť malé a trvalé opravy silnic nás ochrání delší dobu před nákladnými opravami a jsou s to udržeti dobrý stav silnic. Je nezdravým zjevem, když vidíme na silnici personál jen při velkých opravách, ale po celý rok jen zřídka; avšak to nezaviňují z větší části zaměstnanci sami, nýbrž onen neudržitelný systém, který se domnívá, že stačí, když cestář jen jednou za týden přejde silnici a dostává za to také jen nepatrný plat. Okresní cestáře je třeba řádně zaplatiti a žádati od nich přesnou a důkladnou práci na silnici.

A nyní budiž mi dovoleno, abych poukázal na jeden z nejtěžších, avšak bezprostředních úkolů, který čeká náš parlament a naši vládu v těchto dnech. Odhlasujeme dnešní zákon, kterým se dostává částečné úpravy platové státnímu zaměstnanectvu, avšak při tom nemůžeme a nesmíme zapomenouti na široké vrstvy zemědělského lidu, zvláště pak na zemědělské a lesní zaměstnance, kteří jsou dnešní krisí ohroženi ve svých beztak nízkých mzdách.

Slavná sněmovno! Nikdo nemůže přece žádati na zemědělském lidu a zvláště ne na zemědělském a lesním dělníku, aby on, který musí přirozeně déle než ostatní pracovati, i v nepohodě, za každého počasí, aby vyrobil chleba pro druhé, aby měl jediný ze všech ostatních stále a stále slevovati ze své mzdy. Nikdo nemohl by dělníkům půdy odůvodnit, že krise hospodářská má se odehrávati jen na jejich zádech, že je stále považován za něco méněcenného a za jakéhosi robotníka, který má jediný přinášet oběti ve prospěch druhých.

Za necelého čtvrtroku bude se totiž jednati o nové směrnice mezd pro zemědělské dělnictvo, a tu dovoluji si upozorniti, že letošního roku stojíme před velikým a nedozírným nebezpečím - před snížením mezd zemědělského dělnictva beztak nedostatečných. Loňského roku podařilo se nám sice nebezpečí snížení mezd zažehnati, že samostatní zemědělci očekávali od našeho parlamentu zažehnání nebo zmírnění zemědělské krise. Bohužel, nepodařilo se naší delegaci a našemu ministerstvu zemědělství přes úsilovnou snahu a přes to, že jsme vycházeli a vycházíme potřebám ostatního obyvatelstva v každém případě vstříc dosíci takových opatření vládních, aby byla krise zemědělská alespoň zastavena. Dostalo se nám sice částečně zvýšených cel, ale promiňte, slavná sněmovno, když řeknu, že jenom jako receptu pro vydání léku, avšak lékárny nám nebyly dosud otevřeny. Bylo nám totiž povoleno částečné zvýšení cel, avšak obchodní smlouvy, zvláště s Maďarskem nesměly být vypověděny, neboť se proti výpovědi stavěly naše kruhy průmyslové, a tak musíme čekati do poloviny prosince, až smlouva maďarská a s ní ustanovení o nejvyšších výhodách týkajících se i druhých států, vyprší. Pak teprve uvidíme, zdali lék, který nám bude v lékárně v podobě vyšších cel vydán, bude také působit.

Dnes však vidíme, že zisky shrabuje jen spekulace a ne řádný obchod, že ceny zemědělských výrobků stále a stále klesají a že se k nám dováží nepřiměřené množství zemědělských výrobků, mezitím co naši zemědělci nemohou své výrobky ani za nízké ceny odbýt. Ceny v drobném stále neklesají, zemědělci jsou zaplavováni exekucemi za nedoplatky daňové, za nedoplatky přídělových cen pozemků a jsou tak nuceni odprodávati své výrobky za každou cenu. Stav tento je naprosto neudržitelný a bude třeba rychle přikročiti k nápravě a nečekati až do 15. prosince, kdy vyprší maďarská smlouva. Bude třeba, aby stát reguloval určitými opatřeními, ať již vytvořením monopolu či syndikátu - na názvu nezáleží - takovou instituci, která by zabránila nezřízenému spekulativnímu dovozu zemědělských výrobků z ciziny, která by naopak umožňovala i vývoz našich zemědělských výrobků do cizích zemí, a aby diference, která z takovéhoto podnikání vznikne, byla zachycena ve prospěch státní pokladny, kterou čekají stále ještě značné výdaje, a aby nebyla ponechávána spekulantům jako doposud.

Žádáme, aby tímto opatřením, které se jeví žádoucím ihned, bez jakýchkoliv průtahů, byly na trhu zemědělských výrobků docíleny alespoň průměrné ceny posledních pěti let, tak, jak byly vypočteny pro celní ochranu, a aby tím byla zabezpečena alespoň dosavadní minimální mzda zemědělského a lesního dělnictva. My musíme býti proti každé spekulaci a zejména také proti podbízení, dumpingu sovětského Ruska, které nechává své obyvatelstvo hladovět a činí svými vývozními experimenty za každou cenu pokus vnésti rozvrat do širokých vrstev zemědělského lidu a provésti tímto způsobem bolševisaci evropských zemí.

Zemědělské a lesní dělnictvo, dělnictvo hospodářského průmyslu, které je ohrožením celého zemědělství a zemědělského průmyslu na svých existencích ohroženo a stojí před hrozivým nebezpečím snížení svých mezd, apeluje na slavnou sněmovnu, aby také neodepřela jemu podati svoji pomocnou ruku a přikročila k okamžitým opatřením, které by dnešní krisi zemědělskou značně zmírnily. Tento zákrok, po kterém veškeré zemědělské obyvatelstvo živelně, ba již zoufale volá, nebude na úkor ani širokých vrstev konsumentských, nýbrž naopak oživí naše zemědělství a tím oživí celé podnikání průmyslové i obchodní a zamezí rozšiřování se hospodářské krise na všechny obory našeho podnikání.

Slavná sněmovno! Náš zemědělec nemůže dále levně prodávati, když nemá naprosto žádných známek, že by mohl lacino kupovati, když právě nám předložený rozpočet zvyšuje příjmy o půl miliardy, a není nikde viděti snížení daní, a proto jest třeba hledati střední cestu, na které by se sešly všechny vrstvy obyvatelstva tohoto státu, na které by si podaly ruce jako rovný s rovným, na té cestě, kterou jsem naznačil vpředu, že totiž nežádáme nic více a nic méně nežli stejný loket.

Pro předlohu o vánočním příspěvku pro státní zaměstnance budeme hlasovati, ale nedopustíme za žádnou cenu, aby ostatní strany této slavné sněmovny neměly porozumění pro rychlé a účinné řešení krise zemědělské, která jest kořenem celé krise hospodářské, a zvláště pak se zřetelem na zaměstnanectvo zemědělské a lesní, jako se dělo doposud. (Potlesk.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Tyll. Dávám mu slovo.

Posl. Tyll: Vážená sněmovno! Dnes se tedy projednává t. zv. třinácté služné. Ovšem, dnes už nemůžete tvrditi, že je to třinácté služné, při kterém jste slibovali že bude 100%ní, nýbrž musíte říci, že je to pouhý vánoční příspěvek. Namlouvali jste státním zaměstnancům, že opravdu dostanou, co by dnes potřebovali. Ale to, co jim touto předlohou dáváte, jest jako flastr na bolák, který vězí na státních zaměstnancích, poněvadž vy nechcete řešiti tuto krisi státně-zaměstnaneckých rodin tak, aby jim aspoň částečně bylo pomoženo. Celý tento zákon, ať mu říkáte zákon o 13. služném nebo o vánočním příspěvku nebo jakkoli, není nic jiného nežli paskvil, který mohli stvořiti jen lidé, kteří potřebám státních a veřejných zaměstnanců naprosto nerozumějí, poněvadž kdybyste se podívali dnes do státně zaměstnaneckých rodin, viděli byste tu úžasnou bídu a nemoce, které se v rodinách státně zaměstnaneckých, najmě u železničářů, množí.

Vy nechcete řešiti ani tuto otázku, ani otázku, pokud se týká železničních pokladen, poněvadž ji snad také ani řešiti nemůžete. Dnes ohromná spousta železničářů státních i veřejných jest postižena nemocemi v důsledcích bídy, do které jste uvrhli tyto zaměstnance. Na druhé straně sedí dnes v nemocenských pokladnách lidé, kteří mají velmi tučné platy - nemluvím o korupci, která se provádí v jednotlivých takových nemocenských pokladnách. V důsledcích toho potom nezbývá pro státní zaměstnance nic.

Zadlužení státních zaměstnanců den ode dne roste. Můžeme dnes konstatovati, že státní zaměstnanci jsou zadluženi 400 mil. Kč. Dnes již bylo s této tribuny řečeno, že dostanou 450 Kč. Jistě řeknou: Děkujeme za almužnu, kterou nám v podobě 13. služného dáváte. Ovšem státním zaměstnancům nepomůže těchto 450 Kč, poněvadž vrhne se na ně kdekdo. Živnostník kteréhokoli oboru bude žádati, aby mu zaplatili, a bude při tom hodně křičet: vždyť jste dostali 13. služné. Přijdete-li na venkov, slyšíte od drobných, středních i větších zemědělců: My na vás musíme dopláceti, poněvadž dostáváte 13. služné. Za 13. měsíců vám dává stát plat, ale děláte jen 12. Jsou z toho zbytečné výčitky.

Tedy státním zaměstnancům nebude pomoženo. Ovšem, chci říci, že jim fakticky pomůžete dříve do hrobu. To bude pravda. Mluvím o zákoně č. 103, o němž bylo mluveno s této tribuny také jedním vládním poslancem. Mluvím o tom paskvilu, který byl stvořen r. 1925, kdy namlouvali jste státním zaměstnancům, že budou upraveny jejich platy podle zákona č. 103. Dnes sami státní zaměstnanci říkají, že to nebyla úprava, nýbrž poprava státních zaměstnanců. Také fakticky jste je popravili a připravujete je blíže a blíže k hrobu.

Zrušili jste i ty nejprimitivnější věci, které sama zpuchřelá rakouská monarchie dala železničním a státním zaměstnancům. Zrušili jste tak zv. pohřebné, aby rodina státního zaměstnance, když odchází živitel, matka nebo dítě, musela koupiti na dluh rakev a vypůjčiti si na vypravení pohřbu a všeho, co s tím souvisí. Tedy i takové věci jste úplně odbourali. Jak jsem již řekl, staré zpuchřelé Rakousko nedovolilo si sáhnout na vymoženosti státních zaměstnanců, ale demokratická čsl. vláda na ně sáhla. Tak pokračujete ve zbídačování pracující třídy den ze dne.

Sociálfašisté, kteří dnes sice kritisují s parlamentní tribuny nedostatky 13. služného a novelisaci zákona č. 103, chytře navlékají před pracující masou a státními i veřejnými zaměstnanci tuto otázku, aby se zdálo, že oni s této parlamentní tribuny mluví oposičně, aby se zdálo, že opravdu mluví pro státní a veřejné zaměstnance, aby něco dostali. Ale to jest jen šlágr, humbuk, který může býti sehrán jen v československém parlamentě, když socialisté, zástupci dělnické třídy, zástupci železničářů a státních zaměstnanců mohou takto jednati. (Hlas: "Tak zvaní" zástupci!) - Ano, "tak zvaní".

To je věc nemalá a také podle toho budou se vyvíjeti poměry na železnicích a mezi státními a veřejnými zaměstnanci. Nedávno konala se schůze dělníků vyhozených ze státních dílen nymburských, kteří jsou organisováni u českých socialistů. Na schůzi byl přítomen i sen. Šolc a nestačil zahýbat, jak tito smluvní zaměstnanci, vyhození státem na dlažbu, ho pěkně vedli k vodě, tázajíce se ho: Co z toho máme, že máme legitimaci vaší státotvorné strany? Nic! Pan sen. Šolc jim docela konkrétně doporučoval, aby prý šli k tatínkům a maminkám, že tito je ještě nějaký čas uživí. Tedy strana, která representuje většinu státních a veřejných zaměstnanců i železničářů, takto pěkně doporučuje dělníkům, aby šli se najísti k těm druhým hladovým, kteří nemají také nic, následkem čehož očekává tyto vyhozené chudáky hlad, bída a katastrofa jejich rodin.

Vy pokládáte smluvní zaměstnance, jak už bylo řečeno v soc. politickém i v rozpočtovém výboru, kteří neobdrží vánoční příspěvek a kteří mají dnes 500 snad 550 Kč měsíčně, a to ne za 8 hodinovou, nýbrž 12 hodinovou pracovní dobu, za odbyté, ti nedostanou nic. Ovšem vy jim přece něco dáte, totiž to, že je vyhodíte na dlažbu. Vy již dnes chystáte vyhození 10 tisíc státních zaměstnanců a v praksi už to provádíte. Nepočínáte si tedy nijak jinak než jako každý kapitalistický podnik, neboť vyhazujete zaměstnance na dlažbu a vrháte je tím do hladu a bídy.

Stát má míti především zájem o tyto věci, ale vy ten zájem nemůžete a také nebudete míti, neboť jako dělník, přišedší do tohoto parlamentu a mající na tom zájem, zjistil jsem, že tady byl zaměněn zájem celku, to je zájem pracující třídy za zájem vašich vlastních kapes. Dnes se to nedá popříti, poněvadž, kdyby zde byl zájem o nejširší vrstvy dělnické, nemohlo by se státi to, co se dnes děje. Jak jsem řekl, vy už dnes vyhazujete smluvní zaměstnance, hledíte, abyste se jich zbavili, a odůvodňujete to tím, že železnice jsou pasivní. Ale smluvní zaměstnanci nedělají pasivitu železnic. Uvážíme-li, že jste dali do chřtánu průmyslníkům r. 1925 a 1926 700 mil. Kč, které průmyslníci pohltili, a že dnes dáváte státním zaměstnancům nepatrný bakšiš, kterému říkáte třinácté služné, tedy je to prostě pro smích. Tam úhrada byla, tu jste našli, ale pro smluvní otroky ji vůbec nemůžete najíti. Ale vy ji také nechcete nalézti, poněvadž, kdybyste ji hledali, musili byste ji bezesporně nalézti aspoň v tom, o čem jsme podávali návrhy, aby totiž byla zrušena kongrua, aby Masarykovi bylo odňato 20 mil., aby se nic nedávalo na fusi bank, kterým jste dali do chřtánu 300 mil. Kč. Zde by byla úhrada, jen kdybyste chtěli, ale vy nechcete. Ovšem tím není řečeno ještě, že státní a veřejní zaměstnanci nic nedostanou. Oni dostanou, oni se postaví dnes do bojovné fronty všeho proletariátu Československa i v mezinárodním měřítku pod vedením komunistické strany a ten větší krajíc si vydobudou přes váš parlament, přes vaše hlavy a zejména přes hlavy sociálfašistů, kteří je klamali od převratu a klamou je dodnes.

Mluvíte něco o resystemisaci na drahách. Ale jak sám ze zkušenosti a praxe vím, bude tu provedena resystemisace, když jste už dávno systemisovaná místa odbourali. Dávno jste je odbourali v letech 1924, 1925 a 1926. Dnes přicházíte s troškou do mlýna, aby se zdálo, že jakž takž chcete něco pro státní zaměstnance udělati. Jsem přesvědčen, že bychom možná na prstech spočítali dělníky, kteří resystemisací něco získají. Resystemisace se bude prováděti tak, jako se to provádí až dosud: pár těch špiček nahoře, pár těch doktorů, sekčních šéfů, tam se nějaké to místo resystemisovati bude, ale pro provisorní a smluvní zaměstnance jistě ne. O tom není dnes naprosto žádné pochyby. Můžete ještě udělati něco pro nejchudší a nejnižší kategorie, ovšem ne tak, aby někdo držel v ruce politickou legitimaci některé státotvorné strany, a když jde do práce, zpíval "Kde domov můj" a když jde z práce "Hej Slované". Pro tyto miláčky se nějaké to místo přece najde, ale tito lidé na druhé straně musí vám dělati úplně špiclovské pacholky, aby špiclovali druhé zaměstnance. Tito lidé jsou pak postaveni nad ostatní zaměstnance, kteří nadřízenému úřadu hned sdělí, co kde kdo řekne ať v dílně, na ulici nebo v hostinci, aby úřady mohly potom s tím zaměstnancem jak se patří zatočiti. U nižších kategorií to bude znamenati úplné koupení si těchto zaměstnanců, kteří budou přicházeti v úvahu při resystemisaci, a vy s tím také plně počítáte.

Mám zde několik dokladů o šikanách státních zaměstnanců, najmě na železnicích. Ve 3 měsících letošního roku bylo z nymburských dílen přesazeno 5 železničářů, z nymburské výtopny 2, ne snad proto, že by neodpovídali pracovnímu poměru. Ovšem ve fermanu stojí: ze služebních důvodů. Jaké ty služební důvody dnes jsou? Tak na př. zaměstnanec Rudolf Turek, sklenář, který byl četařem za Rakousko-Uherska, za monarchie, přišel o to, co mu v Rakousko-Uhersku dali, r. 1924 v demokratické republice, v níž vládli socialisté. Ti mu to vzali. Byl postaven na úroveň obyčejného zřízence, a to nejen v kategorii sklenářů, nýbrž byl vřazen do kategorie truhlářů, ačkoliv té věci vůbec nerozumí. Tento Rudolf Turek byl teď najednou přeložen do Chocně. Táži se, zdali v Chocni je tolik sklenářské práce, že je tam potřebí jednoho sklenáře na celý rok? Sám jsme zjistil, že nikoliv. Tedy proč ho tam přesazují ti byrokraté? To jsou služební důvody? Tomuhle chtějí páni říkati služební důvody? To je persekuce největšího zrna! (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.)

Druhý případ: Václav Jančík z nymburských dílen byl přeložen do Tábora. Rodinný domek, který má v nedaleké obci postavený na státní garancii, přestože sám zákon o státní garancii říká, že domek nesmí býti prodán, je nucen pod tlakem persekuce buďto nechati úplně prázdný nebo snad někoho zadarmo do něho nechati nastěhovati. Jeho žena, která snad neměla tak silných nervů jako sociálfašisté, aby snesla všecko to, co se tu páše na pracující třídě, podlehla - úplně se z toho zbláznila. Tedy stát, železniční správa je tu, aby rozvracela rodiny státních zaměstnanců. Tak daleko jsme to v Československu dopracovali!

Pozval jsem si do Prahy minulého týdne zaměstnance Turka, abychom společně provedli intervenci v ministerstvu železnic v těchto věcech. Pan ministr Mlčoch nebyl snad doma. Páni nás odbyli, šli jsme zase pryč. Zaměstnanec Turek, vraceje se zpět do Nymburka, byl chycen již na nádraží fízlem a bylo mu řečeno, jak se mohl opovážiti sám jeti na ministerstvo železnic, že se to příčí předpisům a tak dále. Podívejme se tedy: chlapa, který krade u ředitelství Praha-Sever několik let, chytla železniční správa teprve teď, ale na zaměstnance, nežli dojede z ministerstva železnic do Nymburka, už tam čekají se smyčkou, aby byl tahán po úřadech, je s ním zaveden protokol a diktováno mu 10 Kč pokuty. Na zloděje se jde příliš pomalu, ale na poctivého zaměstnance se tu žene útokem za každou cenu. (Hlas: Zloděj zloděje kryje!) Ano, zloděj zloděje kryje, přirozeně.

Věc není jenom tak jednoduchá, že by tito zaměstnanci byli překládáni, ale jestliže v případě Turkově je možno říci, že tento zaměstnanec, pokud byl předsedou závodního výboru československých dílen v Nymburce, dovolil si snad na některé nepořádky úplně otevřeně poukázati správě dílen, tedy dnes za to musí trpět. To jsou velmi smutné ukázky. Několik zaměstnanců bylo přeloženo jen proto, že jsou členy správní a dozorčí rady dělnického domu v Nymburce a že sociálfašisté, sociální demokraté, kteří mají vyceněny zuby na tento dům, který si postavili poctiví dělníci svými mozoly, rádi by jej okupovali, a tak dnes chtějí rozvraceti správní a dozorčí výbor dělnického domu v Nymburce, majíce tu snad na zřeteli, že nenajdou se schopní dělníci k dalšímu vedení tohoto objektu, že snad musí dělnictvo kapitulovat a že oni to pěkně shrábnou pod svá křídla. Tohle se jim nepodaří, poněvadž dělníci jsou na stráži. O tom mohou býti pevně přesvědčeni, že se jim to nepodaří.

Šikany těchto státních zaměstnanců, jak už jsem uvedl, dějí se z několika příčin. Tak se v nymburských dílnách svého času zjistilo, že některý pan dělmistr dal si zhotoviti vrata pro soukromý dům. Vyšla-li náhodou tato zlodějna ven, myslíte, že byl potrestán ten, kdo fakticky dal vrata zhotovit? Nikoli, zloděj potrestán nebyl, nýbrž dělník, který vrata zhotovil, byl za to přeložen do Děčína, kdežto zloděj, který měl vrata už připravena k propašování, je pěkně dále v dílnách, pěkně vládne a poroučí a nic se mu nestalo, poněvadž pánové neměli a nemají nejmenšího zájmu o to, aby takové zlodějny a korupce byly odkrývány. Ten, kdo je odkryje, buď musí do kriminálu nebo je ze služebních důvodů přeložen. Takové jsou dnes poměry na čsl. drahách.

Při této příležitosti vzpomínám slov prvního ministra železnic Zahradníka r. 1919 v Trenčíně na Slovensku, který řekl: "Zaměstnanci jsou rovnocennými činiteli v železniční státní správě, bude odstraněn šlendrián páchaný na zaměstnancích za bývalého Rakouska a všem státním zaměstnancům bude dána vždy příležitost, aby mohli své stesky a bolesti přednésti." Jak vidno, z těchto případů není možno udělati závěr, že by železniční správa opravdu tak postupovala, nýbrž že se to všechno daleko zhoršilo. Ministr Zahradník tehdy snad pod dojmem zvednutí se revoluční vlny pronášel taková hesla, ovšem kde by byl dnes? Dnes byl by tam, kde je řada vás.