Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: Taub, dr Lukavský, Roudnický, Stivín, Špatný, Zierhut.

Zapisovatelé: Chalupník, Pik.

217 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: min. předseda Udržal; ministři Bechyně, Bradáč, dr Czech, dr Franke, dr Matoušek, Mlčoch, dr Šrámek, dr Viškovský; za ministerstvo financí zplnomocněný ministr dr Vlasák.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Záděra.

Předseda (zvoní): Zahajuji 68. schůzi poslanecké sněmovny.

Nemocí omluvil se na tuto schůzi p. posl. dr Rosche.

Došlo oznámení o změnách ve výborech. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Klub poslanců čsl. nár. demokracie vyslal do výboru zemědělského posl. Špačka za posl. dr inž. Touška; do výboru branného posl. Špačka za posl. dr inž. Touška; do výboru soc.-politického posl. Hudce za posl. Ježka.

Předseda: Naléhavost podle §u 69 jedn. řádu byla odvolána u interpelace:

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

651. Interpelace posl. Seidla, Tayerle a soudr. vládě o vydání vládního nařízení k §u 147 platového zákona.

Předseda: Došly odpovědi na dotazy. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Odpovědi:

min. železnic na dotazy:

posl. Koška a druhů:

o zrušení přímých vozů u vlaků čís. 621/50 a 49/614 na trati Stará Paka-Turnov-Praha (č. D 51-III),

o překládání výtopny z Klatov do Plzně (č. D 239-III),

posl. Sladkého o zavedení jednotných dělnických legitimací na čsl. drahách (č. D 184-III),

posl. dr Keibla o nešvarech na trati Rumburk-Georgswalde-Ebersbach (č. D 229-III),

posl. Kurťaka o propuštění Josefa Kudrona ze státní služby (č. D 278-III);

min. vnitra na dotazy:

posl. Hokkyho vo veci štátného občianstva Markety Velkerovej (č. D 48-III),

posl. Hrušovského vo veci obecného notára Ludvíka Šnajdra z Radošinej (č. D 262-III);

min. financí na dotaz posl. Šamalíka a druhů v otázce předpisu daně důchodové panu Josefu Zítkovi, rolníku č. 49 v Domaníně, okres Nové Město na Mor. (č D 227-III);

vlády na dotaz posl. Kurťaka o teroristickém jednání okr. náčelníka Sawky v Ťačově ve věci starosty obce Vonihova v okrese ťačovském, který nenáležitě zachází s obecním majetkem (č. D 281-III);

min. veř. prací na dotaz posl. Sladkého o vybudování řádných silničních komunikací z okresu vsackého a místeckého na Slovensku (č. D 194-III);

min. pošt a telegrafů na dotaz posl. inž. Kalliny o neudržitelných poštovních poměrech v Městě Litrbachy (č. D 237-III).

Předseda: Počátkem schůze byly tiskem rozdány odpovědi.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

620. Odpovědi:

I. vlády na interp. posl. V. Beneše, Seidla, Brodeckého, Jurnečkové a soudr. o vydání vládních nařízení k zákonům č. 103 a 104/26 Sb. z. a n. (tisk 320/XXII),

II. min. vnitra na interp. posl. Neumeistra a soudr. o udělení druhé licence kinematografické ve Voticích (tisk 295/XVI),

III. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. Windirsche a druhů o stížnostech ve věcech českých menšinových škol v libereckém okrese (tisk 295/XIII),

IV. min. pošt. a telegrafů na interp. posl. dr Schollicha a druhů o užívání jména "Pressburg" pro město Bratislavu (tisk 247/II),

V. předsedy vlády na interp. posl. dr Schollicha a druhů o používání písmen "č" a "v" za "tsch" a "w" v němčině (tisk 204/XVIII),

VI. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. dr Schollicha a druhů o přidělení pomocných úředníků okr. školním inspektorům (tisk 402/X),

VII. min. vnútra na interp. posl. dr Törköly a druhov o neoprávnenom zasahovaní štátnych verejnosprávnych úradov do volby biskupa augsbursko-evanjelického dištriktu na Slovensku (tisk 432/XX),

VIII. min. veř. zdravotnictví a tělesné výchovy a ministra pro zásobování lidu na interp. posl. Ostrého, Hýbnera, Jiráčka a druhů o dovozu polského a maďarského chleba (tisk 306/IX),

IX. min. železnic na interp. posl. Polívky a druhů o poměrech na dráze Trenčanskoteplické (tisk 529),

X. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. Scharnagla a druhů o zřízení české menšinové školy a české opatrovny v obci Staré Huti, v okrese domažlickém (tisk 204/XIII),

XI. min. veř. zdravotnictví a tělesné výchovy na interp. posl. dr Hanreicha a druhů o protizákonném nařízení moravského zem. presidenta (tisk 174/XXXI),

XII. min. pošt a telegrafů na interp. posl. dr Keibla a druhů o zamýšleném zrušení poštovního a telegrafního úřadu v Röhrsdorfu u Hanšpachu (tisk 432/VII),

XIII. min. vnitra na interp. posl. dr Keibla a druhů o neslýchané jazykové praxi okres. úřadu v Něm. Jablonném (tisk 295/XXI),

XIV. min. vnitra na interp. posl. dr Keibla a druhů o překládání českých četníků do území, osídleného Němci (tisk 295/XXII).

XV. min. soc. péče na interp. posl. Köhlera a druhů o vydání zákona o nemocenském pojištění soukromých zaměstnanců (tisk 79/XIV).

XVI. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. dr Schollicha a druhů o opatřeních mor. slezské zem. školní rady (tisk 402/XI),

XVII. min. financí a min. vnitra na interp. posl. Krebse, Schuberta a druhů o provádění zákona č. 77/1927 o úpravě finančního hospodářství obcí, zvláště Podmokel (tisk 174/VII),

XVIII. min. vnitra na interp. posl. Jurana, Barši a soudr. o rušení nočního klidu a pokusu násilí, spáchaného četníky ve Žďáru na Moravě (tisk 400/VIII),

X IX. min. vnitra na interp. posl. Vaňka, Langra, Malého a druhů o neslýchaném zásahu vládního komisaře městské spořitelny v Jihlavě okr. hejtmana dr K. Bočana ve věci obecní výpůjčky města Třebíče (tisk 400/I),

XX. min. financí na interp. posl. Gajdy a druhů o nápadném postupu berního úřadu v Brně při vymáhání daně obratové (tisk 306/IV),

XXI. min. vnitra na interp. posl. Böllmanna, dr Kafky, Zierhuta a druhů o nové jazykové praxi při žádostech obcí o zavedení obecních dávek a poplatků (tisk 295/XIX) a na interpelaci posl. Horpynky a druhů v téže věci (tisk 295/XX),

XXII. min. vnitra na interp. posl. Gläsela a druhů, že plzeňská sokolská župa zamýšlí uspořádati v Chebu velkou českou manifestaci (tisk 456/XVI), a na interp. posl. inž. Kalliny, Eckerta a druhů o zamýšleném nástupu Sokolů v Chebu dne 1. června 1930 (tisk 488/II),

XXIII. min. spravedlnosti na interp. posl. dr Schollicha a druhů o jazykové praxi kraj. soudu v Mor. Ostravě (tisk 402/VIII).

Předseda: Počátkem schůze byly tiskem rozdány naléhavé interpelace.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

538. Naléhavá interpelace posl. Seidla, Fr. Staňka a soudr. vládě o vydání vládního nařízení k §u 210, odst. 2 platového zákona, kterým se upravuje služební doba pomocných kancelářských úředníků a stanoví se pensijní nárok dle stejných zásad jako u úředníků pragmatikálních.

651. Naléhavá interpelace posl. Seidla, Tayerle a soudr. vládě o vydání vládního nařízení k §u 147 platového zákona.

Předseda: Přikazuji:

Výborům technicko-dopravnímu a zahraničnímu:

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

617. Vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění smlouva mezi republikou Československou a republikou Polskou o užívání městských objektů býv. obce Těšína, podepsaná v Olomouci dne 21. prosince 1929 se Závěrečným protokolem z téhož dne.

Předseda: Výborům zahraničnímu a živnostensko-obchodnímu:

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

629. Vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení obchodní a plavební smlouva mezi republikou Československou a královstvím Rumunským, podepsaná na Štrbském Plese dne 27. června 1930, uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 11. července 1930, č. 114 Sb. z. a n.

630. Vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení doplňkový protokol ze dne 4. srpna 1930 k dodatkové úmluvě k obchodní a plavební smlouvě mezi republikou Československou a královstvím Italským, podepsané v Římě dne 1. března 1924, uvedený v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 20. srpna 1930. č. 116 Sb. z. a n.

Předseda: Výboru rozpočtovému:

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

635. Státní závěrečný účet republiky Československé za rok 1929 spolu s účty státního melioračního fondu, státního bytového fondu a dávky z majetku.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového o usnesení senátu (tisk 550) k vládnímu návrhu zákona (tisk sen. 233 a 236), kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., o požitcích válečných poškozenců, ve znění zákona ze dne 25. ledna 1922. č. 39 Sb. z. a n. (tisk 644) (na základě §u 35 jedn. řádu).

Zpravodajem výboru soc.-politického jest p. posl. Neumeister, zpravodajem výboru rozpočtového jest p. posl. Rýpar.

Budeme pokračovati v rozpravě, zahájené ve včerejší 67. schůzi posl. sněmovny. Přihlášeni jsou ještě řečníci: na straně "proti" pp. posl. Zajiček, Juran; na straně "pro" pp. posl. Schäfer, dr Daněk.

Dávám slovo p. posl. Zajičkovi.

Posl. Zajiček (německy): Slavná sněmovno! Tento návrh zákona zlepšuje důchody těžkých invalidů - to jsou ti invalidé, jejichž invalidita činí nejméně 85% - takže tito invalidé, kteří dostávali dosud měsíčně 200 Kč, mají dostávati od nynějška dvojnásobnou částku, tedy měsíčně 400 Kč. Dále praví návrh zákona, že slepci a naprosto bezmocní těžcí invalidé mohou dostati k svým požitkům ještě roční příspěvek 1800 Kč. Dále zvyšuje tento návrh zákona dodatečný důchod pro vdovy, které jsou aspoň 55leté nebo jsou zcela bezmocné, s dosavadních 200 Kč ročně na ročních 360 Kč. Jde zde asi o 13.000 vdov. Konečně ustanovuje tento zákon za jistých předpokladů nově přihlašovací lhůty pro sirotky. Pochybnou cenu má § 31 tohoto návrhu, jenž ustanovuje, že lze přeplatky požadovati zpět jen za poslední tři roky.

Pánové, naše strana pohlíží sympaticky na tento návrh již proto, poněvadž v podstatě se opírá o návrh, jejž naše strana podala vloni na jaře za staré vlády. Jen měli jsme tehdy ve svém návrhu zlepšení potud, že jsme řekli, že se nemají zvýšiti jen důchody těžkých invalidů od 85% nahoru, nýbrž i důchody oněch invalidů, kteří jsou nezpůsobilí k práci od 75 do 84 %, a to proto, že právě k tomuto druhu patří skoro všichni invalidé, jimž na př. schází ruka nebo byla odňata noha. Pokud jde o přeplatky, řekl jsem již, že toto ustanovení má jen pochybnou cenu, neboť již asi před půl druhým rokem jsme náhodou zjistili, že ministerstvo sociální péče škrtalo tehdy měsíčně asi půl milionu Kč přeplatků.

Pánové, v časopiseckých polemikách a na schůzích vytýkali sociální demokrati hlavně naší straně, že jsme prý za poslední vlády pro invalidy vůbec nic neudělali. My prý jsme invalidům jen slibovali, podávali návrhy atd., ale nic jsme nedosáhli. Nuže, jsme-li přáteli nebo nepřáteli invalidů, nemůže posuzovati soc. demokratická strana, nýbrž k tomuto posudku jest příslušná především odborová organisace invalidů. Zde jen konstatujeme, že organisace invalidů několikrát veřejně prohlásila, že se křesťansko-sociální strana vždy poctivě snažila něčeho pro invalidy dosíci. Nepovedlo-li se nám provésti skutečně změny v zákoně, nezavinili jsme to my, nýbrž strana, která podle úsudku soc. demokratických časopisů i letos v létě se znovu pokusila prostě zrušiti důchody lehkých invalidů od 25 do 35%. Pánové, domnívám se, že by bylo spravedlivé, kdyby socialistická strana útočila na tuto stranu, nikoliv však na nás, kteří jsme vždy i vůči invalidům konali svou povinnost.

Při této příležitosti musím znovu upozorniti na toto: Novelisuje se zákon, vytvořený v době, kdy soc. demokratická strana byla ve vládě neobyčejně silně zastoupena, kdy jsme měli soc. demokratického ministra soc. péče. Konstatuji, že celá léta až do r. 1925 žádalo se stále o změny tohoto invalidního zákona a že to vždy byli socialističtí ministři sociální péče - i zpravodajové ve výborech byli socialisté - kteří všechny tyto pozměňovací návrhy stále zamítali.

Pánové, tážeme-li se venku těžkých invalidů, co říkají tomuto novému návrhu, který přece zlepšuje jejich požitky, nacházíme velmi málo radosti mezi invalidy, i mezi těmi, kteří skutečně dostanou více. Oni si říkají: Co máme ze zvýšení, když se nám levou rukou něco dává, co se nám pravou zase odnímá? Pomyslete jen na zvýšení daní, která budou brzy uvedena v platnost a která přece samozřejmě budou přesunuta na ty nejchudší. Dostali jsme včera do rukou účetní uzávěrku za rok 1929 a mohli jsme zde zjistiti, že příjmy z daní byly vloni o miliardu vyšší než byly rozpočteny, kdežto státní výdaje držely se asi na úrovni státního rozpočtu. To dokazuje, že jsou nové daně úplně a naprosto zbytečné, že by ministr financí jistě mohl dostatečně čerpati z velkých zásob minulých let. Co zneklidňuje velmi mnoho invalidů, jsou stálé berní exekuce a četní invalidé si stěžovali a to plným právem, že nyní v této době hospodářské krise dostávají upomínky, aby zaplatili úroky z prodlení za dávku z majetku, která přece byla již před mnoha lety zaplacena. Pravá radost nemůže se mezi invalidy projeviti ani proto, poněvadž vidíme, že v našem státě nezaměstnanost každý měsíc stoupá. Vláda slíbila letos na jaře, že provede velký hospodářský program, velký investiční program. Ale do dneška jsme o tomto programu vůbec neslyšeli. Nanejvýš že byl proveden jeden bod, který ovšem v programu nebyl, totiž že několika zbankrotělým bankám bylo půjčeno 300 milionů.

Mezi zemědělským obyvatelstvem, v němž jest přece velmi mnoho invalidů, nemůže býti také upřímná radost nad tímto zákonem, poněvadž zemědělci vidí, že každý týden dostávají za obilí méně. Cena obilí klesla dnes tak hluboko, že již lze o ní říci, že nemůže již býti předstižena; a když za týden čteme bursovní zprávy, shledáme, že obilí klesá dále. Naši zemědělci se obávají, že se jejich postavení nezlepší, naopak, že se snad dokonce ještě zhorší. Pomysleme dále na jednání o obchodní smlouvy, kde zvláště Rakousko a Německo od nás žádají, aby naše zemědělské výrobky skoro vůbec nebyly vyváženy do těchto zemí.

Velké rozčilení jest mezi invalidy i proto, že vidí, že se po národní stránce v posledním roce skoro nic nezlepšilo, naopak mnohé se zhoršilo. Jest to něco neslýchaného, když vidíme, že máme v Československu několik set skoro čistě německých obcí, v nichž není sice německé opatrovny, za to však česká státní opatrovna; slyšíme-li dále, že do státního rozpočtu pro příští rok má býti zařazena velmi velká částka na novostavbu zbytečných menšinových škol. Lidé jsou velice zneklidněni i tím, že se v nejbližší době má provésti lesní reforma, a provede se asi stejně jako kdysi pozemková reforma, že totiž sta a tisíce invalidů a dělníků bude propuštěno.

Při této příležitosti musím upozorniti i na to, že předseda našeho klubu dr Luschka před dosti dávnou dobou podal zde ve sněmovně návrh na zřízení menšinového výboru. Tento návrh jest veskrze věcný a dlužno velice litovati, že se především po celé měsíce nedostal do sněmovny, poněvadž byla tiskárna asi příliš přetížena, a že nyní o prázdninách znovu uplynuly měsíce, ale že se úřední místa o tomto vážně míněném návrhu nevyjádřila. Zdá se, jakoby ani příští měsíce neměly přinésti žádné změny, pokud jde o stanovisko vládních stran k tomuto důležitému návrhu.

Ještě větší jest pobouření válečných invalidů, když vidí, že se v tomto státě militarismus neodstraňuje. Činily se těžké výčitky zvláště naší straně, že jsme r. 1926 povolili velmi vysoký výzbrojný fond. Ale my jsme tehdy hlasovali pro něj jen proto, poněvadž nám tehdejší ministr nár. obrany Udržal slíbil, že ve dvou, nanejvýš ve třech letech bude zavedena 14měsíční služební doba. Tyto dva nebo tři roky již dávno uplynuly a vidíme, že nikdo to nemyslí vážně se splněním tohoto slibu. Naopak, slyšíme-li válečné řeči některých ministrů, obáváme se, že rozhodující kruhy v Československu vůbec nepomýšlejí na to, aby konečně jednou zavedly 14měsíční služební dobu. Vloni, kdy ceny zemědělských výrobků tak klesly, jistý soc. demokratický kolega podal v zemědělském výboru, který byl tehdy svolán v létě, návrh, aby se nekonaly manévry a aby se peníze, kterých jest na to zapotřebí, poskytly zemědělství. Poněvadž tehdejší vládní strany s tímto návrhem nesouhlasily, byli jsme podrobeni ostré kritice, ba přímo se nám nadávalo. Konstatuji, že jsme letos zase měli manévry a musím říci, že to byly mnohem větší manévry než vloni. Připomínám letecké útoky na Olomouc a jiná místa. Jistý kolega včera velmi správně poznamenal, že půjde-li to tak dále, bude musiti ministr sociální péče asi zříditi oddělení pro léčení těch občanských osob, které byly zmrzačeny nikoliv ve válce, nýbrž v míru.

Tímto zákonem nepatrná část invalidů dostane více. Víme, jak jest těžké dosíci i tohoto mála, a proto schvalujeme tento zákon. Ale nesmí se invalidům zase bráti, co se jim dává. Sociální postavení obyvatelstva tohoto státu nemůže býti zlepšeno zvyšováním daní nebo národnostními nespravedlivostmi, nýbrž jen zrušením neproduktivních státních výdajů a národnostní snášenlivostí. Jménem své strany prohlašuji, že budeme hlasovati pro návrh. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. dr Daněk. Dávám mu slovo.

Posl. dr Daněk: Slavná sněmovno! Projednávaná osnova zákona o válečných poškozencích vyplynula z naléhavé potřeby. Všeobecná hospodářská krise, která je nejen v našem státě, nýbrž která zasáhla řadu států a národů, vynutila si, aby péče o vrstvy občanstva se strany státu byla intensivnější, než tomu je v době všeobecného hospodářského blahobytu a spokojenosti. Za dnešních poměrů ovšem situace, v níž jsou váleční a pováleční poškozenci, je neutěšená. Hospodářská i průmyslová krise doléhá tím tíživěji na válečné poškozence, poněvadž ochromeni na zdraví nemohou za dnešních poměrů konkurovati s nadbytkem pracovních sil fysicky zdatných lidí. Důsledkem toho ovšem je veliká bída mezi válečnými i poválečnými poškozenci, podvýživa a nedostatek zaměstnanosti, což má v zápětí zhoubné následky jako šíření nemocí, hlavně tuberkulosy a zvýšenou úmrtnost v řadách válečných a poválečných poškozenců.

Váleční poškozenci nemohou spoléhati na soukromou dobročinnost, poněvadž není a snad ani nemůže býti dosti organisována, aby válečným poškozencům, jichž je tolik po velké světové válce, bylo pomoženo. Jsou tudíž odkázáni na státní péči, která zase vzhledem k dnešním drahotním poměrům je nedostatečná a vyžaduje zásadně generální změny.

Od vydání zákona č. 142 Sb. z. a n. z 20. února 1920, který byl novelisován zákonem č. 39 z 25. ledna 1922, dochází v právě projednávané novele k částečně nové úpravě požitků válečných poškozenců aspoň těch nejpotřebnějších, invalidů a vdov. V novém zákoně, který nutno vítati a schvalovati, vidíme pouze počátek další úpravy péče o válečné poškozence, k níž už byl dán podnět bývalým ministrem soc. péče Msgr. dr Šrámkem. Ze statistiky je zřejmo, že válečných poškozenců, zvláště důchodců, neustále ubývá. Téměř z jednoho milionu válečných poškozenců požívá důchodu nyní pouze 392.265, tedy pouze něco více než čtvrtina celkového počtu. Je tedy patrný i značný úbytek a pokles v nákladech, čehož ovšem nesmí se využívati k odbourávání požitků válečných poškozenců, ale spíše k prohloubení a zlepšení péče o válečné a poválečné poškozence.

Při této příležitosti budiž mi dovoleno upozorniti na některé nedostatky a závady dnešního stavu státní péče o válečné a poválečné poškozence a tlumočiti jejich přání a požadavky.

Váleční poškozenci právem si stěžují na přísnost lékařských prohlídek, které jsou prováděny u Okresních úřadoven a také u Zemských odvolacích komisí. Klasifikace lékařů není jednotná a postrádá velmi často sociálního zhodnocení existence dotčeného válečného poškozence, neboť výsledek prohlídek je rozhodujícím pro přiznání a výši důchodu, jenž bývá velmi často jediným zdrojem příjmu válečného poškozence.

Taxace invalidity je velmi přísná a příslušné směrnice vyžadují zmírnění. Je nutno uvážiti, že válka urychlila stáří a s ním postupně stále klesající schopnost výdělečnou. Procento neschopnosti stanovené lékařem je rozhodující jak u invalidů, tak i vdov a pozůstalých rodičů. Zvláště se strany vdov je slyšeti často nářky na příliš kruté posuzování jejich výdělečné způsobilosti.

Nepovažujeme za správné, aby u vdov výše důchodu byla závislá na procentě neschopnosti. Hledisko to není správné již také proto, že vdovy, pečující a starající se o výchovu dítek, nemohou býti často vůbec výdělečně činné, odezíraje od častého nedostatku práce, zvláště na venkově.

Radikální omezení počtu revisních prohlídek bylo by účelné jak v zájmu fiskálním z důvodů úsporných, tak i v zájmu samých válečných poškozenců, kteří jsou z moci úřední obyčejně příliš často a zbytečně voláni k revisním prohlídkám.

Další stížnost, kterou váleční poškozenci vznášejí, týká se lékařských prohlídek vůbec. Podle praxe ministerstva sociální péče nepovolují se prohlídky pro zhoršení zdravotního stavu těm invalidům, u nichž podle úředních, ještě rakouských spisů se zjistí, že choroba nebo zranění, pro něž se domáhají uznání za válečné, je původu předválečného. Úřady zhodnotí v těchto případech pouze zhoršení, jež lze přičísti na vrub války, kdežto další zhoršovací proces po válce uznávají pouze za přirozený důsledek choroby. Proto jsou dnes případy, že invalida je fakticky skoro stoprocentně výdělku neschopný, invalidní, ale u lékařské prohlídky je uznán pouze několika, na př. 20%, nezpůsobilým a jako takový béře také i důchod, nikoli ze skutečné nezpůsobilosti, nýbrž z té, která je mu pouze přiznána.

Stanovisko toto lze považovati za nespravedlivé, poněvadž není možno vždycky bráti za podklad povrchně odbývanou superarbitraci a záznamy z doby Rakouska a nelze nikdy s jistotou prohlásiti procento zhoršení za války za jednotku konstantní. Důsledek toho bývají velké křivdy, které právě těmto nezpůsobilým lidem, válečným poškozencům, se stávají.

Dosavadní zákonodárství, zákony čís. 142 a 39, jak bylo již citováno, pokud se týče důchodu byly, jak zkušenosti ukázaly, vybudovány na nesprávném principu. Nečiní na jedné straně rozdílu mezi chudým a lépe situovaným válečným poškozencem, dávajíc oběma kategoriím stejný důchod, ač potřeba u každého z nich je naprosto jiná, naproti tomu však jest jistě velmi krutým k některým sociálně velmi slabým vrstvám.

Je třeba upozorniti na křiklavé přímo bezpráví, na př. u samostatně výdělečně činných malých řemeslníků, kterým není přiznáván důchod při docela nepatrném příjmu, zdaněném berní správou, nebo u malých trafikantů, jimž odnímá se důchod při zcela nepatrném výnosu, dále u pensistů, ztrácejících nárok na důchod i při maličkých pensích, u zaměstnanců veřejných, ztrácejících nárok na důchod, jsou-li méně než 50%ními invalidy atd. Jak je krutým ustanovení dosavadního požitkového zákona č. 142 z r. 1920 a jeho novely čís. 39 z r. 1922, jest nejlépe viděti u výpomocných sil ve státních službách, postavených neprávem na roveň definitivním státním zaměstnancům, na př. u posluhovaček, které, vydělají-li 1 Kč nad 6000 Kč příjmu, ztrácejí nárok na důchod bez ohledu na jejich rodinné existenční poměry.

S nynějším stavem státní péče o válečné poškozence nejsou a nemohou býti spokojeny ty vrstvy, kterých se právě tato péče týká, neboť zákon je příliš krutý a skoro nespravedlivý k těm vrstvám, které by právě potřebovaly péče co nejvíce, k dělnictvu, malému a drobnému živnostnictvu, drobnému zemědělstvu a k nejdrobnějším veřejným a ostatním zaměstnancům.

Hranice příjmu 5000 Kč u osob hospodářsky samostatných a 10.000 Kč u osob hospodářsky nesamostatných je za dnešních poměrů příliš malou a je potřebí uvažovati o úměrném jejím zvýšení.

Výše důchodu je nepatrná, malá a nestačí k zajištění výživy. Je přímo téměř směšným, vyplácí-li se invalidovi k důchodu měsíční příplatek na dítě 3 Kč, v nejpříznivějším případě 20 Kč měsíčně.