Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: Stivín, dr Lukavský, Roudnický, Špatný, Taub, Zierhut.

Zapisovatelé: Langr, Rýpar.

197 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři Bradáč, dr Czech, dr Dérer, inž. Dostálek, dr Franke, dr Meissner, Mlčoch, dr Slávik, dr Šrámek, dr Viškovský.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr. Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 59. schůzi poslanecké sněmovny.

Dovolené dal jsem: dodatečně na tento týden posl. Macounovi; na dnešní schůzi posl. Chalupníkovi, Kleinovi, Husnajovi, dr Marešovi, Chalupovi; na příští týden posl. Petrovičovi - vesměs pro neodkladné zaměstnání.

Došlo oznámení o změně ve výboru. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Do výboru branného vyslal klub poslanců "Deutsche nat.-soz. Arbeiterpartei" posl. inž. Junga za posl. Knirsche.

Předseda: Došly dotazy. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Dotazy:

posl. Čuříka ministru školství a nár. osvěty:

o sestátnění školy a vystavení potřebné školní budovy v Antošovicích na Hlučínsku (č. D 264-III),

o požadavcích obsažených v resoluci usnesené na schůzi zástupců všech fakultních spolků brněnských ze dne 19. května 1930 (č. D 265-III);

posl. Kalliny ministru financí, že berní úřady vymáhají daně tak, že to odporuje přiměřeným ohledům na hospodářské poměry (č. D 257-III).

Předseda: Počátkem schůze bylo tiskem rozdáno usnesení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

524. Usnesení senátu k vládnímu návrhu zákona (tisk sen. 199 a 215) o přiznávání a odnímání práva veřejnosti nemocnicím.

Předseda: Výboru imunitnímu přikázal jsem žádost:

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Žádost kraj. soudu v Mor. Ostravě ze dne 2. května 1930, č. Nt XIV 14/30, za souhlas s trest. stíháním posl. Hrubého pro přečin podle §u 18, č. 2 a 3 a zločin podle §u 15, č. 3 zákona na ochranu republiky (č. J 221-III).

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výborů zemědělského a zásobovacího o vládním návrhu zákona (tisk 487), jímž se mění celní sazebník pro československé celní území (tisk 495).

Budeme pokračovati v rozpravě započaté ve včerejší, 58. schůzi sněmovny, dne 5. t. m.

Přihlášeni jsou ještě řečníci: na straně "proti" pp. posl. Čižinská, Kubač; na straně "pro" pp. posl. Jiráček, Dubický, Zajiček, Slavíček, Perovický, Navrátil a Haupt.

Dávám slovo p. posl. Jiráčkovi.

Posl. Jiráček: Slavná sněmovno! Projednáváme návrh, jímž se mění celní sazebník pro československé celní území, který bude vynášeti státní pokladně jistě nejméně 200 milionů Kč ročně, což znamená, že o tento obnos zvýšeny budou ceny masa. V intencích zákonodárce není však, aby státní pokladna z tohoto zákona měla nový zdroj příjmů, nýbrž jedině a výhradně, aby tímto zákonem chráněna byla naše živočišná produkce.

Přes to, že živnostensko-obchodnická strana staví se vždy proti jakémukoliv zdražování nebo zatěžování konsumenta a poplatníka, hlasovati bude i tentokráte pro navrhovaný zákon, žádá však, aby obnos, který na clech z dovezeného dobytka nebo masa bude vybrán, vrácen byl těm, kdož jej zaplatí, aby částka tato nemusila býti vybírána od konsumenta.

To možno nejlépe dosíci zrušením daně z masa a daně na potravní čáře. Daň z masa vynáší na venkově 95,218.000 Kč, v uzavřených městech 25,170.000 Kč. (Posl. Bezděk: Tam ji tak pečlivě nevybírají!) Ve velikých městech je samosebou ještě daň na potravní čáře. Potravní daň na čáre vynáší ročně 22,213.000 Kč, úhrnem tudíž daň z masa a daň na potravní čáře vynášejí ročně 142.601.000 Kč.

Netřeba podotýkati, že tento celý obnos státní pokladna nedostává, neboť velkou jeho část spotřebuje udržování této administrativy. Vždyť pouze vybírání daně na potravní čáře podle statistiky stojí daleko více, než kolik se na této dani vybere, nehledě ani k tomu, jak jest řeznicko-uzenářský stav jejím vybíráním šikanován. Nejlepším důkazem toho je stálé pronásledování a šikanování hlavně venkovských příslušníků stavu řeznicko-uzenářského. Tak na př. když venkovský řezník dováží dobytek z venkova do Prahy, za pouhé chybné vyplnění složního lístku je pokutován a daň, kterou zaplatí na venkově a v Praze, není mu vrácena, takže ve skutečnosti z jednoho kusu dobytka zaplatí třikráte tuto daň s pokutou. Rovněž stačí udání často nevěrohodného člověka, ze msty učiněné, aby celá řada poctivých řezníků a uzenářů byla zatčena a dopravena do vazby. Žasneme nad tím, že ve 20. století v demokratické republice jsou možny případy, kdy celá řada řezníků byla zatčena, jako se zejména stalo řezníkům a uzenářům příbramským, kteří byli odloučeni od rodin, od dětí, od svého obchodu a pod bajonety četníků dovezeni do Prahy, uvrženi do žaláře mezi zločince a tak dlouho byli vězněni a pokuty na nich vymáhány, až konečně sami přistoupili na ohromné pokuty, aby se zbavili trýznění a šikanování, aniž by si byli vědomi, že něco zlého učinili. Finanční orgány postupují zde podle starých, předpotopních předpisů ještě z doby Marie Terezie.

Nejzajímavější na tom však je, že z ministerstva financí nebo finančního ředitelství dostaly se do tisku zprávy, že poslanci a senátoři živnostensko-obchodnické strany zakročili v tomto případě ve prospěch řezníků a uzenářů a bylo dokonce různými novinami útočeno proti poslancům a senátorům naší strany, ač tito konali jen svoji povinnost.

Táži se pana ministra financí dr Engliše, zda je mu tento případ znám a dal-li zavésti disciplinární vyšetřování proti původcům těchto zpráv, kteří umožnili novinářské štvaní proti příslušníkům stavu řeznicko-uzenářského. To je také jedna z hlavních příčin, proč žádáme zrušení daně z masa a daně na potravní čáře.

Rovněž i druhý důvod, který mluví pro zrušení daně z masa jest tak důležitý, že jest nezbytně nutno přikročiti k okamžitému zrušení této daně. Uvážíte-li, že na pražských jatkách prodalo se v r. 1929 4,720.000 kg hovězího masa, za něž utržilo se 46,500.000 Kč a odvedeno z těchto peněz na státních daních celkem 3,776.000 Kč, městské daně a poplatky činily 2,029.600 Kč, na zemských přirážkách 472.000 Kč, dělnictvu 802.400 Kč, na různých poplatcích 472.000 Kč, znamená to, že bylo zaplaceno celkem 7,552.000 Kč daní a poplatků, čili že to činí na 1 kg hovězího masa 1˙50 Kč, t. j. 16 1/4%.

Vepřového masa prodáno bylo v Praze 1,400.000 kg a utržilo se za ně 19,758.000 Kč. Na státních daních zaplatilo se z toho 1,400.000 Kč, na zemských daních 140.000 Kč, městských daní a poplatků bylo 1,218.000 Kč, dělnictvu 1,484.000 Kč, různých poplatků 168.000 Kč, čili celkem 4,410.000 Kč, to znamená 22% na 1 kg vepřového masa.

Telecího masa prodáno bylo 484.000 kg a utrženo bylo za ně 6,505.000 Kč, z toho bylo na daních zaplaceno 1,427.800 Kč, což znamená 22%.

Nejinak je tomu u skopového masa, jehož prodalo se 1,195.000 kg a na daních a poplatcích bylo zaplaceno 438.750 Kč, což znamená 20%. Přepočteme-li to na 1 kg, vidíme, že poplatky činí na 1 kg hovězího masa 1·56 Kč, vepřového 2·95 Kč, telecího 2·75 Kč a skopového 2·20 Kč, čili že potravní daň, obecní dávky a daň na čáře, zvyšují cenu masa průměrně o 2·50 Kč na 1 kg.

Uvažte, vážení pánové a dámy, že v této kalkulaci není zahrnuta daň z obratu, daň výdělková, přirážky zemské, okresní, školní a bůhví jak se všechny jmenují, není v tom zahrnuta daň důchodová, platy dělnictvu v obchodech a dílnách, nemocenské pojištění, sociální, pensijní, úrazové, není tu osvětlení, topivo, činže, zkrátka je z toho nejlépe viděti planost různých frází, v nichž se tvrdí, že řeznicko-uzenářský stav se staví proti zrušení daně z masa a na potravní čáře a že tento stav je nejvíce vinen na drahotě masa a na rozpětí cen mezi producentem a konsumentem. V poslední schůzi zásobovacího výboru bylo tvrzeno, že producent lacino prodává a konsument draho kupuje, a to rozpětí, které prý loni bylo 224%, znamená prý výdělek stavu řeznicko-uzenářského, t. zv. meziobchodu. Ale to jsou špatné informace, neboť k tomu rozpětí se musí připočítati všechny daně, poplatky, výživa rodiny dotčeného živnostníka uzenáře, dělnické mzdy atd. Připočítá-li se toto všechno, je viděti, že výdělek je nepatrný, což je také zřejmo ze statistiky.

To je druhý důvod mluvící jasně za okamžité zrušení daně z masa a na potravní čáře, neboť tím okamžikem, jak z předeslaného zjevno, sníží se cena masa průměrně nejméně o 2·50 Kč na 1 kg, čímž se ulehčí konsumu a přestane zbytečné, neoprávněné osočování těchto stavů.

Mnoho se mluví o provisi za zprostředkováni. Provise je zajímavá tím, že u hovězího masa činí 10 hal., u vepřového 12 hal. a u telecího a skopového rovněž 12 hal. na 1 kg. Z toho je nejlépe vidět, jak po této stránce je meziobchod nesprávně obviňován, čehož nejlepším dokladem jest, že řada řezníků a uzenářů po celá léta nejenom nic neuložila, naopak přišla o peníze, které dědictvím po otcích dostala, takže řeznicko-uzenářský stav jistě nemá na růžích ustláno, zvláště v této době nikoliv.

Odmítáme proto všechny útoky, činěné poslední dobou žurnalistikou i jednotlivými politickými stranami na meziobchod a zvláště na řeznicko-uzenářský stav. Dožadujeme se s největším důrazem, aby bylo přikročeno ke zrušení daně z masa a daně na potravní čáře, jak o to v podaných návrzích usilujeme.

Řezníci a uzenáři nesouhlasí s tím, co napsaly "Řeznicko-uzenářské noviny" ze dne 22. března, kde se praví: "Nikdo z nás není tak naivní, aby věřil, že daň z masa bude zrušena." Dále píší: "Nechceme zrušení daně z masa, poněvadž se to nikdy nesplní". Je ovšem smutné, že předseda Zemské jednoty řezníků a uzenářů p. Jaroslav Horák dává takovéto věci uveřejňovati v řeznicko-uzenářských listech, které mají býti ochráncem těchto stavů a napomáhati ke splnění tohoto spravedlivého a oprávněného požadavku. Je chybou a zradou na celém tomto stavu, že Zemská jednota společenstev řezníků a uzenářů v Čechách co nejúčinněji nepodporovala a nepodporuje požadavek, jehož se strana naše v zájmu těchto lidí dožaduje a dožadovala již podanými návrhy od r. 1926.

Již 25. června 1926 byl podán návrh našich poslanců na zrušení daně z masa, který v nové sněmovně 17. prosince 1929 byl obnoven. V senátě dne 29. ledna 1930 žádal náš klub opětně za zrušení daně z masa a konečně dne 10. března 1930 podán námi znovu návrh, poněvadž doba byla nejvhodnější, ježto očekáváno bylo podáni návrhu na změnu celního sazebníku, který přinesl by opětně nutné zdražení masa, takže by se bylo naším návrhem zvýšení cen předešlo.

Bylo-li napsáno v Řeznicko-uzenářských novinách ze dne 22. března 1930, že: "Každý občan ví, že stát musí míti zdroj příjmů, které plynou z daní přímých a nepřímých a tu daně nepřímé jsou největším a nejpevnějším sloupem státních příjmů", podotýkám, že částečně možno se stanoviskem tímto souhlasiti, nesmí však býti řešeno jednostranně na úkor jednoho stavu a na úkor všeho konsumenstva.

Jak jsem již ve své řeči uvedl, vynese provádění tohoto zákona státní pokladně jistě 200 mil. Kč a ježto tyto nové příjmy jsou větší než výnos daně z masa a na potravní čáře a návrh zákona nesleduje zavádění příjmů nových, pouze ochranu živočišnou, jest zajisté správným náš požadavek za zrušení těchto daní, aby nemusilo dojíti ke zvýšení cen masa, čehož se obávají nejen konsumenti, nýbrž i celý stav řeznicko-uzenářský.

Upozorňuji poznovu, že nebude-li našemu požadavku vyhověno, možno s plnou jistotou očekávati zvýšení cen masa a pobouření veřejnosti vymstí se jako vždy opětně na řeznících a uzenářích, kteří nejen že nebudou míti ze zdražení žádného prospěchu, nýbrž naopak velké hospodářské škody.

Velmi litujeme, že celý řeznicko-uzenářský stav nepostavil se za spravedlivý boj o zrušení daně z masa a že se našel jedinec, který obětoval zájem celku osobní mstě a způsobil tím řeznicko-uzenářskému stavu nedozírné škody; ježto se postavil do řad nepřátel, byl ze strany vyloučen. Strana naše bude tak jako dosud i nadále hájiti zájmy řezníků a uzenářů, jako jedné z nejdůležitějších složek našeho hospodářského života.

V poslední době přichází se s různými návrhy, a to i z úst povolaných, aby uvažováno bylo o tom, zda by nebylo možno navázati přímé spojení konsumenta s producentem, t. j. odstraniti meziobchod.

Upozorňuji, že máme již dlouholeté zkušenosti s různými družstvy, jak dělnickými, tak i zemědělskými, a nelze říci, že konsument by byl v nich levněji nebo lépe obsloužen. Věříme proto, že každý pokus odstraniti řezníky a uzenáře z našeho hospodářského života a nahraditi je útvarem jiným, musel by ztroskotati. (Posl. Tyll: Vždyť tomu nevěříte!) Pane kolego zlatý, my tomu věříme, vy tomu také věříte, jenže vy jste tak zaujati proti meziobchodu a živnosti, že nepřiznáte, že tomu věříte. (Posl. Tyll: To není meziobchod, to je zlodějna!) Ale, mladý pane, s vámi se o tom příti nebudu, vy tomu nerozumíte, poněvadž tomu rozuměti nemůžete. Jak můžete říkat, že jste zástupci lidu, když takovým hnusným způsobem útočíte proti stavu, který vám docela nic neudělal? Kdyby někdo prohlásil ve sněmovně, že dělnictvo je zlodějem, budete štváti. Já kategoricky s tohoto místa odsuzuji tento váš drzý výraz, že živnostnictvo s obchodnictvem jsou nějací zloději. Je to dosti drzé od vás, když si to dovolíte ve sněmovně. Vy do sněmovny ani nepatříte, když takto hovoříte. (Posl. Čižinská: Takoví velcí jako vy sem nepatří! Ti malí živnostníci jsou na tom jako proletáři!) Ale, slečinko zlatá, já jsem velký živnostník? Snad na míru jsem velký, ale jsem malý sedlář. (Posl. Čižinská: A hájíte velké sedláky!) Vy nehájíte nic! Vy chcete hájit dělnictvo, ale to dělnictvo hájiti nemůžete a nebudete, poněvadž jste největšími zbabělci, které kde kdo viděl! (Posl. Juran: A vy jste hrdinové!) Jen se nerozčilujte! (Hluk. - Výkřiky.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Jiráček (pokračuje): My jsme tu vaši hrdinnost viděli velmi blízko Prahy. Když máte něco dělati, pošlete tam ženy a děti. Takoví jste hrdinové! (Posl. Čižinská: Jste hrdinové, když máte bajonety!) Podívejte se, jak je to v Rusku. Tam s nikým nemluví, tam ho postaví prostě ke zdi a odstřelí ho.

Prohlašuji, že jsme ochotni pro předložený návrh hlasovati, přes to však žádáme, aby nebyli doháněni příslušníci pilného a pracovitého stavu k sebevraždám a k zoufalství a aby bylo přikročeno co nejrychleji k projednání našeho návrhu na zrušení daně z masa a na zrušení daně na potravní čáře a žádáme, aby také byl okamžitě projednán zákon o podpoře živnostenského úvěrnictví. (Výborně!) Jsme ochotni i pro tento zákon hlasovati. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Dále přichází ke slovu pí. posl. Čižinská. Dávám jí slovo.

Posl. Čižinská: Včera došlo v Hrdlořezích k prolití krve ze řad proletariátu. Je to důsledek zrychleného tempa v přípravách k nové imperialistické válce proti SSSR. Abyste občanstvo zvykli na krveprolití, aby jeho nervy byly otuženy, zřídili jste bezprostředně u Prahy nebo v Praze samé celé minové pole, jehož důsledky jsou jen ukázkou, jaké strašné vraždění chystáte v budoucí válce.

Jak došlo k hrdlořezskému krveprolití, kde byly utraceny dva lidské životy ze řad proletářských a kde se smrtí zápasí další tři životy, z nichž ani jeden není z pohlavárů, kteří krvavou lázeň světovou připravují? Přichystané vojenské cvičení na ostro v bezprostřední blízkosti Hrdlořez, tedy samé Prahy, dělo se u vědomí plných příprav, aby cvičení bylo jako ukázka, kterou zaplatily vedle sta a sta lidských životů již poslední tyto oběti - příprav, které děláte k novému vraždění. Vaše otrlost je potvrzena skutečností, že když došlo k neštěstí, nebylo ani na okamžik přerušeno cvičení, ba naopak bylo v něm se vší ostrostí pokračováno. Bouchaly i dále přes úpěnlivý nářek raněných další miny a celé okolí bylo zděšeno tímto počínáním.

Jménem všech vojáků, které ve vaší armádě držíte a cvičíte k novému vraždění, protestuji co nejrozhodněji proti případu hrdlořezskému. [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 6. června 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 50 této těsnopisecké zprávy.]

Nyní k projednávanému zákonu o clech. Jaký humbug a jakou demagogii zde provádíte, abyste před pracující třídou měst i venkova odůvodnili další zbídačování a okrádání pracujících tříd pomocí této celní živočišné předlohy, o tom zde mluvil již soudr. Juran. Já jsem povinna říci o této předloze, co tomu říkají dělnické ženy, když se jim při dnešní drahotě a ohromné nezaměstnanosti zdražují nejnutnější životní potřeby, jako je chléb, mouka, maso a omastek. Ukáži na to, kolik byste musili dělnické rodině přidati, aby mohla býti živa, a to hezky skromně při dnešních poměrech.

Vezmu za základ pětičlennou rodinu v Praze. Potřebuje-li takováto rodina půl kilogramu masa denně za 8 Kč, 1 kg hrubé mouky za 3·20 Kč, 2 kg brambor v dnešní době za 3·40 Kč, 5 vajec za 3·50 Kč, 2 litry mléka za 2·40 Kč, chleba za 5 Kč, tuků za 5 Kč, půl litru piva za 1·30 Kč, cukru 2 kg za týden, to je na den 2 Kč, kávy sladové i zrnkové i cikorky za 1·50 Kč, zeleniny za 2 Kč a vařiva, jako rýže, kroupy a pod. za 1 Kč, činí to dohromady 38·30 Kč. Násobíme-li to sedmi, činí to týdně 266 Kč. Nyní k tomu patří topivo, 1/2 q uhlí týdně, což stojí 13 Kč, 4 Kč za dříví a 2 Kč za líh na ohřívání, dohromady je to tedy 19 Kč. Byt v Praze v novostavbě - a to každý ví, jak v Praze jsou byty drahé, že jen skromný byt stojí 3.600 Kč ročně - tvoří týdenní vydání pro rodinu 70 Kč, čili 10 Kč denně. Tedy veškeré vydání dohromady činí týdně 355 Kč. (Posl. Pekárek: Někteří vaši příslušníci si dali na erární útraty vystavěti dům a v něm pronajali byty, ale draho. To jste neřekla!) To myslíte byty na Ořechovce, to jste si spletl pořádně adresu! Z toho je viděti rub vaší politiky, kterou sledujete, snížiti pro pracující lid potřeby tuku a masa na minimum, aby se musil omeziti jen na brambory a chleba, jichž je dosti, a jichž ceny chcete zvyšovati. To je politika, kterou sociál-fašisté schvalují, kterou agrárníci potřebují, aby právě proletářská třída musila kupovati jenom tyto poživatiny, kterých mají tady agrárníci dosti a které potřebují zdražiti, jichž konsum potřebují zvýšiti právě tím, že berou možnost dělnictvu kupovati ostatní produkty.

V tomto rozpočtu však není počítána výloha na mýdlo, na prádlo, není počítáno muži na kouření, nejsou počítány kulturní potřeby, není tam počítána výloha za noviny, příspěvek na organisaci; to vše není v tom počítáno. A nyní, jak má žena dělníka, který si vydělá 150 až 170 Kč za týden - a to si mnoho dělníků ani dnes nevydělá - z toho výdělku krýti ten rozpočet? I když žena dělníka pracuje, vydělává při dnešní mizerii v nejlepších případech tak 100 Kč týdně, to znamená, že výdělek obou dělá dohromady 250 až 270 Kč, ale to jen v tom případě, jsou-li oba zaměstnáni.

Tedy hospodyně, která má z toho krýti potřebu, musí přirozeně rozpočet škrtati. Především škrtne se položka na maso, škrtnou se 3 Kč na omastek, místo 5 vajíček dají se 2, místo 2 litrů mléka se dá z polovice voda, a musí stačiti 1 litr mléka a brambory se kupují, až jsou starší a lacinější. Pro dělníka se škrtne 1/2 litru piva, které má po večeři a které si jistě zaslouží, a při celodenní dřině se celý týden vaří škubánky, cezené nudle, nějaké knedlíky a brambory. To je strava dělníka dnes; tuto stravu si dělníci dnes nosí v kastrolkách pod paždím do závodů a při této stravě na dělnících je vynucováno zvýšení pracovního tempa. (Výkřiky komunistických poslanců.) A jestliže dvakrát za týden si v dělnických rodinách koupí maso, ještě se snaží koupiti jen flaksy, maso nejpodřadnější kvality. V holešovických jatkách, jak soudr. Hodinová zjistila, čekají ženy od 3 hodin ráno na 1/2 kg uhrovitého masa a několik set žen tísní se, aby aspoň jednou v týdnu mohly si koupiti kousek nejhoršího masa, z polozcíplého dobytka, které přichází na pražská jatka a konsumuje se. Plnocenné, plnohodnotné maso dobytka tučného, který tam přichází, dělnické ženy si nemohou koupiti, to nemohou konsumovati za tyto výdělky, které dostanou. Ony musí a jsou odkázány kupovati maso z těch méně hodnotných kusů, z toho polozcíplého kusu, který přichází na pražská jatka.

V tisících rodin dnes však dělníci nevidí kousek masa nebo uzeniny, mají-li vystačiti s výdělkem 130 Kč. Jak má potom taková rodina dělnická býti živa? Dnes tisíce žen dělnických vás proklínají jako zdražovatele, ty tisíce dělnických žen a matek, jichž mužové jsou ve stovkách vyhazováni na dlažbu. Ve chvíli, kdy od dělníků se žádá v závodech zvýšená výkonnost pomocí racionalisace, pomocí popoháněčského systému, který vy schvalujete, kterému napomáhají sociálfašisté lámáním dělnických stávek, ve chvíli, kdy statisíce nezaměstnaných bloudí ulicemi bez krejcaru v kapse, bez naděje na práci, přichází dnešní vláda, vláda hladu, vláda pendreků, v čele se sociálfašistickými zbohatlíky a zavádí pomocí živočišných cel další zdražení masa, sádla a uzenářských výrobků. Desetitisíce nezaměstnaných odnášejí poslední kabát, poslední peřinu do zastavárny,protože pro ně sociálfašistická a fašistická vláda nemá než pendreky. Dělníci a nezaměstnaní, kteří by chtěli pracovati, ale nemohou práci dostati, jsou honěni policií jako dravá zvěř, jakmile si dovolí protestovati proti vaší zbídačující politice, jakmile chtějí se brániti proti nucenému umírání hladem - poněvadž jestliže statisíce dělníků bez podpory jsou vyhazovány na dlažbu, je to nucení těch tisíců dělníků k smrti hladem. A jestliže dělníci se sejdou a demonstrují proti tomuto nesnesitelnému životu, který vy pomocí vaší politiky na ně uvalujete, máte na ně pendreky, honíte je, jako před 3 dny byli nezaměstnaní dělníci, kteří na Václavském náměstí protestovali, honěni, biti pendreky, při čemž 22 nezaměstnaných hladových dělníků bylo zatčeno. Prosím, takovouhle odpověď má sociálfašistická vláda pro tisíce nezaměstnaných: kriminály, pendreky. To je vaše odpověď tisícům nezaměstnaných. A když dělníkům v závodech je placeno 70, 80 korun, když za ty peníze jsouce odsouzeni k smrti hladem jsou nuceni jíti do stávky, jste to vy, kteří proti těmto dělníkům, kteří se brání, honíte četníky, také proletáře, které proto, že berou za svoji práci plat, nutíte, aby šli s bajonety proti proletářům v dělnických kabátech.

Proto zakazujete projevy nezaměstnaných, aby tito si neuvědomili svoji sílu, aby si neuvědomili, že jen bojem může se odstraniti jejich bída, jen bojem proti vaší sociálfašistické vládě, která slouží jen zájmům buržoasie.

Dělnické mámy, které jsou nuceny nechati své děti na pospas ulici, když jdou do práce, nemají čím své děti nakrmiti, když přijdou večer z práce. Musí je odbývati nejpodřadnějšími poživatinami - trochu kávy, trochu polévky. To je potrava pro tyto jejich malé otroky. Dělnická máma nemá na mléko pro svá děcka, ale za to ve statcích a velkostatcích se mlékem krmí prasata.

A platy mladých proletářů u nás jsou ještě horší. Tisíce mladých proletářů, mladých hochů a děvčat pracuje za 50, 70 korun týdně. V pražských továrnách mladá děvčata vydělají také jen 50, 60 Kč za týden. Když takové mladé děvče musí platiti 25 až 30 Kč za byt, zbývá mu na stravu a oblek 20 až 30 Kč. Tímto způsobem jsou mladá děvčata nucena trpěti hlad a dostávají ve stovkách souchotiny, aby pak, když se provdají, rodily tuberkulosní děti - anebo - a vy měšťáčtí moralisté se proto rozčilujete, když se konstatuje pravda - jsou tato mladá děvčata vyháněna do ulic. Znám případ, že mladá pořádná žena, matka dítěte, když pro ně neměla ani na to nejnutnější, řekla mi: Co mám dělat? Zabít dítě nebo zahodit nemám odvahu a dítě chce jíst. Prosím, toto jsou důsledky vaší politiky a proti tomu, když konstatujeme, v jaké bídě žijí dělníci, k čemu jsou donucovány mladé dívky mnohdy proto, poněvadž nemají možnosti většího výdělku, aby mohly býti aspoň trošku živy, vy štvete, protože byste musili říci také, jaké jsou příčiny této bídy, kdo je vlastně tím vinníkem, a musili byste říci, že je to právě důsledek vaší politiky. To vy sociálfašisté ovšem říci nemůžete, poněvadž byste tím musili spáchati sebevraždu, musili byste se před očima dělníků ukázati, jakými ve skutečnosti jste. Sociálfašisti, když my mluvíme s těchto míst a ukazujeme, jaká jest jejich politika, vyklidí lavice a prostě se tomuto odvinění vyhnou, jdou prostě ven, poněvadž vědí, že jejich zájmy, zájmy kapitálu nemohou se krýti se zájmy dělnictva.

Mladé dělnictvo pracuje dnes v závodech za těch nejhorších podmínek, žádá se od něho práce jako od dospělého za poloviční plat a mnohdy je s ním zacházeno jako s méněcenným tvorem. Když však se toto mladé dělnictvo ohražuje, když proti těmto nesnesitelným poměrům svaz komunistické mládeže volá do boje, když mladé dělnictvo chce pod vedením komunistického svazu mládeže demonstrovati o rudých letnicích, bojíte se jeho soudu, bojíte se, že tito mladí proletáři, kteří v závodě jsou vydáni na pospas největšímu vykořisťování, postaví se na třídní stanovisko. Chcete, aby mládež dělnická i zemědělská, která vyrůstá v bídě, jíž zrodila a vychovávala válečná léta, zůstala vám bez třídní výchovy, aby nevěděla, že jste jejími katy, kteří pro ni chystají nová válečná jatka. Pro vaše zájmy, pro zájmy kapitálu, které jsou společným zájmem jak buržoasie, tak i sociálfašistů, jsou mladí proletáři ve vojenských kabátech vychováváni proti dělnické třídě.