Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Přistoupíme k doslovům pp. zpravodajů, a to nejprve o prvé předloze, schvalující Haagské Dohody a Ujednání (tisk 466).

Dávám slovo nejprve zpravodaji výboru zahraničního, p. posl. dr Hnídkovi.

Zpravodaj posl. dr Hnídek: Slavná sněmovno! Budiž mně dovoleno, abych jen několika slovy podle své referentské povinnosti dotkl se jednotlivých bodů kritiky, která byla pronesena zde o záležitosti dohod v Haagu a v Paříži, především otázky předložení textů. Tu mohu říci, že na tyto otázky se dívám takto: Rozeznávám texty, které je nutno předložiti a které nikoliv. Texty, které není nutno předložiti, jsou otázky jednak účelnosti a jednak ekonomie, a to ekonomie práce i financí. Pokud je mně známo, všechny texty nebyly předloženy ve všech parlamentech. Tak na př. v rumunském parlamentu nebyly všechny předloženy. Ve Francii a ve Varšavě ještě nebylo o ratifikaci jednáno.

Druhým důležitým bodem jednání byla výše tak zv. příspěvku liberačního. A tu nemohu souhlasiti s názorem, že tato dohoda o liberačním příspěvku byla něčím docela jiným než dohoda z 10. září 1919. Ne, tato dohoda v Haagu není ničím novým, nýbrž je to jen úprava, jak sám text tohoto článku I. dohody s Československem udává: "Za účelem úplné a konečné úpravy svých dluhů vůči ostatním mocnostem, které jsou věřiteli reparací, aspoň pokud vyplývají z dohody 10. září 1919."

Tedy z poukazu na tuto úmluvu jest viděti, že to není nic jiného než úprava věci starší, a to souvisí s něčím důležitým, s tím, co bylo zde řečeno, že prý my budeme nepřímo platiti do fondu A, jinými slovy, že nepřímo budeme platiti maďarským grófům. Není tomu tak prostě již z toho důvodu, poněvadž o náš liberační příspěvek se budou děliti jednotlivé státy, Francie, Anglie, Italie, Portugalsko, Japonsko, Řecko a přece všechny tyto státy nebudou přispívati do fondu A. Na př. Řecko dostane přes 1 3/4 miliardy zl. marek z našeho příspěvku, ale nebude platiti do tohoto fondu A. Tím padá také domněnka, že budeme platiti třeba nepřímo do fondu A. Je to konečně způsob platby obchodní.

Neméně důležitým bodem byla námitka, že prý neseme největší tíhu ze všech ostatních států, která nám byla uložena, tedy větší tíhu než Maďarsko nebo Rakousko. Bylo by nespravedlivé srovnávati náš stát s Maďarskem nebo Rakouskem. Tu bychom museli srovnávati se státy, které jsou v týchž poměrech, ale ne se státy v poměrech různých. Musíme srovnávati naše povinnosti, které jsme převzali s vedením války společně s Francií, Jugoslavií atd. A tu když učiníme srovnání v tomto ohledu, vidíme přece jen, že je zde jistý velký rozdíl, že přece neparticipujeme, co se týče nákladů na válku, jako ostatní státy, jako zničená Francie nebo Srbsko, které invasí rakousko-uherských a německých vojsk trpělo, jako Rumunsko atd., a také že zde přece jen to srovnání není dobře možné. Nesmíme pořád ztotožňovati staré Rakousko-Uhersko s dnešním Rakouskem a dnešním Maďarskem. To je velký rozdíl. Staré Rakousko zmizelo a na jeho místo nastoupilo Rakousko dnešní a Maďarsko dnešní. Nemůžeme přirozeně na Rakousku žádati totéž, co bychom byli žádali, kdyby Rakousko bylo zůstalo celé. To je přece samozřejmá věc. Kdyby mělo Rakousko platiti úměrně, pravím úměrně tolik, co platíme my, nevím, zdali by celé to Rakousko za to stálo. To je velký rozdíl v této věci.

Kolegové hlavně z německé strany pochybovali o tom, že by haagské dohody znamenaly konec reparační otázky, a řekli, že jsem optimista, pokládám-li toto řešení otázky reparační za konečné. Vážení pánové, je to štěstí, že Evropa má dnes hodně takových optimistů, poněvadž nebylo by většího neštěstí pro celou Evropu, kdybychom my na tuto věc nedívali se optimisticky, že skutečně reparační otázka je v Haagu vyřízena. Evropa by již déle nesnesla, aby byla zmítána stálým neklidem a nejistotou. Nejistota, která dodnes ještě trvala, rozřešením otázky reparační v Haagu je odstraněna. A proto by bylo nezodpovědno, aby někdo vzbuzoval ještě naději, že by v budoucnosti mohlo se touto otázkou stále a stále hýbati, že by se stále ventilovala a Evropa nedošla ke klidu. Musíme jednou učiniti konec této nejistotě a vidíme, že konec této nejistoty byl učiněn v Haagu. Jsem o tom pevně přesvědčen, ne snad, jak někteří kolegové zde řekli: Ne konsolidace, nýbrž krise. Ne! My se snažíme, aby dokončením této reparační otázky, jejím rozhodnutím ke konsolidaci došlo.

Krise také nastávaly před válkou. Tou krisí, která zde je ve všech oborech, nejsou vinny, jak zde bylo řečeno, mírové smlouvy. Tyto krise by snad přišly tak jako tak. Nesmíme spojovati dnešní poměry s tím, že by mírové smlouvy byly nespravedlivé. Není možno žádati na vítězných mocnostech, aby za to, že byly jejich země zpustošeny, zaplatily si své škody a újmy, které utrpěly vedením války.

To by bylo v krátkosti jen řečeno a byly by dotčeny nejdůležitější body, které zde byly kritisovány stran dohod v Haagu. Rozvinula se velká debata politická, která svědčí o vysoké úrovni našeho parlamentu. Je to jistě známkou, že náš parlament počíná docela právem si všímati těchto otázek, že počíná také kriticky dívati se na tyto otázky, týkající se zahraniční naší politiky. A mohu říci, že přece jen velká většina řečníků vyslovila se souhlasně s těmito dohodami v Haagu ujednanými, a já nemohu jinak, než znovu jménem výboru zahraničního doporučiti slavné sněmovně, aby schválila úmluvy uzavřené v Haagu s Německem, Rakouskem a Československem. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru rozpočtového, panu posl. dr Mackovi.

Zpravodaj posl. dr Macek: Vážení pánové a dámy! Já bych se zase rád držel jen v rámci těch finančních starostí, které nám touto smlouvou připlývají. Někteří pánové zde mluvili o dvojí křídě, nebo dvojím peru, kterým jsou se strany vládní psány cifry napravo a nalevo, aktiva a pasiva. Obávám se, že oni béřou křídu za opačný konec a že ty cifry, o nichž se jim zdá, že pan ministr zahraničí je píše tenkou křídou, píší sami tlustou křídou a vice versa.

Copak nemůžeme se domluviti o tom, kolik vlastně máme platit? Máme se příti o to, že ten náš dluh osvobozovací - jak je úředně zván - činí nikoliv 1189 mil., nýbrž 2960 mil.? Když je umluven jakožto dočasná renta 10 mil. zl. marek ročně. (Posl. Stříbrný: Ale kolik zaplatíme na něj, když budeme platiti 80 mil. po 37 let? Zaplatíme na něj 2960 mil.!)

Kdyby nám byla Čtyřdohoda, resp. ta naše věřitelská strana tento náš osvobozovací dluh určila kapitálově (Posl. Stříbrný: To je něco jiného!) nebo alternativně, t. j. rentově nebo kapitálově - byla by nám řekla: "Zaplaťte nám buď po 37 let 10 mil. zl. marek ročně, anebo 1.189,000.000", že ano? Nebyla by nám řekla: "Zaplatíte nám buď tuto rentu - anebo 2960 mil.", že ano? A o to jde. (Posl. Stříbrný: Ale protože to hotově nemáme, budeme platiti po 37 let a zaplatíme 2960 mil.!) Jde o to, co ten dluh dnes znamená, jak je velký. Ta věc se musí diskontovati, jinak bychom se dopustili chyby, kterou bych vám znázornil takto: Koupíte si na př. šaty - dejme tomu, za 1000 Kč v hotovosti - a řeknete někomu, že jste dal za ty šaty 1000 Kč, a on vám poznamená: "Člověče, vy zapomínáte ty úroky, o které jste se připravil, že jste těch 1000 Kč neuložil v záložně, vy za ty šaty platíte vlastně 3000 Kč, protože kdybyste těch 1000 Kč nechal v záložně několik desítek let ležeti, tak byste měl pak 3000 Kč!" Ne, to není možné, takhle to počítat. (Výborně! Posl. Stříbrný: Já nejsem silný v národohospodářství, ale myslím, pane doktore, že mám pravdu!)

Byl bych špatným profesorem národohospodářství, kdybych zde sečítal anuity a dnešní kapitálovou hodnotu těchto anuit vypočítával holým součtem. (Posl. Stříbrný: Ale kolik zaplatíme?) Dovolte mi ještě jeden příklad: Když si na př. někdo vypůjčí na stavbu domku kapitál 100.000 Kč na delší dobu a platí z něj 6% úroků a 1% anuity, zaplatí pak věřitelskému ústavu dohromady jen 100.000 Kč? Bůh chraň, zaplatí mnohem více, a přec každý řekne, že je dlužen jen 100.000 Kč. (Posl. Stříbrný: Ale kdybychom chtěli najednou zaplatiti 1189 mil. a vypůjčili si to, musíme připočítati také ty úroky!)

Tedy o tom nemůže býti sporu, že mluví-li se o finančním zatížení našeho státu touto dočasnou rentou, že je dlužno kapitalisovat tuto rentu. Ovšem je velký problém, při jakém procentu. Páni kolegové snad se pamatují, že jsem vyslovil velikou skepsi o aktualitě těchto výpočtů. Řekl jsem, že aktuálním by se ten výpočet stal, kdyby se jednalo o nějakou konversi toho dluhu, totiž kdybychom chtěli jej zaměniti za nějaký dluh méně tíživý, na př. za věčnou rentu, která by byla ovšem menší než tato dočasná renta. Tu by nepochybně nastalo jednání mezi věřitelem a dlužníkem, jakou kapitálovou hodnotu představuje náš dosud nezaplacený dluh a co věřitel za to chce, řekněme ve věčné rentě nebo v kapitále.

Když se díváme na tíživost tohoto dluhu, nesmíme se dívati jen na jeho cifry, nýbrž také na to, jak ty cifry souvisí s jinými ciframi. Nikdo z nás miliardu neviděl a nevím, bude-li kdy vidět. Pro nás miliarda je slovo, je zvuk, je veličina, kterou chápeme jenom v jisté relaci. A tu se musím obrátiti k námitce pana kol. Myslivce, kterou včera pronesl. Řekl zde: Dr Macek se dal strhnouti ke slovům "co bychom byli za Rakouska za to zaplatili, kdybychom si byli mohli vykoupiti státní samostatnost". "Já na to odpovídám", praví kol. Myslivec: "Ani haléře bychom nikdy za Rakouska nebyli dali za to, aby náš národ to, na co měl svaté právo, si nějakým způsobem vykupoval, nějakou sumu za to zaplatil. Ani haléře bychom nebyli dali a myslím, že nikdo, kdo upřímně národně, státoprávně smýšlel, ani ve snách na něco podobného nevzpomněl, že bychom byli ochotni něco za to zaplatiti, abychom se stali samostatným státem. Právo jsme hájili, proti násilí jsme protestovali, o tom, že dosáhneme znovu své státní samostatnosti, jsme byli vždycky přesvědčeni tak, jako jsme věřili v Boha, ve vítězství pravdy a práva, ale nikdy bychom se nebyli snížili, abychom svoji státní samostatnost si vykupovali."

Pánové z komunistické strany měli se mnou v rozpočtovém výboru malý konflikt, když jsem totiž řekl, že těch 10 mil. zlatých marek ročně - budu raději říkat 80 mil. Kč - jest sice pěkný peníz, myslíme-li na to, co nemocnic, škol a silnic bychom postavili, ale že je to jen 1/20 toho, co se v našem státě prokouří. Budeme-li se dívati tak, co by si za tyto peníze mohl náš stát koupiti, budeme těch peněz ovšem těžce litovati. (Výkřiky posl. Vallo.) Vy, komunisté, zase budete mluviti o sociálfašistech, světové revoluci atd., když já mluvím o cifrách. S vámi mluviti, to je těžká věc. (Výkřiky posl. Vallo.) Už s vámi, pánové, mluviti nebudu. Už máte ode mne pokoj.

Nesmíme se tedy dívati jen na to, co bychom si mohli za těch 80 milionů Kč ročně koupiti, nýbrž na to, co za ně už máme. Máme za ně svou svobodu. (Výborně!)

Pan posl. Myslivec se mnou polemisuje, praví totiž, že nikdo z nás za Rakouska ani nepomyslil, aby si svou státní samostatnost vykoupil. Bodejť by byl pomyslil! Tázal se nás někdy někdo za Rakouska, co bychom byli za ni dali? Stáli nám na krku, a my jsme protestovali, ale platili daně a otročili. Ty naše protesty, o kterých mluví p. posl. Myslivec, nám málo pomohly k naší svobodě.

Když řekl kol. Myslivec, že bychom za Rakouska nebyli dali ani haléře za svou svobodu. (Hlasy: Protestovali jste proti státnímu právu!) Nu, kdyby naši legionáři za války byli také řekli "ani haléře, ani kapku krve, my budeme jen protestovat" - byli bychom otroky dodnes. Neříkejte tedy, že byste za Rakouska nebyli bývali ochotni zaplatiti něco za osvobození. Vy byste byli ochotni stejně tak jako my, dáti nejen haléř, nýbrž mnoho milionů korun za to, abychom byli samostatni. (Tak jest!)

Dámy a pánové! Mluviti o těchto věcech je právě tak, jako mluviti o předloňském sněhu, který nenapadal, protože se nás za Rakouska neptali "co bychom za to dali". Budete-li si tuto otázku sami klásti - já vám to doporučuji, abyste se cítili trochu rovnější v kříži pod břemenem, které máme naloženo - řeknete, že to není tak nesnesitelné, jak se zdá, když se díváte jen na ty školy, silnice a nemocnice, které bychom mohli postaviti, kdybychom to byli usmlouvali na nulu. Dívejte se na tu cifru z obou hledisek, i z toho hlediska, ze kterého se komunisté nechtějí dívati, že je to 1/20 u nás ročně prokouřených peněz, a že je to cena za naši svobodu. Tato náhrada, kterou platíme, neznamená jen vykoupení jistých hmotných výhod, které nám svoboda přinesla, je to vykoupení největšího nehmotného statku, který člověk ve státním společenství má a může míti, totiž státní svobody.

A zde bych se obrátil na pana dr Kafku, když mluvil o tom, že Němci budou platiti, ačkoliv nejsou osvobozeni. Myslím, že každý rozumný Čech a Slovák by si přál, aby také Němci v tomto státě se cítili osvobozeni, když budou platiti tento osvobozovací dluh. Že by se mohli dobře cítiti osvobozeni, ukazuje to, že i Němci byli v našich legiích na Sibiři a Italii. Oni také věděli, proč musejí bojovati proti Rakousku, oni se také necítili tuze svobodnými v Rakousku.

Já bych nerad váš čas déle zabíral pro věci už dobře promyšlené a prodebatované, a proto končím tím, že se připojuji k návrhu p. dr Hnídka, abyste schválili tuto státní smlouvu v Haagu. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Nyní přistoupíme k doslovům pp. zpravodajů o předloze druhé, schvalující dohody o závazcích, vyplývajících z mírové smlouvy Trianonské, podepsané dne 28. dubna 1930 v Paříži a Ujednání je doplňující (tisk 467).

Dávám slovo k doslovu nejprve zpravodaji výboru zahraničního, p. posl. Hrušovskému.

Zpravodaj posl. Hrušovský: Veľactená snemovňa! Ako zpravodaj chcem svoj doslov obmedziť na to najstručnejšie zčasti preto, lebo už na mnohé vývody jednotlivých rečníkov reagoval minister zahraničných vecí, zčasti preto, lebo boly vyvrátené jednak zpravodajmi haagských úmluv, jednak, nakoľko sa týče reči pána dr Szüllö, odpoveďou podľa zásluhy učinenou kol. dr Markovičom.

Chcel by som sa vo svojom doslove zmieniť len o dvoch veciach. Jedna sa týka zaujímavého podnetu, ktorý nám dal tu v svojej reči kol. Myslivec. Pán kol. Myslivec hovoril, že už Mojžišov zákon vzpomína aksi milostného leta, ktoré vraj po 7 krát 7 rokoch, po znásobnenom židovskom počte rokov, tedy po 49 rokoch umožnilo v 50. roku navrátiť vlastnické právo všetkým tým, ktorí behom 49 rokov prišli o svoj majetok.

Prakticky navrhnul tento Mojžišov zákon uplatniť v republike našej tak, aby pán minister financí prezkúmal ohromné majetky jednotlivcov u nás, ktoré si nadobudli tým, že v dobe válečnej a poválečnej prišli k ohromnému majetku dodávkami, špekuláciami, pašovaním liehu do Ameriky atď. na príklad.

Ja sa domnievam, že pán kol. Myslivec nehovoril len s okna, ale mienil túto vec vážne. Je veľmi sympatická. Prosím ho, aby tento návrh určite vypracovaný, v paragrafy sostavený a podpisami svojich klubovných kolegov opatrený dal nášmu klubu, a som si istý, že všetci moji klubovní kolegovia tento návrh veľa ochotne podpíšu. (Potlesk.) Prial by som si, aby toto milostné leto nezačalo po 49. roku, ale hneď v budúcom roku.

Mám ešte poznámku k reči dr Kramářa, ktorý celkom správne upozornil na nebezpečie, ktoré nám hrozí so strany maďarskej hnutím legitimistov, aby bol dosadený za kráľa Otto Habsburský. Ale pán dr K r am á ř sa dopustil veľmi nebezpečného výroku a pravil, že on osobne nemá nič proti tomu, aby bol nastolený Otto Habsburský v Maďarsku. Já sa domnievam, veľactená snemovňa, že každý poctivý československý človek má osobne na tom záujem, aby Otto neprišiel ako kráľ do Maďarska. (Souhlas.)

Veľactená snemovňa! Ja menom zahraničného výboru doporučujem, aby ste prijali schvaľovacie usnesenie tak, ako je obsažené vo vládnom návrhu. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru rozpočtového, panu posl. Rýparovi.

Zpravodaj posl. Rýpar: Slavná sněmovno! Řada řečníků promluvila jak k dohodám uzavřeným v Haagu, tak také k dohodám o závazcích vyplývajících ze smlouvy trianonské, a k tomu vystoupili na řečniště řečníci, kteří obyčejně na řečnickou tribunu nevystupují. Tedy samy tyto dohody ukazují, že jde o velmi vážnou věc, a rovněž zajímala se o ně veřejnost jak v časopisech, tak i jinak.

Řečnici zabývali se většinou v celé rozpravě politickým pozadím a právnickými věcmi, finančními věcmi většinou pouze při dohodách uzavřených v Haagu, ale při dohodách, které byly ujednány v Paříži 28. dubna 1930 o závazcích, vyplývajících ze smlouvy trianonské, jen asi 2 anebo 3 řečníci poukázali, že platíme Maďarsku více než vlastním občanům, ale jinak celkem se finančních hledisek nedotkli. Na to odpověděl již pan ministr Beneš ve svém doslovu, takže není třeba dále o tom mluviti. Jenom poukazuji na předlohu samu, že tam je výslovně napsáno, že platíme podle našeho zákona o pozemkové reformě i cizincům. Tedy náš zákon platí tam jako u nás, takže zde nemůže býti obav.

Jednání o haagských úmluvách a o ujednáních pařížských samo ukázalo jasně, jaká je světová situace naší Československé republiky, a ukazuje nám také, že jsme si tím položili finanční základy k dalším našim státním, hospodářským, sociálním a ostatním pracím. Než toto jednání nám také ukázalo, že nemáme mnoho přátel ve světě a že musíme spoléhati sami na sebe. Pod tímto zorným úhlem (Výkřiky komunistických poslanců.) bez posvěcené vody a bez svatého Lenina komunistů docela otevřeně musíme přiznati, že všichni řečníci prohlásili výsledek celkem za příznivý, a s tohoto hlediska dovoluji si slavné sněmovně také úmluvu podepsanou v Paříži dne 28. dubna 1930 o závazcích, vyplývajících ze smlouvy trianonské, doporučiti tak, jak byla předložena, k ústavnímu schválení. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Přistoupíme nyní k oddělenému hlasování o každé ze společně projednávaných osnov zvlášť.

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Nejprve budeme hlasovati o osnově uvedené jako odst. 1 a) pořadu:

Ad 1a). Hlasování o schvalovacím usnesení, jímž se předkládají Národnímu shromáždění Dohody a Ujednání podepsané dne 20. ledna 1930 v Haagu (tisk 446).

Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)

Zpravodaji jsou: za výbor zahraniční posl. dr Hnídek, za výbor rozpočtový posl. dr Macek.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak je otištěno ve zprávě výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala toto schvalovací usnesení podle zprávy výborové, čímž ve čtení prvém vysloven souhlas s Dohodami a Ujednáními podepsanými dne 20. ledna 1930 v Haagu.

Druhé čtení navrhnu na pořad příští schůze.

Nyní budeme hlasovati o osnově uvedené jako odst. 1 b) pořadu:

Ad 1b). Hlasování o schvalovacím usnesení, jímž se předkládají Národnímu shromáždění Dohody o závazcích vyplývajících z mírové smlouvy Trianonské podepsané dne 28. dubna 1930 v Paříži a Ujednání je doplňující (tisk 467).

Zpravodajem výboru zahraničního je p. posl. Hrušovský, zpravodajem výboru rozpočtového je p. posl. Rýpar.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak je otištěno ve zprávě výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina.

Tím posl. sněmovna přijala toto schvalovací usnesení podle zprávy výborové, čímž ve čtení prvém vysloven souhlas s Dohodami o závazcích vyplývajících z mírové smlouvy Trianonské, podepsanými dne 28. dubna 1930 v Paříži a Ujednáními je doplňujícími.

Druhé čtení navrhnu na pořad příští schůze.

Nyní budeme hlasovati o prohlášení pana ministra zahraničních věcí, učiněném v 50. schůzi poslanecké sněmovny dne 20. května t. r.

Návrh na odklad hlasování podán nebyl.

Dám tedy hlasovati podle §u 65 jedn. řádu.

Kdo souhlasí, aby prohlášení pana ministra zahraničních věcí, učiněné v 50. schůzi sněmovny dne 20. května t. r. bylo schváleno, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Posl. sněmovna schválila toto prohlášení pana ministra zahraničních věcí.

Tím vyřízen jest 1. odstavec pořadu.

Přerušuji projednávání pořadu této schůze.

Před ukončením schůze učiním ještě některá presidiální sdělení.

Mezi schůzí byl tiskem rozdán vládní návrh.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

487. Vládní návrh zákona, jímž se mění celní sazebník pro československé celní území.

Předseda: Poslanec K. Procházka ve své dnešní řeči učinil projev hrubě urážlivý.

Předsednictvo se usneslo podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučiti projev ten ze zprávy těsnopisecké o dnešní schůzi.

Sděluji, že z důvodů formálních, aby mohl býti přikázán výborům vládní návrh dnes tiskem rozdaný, bude nutno konati dnes ještě jednu schůzi.

Navrhuji podle usnesení předsednictva, aby se příští schůze konala dnes za 3 minuty, t. j. ve 2 hod. 35 min. odpol. s

Nevyřízené odstavce pořadu 55. schůze.

Jsou proti tomuto návrhu nějaké námitky? (Nebyly.)

Není jich. Návrh můj jest přijat.

Končím schůzi.