Kapitulace Ruska, neschopného snésti námahu války, změnila úplně podmínky problému, seskupivši kolem nás síly národních hnutí emancipačních, které se nedaly uvésti ve shodu s přítomností carovou v našich řadách.

Náhle hanebným mírem brest-litevským jsme zbaveni domnělé pomoci utlačovatelských spojenců, abychom obnovili své vyšší mravní síly ve styku s potlačenými národy od moře Adriatického k Bělehradu, od Prahy k Bukurešti, od Varšavy ke krajům Severským.

Obraz míru jeví se tak úplně změněn. Mír práva, Evropa práva" - to je in nuce Panevropa, Evropa práva - "tvůrkyně nezávislých států, jichž vojenská síla vzroste všemi mravními energiemi, povzbuzenými potřebou upevniti své postavení ve všech oblastech mezinárodního života, zdaž to netvoří dohromady celek sil vyšších, nežli by byla ta, kterou by nám poskytovala hranice, mohutně organisovaná?" Není vám, jako byste slyšeli nebo četli pasus z Masarykových nebo Benešových Pamětí? (Výborně!) Že ano. A není tedy žádná náhoda, že Clémenceau v této neosobní zmínce pojednou říká: "A tak se všech hledisek sbíhají se problémy moci vojenské a moci mravní, aby vzájemností podpůrných sil vytvořily ohromnou tvrz nepřekonatelné síly, na níž se vyčerpá divošský nápor útočníků. Již Masaryk a Beneš nám" - víte, pane dr Perglere, co znamená takové Clémenceauovo "nám"? - "ukázali míru vysokých mravních energií, vypěstovaných v zápasech za tu nezávislost, kterou naše vítězství posvětí." (Výborně! - Potlesk.)

Tedy, prosím, o nic jiného není spor, než o to, že tak jako každý máme v sobě vedle té dobré duše také špatné instinkty, tak také každý národ má vedle dobrých instinktů špatné pudy, tak také každá politická strana, žádnou nevyjímajíc, bude míti v sobě vedle dobrých tvůrčích instinktů nízké pudy. A dovolte mně, abych tvrdil, že to, co strany u nás slučovalo, co u nás zabezpečovalo jednotnou, celkovou, neuhýbající, cílevědomou politiku mezinárodní, to právě bylo to dobré, co ve všech stranách je (Potlesk.), a toho se musíme držeti a to bude mezi námi všemi, socialisty, nesocialisty, tmelem a zárukou, že dovedeme i ty vnitřní problémy, i to všecko, co nás mezi jednotlivými stranami dělí, lépe řešiti, když v těch politických věcech budeme si v tomto smyslu rozuměti. (Výborně!)

Zajímavé je to - ta věc je nesmírně komplikovaná a až pikantně, řekl bych, zajímavá - že tvorba toho nového světa, za kterým jdeme ne proto jenom, že nás tím směrem vedou Masaryk a Beneš, nýbrž že nás a je samotné také, také Masaryka a Beneše, vede tímto směrem celá kultura česká, celé české probuzení, musí se díti, abych tak řekl, ve dvou kolejích. Jednak je tu ten konkretní svět, který ovšem se neidealisuje přes noc, který je schopen v té své tíze, v té své setrvačnosti, v té své zaostalosti, v té své konservativnosti jen velice pozvolného vývoje. A my musíme se ovšem přizpůsobiti - a to náš ministr zahraničí dobře ví - tomuto světu především a musíme se v něm orientovati a s ním nějakým způsobem vycházeti. Musíme tvořit spolky. My máme Malou dohodu. Ta Malá dohoda musí míti kontakt s nějakým činitelem velmocenským, jaký máme s Francií. Když jednáme na světové konferenci, takový pán není dr Beneš, jako je dr Pergler, on si tam nemůže dupnout, aby pohrozil, že konferenci rozbije. On vymůže jen tolik, kolik vymůže na takové Francii. Dále, než s ním jde Francie, ta konference s ním nepůjde jistě. My se musíme v tom světě orientovat a při tom víme, že vedle toho obyčejnského politisování, abych tak řekl, a diplomatisování děláme více, poněvadž věříme více, poněvadž vidíme další cíle, poněvadž se nedíváme jen do novin a přes okraj novin do zítřka a pozítřka, nýbrž proto, že se díváme podle těch vzorů, které jsme si postavili a které nejsou v Budapešti (Potlesk.) dále do budoucnosti. Vedle toho jsme přáteli všeho toho úsilí, které tu je o nové formy mezinárodního života. Znovu říkám: My jsme v těch starých formách až po uši. To všechno není nic, co se zde přednáší, proti tomu prostému faktu, že my bídní, kteří máme tolik hladových, máme a musíme ještě míti ve svém desetimiliardovém rozpočtu jednu a tři čtvrtiny miliardy jen pro naši národní obranu. Čím více myslíme na tyto věci, na tu bídu, na krev, která tekla, a hlad, který je, čím více cítíme ve své odpovědnosti povinnost chystati a uspíšiti příští, kdy bude možno tato břemena sejmout s těch nejubožejších ramen, která pod nimi sténají, tím více sympatisujeme se vším tím, co se ve světě děje za nynějšího řádu pro ty nové formy. Ty nové formy jsou právě skutečné mezinárodní právo. Vy nám tu tak často, p. dr Perglere o mezinárodním právu mluvíte, ale zapomínáte, že to, čemu se dosud mezinárodní právo říkalo, mělo jen jméno práva, a nebylo skutečností. Dokud je svět takovým, že mezinárodní smlouva může býti prohlášena za cár papíru a že otázka, zdali se to stane trestným nebo ne, závisí úplně na štěstí válečných zbraní, do té doby není žádného mezinárodního práva. Mezinárodní právo se teprve rodí a je to dosti smutné, když musím já z Prahy, v těchto poměrech vyrostlý, vám, který přicházíte z Ameriky, říci, že je zde cosi úplně nového, a to je to, že zde demokracie upravují v demokratických formách svůj vzájemný styk. Říká se často - a neprávem - že demokracie selhaly, že světová válka ukázala, že demokracie není s to světové válce zabrániti, ale zapomíná se právě na to, že byly sice demokratické státy a byly demokratické ústavy, ale tyto demokratické státy měly mezi sebou nedemokratický styk. Teprve fakt, že poválečný svět utvořil mezinárodní styk ve formách demokratických, ve formách vzájemné bezprostřední debaty, odpovědnosti atd., dává záruku, že zde nezůstane při pouhém schematu, neboť zde se děje na tomto světě něco úplně nového. Problém světového hospodářství, mezinárodní solidarita práce, mezinárodní solidarita kapitálu, celá ta mezinárodní soudržnost, mezinárodní spojitost národů si prostě vynutí tuto věc. To nikdo nezastaví. A že my jsme v začátcích tohoto hnutí stáli v jeho čele, bude jednou k největší cti tohoto národa, jako bude k jeho cti všechno, co ve světě za světové války vykonal. (Potlesk.)

Proti tomu byl, je a ještě značnou dobu bude odpor ve všech státech, kde se tyto idee uplatňují. To není vždycky zlá vůle, to je často krátký zrak nacionalismu, který nevidí, že poškozuje vlastenecké zájmy, zatím co by jim měl sloužiti. Podívejte se na konflikty takového "p@ere victoire" s maršálem Fochem. Zde vidíte mozek uzpůsobený pro koncepce Společnosti národů a na druhé straně šavli. Podívejte se na konflikt Ludendorf-Stresemann, podívejte se do jiných států, podívejte se na bouřliváky, zpátečnické domobrance v Rakousku a na směry, které usilují o to, aby včlenily Rakousko do této nové dráhy, do těchto nových kolejí, podívejte se do Italie, podívejte se kamkoli chcete, všude uvidíte střetnutí se setrvačnosti starého, krátkozrakého, s novým. Jak bychom se tedy divili, že vidíme toto střetnutí také u nás. Ale to je to dobré u nás, že naše strany, přes všechny stranické rozdíly, mají společnou národní výchovu kulturní. To se nejlépe ukazuje v tom, že u nás všechny odpovědné strany tuto věc pochopily a zařídily svou politiku tímto směrem a svého ministra zahraničí vybavily důvěrou, kterou ve světě potřebuje. On má své politické přesvědčení, ale nevyšel by ve světě s politickým stranictvím, nebyl by s to úkoly, které ho čekají, zdolati, musí býti opřen o celý národ a on o něj také opřen je. (Potlesk.) Nejen v této generaci, nýbrž, jak říkám, také v generacích buditelských. U nás se projevil ten odpor v občasných štvanicích. Vzpomeňte si na Těšínsko, na Javorinu, na otázku poměru k sovětskému Rusku a podívejte se nyní na jednání v Haagu a čtěte, co se o tom v různých novinách píše. Ještě předevčírem nebo včera jsem četl v "Národní politice" úvodník plný posměšků na Společnost národů. Potupným způsobem se tam o ní píše. Vy o ní tímto způsobem mluvíváte... (Posl. dr Pergler: Já? Kdy?) Vaši političtí soudruzi tedy. O Společnosti národů se přece mluví jen způsobem opovržlivým, a nemyslí se na to, že je pakt o Společnosti národů zákonem této republiky, že byl ratifikován, že je inkorporován do Sbírky zákonů a nařízení. Nesmíme se těmito věcmi dáti znervosniti. Víme, že tento společný odpor k humanitě, k mezinárodní solidaritě a jak se to vždy formuluje, je ten, který potom je vyhrocen v osobní boj proti ministru zahraničí. A proto právě my - ne my ze strany nár. socialistů, ne my z tábora socialistického, nýbrž my v koalici provedeme tento boj a provedeme jej, poněvadž jsme si vědomi, že zde běží o velkou a zásadní věc. (Výborně!)

Na konec bych chtěl říci jen tolik: Pomíjím jednotlivé otázky, poněvadž myslím, že se blíží moje lhůta ke konci. Těch otázek konkrétních, sporných, je zde celá řada. Je to především ta žárlivě střežená suverenita. Nepiplejme se v tom, jak kdo suverenitu definuje. Suverenita není cíl, je pouze prostředkem k cíli. Tak, jak to řekl Kristus jednou: Člověk je pánem i soboty. My proto suverenitu jsme chtěli a proto na ní trváme, poněvadž ona zajišťuje náš národní byt - ale vidíme tolik suverenit na hromadě. Viděli jsme carskou suverenitu na hromadě, hohenzollernskou suverenitu na hromadě, viděli jsme habsburskou suverenitu na hromadě. Kde máte dnes rakousko-uherskou suverenitu? Co si koupí dnes někdejší rakousko-uherská monarchie za svou nespornou suverenitu? Tedy prosím: Suverenita, ano, ale jako prostředek k cíli. Právě proto, že jen mezinárodní konsolidace, jen všechny tyto formy nám definitivně zajistí národní byt, nebudeme se tím pojmem piplati. Jak nám pan ministr zahraničí doporučil, nebudeme se žádnými -ismy dávati zdržovati, nýbrž půjdeme, kam velí zájem národa a státu, abychom šli.

Ochrana menšin je mezinárodním problémem. My se k této ochraně hlásíme. Nevidíme v ní žádné nutné zlo, jak se nám to často podkládá, nýbrž chceme poctivě menšinám jejich právo dáti. K čemu jsme se zavázali, chceme plniti. Nic více, ale také nic méně. Nemá žádného smyslu, když necháme v Paříži dr Kramáře a dr Beneše podepsati určitý závazek a potom budeme fňukati, že jsme jej podepsali. Nesmíme býti zbabělí, nesmíme se leknouti, když v Praze dávají zvukový film, ve kterém není českého slova. To je vlastenec, kdo se bojí takového filmu? Vždyť uráží hrdost národní, kdo se nad takovou věcí dovede zastaviti. Kdyby někdo ve společnosti tvrdil, že můj národ je tak slabý, že může býti opravdu ve své národní existenci ohrožen tím, že někde v Praze zahrají film bez českého slova, budu to považovati za urážku svého národa, - a vy myslíte, že je nacionalismus, takovým způsobem mluviti?

Bylo řečeno, ne nesprávně, že velmoci nám uložily ochranu menšin, ale samy sobě ten závazek neuložily. (Obrácen k dr Perglerovi:) Myslím, že z vašich úst... (Posl. dr Pergler: Ano to je ta výtka. Já nejsem proti ochraně menšin!) Co se týče té výtky, tedy je to pravda, ale musíme pamatovati na jeden rozdíl. Ve Versailles se upravovaly nově evropské poměry. Poměry, které byly ve starých velmocích, jež tu stály jako vítězné státy, se nově neupravovaly. Ale všimněme si prosím jednoho. (Posl. dr Pergler: A co Italie?) Tam, kde se takovéto věci neupravovaly, kde upraveny nebyly, tam se ony upravují a ještě upraví samy. Jen se podívejte na Anglii a na Irsko, na které jsme tehdy ještě ukazovali, když jsme ten závazek podstupovali. Podívejte se na Indii, podívejte se na řadu takových zjevů ve světě. Věci mají sílu v sobě a zde zase platí ta slova exposé našeho zahraničního ministra: "Moudrého osudy vedou - vzpouzejícího se vlekou." Nedělejme pořád Kasandry; nesmíme stále lomiti rukama, bědovati nad neštěstím a zkázou, nýbrž vyhrnouti si rukávy a dělati. To je patriotismus, to je vlastenectví.

Na konec chtěl bych ještě ukázati na to, že vnitropoliticky je problém v podstatě týž. Mír venku - mír doma. Jestli Společnost Národů, jestli Panevropa - jsou to krásné a daleké cíle. My k nim pracujeme a jsme na to hrdi, ale především Pančeskoslovensko, především republika! (Potlesk.) Tu musíme sjednotiti, její problémy musíme řešiti; jsou to problémy národní, sociální a kulturní.

Několik slov o této věci. My v koalici, kteří v ní tak hlasujeme, jak mluvíme a kteří budeme mluviti, jako hlasovati, na které nepadá výtka, kterou vy jste řekl, nechceme nikoho utiskovati; chceme poctivý národní mír a přesvědčíme Němce a Maďary o tom, že svoboda v Československé republice může býti větší než eventuelně v nějaké jiné republice nebo v Maďarsku, v nedokončeném, nebo jak bych to řekl, království. Zkrátka, budou se konečně dívati na tyto věci kriticky.

Stejně a ovšem v prvé řadě dovedeme se dohodnouti se Slováky bez těch cest, které oni nastoupili teď, když se domnívají, že mohou palčivé problémy, které mezi námi jsou, řešiti návrhy s vašimi podpisy. Necháváme to vaší odpovědnosti. (Posl. Macháček: Nechajte to jen našej odpovednosti!) Je to věc odpovědnosti vaší a naší. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Dále jest zde otázka sociální. Chtěl jsem ukázati na to, že otázka národní nás v koalici rozlučovati nemusí a nebude. To se ukázalo nejlépe tím, že přece za občanské koalice se stal vstup Němců do vládní většiny. Tedy po této stránce bude ta koalice držeti, ale stejně i v otázkách sociálních.

Prosím zejména kolegy z agrární strany, aby dobře uvažovali a celou svou obrazotvornost věnovali tomu faktu, že za těch 11 let v naší republice nebylo žádné socialisace kromě jedné, a to je pozemková reforma. Tu hájil dr Beneš za hranicemi a hájiti ji musil. Jsme hrdi na to a buďte hrdi na to také vy, když se podíváme na ten obrázek, jak tu seděli proti sobě československý ministr a maďarský hrabě, československý ministr jako mluvčí tisíců malých českých lidí a maďarský hrabě jako zástupce svého velkostatku a velkostatků těch ostatních grófů, zbytkových statků, jako zástupce svého nejužšího zájmu. (Souhlas.) Zase tento obrázek ukazuje, jak krásně pevnou by mohla býti nynější koalice, bude-li to koalice v dobrém, koalice v těch ušlechtilých snahách a budou-li se z ní pomalu a trpělivě eliminovati všechny nízké pudy.

Zmínil bych se ještě slovem o tom kulturním programu. Připomínám, jak nám v zahraničním výboru - a to byla docela pěkná scéna - Světlík rozvíjel své sympatické vývody pro Panevropu a upozornil na to právě, aby se držel také svého tradičního programu, že všecky sjednocovací a universální snahy byly odedávna katolicismu sympatické a že katolictví s takovými snahami sympatisuje a bude takovéto snahy podporovati. A tu mu do toho Szüllö zvolal: "Také Jiří z Poděbrad usiloval o takový spolek evropských států." Domníval se patrně Szüllö, že Světlíka tím uvede do rozpaků, ale Světlík docela klidně přitakal a řekl: "Ano, Jiří z Poděbrad také".

A vidíte, že bude možná kolegům z lidového klubu tato věc také dobrou připomínkou, že může býti stát založen konfesionelně, jako je založeno Maďarsko a že při tom může svými snahami býti na hony dalek Kristova náboženství. A snad nás právě přemýšlením a domýšlením této věci lépe pochopí naši koaliční kolegové z lidového klubu, když se vždycky na to stanovisko stavíme, že stát. konfese nemá s náboženstvím nic společného, že odluka církve od státu nesměřuje proti náboženství, nýbrž že slouží státu i náboženství, i těm společným cílům celého státu. (Potlesk.)

Slavná sněmovno! Dal jsem si za úkol nevím, v jaké míře se mně to podařilo - ukázati, že souhlas s tím, o čem budeme na konci této debaty hlasovati, je více než hlasování o jedné nahodilé předloze. Šlo mně o to, ukázati, že celý náš názor na tradici naší zahraniční a mezinárodní politiky, ale také náš názor na metody, kterými se zdravě, snášenlivě a zdárně mohou řešiti konflikty vnitropolitické, je charakterisován právě tím způsobem, jakým vyřizujeme tyto naše předlohy.

Prosím nekalme mezi sebou vzduch žádnými zbytečnými, nevčasnými kombinacemi. Tato koalice chce pracovati. Nedejme se mýliti žádnými jednotlivými hlasy, neodpovědnými výstřelky, kterých se zde dnes dovolával dr Pergler. Tato koalice chce a ví, že je to její povinností pomáhati tam, kde je zapotřebí pomoci. Mluví a píše se teď o koalici bez agrárníků. Prosím, my, kteří jsme vždycky byli proti tomu, že někdejší koalice chtěla otázky, jako byla otázka soc. pojištění, řešiti bez účasti dělnických stran, my, kteří víme, že musí býti řešen problém zemědělské krise, nejsme ničeho tak daleci, jako nějaké chuti pouštěti se do této gigantické práce a kohokoliv vylučovati, dokonce vylučovati stranu, jejíž voličstvo se především rekrutuje ze zemědělských řad. (Výborně!) Nepřisuzujte nám takových úmyslů. Není jich, je to kalení vod, ať to pochází odkudkoliv. Každý, kdo smýšlí věcně, každý, kdo je pamětliv těch metod a cílů, o kterých jsem zde dnes mluvil, odmítá všecky pokusy tohoto druhu a chce působiti k loyální součinnosti těch stran, které před tváří a očima celého voličstva tu součinnost slíbily.

Všecko lze zdárně skončiti, o všem se lze dohodnouti, když se jedná rozumně, spravedlivě a slušně, když se jedná věcně, a když se nejedná malicherně.

Slavná sněmovno! Do všech našich porad se dívá přes hlavu našich předsedů bílá mramorová silueta. Její význam není jen v tom, že tu je, nýbrž v tom, že my, my všichni, jsme si ji sem dali, že ji tu chceme míti, ona tu není, jako kdysi visívaly obrazy France Josefa, ona je tu jako program, který je nám ne uložen, nýbrž na kterém jsme se všichni usnesli (Výborně! - Potlesk.), na kterém se budeme smiřovati. Každý, kdo je si toho vědom a kdo na to nezapomene, ví, že otázka, o níž budeme hlasovati je vlastně zhuštěná otázka, která se nám klade teď, když jsme skončili etapu velikých zahraničních hádek o tu konečnou stabilisaci mírovou a kdy musíme jíti do dalšího vybudování a orientace v okolním světě, otázka, která se nám klade, a kterou lze zhustiti velmi stručně: "Chcete býti státem?" - A my nic jiného neuděláme schválením těch smluv, než že k té otázce řekneme hlasitě, slavně a radostně: Ano, chceme, budeme přes vás a přes všechny ostatní. (Výborně! - Potlesk.)