Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: dr Lukavský, Roudnický, Stivín, Taub.

Zapisovatelé: Chalupník, Pik.

150 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři dr Beneš, Bradáč, dr Meissner, dr Šrámek.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci dr Mikyška, dr Záděra.

Předseda (zvoní): Zahajuji 53. schůzi poslanecké sněmovny.

Dovolené dal jsem: na dnešní schůzi posl. Kurťakovi pro úmrtí v rodině, posl. Horpynkovi z rodinných důvodů; na tento týden posl. Eckertovi rovněž z rodinných důvodů.

Došla oznámení o změnách ve výborech. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Do výboru branného vyslal klub poslanců čsl. strany nár. socialistické posl. inž. Záhorského za posl. Špatného.

Do výboru živnostensko-obchodního vyslal klub poslanců republ. strany zeměděl. a malorol. lidu posl. dr Zadinu za posl. Tůmu a posl. Skopala-Procházku za posl. Zajíce.

Předseda: Ze senátu došlo sdělení. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Předseda senátu sdělil přípisem ze dne 20. května 1930 k tisku 186 sen., že senát NSRČ projednal v 36. a 38. schůzi dne 8. a 20. května 1930 a schválil Smlouvu mezi republikou Československou a republikou Polskou o rybolovu a ochraně ryb v hraničních vodách a ve vodách jejich povodí, sjednanou v Katovicích dne 18. února 1928.

Předseda: Došla naléhavá interpelace. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Naléhavá interpelace posl. Schuberta a druhů ministru veř. prací a ministru nár. obrany, že se užívá vojáků při stavebních pracích soukromých spolků.

Předseda: Došly dotazy. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Dotazy:

posl. dr Schollicha ministru železnic o udělování automobilových koncesí (č. D 236-III);

posl. inž. Kalliny:

ministru pošt a telegrafů o neudržitelných poštovních poměrech v. Městě Litrbachy (č. D 237-III),

ministru školství a nár. osvěty, že nebyla vyřízena stížnost místní školní rady ve Chlumu Sv. Máří do nezákonitého přestupu žáka Ottomara Lutze z německé obecné školy do české menšinové školy v Chlumu Sv. Máří (č. D 238-III);

posl. dr Hassolda předsedovi vlády o koupi lázeňského domu "Buen Retiro" v Mariánských Lázních ministerstvem veř. prací pro stát (č. D 241-III);

posl. Simma a druhů ministru nár. obrany o odsouzení vojína Arnošta Umanna (č. D 246-III).

Předseda: Počátkem schůze byly tiskem rozdány zprávy.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

466. Zpráva výborů zahraničního a rozpočtového o vládním návrhu (tisk 441), jímž se předkládají Národnímu shromáždění Dohody a Ujednání podepsané dne 20. ledna 1930 v Haagu.

467. Zpráva výborů zahraničného a rozpočtového o vládnom návrhu (tisk 442), ktorým sa predkládajú Národnému shromaždeniu Dohody o záväzkoch vyplývajúcich z mierovej smluvy Trianonskej, podpisané dňa 28. dubna 1930 v Paríži a Ujednaní ich doplňujúcich.

470. Zpráva výborů zahraničního a živnostensko-obchodního o vládním návrhu (tisk 444), kterým se předkládá Národnímu shromáždění přátelská a obchodní smlouva mezi republikou Československou a republikou Čínskou, podepsaná v Nankinu dne 12. února 1930.

471. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 443), kterým se prodlužuje účinnost zákona ze dne 9. června 1927, č. 88 Sb. z. a n., o poplatkových úlevách při splynutí (fusi) nebo při přeměně právního útvaru některých podniků, a doplňují jeho ustanovení.

Předseda: Počátkem schůze byly tiskem rozdány interpelace.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):.

432. Interpelace:

I. posl. Dvořáka a soudr. min. spravedlnosti o bezdůvodném věznění tří občanů a o poměrech v písecké věznici,

II. posl. Štětky a soudr. min. soc. péče o poměrech u okr. nemocenské pojišťovny v Písku,

III. posl. dr Schollicha a druhů min. spravedlnosti o zabavení časopisu "Deutsche Volkswehr" ve Frýdku,

IV. posl. dr Törköly a druhov min. vnútra vo veci rozpustenia obec. zastupitelského sboru v Rim. Sobote,

V. posl. Kunze, dr Luschky a druhů min. pošt a telegrafů, že němečtí uchazeči nejsou přijímáni do stát. poštovní služby,

VI. posl. Jelinka, dr Peterse a druhů min. školství a nár. osvěty o úpravě finančních a právních poměrů okr. škol. inspektorů,

VII. posl. dr Keibla a druhů min. pošt a telegrafů, že prý má býti zrušen poštovní úřad v Röhrsdorfu u Hanšpachu,

VIII. posl. Horpynky, dr Luschky a druhů min. financí o zamýšleném zrušení berních úřadů,

IX. posl. Geyera a druhů min. financí o rozmnožení systemisovaných míst, valorisaci předválečných platů a přiznání 35leté služební doby dílenským mistrům, dílovedoucím a jejich čekatelům u čsl. tabákové režie,

X. posl. dr Schollicha a druhů min. železnic o užívání jazyků na železnicích,

XI. posl. dr Schollicha a druhů min. školství a nár. osvěty o školských poměrech na Slovensku,

XII. posl. dr Schollicha a druhů předsedovi vlády o protiprávním nátlaku na civ. inženýry ve věcech jazykových,

XIII. posl. dr Schollicha a druhů min. školství a nár. osvěty o novelisaci výnosu o vzdělávacích představeních kinematografických,

XIV. posl. dr Schollicha a druhů min. školství a nár. osvěty a podporování veř. osvěty,

XV. posl. dr Schollicha a druhů min. veř. prací o zavedení jízdy vpravo,

XVI. posl. dr Schollicha a druhů min. vnitra o zajištění zástavních věřitelů při požárních škodách,

XVII. posl. dr Schollicha a druhů předsedovi vlády o právním postavení nemoc. pojišťoven,

XVIII. posl. dr Schollicha a druhů předsedovi vlády o nové úpravě patronátních povinností,

XIX. posl. Horpynky a druhů min. vnitra, že zemský úřad nepovolil zápůjčku jabloneckému okresu,

XX. posl. dr Törköly a druhov min. vnútra o neoprávnenom zasahovaní štátnych verejnosprávnych úradov do voľby biskupa augšburgsko-evanjelického dištriktu na Slovensku.

Předseda: Počátkem schůze byly tiskem rozdány zápisy o 48. a 50. schůzi posl. sněmovny, proti nimž nebylo námitek podle §u 73 jedn. řádu.

Počátkem schůze byly tiskem rozdány Těsnopisecké zprávy o 46. a 47. schůzi posl. sněmovny.

Přikazuji výboru ústavně-právnímu:

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

455. Usnesení senátu k vládnímu návrhu zákona o železničních knihách a zástavních právech nabytých na drahách.

Předseda: Výboru imunitnímu přikázal jsem žádosti.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Žádosti:

okr. soudu ve Zbraslavi ze dne 21. května 1930, č. Nt 24/30, za souhlas s trest. stíháním posl. dr Sterna a Hrušky pro přestupek podle §u 314 tr. z. (č. J 217-III),

okr. soudu ve Vel. Berezném ze dne 12. května 1930. č. T 77/29, za souhlas s trest. stíháním posl. Zajíce pro přečin utrhání na cti (č. J 218-III).

Předseda: Odvolána byla žádost imunitní.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Kraj. trest. soud v Praze přípisem ze dne 21. května 1930, č. Nt XIX 8/30, odvolal žádost ze dne 2. května 1930 za souhlas s trest. stíháním posl. Schweichharta pro přečin proti bezpečnosti cti spáchaný tiskem (č. J 205-III, presid. sděl. 46. schůze).

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výborů zahraničního a rozpočtového o vládním návrhu (tisk 441), jímž se předkládají Národnímu shromáždění Dohody a Ujednání podepsané dne 20. ledna 1930 v Haagu (tisk 466).

Podle usnesení předsednictva, jež vyhovuje projeveným přáním, navrhuji, aby se sloučilo jednání o osnově této, jakož i o osnově, která jest na pořadu jako další odstavec:

2. Zpráva výborů zahraničního a rozpočtového o vládním návrhu (tisk 442), jímž se předkládají Národnímu shromáždění Dohody o závazcích vyplývajících z mírové smlouvy Trianonské podepsané dne 28. dubna 1930 v Paříži a Ujednání je doplňující (tisk 467).

Důvodem pro navrhované sloučení jest, že se v obou odstavcích jedná o dohody a ujednání věcně souvisící.

Jsou snad námitky proti návrhu na sloučené projednávání těchto dvou odstavců? (Námitky nebyly.)

Není jich.

Projednávání bude tedy podle návrhu sloučeno.

Zpravodaji odst. 1 jsou: za výbor zahraniční p. posl. dr Hnídek, za výbor rozpočtový p. posl. dr Macek.

Dávám slovo prvému zpravodaji, p. posl. dr Hnídkovi.

Zpravodaj posl. dr Hnídek: Slavná sněmovno! Světová válka byla skončena v ohledu vojenském mírovými smlouvami versailleskou, st. germainskou, trianonskou, neuillskou a sévreskou. Ale světová válka nebyla skončena po stránce hospodářské. Nebylo ani jinak možno, poněvadž světová konflagrace tak ohromná, která zasáhla celý svět, jistě měla za sebou také velké důsledky hospodářské a specielně finanční, a proto nebylo jinak možno, než že rozřešení těchto otázek finančních nemohlo se státi ihned mírovými smlouvami, nýbrž že bylo třeba let, než všechny tyto otázky, které souvisely s mírovými smlouvami, mohly býti rozřešeny. Bylo třeba celých 12 let, než všechny tyto otázky byly zprovozeny se světa a než bylo ve sjednání těchto otázek finančních dokonale jasno.

Mírové smlouvy neřešily finančních otázek přesně do největších detailů, nýbrž je spíše nadhodily a ponechaly je k rozřešení reparační komisi. Teprve reparační komise měla propracovati do detailů tyto finanční otázky a je rozřešiti. Je samozřejmé, že k tomu bylo třeba velkých porad a dlouhé doby, a tyto otázky byly rozřešeny teprve letošního roku úmluvami v Haagu.

Abychom mohli oceniti tyto dohody sjednané v Haagu, je třeba, abychom si učinili třebas krátký přehled celé této reparační otázky, přehled celého vývoje od mírových smluv až do letošního roku do haagských dohod.

Vláda předložila sněmovně k souhlasu tři smlouvy, ujednané v Haagu: smlouvy s Německem, s Rakouskem a s Československem. Předložila jenom tyto smlouvy, poněvadž jenom tyto se nás dotýkají, a to buď přímo nebo nepřímo. Přímo dotýkají se nás smlouvy s Rakouskem a s Československem, nepřímo do jisté míry - co se týče rozhodčího soudu - jen dohoda s Německem a s Bulharskem, ale ta nebyla předložena a není předmětem souhlasu.

Nejprve dovolím si vyložiti otázku reparací německých, na kterých jsme ovšem teď nepřímo, ale původně přímo zúčastněni.

Reparační otázka německá prošla několika fásemi. Už na počátku své řeči jsem řekl, že mírové smlouvy reparační otázky německé neřešily docela, nýbrž jen v hrubých obrysech a ponechaly je k rozřešení reparační komisi.

Tak v mírové smlouvě versailleské, co se týče reparací, najdeme jen čl. 235, kde Německo je vázáno vydati za 20 miliard zlatých marek poukázek, a potom v příloze k reparacím, kde jest stanoveno, že Německo má do 1. května 1925 vydati zase za 20 miliard obligací. Tyto obligace měly býti zúročeny jen 2.5%. Potom mělo vydati za 40 miliard obligací, zase zúročitelných do r. 1926 2.5% a po r. 1926 5%, potom za 40 miliard zlatých marek poukázek 5%, a dost.

Všechny podrobnosti měla vyřešiti reparační komise, která se o těchto otázkách radila, a výsledkem těchto porad bylo ujednání r. 1920 ve Spa. Ve Spa ovšem nebyla také stanovena suma reparací německých, nýbrž byly tam stanoveny jen podíly, kterými jsou jednotlivé spojenecké státy na německých reparacích zúčastněny. Tam bylo určeno, že Francie má dostati 52%, Anglie 22%, Italie 10%, Belgie 8%, Japonsko 0.75%, Portugalsko 0.5% a že 6.5% mělo zůstati Jugoslavii, Rumunsku a Řecku. To byly německé reparace. Druhá masa reparační byla neněmecká, která byla rozdělena zase na dvě části: první měla býti rozdělena jako reparace německé, druhá měla býti rozdělena tak, že 40% mělo připadnouti Italii, 60% Řecku, Rumunsku a Jugoslavii, které si to potom měly rozděliti mezi sebou podle určitého procenta.

Znovu opakuji, že ve Spa nebyla určena suma reparací německých. S uma reparací německých byla určena teprve r. 1921, kdy reparační komise vydala tak zv. état de payement, ve kterém byla stanovena suma reparací německých na 132 miliardy zl. marek. To je po prvé stanovená suma, kolik mělo Německo původně na reparacích platiti. Tato suma 132 miliard byla ovšem z větší části připočtena na konto Německa, ale byly v tom zahrnuty také reparace Rakouska, Maďarska a Bulharska a státní statky, ale nebyl v tom zahrnut t. zv. liberační příspěvek, poněvadž nespočíval na mírových smlouvách, nýbrž na smlouvě z 10. září 1919.

Po tomto stanovení sumy 132 miliard dělalo Německo ovšem obtíže. Německá valuta byla úplně znehodnocena, Německo řeklo, že nemůže platiti, a následek toho byl, že Francie obsadila Poruří. A pak stála reparační komise před zjevem, že se musí znova touto otázkou obírati. Obírala se jí znovu r. 1924 a výsledek porad byl t. zv. Dawesův plán.

V čem spočíval Dawesův plán? Spočíval v tom, že byla stanovena výše anuit. Německo mělo platiti ročně 2.5 miliardy zl. marek. Vadou tohoto Dawesova plánu bylo, že nebyl stanoven počet těchto anuit; to byla vada, kterou bylo potom nutno zase napraviti. Kdybychom spočítali, kolik to asi dělá, kdybychom vzali tyto anuity za věcnou rentu, dělalo by to asi okolo 50 miliard zl. marek. Vidíme zase stoupání: od 132 dospělo se k 50 miliardám zl. marek Dawesovým plánem.

Ale tato otázka nebyla zase skončena Dawesovým plánem, nýbrž muselo se r. 1928 přistoupiti k novému řešení. Tehdy r. 1928 ovšem jako dříve již byla nadhozena otázka mezispojeneckých dluhů a potom Gilbert Parker, který byl reparačním komisařem v Německu, stál na tom, aby byla cifra reparační určena pevně, tedy ne neomezeně, a odůvodňoval to určitými poměry v Německu. Chtěl, aby tato cifra byla precisována, aby Německo bylo zbaveno kontroly atd.

Spojencům nezbylo zase nic jiného, než revise Dawesova plánu. A tu podle ženévského ujednání r. 1928 sešla se konference znalců, která probrala znovu celou otázku reparací německých, a výsledek této porady byl tak zv. Youngův plán. Youngův plán týká se německých reparací a teprve tímto plánem byl stanoven přesný počet německých anuit a jejich výše.

Placení reparací německých bylo rozděleno na dvě období. V prvém období mají zaplatiti Němci 37% anuit, jichž výše se pohybuje mezi 1 miliardou 777.7 zl. marek až 2 miliardami 488.8 zl. marek. Průměrně činí tato anuita za prvních 37 let ne celé dvě miliardy zlatých marek. Přesně je to 1.988,000.000 zlatých marek. Druhé období činí potom 22 anuit. Tedy zde vidíme přesně vymezený počet a výši anuit německých. Tu přicházíme k poslední fási reparační otázky německé. To, co bylo výsledkem konference expertů, nebylo definitivní, poněvadž k tomu bylo třeba ještě schválení velmocí, což se stalo teprve letošního roku na konferenci v Haagu. Konference haagská ovšem byla spojena s určitými obtížemi, poněvadž Youngův plán také stanovil, kolik který stát ze spojenců má z těchto německých reparací dostati. Stanovil kvoty a tu, jak známo z denního tisku, tehdy v Haagu vyslovil se proti tehdejšímu rozdělení ministr financí anglický lord pokladu a na nátlak jeho bylo třeba změniti tyto roční kvoty. Tedy s některými změnami v rozdělení těchto kvot mezi jednotlivé spojence byl schválen Youngův plán. Ovšem, jakmile se vynořila tato otázka, bylo třeba dále rozvíjeti ještě celou otázku reparační. Nemohly býti jen rozřešeny německé reparace, nýbrž přistoupilo se k řešení dalších, východních reparací, státních statků, liberačních poplatků atd.

Důležitou součástkou Youngova plánu je také změna povahy anuit německých. Dosud měly reparace německé hodně politický ráz. Přijímání splátek německých atd. bylo v rukou politiků. Youngův plán podal myšlenku, aby reparace byly odpolitisovány, jinými slovy, aby byly německé reparace zmobilisovány a zkomercialisovány. Nyní, jak to provésti. Youngův plán přišel na myšlenku, že by měl býti utvořen zvláštní útvar, který by byl analogický cedulovým bankám jednotlivých států. Skutečně tak také z těchto porad vznikla myšlenka, že má býti utvořena zvláštní banka, která původně měla míti jméno reparační banka, ale hned pari passu se objevila myšlenka, aby tato reparační banka neměla jen za úkol mobilisovati a komercialisovati anuity německé, nýbrž že by prostřednictvím tohoto útvaru měly jednotlivé národní cedulové banky vejíti v nejužší spojení a že by se mezinárodní platy měly také konati prostřednictvím této banky. Proto dostala tato banka název: Banka pro mezinárodní platy. Tedy je to jistý krok v hospodářském životě evropském... (Posl. Krebs [německy]: Zotročení Evropy!) Ne docela. To bude záležeti na tom, jak pojme svůj úkol tato banka pro mezinárodní platy. Jestliže bude plniti úkol svůj tak, jak původně bylo zamýšleno Youngovým plánem, není třeba se obávati. Tato banka pro mezinárodní platy musí s počátku pokračovati neobyčejně opatrně, aby snad nějakým způsobem nebyly omezovány hospodářské zájmy jednotlivých států. To je samozřejmé. Na to jistě také jednotlivé státy dají pozor.

Tím to je tedy učiněn velmi důležitý krok k odpolitisování těchto anuit, poněvadž obligace, které budou vydány na základě německých povinností - je úmysl nejdříve vydati obligací asi za 300 mil. dolarů - přijdou do rukou soukromníků celé Evropy, takže zde nebude státi již stát proti státu, nýbrž bude tu státi jednotlivec proti státu. Tím již bude politické ostří uraženo a anuity budou míti úplně jiný ráz. Nebude také obavy, že by snad někdo mohl přijíti nějakým způsobem o peníze.

Tím konečně byla rozřešena otázka reparací německých, otázka, která zneklidňovala Evropu po celé desetiletí a pro jejíž nevyřešení nemohl se hospodářský život náležitě rozvinouti, poněvadž žádný stát nevěděl, s čím má definitivně počítati; nevědělo Německo, s čím má počítati, nevěděli spojenci, kolik dostanou od Německa, a proto tento krok, který se stal v Haagu, má dalekosáhlé důsledky pro hospodářský život celé Evropy a celého světa. (Posl. Krebs [německy]: Když to hospodářství Německa neunese?) Na to už je počítáno, aby Německo mohlo také tyto povinnosti unésti. Podlívejte se, pane kolego, jak byly snižovány německé povinnosti, ze 132 miliard na 50 miliard, potom état des paiements a potom, zkoumáme-li tyto anuity, průměrně asi 2 miliardy, dělá to dohromady asi 38 miliard zl. marek, tedy asi tolik, kolik hospodářský život Německa skutečně může unésti; nic víc, nic méně. Proto také Dawesův plán a Youngův plán vyplývaly z toho, že by snad Německo nemohlo dřívější sumy zaplatiti, a proto se došlo k tomuto plánu.

Řekl jsem již, že bylo nutno s těmito reparacemi německými řešiti také otázku reparací východních, totiž reparací rakouských, maďarských, bulharských a potom souvisící s tím otázku státních statků a t. zv. příspěvku za osvobození.

Co se týče reparací rakouských, nebylo o nich zmínky na žádné z konferencí, ve kterých se jednalo o německé reparace, a to z toho jednoduchého důvodu, že Rakousko nemohlo platiti. Rakouská valuta byla úplně znehodnocena a proto r. 1922 bylo rozhodnuto, že reparace rakouské mají býti odsunuty do r. 1943; bylo to jakési moratorium dané Rakousku. Ale upřímně řečeno, ani potom se nemohlo s rakouskými reparacemi dobře počítati, poněvadž, jak všichni víte, přistoupilo se také k sanaci rakouských financí, na které jsme také my byli účastni; otázka reparací rakouských byla rozřešena teprve v Haagu.

Tato otázka byla jednoduše rozřešena tím, že všechny povinnosti finanční, vyplývající ze smlouvy saint-germainské, byly v čl. 1 smlouvy s Rakouskem škrtnuty, takže Rakousko nebude platiti žádných reparací; rovněž byl škrtnut reparační účet Rakouska.

Pro nás je toto škrtnutí důležité, poněvadž na tomto rakouském kontu byly také státní statky, a proto také toto konto bylo škrtnuto.

Dále byla smlouvou s Rakouskem provedena likvidace minulosti, to znamená všech závazků, které má jednotlivec proti Rakousku nebo Rakousko proti ostatním státům, ne však povinnosti, které mají jednotlivci jednoho státu, třeba jednotlivci spojenců, proti jednotlivcům Rakouska nebo vice versa, občané Rakouska proti občanům jiných států. Tyto povinnosti nejsou tím dotčeny. (Posl. Krebs [německy]: Pane kolego, pročpak nemohla reparační otázka býti vůči Německu takto řešena?) Tam to nebylo třeba. (Posl. Krebs: Nebylo možno!) To je velký rozdíl: možno a třeba! Tam to nebylo třeba. Zde u Rakouska to bylo možno. Nebyly dotčeny také ony dluhopisy, které vydali spojenci rovněž i my - na sanaci rakouských financí. To zůstávalo nedotčeno, ostatní všechno bylo smazáno a tím byly odbyty rakouské reparace.

Co se týče reparací maďarských, nakládalo se s nimi obdobně - ale ne docela - jako s reparacemi rakouskými. Také Maďarsku bylo třeba poskytnouti moratorium do roku 1944, ale s tím rozdílem, kdežto Rakousko nemuselo platiti za anuity, Maďarsko muselo platiti ročně 10 milionů zlatých korun. Potom zůstala tato otázka státi až do haagské konference, kde se Maďarsko sice silně bránilo proti jakémukoliv placení, ale přece musilo povoliti a bylo nuceno platiti reparace, a to ročně 13 1/2 mil. zlatých korun od r. 1943 do r. 1967. Aby bylo dobře rozuměno: Maďarsko musí do r. 1943 platiti 10 mil. zlatých korun, od r. 1943 do r. 1967 bude platiti 13 1/2 mil. zlatých korun. Tím byly konečně upraveny také reparace maďarské. Ovšem připomínám, že předmětem bílé knihy, kterou máte před sebou, předmětem souhlasu Národního shromáždění s ujednáním v Haagu nejsou tyto reparace maďarské; tyto jsou v sešitu druhém, o smlouvě trianonské.

A nyní co se týče nároků na naše reparace. Mírovými smlouvami byly na základě dohody, t. zv. reparačního výboru, stanoveny státy, které mají býti zúčastněny na reparacích. V tomto prvním ujednání Československá republika není mezi státy, které mají právo na reparace. Přes to však, že jsme nebyli mezi těmi státy, které byly zúčastněny na reparacích, provedli jsme soupis válečných škod, které jsme mohli zjistiti. Mezi těmito válečnými škodami byly také škody, způsobené vpádem bolševickým na Slovensku. Nebylo možno přesně zjistiti, kolik činily, ale přišlo se k aproximativní cifře 7 miliard franků a 7 miliard korun. Tato suma byla odevzdána reparační komisi k jednání. Jakmile se to stalo, byla reparační komise nucena obírati se otázkou, máme-li na reparace nárok, čili nic, a konečně se přišlo r. 1921 k výsledkům, že máme nárok na reparace proti Německu od 28. října 1918. Podobně bylo stanoveno r. 1922, že máme nárok na reparace maďarské a rakouské. Jakmile bylo stanoveno, že máme nárok na reparace maďarské a rakouské a že náhradu za škody způsobené vpádem na Slovensku nemůžeme požadovati na Německu, nýbrž jen na Maďarsku a Rakousku, bylo třeba nového soupisu, který byl proveden a došlo se k nové sumě asi 456 milionů, která byla odevzdána zase reparační komisi.

Tato okolnost, že nám byl přiznán nárok na reparace, měla velkou důležitost pro všechna příští jednání o reparační otázce. My jsme sice při Dawesově plánu na počátku r. 1924 nebyli přítomni, až teprve r. 1925 bylo Československo přizváno k jednání o Dawesově plánu, od této doby však byli jsme na všech poradách o reparacích zúčastněni, tedy také na konferenci v Haagu.

Otázka našich reparací na konferenci v Haagu byla tedy rozřešena tím způsobem, že byly nám přisouzeny reparace ve výši 1% reparací maďarských a bulharských. Kolik to bude dělati, nemůžeme přesně určiti, ale bude to pravděpodobně dělati asi 25 mil. Kč. Tím byla tedy rozřešena otázka reparací a nároků reparací našich.

A nyní přicházím k nejdůležitější části, která se týká nás, totiž k otázce státních statků a k otázce povinností našich, vyplývajících z mírových smluv. Pro tyto naše povinnosti neprávem užívalo se slova reparace, že my máme také platiti reparace. Jak později vysvětlím, není tomu tak. My k žádným reparacím jsme povinni nebyli. Spojenci totiž, když stáli před skutečností, že po likvidaci světové války budou míti ohromné vnitřní dluhy, kdežto státy cessionářské, státy, které vznikly na území Rakousko-Uherska anebo státy, které přejaly část území rakouskouherského, nebudou po odmítnutí válečných půjček takovými vnitřními půjčkami zatíženy, snažili se ovšem, vycházejíce s toho hlediska, že všechny státy, které vedly válku, mají býti úměrně zatíženy, mají úměrně přispěti na válku, která byla spojenci vedena, uplatniti stanovisko, že státy, které převzaly určitá území po Rakousko-Uhersku a Německu, mají zaplatiti určité sumy za státní statky, za statky bývalého císařského domu, kteréžto sumy by určila reparační komise.