Tvoří se ještě druhá kategorie pensistů, o nichž dlužno zvlášť pojednati, a to jsou tak zvaní vojenští pensisté, jimž se v §u 1, odst. 2 přiznává výslužné snížené o 25%. Jest známo, že po převratu velmi mnoho, skoro 1000 důstojníků a gážistů bývalé rakouské armády bylo převzato jen jako tak zvaní vojenští pensisté, jelikož jim byla odepřena jejich vojenská hodnost, a dostali pokud možno nejnižší pensi, která nebyla v žádném poměru k jejich služební době. Tehdy vládl ještě duch pomsty. Domnívali jste se, že můžete se odškodniti na těchto německých lidech, když byli zbaveni hodnosti a byla jim hozena hladová pense. Dnes jest ochota přiznati jim výslužné snížené na 75%. Ale i když byli poslanci, kteří již v sociálně politickém výboru tvrdili, že tím byl likvidován tento duch pomsty, musíme to popříti. Řízení, které se tehdy vedlo proti těmto gážistům, bylo tajné. Personální komise v ministerstvu nár. obrany vyšetřovala jednotlivé případy, rozhodla a postiženému zcela prostě oznámila výsledek. (Posl. dr Schollich [německy]: Na základě denunciací!) Jinak nebylo naprosto možné, než že toto zbavování hodnosti mohlo se prováděti jen na základě denunciací, ale celé řízení musilo se pravděpodobně vyhýbati světlu veřejnosti a proto byla postiženým dokonce odňata možnost brániti se proti věcem, které jim byly za vinu kladeny, a beze všeho byli degradováni. Aby bylo zachráněno aspoň zdání práva, byl pro tento postup vydán zvláštní zákon. Ale i když tento zákon byl vydán, nelze popírati, že zde není neuvěřitelného porušení práva, nýbrž že jest prostě nenormální, slušné lidi vydávati všanc takovému řízení. Je-li pense nedotknutelným právem, mají tito vojenští pensisté nárok, aby se dověděli, podle kterého zákonného ustanovení, kterým zákonitým právem a podle jaké morálky byli vlastně zbaveni své hodnosti. Ministerstvo nár. obrany stále dosud odmítalo požadavek, aby se řízení proti těmto vojenským osobám zahájilo ještě jednou, a poukazovalo, že by to stálo mnoho peněz. Aparát osobní komise byl uveden v pohyb a stálo to peníze, aby neprávem byli tito lidé zbaveni hodnosti, ale když jde o to, aby toto bezpráví bylo zase napraveno, odpírá se vydati peníze.

Návrh se nevztahuje na pensisty svazků územní samosprávy. V senátě byl podán návrh, aby zvláštním paragrafem bylo nařízeno vládě, aby vládním nařízením unifikovala také pensisty svazků územní samosprávy a autonomních sborů a upravila jejich požitky. Tento návrh byl však zamítnut a jak jest zřejmé ze zprávy soc. politického výboru senátu, dokonce na osobní zakročení samotného pana ministra financí. Podle zprávy sociálně politického výboru senátu totiž prohlásil, že v zákoně samém nelze uvalovati na autonomní sbory a svazky územní samosprávy peněžitých závazků, když se jim zároveň neposkytnou prostředky, aby těmto peněžním závazkům dostály. Pokud jde o pense samosprávných úředníků, poukázal ministr na § 212 platového zákona č. 103/1926 Sb. z. a n., kde se praví, že samosprávné korporace mohou upraviti požitky činných úředníků podle nového platového zákona, ale že tyto požitky nikdy nesmějí přesahovati míru platů, vytvořených podle nového platového zákona. Tu mínil pan ministr financí v senátě s úsměvem, že se ovšem tento paragraf vztahuje i na pensisty mezi samosprávnými úředníky a že jest samosprávným sborům dovoleno upraviti výslužné. Ale jak se zdá, tento výrok pana ministra financí přece senátu docela nevyhovoval a proto byl v senátě podán resoluční návrh, jenž však, pokud vidím z materiálu zde ležícího, v senátě vůbec neprošel. Proto byl tento návrh podán nyní jako resoluční v poslanecké sněmovně. Já bych s tím také nesouhlasil, aby vláda bylo zmocněna nařízením upraviti otázku pensí samosprávných úředníků vůbec. Naopak bych žádal od vlády, aby se to stalo zákonem, neboť zmatek panující dosud mezi státními staropensisty, a to proto, že byly vytvořeny rozličné druhy pensistů, panuje i mezi pensisty autonomních svazků. První skupinou těchto pensistů jsou pensisté, kteří vstoupili do výslužby před jakoukoliv zákonnou úpravou činných a odpočivných požitků samosprávných úředníků. Tito jsou odkázáni na své smlouvy a jest úplně ponecháno libovůli smluv, jaké výslužné dostávají. Druhou skupinou samosprávných úředníků, kteří odešli do výslužby, jsou ti, kdož odešli do výslužby po úpravě platů provedené zemskými zákony č. 63/1907 z. z. a 35/1908 z. z. Srovnáme-li je se státními staropensisty, můžeme je považovati za nejstarší kategorii pensistů. Pak přijde třetí skupina obecních a okresních úředníků, kteří byli již účastni úpravy provedené zákony č. 443/1919 a 444/1919 Sb. z. a n. Tito se zase dělí na dva druhy a to na ty, jejichž základní plat a pensijní základna byly vyměřeny podle schematu ustanoveného pro státní úředníky podle zákona č. 541/1919 Sb. z. a n., a na ty, jejichž základní plat a pensijní základna byly vyměřeny podle schematu zákona č. 394/1922 Sb. z. a n. Domnívám se, že potud jest podán důkaz, že jest zde naléhavě zapotřebí unifikace a úpravy. Ale se zřetelem na těžké právní postavení, vytvořené těmito rozličnými zákony, jest právě tak nutné, aby tato úprava byla provedena zákonem.

A nyní stal se v soc.-politickém výboru při poradách o této otázce tento zajímavý případ: Jak moje maličkost tak i kol. Jung podali jsme návrh, jímž se vláda vybízí, aby co nejdříve zákonem upravila otázku pensistů samosprávných sborů. Když již náš návrh byl předložen, zpravodaj rozpočtového výboru o tomto návrhu p. kol. Ježek podal rovněž jménem koaličních stran návrh stejného znění. Byly zde tedy 3 resoluční návrhy stejného znění a stejného obsahu. Při hlasování místopředseda soc.-politického výboru nejdříve navrhl, aby resoluční návrhy byly postoupeny subkomisi soc.-politického výboru. Soc. politický výbor to zamítl s tím, že by se pak na konec sociálně-politický výbor musil ještě jednou sejíti, aby verifikoval usnesení subkomise. Na to místopředseda navrhl, aby resoluční návrh byl podán v plenu. I to bylo zamítnuto jako nepřípustné a místopředseda dal tedy hlasovati o všech 3 resolučních návrzích. A tu se stala zvláštní věc, že nejprve bylo hlasováno o resolučním návrhu kol. Ježka, naposledy podaném. Tento návrh byl také přijat, zatím co totožné resoluční návrhy, které jsme podali já a kol. Jung, byly zamítnuty. Táži se nyní, pánové, dlužno návrh považovati za přijatý či za zamítnutý? Divíte se pak při takové komedii, že vláda vůbec nebéře na vědomí resoluční návrhy a prostě je hází do koše? Sněmovna jest sama vinna, jsou-li zde vůbec možný takové věci.

Pro budoucnost zbývá ovšem ještě mnoho přání. Rozhodně však musíme naléhavě požadovati, aby v nejbližší době byla napravena křivda, která byla způsobena části restringovaných. Četní restringovaní sloužili totiž po r. 1926 za účinnosti nových platových zákonů č. 103 a 104/1926 Sb. z. a n., byli však přeloženi do výslužby podle starých pensijních ustanovení, po 1. lednu 1926 již neplatných, s výmluvou, že byli přeloženi do výslužby podle ustanovení restrikčního zákona. Měli totiž vlastně býti přeloženi do výslužby ještě před 1. lednem 1926. Neměli tedy, přes to, že ještě r. 1926 za právní účinnosti nových zákonů konali službu, nároku na nové výslužné. Ale musejí býti napraveny i nespravedlnosti . . . (Posl. Grünzner [německy]: Vždyť se to nyní vyrovnává!) Nikoliv, oni zůstávají jako pensisté podle restrikčního zákona v příslušné etapě. (Posl. Grünzner [německy]: §§ 13 a 16 restrikčního zákona!) Ale nebyli zrovnoprávněni od 1. ledna 1926 do nynějška, a vypočítejte si, co pro toto bezpráví těmto lidem po celou dobu uniklo na výslužném měsíčně a ročně. (Posl. Grünzner [německy]: Pokud jde o etapy, zůstává každému, co mu patří!) To přiznávám. Ale žádáme napravení křivdy, která se jim činila od 1. ledna 1926 do 1. ledna 1930, tedy po 4 léta. Žádáme však také nápravy křivdy, která byla lidem způsobena ze zcela zvláštních důvodů při jejich přeložení do výslužby. Chci zde uvésti jen jeden křiklavý případ - vlastně jde o 4 případy, ale tento jest nejzajímavější - aby pánové viděli, jak pensisté byli uměle připraveni o požitky jim patřící. Kol. Lukavský, vrchní vůdce národní jednoty, nesl ovšem velmi těžce, že tu a tam jsou ještě němečtí velitelé četnických stanic. Nedal si pokoje, až se mu podařilo některé odstraniti s jejich služebního místa. Tak byli velitelé četnických stanic v Jesenici, Vroutku, Žihli, Měcholupech a Petrohradě po zakročení kol. Lukavského odstraněni. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) A to - dejte dobrý pozor tak, že nejdříve byli jmenováni zástupci velitelů stanic a to proto, poněvadž podle platového zákona č. 103/1926 Sb. z. a n. zástupce staničního velitele jest zařazen do druhé platové skupiny, zatím co vrchní strážmistr, který jest již velitelem stanice, patří do první platové skupiny. Jejich odstranění s míst velitelských bylo odůvodněno tím, že se řeklo, že nepodali průkazu o znalosti státního jazyka. Ale § 22, bod 2 nového zákona o četnictvu č. 299/1920 Sb. z. a n. ustanovuje, že po vyhrazení lhůty k průkazu jazykové způsobilosti lze četníka přeložiti zpět do nižší skupiny, nebyla-li tato lhůta dodržena. Ale těmto 4 velitelům nebyla vůbec vyhrazena lhůta, nýbrž byli nejprve odvoláni s míst velitelských a pak krátkou cestou přeloženi do výslužby. A následek to pro ně mělo takový, že místo ročního výslužného 24.300 Kč dostávají roční výslužné 17.122 Kč. Tak tedy na denunciaci t. zv. vedlejší vlády byli za zneužití zákonných ustanovení tito lidé nejprve vytlačeni ze svých služebních míst a za druhé byli bez důvodu zkráceni ve svých odpočivných požitcích.

Dnes projednávaný návrh zákona naprosto nepovažujeme za konečné řešení otázky staropensistů. Jen vědomí, že jest zapotřebí těmto lidem rychle pomoci, jest nám pohnutkou, abychom hlasovali pro tuto osnovu. Ale tím, že pro něj budeme hlasovati, nechceme naprosto vysloviti důvěry nynější vládě. (Potlesk.)