Nezaměstnanost a její katastrofální důsledky v řadách dělnických je dnes nejakutnější sociální otázkou celé dělnické třídy. To chceme my, komunisté, především zdůrazniti.

Boj o materielní existenci pracující třídy, boj proti nezaměstnanosti, otázka řádné podpory v nezaměstnanosti je otázkou celé dělnické třídy, všeho pracujícího lidu. Dnes stala se otázka nezaměstnanosti nejdůležitějším sociálním problémem třídního boje a nejvýznačnějším elementem revolučního vření, revolučního hnutí proletariátu. Proč? Poněvadž poměry, jež nezaměstnanost vyvolávají, dotýkají se celé struktury společenského řádu, ohrožují a působí na existenci celé dělnické třídy a mohou z ní zítra učiniti otázku chleba, záchrany života, otázku existence dalších statisíců dělníků.

Otázku nezaměstnanosti a podpory v nezaměstnání učinila tak akutní sociální otázka hospodářské krise, jež se rozšiřuje rychlým tempem a zachvacuje celý kapitalistický výrobní systém. Hospodářská krise vede k tomu, že v celém výrobním a hospodářském kapitalistickém koloběhu nastává anarchie, která se projevuje v tom, ze náhle a neočekávaně nastává ochrnutí výroby, že život v továrnách ustává, závody se zavírají, práce se obmezuje a statisíce, ba miliony se ocitají na dlažbě nemajíce co jísti, čím se šatit, zatím co řady továren jsou plny zboží, jídla a šatstva a zatím co zásoby jsou uměle nižší, aby se trh uvolnil, nabídka zmenšila a vysoké ceny, kapitalistické profity se udržely. Tohle vše o příčinách a podstatě nynější hospodářské krise neříká ani buržoasie, ani sociálfašisté dělnictvu a nemohou mu to říkati, poněvadž by to znamenalo říkati dělnictvu, že vinníkem jeho bídy je kapitalismus, poněvadž by to znamenalo říkati dělnictvu, aby kapitalismus odstranilo a nastolilo lepší pořádek, který by vylučoval ochromení výroby hospodářského života, který by vylučoval zbídačování, hlad a nouzi pracujících mas při přeplnění skladů zásobami.

Jestliže však to neříkají kapitalisté ani sociálfašisté, kteří mají nejživotnější zájem na udržení kapitalismu a kteří líčí krisi tak, aby masy pracujících zůstaly stále povolnými, trpělivými, aby se staly objektem marných pokusů o záchranu kapitalismu, říkáme to dělnictvu s tím větším zanícením my, komunisté, kteří stojíme v neúprosném boji proti kapitalismu a usilujeme o jeho zničení a o osvobození proletariátu. (Potlesk komunistických poslanců.)

O hospodářské krisi říkáme dělnictvu, že vyplynula z anarchie, která vládne v celém světovém kapitalistickém systému, kterou kapitalismus není schopen překonati, poněvadž je podstatou kapitalismu, je důsledkem kapitalistických řádů, neboť výrobní prostředky jsou v kapitalistických zemích v rukou malé hrstky ziskulačných kapitalistů, ženoucích se za ziskem, poněvadž celá výroba není řízena podle potřeby, nýbrž podle zisků. V tom je základní rozpor, že totiž práce je zespolečenštěna a vlastnictví výrobních prostředků je soukromé. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.) Je to základní rozpor mezi kapitalistickými výrobními prostředky a jeho výrobními silami, v tom spočívá základní kámen celého výrobního a hospodářského systému, celé výrobní a hospodářské anarchie. Tato anarchie vede v daném případě k tomu, že ochromuje celý hospodářský život v mezinárodním měřítku.

V takovém momentě se nyní nalézá celý kapitalistický svět včetně Československa. Kapitalismus zažil během svého vývoje již mnoho hospodářských krisí, hned před válkou. Co však znamená nynější hospodářská krise, čím se liší? Liší se právě tím, že je to po válce světové, která sama byla výrazem nejvýše zostřené krise kapitalismu, která otřásla do základů budovou světového kapitalismu a vyvolala všeobecný rozvrat v kapitalistickém systému, která nejenže neřešila imperialistické rozpory v kapitalismu, v otázce trhů a zdrojů surovin, nýbrž naopak zostřila je, zkomplikovala poměry vytvořením nových států, rozkouskováním velkých území (kolonie), která zostřila i vnitřní rozpory kapitalismu, hospodářský, politický i sociální konkurenční boj mezi kapitalistickými skupinami uvnitř - zostření agrárních problémů, zostření nacionálního útlaku, zostření třídních rozporů - a vyvolala mohutný rozvrat sociální, proměnivši se po válce v revoluční vlnu proletariátu a rolníků. My komunisté jsme toho názoru, že v kapitalistickém období svého vývoje, v období monopolistických finančních forem, v období kapitálu není kapitalismus vůbec již schopen dalšího rozvoje, který by znamenal zisk pro lidskou společnost, který by zajišťoval lidstvu existenci a pokojné soužití, nýbrž že kapitalismus v tomto období již hnije, že nastává jeho konec a období jeho rozvratu. My komunisté jsme toho názoru, že od světové války nastala všeobecná krise kapitalismu, neschopnost dalšího jeho rozvoje, která se projevuje v krajním zostření všech vnějších a vnitřních rozporů, které kapitalismus není schopen řešiti a odstraniti, že nastává období sociální revoluce.

Naproti tomuto našemu názoru vytvořila a postavila buržoasie a hlavně soc. demokracie, která přešla do tábora buržoasie a která má zájem na udržení kapitalismu, jinou perspektivu, theorii i politiku. Popírala, že by se kapitalismus nemohl dále rozvíjeti, že by byl na konci svých sil, tvrdila, že kapitalismus má v sobě ještě síly k dalšímu dlouhému rozvoji a že má v sobě docela sílu k velkému rozmachu, k velkému rozpětí, k prosperitě a že o revoluci nelze na dobu 50 až 100 let vůbec mluviti. Opírala se při svém tvrzení o to, že se kapitalismu, ovsem na úkor zbídačení dělnictva a za aktivní pomoci sociálních demokratů - to znamená zrady na dělnictvu - podařilo zrestaurovati a upevniti rozvrácený výrobní aparát a přivésti kapacitu výrobního aparátu nejen na předválečnou úroveň, nýbrž překonati ji. Toto období, v němž se kapitalismu podařilo překonati částečně hospodářský a sociální rozvrat, nazýváme my komunisté obdobím částečné stabilisace. Tvrdili jsme a tvrdíme, že to byla jen stabilisace vratká, která se brzo zhroutí a zvrátí v ještě větší rozvrat hospodářský, politický i sociální, poněvadž rozpory vnější i vnitřní v kapitalismu se nezmírnily, nýbrž naopak se den ze dne zostřují. Dokazovali jsme, co znamená na př. racionalisace, jaké má následky sociálně-politické, které vedly ke zvýšení výroby. Soc. demokraté spolu s buržoasií vydávaly racionalisaci za doklad životaschopnosti kapitalismu, tvrdili a tvrdí, že kapitalistická racionalisace povede ke zvýšení výroby, k hospodářskému rozkvětu, k prosperitě, ke zvýšení blahobytu, ke zvýšení mezd a dávali při tom za příklad Severní Ameriku. Co však přivodila racionalisace? Statisícovou armádu nezaměstnaných, kteří v důsledku běžícího pásu byli z výroby vyřazeni jako přespočetní nebo v důsledku zastavení výroby vyhozeni za vrata továren. Jaké dobrodiní přinesla sociálfašisty opěvovaná racionalisace, která jimi v řadách dělnictva byla prosazována, ukazuje zpráva živnostenského inspektorátu za r. 1928, která o novém způsobu práce a výroby uvádí: "Racionalisace znamená zvýšení výkonnosti dělníků při snížených výrobních nákladech" - t. j. při snížení dělnických mezd. Tuto strašlivou skutečnost, tento zločin, spáchaný na dělnické třídě, nastrčili dělnické třídě právě sociálfašisté pod heslem "zvýšení blahobytu dělnické třídy, zvýšení mezd".

V živnostenské zprávě za r. 1928 je demonstrován blahobyt dělnické třídy takto: "Vzorným příkladem zvýšené výkonnosti dělníků v důsledku racionalisací zvýšené produkce při nižších nákladech - rozuměj nižších mzdách - jsou velké železářské závody na Moravsko-Ostravsku, kde při výrobě oceli stoupl výkon jednoho dělníka s 896 kg na 1430 kg ročně při zmenšených nákladech. Výkon dělnictva v obráběcích dílnách stoupl o 50%. Jak velký vliv měla" - říká živnostenská zpráva "účelně prováděná racionalisace výroby na př. v papírně v Čes. Budějovicích, dokazuje skutečnost, že při roční výrobě připadlo na jednoho dělníka před racionalisací 10.000 kg papíru roční produkce, kdežto po racionalisaci 21.000 kg. Mladoboleslavská továrna na žárovky zvýšila racionalisací výrobu o 100%. Baňsko-bystrická továrna na zápalky snížila počet dělníků se 150 na 100 při 100% zvýšení výroby. Chemický velkozávod na výrobu čpavku na Teplicku zaznamenává neobyčejně zvýšenou výkonnost při zlevněné výrobě a úspoře až 2/3 dělnictva; tedy 1/3 dělníků vyrobí potřebné zboží o 100% levněji."

To jsou jen nepatrné ukázky ohromných důsledků racionalisované výroby. To bylo r. 1928. R. 1930 je racionalisační tempo zněkolikanásobeno, a za všechnu tu zločinnou politiku, páchanou na bedrách dělnictva, musí nésti plnou odpovědnost dnešní sociálfašisté, kteří podvodným způsobem pod heslem blahobytu a vyšších mezd nastrčili dělnické třídě racionalisaci a dnes se hrozí jejích katastrofálních důsledků.

Výroba stoupá den ze dne, ale na účet strašlivě zbídačeného proletariátu. Vyrábějí se ohromné masy výrobků, továrny chrlí ve všech zemích zboží. Znamená to snad zajištění hospodářského rozkvětu kapitalismu a jeho životaschopnost? Nikoliv! Na čas byla sice konjunktura, ale musel přijíti pokles a krach této konjunktury, poněvadž výroba sice nabyla obrovských rozměrů, šířila se, ale nešířily se trhy, které by pozřely zboží, naopak zúžily se. Vyrábějí se masy zboží, ale nedostávají se na trh, poněvadž zostřený konkurenční boj na světových trzích vedl k tomu, že kapitalistické státy se bránily pomocí celních šraňků dovozu cizího zboží. Zostřený konkurenční boj a zvýšení celních šraňků cizími státy přivodilo na příklad depresi a krisi v řadě průmyslových odvětví, u nás v textilnictví a v cukrovarnickém průmyslu. Na snížení mezinárodního trhu působila také mezi jiným agrární krise, která také uvnitř kapitalistických států působí jako zákeřný činitel v týle kapitalismu a zostřuje jeho kritickou hospodářskou situaci. Racionalisace tedy nepřivodila prosperitu kapitalismu, nýbrž zostřila vnitřní i vnější rozpory kapitalismu a vedla k hospodářským depresím, ochrnutí hospodářského života. Sociální důsledky racionalisace nevedly ke zlevnění zboží na vnitřním i zahraničním trhu. Na vnitřním proto ne, že kartely drží vysokou cenu vyrobeného zboží pomocí cenového diktátu, a cizí trh také nedostal levné zboží pro vývozní celní šraňky, ačkoliv se při tom uplatňoval dumping. Koupěchtivost byla snížena. Zostření konkurenčních bojů mění kapitalistické skupiny. Mzdy jsou reelně nižší, životní úroveň byla zostřeným vykořisťováním stlačena na nemožné minimum.

Touto skutečností je tedy rozbita i další teorie sociálfašistů. Soc. demokraté tvrdili, že kapitalismus vedle množství výroby spěje k překonání svých vnějších a vnitřních rozporů, že překoná anarchii, že se organisuje tvořením kartelů a trustů, vylučuje konkurenci vnitřní, její důsledky a zmírňuje konkurenci mezinárodní. Tato teorie byla rozbita na padrť. Vnitřní konkurence se zostřuje při kartelech na vyšší stupeň. Je prý to zdravá konkurence. Jak je zdravá, ukazuje nejlépe bursa. Zostřuje se boj v táboře kapitálu o vliv na politiku daňovou a celní hospodářství. Konkurence se zostřuje do krajnosti, celní příměří vede k hospodářským depresím.

Soc. demokraté tvrdí, že přibíráním sociálních demokratů do správy výroby stává se výroba záležitostí veřejného zájmu, a podporují státně kapitalistické tendence prorokováním sociálního míru. Zkrátka a dobře, všechny teorie o schopnosti života a překonání rozporů v kapitalismu, o zajištění jeho existence a jeho rozkvětu, jsou rozbity. Všeobecná krise, postupující rozklad, rozvrat kapitalismu pokračuje a projevuje se nyní v mezinárodní hospodářské krisi, která má své ohnisko ve Spojených státech amerických. Pohádky o americké prosperitě, fantasie o amerikanisaci se projevují dnes v poklesu výroby, v poklesu cen, v poklesu kursů a vzrůstu insolvencí, v ohrožení měny, v masovém vzrůstu nezaměstnanosti. Mezinárodní rozsah hospodářské krise dokazuje, jak se kapitalistický systém v celém světě řítí do záhuby. Nejdrastičtější projev kapitalistické krise a činitel rozkladu kapitalismu je nezaměstnanost. Přes 20 mil. nezaměstnaných je důkazem, jak strašlivé jsou poměry dělnické třídy za rozvratu kapitalismu. 20 milionů lidí je bez chleba, pro 20 milionů lidí není práce. Kapitalismus nemůže vykořisťovati, i když se nabízejí pracovati za kůrku chleba. 10 milionů částečně pracuje. Toť důsledky kapitalistické krise! Nezaměstnanost je trvalým zjevem končícího kapitalistického zřízení nejen v Československu, nýbrž i v jiných kapitalistických státech. Československá republika líčena je jako stát, kde má kapitalismus zajištěnou skvělou budoucnost, možnost velkého rozkvětu, přírodní bohatství, vyspělý průmysl, inteligentní dělnictvo, zabezpečení míru, který je takřka imunní vůči vlivům kapitalistické zkázy. Dělnictvo je sváděno, aby obětavě pracovalo na konsolidaci, na vybudování kapitalistického hospodářství, při podpoře exportu, fedrováním imperialistických snah, slibována prosperita a vysoké mzdy, extraprofity, ještě ve volbách sociálfašisti užívali podvodných slibů, slibovali řešení hospodářských poměrů s tváří, že má býti blahobyt obyvatelstva zvýšen, věděli však velmi dobře, že to s hospodářskou konjunkturou smrdí a že se blíží ostrá hospodářská krise. Vlna světové hospodářské krise zasáhla i Československo a vystupňovala hospodářskou depressi, rozvířila částečnou krisi ve všeobecnou hospodářskou krisi, zostřovanou krisí zemědělskou. Dnes se Československo zmítá v křečích z důvodů vnějších i vnitřních rozporů, je všeobecná hospodářská krise, výroba klesá, zavírají se továrny, práce se obmezuje, prudce stoupá vlna insolvencí, obchod je ochromován, na dlažbu uvrženo již přes 300.000 dělníků a denně jsou vyhazovány nové tisíce dělníků za vrata továren, pracuje se obmezeně třeba několik málo dnů v týdnu, pro čtvrt milionu dělníků, živitelů rodin nemá československý kapitalismus práci. Dělníci, pokud pracují, nosí domů rodinám polovici hladových mezd, hospodářská krise rozlévá se v Československu do nejširších pracujících mas, rozlévá strašlivou bídu a hlad. Vláda nečelí nezaměstnanosti, nýbrž tuto stupňuje racionalisací, koncentrací, zdokonalováním racionalisačního vykořisťování, snižováním mezd atd. Kdo je vyhazován z fabrik? Jsou to starší dělníci, živitelé rodin, které racionalisace zbavuje výdělku, ale nejen to, racionalisace z dělníků kvalifikovaných dělá diskvalifikované, dělá z nich roboty. K jakým koncům vede racionalisace po stránce diskvalifikace kvalifikovaných dělníků, uvádí živnostenská zpráva z r. 1928. V této zprávě o diskvalifikaci dělníků kvalifikovaných se praví: "V továrně na obuv na Kroměřížsku provádějí racionalisaci i při výběru dělníků, kterým přidělují úkony; pomocí zkoušek zjišťuje se nejen duševní hbitost o práci se ucházejícího dělníka, nýbrž i síla rukou, rychlost a nervová reakce." Nesplní-li dělník ucházející se o práci předepsanou zkoušku, není přijat do zaměstnání. Dále na Brněnsku v automobilové továrně pomocí hodinového stroje zjišťuje se časový výkon, ba i ztráty času. Pomocí tohoto stroje docílí se s menším počtem zaměstnanců většího výkonu při používání nezaučených, nekvalifikovaných dělníků. "Při této nové organisaci výroby" - říká živnostenská zpráva - "se rychleji zapracovávají nekvalifikovaní dělníci, než vyučení a řemeslníci." Pomocí racionalisace stávají se kvalifikovaní dělníci méně hodnotnými, v důsledku toho také méně hledanými a méně placenými, ba dokonce, jsou-li zařazováni do výroby pod běžící pás, stávají se podle živnostenské zprávy méně cennými než dělníci nekvalifikovaní. K těmto koncům dovedli sociálfašisté dělníky kvalifikované, kteří pak gentským systémem, jímž zestátněny byly odborové organisace, byli spoutáni na rukou i na nohou a stali se tak součástkou státního potlačovacího aparátu.

Jaký zločin byl spáchán sociálfašisty pomocí gentského systému na dělnické třídě, ukazuje nejlépe vznik tohoto systému hladu a smrti dělnické třídy. S tohoto místa mluvil sociálfašista dr Winter dne 11. března 1921 při projednávání gentského systému. Podle stenografického protokolu zahájil dr Winter na obhajobu gentského systému a proti všeobecnému podporování všech nezaměstnaných dělníků jako mluvčí sociální demokracie útok proti dělníkům tvrzením, že podporu v nezaměstnanosti brali i dělníci, kteří si jí nezasloužili, kteří jí nepotřebovali. Naproti tomu však ani slovem se při tehdejší řeči nezmínil, že státní podpora pro vysloveně nezaměstnaného nemajetného dělníka 10 Kč denně je málo, ale vytýkal, že hlavní vada státní podpory v nezaměstnání spočívala v organisaci této podpory nezaměstnaných, že gentský systém odstraňuje podporování nezaměstnaných dělníků, kteří si podpory nezaslouží.

Pro tuto fašistickou platformu gentského systému uvedl dr. Winter doslova: "My právě potřebujeme, a nejen my, nýbrž i stát to potřebuje, aby nebylo nezodpovědných živlů, nýbrž aby každý živel byl zodpovědným. Viděli jsme a vidíme každou chvíli, co mohou vytvořiti a udělati t. zv. nezodpovědné živly. Zodpovědným se může státi každý tenkráte, když určitá organisace ho podrobí své disciplině, určitému celkovému světovému názoru."

O jaký celkový názor světový šlo dr. Wintrovi jako mluvčímu soc. demokracie při projednávání gentského systému? Byl to světový názor kapitalistický, názor vydřidušský, názor, kterým sociálfašisté zlikvidovali pomocí gentského systému třídní a bojovný charakter odborových organisací, neboť dr Winter docela otevřeně postavil do služeb kapitalistického státu odborové organisace dělnické. Dr. Winter aby docílil přechodu odborových organisací do tábora měšťáckého, protitřídního a tím aby zlomil třídní bojovnost odborových organisací, aby zlomil třídní bojovný charakter odborových organisací, na kterých tyto od svého vzniku byly budovány, uvedl podle stenografického protokolu ve své řeči doslova: "Mám za to, když odborové organisace tím způsobem postaví se do služeb státu, že v odborových organisacích probudí se také vědomí, že stávají se součástkou státní administrativy, že stávají se nezbytným, nerozdílným dílem státní administrativy." Tato skutečnost potvrzuje spáchaný zločin sociálfašisty na pracující třídě, potvrzuje naše tvrzení, že sociálfašisté nejen přešli do tábora měsťáckého a stali se zrádci dělnické věci, nýbrž že stali se největšími nepřáteli dělnické třídy a jejího třídního boje za větší kus chleba. Postavení nezaměstnaných v Československu, jejich úděl, strašlivá bída a hlad jsou důsledkem zrady sociálfašistické politiky na dělnické třídě, jsou důsledkem spolurozhodování sociálfašistů ve vládě finančního kapitálu. Dělnictvo je zbídačeno do vysokého stupně již dosavadními poměry, racionalisací, drahotou, zhoršením ochrany nájemníků, nepřímými daněmi, srážkou daní atd. Ale ztráta zaměstnání znamená existenční katastrofu, znamená hlad, znamená bídu a vyhlídku na smrt hladem a zoufalství. Proč? Poněvadž v Československé republice platí takový systém podpory v nezaměstnanosti, který ponechává 70% nezaměstnaných i s jejich rodinami bez podpory na pospas smrti hladem. Je to proklatý gentský systém, jehož platnost chcete prodloužiti a jeho hanebné, bídné zásady potvrditi a rozšířiti. Platnost tohoto hanebného gentského systému přinesla již strašlivé dílo. Ukázkou toho jsou zjevy ve zprostředkovatelnách práce, v noclehárnách, v ohřívárnách, kde je nevylíčitelná bída, zoufalství a kde hrozí smrt hladem, ba kde dokonce polonazí lidé skrývají se před krutým násilím policejního aparátu a četníků, kteří léčí hlad a bídu nezaměstnaných bitím. V Československé republice z návodu sociální demokracie řešila se otázka, co má dělati dělník se svojí rodinou, když je z práce vyhozen na dlažbu, docela cynicky a otevřeně zákonem tak, aby zdechl hlady, aby se šel utopiti nebo oběsiti a děti aby utopil. Dělníka, který se tomuto strašlivému rozsudku brání a vzpírá, poučí policisté pendrekem a četníci ranou kolby anebo bajonetu, že jiný úděl než smrt hladem pro nezaměstnaného dělníka v Československu není a že se tomuto rozsudku musí po dobrém nebo po zlém podrobiti.

My vám zde jménem nezaměstnaného a všeho dělnictva vůbec říkáme, že jste zločinci, že jste vehnali již sta dělníků do náruče smrti, že jste zavinili již v desetitisících dělnických rodin strašlivou bídu, že statisíce dělnických rodin vyhladovujete, že zabíjíte děti dělníků a doháníte lidi k zoufalství. Vaši bezcitnost proklíná statisíce hladových nezaměstnaných dělníků, váš gentský systém podpory v nezaměstnání proklíná všechno dělnictvo, a odvažujete-li se i při vší té bídě, která tímto systémem připravila již statisíce rodin do ohromné bídy a zoufalství, a chcete-li dnes tento systém hladu a smrti nejen prodloužiti, nýbrž i utužiti, chcete-li tedy utužiti hlad a bídu, prohlašujeme vám zde, že dělnictvo přijímá váš cynismus, nejprovokativnější výsměch jeho bídě a vaši cynickou odpověď na zoufalé volání po chlebě a práci, vaši odpověď na volání po zrušení gentského systému. My komunisté nikdy jsme nevyjadřovali tak bezvýhradně a tak absolutně vůli naprosté většiny dělnictva jako nyní, když zde žádáme zrušení gentského systému. Kdybyste provedli hlasování mezi dělnictvem, věříme pevně, že by se ani jeden poctivý dělník nevyslovil pro zachování gentského systému. Do jednoho hlasovali by dělníci pro jeho zrušení, poněvadž je to systém žebráckého zbídačování dělníků.

Naše stanovisko ku gentskému systému je stanoviskem všeho dělnictva, všeho pracujícího lidu. Bojujeme proti gentskému systému od počátku jeho platnosti. Dělníci nechápali r. 1921, co chápou dnes, že navržením a prosazením gentského systému r. 1921 provedli jste nejhanebnější zločin, jaký byl na zájmech dělníků kdy spáchán. Prokázali jste buržoasii nejzločinnější službu. Hanebné stránky gentského systému jsou vaší obžalobou a jednou budete státi před celou dělnickou třídou jako zločinci. Podle gentského systému zbavili jste stát povinnosti, starati se o všechny nezaměstnané bez rozdílu a řádně. Vyloučili jste z podpory více než 70 nezaměstnaných, obmezili jste podporu podporovaných jen na určitou dobu nezaměstnání, a to ještě naprosto nedostatečnou výší. Dnes v době ohromné nezaměstnanosti přicházíte s návrhem, který znamená zločinnost gentského systému, hlad a bídu ještě rozšířiti a utužiti. Saháte k tomuto dílu podvodným způsobem, neboť tvrdíte, že novelisace přináší dobro pracující třídě.

Jak vypadá to vaše dobro, ukazuje nejlépe smysl celého vašeho návrhu. Oč vám v daném případě v dnešní době šlo? Předně o to, abyste pomocí novelisace gentského systému vzali z rukou rozhodování členských mas o výši podpory v nezaměstnání podle pravidel organisačního řádu. Podle spolkového zákona a stanov všech odborových organisací změnu podpůrných pravidel mohl provésti jenom sjezd anebo valná hromada. Toto právo členské suspendujete fašistickým ustanovením, že změnu podpůrných pravidel provede pouze představenstvo, t. j. odborová byrokracie, která nikdy necítila a neucítí důsledků bídy nezaměstnaných. Pod rouškou trojnásobného a čtyřnásobného příplatku od státu ukládáte odborovým organisacím, že musí svá podpůrná pravidla změniti, a to tak, že podpora od odborové organisace sníží se nejméně polovinu. Tím odkrýváte úplně ledví zášti proti dělnické třídě. Jak to vypadá s tím zvýšením podpory v nezaměstnanosti, ukazuje skutečnost, že až dosud podle vašeho systému, dostal-li odborově organisovaný dělník 4 Kč denní podpory, dostal k tomu příplatek od státu také 4 Kč, to znamenalo 8 Kč denní podpory po dobu 12 týdnů. Nyní se základní podpora od organisace snižuje nejméně o 50%, to znamená v daném případě, že odborová organisace bude vypláceti pouhé 2 Kč a k tomu trojnásobek je 8 Kč denně.

Tedy žádné zvýšení, naopak, poněvadž se připouští a nařizuje snížení základní podpory v nezaměstnání o více než 50%, budou dělníci, kteří ještě věří celému tomu vašemu švindlu, v pravém slova smyslu okradeni. Okrádáte je dvakrát: jednou pomocí vybíraných příspěvků tvoříte fondy, které obracíte proti dělnické třídě, po druhé okrádáte je v tom směru, že z odborové organisace udělali jste státní spolek bez třídního charakteru, bez třídního boje. Tohle vám dělníci nikdy nezapomenou. Kdybyste dělali co chtěli, nezdůvodníte ničím než bezcitností, troufalostí a drzostí, které jest u vás až dost, ničemný zločin spáchaný na dělnické třídě vylučováním 70% nezaměstnaných dělníků z podpory. V žádném větším státě není gentský systém možný. V Německu, Anglii je povinná všeobecná státní podpora. Buržoasie by se tam neodvážila přijíti s tak hanebným systémem podpor v nezaměstnání. Vyloučením neorganisovaných z podpory sledovali jste fakticky jiné cíle, rozvrátiti řady dělnictva, postaviti organisované proti neorganisovaným, podporované proti nepodporovaným. Doklady: organisovaným něco lepšího, despekt vůči neorganisovaným, jak dokázal svým výrokem senátor Šťastný o nezaměstnaných, když řekl: Nezaměstnaní jsou vagabundi a syčáci, řádný dělník se o sebe postará. Zdržeti podporované odboje, z mas nepodporovaných udělati reservní armádu těch, kteří by byli nuceni prodávati pracovní sílu za každou cenu a tak stlačovati mzdy zaměstnaných. Vyloučením neorganisovaných ušetříte státu a kapitalistům peníze, které pak žravý bankovní kapitál požírá po stamilionech.

Hlásáte humanitu, hlásali jste také Boží mír, a toutéž tlamou, kterou jste hlásali Boží mír (Veselost.), dali jste povel ke střílení dělnických dětí v Radotíně. Tento zločin na dělnické mládeži v Radotíně měl vám odvésti pozornost od dalších zločinů, které zde pášete na dělnické třídě, měl vám odvésti pozornost od bídy a hladu, kterou pomocí celních přirážek a gentského systému dělnické třídě připravujete. My na to dnes upozorňujeme celou dělnickou třídu. Chcete z odborových organisací míti podpůrné organisace ve službách státu. Chcete z nich učiniti ještě důkladnější úřední státní organisace a tak je připoutati ještě více ke státnímu potlačovacímu aparátu. Cílem vaším je, přes otázku podpory nezaměstnaných znemožniti odborovým organisacím vedení mzdových a protiracionalisačních bojů, vedení masového boje proti propouštění a proti nezaměstnanosti. To sleduje ještě pronikavější novelisace zákona o gentském systému.

Odmítáme gentský systém a jeho novelisaci, která směřuje ke zbídačení dělnické třídy, při čemž odhalujeme váš podvodný humbuk, kterým kompensací za cla, zhoršením ochrany nájemníků, dovozními listy vrháte dělníky do nejkrutější bídy. Odmítáme vybírati od dělníků příspěvky na podporu v nezaměstnání, podporu nechť celou a řádnou platí stát a ne dělníci! Chceme míti bojovné odborové organisace a ne podpůrné spolky. Rudé odbory se nedají spoutati a nechtějí býti státními úřadovnami. Odmítáme novelisaci a budeme bojovati a povedeme boj nezaměstnaných se zaměstnanými dělníky, aby byla vyplácena státní podpora. Když má stát na banky 300 mil. Kč, musí dáti také nezaměstnaným, musí jim dáti tím spíše, poněvadž trpí nouzí a hladem, co naproti tomu bankovní zloději kradou stamiliony a jsou ještě za to odměňováni. Povedeme boj s organisovanými i neorganisovanými na podkladě jednotné fronty, vytvořené pomocí akčních výborů nezaměstnaných. Spojivše boj nezaměstnaných s bojem zaměstnaných dělníků budeme bojovati proti dalšímu šíření nezaměstnanosti požadavkem zkrácení pracovní doby na 7 hodin denně, zrušením práce přes čas, proti racionalisačním methodám, jako je běžící pás, stopky a celý špiclovský režim v závodech, budeme říkati dělníkům, že jen zničení kapitalismu jim zajistí práci a chléb, jako je tomu v Sovětském svazu.

Jsme si vědomi, že je nutno vésti nejostřejší boj proti sociálfašistům, kteří se snaží dělníky nachytati demagogií v otázce podpory, rozraziti dělníky, svádět je žebráckou podporou od boje, od jejich konečných cílů.

Marné jsou všecky vaše snahy. Dělníka, kterého chcete utišiti podporou pár korun denně, požene do boje proti vám právě tato nízká hladová podpora. Až pozná, jak málo za těch pár korun koupí, až bude kupovat chléb zdražený zvýšenými cly, až bude platiti činži zvýšenou vaší ochranou nájemníků, až pozná, že těch pár korun dostačuje jen k tomu, aby zmíral hlady, pak zbídačení nezaměstnaní dělníci podají si ruce s dělníky zaměstnanými v továrnách přes vysoké zdi továren. Povedeme dělníky na ulice do boje nejen za podporu dostatečnou v době nezaměstnání, nýbrž i za větší kus chleba pro dělníky zaměstnané. Tuto podporu jednou dáte rádi až vám dělníci zahřmí do vašich zalepených uší. Útočný nástup dělnictva nezastavíte, pokud nebude smeten celý tento kapitalistický systém, který dnes přináší bídu a hlad pracující třídě. 1. května budou to dělníci i nezaměstnaní, budou to dělníci hladoví, budou to dělníci sociálně demokratičtí a národně sociální, které držíte násilím ve svých organisacích, kteří se postaví pod prapory komunistické strany. Postaví se pod prapory, ne aby oslavovali, nýbrž aby bojovali za větší kus chleba, za práci a zdravé bydlení, aby bojovali za podporu v nezaměstnání z prostředků státních. [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 25. dubna 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 75 této těsnopisecké zprávy.] Obvodní a okresní vedení KSČ, všechny organisace strany, krajské vedení KSČ a krajské vedení mládeže koná společný pochod proletariátu z Prahy, Radotína, Zbraslavi a zvláště ze všech obcí okolo Radotína v neděli dne 27. dubna t. r. o 2. hod. odpolední na místa srážky dělnictva s četníky, kde o 4. hod. odpoledne promluví poslanci komunističtí o brutálním postupu sociálfašistické vlády proti dělnickým dětem a mládeži. K tomuto projevu musí býti mobilisovány všechny organisace strany, masové organisace. Závody vyšlete delegáty na místa srážky, abyste společně s mládeží, rolníky, zemědělskými dělníky a ženami protestovali proti sociálfašistickému postupu sociálfašistické vlády. Všichni na svá místa! [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 25. dubna 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Sraz dělnictva Velké Prahy je u smíchovského nádraží přesně o 2. hod. odpol., odkud se půjde průvodem do Radotína. Pochod všech dělníků, dělnické mládeže, rolníků, zemědělských dělníků a žen z vesnic okolo Radotína, ze Zbraslavi, Modřan atd., musí býti uspořádán tak, aby účastníci těchto projevů byli ve 4 hodiny na místě srážky. Všichni na pochod k Radotínu! Ať žije jednotná fronta proletariátu měst i venkova! (Potlesk komunistických poslanců.)