Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: Roudnický, dr Lukavský, Stivín, Špatný, Taub, Zierhut.

Zapisovatelé: Chalupník, Langr.

221 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: min. předseda Udržal; ministři Bechyně, Bradáč, dr Czech, dr Dérer, dr Engliš, dr Franke, dr Matoušek, dr Meissner, Mlčoch, dr Šrámek, dr Viškovský; za ministerstvo soc. péče min. rada dr Brablec a odb. rada dr Vomáčka.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce Nebuška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 44. schůzi poslanecké sněmovny.

Dovolené dal jsem: dodatečně na včerejší, jakož i na dnešní schůzi posl. Fedorovi; na dnešní schůzi posl. Gajdovi pro neodkladné záležitosti; posl. Vaculíkovi pro nemoc v rodině; na dobu od 24. do 26. dubna t. r. posl. dr Holotovi pro neodkladné záležitosti.

Došlo oznámení o změně ve výboru. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Do výboru technicko-dopravního vyslal klub poslanců republ. strany zeměděl. a malorol. lidu posl. Kočandrle za posl. Honzla a posl. Zajíce za posl. Chloupka.

Předseda: Došly dotazy. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Dotazy posl. Kurťaka:

ministru zemědělství:

o škodách způsobených zemědělcům obce Vničova v okrese ťačovském řekou Talaborem, na níž vodní právo patří ředitelství státních lesů v Buštině (č. D 200-III),

o rozdělení erární půdy v Buštině (č. D 202-III),

ministru soc. péče, aby invalida Michal Skotar z Vničova v okrese ťačovském byl povolán podruhé k lékařské prohlídce (č. D 201-III).

Předseda: Došly odpovědi na dotazy. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Odpovědi:

min. vnitra na dotazy:

posl. Koudelky o neprovádění voleb správy městské spořitelny v Kolíně (č. D 74-III),

posl. Seidla ve věci šikan gážistů štábním kapitánem Štukavcem, velitelem četnického oddílu v Opavě-III (č. D 98-III),

posl. Polívku o stavu pohraničnej četnickej stanice v Šahách (č. D 115-III);

min. školství a nár. osvěty na dotazy:

posl. Adámka a druhů o krutém zacházení učitele Reischla se žáky (č. D 99-III),

posl. Vičánka a druhů o úmyslném znemožňování společných oslav osmdesátých narozenin prvního presidenta Československé republiky (č. D 135-III),

posl. Koška a druhů o zřízení odborného školství českého v severních Čechách, zejména v kraji mosteckém (č. D 140-III);

min. pošt a telegrafů na dotaz posl. Sladkého o úpravě a zdokonalení poštovních poměrů v Orlové na Těšínsku (č. D 64-III);

min. pošt a telegrafů na dotaz posl. Kaňourka a druhů o snížení manipulačního poplatku poštovního řízení šekového z malých vkladů (č. D 82-III):

min. veř. prací na dotaz posl. Polívky vo veci štátneho kamenolomu v Šátorosi na Slovensku (č. D 58-III);

min. nár. obrany na dotaz posl. Bezděka a druhů o urychleném vypsání a přidělení vojenských dodávek oděvu a prádla (č. D 35-III);

min. spravedlnosti na dotaz posl. dr Daňka a druhů o vybudování budovy trest. soudu a nejvyššího soudu v Brně (č. D 4-III).

Předseda: Výboru imunitnímu přikázal jsem žádost.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Žádost kraj. soudu v Bratislavě ze dne 5. března 1930, č. Nt XVII 3/30, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Bratislavě ze dne 19. dubna 1930, č. 3691/30, za souhlas s trest. stíháním posl. Hlinky pro přečin pomluvy podle §u 1, §u 3, odst. II, č. 1 zák. čl. XLI z r. 1914 (č. J 199-III).

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání pořadu.

Nebude-li námitek, odložím jednání o prvých dvou odstavcích pořadu a přistoupíme k projednávání odstavce dalšího. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Budeme tudíž projednávati odst. 3. pořadu, jímž jest:

3. Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového o vládním návrhu (tisk 308) zákona, jímž se mění a doplňují některá ustanovení zákona ze dne 19. července 1921, č. 267 Sb. z. a n., o státním příspěvku k podpoře v nezaměstnání (tisk 391).

Zpravodajem výboru soc.-politického jest p. posl. Tayerle; zpravodajem výboru rozpočtového p. posl. Fr. Svoboda.

Dávám slovo prvému zpravodaji, p. posl. Tayerlovi.

Zpravodaj posl. Tayerle: Slavná sněmovno! Přikročujeme k důležitému jednání o naléhavé osnově zákona o státním příspěvku k podpoře v nezaměstnání. Četné návrhy, které byly podány a staly se vedle vládního návrhu také předmětem jednání soc.-politického výboru, dokazují, jak již bylo zapotřebí, aby sněmovna zhostila se tohoto svého úkolu.

Doplňuji zprávu, která tiskem předložena byla váženému sboru a připojím k ní několik poznámek proto, poněvadž jest třeba při této příležitosti také ukázati, že nejde jen o nezaměstnanost jako zjev přechodný, nýbrž o nezaměstnanost, která stává se nebezpečím našemu hospodářství.

Nezaměstnanost není ovšem také zjevem jen naším, jest zjevem mezinárodním a proto dříve či později bude se musiti přikročiti k tomu, aby mezinárodně byla řešena. Již nyní, aspoň tím, že se získávají přehledy o nezaměstnanosti v jednotlivých státech, činí se první kroky k tomuto důležitému budoucímu úkolu. Ve všech zemích skoro se konstatuje, že nezaměstnanost jeví vzestupnou tendenci. Podle posledních údajů bylo v sousedním Německu 2,313.000 nezaměstnaných, v Anglii koncem února 1,582.000, v Holandsku okrouhle 70.000, v Polsku 249.462, v Rakousku 269.725, v Italii 466.231, v Rusku r. 1929 činil měsíční průměr 1,490.000 nezaměstnaných. Uvádím tu ovšem jen nejdůležitější státy průmyslové. Poměrně ještě nejmenší nezaměstnanost vykazuje Francie, kde je hlášeno koncem února t. r. 13.027 nezaměstnaných. Ovšem údaje, které jsem tu uvedl z různých států, nelze považovati za úplné; skutečné číslice budou jistě vyšší. Tím více to platí o Francii, poněvadž tam jest ještě nedostatečně zjišťována nezaměstnanost.

Jaká je situace u nás? Snad nejeví se ještě tak vysokými čísly jako v jiných státech, ale nesmíme ovšem přehlížeti, že náš stát není také tak veliký a že poměrně tudíž je u nás nezaměstnanost snad právě na témž stupni jako v ostatních státech. A co horšího, v posledních měsících jeví vzestupnou tendenci.

Hospodářskou naši situaci ukazují také vyhlášené konkursy a vyrovnávací řízení. Je třeba si všimnouti, že jsme měli v roce minulém vyhlášeno konkursů v lednu m. r. 44, v lednu t. r. 69, v únoru m. r. 56, v únoru t. r. 61. Pokud jde o vyrovnávací řízení, jeví se tyto rozdíly: v lednu m. r. 248, v lednu t. r. 365, v únoru m. r. 211, v únoru t. r. 354. Tyto rozdíly ukazují zřetelně, že jsme v úpadku nebo aspoň v poklesu, a že třebas snad tento pokles se neprojevuje ještě ve všech oborech průmyslových stejně, máme co činiti se skutečnou krisí hospodářskou v jednotlivých průmyslových oborech. Nemůžeme proto mluviti jenom o krisi zemědělské, nýbrž pohříchu musíme mluviti o krisi průmyslové a hospodářské vůbec, ano i o krisi zaměstnanecké.

Vždyť důsledky tohoto poklesu hospodářského odnášejí v první řadě zaměstnanci. Dovodím jenom několika čísly, jak vypadá situace. Na př. v pražské zprostředkovatelně práce Jednotného svazu soukromých zřízenců, který má vzorně zařízeno zprostředkování práce, je zaznamenáno poslední měsíce stále přes 1.000 nezaměstnaných. Vzestupnou tendenci má nezaměstnanost zejména u zaměstnanců, kteří pocházejí z průmyslu, jako jsou průmysloví úředníci, průmysloví zřízenci, právě v důsledku obmezování nebo dokonce zastavování výroby, které v jednotlivých oborech se projevuje. Podle úředních dat bylo koncem února hlášeno 86.156 uchazečů o práci. Minulého roku bylo jich v téže době o 30.000 méně, totiž 55.224. Naproti tomu hlášeno bylo pouze 12.393 volných míst. Abychom pak ukázali, jaký počet poměrně pobírá také podporu v nezaměstnání, třeba konstatovati, že podporu nezaměstnaných bralo z tohoto výše uvedeného počtu 40.550 nezaměstnaných (Výkřiky poslanců strany komunistické.), tedy poměrně daleko menší počet než bylo nezaměstnaných. Ovšem při tom si netajíme, že skutečné číslice nezaměstnaných budou také u nás mnohem vyšší, nežli úřední údaje ukazují. Už proto, poněvadž také dosud nemáme pohříchu dostatečně rozvětveného zprostředkování práce a tím ztrácíme řádný přehled pracovního trhu.

Nezaměstnanost souvisí hlavně s poklesem stavební činnosti a ochabnutím výroby v průmyslu. Zejména drastická jsou čísla v našem průmyslu textilním, který poslední léta prodělává z různých příčin neblahou krisi v jednotlivých svých oborech. Tak na př. r. 1925 bylo u Svazu textilníků v Brně hlášeno 2094 nezaměstnaných, v r. 1928 již 6335 a r. 1929 10.027. V liberecké Unii textilníků bylo hlášeno r. 1925 8685 případů. r. 1928 16.673 a r. 1929 23.390. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Tyto číslice, i když neobsahují ještě úplný přehled - schází Svaz textilníků v Náchodě, který jistě také vykazuje několik tisíc případů nezaměstnanosti - přece jen podávají, byť i neúplný, přece dostatečně drastický obraz o situaci v našem textilním průmyslu. A při tom nesmíme přehlížeti, že tu jde ještě o tisíce dělníků a dělnic, kteří po týdny a měsíce pracují omezenou pracovní dobu.

Důsledky toho projevují se ovšem také ve vyplacených podporách v nezaměstnání. Svaz textilníků vyplatil od 1. dubna 1925 do konce minulého roku, t. j. za působnosti dosavadního systému 5,677.232 Kč, z toho na státním příspěvku okrouhle 3.330.000 Kč, Unie textilníků pak vyplatila 19.928.410 Kč, z toho na státním příspěvku 11.603.000 Kč. (Výkřiky komunistických poslanců.) Cituji tyto číslice také proto, abych ukázal, v jakém poměru je tu zúčastněn stát svým příspěvkem. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Je třeba upozorniti také na jeden z nejdůležitějších našich oborů, t. j. kovoprůmysl. Jak jeví se zde dnes situace? R. 1929 bylo vyplaceno u největšího svazu, který čítá 60.000 členů, u Svazu kovodělníků, 6309 osobám 770.672 Kč na podpoře vedle státního příspěvku, který činil okrouhle 1,092.000 Kč. Letos pouze za první čtvrtletí bylo už vyplaceno nejméně - přesných dokladů ještě není - jak ukazují došlá zúčtování ze skupin, 600.000 Kč na podporách, tedy skoro tolik, co bylo minulého roku vyplaceno za celý rok. V pražské zprostředkovatelně kovodělníků, která je všeobecná, bylo přihlášeno r. 1929 578 nezaměstnaných, kdežto do 24. dubna t. r. už 599. V prvém čtvrtletí tohoto roku je překonána číslice celého roku minulého, což svědčí o tom, jak nezaměstnanost stoupá a také bylo potvrzeno ve zprostředkovatelně práce, že jeví stále vzestupnou tendenci.

Chtěl bych ještě něco málo dovoditi z důležitého oboru sklářského. Ve svazu sklářského dělnictva v Teplicích bylo konstatováno, že svaz podporoval r. 1925 787 členů, r. 1928 1306 a r. 1929 1603 - tedy stále jeví se vzestup, který se projevuje ovšem také ve vyplácené podpoře, která činila r. 1925 143.000 Kč, r. 1928 436.000 Kč a r. 1929 476.000 Kč.

Slavný sbore! Není snad třeba tyto číslice doprovázeti vylíčením stavu, v jakém ocitají se tyto sta a tisíce nezaměstnaných lidí a jejich rodin. Ocitají se opravdu v zoufalém postavení. Je třeba si uvědomiti, že tu nejde snad jen o nezaměstnanost několikatýdenní, nýbrž také o nezaměstnanost několikaměsíční. A četné sebevraždy i zločiny, které rodí se z této bídy (Výkřiky komunistických poslanců.), volají, aby bylo přikročeno k vyřešení tohoto problému, ovšem nejen podporou, nýbrž i produktivní činností a podporou produktivní činnosti.

Jaké jsou příčiny nezaměstnanosti, zejména u nás? Nezaměstnanost je všeobecně symptomem a plodem neurovnaného hospodářství, nedostatečně regulované výroby i spotřeby. Je to nemoc, jejíž příčinou je nezdravý organismus společnosti. Její důsledky jsou jen vážným upozorněním, ano, stávají se nebezpečím společnosti.

Určitý pokrok jeví se v tom, že nezaměstnanost se nepovažuje za výsledek osobní nechuti k práci, že nezaměstnaný nepovažuje se - jako dříve - za tuláka. Právem zvítězil i v zákonodárství četných států názor, který uznává povinnost zajistiti nezaměstnaným podporu z prostředků veřejných, když není možno postarati se jim o práci. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Příčiny, které dnes rozhodují u nás o stoupající nezaměstnanosti, jsou mnohé. Jsou jednak povahy domácí, jednak povahy mezinárodní. Nesporně spolupůsobí tu zejména změny hospodářské povahy, jež nastaly po světové válce, i změny technické, na př. ve spotřebě surovin, ve spotřebě uhlí atd. Jako jsme těžili v době poválečné z příznivé shody okolnosti, jež nám zajistila zejména příznivější odbyt do ciziny, tak nyní čím dále tím více musíme počítati s rostoucí převahou nadvýroby cizích států na světovém trhu.

Bilance našeho zahraničního obchodu nám ukazuje nejlépe, jaké naděje tu můžeme míti i jaké nebezpečí nám hrozí. Není pro nás prospěchem, jde-li 40% našeho zboží jen do Německa a Rakouska, kde se nekonsumuje, nýbrž často dále prodává. Právě na státy méně průmyslové, jako je Jugoslavie, Rumunsko, Polsko, připadá poměrně nepatrný podíl našeho zahraničního obchodu. Souvisí to ovšem i s jinými příčinami, jestli také do Ruska poměrně málo vyvážíme.

Hospodářská, obchodní, zejména pak naše celní politika musí býti velmi opatrná a nesmí zvláště směřovati proti tendencím, které byly všeobecně uznány i na světové hospodářské konferenci a které vytyčily heslo: "Nikoli zvyšování celních hranic, nýbrž snižování a urovnávání cest k vzájemným stykům."

Nepřehlížíme, že právě v poslední době jednotlivé státy zvýšily celní sazby, avšak nesmíme přehlížeti také, že každé zvyšování těchto sazeb, pokud povede k zvýšení cen na domácím trhu, více škodí než prospěje. Neboť zavíráme-li svůj trh dovozu zemědělských produktů právě ze států zemědělských, musíme počítati s tím, že zase uzavrou nám trh pro naše průmyslové výrobky.

Nemůžeme a nesmíme přecházeti úsilí, jež vede k úpravě mezinárodních styků obchodních, jich uvolnění a usnadnění. Byť mezinárodní porady nepřinesly ještě velikých výsledků, přece jen posílily poznání, že nikoli vzájemným bojem, nýbrž vzájemnou dohodou lze řešiti hospodářské problémy Evropy. Konference ženevská, která se konala v únoru t. r., je jen výsledkem úvah, aby Společnost národů a státy v ní zastoupené učinily všechno, čeho třeba, aby doporučení světové konference hospodářské z r. 1927 nejen byla prováděna, nýbrž vedla i k dalším mezinárodním dohodám a úpravě mezinárodních styků obchodních. (Výkřiky komunistických poslanců.) Ne ovšem křikem, nýbrž positivními návrhy můžeme přispěti k zlepšení této situace.

My, kteří jsme vklíněni do evropského hospodářství, aniž holdujeme bez úvahy nějakým Panevropám, nesmíme zavírati oči před změnami, jež nastaly ve světovém hospodářství.

Amerika se stala věřitelem Evropy, Amerika se stala také jejím dodavatelem. Nezaměstnanost v Evropě dlužno z valné míry svésti na tuto příčinu. Amerika nám uzavírá své hranice pro dovoz lidí i pro dovoz zboží, zatím co za pomoci svého kapitálu usiluje ovládati svými výrobky naše trhy.

Každá země chce ovšem podporovati hospodářský život svých vlastních výrobců a podporovati vývoj svého vnitřního trhu, stejně však chce rozšířiti svůj vývoz na trhu zahraničním. Zde hrají proto důležitou roli celní sazby a obchodní úmluvy.

Československo právě jako stát vývozní musí míti zájem na tom, aby svou vnitřní hospodářskou politikou nepoškozovalo svůj vývoz. Stačí, abychom se podívali na statistiku našeho zahraničního obchodu, zejména odkud dovážíme a kam vyvážíme, dále co dovážíme a co vyvážíme. Tento přehled nám jistě poskytne dostatek poučení a seznáme, že jsme v dovozu zemědělském pasivní, naproti tomu jsme aktivní v hotových výrobcích ve vývozu průmyslovém.

Čím více dovedeme vyvážeti hotových výrobků, tím větší počet pracovníků dovedeme pak zaměstnati.

Zejména pokud máme na mysli naše Slovensko, nemůžeme pouštěti se zřetele jeho hospodářské zájmy a musíme ze všech sil usilovati, abychom zmírnili, když ne již úplně zastavili, tamní vystěhovalectví. Proto všech prostředků musíme užíti k tomu, aby se zachoval a rozvinul průmysl na Slovensku.

Proto musíme býti také opatrní při obnovování obchodních smluv a nedělati politiku, jež by nám přinesla jenom jednostranný prospěch. Stačí, abychom se podívali, jak právě průmysl slovenský jest interesován na dobrém obchodním poměru s Maďarskem. 50% textilních výrobků na Slovensku vyrobených jde do Maďarska, nehledě k jiným odborům průmyslovým, které jsou tu zúčastněny.

Naše celní a obchodní politika musí vésti ke zvýšení pracovní příležitosti. Povede-li jen ke zvyšování cen, snižuje domácí spotřebu a tím i výrobu. Neboť zvýšíme-li ceny, ale nezvýšíme důchody, to jest mzdy a platy, pak snižujeme životní úroveň. Uvažme jen, vážený sbore, co si může koupiti dělník za mzdu 120 až 150 Kč týdně? Co zřízenec za 600 až 800 Kč měsíčně? A tyto mzdy a platy přece jen převládají. Zvláště když uvážíme, kolik lidí pracuje obmezeně a nedostává tudíž ani tohoto platu. Pravidelné zaměstnání, postačitelné důchody a zajištění vývozu je závislé na tom, jak dovedeme u nás rozřešiti problém ceny na domácím trhu. I naše daňová politika a finanční politika musí bráti zřetel na hospodářské podnikání, musí je podporovati, a ne brzditi.

V rozpravě ve výboru soc. politickém bylo také vzpomenuto ochrany domácího trhu práce. Pokládal bych však za stejně důležitou otázku ochrany domácího trhu zboží, aby totiž zbytečně nebyla dávána přednost cizím výrobkům před domácími.

Zákon o povinném odběru domácích plodin zemědělských minul by se účelem, kdyby měl pomoci jen k většímu zisku dodavatelům a neměl přispěti k zvýšení domácí výroby. Nesmíme však zapomínati, že tu nejde jenom o plodiny zemědělské, nýbrž i o výrobky průmyslové. I naše veřejné podniky a korporace dávají často bezdůvodně přednost cizím dodavatelům. Ukazuji jenom na to, že dodávky telefonního zařízení, které byly zadány do Německa, nejsou dosud vysvětleny.

Nezaměstnanost by se značně zmírnila, kdyby byl zajištěn rozvoj stavebního ruchu. Dlužno vyčkati, do jaké míry k tomu přispěje nový zákon vydaný k jeho podpoře. Nezbytnou se stává úprava dlouhodobá, která jedině může zajistiti trvalejší vývoj. Ovšem zde právě by bylo třeba uvážiti, zdali více než přímá podpora finanční, kterou poskytuje stát, by neprospěla stavebnímu ruchu důkladnější opatření proti překážkám, jež brzdí stavební ruch. Všimněme si jen stále stoupající hodnoty stavebních pozemků, jež v obvodu větších měst nezaslouženě přinášejí prospěch soukromým majitelům. Jich cena dnes znemožňuje nejen levnější nájemné, nýbrž i stavbu bytů vůbec. Také ceny stavebních hmot je nutně třeba přezkoumati. Upozorňuji zde jenom na data, která předložili veřejnosti stavitelé a stavitelské korporace. Je z nich zřejmo, že ceny hmot stavebních stouply o 1200 až 1300% v téže době, kdy mzdy zůstaly zpět a daleko v tomto poměru nestouply. (Výkřiky komunistických poslanců.) Zejména je právem poukazováno na to, že to, co dal stát na př. r. 1927 a 1928 na podporách, pohltili vlastně zdražovatelé stavebních hmot.

Proto je třeba také sledovati dohody a úmluvy, které tu sjednávají podnikatelé a dodavatelé a jež často nejen v živnostech stavebních, nýbrž i v celém našem hospodářství stávají se neblahými činiteli. Jestliže pak k domácím kartelům a podobným úmluvám přistupují v poslední době i vlivy mezinárodních dohod a úmluv, je přirozeno, že stát nemůže před těmito zjevy zavírati oči, nýbrž je musí podrobiti zkoumání, dozoru i zákonodárné úpravě. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Nezaměstnanost vyvolávají však také moderní metody výrobní, racionalisace, jestliže je jednostranně prováděna. Soustředění výroby, jež často je důsledkem poklesu výroby a odbytu, působí stejně nebezpečně. Stálý pokles na př. našich pivovarů, cukrovarů, soustřeďování strojíren, ano i soustředění bank v poslední době jest jen článkem tohoto řetězu.

Chtěl bych jenom několika doklady ukázati na zprávách živnostenských inspektorů, jaké jsou poměry v našem hospodářství a jak se jeví důsledky racionalisace. Praví se tu: "Zmechanisováním práce a technickým zdokonalením zařízení stouplo množství vyrobené oceli na jednoho dělníka ocelárny za 9 let z 896 kg na 1434 kg a použitím nejnovějších strojů stoupl výkon dělnictva v obráběcích dílnách o více než 50%. (Posl. Čižinská: Kolik dělníků bylo zmrzačeno racionalisací!) Poukazujeme na racionalisaci proto, abychom předešli jejímu jednostrannému provádění, a jsme přesvědčeni, že dovedeme těmto účinkům do budoucnosti čeliti tím více čím méně budete rozbíjeti právě sílu dělnictva, kterou má v odborových organisacích. (Výborně! - Potlesk.)

Jaký vliv může míti účelně provedená racionalisace výroby - praví dále zprávy živnostenských inspektorů - (Výkřiky komunistických poslanců.) jest dobře zřejmo z výsledků veliké továrny na papír v dozorčím okrese českobudějovickém. R. 1918 vyrobilo za rok 1540 dělníků 16 milionů kg papíru, takže na jednoho zaměstnance připadalo okrouhle 10.000 kg. Po zmodernisovaní strojního zařízení i způsobu výroby bylo vyrobeno 1930 dělníky 40,550.000 kg papíru, takže roční pracovní výkon dělníka stoupl dvojnásob, na 21.000 kg. (Výkřiky komunistických poslanců.)

"Důslednějším provedením plynulé výroby a opatřením nových strojů dosáhla továrna na žárovky zvýšení své produkce o plných 100 % a továrna na zápalky snížení potřebného počtu dělnictva ze 150 na 100 osob."

"Postavením nové automatické sušárny ušetřily 2 větší textilní továrny as 3/4 počtu dříve k této práci potřebných dělníků." Svaz sklářů oznamuje, že v průmyslu lahvařském způsobila strojová výroba pravý převrat; ze 3000 lahvařů vyučených zbývá okrouhle 1/3 a z nich dnes pracuje jen asi 750 osob, ostatní jsou bez práce. Zastavena byla výroba v závodech v Duchcově, Radnicích, čímž 270 lidí přišlo o práci.

Proč to uvádím? Činím tak proto, abych upozornil na neblahé důsledky ukvapeného a jednostranného provádění racionalisace, k jakým poměrům dochází v našem průmyslu.

Proto je třeba, aby byla zejména při této příležitosti zdůrazněna také potřeba ochrany starších zaměstnanců. Upozorňuji, ze sociální výbor říšského sněmu německého již r. 1928 zvolil zvláštní podvýbor, který se zabýval návrhy, jak chrániti starší zřízence a úředníky při tomto racionalisačním procesu. R. 1929 byl dokonce přijat návrh, aby se věnovalo ze zvláštního fondu 300.000 marek ku podpoře zřízenců a dělníků, kteří se stali nezaměstnanými reorganisací zemědělských společenstev. Také u nás je třeba pomýšleti na dokonalejší ochranu zaměstnanců, zejména se zřetelem ke stále pokračující koncentraci výroby. Naléhavým problémem je úprava výpovědní lhůty, podpora při hledání nového místa, ale také potřeba konečného vyřešení právního uznání kolektivních smluv. Je nutno, aby spolupůsobení zaměstnanců a spolupůsobení odborových organisací při řešení těchto problémů bylo zákonnou cestou podporováno.

Nutno však pamatovati také na rozšíření živnostenské inspekce a její další budování. Podle posledních zpráv byla prohlédnuta 32 inspektoráty pouze asi 1/3 závodů. Většina závodů byla prohlédnuta jednou, dvakráte jen 1990, třikráte dokonce pouze 433. Podíváme-li se na zjištěné závady, shledáme, ze většina přestupků se týkala protizákonné práce v neděli, v noci, přes čas, protizákonného zaměstnávání mladistvých osob a žen. Shledáváme prostě, slavná sněmovno, že naše zákonné předpisy jsou velmi často obcházeny, a to proto, že není postaráno o dokonalý živnostenský dozor. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Musím při této příležitosti také konstatovati, že v určitých případech to byli komunističtí dělníci, kteří se dovolávali, aby mohli pracovati přes čas. (Výkřiky komunistických poslanců: Dokažte to!) Dokáži vám to. Jsou to zejména případy na Slovensku v textilních závodech. (Výkřiky komunistických poslanců.) Ale my to nezazlíváme, poněvadž chápeme, že dělník, který těžce vydělává svůj groš, usiluje, aby aspoň poněkud zlepšil své postavení. Ale vy svým postupem jen napomáháte těmto neblahým poměrům, které se proto mohou udržovati jen za vaší součinnosti a vaší vinou. Jen vaší zásluhou je, musíme-li dnes konstatovati, že stále stoupá práce přes čas v našem státě, přes to, že máme zákon o osmihodinové pracovní době, a přes to, že máme nezaměstnanost.

R. 1929 bylo povoleno 6040 závodům a 298.127 osobám odpracovati 15,331.331 pracovních hodin přes čas. To znamenalo, že by mohlo býti po celý rok zaměstnáno osmihodinným dnem 6388 dělníků. V minulém roce dostaly povolení 5483 závody, pracovalo 287.248 osob a odpracováno 16,277.873 hodin, což znamená práci pro 6782 osoby.

Ani nezaměstnanost v poslední době nezabránila dalšímu povolování práce přes čas. Podle úředních dat bylo v měsíci únoru dáno opět 178 povolení 158 závodům a 49.955 zaměstnancům. Povoleno bylo celkem 445.026 hodin práce přes čas, to jest okrouhle 55.000 pracovních dnů.

Slavná sněmovno! Není možno k tomu klidně přihlížeti. Zvláště v okamžiku, kdy jednáme o podporách v nezaměstnáni, kdy stát je nucen vypláceti státní příspěvek v nezaměstnanosti, musíme se tázati, nebylo-li by rozumnější, aby příslušné úřady omezovaly co nejvíce práci přes čas. Zde se také ukazuje, jak jsou odůvodněna sociálně politická opatření, která směřují k omezení práce přes čas, jak by bylo třeba uvažovati o prodloužení dovolené pro mladistvé, o úpravě pracovní doby, abychom přispěli k pravidelnějšímu zaměstnání a abychom si ulehčili břemena, která jinak nezbytně spočinou na bedrech státu a poplatnictva, jestliže včas nedovede předcházeti nezaměstnanosti.