Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je p. posl. Novotný.

Posl. Novotný: Když r. 1926 přišla agrární strana s požadavky cel, zvedla se proti tomuto návrhu bouře odporu. Všecky strany socialistické vyšly tehdy na ulice a jenom tím hanebným kompromisem se sociálním pojištěním dostala se cla pod střechu. Pánové se tehdá domnívali, že se jim již pomohlo zachrániti ty jejich vysoké zisky. Ale ukázalo se, že zapomněli na jednu věc, že cena zboží řídí se podle poptávky, a ukázalo se, že americký strýček Sam za 4 roky jim spletl rozpočet. Pokles cen obilnin byl prostě způsoben nadprodukcí světové sklizně. Jakým způsobem chtějí řešiti nynější vládní činitelé tuto krisi? Přicházejí s návrhy na zvýšení cel a nejen na zvýšení, nýbrž i na rozšíření cel, jim nestačí zvýšiti ceny na obilí, má býti clo rozšířeno na maso, zeleninu, ovoce, omastky a vůbec vše, co se v zemědělství vyrábí. Jestliže už dnes nemůže převážná část pracujících vrstev dosyta se najísti, jak bude teprve potom, až za pomoci těchto cel zdraží se výrobky zemědělské o značné procento?

Komu mají pomoci tato cla? Říkáte a křičíte dnes do světa: pomozte našemu venkovu! Náš venkov skládá se z větší části z málo zemědělců. Ohlédněte se 4 roky nazpět, jak jste jim těmi cly pomohli. Vždyť by zde musilo býti viděti výsledky vaší pomoci. Ale my vidíme, že ani za 10 let se bída na venkově nezmenšila, že naopak den ze dne vzrůstá. To jsou výsledky vaší vlády!

Ovšem, někomu cla přece pomohla, a to jsou velkostatkáři a zbytkaři, kteří za pomoci cel uchvátili a udržují své posice v zemědělské výrobě.

Domníváte-li se, že při dnešním tak krajně kritickém stavu, kdy statisíce lidí plíží se ulicemi bez zaměstnání, kdy mzdy dělníkům se srážejí, že dalším zdražením zemědělských produktů se odbyt zvýší, pak se hrozně klamete. Nezaměstnaní dělníci jsou dnes donuceni prostě krásti. Kriminály máte plné a budete museti stavěti nové. Hrozíte se nad zločinností, ale ona se nezmenšuje, ani trest smrti nestačí, poněvadž lidé vidí, že vlastně vláda jim dává příklad. Celý váš kapitalistický systém jest jedinou velikou zlodějnou, jenže vy jste si to zlodějství plánovali tak rafinovaně, aby toho lid neviděl. (Potlesk komunistických poslanců. - Místopředseda Roudnický zvoní.)

Váš daňový systém, který nazýváte berní morálkou, není ničím jiným, než takovým zákonným útiskem, zákonným vydíráním pracujícího lidu, systémem, který převaluje většinu daní ve formě nepřímých daní právě na drobné zemědělce, kteří pod těmi daněmi již klesají - a jak jim chcete dnes pomoci? Měli jste možnost zrušiti daň obratovou, kterou si ti lidé nemohou připočísti, ale jsou nuceni ji platiti, ale již na začátku tohoto zasedání jste tuto daň prodloužili. Měli jste možnost pomoci drobným zemědělcům loňského roku, kdy živelní pohroma dolehla na ně takovou měrou, že sami měšťáčtí národohospodáři odhadovali ty škody na tři miliardy. A kolik jste dali na úhradu těchto škod? Nějakých 200 milionů, ale malí zemědělci z toho nedostali ani haléře, o to se podělili zase jen velkostatkáři a zbytkaři, poněvadž by to dalo úřadům snad mnoho práce, kdyby to rozdělily mezi ohromné masy postižených malorolníků. Proto se to udělalo krátce, že se to rozdělilo mezi velké, a věc je tím odbyta. A malí zemědělci musí platiti sazenice stromkové o 100% dráže. To je ta pomoc od vlády! Máme zákon proti lichvě, ale úřady toho nevidí, a tak školkaři, kteří nebyli vůbec poškozeni, prodávají dnes za lichvářské ceny své sazenice.

Říkáte tomu všemu, že je to hospodářský plán. My otevřeně prohlašujeme, že je to plán zbídačovací, že tím ještě chcete pomoci těm, kteří už toho tak málo mají ode všeho, že je chcete vyvlastniti nadobro. (Posl. Čižinská: To je zákonem chráněná zlodějna!)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Volám paní posl. Čižinskou k pořádku.

Posl. Novotný (pokračuje): To je druhý námět, kterým chcete pomáhati z této krise. Kdopak z těch dovozních premií bude těžiti? Kolik našich malorolníků může odprodati 50 q obilí? Ani jediný!

Tyto premie dostanou podarem od vlády jenom velkostatkáři - žádný z našich středních a malých rolníků nemá při dnešní hospodářské mizérii možnost prodati ani 20 q. Tedy toto dáváte jedině velkým producentům. A to říkáte, že "před zákonem jsme si všichni rovni". Ovšem, když jde o útisk, o stíhání rebelujícího venkovského lidu, pak ty zákony jsou zde ostré, pak jsme si skutečně rovni, pak doléhají na každého toho rebelanta stejně, ale v tom, jak chcete pomáhati, je veliký rozdíl.

Vaše subvenční politika, kterou byste mohli pomoci, kdybyste chtěli - ale to je právě to, že nemůžete, neboť byste museli říznouti do vlastního masa, a pak už by vás to bolelo - je řadou korupčních afér. Byl jsem členem okres. zastupitelstva ve Skutči, kde jsme měli právního radu Leníčka. Říkalo se o něm, že je to nejchytřejší právní rada v celé republice. A jak to ten pán praktikoval, když se subvence vymáhaly? On říkal: "Když to vezmeme chytře do rukou, tak nás to nebude nic státi." Já jsem toho pána obvinil před krajským soudem v Chrudimi veřejně, že nezákonným způsobem vymáhal subvence - a ani na mne nepodal žalobu. On dělal to vymáhání subvencí takovýmto způsobem: Aby se dostalo ze státních korýtek hodně přídělů, účtoval na př. štěrk na rekonstrukci a stavbu silnic za 65 Kč, ač ve skutečnosti stál pouze 22 Kč, a někdy ani to ne. Zjistil jsem, že tento pan rada Leníček sliboval majitelům lomů za materiál, za tento štěrk 7 Kč na 1 q, ale že jim nedal ani haléře, ba že jim ještě vynadal, že prý jsou tak sprostí, že se dožadují peněz, že mají pro okres také něco udělati. Bude zajímavé zjistiti, zač byl štěrk pro okres při těch rozpočtech účtován, a pan rada Hnídek snad nám bude moci říci, kolik subvencí pro který účel bylo přiděleno. Ostatně ta věc je u krajského soudu a postaráme se, aby nepřišla k ututlání. Pan rada Leníček nám nasekal na skutečském okresu 5 mil. dluhů a dnes sedí ve státním zemském úřadě jako vrchní aktuár, je členem elektrárenského svazu, atd., atd.

Tedy takovým způsobem hospodaříte a pracujete o blaho malého, drobného venkovského lidu. A jaké jsou výsledky toho všeho? Dnes jsou střední a drobní rolníci zatíženi daněmi a zadluženi tak, že jsou nuceni ze svých usedlostí buď dobrovolně utíkati anebo jsou z nich vyháněni. Exekuční dražby jsou dnes na denním pořádku. Všecky reformy, jak jste je od počátku prováděli, byly jenom tou palicí, která utlouká všechno hospodářské hnutí našeho venkova, ať už to byla pozemková reforma nebo reforma veřejné správy nebo samosprávy nebo kterákoli jiná, všecky ty reformy to ukázaly. A je příznačné, že i strany, které pro ty reformy hlasovaly, jsou dnes nuceny proti nim demonstrovati a na manifestačních projevech křičeti, že se to musí novelisovati.

V dnešní době, kdy hlavní stránky tisku ozývají se chvalozpěvy o hospodářském míru, o božím míru, vyhlašujete celní válku. Celní válka je vždy jen předzvěstí války opravdové, války imperialistické. Celní ohrada nemůže povznésti zemědělskou výrobu, ta jí může býti jenom smrtící ranou.

Proti této vaší politice zvedá se bouře odporu nejen u dělnictva, nýbrž i u malých rolníků, kteří marně očekávají jakoukoli pomoc od vás. Tito lidé chápou, že nestačí zde ve výborech bouřiti proti tomu, a je pozoruhodné, že strany socialistické - které si říkají socialistické, my však říkáme otevřeně sociálfašistické - v zájmu parlamentní morálky jsou ochotny odkývati všechno, čeho si dnešní vláda přeje. Všechny vládní návrhy přes ostrý protest, přes to, že kol. Biňovec prohlašuje, že přinášejí konsumenti veliké risiko, přesto, že prohlašuje, že sklidí málo chvály od svých voličů, přesto, jak zde prohlásil pan Macek, jsou ochotni to odhlasovati. A tomu se říká morálka! My říkáme otevřeně, že je to svinstvo.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Volám pana řečníka k pořádku.

Posl. Novotný (pokračuje): Vím, co chci a co musím. Nikdo mne nemůže donutiti k něčemu, co se nesrovnává s mým přesvědčením. My říkáme otevřeně: Nebudeme souhlasiti s těmito návrhy zákonů, budeme burcovati proti nim lidi a ukazovati cestu správnou, která jim může pomoci, a tou nebudou ani zákony o komasaci, nýbrž jedině to bude cesta, abyste sespolečnili výrobu. Abyste dali lepší život rolníkovi, musíte zlevniti výrobu, ne zvyšovati náklady, jak je zvyšujete. Zbavte ho tíživých břemen, aby si mohl ve své zaostalosti poříditi moderní stroje. Ale to mu nemůžete dáti, nýbrž to mu dá vítězná proletářská revoluce. Tam vidíme, že již přes 50% venkova je kolektivováno a že i rolník může žíti lidsky. Všechny ty vaše zákony, ať jsou proti rolnictvu nebo dělnictvu, směřují jen k jednomu, že tito lidé pochopí, že jedině sociální revoluce je může vyvésti z pekla bídy.

Ve jménu zákonů, které jste tvořili k ochraně vámi nahrabaných zisků, jako staré Rakousko, které jste bořili, jdete až do útisku. Ve jménu zákonů, jež zovete svobodou, kterou jste z milosti lidu dali, zchátralou skořápku držíte nad vodou, abyste neztroskotali. Ve jménu zákona, který jest od věků, o kterém nechcete ani slyšet, jejž dala příroda každému člověku, voláme my utiskovaní: Pryč s vaším mamonem! Práce buď zákonem, jenž bude ovládati světy. Nuž, vzhůru do boje, ať zhyne oboje: reakce, kapitál kletý! (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.)

A na adresu ubohých vykořisťovaných horalů, o kterých zde bylo také mluveno, kteří žijí bídněji než dobytek, na adresu jich volám: Vzchopte se k činu, horáci, uragan světem burácí, každý den sílí a roste! Pochopte v mysli své prosté, že nebude dřív pokoje, že nutno jíti do boje, jak zákon života káže! Připravte hlavy i paže, obého bude třeba v boji za skývu chleba! Kapitál, nenasytná saň, sveřepou po vás vztáhl dlaň, nebude nikdy mít dosti, vyssaje vám i morek z kostí, domovy chudé, studené, mzdy beztak už dost hubené. Vy hromujete v skrytu. Čekáte na humanitu? O, lidé dobří, bláhoví, hle, děti vaše hladoví, berou vám i z toho mála! Co pak vám vlast za to dala? Proradců cháska prokletá se zakoukala do zlata, o vaší bídě neví. Tu znají jen ti leví. Je venkov jedna rodina? Až přijde naše hodina, pak uhlídáme, páni. Nám strachu nenahání to všechno vaše běsnění, lid probouzí se ze snění a neleká se arestů. Lenin nám svítí na cestu. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo má pan posl. Danihel.

Posl. Danihel: Slávna snemovňa! Pri rokovaní o niektorých návrhoch iste sú nám, novým poslancom, nie málo cenné a poučné tie reči, ktoré v minulých parlamentných obdobiach pri tých samých alebo v podstate s nimi súvisiacich predlohách tu odoznely a v tesnopiseckých zprávach sa zachovaly. Cenné sú nám preto, lebo v nich nachodíme pre ďalšie štúdium tej alebo onej otázky značné bohatstvo sosbieraného materiálu, a poučné, pokiaľ ide o zastávané zásady a stanoviská, ktoré dokázaly sa byť behom času správnejšími a tým aj pre nás smerodajnejšími.

Je však ešte jedna okolnosť, ktorá v súvise čítania tých zpráv a terajšou vládnou väčšinou nastolených predlôh tak markantne sa prejavuje, že nemožno ju obísť a k nej neučiniť aspoň niekoľko skromných poznámok. Ilustrujem ju s nasledovnou pripomienkou. V 28. schôdzi v posl. snemovni zo dna 9. júna 1926 mimo iných podané bolo paňou posl. Zeminovou a jej druhmi 10 návrhov, v ktorých sa žiada, aby pán ministerský predseda a 9 ministrov hneď povolalo sa do tej schôdze a aby dali jasné prehlásenie, podrobnú zprávu, či navrhovaný colný sadzobník nebude mať škodlivé následky pre štát, pre konzumentov a malovýrobcov, pre úradníctvo, robotníctvo, obchodníctvo a živnostníctvo, pre starcov a kojencov, pre matky a zaiste aj pre panny, zkrátka pre všetkých a všetko, čo v našej republike je, žije alebo sa len na život chystá. Každý návrh končí tým, že dokiaľ dotyčný pán minister neučiní toho prehlásenia, nech schôdza snemovného plena je prerušená. A keď ďalej listujeme v tých zprávach a dočítame sa, za aké zkazonosné dielo, "pomnikom hanby", "zločinom na štáte" a neviem ešte čím iným colnú predlohu poctili, celé 4 denné pojednávanie na znak protestu a rozhorčenosti vyhrážkami, krikom, pískaním, lomozom a dupotom marili, a povšimnime si v tej samej veci dnešného ich zástoja, musí nám nevdojak napadnúť aj ten obrat, tá očividomá zmena taktiky poťažne zásad, ktorá tu a v dosť krátkej dobe nastala. Hovorím, ráčte si prečítať všetky na dnešné predlohy vzťahujúce sa reči naších socialistických vodcov z r. 1926 a porovnajte ich s teraz odoznelými alebo len s referátom "Českého Slova" zo dňa 10. tohože mesiaca, kde tá istá pani posl. Zeminová proti vtedajším svojím návrhom a zásadám svojích prívržencov zaujíma toto stanovisko:

"Uznáváme nutnost revise celého sazebníku, což si však vyžádá jeden až dva roky času. Na chudé horské kraje přivalila se krise a je proto nutna výpomoc v době nejbližší. Když státy okolní zvedly cla na řadu našich výrobních artiklů, je třeba se brániti. Tradiční Anglie zvedá cla, i sovětské Rusko chrání se proti ničení své produkce a reguluje vývoz. Náš průmysl vázne, zejména textil a uhlí, na 200.000 lidí je bez práce. Souhlasí, že cla nejsou samospasitelný prostředek, ani průmyslová, ani zemědělská. Odvolává se na vědeckou autoritu prof. Strakosche a souhlasí, aby hledány byly cesty k přebudování výroby. Na to je třeba času a klidu. Dá se pomoci malým zemědělcům a neublížiti konsumentům. Musíme jíti k nižším číslům v celém národním hospodářství. Lépe tlačiti na nižší čísla také v úrokové míře, dopravnictví, průmyslu atd. Je nutno zlepšiti styky s bratrskou Jugoslavií a zlepšiti náš zákon na ochranu trhu domácké práce". Kvituje s uznáním objektivní názory ministra zemědělství Bradáče, kterých jsme s těchto míst tak málo slyšeli, a končí prohlášením: "V zájmu našeho národního hospodářství, malozemědělců a beztak již zoufalých nezaměstnaných dělníků budeme hlasovati pro vládní návrhy, aby krise zemědělská nezachvátila ještě řady jiných oborů práce."

Pýtam sa, nie je to priamym vyvrátením všetkého toho, čo r. 1926 za škandalóznych okolností tu a vo všetkých svojích časopisoch hlásali, za co na bývalú koaličnú väčšinu, najmä pred voľbami, hanu a špinu sypali? A bez toho, žeby chceli sme sa miešťť do ich vnútorných záležitosti, je čas aspoň v záujme pravdy nadhodiť otázku: kde je vaša dôslednosť, kam podely sa vaše zásady a na sto procent isté výpočty, keď dnes ani tie staré sadzby colnej ochrany vám nepostačujú, ale ich ešte zvyšujete?

A nie preto to spomínam, slávna snemovňa, žeby nám, ako členom opozičnej skupiny, milšie bolo vidieť tých činiteľov v rade demonštrantov proti clám, na ktorých nielen naša strana, Slovensko, ale i celý štát má veľký záujem, chcem tým len dokumentovať zrejmú zmenu politických a hospodárskych zásad naších socialistických strán a pribiť tú skutočnosť, že akonáhle umožní sa im vládnuť, upustia od svojích doktrín a teorií, že k vôli moci a z nej plynúcich výhod zavesia svoje zásady na ktorýkoľvek slabúčky a doskočný klinčok.

Iste by sme im toho ani nezávideli, ako to nezávidíme ostatným vládnym stranám, ba naopak, doprajeme im všetkej slávy a slasti vladárenia, jestli svoju moc použijú k dobru celku, najmä k dobru zanedbávaného a ukracovaného nášho Slovenska a nielen v prospech českých zemí alebo svojích stranníckych záujmov.

Doterajšie príznaky však nasvedčujú, že ani naše najskrovnejšie nádeje neprídu k uskutočneniu, čoho dôkazom je ten absurdný postup vlády, ktorým mieni riešiť hospodársku krízu.

Už prvé dve vládné predlohy: "O povinnom odbere niektorých plodín verejnými podniky" a "O výrobe chleba" považované boly agrárnou tlačou za "prvý krůček" v tom smere. A ako nepochybovali sme a nepochybujeme o správnosti a účelnosti prvého návrhu a priznávame mu aj označený karakter, tak musíme rozhodne povedať, že zákon o výrobe chleba iste pochybí svojho cieľa a vrhne naších producentov pšenice najmenej o dva hodné kroky ešte nazad.

Je predsa logické, že mlynom, zariadeným na vysokokvalitné vymieľanie - ako sú naše - musí zostať aj značné množstvo čiernejších múk, ktorá zásoba už dnes odhaduje sa na 2000 vagónov. Čo nastane potom, keď ešte aj ten malý konzum, odber tých múk, sa obmedzí? Nič iného, iba to, čo s ďalším redukovaním činnosti mlynov očakávať sa dá, že svoje nákupy na pšenicu budú musieť obmedzovať. Tým poklesne poptávka, v dôsledku toho stlačia sa ceny, a jestli svetový trh pšenice nezpevní, nepomôžu nám ani zvýšené colné opatrenia, od ktorých, keby stanovené boly v primeranej výške, mohli by sme si predsa len dačo sľubovať. Len v jednom nepochybujeme o účinku toho zákona, poťažne jeho čiastky, a to je ten trestný paragraf, ktorý pre ťažkosť, ba nemožnosť správnej kontroly, dá sa zneužiť a na nepohodlné osoby natiahnuť.

Za druhý "krůček", vlastne už vážny krok čelenia hospodárskej kríze považuje sa vládny návrh o dovozných listoch. V zásade tiež nepopierame vhodnosť tohoto druhu opatrenia. Umožní nám mnoho produktov vyviezť a zhodnotiť, ktoré doma ťažko našly by odbytu, alebo keď aj áno, neblaho mohly by pôsobiť na i tak dosť stlačenú cenovú hladinu. Lenže chyba lávky, bratia Česi zasa pozabudli a slovenským vládnym poslancom zaiste s umu sišlo, že aj Slovensko má v tomto ohľade svoje zvláštné a veľmi odôvodnené požiadavky. To, že pšenica proti minulosti vypustená má byť zpomedzi produktov požívajúcich colných výhod, nečiníme žiadnych námietok, poneváč pridržiavame sa tej správnej zásady, že čoho máme málo, ba značný nedostatok, to si nesmieme von púšťať a vývoz toho ešte prémiami usnadňovať. Už o strukovinách dalo by sa hovoriť, ale čo je nado všetkú diškusiu, v čom vidíme najväčšiu krivdu, je to, že návrh zákona z colnej výhody vylučuje také plodiny, ktoré najviac by ju potrebovaly a ktoré výhody by aj pre naších najchudobnejších roľníkov dačo znamenaly. Sú to: zemiaky, kapusta a rôzné druhy zeleniny. Vzhľadom k dôležitosti tej otázky ráčte, veľavážení pánovia, dovoliť, aby pri tomto bode na minútku-dve som zastal a svoje tvrdenie niekoľkými číslicami a dôkazy podoprel.

Výmer celej ornej pôdy činí v historických zemiach 3,827.000 ha a na Slovensku 1,864.000 ha. R. 1927 maly Čechy, Morava a Sliezsko 401.000 ha zemiakmi osadenej plochy, Slovensko 212.000 ha. Úroda zemiakov obnášala tam 61 milionov a u nás 25 milionov q.

Z tých číslic je patrné, že Slovensko z celej ornej pôdy participuje menej ako jednou tretinou a z celkovej zemiakmi osadenej plochy viac ako jednou tretinou, že z celkovej úrody zemiakov v historických zemiach s 10 mil. obyvateľmi pripadá na jedného asi 610 kg a na Slovensku s 3 mil. obyvateľmi na jedného asi 830 kg. Tu javí sa rozdiel v prospech každého obyvateľa Slovenska asi o 210 kg.

Keď však vezmeme v úvahu naše výrobné pomery, najmä rastúcu tendenciu po intenzívnejšom hospodárení, musíme byť pripravení aj na to, že behom krátkeho času i bez rozširovania sadbovej plochy, len zvýšeným hektárovým výnosom dospejeme k takým skľudzňovým výsledkom, ktoré ten rozdiel ešte značnejšie vyostria a tým terajší náš prebytok z 12.000 až 20.000 vagónov na minimálne 20.000 až 30.000 vagónov vzrastie.

Čo potom budeme robiť s prebytkami, keď už dnes si nevieme s nimi rady? Lebo ráčte si uvážiť, veľavážení pánovia, že my nemáme takých konzumentských stredísk, toľkých družstevných liehovarov a škrobární, ako vy v zamoravských zemiach a že naší východní, severní a južní súsedia nie sú odkázaní na dovoz zemiakov, ale naopak radi by ešte i svoje u nás umiestili. Kde teda hľadať východisko z tej ťažkej situácie?

Boly by síce ešte dve cesty, ktoré viedly by k akému-takému riešeniu tej otázky, z ktorých však jednu, vedúcu do vaších konzumentských stredísk, uzavierate nemožnými dopravnými tarify, a druhú, vedúcu do súsedného Rakúska, dnešnou predlohou o dovozných listoch. To prvé ešte chápeme; ratujete si svoje a v dôsledku toho zamedzujete akúkoľvek možnosť konkurencie. Naproti tomu nijak nám však nemôže ísť do hlavy, že neberiete zreteľ aspoň na tú druhú, ktorá nám, najmä západným Slovákom, bola dosť vyšliapanou, ba až tradičnou.

Slávna snemovňa! Kto ešte v predvojnových dobách pohyboval sa na západnej časti Slovenska, na t. zv. Záhorí, a pochodil si tie dedinky od Bystrice po Šaštín a od Malých Karpat po rieku Moravu, ten neraz mohol počuť aj tento obavyplný vzdych: "Beda nám, keď nás nepustia do Rakúska a zatvoria nám Viedeň!"

Že koľko pravdy obsahovala tá veta, je najlepším dôkazom dnešný stav, keď už značná čiastka tých obáv sa aj splnila. Sme tam, kde sme si nepriali byť a kam sme sa ani na základe zmenených politických a hospodárskych pomerov dostať nemuseli. Len pri trochu zdravšej a múdrejšej obchodnej politike naše západné Slovensko mohlo i naďalej zostať zásobárňou Viedne zemiakmi, kapustou a zeleninou, ako to bolo od nepamäti, keby naším vedúcim činiteľom len za máčny máčok bolo na Slovensku záležalo.

Lebo napriek tomu, že i Rakúsko ako každý štát snažilo sa a snaží sa z cudziny čím menej dovážať a v záujme toho aj potrebné opatrenia robí, predsa bez dovozu týchto produktov obísť sa nemohlo a ešte dlhý rad rokov obísť sa nemôže, keby k tomu aj potrebné podmienky malo. S týmto faktori našej obchodnej politiky mali počítať, a to tým viac, že sme tam už boli zavedení a že tam naše produkty tešily sa zvláštnej obľube. Naša výborná kapusta a v naších piesočnatých zemiach vypestované chutné zemiaky, tá bezprostredná blízkosť trhov, ten tradičný styk s našími viedenskými Slovákmi-zeleninármi - už samy o sebe sú také výhody, ktoré nám medzi všetkými okolnosťmi zaistiť mohly úspech konkurenčného boja s ktorýmkoľvek exportným štátom.

Nie, na toto všetko nebralo sa a neberie sa ani dnes zreteľ k bôľu a žiaľu nášho ubiedeného ľudu a k radosti Maďarom a Poliakom, ktorí tam dnes trh ovládajú. V dôsledku toho dnes-zajtra stane sa náš Záhorák len zriedkavým hosťom tam, kde ho predtým denne a radostne čakali, o jeho výrobky sa utiekali a tým aj jeho mozole slušne odmeňovali. A čo je pri tom najviac žalostné, že naša slávna vláda nechce toto vidieť, o nápravu sa postarať, keď naskytuje sa jej aj vhodná príležitosť, ako je dnešné pojednávanie o dovozných listoch. Ráčte si, veľavážení pánovia, len uvážiť, čo by to pre naše okolie znamenalo, keby náš producent na každý vyvezený vagón zemiakov, kapusty alebo zeleniny obdržal tiež dovozný list v hodnote povedzme 1000 až 2000 Kč. Ako by mu to v dnešných ťažkých pomeroch šlo, akú novú chuť dostal by zasa k práci, ako by on chytro znova doskočil k svojím bývalým viedenským zeleninárskym stánkom a k známym dverám veľkoobchodníkov?

Slávna snemovňa! Mimo týchto sú ešte aj iné, ako miestné tak celoštátné ohľady, ktoré bezpodmienečne by si vyžadovaly rozšírenia platnosti dovozných listov na označené produkty, o ktorých však zmieňovať sa nebudem. Vieme, že návrh stane sa bezo zmeny zákonom, že kapusta bude musieť naším Záhorákom na poliach hniť a zemiaky v pivniciach kľúčiť a že náš roľník i po takomto riešení hospodárskej kríze ešte viac bude sa shrbovať. Len jedno nevieme, a síce to, že ako budú si trúfať slovenskí vládni poslanci ten zákon svojmu ľudu odôvodniť a prípadne vysvetliť, že prečo bude sa môcť ešte aj po Vavrinci na 100 kg uhoriek 50 Kč prémie dostať, keď na tie dôležitejšie produkty vôbec ani halierom sa nepamätá.

Nič lepšie nepochodíme ani s kontemplovanou úpravou colných prirážok. Slovensko má svoje dve zvláštné, hospodársky veľmi významné plodiny - pšenicu a kukuricu. Ako jedna tak i druhá zasluhuje si nielen v záujme naších špeciálnych, hospodárských pomerov, ale aj s hľadiska celoštátneho čím väčšej pozornosti. A bez ohľadu na to, či je naša pšenica vysokokvalitná alebo nie, jednak cieľom malo by nám byť čím viac jej produkovať, aby aspoň časom vyhnuli sme sa platbám, ktoré za ňu ročne vydávame. Len v minulom roku, čo platili sme cudzine za pšenicu a pšeničnú múku, činí obnos vyše 640 mil. Kč. Nie je to obrovská suma? Zaiste každý mi prisvedčí, ale pri tom však mnohí si myslia, nuž, čože máme robiť, keď jej nadostač nemáme? Je pravda, nemame, chybí nám ročite asi 40.000 vagónov, ale tak je pravdou aj to, ze by tento veľký nedostatok nielen značne sa zredukoval, ale úplne odstránil, keby pracovalo sa tak, ako to pravidlá novodobého hospodárenia vyžadujú a so strany štátu investovalo by sa toľko, koľko v záujme tak dôležitej veci bolo by potrebné. To nehovorím len ja alebo moja strana, ale nezvratne to dokazuje rad prvotriednych domácich odborníkov. Menovite poukazujem na vedeckú anketu Čsl. Zemedelskej Akademie, konanej r. 1927 v Bratislave, kde povolani činitelia poukazali nielen na potrebnosť a nutnosť, ale dokázali aj praktickú preveditelnosť tej akcie. Dokázalo sa, že len kultúrno-technickými úpravami bezprostredne dalo by sa docieliť zvýšenej pšeničnej skľudzne najmenej o 2,370.000 q - z toho najväčší podiel pripadol by na Slovensko - a že ak systematicky pracovať budeme k zvýšeniu produkcie pšenice, iste dosiahneme aj tých chýbajúcich a zo zahraničia dovážaných 40.000 vagónov.

Mimo technických a hospodárskych možností zvýšenia produktivity je však ešte jedna dôležitá okolnosť, ktorá pri dorábaní tej, ako aj každej inej plodiny hrá zástoj, a to je: zaistenie aspoň minimálnej rentability. Že dnešné ceny tomu nevyhovujú, netreba ani hovoriť, ale že ani tá navrhovaná a maximálne na 25 Kč stanovená colná prirážka neodpomôže tej mizérii, je tiež dosť isté. A zvlášte nepomôže nám na Slovensku, kde na základe rôznych okolností a vplyvov cena pšenice - a prízvukujem: kvalitnej, oceľovej pšenice na takej cenovej čiare sa pohybuje, ktorá vedie o mnoho hlbšie pod úroveň jej výrobných nákladov, než by to aj plné realizovanie colných prirážok vyrovnať mohlo. Nejdeme teda ani touto úpravou o mnoho ďalej, kde sme boli, a nepovedie sa naším hospodárom ani o hebľu lepšie, ako dosiaľ. Škoda za to toľkych rečí a ťahaníc. (Tak je!)

Dosť podivne účinkuje však na nás v tejto otázke taktika agrárnej strany, lebo kým ešte v prvom svojom návrhu, podanom dňa 9. januára t. r., uplatňuje na pšenicu najvyššiu colnú sadzbu, v tomto vládnom a kompromisnom návrhu - čuj svete a nesmej sa soskočila na najnižšiu. (Posl. Sivák: Argaláši dovedú veľmi skákať!) Však to vidíme i na Slovensku.

Z toho dá sa tušiť, že musela alebo popustiť nátlaku socialistických strán aj za cenu čiastočnej hospodárskej prosperity Slovenska, alebo vzhľadom na jej český ráz a tú okolnosť, že tam pšenica iba na 9% celkovej ornej pôdy sa pestuje, nekládla ani značnejšieho odporu. Naproti tomu Slovensko, kde ju priemerne 14 a miestami až na 27% a v republike na najväčšej ploche pestujeme, je nepochybné, že týmto zákonom zasa utrpí jednu citelnú ranu.

Ranu tú pocíti nevyhnuteľne aj celé telo štátu. Tie ročne do cudziny vydávané stá miliony takto nielen nebudú sa zmenšovať, ale naopak ešte riasť, a porastie aj bieda ľudu. Preto na veľkom omyle sú tí páni, ktorí hospodársku krízu myslia riešiť s jednej strany lacným dovozom a s druhej strany ubíjaním cien takých produktov, ktoré sú základom nášho hospodárstva a pevnou oporou nášho štátneho života.

Nie menej zarážujúce je aj to, že kukurici neposkytuje sa žiadnej colnej ochrany, lebo tých 6 Kč, čo pri dovoze doteraz sa platilo, nemôže sa považovať ani v najskromnejšom smysle slova za clo, ale viac-menej za nejaký manipulační poplatok, ktorý vláda môže ešte aj kedykoľvek snížiť. Kedy a ako dospejeme takto ku kýženej sebestačnosti aj tejto plodiny, musí byť každému záhadou. Predsa nie je mysliteľné, že pri dnešných cenách, cca 90 Kč za 100 kg, vyplatí sa tá plodina pestovať, ktorá vyžaduje toľkej práce a nákladov ako ostatné okopaniny a výnosom nie je o mnoho značnejšia ako niektoré obilniny.