Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Leibl (pokračuje): . . . řekneme mu docela upřímně: (Výkřiky. - Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid. (Výkřiky.)

Posl. Leibl (pokračuje): Aby nezaměstnaní nezemřeli hladem, aby válečné vdovy, invalidi a sirotci nezahynuli, aby nájemníci nebyli vyhozeni na ulici, aby se přestárlým dostalo spravedlnosti, aby staropensisté nemusili své poslední dny ztráviti v nouzi. (Výkřiky.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Leibl (pokračuje): Pro nás jest toto hlasování velkou obětí. Hodinou na hoře Olivetské, ale až na Golgotu nepůjdeme, na křiž se přibíti nedáme. Musíme žíti, abychom uskutečnili socialismus. (Potlesk. - Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Knotek. Uděluji mu slovo.

Posl. Knotek: Slavná sněmovno! Projednávané osnovy zákonů o celních přirážkách a dovozních listech jsou co do pořadí třetím, resp. čtvrtým opatřením zákonným, směřujícím ke zmírnění zemědělské krise. Dlužno otevřeně říci, že jsou také opatřením nejvydatnějším. Účinek předešlých zákonů nemůže býti zvláště pronikavý, poněvadž se jimi jen částečně zmirňuje odbytová krise ve výrobě zemědělské. Účelem právě projednávaných zákonů je jednak pozvednutí cen obilí, jejich stabilisování na určité, snesitelné výši a jednak pronikavější podpora vývozu a tím větší zabezpečení odbytu.

V dlouhém, snad až příliš dlouhém jednání mezi stranami a ve vládě uvažováno bylo o dvou možnostech pozvednutí cen obilí, a to buď zavedením vyšších sazeb celních nebo zřízením t. zv. dovozního monopolu. Odpůrců monopolu byl značný počet a věcné důvody, které proti jeho zavedení byly uváděny, nemohly býti jen tak beze všeho přehlíženy. Předložená osnova zákona je svědectvím, že zvítězil tu ve sporu o uvedené dva způsoby řešení názor rozumnější, při čemž jistě velmi působil dobrý příklad okolních států. Celní opatření jsou vyzkoušena; kam by nás zavedl monopol, nevíme. Pro konsumenta zůstane si stejným, jsou-li ceny obilí zvednuty cly nebo monopolem.

Pro naše poměry je však charakteristické, že myšlenka zřízení monopolu nepadla z důvodů věcných, nýbrž čistě politických. Řekl to nedávno docela otevřeně ústřední list republikánské strany "Venkov", když na adresu stran socialistických prohlásil, že si "námět obilního monopolu dovozního vykládaly příliš socialisticky, vysloveně ve prospěch svých podniků a nikoli ve prospěch zemědělství." Zdá se, že si to obě vyjednávající skupiny vykládaly příliš stranicky. Citovaná věta článku zmíněného listu ukazuje velmi jasně, proč jednání o opatřeních, směřujících k částečnému zmírnění zemědělské krise, byla tak zdlouhavá.

Třeba bychom měli jisté věcné připomínky k této osnově zákona, prohlašujeme opatření zákonem tímto sledovaná v zásadě za dobrá. Nemohu si však upříti, abych nepoukázal, že z důvodové zprávy není nijak zjevno, proč bylo nutno prováděti určitou eskamotáž při vypočítávání cenového minima, při kterém zvýšené sazby resp. příplatky celní mají býti uváděny v působnost. Snad by bývalo lze provésti to způsobem jednodušším. Nemohu si dále upříti, abych při této příležitosti nevytknul stylovou nejasnost, která zvláště vyniká v §u 1. Zákon sám je v zásadě dobrý, poněvadž užívá jednoduššího pro středku ke zmírnění cenové krise obilní, t. j. úpravy celních sazeb.

Klub náš s povděkem kvituje, že se při zákonných opatřeních, směřujících ke zmírnění zemědělské krise, uplatnily základní myšlenky jeho návrhu. Věci samé mohlo býti lépe po slouženo, kdyby náš návrh byl akceptován plně, poněvadž byl jednodušší a praktičtější.

Co jsme žádali? Žádali jsme, aby vládě bylo dáno příslušné zákonné zmocnění, aby podle potřeby mohla upravovati celní sazby nařízeními, a to nejen stran zemědělských plodin a živočišných produktů, nýbrž i stran výrobků průmyslových a všech položek celních sazebníků vůbec. Dále jsme žádali vymílání žita jen na 60%, aby bylo docíleno kvalitního žitného chleba pro obchod. Vedle toho dožadovali jsme se vhodného přispění státu zemědělcům k posílení produkce živočišné, a na konec žádali jsme pronikavější ochranu konsumentů se strany úřadů proti neodůvodněnému zdražování poživatin. Resoluční návrh našeho klubu uváděl základní myšlenky, které jsou z části realisovány právě projednávanými návrhy zákonů a dvěma zákony, touto sněmovnou již přijatými.

Není třeba zvláště dokládati, jak při projednávání takovýchto choulostivých hospodářských opatření velice škodí stranickopolitická tisková agitace. Viděli jsme to při projednávání zákona o pevných clech zemědělských a zažili jsme to ve značné míře i v poslední době. Tiskovou agitací tvoří se ovzduší, ve kterém je pak velmi těžko najíti cestu k uspokojující dohodě. Abychom se napříště uvarovali takovýchto obtíží, k tomu směřoval návrh našeho klubu na příslušné zákonné zmocnění vládě, aby po dobrém uvážení měla sama možnost příslušným nařízením upraviti celní sazby. Nezáleží na tom, stanovila-li by vláda pro tento úkol nějaký zvláštní sbor důvěrníků, či dělala-li by to sama; jisto je, že tento způsob by byl výhodnější, poněvadž by zaručoval nehlučné a okamžité opatření tam, kde by ho bylo třeba.

Nelze zapomenouti, že vedle částečného již vyřešení otázky celní ochrany produkce obilní stojíme před otázkou snesitelné úpravy celní ochrany produkce živočišné. Již jednou od doby uzákonění pevných cel zemědělských byla úprava cel živočišných velmi akutní. To bylo v době velké neúrody píce r. 1927. Velká nabídka dobytka na trhu domácím stlačila ceny hluboko pod normál. Na takovéto zjevy musíme býti připraveni zavčas. S povděkem kvitujeme, že otázka tato se nyní usilovně projednává ve vládě, takže během několika dní může býti vyřešena a dojednaný návrh předložen k ústavnímu projednání. Kvitujeme dále s díkem, že nynější jednání o opatřeních směřujících ke zmírnění zemědělské krise dostalo se na správnou kolej uplatňování hledisek hospodářských. Je to značný pokrok proti poměrům dřívějším, při čemž ovšem hlavní úlohu hraje skutečnost nejširší vládní základny, jakou jsme měli od převratu. Při řešení hospodářských problémů měly by vždycky rozhodovati zájmy hospodářské místo stranických zájmů politických. Jsme všichni přesvědčeni, že nynější celková celní ochrana je neudržitelná a že k revisi celého celního sazebníku musí dojíti stůj co stůj. Námi navrhovaný zmocňovací zákon pro tyto eventuality mohl zabezpečiti úspěšná vyřešení i této záležitosti jejím úplným odpolitisováním.

Právě projednávané návrhy zákonů jsou - budiž to zde otevřeně řečeno - satisfakcí všem stranám, které pro dřívější celní úpravu byly předmětem ostrých a jistě nezasloužených a neodůvodněných útoků za to, že prý drancují kapsy konsumentů.

Za velmi správné pokládáme ustanovení zákona o naprostém zákazu dovozu bílených mouk. Je-li podle našich zákonných ustanovení chemické bílení domácích mouk zakázáno jako falšování mouky, tím spíše se musí tento právní stav projeviti při dovážené bílené mouce cizí jako mouce falšované. Že by naše domácí mouky byly nějak zvlášť méně kvalitní, nelze jen tak paušálně říci. Každá rozumná hospodyně řekne, že lze z nich dosíci dobrého a plně kvalitního pečiva. Proti předsudkům módy je nutno pracovati náležitou propagační a výchovnou činností.

Nejsme však takovými optimisty, abychom se domnívali, že tímto opatřením je otázka krise výroby obilné na věčné časy vyřešena. Nechtěli bychom se rozhodně utěšovati takovými slovy, která v nedávných dnech byla napsána v hlavním listě republikánské strany, kde se praví, že "byť i forma k dosažení tohoto cíle zvolená měla formu cel pohyblivých, byla přece jen volena tak dobře, že vyhoví pro každý, tedy nejen dnešní, ale i případný příští případ krise našeho zemědělství." Byli bychom opravdu šťastni, kdyby toto jednání o celní ochranu výroby obilné bylo poslední, t. j. kdyby opravdu postačilo na všechny eventuelní krise v budoucnosti, nemůžeme se však zhostiti obavy, že v budoucnu budou naše zákonodárné sbory nuceny věcí touto se ještě zabývati. Jde také o to, jak se v praxi osvědčí způsob zavádění vyšších, event. nižších celních sazeb, t. j. nebude-li spekulace míti příležitost dobré snahy vlády nějakým způsobem paralysovati. Úspěch pohyblivých cel je zabezpečen jen tehdy, kdy se případné změny provádějí nečekaně.

Je zajímavo, že na projednávaná opatření směřující jak k pozvednutí cen obilí, tak i k posílení vývozu některých jeho druhů a tedy za bezpečení pronikavějšího odbytu, naše plodinové bursy vůbec nereagovaly. Při posuzování této okolnosti nelze nevzpomenouti, jak plodinové bursy reagovaly na celní opatření r. 1926, správněji budiž řečeno, jak reagovaly na tiskovou proticelní agitaci při projednávání zákona z r. 1926.

Začátkem ledna r. 1926 znamenána byla pšenice za 182 až 188 Kč za 1 q, 24. února klesla na 172 až 177 Kč. V této době nastalo vyjednávání o celní úpravě spojené s proticelní agitací tisku oposičního. V důsledku toho od bursovního trhu k bursovnímu trhu stoupaly ceny pšenice a žita o 5 až 10 Kč. 7. července téhož roku - to bylo v době uzákonění pevných zemědělských cel - byla znamenána pšenice za 235 až 240 Kč a žito za 153 až 158 Kč 1 q. Dne 21. téhož měsíce, tedy za 14 dní po uzákonění pevných zemědělských cel, klesla cena pšenice na 215 až 222 a žita na 142 až 146 Kč za 1 q. Je nesporné, že tehdejší stoupání cen bylo vyvoláno více politickou agitací než skutečnou obavou ze zdražení obilí. Kdyby za dnešních poměrů se jednalo o tentýž zákon, nebylo by zdražení tak pronikavé. Nicméně stanovisko bursy k nynějším opatřením je více než zajímavé.

Při hodnocení toho, co dosud ke zmírnění zemědělské krise bylo vykonáno, nelze dosti důrazně varovati před politickou licitací o tom, kdo co "vybojoval". Pathologickým zjevem našeho politického života je, že neustále o něco bojujeme. Jsme zvlášť nějak bojovně naladěni. Náš politický život je samý boj. V demokracii se nebojuje, v demokracii se přesvědčuje a dohoduje. Dosáhnu-li toho, že politický odpůrce, jehož zájmy nejsou totožné se zájmy mými, dá se věcně přesvědčiti, že mám pravdu a udělá se mnou věc, kterou oba pokládáme za nutnou, nezaslouží si výtek, ani sesměšňování, nýbrž plného uznání. Dokud tato zásada nebude vůdčí zásadou našeho politického života, do té doby budeme širším vrstvám lidovým činnost politickou více znechucovati, než je pro ni získávati.

Předloha zákona o rozšíření platnosti dovozních listů uzavírá jaksi okamžitou státní péči o ochranu domácí produkce obilní. Lze doufati, že tímto zákonným opatřením bude aspoň částečně zabezpečen odbyt žita, ječmene a ovsa, žitných mouk a zadních mouk pšeničných. Praxe nám ukáže, bude-li toto opatření postačitelné či nikoliv. Pro zabezpečení odbytu žitné mouky byl přijat touto sněmovnou zákon o výrobě žitného chleba. Zákon tento je provázen obavou, že jeho prováděním znemožněn bude odbyt zadních mouk pšeničných, jichž jsou plné sklady. Nyní se ukazuje, jak neprozíravé bylo svého času opatření ministerstva zemědělství, kterým byl zakázán vývoz zadních mouk pšeničných do ciziny. Tyto mouky měly zde zůstati jako krmivo pro dobytek, nikdo je ovšem pro tento účel nekupoval, jednak pro jejich drahotu a jednak proto, že na racionelní výkrm dobytka není naše zemědělství v celku zařízeno. Sklad zadních, lépe řečeno krmných mouk pšeničných má býti zmenšován tím způsobem, že krmné mouky budou - jak se praví - denaturovány a určitým státním příspěvkem zlevňovány tak, aby mohly býti s úspěchem zkrmovány. Nebylo by jistě neúčelné, kdyby bylo uvazováno o přiměřeném snížení vymílacího procenta tak, aby místo t. zv. krmných mouk zadních byly zde hodnotné otruby, které by byly vydatnějším krmivem vůbec. Vedle toho by se docílilo řádných kvalitních mouk předních, jejichž odbyt by byl zaručen.

Dnešní krise zemědělské výroby doléhá daleko tížeji na naše horské zemědělce, poněvadž nejvíce postihuje produkty horských krajů: žito, oves a brambory. Nikdo dnes nemůže bezpečně říci, do jaké míry nynější zákonná opatření budou míti vliv na úpravu cen a na zvýšení odbytu těchto horských produktů. Pronikavých účinků si od nich neslibuje nikdo. Žádným umělým opatřením nenapomůžeme zejména odbytu ovsa, hlavní to obchodní plodině horských krajů, na jejíž ceně má zájem i nejmenší zemědělec, poněvadž jeho odbyt je trvale podlomen technickým rozvojem prostředků dopravních. Naši horští zemědělci musí míti nutně jinou obchodní plodinu, kterou by mohli částečně sanovati úbytek příjmů z pěstění ovsa. Tuto plodinu bychom zde měli, jenomže, bohužel, nevěnujeme jí potřebné ochrany a státní péče. Je to len. Při žádné z celních úprav nebylo pamatováno na potřebnou ochranu produkce lnářské. Ani při posledním jednání o opatřeních na zmírnění krise zemědělské nebyl na lnářskou produkci vzat zřetel, ačkoliv po pravdě budiž řečeno, pěstění lnu má význam i pro malé horské zemědělské usedlosti. Krise ve výrobě lnářské trvá u nás již přes 10 let. Zahraniční konkurence má zde naprosto volné pole působnosti. Na jedné straně chceme všemožným způsobem podporovati vývoz těch druhů plodin, jichž zde máme nadbytek, na druhé straně pak necháme ubíjeti cizí konkurencí produkci těch druhů plodin, v nichž nejsme ani zdaleka soběstačni. Lnářská produkce trpí krisí cenovou i krisí odbytovou. Obchodníci lnem mají dosud větší část zásob neprodaných. Textilní průmysl prostě náš domácí len nekupuje. Nekupuje jej ani tehdy, když se jedná o státní dodávky textilných výrobků. Zde se rozhodně něco státi musí. Není-li možno již nyní docíliti celní ochrany lnu, bude nutno jiným způsobem zabezpečiti odbyt lnu domácímu. Bude nutno v dohledné době rozšířiti platnost dovozních listů na len a bude nutno obmeziti dovoz lnu cizího aspoň tím způsobem, že dovoz jeho bude zařazen do řízení povolovacího. Chceme-li domácí výrobu lnu pozvednouti, musíme nutně napřed zabezpečiti aspoň odbyt tomuto domácímu výrobku, abychom umožnili jeho pěstování.

Šlechtitelským snahám musí býti nutně věnována zvýšená pozornost. Po této stránce bylo vykonáno velmi málo. Ve starosti o lnářskou produkci nemůžeme se žádným způsobem měřiti ani se státy sousedními. Francie, Německo, Polsko dávají ročně ze státních prostředků milionové podpory na posílení lnářské výroby. Vedlo by daleko, kdybych měl vypočítávati, co všechno bylo by možno udělati na podporu a rozvoj produkce lnářské. Omezím se pouze na konstatování toho, čeho se lnářské organisace již po léta domáhají.

Žádají v prvé řadě postačitelnou finanční podporu za účelem provedení centralisace lnářství pro různorodost pěstění a pro různorodost zpracování lnu. Obě tyto závady nelze jinak řešiti, než jedině centralisací zpracovaného lnu. Tím docílí se v celém lnářském světě zavedené typisace lnářských produktů, která umožní pak stabilitu cenovou a odbyt tuzemský i zahraniční.

Dále žádají zavedení koncesování tírenství a obchodu lnem, aby zamezeno bylo živlům nereelním a věci neznalým míchati se do obchodu lnem a tak se předešlo nejen ztrátě daňové, nýbrž zdražování a řetězovým obchodům. Vedle toho žádají úpravu daně obratové, a to tak, aby dani obratové podroben byl jedině len vytřený a předešlo se tak několikerému zdaňování jednoho a téhož výrobku. Mimo to žádají snížení přepravních sazeb pro neskladnost zboží a pro velkou vzdálenost pěstitelských krajů od podniků pro zpracování lnu.

Konečně žádají, aby za účelem podpory lnářské produkce zřízen byl fond ve výši 10 až 15 milionů Kč, z jehož prostředků podporovány byly by vedle snah výše uvedených systematicky také veškeré snahy šlechtitelské.

Musíme si uvědomiti, že v nynější zemědělské krisi je třeba především chrániti ona odvětví zemědělské výroby, v nichž nejsme soběstačni, abychom umožnili domácímu zemědělství zdravý přechod k výrobě těch plodin, u nichž je zabezpečen odbyt na trhu domácím. Nemáme jistoty, že všechna tato opatření směřující k ochraně produkce obilné setkají se s úspěchem. Obilní produkce trpí a bude stále trpěti větším tlakem konkurence zahraniční, hlavně zámořské. V době, kdy naše sněmovna zahájila jednání o těchto dvou zemědělských předlohách, byla na pražské burse nabízena maďarská pšenice s pevnou uzávěrkou na srpen a září za 125 Kč franko pohraniční stanice. Připočteme-li k tomu dovoz a clo, může býti tato pšenice prodávána v Praze za 172 Kč 1 q. Máme-li tedy domácímu zemědělství prospěti, musíme mu zabezpečiti domácí trh v těch výrobcích, které musíme dovážeti. Jde tu hlavně o ochranu produkce živočišné, v níž jsme nejvíce na dovoz odkázáni.

Veškerá snaha odpovědných činitelů musí se nésti k tomu, aby živočišná produkce byla co nejvíce posílena. Úbytek příjmu na produkci obilné musí býti nahrazen přiměřeným příjmem za dobytek. Proto je třeba upraviti ochranu živočišné produkce tak, abychom si zajistili stabilní, snesitelné ceny. Zvýšený zájem zemědělců o produkci živočišnou a v důsledku toho i zvýšená nabídka na trhu domácím může míti za následek nepřiměřený pokles i v tomto odvětví zemědělské výroby. Proti tomu musíme býti zabezpečeni zavčas, aby se nám neopakoval r. 1927. Při nepřiměřených nízkých cenách obilí mohlo by to míti katastrofální následky pro celé naše národní hospodářství.

S povděkem béřeme na vědomí, že i v tomto ohledu se ve vládě pilně vyjednává a máme naději, že záležitost tato bude co nejdříve uspokojivě vyřešena. Musíme si všichni uvědomiti, že jsme projedli a do ciziny zaplatili od převratu okrouhle 50 miliard Kč za živočišné a obilní produkty. Na rozšířeni zemědělské výroby mají zájem nejen zemědělci, nýbrž i ostatní vrstvy občanstva nezemědělského. Měřítkem blahobytu není jen silný průmysl, nýbrž také dobře prosperující zemědělství. Zájem státu, zájem národního hospodářství vyžaduje, aby tu byla patřičná rovnováha mezi průmyslem a zemědělstvím a mezi městem a venkovem. Nelze hospodářsky zanedbávati jedno výrobní odvětví, aby tím nutně netrpělo výrobní odvětví druhé.

Je třeba, abychom si uvědomili, co vlastně je příčinou, ze při rozumném řešení hospodářských otázek pokulháváme za cizinou, jejíž způsob řešení jest nám nedostižným příkladem. Neváhám zdůrazniti, že je to přemíra vypjatosti politických zájmů jednotlivých stran a nedostatek smyslu pro rozumnou spolupráci z ní vyplývající. To, co děláme my teprve nyní, udělaly jiné státy již dávno před námi a ukázaly nám, že při dobré vůli lze řešiti i choulostivé otázky hospodářské bez ostrých politických bojů. Je smutnou pravdou, že u nás velmi často hospodářské zájmy ustupují do pozadí před zájmy politických stran. Jsme zpolitisováni více, než je zdrávo. V praxi se tento stav projevuje velmi neblaze i při provádění mnohých dobrých zákonných opatření.

Závadou jest, že nemáme neutrální půdy, na které bychom bez určitých politických hledisek mohli řešiti hospodářské otázky toho kterého stavu. Nemáme neutrální organisace ani zemědělské, ani dělnické. Rozhodně jinak by byla věc vypadala, kdyby iniciativa k řešení naléhavých otázek, zemědělství se dotýkajících, byla vyšla ze zemědělské komory, kde by při sdělávání návrhů byli účastni zemědělci všech kategorií a všech politických stran. Hlas takovéto organisace musil by nutně býti považován za hlas autoritativní, jehož by nemohla nedbati žádná politická strana. Zemědělství jako celku není nijak ku prospěchu, když řešení otázky demokratisace zemědělských rad se neustále oddaluje.

Naše politické zápasy byly by daleko jednodušší, kdybychom dali řádný zákonný podklad k hospodářskému uplatnění všech stavů řádným komorovým systémem, ze kterého by nebyli vyřazeni ani dělníci. I dělnictvo potřebuje neutrální půdy, na které by bez rozdílu politického přesvědčení řešilo otázky svého stavu. Politické strany jsou tu spíše k tomu, aby stavovské protivy mírnily, a nikoliv aby je ještě přiostřovaly. Zdlouhavost a obtížnost jednání o státních opatřeních směřujících ke zmírnění zemědělské krise ukazuje, že řečeny nedostatek této neutrální půdy tu jest. Čím dříve bude tomuto nedostatku odpomoženo, tím lépe pro nás všechny. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen p. posl. Böhm. Dávám mu slovo.

Posl. Böhm (německy): Slavná sněmovno! Poslanci Svazu zemědělců již vloni a společně s poslanci české strany agrární dne 10. ledna letošního roku v návrzích podaných vládě žádali, aby hodnocení výrobků v zemědělství odpovídalo výrobním nákladům, to znamená, že příslušníci zemědělství musejí z docíleného výtěžku míti přiměřeně zaplacenu jak vlastní práci, tak také musejí dostati náhradu za jiná vydání v hotovosti. Při pěstování obilí, chmele, lnu, ovoce a výrobě vína již tomu po delší dobu tak není a v posledních 3 měsících máme i při živočišné výrobě krisi odbytovou a cenovou. Při zemědělství, které většinou pracuje v malých podnicích, byla vlastní práce často podceňována nebo vůbec se nezapočítávala; vytváření cen pohybovalo se pod výrobními náklady a přirozeným důsledkem jest rok co rok stoupající zadlužování stavu selského a drobných zemědělců. Naše návrhy naprosto nesměřují k ziskuchtivosti, nýbrž jsou úplně přizpůsobeny potřebám praktického zemědělství; jsou s ohledem na všechna celně a obchodně politická opatření, která již provedly jiné státy, takového rázu, aby vhodně sloužily ochraně domácí zemědělské výroby a nemusilo nastati zatížení spotřeby. Žádali jsme, aby celní sazby z r. 1926 byly zvýšeny desítinásobně proti mírové hodnotě - průmysl má již 8 let 18 násobná až 48 násobná mírová cla a dožadovali jsme se přirážek ke zvýšeným clům pro případ, že by toho vyžadovalo vytváření cen na plodinové burse. Dále obsahovaly naše návrhy požadavek, aby se účinnost dovozních listů rozšířila na dovoz koloniálního zboží, zemědělských strojů a umělého hnojiva nevyráběného doma, tudíž aby se nepoužité kusové clo u dobytka proměnilo v clo podle váhy a aby byly chráněny jiné živočišné výrobky. Pro nouzi ve lnářství, ovocnářství, chmelařství, zelinářství a vinařství žádali jsme ovšem opatření na ochranu těchto výrobních odvětví, poněvadž musíme usilovati, abychom zamezili jednostrannou podporu zemědělství v zájmu zemědělského celku. Společná agrární vývozní organisace Jugoslavie, Rumunska a Maďarska, k níž dalo podnět Maďarsko a která podle zpráv ze dne 1. dubna byla založena v Bělehradě s kapitálovou účastí 100 milionů dinarů a jest prvním konkrétním krokem k utvoření kartelu pro vývoz obilí z dunajských států, jakož i neustálá činnost polského syndikátu pro vývoz dobytka potvrzují, že je správný náš požadavek, aby dovoz byl omezen, jak to jest obsaženo v návrzích.

Otázka zemědělských ochranných cel dělí obyvatelstvo Československé republiky na dvě skupiny; v jedné jsme my zemědělští výrobci, kteří doufáme, že, budou-li zavedena zemědělská cla, v souvislosti s jinými opatřeními zlepší nyní neobyčejně nízké ceny obilí, v druhé spotřebitelé, kteří předpokládají, že, když taková cla budou zavedena, budou spotřebitelé poškozeni. Tyto protichůdné názory způsobily, že bylo zapotřebí celé týdny trvajícího vyjednávání zástupců zemědělství se zástupci průmyslu a socialistických stran a vládní návrhy o celních přirážkách a dovozních listech, jež nám byly dnes předloženy k projednávání, jsou výsledkem těchto zdlouhavých jednání. I když nás oba návrhy neuspokojují, přece jejich vyřízení ještě před velikonocemi bylo odůvodněno tím spíše, že jejich účinnost není vázána lhůtou a že zákon o celních přirážkách má nabýti účinnosti 15. dne po svém vyhlášení, zákon o dovozních listech dokonce teprve 30. dne po vyhlášení; je to rozhodně zkušební kámen socialistických stran pro to, jaké mají porozumění pro nouzi zemědělství. I když vyřízení obou zemědělských návrhů jest spojeno se zákony sociálního rázu, které však mají působiti se zpětnou platností, a proto jejich vyřízení není naléhavé, přece další odklad vyřízení návrhů zákonů o celních přirážkách a dovozních listech pro chování sociálně-demokratických stran v pátek dne 11. dubna byl zase důkazem, že se zástupci průmyslu a sociálně-demokratických stran chovají více než lhostejně k nouzi sedláků a drobných zemědělců. Nemáme námitek proti spravedlivému řešení sociálních otázek, jež dává k práci ochotným dělníkům, kteří bez své viny upadli v nouzi, čeho potřebují k živobytí, ale není možné, aby se pro tisíce drobných sedláků neudělalo vůbec nic. Odklad zavinili výlučně sociální demokrati, podporováni zástupci průmyslu, kteří od té doby, co se ustavila nová vláda, sabotovali řešení zemědělských otázek. Způsob jednání ukazuje, že se počítá s velkou naší trpělivostí, která však se končí, a to nechť si dají říci zástupci průmyslu a socialistických stran, kteří zavinili, že dva zemědělské návrhy byly sněmovně předloženy nejen v nepostačitelné formě a příliš pozdě, nýbrž kteří jejich vyřízení bezdůvodně o dalších 14 dnů oddálili. Nechť přijde, co chce, my jsme odhodláni se vší rozhodností pokračovati v boji o životní možnost sedláků a drobných zemědělců; poneseme politické následky.

Kde může býti poctivá vůle pomoci zemědělství, když sociálně demokratický poslanec Schweichhart v úterý dne 8. dubna v zemědělském výboru považuje za pomoc zemědělství to, že žádá, aby se pro příště zákonem zaručilo státní správě více vlivu a možnosti zasahovati do soukromého hospodářství v zemědělství, aby každý sedlák a drobný zemědělec, jak se doslova vyjádřil, nemohl na své hroudě dělati, co chce. Státní správě musí býti tedy vyhrazeno práv o nuceného osevu, ustanovování nejvyšších cen a určování, jak mají býti hodnoceny vyrobené plody. Pojem svobodného sedláka na svobodné hroudě musí přestati, zemědělská výroba musí se podříditi společnosti. (Předsednictví převzal místopředseda dr Lukavský.)

Drobní sedláci! Všichni drobní zemědělci, kteří opakují evangelium p. posl. Schweichharta, jež hájil v zemědělském výboru před 20 poslanci, žádají, aby zase bylo zavedeno nucené státní hospodářství neblahé paměti a aby těžce pracující venkovani jako oběti keťasů a bursovních spekulantů stali se z držitelů své hroudy, na níž s láskou lpíte, státními nádeníky. Budeme se všemi silami brániti proti poručníkování státní správou a zde by šlo jen o ministerstvo pro zásobování lidu, které se proslavilo ruským vepřovým masem. Sedláci a drobní zemědělci, mající společné zájmy, octnou se ve společné frontě. Kde v minulosti stát zasahoval do soukromého podniku, bylo to na újmu výrobce a spotřebitelů, svobodná možnost vývoje byla brzděna, poněvadž osobní zájem podporuje rozvoj průmyslu a zemědělství.

Trváme na svobodě soukromého vlastnictví sedláků a drobných zemědělců a odmítáme socialisaci zákonitou cestou, o kterou p. posl. Schweichhart v zemědělském výboru tak nepokrytě usiloval. To, co se popírá na venkovských schůzích, podporovalo se na parlamentní půdě. Jak se zdá, ruský příklad táhne. Chci jen ukázati, jak skromné ústupky se činí zemědělství projednávanými zemědělskými návrhy proti úkonům, které mu vzrůstají při úpravě gentské soustavy a při sanaci bratrských pokladen, jež vyžaduje miliony.

Prvním návrhem zákona se vláda zmocňuje zavésti přirážky k platným clům, když cena obilí a mouky nedosáhne průměrné ceny z posledních pěti let po srážce 11%, a druhý návrh obsahuje jen nedostatečnou úpravu soustavy dovozních listů. Chci se poněkud podrobněji zabývati vládním návrhem o celních přirážkách, poněvadž jsem o nedostatečné úpravě soustavy dovozních listů promluvil již ve schůzi zemědělského výboru dne 8. dubna.