V dobách předválečných na dnešním území rakouském, tedy na území dnešní Rakouské republiky byla pěstována jen z nepatrné části okurka, a to jen v území, které přiléhá na jižní Moravu, v území Retz a Zellendorf atd., neboť ve výše položených územích se okurce, rostlině jinak velmi choulostivé, dobře nedařilo a tato území měla lepší náhradu v hodnotnějším produktu výnosnějším, totiž ve víně. Ale víno také prodělalo různé krise a různé nemoci, jeho pěstění stalo se nevýnosným, rolník dolnorakouský od vína utíká, jako již od vína utekl rolník na jižní Moravě. Jsou vinohrady, široké lány, kde rolník vytrhává vinnou révu, aby tam sázel něco jiného, poněvadž víno stalo se pro něj nevýnosným; a tu pochopitelně rolník dolnorakouský začíná přemýšleti, zda okurka by pro něj nebyla výnosnější, a tak sází okurku. Území rakouské, tarifně pro znojemský kraj nejpříznivěji položené, přestalo býti úplně odbytištěm pro naloženou, konservovanou okurku.

Německo, které bylo kdysi největším odběratelem zelených okurek, zvětšilo svoji plochu osevnou tak, že se stalo soběstačným a předešlá sezona ukázala, že do Německa bylo exportováno sotva 10% množství, které v předešlých letech tam bylo vyvezeno. Znojemskému průmyslu okurkářskému nezbylo nic jiného, než s ohromnými potížemi a obětmi vyhledávati nová odbytiště, která také z části našel, a jde dnes převážná část okurek naložených a konservovaných ve znojemských závodech do krajů zámořských. Podařilo se získati konsumenta nejenom v severních státech, nýbrž i v jižní Americe, jižní Africe, ve Spojených Státech Amerických a na dálném východě, tedy Orientě. Zvláštní příchuť znojemské okurky, aroma a světoznámé vlastnosti tohoto produktu získaly mu příznivce i v těchto odlehlých krajích. Tam se dnes znojemský export dostal. Ale, jak už tak bývá, konkurence nelenila a snažila se ihned v těchto nových odbytištích zakotviti. A i když znojemské okurce pro její zvláštní vlastnosti vždy bude dána přednost a ona dosáhne také relativně vyšší ceny, přece jenom Holandsko a Francie svou zvlášť příznivou polohou u moře tuto cenovou diferenci vyrovnají. Tato území mají nejenom možnost dopravy po cestách vodních, nýbrž i po moři, zatím co Znojmo je ve směru dopravním tarifárně nejhůře položeno. Znojemský průmysl, když se chce dostati do Ameriky a jiných států, o nichž jsem se zmínil, musí jíti přes celý Československý stát a přes celé Německo, aby se dostal do Hamburku, kde teprve nastupuje cestu po moři do jiných zámořských krajů. A cesty po Labi lze použíti jen tehdy, když export je slabý, to je pozdě na podzim nebo z jara. Jindy je pro export tato cesta po Labi pro nízký stav vody, resp. ledy příliš nejistá, poněvadž zboží nepřijde vždy do Hamburku včas a tím se porušují smlouvy, nehledě ke škodám, které takovým diskreditováním exportu vzniknou.

Stěžuje-li si zemědělství - a tu jsme u jádra věci, poněvadž tyto předlohy mají prospěti právě zemědělství a producentovi - že jeho produkt, tedy okurka, není dobře placen, pak jsou pro to dva důvody: 1. Znojemský okurkářský průmysl právě pro ohromné potíže tarifní a pro odlehlost od svých odbytišť je nucen tlakem na ceny zeleného produktu hledati pro sebe lepší kalkulaci. 2. Nese vinu na špatné ceně, namnoze přímo směšné ceně - jsou případy, kdy rolník vůbec okurku na trh neveze a raději vytrhá ji z pole a zakope - dosti konservativní způsob, jakým jihomoravský zemědělec s okurkou zachází, tedy nedostatek třídění zboží, resp. suroviny. A tu nutno vytknouti, že v této osnově páni navrhovatelé nemyslili dosti na to, že máme různé druhy zboží. Zdá se, že je to příliš ovlivňováno mentalitou všetatskou, která má pouze jeden druh, ten veliký, kdežto Znojmo má tři druhy: malé, střední a veliké. Tu je nutno říci, že právě jihomoravský rolník by získal mnohem lepší ceny za svůj produkt, kdyby jej dovedl tříditi. Kdyby dovedl přinésti na trh okurky tříděné, dostal by více, než dostává dnes za celou zásobu, která je netříděna a která namnoze teprve v závodě musí býti podrobena důkladnému třídění. Konsument v cizozemsku je vybíravý, má možnost si diktovati, on si diktuje přímo míru okurek, kvalitu jich, chce míti okurky čisté. Závody mají ztíženou situaci, že musejí vynakládati mnoho kalkulace, aby okurek přišel tak, jak ho cizí konsument, zejména Anglie a zvláště vybíravá Amerika, pro svůj konsum potřebuje.

Exportér znojemský musí při výběru zboží do ciziny počítati s tímto faktem, musí počítati zejména s velikým odpadkem, a to má vliv na kalkulaci. A tak se stává, že nejsou dnes spokojeny obě strany, ani průmysl ani zemědělství - a třetí, který je při tom bit, je dělník zaměstnaný v těchto závodech producent proto, že obdrží málo za své zboží, a průmysl proto, že má nepříznivou základnu pro kalkulaci a zejména veliké risiko. Jsme svědky, že rok co rok uvažují obě strany o zlepšení, ale výsledky tomu neodpovídají. Že tím trpí také zaměstnané dělnictvo, je zřejmé. Toto jednak pro charakter sezonní práce, kdy je vysazeno na podzim a zvláště v zimě - to už je risiko pro ně, ale hlavně pro nízké mzdy, související se špatným odbytem a znehodnocením naloženého produktu. Veškeré snahy, aby se oba tábory sdružily a hledaly cestu k nápravě, neměly výsledku, neboť zájmy obou skupin byly příliš protichůdné a nebylo možno volnou smlouvou bez velikých sporů docíliti nápravy.

A tu je klíč k řešení zemědělské krise, pokud se týče okurek, pokud se týče zemědělství. Zemědělství na jižní Moravě má svůj veliký, řekl bych, klíč, poněvadž okurka na jižní Moravě je z 90 až 80% hlavním zdrojem obživy jihomoravského zemědělce. Vyřešte spolupráci zemědělství s průmyslem okurkářským a bude zejména na směrodatných činitelích, ministerstvu obchodu a zemědělství, aby našli konečně řešení, které tolik let nebylo možno nalézti. Místní činitelé i obec podnikali po řadu let všechno možné, aby v této hospodářské krisi, která na jižní Moravě zuří několik let, zjednali nápravu. Podniklo se, co se podniknouti dalo: byly uzavírány smlouvy mezi průmyslem a producentem, byla zřízena družstva nákupní a prodejní, a nelze popříti, že vláda přála těmto intencím. Obchodní komory i ministerstvo zemědělství hledaly cesty, ale za krátký čas ztroskotaly všechny tyto pokusy.

Nebylo totiž použito jedné cesty, které použito býti musilo, a to úpravy zákonné, cesty, která narážela dosud na určitý odpor a antipatie obou táborů, poněvadž oba tábory pod heslem volného hospodářského podnikání zdráhaly se přijmouti regulativ zákonný.

Dříve nebyla chuť do takového zásahu, ale dnes, když vidíme, jak se do řádného oboru hospodářské činnosti velmi radikálně zasahuje, domnívám se, že nastala chvíle, kdy vláda a zejména zúčastněný resort ministerstva v zájmu hospodářství státního, na jižní Moravě zvlášť důležitého, budou se musiti touto otázkou zabývati.

V dosavadní úpravě, že vývozní premie má býti dána jen okurkám čerstvým, jak to v té osnově velmi povrchně stojí, docílí tento návrh zrovna opaku: nepomůže producentovi. Uzákonění této osnovy a nedoplnění jedné věty této znamená přímo zkázu znojemského okurkářského průmyslu a není ničím jiným - a to je absurdní - než přímou subvencí zahraničního závodu v blízkém městečku Retzu, které je 12 km vzdáleno od města Znojma. Nesmíme podléhati omylu. Okurka nemá analogie s jinými zemědělskými produkty, okurku nelze posuzovati jako chmel, slad nebo jiné zemědělské produkty. Nesnese uskladnění v zeleném stavu, může býti exportována jen v době sklizně, a to jen do území výhodně položeného. Zelená okurka a zejména malá nakládačka snese transport nanejvýše 2 nebo 3 dnů. A i tu má počasí velký vliv. Za počasí studeného, deštivého, nesnese okurka ani transport 12 hodinový do Prahy, zapařuje se, žloutne, hnije a stává se neupotřebitelnou. Je zajímavo, že dnes řada znojemských firem má k vůli exportu, výhodám tarifů i z daňových důvodů řadu pobočných závodů v Retzu. My jim touto osnovou dáváme přímo recept, jak mají v tomto vybudování rakouského okurkářského průmyslu, v nakládání znojemských okurek pokračovati. (Slyšte!) Pro vývoz zeleného zboží je tedy k disposici jen velmi omezené území, a to jen tehdy, když se pohybují ceny pod úrovní cen v cizině, neboť jinak by zahraniční spotřebitel neměl zájmu, aby objednával zboží z ciziny, jehož transport je přece jen spojen s risikem. Jihomoravský exportér zeleného zboží nemůže nám při uzákonění této osnovy zaručiti regulerní obchod touto zelenou okurkou. Tu se zemědělec táže, co mu to prospěje, když má zde co činiti jen s riskantním obchodem okurkami, časově omezeným, když to není podpora, která mu to zaručuje trvale.

Producent nebude míti z této výhody to, co si původci osnovy slibovali, co navrhovatelé očekávali, ale o to se nebudeme příti. Nemohu zde vykládati, resp. nemám důkazy pro to, že z toho zemědělec nebude míti naprosto nic. Je možno se mýliti, možná, že ten premiový zisk nezůstane v kapsách meziobchodníka, že z toho producent bude přece něco míti, ale teprve budoucnost ukáže, na čí straně je pravda, zda ta námaha, to těžké poškození okurkářského průmyslu nebo zabíjení té slepice je vyváženo nepatrnou, riskantní a ne dosti jasnou výhodou, kterou bude míti zemědělec z této osnovy. Ale i průmyslník konserv, který nedostane premii, nemůže odebírati zboží tak, jak přichází na trh, poněvadž nemá záruku, že nebude míti ztráty při uskladnění, když exportem zelených okurek ceny stoupnou. Průmysl bude zdrženlivý v nákupu, poněvadž má co činiti s vývozem zelené okurky a neví, jak dalece bude ovlivňován okurkový trh německý, rakouský, co budou nakládati obchodníci naloženými okurkami v Německu a bude kalkulovati. Zda ta opatrnost prospěje zemědělci na jižní Moravě, jest otázkou. Nezůstane mu jiné východisko než zlikvidovati svůj závod ve Znojmě nebo redukovati jej, omeziti se na konsum v tuzemsku a v zahraničí organisovati svůj obchod exportní. Bude míti v tomto případě dvě výhody: jednak se mu dostane příplatku od našeho státu na zelené zboží, že organisuje export v blízkém Retzu a Zellendorfu, 12 km od Znojma vzdáleném, jednak bude míti velmi důležitou výhodu tarifní, poněvadž tarify v Rakousku jsou pro něho v tomto směru výhodnější. Zejména má možnost použíti Dunaje a jiných cest. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

V této souvislosti je skoro zbytečno se šířiti, jaká škoda z toho vznikne státu na daních, jaký to bude míti vliv na zaměstnanost dělnictva závodů, které se zabývají výrobou skla, dřeva, beden atd.

I když absolutně při celém exportu jiných druhů zboží se zdá býti okurka méně významným činitelem, znamená relativně velmi mnoho. Dovolte, abych k tomu dodal několik číslic.

Není třeba ztráceti slov o tom, zda znojemská okurka má ve světě svoji pověst čili nic. Nesmíme přehlížeti, že znojemský okurek je monopolním artiklem, a to nás liší od ječmene, chmele a jiných předmětů zemědělské výroby. Pěstuje se jen ve Znojmě, resp. na znojemském území, u Lednice, Valtic a na jižní Moravě. V celém světě jinde okurek tohoto aroma a této kvality neexistuje. Proto s tohoto hlediska je nutno touto otázkou se zabývati a nesmíme ji házeti do jednoho pytle s jinými artikly. Poněvadž je monopolním artiklem, musíme mu věnovati zvláštní péči. Musíme věnovati péči řepě, uznávám, ale řepa se sází v celé republice a možno ji také sázeti v jiných státech, ba v celém světě, ale znojemský okurek se sází jen ve Znojmě. Budeme míti z tohoto monopolu tolik, co z něho dovedeme udělati, zejména na jižní Moravě. Dnes se skýtá příležitost poskytnutím premie překonati potíže, které dnes export ještě má. Poněvadž území, kde se okurka příznivě vyvíjí, je místně omezené, leží na bíledni, že zvýšeným exportem - a zde leží těžisko situace - se dnes nejlépe pomůže zemědělci, producentovi, poněvadž stoupne poptávka a tím se eo ipso zvýší cena zeleného zboží. Že tím pomůžeme také státním financím a průmyslovým odvětvím, zejména sklářství, které vyrábí láhve, dřevařství, které vyrábí bedny, výrobě octa atd., je zřejmé.

Poskytnutím premie dáme znojemskému průmyslu možnost zintensivniti snahu o vybudování tohoto průmyslového odvětví. Bude vyhledávati nová odbytiště. Bude se snažiti převzíti co nejvíce zeleného zboží. V důvodové zprávě stojí, že dovozní listy mají býti zavedeny tam, kde je nadbytek zboží, které nemůžeme dobře spotřebovati doma. Navrhovatel nám tam neřekl, kde máme příliš velký nadbytek zeleného zboží. Ano, poněvadž jsme ho nedovedli zkonservovati, poněvadž jsme zkonservované nedovedli odbýti. Dejte nám zákonnou možnost vnikati do cizích odbytišť a nebude nadbytek zeleného zboží, nýbrž bude tento nadbytek prodán a dobře placen. Tento průmysl bude se snažiti převzíti co nejvíce zeleného zboží, poněvadž toto zboží, které jinde neroste, bude moci dobře zpeněžiti a bude muset povoliti producentovi cenu, která mu zaručuje úspěšné pěstování okurky.

Co se týče premie, jak je míněna v důvodové zprávě, snad p. referent bude tak laskav a přistoupí na návrhy, které koalované strany v této věci podaly. Dáváme-li jiným zemědělským producentům premii ve výši 25%, není možno, aby činila u okurek až 100%; tedy nakládačka, která má býti doma naložena a jako hotový tovar vyvážena, dostává také 100%, zatím co jiné zemědělské produkty mají 25%.

Je jasné, co to znamená pro stát, když okurkářský průmysl bude na výši, na které byl před válkou, poněvadž tehdy se nevyváželo do zámořských krajů, kdežto dnes jsme v Americe, v Africe i ve Švédsku. Jsou přítomni zástupci jižní Moravy a mohou potvrditi, že okurkářský průmysl má dobrou snahu vnikati do zázemí i do zámořska. Co to znamená, je pochopitelno.

Okurkářský průmysl zaměstnává - to nás zvláště zajímá - asi 3000 sezonních dělníků, několik set bednářů, kteří čistí sudy, láhve atd., a několik set stálých dělníků. Export okurek vyžaduje ročně 1 1/2 milionu lahví v ceně 5 1/2 milionu Kč, 200 tisíc beden v ceně 2 milionů Kč, 100 tisíc sudů v ceně 2 1/2 milionu Kč, nemluvě o soli, octě a jiných domácích přísadách.

Uvážíme-li, že 10.000 kg naložených okurek odpovídá váze asi 16.000 kg brutto, je také dána číslice příjmů dráhy na tarifech atd.

V Německu se rozkládá území, ve kterém se pěstuje okurka, okolo Lehnice, Naumburku, Weissenfelsu atd. V tomto území sázejí okurku t. zv. velkou. Na jihu Německa, kde sázejí také malou okurku, nemůže znojemský kraj konkurovati, nehledě k vysokým sazbám tarifním. Bude to proto jen pohraniční území, které bude míti poptávku po našem zeleném zboží, neboť premií vývozní bude paralysováno dovozní clo které činí 5 marek. Zboží ze Znojma má do tohoto území blíže než z Německa, a bude proto pohraniční území samozřejmě přijímati naše zelené zboží a postupně odbourávati naše odbytiště.

Nebudu citovati veškeré celní poplatky a výhody, kterých se dostane průmyslu tím, když se mu poskytnou vývozní premie. V zásadě můžeme říci, že jsme proti všem těmto premiím, ale jestliže se v této osnově ocitá již jedno zlo, že na okurky se poskytuje tato premie, jest jen logické, aby také na naložené okurky byla dána premie 50 Kč na 1 q. Ze v sech těchto vývodů vysvítá jasně, že premie, kterou požaduje zemědělství, 50 Kč na 100 kg btto, není nijak přemrštěná, měla by býti mnohem vyšší a odpovídá požadavku, který má na mysli tato osnova, která zeleným okurkám dává 50 Kč premie. Neméně důležité je, a tu se dostávám k věci, na niž bych chtěl upozorniti, jak bude vypadati prováděcí nařízení, které se bude zabývati kontrolou exportního zboží. Při všech těch řešeních a prostředcích řešení zemědělské krise jest jedna věc nápadná a můžeme ji v tisku sledovati, proč se brání zemědělci - snad ne všichni, ale určité interesované kruhy - aby do ciziny šel produkt co nejlepší, aby to, co tam vyvezeme, bylo skutečně prvotřídní. Postrádáme zákonné úpravy v této věci. Znám případy, kdy po převratu šly do Ameriky zásilky okurek, které vlastně byly naplněny pískem a hlínou a nebylo tu zákonné možnosti takového exportéra potrestati. (Hlasy: A což průmysl?) Já z toho nevyjímám hříšníka z průmyslu. Poukazuji na mezeru, kterou má také osnova, která výslovně praví, že bude dána možnost kontroly vývozu a případně též kvality vyváženého zboží. Zde je dána možnost, dostati zvýšené ceny za zemědělské produkty, poněvadž je v cizině dovedeme lépe zpeněžiti. U okurek je to přímo zlato, které můžeme z ciziny dovážeti do Znojma, když dovedeme vyhověti anglickému žadateli o dobrou okurku. Zemědělec musí chápati, že požadavek třídění je spravedlivý, on musí přinésti na trh zdravé zboží tříděné a má právo žádati za to slušnou cenu, kterou ostatně dostane samo sebou vývojem zboží. Znojemská okurka roste jen na Znojemsku a území produkce této okurky je omezeno. Okurková výroba u Všetat je už docela jiného rázu. Můžeme se na této cestě sejíti a prosím, aby při prováděcím nařízení bylo na to pamatováno.

Vidíme tu bouři v tisku, když se jeví snahy po čistém mléku, másle atd. Proč jednohlasně nepovstaneme a neřekneme, že zde chceme míti zaručenou čistotu? Já mluvím pro přísnou kontrolu vývozu. To nemá se zemědělstvím nic společného, ale přece v principu dotýká se to životního zájmu jihomoravského zemědělství, poněvadž vývozem ovoce, meruněk, třešní a zejména okurek docíleno bude finančního založení a zemědělci se dostane docela jiného odbytiště, resp. zaplacení. Požadavek jihomoravských znojemských interesentů se nese směrem, když by nebylo možné udržeti nejvyšší výši průměru, jaký má naše zelené zboží, aby aspoň byla parita, resp. v nejhorším případě kontingent, poněvadž vyváží-li se 7 až 8 set vagonů ročně, je možno vývoz stupňovati na 1.000 až 1.500 vagonů, a v tomto případě taková premie se vrátí mnohonásobně zpět. Částka, která bude takto věnována, bude dobře investována, poněvadž se nám zase vrátí. Jak jsem pravil, znojemské zájmové skupiny jsou vedeny dobrou snahou, jsou podporovány obcí a všemi státními úřady, aby znojemskému artiklu dostalo se opět odbytiště. Vítáme zejména toto ustanovení, pokud se týče kontroly.

Prosíme, aby slavná sněmovna přijala návrhy, které žádají doplnění této osnovy v tom směru, aby podpora byla poskytnuta nejen zelenému zboží, nýbrž i zboží nakládanému. Je to nutné zlo, ale když se tím zabýváme, nemůžeme tuto základnu opustiti zrovna u takového, pro jižní Moravu velevýznamného produktu. (Potlesk.)