Předseda (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen p. posl. Richter. Dávám mu slovo.

Posl. Richter: Slavná sněmovno! Po necelých 4 rocích přistupuje Národní shromáždění znovu k řešení zemědělské krise za poměrů - a to chci konstatovati - změněných ve směru politickém. Hospodářsky - to si musíme přiznati - v podstatě jsme dnes tam, kde jsme byli před 4 lety, t. j. před řešením zemědělské krise. (Tak jest!)

Dalo by se z toho mnoho odvoditi pro postup r. 1926. Konstatuji jen s povděkem, že nastalo v politické naší veřejnosti jisté uklidnění a že otázky nesporně ožehavé a závažné hledí se řešiti rozvážně a - což zdůrazňuji zde - dohodou. (Výkřiky komunistických poslanců.) To jsme nabízeli r. 1926 a není naší vinou, že k tomu nedošlo, že prostě místo kompromisu nastoupil stranický diktát. Ovšem, konstatoval-li jsem jiný politický způsob řešení zemědělské krise, nemohu býti tak skromný, abych nezdůraznil, že vliv na tento způsob má mocenská posice konstruktivního socialismu, dobytá 27. října 1929. (Tak jest! Výborně!)

To je zásluha volebních výsledků, poněvadž zde konstruktivní strany socialistické stojí jako hráz, jako obrana, aby tyto důležité a ožehavé otázky nebyly řešeny jednostranně v prospěch jedné vrstvy a jedné třídy, nýbrž aby, jsou-li zde určitá břemena, musí-li se něco obětovati, stihlo břemeno všechny společně, aby nebyly řešeny pouze určité otázky, nýbrž soubor všech nás zajímajících otázek sociálních a hospodářských.

Trváme na této zásadě, a nevyhýbáme se tomu, co jsme slyšeli 7. března 1930 na Hradě pražském, že demokracie je diskusí, kompromisem, ale žádáme také, aby tato zásada platila pro všechny projednávané předlohy. Jestliže zde pan kol. Teplanský dnes zdůrazňoval, když mluvil o předlohách zemědělských, abychom na ně nehleděli s hlediska stranicko-politického, zdůrazňujeme, že máme více předloh, které vůbec ráz politický nemají a kterým by také neměl býti takový ráz dáván. (Výborně!)

O positivním poměru čsl. strany národně socialistické k zemědělství se nebudu rozšiřovati. Dokázali jsme to při projednávání předloh, které byly přijaty. Byly to naše iniciativní návrhy, které měly za účel zlepšiti situaci drobného zemědělce. Voláme-li po spravedlivé odměně práce, platí to stejně pro rolníka, jako živnostníka, dělníka a veřejného zaměstnance. (Tak jest!)

Pro nás půda věnovaná zemědělství a celý ten hospodářský inventář, který je potřebný k produkci zemědělské, znamená národní bohatství. A my nechceme, aby to bohatství bylo zmenšeno pro budoucnost. Máme smysl pro účast práce v zemědělství. Chápeme také boj zemědělce za udržení životní míry, ale zase na druhé straně žádáme, aby také tato druhá strana měla smysl pro životní míru dělníka, veřejného zaměstnance, živnostníka atd.

Dnešní zemědělská krise je zjevem světovým. Podstata její spočívá v tom, že je naprostý nepoměr mezi výrobou zemědělských produktů, zejména obilí, a jejich spotřebou, která měla svůj střed zejména v Evropě, dnes ovšem ochuzené tím, že platí do Ameriky hodnoty, aniž by dostávala protihodnoty zpět. A Amerika, ať je to severní Amerika, Kanada nebo jižní Amerika, má neomezenou možnost rozšiřovati obilní produkci. Má reservy půdy, které mohou okamžitě vydávati úrodu, jakmile se objeví potřeba. Tyto státy dovedou nahraditi celý ohromný export, který mělo až do světové války Rusko, které vyváželo 11 mil. tun obilí. A v Rusku možná spočívá další nebezpečí, další možnost rozmnožení obilní výroby. (Výkřiky komunistických poslanců: To vám ukáže 5 letý plán!) Nemůžete si stěžovat na cla, poněvadž vaši přátelé v Rusku mají v rukou možnost, rozbíti všechna tato cla. Nechť hledí, aby byla v Rusku zvýšena obilní produkce, a pak se stanou cla, která zavádíme, naprosto bezúčelnými, poněvadž bude ohromný nadbytek, bude množství nabídek laciného obilí. Ovšem tam to neklape. Vyváží-li dnes Rusko obilí, dělá to pouze na úkor výživy vlastního obyvatelstva. Je zajímavo, že SSSR provozuje nejhorší sociální dumping. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Z toho plyne závěr, že krise obilnářská má a bude míti ráz trvalosti, že tu jde o světový hospodářský proces, který nemůže býti podle našeho názoru odstraněn žádnými umělými opatřeními malého státu, alespoň ne trvale. Mám za to, že ani cly nezvýšíme trvale spotřebu obilní, spíše naopak, ale v nepoměru spotřeby a nabídky právě spočívá krise našeho zemědělství, krise nejen u nás v republice, nýbrž v celé Evropě, v celém světě. (Výkřiky komunistických poslanců: Krise kapitalismu!) To nepopírám. Souhlasím s tím, že tato zemědělská krise je určitým paradoxním zjevem nynějších hospodářských poměrů, poněvadž je fakt, že v době, kdy se urodilo a kdy je k disposici ohromné množství předmětů první nezbytné potřeby lidské, volá se o pomoc, mluví se o bídě. To my nikterak nepopíráme, ale právě z toho, že je to zjev rázu hospodářského, že vychází z toho trvalého nepoměru mezi výrobou a spotřebou obilní, soudíme, že v prvé řadě tato krise zemědělská by měla býti řešena spíše prostředky hospodářskými, než opatřeními obchodně politickými. V té příčině klademe důraz na to, že může býti zvýšena spotřeba, tedy vyrovnán nepoměr mezi spotřebou a výrobou, bude-li zlepšen sociální stav širokých konsumentských vrstev, (Výborně!) tedy širokých vrstev našeho průmyslového dělnictva.

Upozorňuji na názor německého učence Aeroboe, který si zajel do Ameriky, aby tam zkoumal účinky a řešení krise zemědělské, a který ve "Frankfurter Zeitung" z počátku března ukazuje, jak je tam zvýšený a neobyčejně hojný konsum výrobků a produktů živočišné produkce a ovoce mezi průmyslovým dělnictvem.

Vidíme tedy určitý prostředek a možnost vyřešiti trvalým způsobem zemědělskou krisi, když bude přeorientována naše výroba a když ovšem jako podmínka této přeorientace bude zvýšen konsum a nákupní schopnost našich širokých vrstev. (Tak jest!) Je prostě potřeba zvýšiti kvantitně a kvalitně konsum a přizpůsobiti zemědělskou výrobu těmto potřebám.

Další faktor čistě hospodářský, který se zde rovněž staví do popředí, je nutnost sblížení producenta s konsumentem, aby tak mohla býti zvýšena účast rolníka v konečné fási zemědělského produktu. Je nutno, aby se na tuto otázku vážně pohlíželo, aby se k jejímu řešení pracovalo a aby se tato možnost hospodářsky významná efektivně projevila a aby nebyla pouze strašákem pro buržoasii a lákadlem na získání hlasů pro zvýšenou celní ochranu. Je přece známo, že vývoj naší zemědělské krise, provázený poklesem cen zemědělských produktů, je podivuhodný potud, že není provázen aspoň přibližně úměrným poklesem cen konečných produktů, kupovaných konsumenty. V tom spočívá podstatná obtíž jejího řešení, poněvadž tu nejde o vrácení profitu, který dostal nezemědělec z této krise, zemědělcům, naopak vyrůstá zase pro vrstvy konsumentské nebezpečí, že bude využito cel jako t. zv. popudu zdražovacího. Tento nedůsledný průběh zemědělské krise je patrně způsobován některými zbytečnými a nevítanými mezičlánky, které se kladou mezi výrobce a spotřebitele a které dělají disparitu mezi tím, co dostává zemědělec, a tím, zač kupuje konsument.

Konečně upozorňuji, že problém rentability není v podstatě problémem vysokých cen, nýbrž problémem určité diference mezi výrobními náklady a cenou prodejní. To je problém rentability. A v tom smyslu myslím, že by se u nás mohlo mnoho podniknouti, a poukazuji na otázky hospodářsky vysoce závažné, na otázku komasace, meliorace a jiných problémů rázu hospodářského. Také se naprosto nebráníme a zdůrazňovali jsme to několikráte, že je nutno přivésti ke stejné úrovni zatížení celní pro zemědělskou výrobu i pro výrobu průmyslovou. (Posl. Mikuláš: K tomu ovšem musí směřovati revise našeho celního sazebníku!) Ano, revise našeho celního sazebníku je také v našem programu.

To jsou asi náměty hospodářského rázu, které právě mohou a mají řešiti tuto hospodářskou krisi úměrnými prostředky. Jsme si ovšem dobře vědomi, že tyto prostředky nemohou fungovati okamžitě, nemohou míti okamžitý výsledek, že to jsou prostředky, které mají za účel zabezpečiti zemědělskou výrobu pro další, dlouhou snad budoucnost. S touto výhradou přistupujeme také k zákonům, které jsou právě podány, k zákonu o celních přirážkách a k zákonu o dovozních listech. Zdůrazňujeme, že tyto předlohy jsou pro nás přijatelné s určitého zásadního hlediska, které je v nich obsaženo, s hlediska totiž, že ochrana zemědělské produkce směřuje k zajištění rentability produkce zemědělské, která má určitou mez, které se právě dosahuje přirážkovými, vyrovnacími cly, kterážto cla mají však přestati ve své funkci, jakmile se dosáhne určitého kritického bodu drahoty produktů zemědělských, tedy v prvé řadě obilí. (Hlasy: Jak to bylo tehdy r. 1926?) My jsme tehdy nebyli pro to, aby se produkce zemědělská nechránila: byli jsme proti diktátu, byli jsme pro to, aby se jednalo a ne abychom přijímali jednostranný příkaz, který neměl účely hospodářské, nýbrž politické, totiž vyštvat strany socialistické z tehdejší koalice.

Ochrana podle předlohy o přirážkových clech sahá do té výše, aby rolník docílil rentabilní ceny, aby měl určitou stabilisovanou rentabilní odměnu za svou práci. A tuto zásadu, a to zdůrazňuji, znovu chceme míti také provedenu v ochraně výroby živočišné. V této věci chceme, aby sice byla rolníku zabezpečena rentabilní cena za jeho produkty živočišné, ale aby tato ochrana nešla nikde tak daleko, že by na druhé straně měla za následek zhoršování životní míry konsumenta přímočaré a nijak neohraničené zvýšení cen. Zdůrazňujeme ještě, že pro nás tyto předlohy jsou proto také přijatelné, poněvadž máme za to, že nemusí míti za následek nějaké zvyšování cen pro konsumenty, prostě z toho důvodu, že nenastal pokles cen pro spotřebitele z důvodu snížení cen obilnin a že tedy, jestli při vysoké ceně pšenice, žita, ječmene atd., mohly se držet hotové již výrobky pro konsumenta na určité výši cenové, není důvodu, aby dnes nějakým způsobem stoupaly.

Pokud se týče zákazu chemického bílení mouky a dovozu takové mouky z ciziny, považujeme toto opatření jednak za opatření rázu zdravotního, jednak také za opatření rázu hospodářského, které má za účel možnost soutěže stejně kvalitní, ale neokrášlené mouky domácí s moukou cizozemskou. Je jisto, že určité obtíže budou spojeny se zjišťováním kvality mouky, odpovídající předpisu zákona (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.) a na to upozorňujeme, protože se už vyskytují náměty, aby atesty o kvalitě mouky vydávaly zahraniční obchodní komory, nebo instituce jim na roveň postavené. Nepovažujeme to za možné, poněvadž takové instituce mají za účel podporovati vývoz ze svých zemí k nám, sledují tedy naprosto jiné cíle, než toto ustanovení, které má za účel umožniti konkurenci naší mouky s moukou cizozemskou.

Ustanovení §u 3 předlohy, stejně jako ustanovení čl. V zákona z 22. června 1926, č. 109 Sb. z. a n., omezující, resp. vylučující možnost cestou smluvní upraviti jinak ochranu zemědělské výroby, dotýká se našich obchodně-politických poměrů k celní cizině a tím otázky našeho exportního průmyslu a poměru zemědělství k němu. Mají-li míti cla vedle účelu ochranného a hlavně výchovného také funkci obchodně - politického instrumentu, je jasné, že tento instrument ustanoveními oněmi ztrácí na své průbojnosti. Věci té se dotýkám proto, poněvadž je na snadě otázka, nedalo-li by se stejně účinné ochrany zemědělské produkce dosáhnouti i jinými prostředky, než právě vázanou celní ochranou. Na souvislost prosperity zemědělství s prosperitou průmyslového obyvatelstva jsem již poukázal, upozorniv na význam hojnější a kvalitnější spotřeby. Je nutno konstatovati, že při nynějším počtu našeho obyvatelstva i při jeho nevysoké životní míře nemohli bychom se uživiti, kdyby exportní průmysl nevydělal k tomu prostředky. Je přece fakt, že venkov i při nejvyšších cenách našich zemědělských produktů a tedy největší konsumní a kupní schopnosti nestačil zkonsumovati všechnu naši průmyslovou výrobu a že jsme byli odkázáni výživou na export. Tím nechci ani v nejmenším podceňovati spotřební a kupní síly našeho venkova a význam toho pro prosperitu našeho průmyslu. Chci jen zdůrazniti, že export je důležitou složkou našeho národního blahobytu a že jeho aktivem hradíme ze značné části svoji výživu. Jde tu přece o cca 20 miliard Kč, z čehož na tovary připadají 2/3, na sám textil více než jedna třetina, tedy přes 7 miliard. V tom je však silná složka mzdy a tedy kupní síly průmyslového obyvatelstva.

Mám, jak jsem už naznačil, na mysli jinou taktiku politiky, sledující ochranu zájmů rolníka. Fakt je, že při nynější nadvýrobě obilí musí celně-politická opatření, tedy celní ochrana u států obilí exportujících vyvolati snahu, přímo trening, jak zvýšené celní hradby přeskočiti, a opakují se známé závody mezi kanonem a pevností. Fakt je také, že celní hradby z r. 1926, ač z počátku byly účinné, na konec přece jen byly přeskočeny. Zejména pokud jde o státy východní, nám nejbližší a pro náš export nejdůležitější, nedovedu si dobře představiti, čím jiným mají platiti než zemědělskými produkty. Vytáhneme-li proti nim s celně-politickými opatřeními, vyvoláváme jednak odvetu proti sobě, proti našemu průmyslu, ale hlavně je přímo nutíme, aby šly dolů se svým jediným platidlem, nutíme je vyráběti laciněji. Circulus vitiosus! Konečně i to má význam, že v artiklech, kterých máme dostatek, celní ochrana se nikdy nemůže naplno projeviti. Zákon bude míti za následek revisi naší obchodní smlouvy s Maďarskem a ztíží naše obchodně-politická jednání se státy, s nimiž dosud smlouvy nemáme. V tom ohledu nesmíme si dělati iluse. Jakmile vláda vystoupí s celní přirážkou, buď Maďarsko nám vypoví obchodní smlouvu, anebo - abychom vyhověli předpisu §u 3 zákona a účelu zákona - budeme sami musiti smlouvu vypověděti, nebo pokusiti se o její revisi. Těmto obchodně-politickým nepříjemnostem, nesnázím a škodám by se dalo odpomoci po našem soudě při stejné a snad ještě účinnější ochraně zemědělské produkce obilním monopolem a mám za to, že v tomto směru bude se musiti obrátiti přemýšlení a úsilí, jak účinně a bez škodných následků pro export přispěti k řešení zemědělské krise. Je to prostředek sice nový, ale mimořádné poměry vyžadují, abychom sáhli k prostředkům odchylným od dosavadních obranných zbraní, které se nadto ukázaly a mohou ukázati neúčinnými. Upozorňuji pouze na to, aby se předešlo všem nedorozuměním, že obilní monopol neznamená snad nějaké oživení starého válečného obilního ústavu, poněvadž především nepůjde nikdy o nucený odběr obilí, nýbrž dobrovolný a nemůže také nikdy jíti o nákup pod cenou výrobní, nýbrž právě naopak za cenu rentabilní a také nemusí míti za následek a vyvolati nějakou novou armádu úřednickou, neboť je známo, že ve Švýcarsku, kde obchodní monopol byl zrušen pouze lidovým hlasováním nepatrnou většinou, veškerou agendu monopolu obilního obstaralo 65 úředníků a zřízenců dohromady. Uvážíme-li jejich snad slušné, ale přece úměrné platy s tím, že jinak obstarávalo dovoz z ciziny 40 firem s celou řadou zřízenectva, vidíme, ze i zde hospodářsky nemůže vzniknouti žádná újma.

Zákon o dovozních listech má tendenci podporovati export vyjmenovaných zemědělských produktů určitou formou vývozních premií a správně se označuje jako doplněk ustanovení celních.

Nemohu souhlasiti s panem referentem Křemenem, který říkal, že nijakým způsobem tyto celní předlohy nebudou zatěžovati naše národní hospodářství. Tyto celní předlohy budou zatěžovati naše národní hospodářství. To si docela jasně a klidně můžeme říci, že dovozní listy a jejich zhodnocení neznamená nic jiného než exportní premie, nebo-li že exportéři - a byli bychom rádi, aby jedině exportéru zemědělci připadla hodnota dovozního listu - budou odnímati státu celní hodnotu dováženého zboží. Zdůrazňujeme, že jest to přímá státní podpora našeho zemědělství, aby snad jiným způsobem a jinde se to nevyčítalo. Ovšem ani tento dovozními listy podporovaný export nemůže býti označen za hospodářsky prospěšný, poněvadž znamená zaopatřování ciziny zbožím za cenu neodpovídající nákladům výrobním, což znamená, jako na př. u cukru, že je cizina zásobována na účet doma vyráběných hodnot hospodářských.

Chceme-li býti upřímní, nemůžeme prohlásiti, že bychom by li právě vrchovatou mírou nadšeni pro způsob, jakým předložené zákony zasahují, resp. chtějí zasahovati do bolestí našeho zemědělství. Ukázal jsem na některé slabiny tohoto systému zemědělské ochrany. Očekáváme ovšem, že celní ochrana nebude jakýmsi uspávajícím prostředkem, který by odsunul stranou všechny ty možnosti rázu hospodářského, které by trvale mohly vyřešiti neb aspoň zlepšiti obtížné poměry našeho zemědělství. Přiznáváme však nutnost rychlé pomoci a zejména kvitujeme tendenci obou předloh, na jedné straně zabezpečiti rolníka do výše rentability jeho produkce, a na druhé straně chrániti i konsumenta před zvyšováním cen. Zejména pevně očekáváme a trváme na tom, že tento zákon nesmí míti za následek zvýšení cen zemědělských produktů v konečné fási jejich zpracování pro konsumenta, poněvadž není k tomu žádného důvodu, a neklesly-li ceny pro konsumenta proti době, kdy obilí stálo daleko více, není rozhodně žádného důvodu a příčiny k nějakému zdražování. V tom ohledu apelujeme na vládu, aby proti všem takovým pokusům energicky zakročila a použila všech po ruce jsoucích prostředků proti tomu. Máme v té příčině důvěru k vládě, na níž leží vzhledem k zmocňovací povaze projednávaných předloh veliká odpovědnost. Účast našich zástupců ve vládě je nám zárukou, že těch prostředků bude také užito. Konečně kvitujeme také vůli většiny i ostatní ožehavé otázky tísnivých poměrů hospodářských a sociálních, otázky zaměstnanecké, dělnické, živnostenské atd. řešiti současně, a proto budeme pro předlohy i k nim připojenou resoluci hlasovati. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Scharnagl.

Posl. Scharnagl (německy): Slavná sněmovno! Vyžádal jsem si slovo, abych učinil krátké prohlášení jménem svého klubu. Když jsme zde v této sněmovně projednávali r. 1926 celní předlohy, byly poměry podstatně jiné než dnes. V oné schůzi prohlásil kol. posl. Pohl, že pracující lid bude ještě dlouho vzpomínati na denní pořad dnešní schůze poslanecké sněmovny. Hlasování o návrzích bude černým dnem prvého řádu pro pracující lid v tomto státě a pro všechny pracující za mzdu a plat, pro většinu živnostníků a mnoho desítitisíců drobných rolníků. Tenkráte se mluvilo a psalo téměř výhradně o celních stranách. Dnes však, po krátké době necelých 4 let, přichází se znovu s celními návrhy. Uvážíme-li velkou nouzi zemědělství, hezky pozdě. Před nedávnou dobou prohlásil jsem s tohoto místa: Veškeré zemědělství v tomto státě potřebuje rychlé, naléhavé a vydatné pomoci. Zde nezáleží na tom, jde-li o drobného rolníka pěstujícího dobytek nebo obilí, všem daří se stejně špatně, lhostejno, roste-li na pozemcích jednotlivce obilí, chmel, cukrovka nebo víno. Psanými nebo tištěnými návrhy se nepomůže domácímu, vskutku nouzi trpícímu zemědělství, které bojuje zoufalý boj o svou existenci. Jest třeba rychlé, vydatné pomoci. Odkud může přijíti? Především přece jen od vlády, od státu. My němečtí křesťanští sociálové jako lidová strana vždy jsme dopřávali sluchu oprávněným požadavkům zemědělství a snažili se chrániti domácí zemědělství. V programu naší strany jest věta: V zemědělství budiž podporován zdravý, samostatný rolnický stav. Právě dnes podali jsme ve sněmovně návrh, jímž se má opatřiti pro podporu zemědělství levný úvěr.

V tomto návrhu se žádá:

§ 1. Z pokladny státu budiž poskytnuto domácímu zemědělství 300 milionů Kč jako zápůjčka.

§ 2. Této částky budiž použito: a) k podpoře nákupu zemědělských strojů a nářadí, jakož i k podpoře zemědělských zařízení a zřízení sloužících zemědělské výrobě; b) k podpoře zakládání a rozšíření zemědělských družstev a jejich zařízení, jejichž účelem jest zpracovati a zhodnotiti zemědělské výrobky; c) k podpoře zakládání ovocných sadů a vinic se zvláštním zřetelem k oněm zemědělcům, kteří v uplynulých třech letech utrpěli velké ztráty mrazem a krupobitím.

§ 3. Tyto peníze buďtež uloženy u obecně prospěšných družstevních peněžních ústavů po slyšení návrhů družstevních svazů na 3%ní úrok. Splaceny buďtež nejdéle v desíti letech.

§ 4. Peněžní ústavy smějí půjčovati tyto peníze jen ke svrchu uvedeným účelům a nejvýše jen na 3 1/4 % zemědělcům a zemědělským korporacím. Jiné náklady nesmějí býti ze zápůjček vybírány.

§ 5. Vládní nařízení vydá podrobnější pokyny o druhu těchto zápůjček a o státním dozoru na použití těchto peněz.

§ 6. Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

§ 7. Provedením tohoto zákona se pověřují ministři financí, zemědělství, obchodu, průmyslu a živností a ministr pro zásobování lidu.

Odůvodnění jest takovéto: Ministr financí nedávno prohlásil, že ze státní pokladny poskytne bance 300 milionů Kč. Při této příležitosti veřejnost zvěděla, že dříve do jiných bank byly rovněž vkládány dosti vysoké vklady ze státní pokladny. Banky platily z těchto vkladů velmi nízký úrok (prý 1%). Jestliže se vychází takto vstříc jednotlivým bankám, jestliže stát měl roku 1929 800 milionů korun rozpočtových úspor, jest povinností státu rovněž poskytnouti levný úvěr zemědělství, jemuž se daří mnohem hůře než bankám. Podepsaní navrhují, aby zemědělství bylo ze státní pokladny půjčeno 300 milionů korun na 3% nebo na 3 1/4%. V poměru k obrovské nouzi našeho zemědělství jest tato částka jistě neobyčejně nízká, zákon měl by však jistě velmi blahodárný účinek. Navrhovaná úroková míra 3 1/4% jest podstatně nižší než úrokové sazby obvyklé v hospodářském životě a daleko vyšší než úroková míra, za kterou stát půjčuje peníze protežovaným bankám. Podepsaní aby znemožnili i všechny vytáčky proti tomuto svému návrhu, navrhli pro nouzi trpící zemědělství dokonce daleko vyšší úrokovou míru.

K §u 2: Zvláště dlužno pamatovati na drobné a střední rolníky, rodiny s četnými dětmi a invalidy. Musí býti učiněno zajištění, aby při půjčování těchto peněz nedošlo ke zneužití po stránce národní a stranickopolitické. Při nákupu zemědělských strojů a nářadí může býti poskytnuta zápůjčka do 80% nákupní ceny. U čistíren osevu srazí se z celkových nákladů státní subvence. Zbytek může býti celý vypůjčen ze státní pokladny. Při zakládání vinic může býti vypůjčeno na 1 ha až 20.000 Kč.

K §u 5: Před vydáním prováděcího nařízení buďtež dotázány korporace mající zájem na zákonu stran svých návrhů. Ministr financí byl by oprávněn poskytnouti těchto 300 milionů Kč zemědělství bez dotazu Národního shromáždění. Poněvadž však zde jde o akci, která jest rozpočtena na 10 let, navrhujeme, aby byla provedena zákonem. Nízkou úrokovou mírou utrpí stát malý úbytek svých příjmů. Pro rok 1930 budiž kompensován z ohromných větších výtěžků daně z obratu, pro příští léta budiž zařazen do státního rozpočtu.

K §u 7: Navrhovatelům záleží na tom, aby provedením toho, co bylo usneseno v §u 2 a), byl pověřen také ministr obchodu, průmyslu a živností, a provedením toho, co bylo řečeno v §u 2 b), také ministr pro zásobování lidu. Tento návrh zákona budiž přikázán výboru zemědělskému a rozpočtovému, aby jej urychleně vyřídily.

Dámy a pánové s vládní strany, budete-li tento návrh zkoumati nepředpojatě, musíte upřímně přiznati, že jest míněn vážně a že jest prost vší demagogie. Doporučuji vám tedy, abyste tento návrh přijali. Co jest možné u bank, musí býti také možné pro zemědělství. Budeme tedy hlasovati pro oba návrhy zákonů, avšak náš souhlas neznamená projev důvěry nynější vládě. Návrhy, které se stávají zákonem, nejsou pro rolníka daleko ještě radostným velikonočním poselstvím, jen probuzením jara. Doufáme však, že konečně také pro domácí zemědělství nastane skutečné jaro. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. dr Mareš.

Posl. dr Mareš: Slavná sněmovno! Tato sněmovna si vzala za úkol vyřešiti hospodářské problémy tím, že předložila a předkládá řady osnov, od nichž navrhovatelé a sněmovna sama očekává, že povedou k cíli. Teprve budoucnost nám ukáže, jak dalece výsledky splní naděje těch, kdož dobré výsledky ode všech těchto osnov očekávali.

Pokud se týče poslední osnovy, která jedná o dovozních clech, poukázal bych stručně na vývody kol. Koudelky v zemědělském výboru, na jeho názory na dovozní listiny vůbec a myslím, že je možno se plně s těmito vývody identifikovati. A jako je pravda, že na jedné straně všechny cesty vedou do Říma, tak také na druhé straně je pravda, že ne celý a veškeren obsah všech těchto osnov musí vésti tam, kam by navrhovatelé těchto osnov, tedy my, rádi dospěli.

Mám zejména na mysli poslední předlohu o dovozních listech, kam - nevím, zda přehlédnutím, nedopatřením, nebo snad ve spěchu při celé práci - se dostala do §u 2 jediná taková skromná větička, která praví, že se výše sazeb stanoví za 100 kg čerstvých okurek obnosem 50 Kč. Nechci se pouštěti do celého problému dovozních listů, chci se spokojiti jen některými poznámkami v tomto směru.

Nechci býti obhájcem nebo advokátem okurkářského průmyslu. Dívám se na celou otázku jako na hospodářskou věc, která se velmi eminentně dotýká zájmů celé jižní Moravy, a zejména města Znojma. To není průmysl sám, to je komplex, kde jsou dotčeni všichni, obchod, živnost, a zejména několik tisíc zaměstnaných dělníků. Tito lidé mají právo, aby tyto problémy byly řešeny tak, aby prospěly tomu, komu navrhovatelé prospěti chtějí, tedy producentovi i konsumentovi, a nepoškodily průmysl, tedy také zaměstnaného dělníka. Nebo jinými slovy, chci poukázati, že tato věta, kdyby tam zůstala tak, jak je tam dnes obsažena, je schopna zabíti slepici, která má nésti vejce. Tou slepicí je okurkářský průmysl. Musíme se tomu vyhýbati, abychom v hospodářských věcech používali silných slov, ale stojím za tím plně, že tato věta by byla schopna utlouci okurkářský průmysl a dáti mu v této hospodářské krisi poslední ránu.

A to si dovolím několika argumenty také dokázati. Že mluvím o okurkářském průmyslu, tomu se slavná sněmovna divit nebude, poněvadž je to ceterum autem censeo našeho hospodářského života na jižní Moravě. Celá hospodářská potence města Znojma basíruje na tomto průmyslu.

Okurkářský průmysl má svůj velký význam nejen pro město Znojmo, pro ten užší okruh, nýbrž pro celou jižní Moravu a stál kdysi na velké výši, neboť zásobil kdysi před válkou území s 50 mil. obyvatelů a měl odbytiště, které přesahovalo i produkci, tedy produkce nestačila, aby zásobila okurkářský průmysl. Znojmo a znojemský okres byl v tomto období zámožným krajem. To sine ira et studio nutno přiznati. A je příznačné rčení, které říkávalo, že jižní Morava je největší zahradou celého světa.

Mimořádné poměry způsobily na jižní Moravě, že zemědělství se zabývalo jen pěstěním zeleniny, neboť na jižní Moravě zemědělec nemá daleko tolik půdy k disposici, kolik jí má v jiných krajích republiky. U nás má zemědělec namnoze jen několik měřic - 1, 2, 3 ha -, ale co mu chybí na ploše, nahrazuje mu zvláštní podnebí a zvláštní kvalita půdy, takže je odkázán na pěstování zeleniny, která mu nahradí úrodou vysoce hodnotných produktů to, co jinde dává zemědělci velká plocha.

Po převratu se hospodářské poměry pro zemědělce, průmysl okurkářský a samozřejmě i pro dělnictvo v tomto oboru zaměstnané důkladně změnily. Konsum v tuzemsku klesl na 1/5 a znojemský průmysl okurkářský je nucen ohlížeti se po exportu, hledati nové cesty, aby nahradil úbytek konsumu v tuzemsku. Zprvopočátku neměl export příliš velkých potíží. Státy se tehdy ještě také neuzavíraly čínskou zdí jako dnes a na druhé straně také zemědělství v jiných státech nešlo ještě tou cestou, kterou jde dnes, nepřeorientovalo se tedy ještě v jiných státech tak, jak se přeorientovává dnes na pěstování zeleniny. Dnes jsou ovšem poměry již naprosto jiné.