Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: Stivín, dr Lukavský, Roudnický, Špatný, Taub, Zierhut.

Zapisovatelé: Dubický, Petrovič.

197 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: min. předseda Udržal; ministři Bechyně, Bradáč, dr Czech, dr Franke, dr Matoušek, dr Meissner, dr Slávik, dr Šrámek, dr Viškovský; za ministerstvo financí zplnomocněný ministr dr Vlasák.

Předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu dr Koerner.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce dr Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 42. schůzi poslanecké sněmovny.

Dovolenou dal jsem dodatečně na týden do 11. dubna t. r. posl. dr Pružinskému pro neodkladné záležitosti.

Nemocí omluvil se posl. Dubický na dnešní schůzi.

Došla oznámení o změnách ve výboru. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Do výboru rozpočtového vyslal klub poslanců "Deutsche soz.-dem. Arbeiterpartei" posl. Roschera za posl. Dietla; klub poslanců čsl. nár. demokracie posl. Hudce za posl. Ježka.

Předseda: Došlo vládní nařízení. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Předseda vlády zaslal přípisem ze dne 10. dubna 1930, č. j. 5335/30 m. r., vládní nařízení ze dne 27. března 1930, kterým se vydává nový seznam přepychových předmětů.

Předseda: Toto vládní nařízení přikázal jsem výborům rozpočtovému a živnostensko-obchodnímu.

Došly dotazy. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Dotazy:

posl. Kurťaka ministru soc. péče:

že Gabrielu Horvátovi z Nižního Sivovíru nebyl přiznán důchod předků po jeho synovi Ivanu Horvátovi (č. D 177-III),

že Vasilu Voronovi z Vyšní Koločavy nebyl přiznán důchod předků po jeho synovi Fedoru Voronovi, zemřelému za války (č. D 178-III);

posl. Sladkého:

ministru školství a nár. osvěty o propočítání let duchovním čsl. církve, ztrávených ve službách římskokatol. církve (č. D 193-III),

ministru veř. prací a financí o vybudování řádných silničních komunikací z okresu vsackého a místeckého na Slovensko (č. D 194-III).

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výboru rozpočtového o státním závěrečném účtu republiky Československé za rok 1928 (tisk 6) spolu s účty státního melioračního fondu, státního bytového fondu a dávky z majetku (tisk 328).

Budeme pokračovati v rozpravě, započaté ve včerejší schůzi posl. sněmovny.

Přihlášeni jsou ještě řečníci: na straně "pro" pp. posl. Bergmann, dr Rosche, Slavíček; na straně "proti" p. posl. Juran.

Dávám slovo p. posl. Bergmannovi.

Posl. Bergmann: Slavná sněmovno! Výsostným právem parlamentu je povolovati státní rozpočet a kontrolovati státní hospodářství. Projednávání státního rozpočtu věnuje se velmi mnoho péče a dostatečně času. Státní rozpočet projednává se velmi důkladně v rozpočtovém výboru za účasti ministrů a úřednictva, kdežto projednávání státní účetní uzávěrky, t. j. provádění druhého výsostného práva parlamentu, kontrolovati státní hospodaření, věnuje se času velmi málo a projednává se bez účasti resortních ministrů a bez účasti úřednictva (Slyšte!), bez účasti osob, které s povoleným státním rozpočtem hospodaří.

Když pan generální zpravodaj dr Hnídek doporučoval sněmovně státní rozpočet, prohlásil, že doufá, "že se dostaneme k tomu, abychom v parlamentě mohli měniti na rozpočtu, ale stejně musíme se v zájmu dobrého hospodářství státního dostati k tomu, aby kontrola, to je projednávání účetní závěrky, dělo se za účasti odpovědných ministrů a úředníků, kteří s povoleným státním rozpočtem hospodaří, s toutéž důkladností časovou i technickou, jaká se věnuje jednání o státním rozpočtu".

"Ušetříme si mnoho nedorozumění a politických zápletek i komplikací, jaké se vyskytly při projednávání účetní závěrky za r. 1928 v rozpočtovém výboru. Nutno zde vybudovati novou tradici, která byla opuštěna v rušných a chaotických poměrech prvého desítiletí samostatnosti našeho státu, v době porevolučního politického i hospodářského kvasu."

Účetní uzávěrka za r. 1928 skýtá nám jasný obraz nespravedlivosti a nesociální tendence naší berní soustavy po provedení daňové reformy. (Tak jest!) Stačí, uvedu-li a srovnám-li jenom několik cifer.

Výnos daní přímých činí 1.814,307.194 Kč, kdežto nedoplatky na těchto přímých daních činí 3.304,732.690 Kč. (Slyšte!) Výnos daní spotřebních a obchodových činí 5.308,136.835 Kč, kdežto nedoplatky pouze 1.234,590.178 Kč. Vidíme tedy u daní přímých o 2/3 menší výnos, ale naproti tomu o 2/3 menší rigorosnost ve vybírání těchto daní. (Tak jest!)

Daně přímé daňovou reformou značně poklesly, výnos daní spotřebních a obchodových soustavně stoupá; připočteme-li k tomu výnos dávek samosprávných korporací, vidíme, jak břemena veřejná přenášejí se daleko větší měrou na bedra širokých, sociálně slabých vrstev a jak vrstvy hospodářsky silné daňovému břemenu unikají. Pokles výnosu daně důchodové a výdělkové je výmluvným toho dokladem.

Břemeno daně důchodové spočívá téměř výhradně na bedrách dělníků a gážistů, kterým se daň důchodová sráží předem, zatím co zámožné vrstvy této dani unikají. Břemeno daně výdělkové nesou malí podnikatelé, živnostníci a obchodníci, zatím co velcí plně využívají výhod daňové reformy, zisky ulévají do odpisů na inventáři, do investic a srážek, které malý živnostník a obchodník činiti nemůže. Pomalu nebudeme míti ani jednoho velkého podniku a za nejlepší konjunktury aktivního, aby platil daň výdělkovou. (Tak jest!) Tomu pomáhají i bohaté odpisy na daních dlužných. Tento pokles daňové morálky, zaviněný a vypěstovaný notorickými nedostatky berní administrativy, neodstranila ani daňová reforma, nýbrž, jak se zdá, ještě více daňovou morálku podkopala a zničí ji úplně, nevzchopí-li se finanční správa k řádné své organisaci, pohotovosti a kontrole.

Pokles daňové morálky má katastrofální důsledky pro hospodaření samosprávy, které byly zasazeny smrtelné rány obrovskými nedoplatky, odpisy dani a poklesem daňových základen pro výměr přirážek. (Posl. Malý: K tomu limitování přirážek!) Z nedoplatků z r. 1928 je 591,593.659 Kč přirážkám podrobených. Kdybychom počítali, že průměrně máme 300% ní přirážky samosprávní, došli bychom k výpočtu, že samosprávě ubývá zde na příjmech pouze za jediný rok 2.366 mil. Kč. (Slyšte! - Posl. Sladký: To jsou strašná čísla!) Kolik miliard uniklo samosprávě od r. 1919 do r. 1928 stamilionovými odpisy, nedá se ani zjistiti. Zákon č. 77/1927 vehnal obce a okresy do bankrotu, podvázal hlavní příjem z přirážek a odkázal samosprávu na almužnický systém dávkový (Tak jest!), který zatěžuje administrativu samosprávy a odkazuje na žebráckou mošnu vyrovnávacího fondu. Samospráva teprve nyní krvavě platí následky deflační politiky a nedoplácí vlastní vinou, nýbrž vinou rozvrácené berní administrativy. Bez zralé úvahy, přímo lehkovážně přistoupilo se ke dvěma velkým hospodářským reformám, k reformě berní a k reformě finančního hospodářství samosprávy, aniž by byl splněn nutný předpoklad úspěchu, to jest čistý stůl (Tak jest!), vyrovnání za léta minulá mezi finanční správou a poplatníky a vyrovnání mezi berní administrativou a samosprávou, to jest přesný odpočet, co samospráva dostati má a co dostane. Samospráva byla tímto zákonem zkrácena na příjmech. Limit přirážek, odpisy na daních a všeobecné snížení daňové základny pro přirážky znamenají stamilionové úbytky příjmů naší samosprávy. Obcím byl odebrán 10% podíl na dani obratové, dávka z motorových vozidel, podíl na dávce z přírůstku hodnoty. Mezitím, co na jedné straně zkráceny byly příjmy samosprávy, na straně druhé byla jí uložena nová břemena. (Tak jest!) Uložilo se samosprávě odváděti 10% pozemkové daně na fond živelních pohrom, 10% dávky ze zábav na fond pro humánní instituce, 20% ošetřovného za nemajetné občany humánním ústavům, 10 až 20% příspěvek ke starobním podporám, zvýšená působnost přenesená, na bedra samosprávy uložily se úkoly, vyplývající ze stavebního ruchu, který vyvolal v život celé nové čtvrti, kde obce mají upravovati ulice, zařizovati kanalisaci, vodovody a osvětlení, a z těchto nových čtvrtí a domů nemají ani haléře příjmů v důsledku dlouhodobého osvobození od daní a dávek. Za tento úbytek příjmů a za toto nově uložené zvýšené vydání byl dán samosprávě danajský dar celé činžovní daně a vyrovnávací fond, instituce, která samosprávu jen demoralisuje, která svádí k umělému nadouvání rozpočtů i tam, kde dosud byly přirážky nepatrné.

Nepatrná péče věnovala se konversi dluhů a opatření levného úvěru pro samosprávu, které by mohly značně hospodářství samosprávné ozdraviti.

V rozpočtech škrtají se položky zejména kulturní a sociální, ale i zákonná plnění. (Slyšte!) Viděl jsem na př. rozpočet okresu brandýsského po předběžné úpravě vyrovnávacím fondem. V tomto rozpočtu byla úplně škrtnuta položka 15.000 Kč na okresní péči o mládež (Slyšte!), škrtnuta úplně položka 15.000 Kč na podpory a dary a škrtnuta dokonce položka 3000 Kč 10% příspěvku živnostenskému úvěru poválečnému, která je položkou zákonného plnění. (Výkřiky posl. Sladkého.) Na školství škrtnuto v tomto rozpočtu 160.750 Kč, škrtnuta položka 2,700.000 Kč na válcování silnic a na silniční opravy, potřeba na silniční hmoty snížena o 380.000 Kč a položka na úpravu silnic byla snížena o 220.000 Kč.

Kdyby takovýto způsob hospodaření měl trvati ještě několik let, kladu otázku, jak budou vypadati ty statisíce kilometrů okresních silnic a jakého stamiliardového nákladu bude potřebí, aby tyto silnice byly uvedeny do sjízdného stavu? (Výborně!) Při tom je nejgrotesknější, že by na tyto úpravy okresních silnic dostaly okresy dosti slušnou, až do 90% nákladu jdoucí státní subvenci, ale poněvadž tyto položky se škrtají a poněvadž okresy nemají peněz a nesmí si vypůjčiti, musí nechati i tuto státní subvenci plavat. (Výkřiky posl. Malého.)

Vedle toho byl škrtnut v tomto rozpočtu i obnos 50.000 Kč věnovaný k 80. narozeninám pana presidenta republiky jubilejnímu Masarykovu fondu pro nevyléčitelně choré. (Slyšte!) Stejně tak obci Brandýs n. L. byla v obecním rozpočtu škrtnuta položka 100.000 Kč, věnovaná u příležitosti 80. narozenin p. presidenta republiky na fond městského chudobince.

Zákon č. 77 zakázal uzavírat po 1. červenci 1927 zápůjčku na úhradu schodků nebo na běžná vydání. Viděl jsem několik výnosů vyrovnávacího fondu, které proti tomuto jasnému ustanovení zákona nařizují obci, aby učinila dlouhodobou výpůjčku na krytí schodku nebo na běžná vydání, aby ji vyrovnávací fond nemusel dáti z tohoto fondu příspěvek. Staly se případy, že zemský výbor nařídil obci, aby postavila školu, a vyrovnávací fond škrtl v mimořádném rozpočtu investiční náklad na tuto školu, a když i propustil tuto položku v některých případech v rozpočtu mimořádném, škrtl v rozpočtu řádném zařazenou tam anuitu a úmor na tuto půjčku.

Okres nařídí obci stavbu školy - a zemský úřad nepovolí půjčku. Okres nebo zemský úřad vyzve samosprávné svazky, aby věnovaly příspěvek na určitý humánní účel, ale když zařadí tuto položku do rozpočtu, tak tentýž okres nebo zemský úřad tyto položky škrtne.

Vyrovnávací fond upraví rozpočet, stanoví příspěvek a na zálohách vyplatí jenom 2/3 a ke konci roku řekne, že zbytek již dáti nemůže, ježto nemá pohotových prostředků. Dříve bývaly rozpočty prozkoumány a schváleny již v prvém čtvrtletí následujícího roku, nyní bývají rozpočty schváleny teprve po roce následujícího roku, takže po celý rok hospodaří se vůbec bez schváleného rozpočtu. (Výkřiky posl. Sladkého.) Rozpočty dělají se za těchto poměrů ovsem velmi povrchně, s ohledem na očekávané škrty. Proto novelisace zákona č. 77 je otázkou nejen samosprávy, nýbrž i přímé existence státu, jehož je samospráva nejdůležitějším pilířem. (Tak jest! - Zcela správně!)

Rozvrat v samosprávě znamená zničení miliardových hodnot, uložených v majetku samosprávy, v domech, ulicích, vodovodech, v kanalisaci, v osvětlení, v silnicích atd. - a znamená také rozvrat a bankrot celého našeho národního hospodářství. (Výborně!) Teprve nyní, v době hospodářské krise, pozná se význam samosprávy a pozná se, jaký hřích na ni byl spáchán, až vzroste nezaměstnanost a obce a okresy nebudou moci přiskočiti na pomoc k jejímu zmírnění nouzovými pracemi. (Tak jest!)

Daňová reforma postihla četná města také nepřímo. § 73 připouští pouze možnost osvobození městských spořitelen od daně výdělkové. Zatím co okresní hospodářské záložny platí podle §u 83, odst. 2 výdělečné daně 2‰ ze základního kapitálu, městské spořitelny musí platiti tuto daň z čistého zisku. A tak přicházíme k rozdílům, že ze stejného zisku platí městské spořitelny 80 krát tolik daně výdělkové co okresní hospodářské záložny. (Posl. Malý: To je daňová spravedlnost!) Ano, to je daňová spravedlnost. Tím se znemožňuje městským spořitelnám, aby své zakladatelky, města, mohly podporovati. Přes to však vydaly městské spořitelny od převratu na humánní ústavy přes 300 mil. Kč. Jen r. 1928 přes 50 mil. Ve vlastnictví spořitelen je na 6 miliard státních papírů a papírů zemských a přes to se k nim finanční správa chová jako tvrdá macecha, která, kde může, městské spořitelny odstrčí. Osvobození městských spořitelen od daně výdělkové prospělo by také značně naší samosprávě.

Účetní uzávěrka vykazuje skutečný přebytek 318,394.654 Kč. Odečteme-li od něho schodek nepreliminovaných vydání, zbývá čistý přebytek 95 mil. proti předvídaným 26 mil. Kč. V rámci rozpočtu vedle toho byla uhražena i potřeba na 20%ní zlepšení poměrů staropensistů podle zákona č. 80 z r. 1928, okrouhle 13 mil. Kč.

Na osobních výdajích státní administrativy bylo docíleno úspor 113,313.821 Kč mimo 2%interkaláru, s kterým se v rozpočtu počítá ve výši 74 mil. Kč. Znamená to tedy, že na osobních vydáních státní administrativy bylo ušetřeno pouze za jediný rok 188 mil. Kč, tolikéž také u státních podniků, takže se ušetřilo na osobních vydáních celkem 376 mil. Kč.

Osobní výdaje státní administrativy činily r. 1927 4073 mil. Kč, r. 1928 pouze 3701 mil. Kč, jeví se tudíž pokles o 372 mil., stejně tak u podniků, z čehož vyplývá, že od r. 1927 ušetřeno na osobních výdajích 743 mil. Kč. Úspory na osobních platech jsou vysvětlovány neobsazením volných systemisovaných míst, nebo obsazením těchto míst s nižším platem nebo s nižšími přídavky rodinnými.

Osobní výdaj státní administrativy činil r. 1925, před vydáním platových zákonů, 4505 mil. Kč, r. 1928 pouze 3701 mil. Kč (Výkřiky posl. Malého.), klesl tedy v důsledku platových zákonů od r. 1925 do r. 1928 ročně o 804 mil. Kč. (Slyšte! - Různé výkřiky.)

Nedávno četl jsem v tisku živnostenské strany, že prý socialisté nyní rozdávají, když občanská koalice ušetřila, čili že rozdávají to, co tato koalice ušetřila. V těchto článcích se píše a vypočítává: teď prý mohou dát třinácté služné, 540 mil., teď mohou dát 350 mil. na staropensisty atd., atd. Bohužel mnoho se o tom píše, ale státní zaměstnanci ani staropensisté nemají v kapse ještě ani haléře. (Tak jest!) Není třeba těmito ciframi operovati před veřejností, poněvadž to nejsou úspory, nýbrž to bylo přímo vydřeno na státních zaměstnancích (Potlesk.), vydřeno proto, poněvadž platový zákon byl proveden způsobem, jaký zákonodárce na mysli neměl, byl proveden proti duchu a proti úmyslu zákonodárcovu a vedle toho neprovedeno mnoho ustanovení, k nimž vláda byla zmocněna. (Tak jest!)

Stejný pokles jako u státní administrace jeví se také u podniků. Nyní je zajímavé srovnání osobních nákladů - na osobní platy pouze - státní administrativy a státních podniků. Na 108.879 osob, zaměstnanců ve státní administraci činí osobní platy 2.441,503.344 Kč. U státních podniků činí osobní platy pro 236.306 osob pouze 2.414,357.773 Kč. Vezmeme-li průměr, připadá na jednu osobu ve státní administraci 22.424 Kč, kdežto na jednu osobu u státních podniků pouze 10.217 Kč. Pravděpodobně proto byly poměry zaměstnanců ve státních podnicích takto upraveny, poněvadž čistý výnos státních podniků se zvýšil o 255 mil. a pravděpodobně proto, že zaměstnanci státních podniků mají ve službě veliké risiko, jak dokazuje okolnost, že za jedem jediný rok bylo ve službě zabito 105 železničářů a zraněno 511, v podniku pošt zabito bylo 8 zaměstnanců a zraněno 21. (Výkřiky.) Tedy podnikoví zaměstnanci mají průměrný plat o polovinu menší, ale značně veliké risiko. (Tak jest!) Jak vysvětliti tento fakt? Pročteme-li si důvodovou zprávu k platovému zákonu, na str. 99 stojí: "Není zajisté na místě, jsou-li na př. honorovány odpovědné služební výkony, spojené případně i s nebezpečím života, podle stejných zásad jako obyčejná služba vykonávaná v kanceláři."

To je hotový švindl, co vložili zde autoři tohoto zákona do zprávy důvodové. Pravděpodobně měli na mysli obráceně, že pohodlnější služba v kanceláři se musí hodnotiti lépe než služba, kde člověk je každou chvíli v nebezpečí života. Taková je tedy theorie, taková je praxe.

Myslím, že celá čsl. veřejnost je přesvědčena, že poměry našeho státního zaměstnanectva jsou neudržitelné. Podíváme-li se do jiných států, vidíme, že na př. ve Francii byly platy zaměstnanců valorisovány 5.14 krát, ale cena životních potřeb stoupla pouze 4.83 krát, daňové zatížení pouze 11 krát. Vedle toho Francie loni zvýšila platy nákladem asi 500 mil. francouzských franků, ale současně snížila daně. V Československé republice jsou platy zaměstnanců valorisovány 4 až 6 násobkem, ceny životních potřeb desetnásobkem a daně 14 násobkem. (Výkřiky.)

Už tyto cifry říkají nám velmi jasně, v jaké situaci jsou státní zaměstnanci v Československé republice. Srovnáme-li ve zlaté měně nynější platy zaměstnanců s platy z r. 1914, vidíme, že v Německu zvýšily se tyto platy o 110 až 170%, v Rakousku o 58.7 až 71%, v Uhrách o 61.94 až 78.72%, ve Švýcařích o 165.3% až 190 4%; v Československé republice však pouze o 46.05, nejvýše o 67.96%. Jsou tedy platy zaměstnanců v Československé republice nejnižší. (Výkřiky posl. Malého.)

Není pak ovšem divu, že zaměstnanci na jedné straně hledají vedlejší zaměstnání a na druhé straně se zadlužují. Obé je pro státní administrativu i pro sám stát velmi nebezpečné. (Tak jest!) Jestliže zaměstnanec hledá vedlejší zaměstnání, dostane je jenom za té podmínky, že tomu soukromému zaměstnavateli věnuje všechny své fysické síly (Tak jest!) - a na státní službu pak již těch fysických sil mnoho nezbude. A jaký úbytek to znamená pro stát! Na druhé straně jestliže se zaměstnanci zadlužují, je zde veliké nebezpečí, ze upadnou do rukou lichvářů a že se dostanou na cesty křivé, že se mohou korumpovati. (Výkřiky.) Železniční správa zjistila, že za rok 1928 činí dluhy zjištěné obstavením služného zaměstnanců železničních 55 mil. Kč, o 19 mil. více než r. 1927; tedy o 35% stoupla jen zjištěná zadluženost železničního personálu. Připadá zde průměrně na jednu osobu 340 Kč čili 3% jeho průměrného příjmu. Skutečnost jest ovšem daleko horší, protože se nedají zjistiti všechny dluhy, poněvadž se málo kdo k nim přihlásí. Podle odhadu můžeme počítati, že tyto nezjištěné dluhy činí nejméně dvakráte tolik jako dluhy zjištěné.

A nyní, vidíme-li, že za celá čtyři léta nebyla vysoká byrokracie schopna, aby vypracovala a předložila vládě scházející vládní nařízení k §§ 25, 49, 142, 144, 146, 147, 209 platového zákona č. 103 a k §§ 17, 18, 23, 24, 26, 27, 32 a 46 učitelského zákona č. 104, ptáme se, v jakém právním státě to žijeme. Vždyť když se dělala r. 1914 za Rakouska služební pragmatika, než došlo ke světové válce, byla všechna vládní nařízení vydána, zde to však trvá již 4 léta a nemůžeme docíliti, aby tato chybějící vládní nařízení k platovým zákonům byla vydána. (Výkřiky posl. Sladkého.)

Cifry, které jsem uvedl, prokazují, jak platový zákon zaměstnance zproletarisoval. On je však také, bohužel, demoralisoval. Platový zákon činí kariéru zaměstnance odvislou od systemisovaného místa a povýšení. Následky tohoto systému povyšování na systemisovaná místa vidíme již ve všech oborech státní správy. Nikdy nebujelo tolik donašečství, tolik patolízalství, tolik denunciace, jako právě nyní. (Slyšte!) Místo zaměstnanců se vzpřímenou hlavou a rovnou páteří, jak toho vyžaduje demokratické zřízení státu, máme měkkýše, kteří za povýšení prodávají všechny své lepší vlastnosti a kteří jsou za povýšení ochotni býti členy třeba všech politických stran. (Souhlas.)

Vážení pánové, zde bychom si měli skutečně položiti otázku, kam dospějeme, jestliže brzy tento nemožný, života neschopný systém neodstraníme. Právě v demokracii musíme míti zaměstnance neodvislého, ovšem spravedlivého a objektivního. Mám obavy, že se tento pokles morálky bude šířiti dále, neučiníme-li vbrzku nápravu, a že to dotáhneme tak daleko, že se bude o nás mluviti, jako se kdysi mluvívalo o tom chorém muži na Bosporu, v jehož říši bakšiš platil nade všechno. Právě se projednává nová systemisace služebních míst. Právě toto projednávání jest nejeklatantnějším důkazem nemožnosti tohoto systému. Slavná sněmovno, račiž, prosím, uvážiti, že zákon č. 286 předpisuje, aby každá 3 léta byla provedena nová normalisace a systemisace služebních míst. Více než rok - r. 1927 - pracovali na systemisačním a normalisačním návrhu 4 vysocí úředníci, kteří nedělali nic jiného, kteří měli k ruce armádu vysokých úředníků ze všech resortů a kteří sháněli všelijaký statistický materiál. Více než rok byla celá státní administrativa v permanenci jen pro systemisaci služebních míst a více než celý rok byla tato státní administrativa v neklidu a rozruchu. A výsledek? Nová nespokojenost a nový rozruch. (Tak jest!) Ještě se ani neuklidnily vlny provisorní systemisace služebních míst, a nyní už 2 roky se dělá systemisace definitivní, která měla vyjíti 1. července 1929. Po 2 roky je celá armáda personálních referentů všech resortů v permanenci, jsou mobilisovány nižší instance na shánění statistického materiálu, po měsíce se jedná nyní v normalisační komisi, a jaký bude zase výsledek? Bude to výsledek, který prý se projeví zlepšením asi o 80 mil. Kč, ale který nemůže uspokojiti celé to těleso státně-zaměstnanecké, protože se může týkati jen několika jednotlivců. (Souhlas.) A tak zase 2 léta je zde celá administrativa mobilisována jenom pro tuto práci, zase je ve vzruchu a neklidu, a až bude nová systemisace vládou schválena, zase to bude trvati rok, než se vlny uklidní. A tak tedy každá 3 léta budeme míti státní administrativu stále a stále v neklidu, rozruchu a nespokojenosti.

Kdyby se dalo vypočítati, jaké škody zde stát utrpěl, myslím, že by to bylo hodně set milionů Kč. A je při této práci ještě pochybnou zpětná platnost nové systemisace služebních míst. Z technických důvodů je nemožná zpětná platnost k 1. červenci 1929, z týchž důvodů je nemožná k 1. lednu 1930, poněvadž již mezitím bylo provedeno povýšení na uprázdněná místa a není možno předřaditi nyní dodatečně lidi s opožděným pořadím těm, kteří byli již povýšeni, aniž bychom se nedostali do právních sporů, které by byly velmi těžké a zatížily zase Nejvyšší správní soud.

A tak, prosím, i tato maličká věc stále vzrušuje a vyvolává nespokojenost a výsledek nestojí dávno za to. Proto myslím, že nám nezbývá nic jiného, než abychom se vrátili k tomu, co jsme zde dříve měli. Autoři zákona se houževnatě bránili našemu návrhu, aby systemisace byla vyjádřena v zákoně v procentech, a ovlivňovali rozhodující politické činitele, aby se tak nestalo, že prý by to bylo proti celé konstrukci zákona a proti jeho duchu.

Nyní, když se projednává systemisace služebních míst, titíž pánové, kteří nemohli o procentech ani slyšeti, jsou samá procenta, čili dělají nyní systemisaci podle procent. Víme, proč se tak děje. Proto, poněvadž kdyby procenta, která se nyní uplatňují, byla bývala vložena do zákona, nebyla by se ve sněmovně našla ani ruka, která by pro to byla hlasovala.

A k čemu to vede? To vede k tomu, že vláda ztrácí důvěru a autoritu, to vede k tomu, že zaměstnanec, který má přece míti kladný poměr k vládě i ke státu, vhání se do oposice proti vládě a na konec i do oposice proti státu.

Je to tedy důkazem, že tento systém není schopen života a že potřebuje novelisace. Jestliže Rakousko r. 1914 zavedlo časový postup, nezavedlo jej snad z lásky ke svým zaměstnancům, nýbrž proto, že se přesvědčilo, že systém povyšování na systemisovaná místa je nespravedlivý, nesociální, ale také nebezpečný pro stát a jeho administrativu. Proto Rakousko odstranilo tento systém a zavedlo postup časový.

Ono také mělo ještě další instrument, jak odměňovati zaměstnance. Mělo povyšování ad personam, aby mohlo skutečně vynikající, svědomité a pilné zaměstnance také odměniti. Ale toto všechno jsme odstranili a šli jsme do extrému, který bude míti přímo nedozírné následky, nebude-li brzy odstraněn.

A tu bychom se mohli pozastaviti nad jednou věcí. Univ. profesor dr Boh. Baxa napsal v Revui "Moderní stát" v článku "10 let ústavy republiky Československé" slova: "Vliv odborových přednostů i ministerských radů nepřestává zde u ministrů, nýbrž jde dále. Poněvadž ministři vykonávají vliv na Národní shromáždění, uplatňuje se prostředkem ministra vliv těchto ministerských úředníků i na Národní shromáždění a vliv ten je někdy tak mocný, že podléhá jemu samo i Národní shromáždění. Bylo to na př. nejlépe patrné při projednávání platového zákona č. 103/1926, kdy proti vlivu známé úřednické "trojky" celé Národní shromáždění bylo naprosto bezmocné."

I když názorově stojím na opačném pólu než prof. dr. Baxa, musím s jeho vývody skutečně souhlasiti, jako ten, který jsem prožil celé to martyrium jednání o platovém zákoně, a myslím, že je na parlamentu i vládě, aby nyní ukázala, že není bezmocnou hříčkou v rukou vysoké byrokracie a že chce napraviti chybu, která se stala, ne snad jen v zájmu zaměstnanců, nýbrž i v zájmu autority, v zájmu respektu a v zájmu státu samého. (Výborně! - Potlesk.)