A proto zuří nejenom klerikálové, nýbrž i celá buržoasie a její pomocníci, celý reakční tábor. Proto ono zběsilé volání po nejostřejších zákrocích proti německobrodským studentům a proto ono inkvisiční mučení německobrodských studentů. Persekučním běsněním německobrodských studentů chce buržoasie a sociálfašisté hroziti studentstvu ostatnímu, zastrašovati studující mládež na školách a zameziti šíření zjevu, že selhává systém duševní dresury na středních a vysokých školách v duchu buržoasní a sociálfašistické ideologie, v duchu třídních zájmů a cílů buržoasie a že tento systém školní výchovy je prolamován silou vlivů proletářské idee. Na německobrodském případě se ukazuje, že jed komunismu nevniká, nešíří se jenom v masách dělnictva, dělnické mládeže, ale že jed komunismu proniká i tam, kde buržoasie a vládnoucí třída se domnívala míti svoje ideologické idee nejdokonaleji zabezpečeny, ve školách. Ukázalo se, že nepomáhá mučivá duševní dresura studentstva, že nepomáhají fašističtí profesoři a páteři, že nepomáhají školní knihovny, z nichž byly odstraněny všechny závadné knihy a že nepomáhá ani sport a všechny druhé svody k tomu, aby mládež studentská byla odvedena od hlubšího přemýšlení, od pochopení velkých cílů třídního boje proletariátu a od zaujetí se pro ideu komunismu, pro ideu proletářské revoluce, svržení buržoasního panstva a nastolení takových společenských řádů, které by i mladé studované generaci umožnily uplatnění schopností a práci pro vyšší společenské ideály lidstva.

Německobrodský případ je prostě dokladem, že se hroutí systém duševní dresury na školách. Co chce buržoasie míti ze studující mládeže? Chcete si vychovati masu inteligentních proletářů, kteří by byli ochotni pracovati v úřadech, ve fabrikách a v bankách za žebráckou mzdu a plat? Chcete si vychovati ze studující mládeže masu inteligence, která by pokorně hladověla a nechala se k pokoře a k nepřátelství vůči dělnictvu svésti leskem lepšího společenského zacházení, pochybným leskem titulů? Chcete si vychovati ze studující mládeže štrébrovskou byrokracii, která by neměla citu k chudému člověku a táhla s vámi pány, která by byla ochotna provésti každý váš příkaz, každý zločin proti pracujícímu lidu? Chcete si vychovati techniky, kteří by vám vymýšleli rafinované metody k vykořisťování dělnictva, chcete si vychovati racionalisátory, kteří by hnali dělníka k otrocké dřině a kteří by dělníka dovedli okrádati na mzdě? Chcete ze studující mládeže si vychovati policejní a četnické velitele, kteří by se nerozpakovali vzpurné dělníky týrati a do dělníků stříleti? Chcete si vychovati ze studující mládeže vojenské velitele, kteří by hnali dělníky na jatka nové imperialistické války? Chcete si prostě ze studující mládeže vychovati inteligentní síly pro svůj vykořisťovatelský a potlačovací aparát, chcete si ze studující mládeže vychovati svoje každodenní služebníky, udržovatele svých vykořisťovatelských řádů?

Německobrodský případ ukázal, že mysl studující mládeže se bouří proti této duševní dresuře a že se poutá k vyšším životním ideálům nežli jsou zájmy udržení vykořisťovatelských kapitalistických řádů. Buržoasie si chce ze studentstva středoškolského a vysokoškolského vychovati fašisty a sociálfašisty a učiniti si je za nástroj svých snah k udržení hroutícího se režimu. Chce si z mas studentstva učiniti nástroj snah pro fašistické zotročení dělnictva, nástroj potlačení revolučního hnutí proti proletářské revoluci. Chce si ze studující mládeže prostě vytvořiti buržoasní, fašistický a sociálfašistický nástroj kontrarevoluce a nástroj pro organisování války proti Sovětskému svazu.

Německobrodský případ ovšem ukázal, že se buržoasie a sociálfašisté velice mýlí a zmýlí. Do škol proniká nejen vámi úsilně fedrovaná idea fašistické kontrarevoluce, nýbrž i idea proletářské revoluce. Třídění duchů, formování se dvou táborů kontrarevolučních a revolučních se děje i na středních a vysokých školách. Studentstvo se řadí do řad revolučního boje a přihlašuje se nejen ideově, nýbrž i činem a hrdinným chováním mravním do řad revolučního proletariátu. Je to právě pevné a nezlomné přesvědčení a hrdinné chovám německobrodských studentů, které stupňuje vztek a zuření buržoasie a reakčního tábora. Buržoasie by byla mnohem shovívavější, kdyby se bylo stalo to, co očekávala, kdyby 10 německobrodských studentů po svém zatčení dalo se do pláče, odvolalo a litovalo svého činu, kdyby se mohlo říci, že je to dílo nerozumu mladých lidí. To se nestalo. Nepodařilo se zatčením a vězněním zastrašiti německobrodské studenty. Německobrodský čin není dílem nerozumu, nýbrž je dílem pevného, nezlomného přesvědčení, přesvědčení tak pevného, že ho nezlomí ani zatčení, věznění, kriminál a hrozby. Jestliže toto hrdinné chování německobrodských studentů vyvolalo u buržoasie a reakčního tábora vztek a zuření, (Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 4. dubna 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Německobrodští studenti jsou stíháni za své přesvědčení. Jejich věznění je politickou třídní persekucí, poněvadž je jasno, že pro delikt poškození zdi není možno zákonné odůvodnění třínedělní vyšetřovací vazby, není možno odůvodniti tím inkvisiční metody vyšetřování a výslechu s německobrodskými studenty. Pokládáme za nutné, abychom před celou dělnickou veřejností poukázali na to, že skutečně řízení proti německobrodským studentům se vede způsobem neslýchaného inkvisičního nátlaku a inkvisičního mučení. V tisku bylo již uvedeno, že vyšetřující soudce se marně snaží dosíci u vězněných studentů prozrazení, kdo je k jejich činu navedl. A bylo v tisku také naznačeno, že se vyšetřující soudce snaží o to všemi prostředky. Jde tu zřejmě o inkvisiční mučení stálými výslechy a nátlakem. Předevčírem ohlásila svou návštěvu u německobrodských studentů u kraj. soudu v Kutné Hoře posl. soudr. Hodinová. Vyšetřující soudce odepřel povoliti její návštěvu u studentů s poukazem, že prý by návštěva byla mravní a politickou posilou pro vězněné německobrodské studenty, při čemž jednání vyšetřujícího soudce dělá takový dojem, že je plně oprávněna obava, že jsou německobrodští studenti ve vězení kutnohorského soudu trýzněni a násilím donucováni k výpovědi. Žádáme, aby se ministr spravedlnosti, za něhož se takový postup může díti, zodpověděl zde ve sněmovně a dal prohlášení o postupu při řízení vůči německobrodským studentům. Jménem dělnictva a jménem všech pracujících lidí protestujeme s největší ostrostí proti věznění německo-brodských studentů, proti jejich inkvisičnímu mučení a žádáme jejich okamžité propuštění. Brutální persekuční zákrok proti německobrodským studentům je spolu s druhými zjevy persekučními dokladem, že buržoasie a sociálfašisté rozvinují v rámci fašistické persekuce útok proti mládeži a že se snaží stupňováním persekuce násilně potlačiti rostoucí bojovné hnutí dělnické mládeže, která se statečně staví do prvých řad boje proti kapitalistickému zbídačování, proti klerikální reakci, do prvých řad boje za Sovětský svaz. Persekuce dělnické mládeže nabývá stále větších rozměrů. Dokladem toho je zatčení 7 mladých dělníků v Královském Chlumci na Slovensku, poněvadž byli členy mladé antifašistické gardy, organisace určené k tomu, aby chránila dělníky před surovostmi a krvavými násilnostmi formací fašistických band. Ale censura pod vedením sociálfašistického ministra spravedlnosti dr Meissnera se stará o to, aby zprávy o postupující persekuci vůči hnutí dělnické mládeže byly potlačovány a tak bylo konfiskováno v komunistickém tisku i provolání, které vydal ústřední výbor komunistického svazu mládeže, v němž se praví: Fašisticko-sociál-fašistická vláda zostřuje útok na revoluční mládež. Se současným zostřeným vykořisťováním pracující třídy v souvislosti se smrtelnou krisí kapitalismu, která vyvolává ohromnou radikalisaci pracujících mas, nový nástup revoluční vlny se současnými zostřenými přípravami na kontrarevoluční válku proti Sovětskému svazu, za koncentraci všech kontrarevolučních sil fašistů, sociálfašistů a kleru, podniká finanční kapitál pod patronancí fašisticko-sociál-fašistické vlády zvýšený útok na revoluční hnutí mládeže a na jejího vůdce, na komunistický svaz mládeže.

Poslední hromadné zatýkání revoluční mládeže, deseti studentů a jednoho učně v Něm. Brodě, kteří se opovážili pozvednouti svůj hlas proti církevním válečným štvanicím na Sovětský svaz a bezdůvodné zatčení 7 mladých dělníků v Královském Chlumci na Slovensku, kteří byli zatčeni, protože byli členy antifašistických mladých gard, je dokladem zahájení bílého teroru vůči revolučnímu hnutí mládeže, bílého teroru podporovaného sociál-fašisty a měšťáky, kteří ve svých časopisech štvou a připravují náladu veřejného mínění na rozpuštění komunistické strany a rozehnání Komunistického svazu mládeže. Tyto štvanice, podnikané na komunistickou stranu a revoluční hnutí mládeže, mají odstraniti hlavně překážku v provedení hanebného plánu buržoasie proti hladu - fašismu a kontrarevoluční války proti SSSR.

Komunistický svaz mládeže pod vedením KSČ napne však všechny síly, aby tyto záměry buržoasie byly za všech okolností zničeny. Komunistický svaz mládeže volá všechnu dělnickou mládež k hromadnému protestu za okamžité propuštění persekvovaných kamarádů. Komunistický svaz mládeže volá dělnickou mládež k boji za hospodářské požadavky a proti chystané militarisaci a předvojenské výchově mládeže v souvislosti s válečnými přípravami proti SSSR. "Budujte protifašistické mladé gardy na podkladě jednotné fronty zdola na obranu stávek, dělnických demonstrací proti fašistům a sociál-fašistům. Ven s uvězněnými studenty! Pryč s válečnými štváči na Sovětský svaz! Pryč s fašisty a sociál-fašisty a jejich klerikálními spřeženci! Za svržení kapitalismu a za vítězství dělnické třídy! Ústřední výbor Kom. svazu mládeže čsl."

Toto provolání, jehož účelem jest informovati masy pracující mládeže o persekuci dělnické mládeže, propadlo v komunistickém tisku konfiskaci. Persekuce mládeže, mladé generace, nabývá, jak jsem řekl, stále větších rozměrů, projevuje se to i stupňovanou persekucí na školách, projevuje se to v tom, že se také provádí persekuční nátlak proti revolučně smýšlejícím proletářským studentům na vysokých školách. Jsou persekvováni tím, že jsou vyhazováni z kolejí. Proto i u nás v Československu nastupuje buržoasie při persekuci studentských mas, které se radikalisují, onu cestu, kterou nastoupil ve fašistické Italii Mussolini a kterou se snaží dnes ještě více zostřiti. Přes to, že v Italii bylo k persekuci a k potlačení revolučních nálad studentstva použito nejdrakoničtějších prostředků, musí velká fašistická rada konstatovati, že masy italského studentstva podléhají vlivům podvratných živlů a proto usnesla se na opatřeních, aby tento vliv podvratných živlů na studentstvo byl zamezen. Má se to díti tím, že studentstvo v Italii bude po celou dobu svého studia internováno, vydržováno na státní náklad, ovšem s podmínkou, že se nesmí zúčastniti politického života. To ukazuje, jak stupňovaná persekuce proti masám revolučního studentstva se stává marnou. Totéž se ukáže i u nás v Československu.

Kdyby buržoasie dělala cokoliv, kdyby stupňovala ještě brutálnějšími metodami pronásledování dělnické mládeže a persekuci na vysokých školách, kdyby stupňovala brutální systém duševní dresury na středních a vysokých školách, nezabrání, aby se jed komunismu dále nešířil v masách dělnické mládeže, v továrnách i v masách studující mládeže na středních a vysokých školách. Prohlašujeme také, že budeme pracovati, aby se jed komunismu šířil tam, kde je právě buržoasii nejnebezpečnější, v masách těch, kteří mají býti oporou a udržovateli kapitalistických řádů, a že neustaneme ve své práci, dokud nedospějeme, aby i masy proletářského studentstva v celé své síle se postavily pod prapor revolučního boje a podpořily tak osvobozovací boj dělnické třídy.

Persekuční stíhání německobrodských studentů je aktem násilného potlačování protiklerikálního boje a vláda a sociálfašistický ministr spravedlnosti se snaží násilím a persekucí zahnati duchy, kteří byli vyvoláni rozpoutáním papežských štvanic proti Sovětskému svazu. Ale právě nápisy na zdích německobrodského kostela, právě tento čin, provedený studenty, tedy onou vrstvou, o které se buržoasie domnívala, že ji má zabezpečenu před vlivem komunismu, dokazuje, jak celá protiklerikální kampaň v Československu selhala.

Klerikálové chtěli zaranžovati před 19. březnem v mezinárodním měřítku velké hnutí proti Sovětům, ale utrpěli ohromné fiasko mezinárodní i u nás v Československu. Pracující masy se nedaly svésti klerikálním pokrytectvím a lžemi a klerikální štvanice - přes to, že byl zmobilisován celý rozsáhlý aparát římsko-katolické církve, přes to, že 19. března štvali ve všech chrámech kněží a jejich služebníci - skončila se ve všech státech mezinárodním fiaskem

I v katolickém Polsku, kde římsko-katolická církev měla za to, že má nejsilnější vliv na masy pracujícího lidu, skončila se klerikální kampaň velkým fiaskem. Stalo se, že dělníci bojkotovali bohoslužby, pořádané katolickou církví za zdar křižáckého tažení proti Sovětskému svazu. Stalo se v polském kostele, že vystoupili dělníci a pracující lidé a ohradili se velmi ostře proti tomu, aby s kazatelen bylo štváno proti dělnickému a rolnickému ruskému státu. Toto fiasko v Polsku je tím větší, že právě tam působil jako papežský nuncius nynější římský papež Pius XI. Že klerikální kampaň v Polsku tak zkrachovala, přispěla ta okolnost, že se na jedné straně ukázalo, že mluvení o násilném pronásledování náboženství v Sovětském svazu je lží a výmyslem, a na druhé straně, že pronásledovatelem náboženství na příklad v Polsku je sama římskokatolická církev. Byla uvedena řada dokumentů, které dokazují, že v letech 1920 a 1921, v době, kdy nynější římský papež Pius XI. byl varšavským papežským nunciem, dala polská vláda a úřady většinu kostelů pravoslavné církve v Polsku zavříti a znemožňovala příslušníkům a věřícím pravoslavné církve v Polsku násilím jejich bohoslužby podle ritu pravoslavné církve. Toto pronásledování se dálo nejen se souhlasem nynějšího římského papeže, nýbrž i z jeho přímého rozkazu. Tato odhalení přispěla, že v Polsku skončila se katolická klerikální kampaň naprostým fiaskem. Stejně tomu bylo také v Anglii. Svědčí o tom průběh debaty v anglické horní sněmovně předevčírem, kde arcibiskup canterburský znovu se snažil opakovati své štvanice proti Sovětskému svazu a žádal, aby anglická vláda tam intervenovala. Ale odpověď mluvčího anglické vlády je nejlepším dokladem, jak klerikální kampaň v Anglii zkrachovala. Nejen, že arcibiskup canterburský při svých štvanicích proti Sovětskému svazu používal velmi krotkého stylu proti dřívějším svým nenávistným a štvavým kletbám proti Sovětskému svazu, ale i zástupce anglické vlády byl nucen prohlásiti, že v Sovětském svazu nelze dnes mluviti o mimořádných poměrech, pokud jde o postup proti náboženství, že to, co se dnes děje v Sovětském svazu, dálo se po celých 10 let, že se tedy prostě nic nezměnilo a že ten postup není takového rázu, aby mohl vyvolati nějaký protest. Tím celá klerikální kampaň v Anglii, kde se arcibiskup canterburský velmi silně exponoval vedle římského papeže, aby byly rozpoutány křížácké štvanice proti Sovětskému svazu, zkrachovala.

V Anglii na př. 19. března v jednom kostele vystoupil kněz, který odmítl pronášeti kletby na sovětský režim a který naopak vyzval pracující lid, shromážděný v chrámu, aby se pomodlil za zdar díla, které provádí sovětská vláda a které uskutečňuje režim, kdy boháči budou odstraněni a kdy poslední stávají se prvními. (Veselost poslanců čsl. lidové strany.) Tedy takového fiaska se dočkala klerikální akce v Anglii. Ovšem to neznamená, že by snad štvanice proti Sovětskému svazu ustaly a že by snad ustala iniciativa anglických imperialistů v podněcování této nepřátelské nálady proti Sovětskému svazu. O tom svědčí, že naftový král Defferding měl poradu s francouzským ministerským předsedou Tardieuem a že znova byla rozvířena známá aféra Kutěpovova. Přes to však mezinárodní imperialismus byl nucen upustiti od svého plánu, který pod záminkou obrany pronásledovaného náboženství organisoval předválečný nástup proti Sovětskému svazu. To je veliká porážka mezinárodního imperialismu a vítězství mezinárodního proletariátu, který ukázal, že je hotov k obraně Sovětského svazu, který však také zdárně splnil zkoušku, jak by se choval, kdyby mezinárodní imperialismus lupičskou, kontrarevoluční válku proti Sovětskému svazu rozpoutal, nehledě k tomu, že kampaň a štvanice římského papeže měla blahodárný účinek i na pracující masy v Sovětském svazu. Jak odpověděly tyto pracující masy v Sovětském svazu na tyto štvanice? Velikými a mohutnými projevy odporu proti římskému papeži, odpověděly posílením bezvěreckého hnutí, odpověděly silnějším odhodláním provésti 5tiletý hospodářský plán industrialisační a kolektivisační během 5 let . . . (Posl. dr Stránský: Vždyť to není pravda, pane kolego, co zde povídáte, odpověděly rückzugem!) Co nazýváte rückzugem? To je lež, když mluvíte o ústupu. Vy máte vztek nad tím, že se nepokračovalo v některých chybách, které se při tom postupu staly, vy máte vztek proti tomu, že sovětská vláda zdůraznila správnou cestu, kterou mají jíti pracující komunistické masy Sovětského svazu, aby kolektivisace a industrialisace a pětiletý hospodářský plán byl skutečně splněn, tím, že prostě vystoupila proti některým chybám, které se při provádění této politiky staly. (Posl. dr Stránský: Stalin vydal do světa poselství, že komunisté nedovolují nic dělati proti náboženství.) Prosím, já jsem zde mluvil také před 19. březnem: může některý komunista přiznati vůbec, aby bylo náboženství násilím potlačováno? Nikdy ne, naopak, to byla vaše lež, když jste to tvrdili. V Sovětském svazu náboženství násilím potlačováno není, to by úplně odporovalo principu socialismu. (Výkřiky posl. dr Stránského.)

Zdůraznili jsme zde, má-li náboženským pověrám býti vzata půda, že to nelze učiniti násilím, nýbrž změnou sociálních a hospodářských poměrů, které jsou kořeny náboženských pověr. Že dnes v Sovětském svazu náboženství upadá - na to jsem poukázal - to není důsledek násilného pronásledování, nýbrž důsledek, že se hospodářské a sociální poměry v Sovětském svazu změnily, obzvláště pak že se změnily poměry na ruském venkově, že dnes ruský venkov není to, co býval před deseti lety, že dnes není ruský člověk takový, že dnes je jiný, než býval dříve ruský mužík, který se klaněl před ikonou. Tam je dnes nový typ člověka, dělníka kolektivního a moderního hospodářství, člověka, který má možnost poznati moderní metody výroby a zemědělského obhospodařování půdy, pro kterého už není nepoznanou silou elektřina a traktor, který se už nedívá na traktory jako na antikrista, jako to popové chtěli namluviti dělnickému lidu, nýbrž který vidí v traktoru jen prostředek, který může zlepšiti jeho sociální postavení. To je důvod, proč náboženství v Sovětském svazu upadá. A že náboženství upadá i v městech, to je důsledek kulturní práce sovětské vlády, prováděné za 11 let, která vydává své ovoce, že prostě uvědomění inteligence a školní vzdělání ruských pracujících mas stoupá, čímž se přirozeně musí dostávati do konfliktu s celým systémem náboženských pověr a nesmyslů, které kážou všechny církve. To neznamená tedy žádný ústup, jak vy se snažíte namluviti veřejnosti, to je zdůraznění správné cesty, poněvadž po jiné cestě se jíti nemůže. Socialista, marxista musí zavrhovati a popírati každou metodu násilného potlačování jakékoliv idee. Idea může zajíti tím, když se změní hospodářské a sociální poměry, ze kterých ona vyrostla. To je vidno v českých zemích, kde bylo už o mnoho více statisíců dělníků bezvěrců než v Rusku, poněvadž zde jest jiné prostředí a okolí, které je vyspělejší v technice, ve výrobě. K tomu se také nyní dopracovávají pracující masy v Sovětském svazu. Je to čistě přirozený proces, ale vy toho prostě používáte ke lžím, abyste mohli rozšiřovati štvanice proti Sovětskému svazu. Ovšem, že tento váš úmysl na celé čáře zkrachuje, poněvadž, jakmile se v čelo štvanic proti Sovětskému svazu postaví římsko-katolická církev, pronuncovaná, proskribovaná skrz naskrz z nejhorších zločinů celými dějinami, pak je vítězství Sovětského svazu, proletářské revoluce už předem na 60-80% zajištěno. Proč? Poněvadž máme možnost proti vám, pánové, dovolávati se nejen Marxe a Marxova učení, ale i měšťáckých filosofů a měšťáckých ideologů a máme také možnost proti vám se odvolávati i na toho Voltaira a na encyklopedisty, na průkopníky francouzské revoluce, máme možnost dovolávati se i Masaryka, který také řekl, jak se vyplatí jeden páter státu, že totiž jeden páter ušetří 7-8 policajtů a četníků. Máme také možnost odvolávati se na Havlíčka, který říkal: Nic jim nedávejte, nic jim nevěřte! Máme možnost odvolávati se na všechny veliké autority měšťácké ideologie. Můžeme vám citovati, co říkal o katolicismu Charles Dickens, že katolicismus je nejničemnější prostředek k politické a sociální degradaci lidstva. John Raskins říkal, že katolicismus je nejhorší a nejnečestnější ze všech náboženství. Adam Smith říkal o katolicismu, že je to nejničemnější kombinace, která kdy proti svobodě, proti rozumu a proti blahu lidstva byla vytvořena. Tento Adam Smith, veliká autorita měšťácké národohospodářské teorie, řekl, že papežové jsou nejen hromadnými vrahy, ale že vraždu učinili zákonem římsko-katolické církve a že ji učinili podmínkou spasení. Takové jsou to názory. A proto arcibiskup Kordač, když na Žofíně mluvil, dobře cítil, v čem spočívá naše síla, a proto neútočil proti nám, nýbrž proti celé západnické kultuře. My nezapomínáme a naše marxistické učení i Karel Marx je na to hrdý, že jeho předchůdcem byl německý filosof Hegel. Arcibiskup Kordač štval na Žofíně velmi živě proti německému filosofu Hegelovi, v jehož škole se učili také Palacký a Kollár, od něhož tito buditelé českého národa brali své idee a myšlenky. Arcibiskup Kordač štval proti Hegelovi. Hegelovým žákem byl nejen Mikuláš Bakunin, nejen Heinrich Heine, nýbrž také Karel Marx a Lassalle. Ano, Hegelova dialektika byla otcem marxismu. Vedle toho byli to měšťáčtí národohospodáři angličtí, na jejichž podkladě vypracoval své dílo o nadhodnotě a vykořisťování, a byli to francouzští revolucionáři a francouzská revoluce, Francie, tato země staré insurrekce, o které říkal Marx, že byla podkladem politické části jeho nauky o třídním boji. Arcibiskup Kordač to dobře cítil a proto jeho štvaní nesměřovalo proti marxismu, nýbrž proti západnické kultuře, ze které vypučelo, aby se mohlo státi ukazatelem cesty pro celou mezinárodní dělnickou třídu.

Jestliže je postavena otázka - Sovětský svaz a Řím - tak celých 90% dělnické pracující třídy stojí na straně Sovětského svazu. Každému je jasno, s kým jde Řím, že tam je reakce a zpátečnictví, každému je jasno, jestliže štve Řím proti Sovětskému svazu, že tedy Sovětský svaz je činitelem pokroku, a proto klerikální kampaň zkrachovala na celé čáře nejen mezinárodně, ale i v Československu. Klerikálové a hierarchie zmobilisovali vše k této štvanici, která tak strašlivě operovala nejhoršími výmysly. I arcibiskup Kordač se nestyděl ve své argumentaci operovati se statistikami z r. 1921 a 1922 a vydávati je za statistiku současné doby. Totéž dělali všichni klerikální štváči 19. března. Nestyděli se citovati moskevskou "Pravdu" a citovali takové partie, které se v "Pravdě" vůbec nevyskytly. Byly dodány kněžím a klerikálním štváčům z jejich centrály, aby pomocí lži - a v tom se dobře vyznají, poněvadž lež a balamucení je jejich řemeslo, jejich chleba - mohli hnáti pracující masy proti Sovětskému svazu.

Dnes podal Andrej Hlinka návrh, aby čsl. Národní shromáždění "zatratilo" počínání vlády SSSR. Andrej Hlinka chce diktovati měšťáckému parlamentu. Už jej pokládá za tak reakční, že chce diktovati styl nějakého církevního koncilu, který zatracuje. Andrej Hlinka ve svém dnešním návrhu operuje lžemi. Lze o násilném pronásledování náboženství, o tom, že jsou kněží usmrcováni, ačkoliv právě během klerikální štvanice bylo dokumentárně dokázáno, jak kněží lžou, jak vymýšlejí všechny zločiny, které chtějí připsati na vrub sovětského režimu. Jednomu vysokému kněží v Anglii se stal velký malér. On také operoval vymyšlenými číslicemi o popravách kněží v Sovětském svazu, ale měšťácký liberální časopis chytil tohoto kněze za slovo a žádal ho, aby dokumentoval konkretními doklady, kdy a kolik kněží bylo v Sovětském svazu usmrceno. Kněz kličkoval a vymlouval se, že to nemyslel na nynější dobu, nýbrž na dřívější leta, a po dlouhém kličkovaní a vymlouvání mohl uvésti jen jediný konkretní případ, kdy byl kněz zabit, a to r. 1918 za doby občanské války, a ten byl zabit rozbouřenými davy krajně pobouřenými nad zločiny, kterých se onen kněz během občanské války proti pracujícímu lidu dopustil.

Všechny doklady, kterými operuje arcibiskup Kordač a váš Krlin a organisátoři klerikálních štvanic, jsou lživé skrz na skrz. Dnes i měšťáci utíkají od těchto štvanic, poněvadž vědí, že by na tomto poli nepořídili s organisováním válečného nástupu proti Sovětskému svazu a proto již ti měšťáci dnes objektivně říkají: Ano, nelze mluviti o nějakém pronásledování. Poměry se nezměnily, nýbrž je to prostě důsledek toho, že v Sovětském svazu byla konsekventně provedena odluka církve od státu. Všechen ten úpadek jest jen důsledkem kulturní revoluce, vzniklé uzákoněním odluky církve od státu, a zároveň změnou sociálních a hospodářských poměrů, jichž změna jest v Sovětském svazu na postupu. Ovšem o tom, jaké bylo stanovisko a štvaní proti Sovětskému svazu a výmysly násilného pronásledování náboženství a jakou legitimaci mají kněží k tomu, aby se stavěli do posy obránců svobody svědomí, svědčí zpráva imunitního výboru, která je dnes předložena, (ukazuje tisk) že kněz má býti vydán soudu proto, poněvadž lidem na kázání hrozil: jestliže nás nebudete voliti, já vám nedám rozhřešení. To je svoboda svědomí. Tento případ vás usvědčuje. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

Nehledě k tomu, mohu vám vypravovati jednu věc ze Slovenska, která ukazuje jasně, k čemu má náboženství sloužiti. Byla zemědělská stávka a té se zúčastnily i zemědělské dělnice. Dvě dělnice, zúčastnivší se stávky, přišly do kostela, a co se tam stalo? Páter je z něho vyhnal. Když stávkujete, nesmíte jíti do kostela. (Veselost komunistických poslanců.) Tu je jasně prokázáno, že náboženství není nic než prostředkem k ohlupování, prostředkem třídního boje k paralysování vlivu socialistické myšlenky a vědeckého pokroku.

Proto i klerikální akce v Československu zkrachovala. Důkazem toho je, že většina veřejných projevů, které ohlásila klerikální strana jako veřejné, byla odvolána a změnila se v pouhé důvěrné schůze. Ti papežští křižáci, kteří chtěli katolickou církev v Československu mobilisovati, byli tak stateční, že se musili před dělníky utíkati do far a dělati na farách s kuchařkou a páterem protestní projevy proti potlačování náboženství v Sovětském svazu. A veřejný projev v Praze dopadl tak, že tato schůze nebyla veřejná, že tam nesměl, jak to umožňuje zákon shromažďovací, každý občan jíti. Ne, tam směl pouze ten, kdo se vykázal legitimací Orla nebo jiné klerikální organisace. Ale co bylo ještě křiklavější a příznačnější, že státní aparát na tu schůzi, na které mluvil arcibiskup Kordač, musel sehnati několik set policajtů. Policajté tam stáli nejen proto, aby bili obušky do dělníků, ale hráli tam úlohu docela regulérních pořadatelů schůze, kteří kontrolovali legitimaci a nepohodlného člověka tam nepustili. U nás v Československu to byl ohromný krach. Křesťanské odbory volaly od 19. března katolickou mládež v čelo boje proti Sovětskému svazu, a my jsme na Žofíně tu mládež viděli. Byly to staré svíčkové báby, byli to páteři, seminaristé, kněží se svými miláčky, prostě taková formace papežských křižáků, která není schopna nám nahnati strachu a nikomu, ale která se musí utíkati pod ochranu velkého kordonu policejního. S takovými papežskými křižáky nemůže kapitalismus proti Sovětskému svazu mnoho poříditi.

Kromě toho odpovědělo dělnictvo v Československu na klerikální štvanice tím, že prostě vystupovalo z církve a že se zdvihla nová vlna proti římsko-katolické církvi, nová vlna účtování s Římem. Jestliže reakce klerikálů končila fiaskem, pak ovšem klerikální kampaň přinesla jeden zisk, a to ten, že odhalila úlohu sociál-fašistických stran. Klerikální štvanice proti Sovětskému svazu byla nesporně velmi troufalým vystoupením klerikálů. A jak se k této kampani, k této štvanici, k tomuto troufalému náporu Říma klerikální reakce chovali sociálfašisté? Kde byli hlasatelé měšťáckého liberalismu, kde byli maloměšťáčtí pokrokáři, kde byla Volná myšlenka, kde byli národní socialisté se svým Husem a se svou reformací? Kde byla Fráňa Zeminová se svou šaraticí proti papežské stolici? Kde byla sociální demokracie, která ve své minulosti vedla nejostřejší boj proti Římu? Kde byla ta sociální demokracie, která měla svého Pravoslava Veselého, velikého protiklerikálního bojovníka, ta sociální demokracie, která má v programu odluku církve od státu? Kde byly sociálfašistické strany? Viděli jsme, že nejenom zalezly, ale viděli jsme, že ony klerikální štvanice podporovaly. Podporovaly je také tím, že chtěly potvrzovati, že v Sovětském svazu je náboženství pronásledováno, ačkoliv každému soudnému člověku je jasno, že je to lež. Podporovaly klerikální štvanici tím, že paralelně s ní rozvinuly štvavou kampaň na jinou kolej. Jestliže "Lidové listy" štvaly proti Sovětskému svazu ve znamení kříže, tak sociálně-demokratické "Právo lidu" štvalo proti Sovětskému svazu ve znamení socialismu, demokracie. Podporovaly klerikální reakci i tím, že ve vládě daly klerikálům všechnu ochranu státního potlačovacího aparátu. Je nesporno, že by si nebyla mohla dovoliti klerikální reakce tak troufale vystupovati na ulice a že jenom vstup sociálních demokratů do vlády, vstup sociálfašistů do vlády, kteří drží dělnictvo na uzdě celým svým aparátem, klerikálům umožnil, aby mohli tak troufale na ulici veřejně vystoupiti. Podporovali ovšem klerikální reakci i tím, že na př. německo-brodští studenti jsou pronásledováni. Za souhlasu sociál-fašistického ministra dr Meissnera jsou pronásledováni za protiklerikální hesla. Prostě ukázalo se velice úzké politické i ideové spojenectví, poněvadž i v řadách sociální demokracie a sociálfašistů nabývá stále většího rozsahu hnutí tak zv. náboženského socialismu. Ukázalo se prostě úzké spojenectví sociálfašistů a klerikálů. A proč? Poněvadž klerikální reakce slouží imperialismu, kapitalismu a přípravě války proti Sovětskému svazu. Je třeba, abychom my skutečně zde to odhalili na důkaz komedie, kterou podniká sociálfašistická strana v otázce poměru k Sovětskému svazu. Oni se tváří, jako by byli pro právní uznání Sovětského svazu, jako by byli pro přátelský poměr k Sovětskému svazu. Ale jejich činy a politika je usvědčují z komedie a pokrytectví. Pokládáme za nutné, před celou dělnickou třídou to odhaliti.