Dnešní koalice zamýšlí do podzimku předložiti nový zákon o podpoře stavebního ruchu a nový zákon o ochraně nájemníků. (Zpravodaj posl. Dubický: Dobrá koalice!) Pan zpravodaj na mne volá, že koalice jest dobrá, nevím, zdali jsem mu dobře porozuměl; pane kolego, provede-li koalice za půl roku zákon na ochranu nájemníků a zákon o podpoře stavebního ruchu, budeme moci také říci o koalici: Dobrá koalice. Ale prozatím máme jen sliby a nedávno slyšel jsem výkřik soc. demokratického poslance, jenž prohlašoval, že by to naprosto nebyla škoda, kdyby k definitivnímu řešení nedošlo. V Národním shromáždění i ve veřejnosti mezi obyvatelstvem prováděli jsme tento program konstruktivní politiky a ani příště se nedáme strhnouti s této čáry. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dáne je k slovu přihlášen p. posl. dr Stern. Uděluji mu slovo.

Posl. dr Stern (německy): K návrhu samému promluví za náš klub ještě jiný řečník. Chci zde promluviti ještě jednou k věci, ke které jsme zde a také již v různých výborech zaujali stanovisko, o které se však nyní ukazuje, že nabyla mnohem většího rozsahu než jsme se původně domnívali, totiž o té ostudě, jak splynuly tři banky. Nyní, když věc jest již takřka hotova a vešly ve známost nové zprávy, snaží se dokonce i vláda sama prostřednictvím ministra financí pronésti konečně několik slov úředně k této věci, ovšem několik slov, které mají mnohem více zastříti, ututlati a skrýti, než samy říkají. Ale i z těchto zpráv, které dosud pronikly do veřejnosti, již z mála a hluboce zastřených přiznání ministra financí vysvítá se vší jasností nejen, že vše, co jsme o této věci řekli, se potvrdilo, nýbrž že se nyní ukazuje, že ostuda s touto věcí jest značně větší, než jsme mohli dříve tušiti. Jde o ohromné korupční bahno. O politickém významu této věci jsem již mluvil a ještě promluvím. Ale politický význam věci ještě vzroste všemi okolnostmi, za nichž se věc provádí, okolnostmi, které ukazují, že zde jde o ohromnou korupční ostudu, ba že posuzováno dokonce i s měšťáckého stanoviska, jde o vyložený zločin, jehož se přímo dopouští vláda, v jejíž čele stojí i v této padoušské, dělnictvu nepřátelské a zločinné věci, sociálfašisté. (Místopředseda Špatný zvoní.) To jsou skutečnosti, které se dají dnes dokázati ze samotného přiznání ministra financí, ze samotných zpráv kapitalistického tisku. K této věci zaujali jsme zde stanovisko prví, nejen zde, nýbrž ovšem i venku. Ale i zde zaujali jsme stanovisko, byli jsme jediní, kteří o tom mluvili, když se věc připravovala. Když se čachrovalo za kulisami, chovalo se veškeré panstvo, které nyní sem přichází a dělá, jakoby také mělo co říci proti těmto věcem, tiše, v době, kdy sami byli ve vládě a každé slovo v tisku potlačili konfiskací [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 2. dubna 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Viz str. 35 této těsnopisecké zprávy.) Nyní přicházejí páni národní demokrati, páni sociálfašisté, nyní přichází pan Remeš a pronáší zde řeč, jako by panstvo mělo nějaké pochybnosti, jako by s věcí nesouhlasilo. Jsou to podvodné řeči, které mají jen zastříti, že zde jde o spoluvinníky, o hlavní vinníky (Různé výkřiky.); a sociálfašistický časopis "České Slovo" píše dnes k těmto řečem jak národních demokratů, tak také sociálfašistů, že všechny tyto řeči proti věci samé ovšem nic neznamenají, že ani strany, ani řečníci, nemají nějakých námitek, že s věcí souhlasí, a mají jen pochybnosti o té věci s konsolidačním fondem, o níž ještě promluvím. S věcí samou nejen souhlasí, nýbrž, zvláště páni sociál-demokrati, ji provádějí. Oč vlastně jde, o tom chci nyní promluviti jen několik slov. Připojil bych jen ještě, abych charakterisoval celý ten podvodný ráz těchto řečí, že si řečníci dnes stěžují, že bylo vydáno 190 milionů - podle poslední účetní uzávěrky na sanační účely z konsolidačního fondu, zatím co ještě sami byli ve vládě, když část těchto 190 milionů, totiž 66 milionů, byla povolena, aniž proti tomu něco namítali, nýbrž pro to hlasovali. Nyní však dělají, jakoby chtěli proti této věci vystupovati. Nyní, poněvadž jde o skutečně rozhodující otázky, poněvadž jde o otázky zvláště důležité pro dělnickou třídu, než se vrátím k celému politickému významu této věci, dovolím si posvítiti poněkud na toto korupční bahno, na to svinstvo, které s celou tou věcí souvisí. (Místopředseda Špatný zvoní.) Nejprve počnu s tím, co sám pan ministr financí tu a tam na polovic, z části však úplně přiznal. Musím prohlásiti, že to, co jsme dosud o té věci řekli, nebylo zcela správné. Nebyli jsme informováni o celé této veliké účasti, o spoluvině státu. Jde o mnohem více peněz a za zcela jiných poměrů, než jsme dosud uváděli. Dokonce podle vývodů pana ministra financí dr Engliše, o němž zde bylo ve výkřicích velmi správně poznamenáno, že nepokládá za hodno námahy, aby se zde odpovídal, že se schovává, že není přítomen ani při závěrečném účtu, poněvadž má strach, že by mohl býti tázán ještě na různé věci, které zamlčel. Tedy dokonce podle vývodů samého ministra financí vypadají věci tak, že stát dává této nové bance k disposici vklad 300 milionů, mimo to získává za 76 milionů akcií. Dr. Engliš prohlašuje, že tyto akcie budou získány za úroky prvých let. Neříká však zcela přesně, na kolik let se celá ta věc bankám dává, zda je to šest let, jak mnozí tvrdí, nebo deset let, nebo ještě déle, nebo zda věc vypadá tak, že stát tyto peníze vůbec již nikdy neuhlídá, což jest také lehce možné. Ale naznačuje, že akcie, které stát z těchto vkladů získá, budou získány za úroky, to znamená, jasně řečeno, že dokonce podle tohoto výkladu ministr financí přiznává, že těchto 300 milionů se daruje bezúročně, neboť tyto akcie, které prý budou získány za úroky, jsou tak zvané nostra akcie, to znamená česky, že banka akcie podrží sama, že jsou úplně neprodejné, že nikdy nemohou býti prodány, že zůstanou ležeti s v tresorech bank, poněvadž je nikdo nekoupí a kdyby byly prodávány na burse, byly by znamenány 0·0, kdyby byly vrženy ve větší míře na trh. Stát přejímá tyto bezcenné papíry a prohlašuje, že je kupuje za úroky z těchto 300 milionů, to znamená, že těchto 300 milionů dává bezúročně. To jest jedna strana této věci. Ale pan ministr financí musil přiznati, že nejen dává 300 milionů ze státních peněz na sanaci těchto zbankrotovaných bank a na utvoření nové banky, o jejímž účelu a významu ještě promluvím - to vše bylo by již zločinem v době, kdy nemáte pro nezaměstnané ani haléře, kdy nemáte ani haléře pro stavbu bytů, ani haléře pro státní zaměstnance, v době, kdy se válečným invalidům odňalo 50 milionů a kdy se na celé čáře zahajuje útok proti pracujícím lidem cly, dovozními listy a jinými opatřeními. Ale ukáží se ještě krásnější věci. Ministr financí béře těchto 300 milionů z konsolidačního fondu, o němž dokonce v kapitalistickém zákoně výslovně stojí, že se jej smí použíti jen pro zcela určitý účel a pro žádný jiný, totiž pro snížení přechodného dluhu. Že při tom pan ministr financí sám bije ve tvář sebe, svou vlastní teorii, jest kapitola sama pro sebe. Sám tuto teorii stanovil, že přechodný dluh musí býti zaplacen co možná nejrychleji, aby bylo lze veškerý pohyb financí regulovati ústředně; dnes prohlašuje, že jest úplně lhostejno, použijeme-li peněz pro tyto účely po 6 nebo 10 letech, či dnes. Zákon kapitalistů, nikoliv nějakého sovětského státu, ustanovuje, že tohoto fondu smí se používati jen ke snížení přechodného dluhu a pan ministr financí rozvádí nám zde pravou zlodějskou teorii, pravou lupičskou teorii. On totiž prohlašuje: "Dáváme sice těchto 300 milionů k disposici bance" - vysvětlím ještě potom, za jakých okolností "ale poněvadž ustanovujeme, že tato banka bude platiti peníze přímo na umoření státovkového dluhu, používá se jich pro účel, pro nějž je zákon určil". Nehledě k tomu, že může býti sporné, zda tento státovkový dluh patří k přechodnému dluhu, naprosto nehledě k tomu, že právě okolnost, které se dovolává pan ministr financí, že tento dluh jest bezúročný a že nezáleží na těch pár letech, jest to přece jen hanebnost, o kterou zde jde, poněvadž těchto peněz mohlo se použíti ke snížení státovkového dluhu, který jest zúročen z kapes pracujících lidí. Z kapes nejchudších lidí se ročně vymačkává 200 milionů úroků a v tom se má nyní klidně pokračovati. Peníze se vkládají do této banky, a jest lhostejno, budou-li vráceny za 6, 10 let, nebo nebudou-li vráceny vůbec, ale přece jen mají sloužiti ke snížení bezúročného státovkového dluhu. Naprosto nehledě tedy k tomu, že může býti sporné, zda státovkový dluh patří k dluhu přechodnému - nepatří k němu a již proto jest důvod ministra financí nesprávný - jest to ovšem zcela obyčejný zločin a krádež, posuzováno i se stanoviska kapitalistického, uvádějí-li se takovéto důvody: věnuji peníze nyní jakémukoliv účelu a jen ustanovím, aby po několika letech byly vráceny účelu požadovanému zákonem, tím jsem vyhověl zákonu. Tu by ministr financí mohl přece tyto peníze rovněž tak dobře půjčiti sám sobě nebo svým dobrým přátelům a mohl by říci: za tolik a tolik let budou tyto peníze vráceny účelu odpovídajícímu zákonu. Může říci, že takovéto použití odpovídá zákonu? Jest úplně jasné, že zde z důvodů, o kterých ještě promluvím, byl porušen dokonce kapitalistický zákon a že stát, kapitalistický stát byl okraden z určitých kapitalistických důvodů, že zde byly spáchány zločiny, že zde byl úplně porušen zákon, jen aby se dosáhlo účelu, k němuž se při celé té věci směřovalo. To jest jedna věc. Jde zde o strašlivou skutečnost, že tak obrovské částky místo aby byly věnovány pro účely pracujících lidí, vynakládají se pro tyto účely, že se to děje dokonce proti kapitalistickému zákonu. Ale jde zde také, některé měšťácké časopisy to naznačily, o jakousi sanaci zbankrotovaných bank, které prospekulovaly peníze, které mají býti právě nahrazeny. Jeden měšťácký časopis, myslím, že to byl "Prager Tagblatt", řekl to krásně těmito slovy: "Celá ta akce má ráz sociální péče." Jest to tedy sociální péče, jestliže se tyto zbankrotělé banky uvádějí do pořádku, jest to sociální péče, pečuje-li se o to, aby páni bankovní ředitelé shrábli miliony, bankovním úředníkům může se však při tom dařiti jako vždy.

Že zde jde o takovou sanační akci, pro to jen několik malých dokladů. Komerční banka dostane za 75 milionů akciového kapitálu jen 15 milionů. Z toho jest patrno, jak tato banka byla úplně zbankrotovaná a jak tato banka musila býti před úpadkem. Celkové reservy těchto tří spojených ústavů nečiní, jak by tomu mělo býti podle výkazů, 191, nýbrž jen 141 milionů. Vidíme, že zde tedy již úředně lze seznati ztrátu 110 milionů Kč, naprosto nehledě ke ztrátám, jichž úředně nelze rozpoznati a které jsou tak velké, že časopis "Bohemia" v jednom článku naznačuje, že na úhradu odpisů, česky řečeno na úhradu ztrát, jest k disposici půl miliardy. Je tu celá řada zbankrotovaných bank, Komerční banka úplně zbankrotovala, Úvěrní banka jest téměř úplně před úpadkem, mnoho k tomu neschází - a Anglobanka je také ve stavu, řekněme, velmi zajímavém. Malí akcionáři, kteří ovšem při takovýchto událostech jsou vždy spolu poškozeni, tázali se právě tak jako pracující lidé: Kam přišlo těch 112 milionů? Ale nikdo jim nevysvětlil, kam ty peníze zmizely. Dovolím si, abych celou tu věc vysvětlil, několik odpovědí, které jsou příspěvkem k odpovědi na otázku, kam vlastně tyto peníze přišly.

Chci zde uvésti adresy několika pánů, kteří jistě vědí, kam vlastně ty peníze přišly. Je to především pan dr Emerich Polák, dříve v soudcovské službě, známý procesy proti komunistům, později pravděpodobně za odměnu za tuto státotvornou činnost, předseda správní rady komerční banky. Ten muž má velmi dobrou advokátní kancelář, od státu dostává asi 36.000 Kč výslužného a mimo to dostává od banky ročně 200.000 Kč. To jest malý příspěvek, kam peníze jdou.

Nebo obraťme se k bývalému vrchnímu řediteli komerční banky Josefu Špitálskému, který byl v letech 1924 až 1927 vrchním ředitelem a nyní správním radou banky. Jeho poslední plat činil 40.000 Kč, ale nikoliv ročně, nýbrž měsíčně a jeho pense činila prvého roku měsíčně 20.000 Kč, pak 10.000 Kč a ve smlouvě měl doložku, že tento plat mu bude vyplácen i dále, kdyby došlo k nějaké fusi nebo k něčemu takovému; zřejmě již ve velmi prorockém duchu tyto věci předvídal. Táži se, zda některý ze skutečně pracujících zaměstnanců této banky má příjem, aby se mohl, byť i jen jako trpasličí příjem, srovnati s tímto obrem. Tento muž ukázal se úplně nezpůsobilým; jediným skutečným jeho výkonem, který dovedl velmi dobře, byly poháněčské služby, bylo poháněti zaměstnance k práci; a nyní se proslýchá, že tento člověk dostal jako odbytné maličkost, 700.000 Kč. Když se zaměstnanci v této věci tázali ředitelství, dostalo se jim vyhýbavé odpovědi, ale vyvrátiti tuto strašlivou skutečnost odbytného 700.000 Kč nemohlo v době, kdy ostatní zaměstnanci jsou vydáni na pospas bídě, kdy stát musí dáti peníze na sanaci bank.

Nebo vezměme si ušlechtilá dvojčata pány ředitele Endlera a Minkusa. Zvláště zajímavý jest pan Endler, jak prohlašují lidé, kteří ho mohou posouditi, naprosto nezpůsobilý člověk. Pan ministr Engliš něco takového také ve své řeči v rozpočtovém výboru naznačil, mluvil však jen jemněji, akademičtěji, jak já to nedovedu, což se mi tak často vytýká. On neřekl: nezpůsobilí lidé, zloději, lumpové a darebáci, on řekl: jest velmi málo způsobilých lidí pro řízení bank a tito páni nemají dosti pocitu odpovědnosti. Česky řečeno: Ti lidé kradou, nic nedělají, kradou a popohánějí, to jest jejich zaměstnání, za to dostávají ohromné platy a odbytné, pro něž banky přicházejí do úpadku a zaměstnanci na to doplácejí. Tento Endler patří také mezi nezpůsobilé lidi, ale má jednu vlastnost, která nahrazuje všechny ostatní, je to totiž zeť kancléře Šámala a představuje styky právě s tou stranou, která při celé této věci hraje rozhodující úlohu, totiž s hradem. Tomuto člověku - rád bych věděl, jak se to odůvodňuje, dokonce se stanoviska kapitalistické morálky zisku - tomuto člověku se na dva roky půjčilo 200.000 Kč, aniž za to musil platiti úroky. Počátkem února, tak jako mnozí jiní, něco větřil - vůbec tam byla celá spousta prorockých duchů - a dal výpověď. K jeho platu bylo mu přidáno měsíčně 20.000 Kč a za těchto okolností pak zůstal. Ale věc jest ještě jiná. Pro tohoto pana ředitele Endlera - a proto jsem ho uvedl společně s jiným jako dvojče - a pro pana ředitele Minkusa našla se vyzkoušená metoda, aby se tomuto panstvu vedle obrovských platů dostalo ještě dalšího příjmu. Pro pana Minkusa, který si vystavěl nádhernou vilu a pro tohoto pana Endlera byly založeny dvě zvláštní společnosti, které vlastně neměly vůbec jiného účelu - s těmito společnostmi byl to jen podvod a byly to společnosti na oko - aby se těmto pánům za jistil vyšší příjem na útraty vkladatelů: Pražská autoúvěrní společnost a Nákupní společnost. Obě tyto společnosti měly velmi málo zaměstnanců. Bylo tam velmi málo práce, jak jest to samozřejmé při takovýchto podvodných společnostech, ale každá tato společnost potřebovala dva ředitele, aby tam bylo možno definitivně umístiti oba s vyššími platy. Tato banka měla již po celý rok velké ztráty, byla pasivní a tato pasiva hradila, aby tyto příjmy bylo lze i nadále pro oba pány udržeti. Jiný exemplář jest ředitel Sommer s platem 100.000 Kč ročně; to je samozřejmé. Tu by bylo velmi zajímavé vyšetřiti a tu mohl by nám snad pan ministr financí nebo jiný zasvěcenec podati informaci, proč byl tento pán před rokem vyhozen a co měl s firmou Kanold, jak to bylo s otázkou velkých úvěrů, které byly poskytovány bez záruky. Při takovýchto úvěrech - páni nejsou tak hloupí, že by nevěděli, co to znamená poskytnouti úvěr bez jistoty, - ale při takovýchto věcičkách dá se vydělati, zde vydělávají jak ti, kteří úvěr dostanou, tak také ti, kteří jej vědomě bez úhrady povolí. Co tento ředitel Sommer při celé této věci vydělal, bylo by velmi zajímavé zvěděti bližší informace. Nebo prokurista Weissl, velmi zdatný racionalista, to znamená člověk, který dovede z pracujících lidí něco vytlouci. Ten přišel na skvělou myšlenku. V pondělí, přímo než ta věc byla hotova, přišel najednou na to, že za něco, nikdo neví zač, má dostati 10.000 Kč remunerace a také ji dostal. Je-li to poplatek za mlčení nebo co to vlastně je, bylo by velmi zajímavé zvěděti. Bývalý vrchní ředitel Tůma, člověk, který pro své schopnosti se šesti uvozovacími znaménky - byl hlavní příčinou různých ztrát, který při uhelné aféře celý týden seděl, tedy na každý způsob správný člověk pro takovéto věci, tento člověk si sám pro sebe nenadělal ani zřejmě velkých ztrát, neboť má pět velkostatků a vilu po generálovi Pellé, tento člověk dostává 250.000 Kč pense ročně. Ředitel dr Müller, starý přítel a pravá ruka pana ministra dr Engliše - již to samo mluví velmi zřetelně - správní rada v Moravské bance mimochodem řečeno zprávy, které dlužno bráti vážně, tvrdí, že při Moravské bance může dojíti jednou k podobným překvapením, že to tam zkrátka a dobře velmi lehce může dojíti ke stejnému krachu, že to tam také velmi zapáchá - tedy tento člověk z Moravské banky byl kdysi vyhozen, a to pro machinace s válečnou půjčkou a rentami. Jestliže se na př. kol. Harus nedá tlouci, jedná z důvodů nečestných, jestliže však jest člověk vyhozen pro machinace s válečnými půjčkami a rentami, bude to pravděpodobně posuzováno podle kapitalistického názoru jako velmi čestný a úcty hodný důvod. Ale tenkráte, ačkoliv byl vyhozen pro tuto věc, nebyl odevzdán soudu, nýbrž byl tak drzý - on znal své Pappenheimské - že sám podal žalobu a kladl si požadavky a těch požadavků, které kladl, skutečně také dosáhl. A tento subjekt, jinak to nelze nazvati, jest nyní jedním z těch, kdo stojí za kulisami při této fusi, měl v tom prsty, účastnil se oficiálních vyjednávání. A tu bychom se také již zeptali pana ministra financí, jak to přijde, že takovýto subjekt spolupůsobí při celé té věci jako muž v pozadí. V jaké funkci a jakým právem tento člověk, který patří do kriminálu, účastnil se těchto vyjednávání? Ředitel Winterstein, také takový prorok, sám se již před šesti týdny restringoval, již někde něco cítil a místo aby zůstal, raději vstoupil do obchodu s chmelem, rovněž úplně nezpůsobilý člověk, který zavinil veliké ztráty. To však není na závadu, aby nedostal 300.000 Kč. Na konec, abych tento osobní seznam důstojně uzavřel, uvádím zvláště křiklavý případ vrchního ředitele Winternitze z Komerční banky, od něhož bylo by se mělo očekávati, že se jako hlavní strůjce při té fusi nějak uplatní. Ale ve středu, ve společné schůzi tří bankovních správ, v níž byla s konečnou platností usnesena fuse, bylo také usneseno o otázce tohoto vrchního ředitele Winternitze a bylo usneseno, že nebude převzat, ale prý proto nebo také skutečně proto, poněvadž má smlouvu do roku 1934. Tak dostane maličkost 5 milionů odbytného. To jest asi čtvrtina toho, co jest zařazeno v našem rozpočtu pro nezaměstnané, a to dostane tento arcilump jako odbytné bez práce, poněvadž měl smlouvu do roku 1934. Při této věci musíme se však tázati ještě na jedno: Mohou takové banky uzavírati takovéto smlouvy bez souhlasu vlády, banky, které již jednou dostaly půjčku a všechny tyto banky udělaly již se státem takovéto obchody, dostaly již takovéto zápůjčky? Takováto věc není přece možná bez souhlasu vlády. A tu se musíme tázati: Jak mohla vláda dáti takovýto souhlas; nebo správněji řečeno, musíme říci, ovšem že existuje takováto vykořisťovatelská vláda, ovšem že existuje vláda, v níž takovou úlohu hrají sociálfašisté, dávají souhlas k takovýmto darebáctvím. Vidíme tedy sociální péči až do krajnosti. Při fusi jest tedy skvěle postaráno o pány ředitele a správní rady. A již dříve dovedli se skvěle o sebe postarati.

Jiná otázka jest, jak je to se zaměstnanci? Jak bude postaráno o zaměstnance, kteří při celé té věci budou vyhozeni? A rád bych se ještě otázal na jednu věc, která ukazuje naprosto zbídačelý charakter této vlády. V tisku bylo veřejně konstatováno, že byla zřízena komise, aby vyšetřila, zda ředitelé nedělali v těchto bankách spekulaci @a la baisse, což znamená, že tito ředitelé přímo pracovali k tomu, aby kursy byly stlačeny, aby tedy banky byly ruinovány, ovšem ke svému vlastnímu prospěchu a ku prospěchu několika jiných vykořisťovatelů a darebáků. A za všechny tyto věci odpovídá vláda, která na těch věcech měla účast. Rádi bychom se otázali, jak jsou všechny tyto věci možné a jak bylo možno, a je-li správné, ze tato banka byla již několik let smluvena a že vládní koalice při tom pomáhala, aby veřejnost byla oklamána, aby byla podvedena a aby byl vzbuzen dojem, jakoby šlo o aktivní banky a nikoliv o banky, které byly již dávno pasivní a aby tak bylo dovoleno, aby co možno nejvíce milionů přišlo do kapes těchto lupičů, zatím co pracující lidé jsou ve všech oborech vykořisťováni, potlačováni, zatěžováni daněmi a jejich existence v každém směru potlačována a ničena.

Ale tato galerie osob, o níž naprosto netvrdím, že jest úplná - to by člověk musil býti poněkud lépe zasvěcen, aby mohl všechno to svinstvo odhaliti, udělal jsem jen malý výběr, abych ukázal, jak se to vlastně dělá tato galerie osob ukazuje jen, posuzujeme-li to s dalšího stanoviska, darebáctví v malém. Samotných těchto 5 milionů, které dostane jediný člověk, a to s pomocí a s vědomím vlády a s pomocí sociálfašistů, to vše jest jen několik málo výňatků, abych ukázal, jak tato společnost dnes již krade a loupí, v době zkomírajícího kapitálu. Dne 22. března, v sobotu, tohoto roku, stalo se prosím toto: Pánové Kleinhampl a Heřman, správní radové komerční banky, předložili každý 3000 akcií. Jde o velmi pěkný balíček akcií. Ony papíry měly tenkráte, pravděpodobně také jen fingovaný kurs 55 a oni páni prodali těchto 3000 akcií, to jest nabídli je bance. Banka je přijala, aby je mohl převzíti pan ministr financí Engliš jako úroky, a to za kurs 130, ačkoliv úřední kurs činí 55, to jest každý tento správní rada v této jediné chvíli, nikoliv snad v jednom měsíci, vydělal 225.000 Kč. Malý obchůdeček, že tyto akcie byly prodány za tento kurs. Aby bylo lze toto svinstvo omluviti, prohlašuje se, že prý se to stalo na základě úmluv, které byly uzavřeny již 29. září 1929. Ale tenkráte činil kurs ještě 160 až 180. Či je vskutku někdo tak přiblblý, že věří, že panstvo uzavře smlouvu, když činí kurs 160 a že pak prodá akcie za 130? Vyloučeno, aby někdo byl tak hloupý. To jest buď dodatečně fingovaný podvod, aby celé toto svinstvo bylo lze zastříti, nebo se již dříve vědělo, co se děje a bylo učiněno opatření, aby tento obchod bylo lze uzavříti v pravou chvíli.

Daleko důležitější věc jest tato: 30% všech akcií Komerční banky vůbec patřilo bance Merkur a tím přešly na Danatbanku. Dne 25. března tohoto roku přišli dva zástupci Danatbanky a žádali, aby všechny tyto akcie, téměř třetina, byly odkoupeny, a přes to, že úřední kurs činil 55, žádali 200 za akcii. O jaké částky zde jde, může si každý vypočítati. Co se nyní stalo? Pan dr Polák předvedl pány k panu dr Englišovi. Tedy vláda při této věci přímo úředně radila. Tam došlo k dohodě. Nevím, kolika procenty panstvo do stalo zaplaceno, zda skutečně dostali 200 nebo jen 190. Najisto však dostali hodně, poněvadž prohlásili: "Ano, souhlasíme, obchod se uzavírá." Bylo by již třeba, aby nám pan ministr financí řekl, za jaký kurs bylo koupeno těchto 30% akcií a kolik milionů panstvo na tomto obchodě vydělalo. Kolik milionů dostalo se takto do kapes obou pánů, milionů, které nyní ministr financí platí z konsolidačního fondu, zatím co nechává nezaměstnané zmírati hladem? Také několik jiných otázek bylo by třeba učiniti a některé jiné věci mu sily by býti vysvětleny. Na příklad Komerční banka dostala již kdysi, r. 1924, 40 milionů ze sanačního fondu. Jakým právem se to stalo a jak vláda vykonávala dozorčí právo, jak věděla o těchto věcech, kdy se děla takováto svinstva, kdy banky budily dojem, že jsou aktivní, zatím co byly pasivní.

Ještě několik dat, abych ukázal, jaké ztráty tyto banky utrpěly. U Junka činily ztráty 4 miliony, u Auto-Globusu 14 milionů, u Podbořanské šamotové továrny 12 milionů, Praž ská úvěrní banka - to jest také zajímavá kapitolka - dostala před 3/4 rokem rovněž 45 milionů sanačního vkladu, nikoliv z konsolidačního fondu, nýbrž ze sanačního fondu. Tenkráte byl jí vnucen ředitel, dr Herold z revisního svazu bank. Tato banka na rozdíl od Anglobanky a od nově vznikající banky není orientována ke hradu, nýbrž více národně-demokraticky, nyní se do jisté míry zdráhala přistoupiti na tuto fusi, poněvadž tato fuse bude do jisté míry tvořiti protiváhu Živnostenské banky. Tato banka byla jen tím zkrocena, že jí bylo pohrozeno, že jí budou vklady odňaty. Tímto způsobem se také zesiluje hradní křídlo po stránce finančně-kapitalistické. Domnívám se však, že to nebyl jediný prostředek, aby tato banka byla učiněna povolnou v zájmu hradního křídla. Neboť dělá se to vždy tak: na jedné straně se hrozí a na druhé straně se platí. Co bylo zaplaceno za to, aby tento odpor byl zlomen, o tom nevíme, o tom se nic neříká. Bylo by však velmi zajímavé věděti, jakým způsobem byla sama Živnobanka přemluvena, tak že její odpor jest nyní jen formálního rázu a že nevystupuje tak vážně. Neboť jsou to jen boje při ústupu a na oko, které zde vidíme, to jest jen zastírání, že se se skutečností vzniku této nové banky smířila. Zástupci všech stran, národních demokratů právě tak jako sociálních demokratů, dali k tomu svůj souhlas, ministerská rada se v té věci dohodla a všichni uznali, že tuto věc v zájmu kapitálu dlužno provésti. Tento křik má snad nyní dodatečně ještě za účel, aby se mu ještě potom dostalo flastříčku, aby ještě dostal maličký obchůdeček, ale páni vědí zcela dobře, že se na věci nedá již nic změniti a smířili se s tím. Bylo by ovšem zajímavé zvěděti, co se dělo za kulisami. Domnívám se však, ač ty věci působí tak pobuřlivě, ač musí působiti takový odpor, skutečný význam celé té věci se vším tímto nelíčí. Skutečný význam této věci jest daleko, daleko větší. Co skutečně znamená tato fuse, o níž "Právo lidu" v jednom úvodníku píše s nadšením, že jest skutečně ohromným pokrokem, že byla nutná, zaplať Pán Bůh, že konečně něco takového děláme. To napsalo "Právo lidu", nyní však přichází pan Remeš a hledá v tom chlup. To je demagogie a podvod, na který žádný dělník nenalítne. Co ta věc znamená ve skutečnosti? Tato věc, která byla provázena tak krásnými okolnostmi, které jsem zde vylíčil, která byla provedena v takovém korupčním bahně, v takové spoustě zločinů a krádeží, co znamená politicky? Znamená další velmi rozhodný, podstatný krok k soustředění finančního kapitálu a tím k ovládnutí hospodářského a politického života tímto finančním kapitálem. Jest to zjev, s kterým se nesetkáváme pouze v Československu, jejž potkáváme všude; kapitalisté jsou všude stejní, všude se ukazuje zjev, způsobený krisemi kapitalismu, zjev charakteristický pro celou imperialistickou epochu, ale právě nyní zostřovaný a stupňovaný úpadkovým stadiem kapitalismu. Tato fuse znamená dále především racionalisační opatření samotného finančního kapitálu, které pocítí především přes 1000 zaměstnanců, kteří při zrušení 27 filiálek budou vyhozeni a o které nebude postaráno, jestliže si sami nevybojují, aby o ně postaráno bylo. Tato fuse jest však nejen rozhodnějším krokem na cestě centralisace a racionalisace v samotných bankách, nýbrž v průmyslu a hospodářství vůbec. Všechny tyto banky jsou zúčastněny na celé řadě průmyslových podniků. Jejich fusí se urychlí centralisace a soustředění těchto podniků, proces, že dostaneme takovéto obrovité útvary kapitalistických podniků, ovládané finančním kapitálem, bude neobyčejně rychle hnán kupředu, uvítán při tomto procesu sociálfašisty za účasti sociálfašistů. Tato fuse, jak sám pan ministr financí přiznal, jest velmi důležitým krokem na cestě ke stupňování naší expansivní politiky a zároveň na cestě včlenění do západního imperialismu. Celkem vzato znamenají všechny tyto věci bojovné opatření kapitalismu proti pracujícím lidem a na druhé straně bojovné opatření kapitalismu proti jinému kapitalistickému obrovitému útvaru. Boj proti domácímu nepříteli, proti pracujícím lidem, boj navenek v konkurenčním boji kapitalistů mezi sebou. Tyto obrovité útvary, které zde vznikají, znamenají ohromnou moc, která postupuje proti pracujícím lidem, aby na jejich útraty mohla lehčeji konkurovati, a ohromnou sílu v konkurenčním boji proti jiným obrům za hranicemi a také to znamená opět stupňovanou bídu, zostřený tlak na pracující lidi a zároveň větší nebezpečí války a především větší nebezpečí boje proti Sovětskému svazu. Právě při této expansivní politice, tak to prohlásil úředně dr Engliš, jde hlavně o expansivní politiku na východ a na východě mají již kapitalisté smůlu, že šestina zeměkoule jest odňata jejich expansivní politice; a s bojovnými opatřeními proti pracujícím lidem mají kapitalisté opět smůlu, že na šestině zeměkoule vládnou pracující lidé a že dělníci zde vidí, že to jinak vypadá v zemi, kde vládnou dělníci, z čehož čerpají jen odvahu k novému odporu proti těmto lupičským opatřením buržoasie. Všemi těmito věcmi, které jsem zde vylíčil, stoupne jen válečné nebezpečí proti Sovětskému svazu, neboť tato fuse znamená podstatně zvýšenou přípravu pro válku, zvýšené zbrojení k válce. Koncentrace a racionalisace, která se provádí, dotýká se také zbrojařského průmyslu Československa. Zmínil jsem se již o tom také ve článku, který jsem imunisoval, se o tom mluví, nechci to opakovati. Rozhodující věc jest ta, že tyto instituce jsou vysokou měrou zúčastněny na zbrojařském průmyslu. Škodovy závody jsou hlavním akcionářem Anglobanky. Prostřednictvím ministra financí Engliše, který tam dříve byl správním radou, byla zřízena přímo personální unie a zároveň navázány styky s československou Zbrojovkou v Brně. Všechny tyto podniky budou nyní novou bankou spoutány tužeji a můžeme říci, že jest to banka, jejímž účelem jest lépe, řízněji a rychleji koncentrovati zbrojařský průmysl, nejen pro přípravu vlastního státu k válce, nýbrž i pro dodávání zbraní jiným státům, zvláště státům, které budou bojovati proti Sovětskému svazu. To bude hlavní vývoz na východ, aby východní okrajové státy byly opatřeny zbraněmi, které vyrobí českoslovenští dělníci, aby dělnictvo, jak panstvo sní, mohlo býti rozbito a opět zaveden carismus. Dále jde o to, aby byla zřízena banka, zatím co nyní Živnobanka byla bankou jiného křídla, aby byla zřízena banka pro hradní křídlo. Hradní křídlo má dnes vynikající úlohu jako vůdce kapitalistických útoků, potřebuje také správnou hospodářskou základnu. Až do určité míry nazval bych to obráceným marxismem. Vliv jest již tu, a nyní musí také dostati své hospodářské pevnější základy. Ve skutečnosti jest vliv hospodářsky již založen, ale aby tuto hospodářskou moc vybudoval, potřebuje toto křídlo vlastní banky. A to znamená pro pracující lidi, že banka bude jednou z těch sil, které připravují v Československu fašismus a, bohužel, mnoho dělníků tomu nevěří, dělníků, kteří se stále ještě dají klamati a oslňovati lžemi o humánním Masarykovi, kteří nevidí, že s této strany hrozí největší nebezpečí fašismu. Připomněl bych dělníkům, že také v Polsku dali se dělníci oklamati Pilsudským, když provedl převrat. Dokonce i komunisté dali se oklamati a pomáhali Pilsudskému při převratu zbraněmi a teprve později viděli, kdo to Pilsudski je, že Pilsudski to byl, kdo vybudoval v Polsku fašismus. A podobnou úlohu, i když ne stejnou, poněvadž poměry jsou všude různé, ale podobnou a ještě mnohem nebezpečnější úlohu hraje po této stránce hradní křídlo a Masaryk v Československu. Pro tyto věci zřizují si banku, pro tyto věci dávají sociálfašisté 300 milionů, které byly odňaty dělníkům, aby zde bylo možno fašismus lépe připraviti. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.)