Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: Stivín, dr Lukavský, Roudnický, Špatný, Taub, Zierhut.

Zapisovatelé: Rýpar, de Witte.

187 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři Bradáč, inž. Dostálek, dr Meissner, dr Šrámek; za ministerstvo financí zplnomocněný ministr dr Vlasák.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce dr Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 30. schůzi poslanecké sněmovny.

Dovolené dal jsem: na dnešní schůzi posl. Beranovi, Machníkovi, Kočandrlemu, dr Mackovi a Jurnečkové; do 21. t. m. posl. Hlinkovi - vesměs pro neodkladné záležitosti.

Nemocí omluvil se posl. dr Hnídek.

Došla oznámení o změnách ve výborech. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Do výboru zásobovacího vyslal klub poslanců republ. strany zeměděl. a malorol. lidu posl. Doriče za posl. Honzla, klub poslanců čsl. soc. dem. strany dělnické posl. Chobota za posl. Seidla, klub poslanců čsl. strany nár.-socialistické posl. dr Patejdla za posl. Stejskala, klub poslanců čsl. nár. demokracie posl. inž. dr Touška za posl. Petrovického, klub poslanců "Deutsche christl.-soz. Volkspartei" posl. Greifa za posl. dr Mayr-Hartinga.

Do výboru soc.-politického vyslal klub poslanců "Deutsche nat.-soz. Arbeiterpartei" posl. Simma za posl. Köhlera.

Do výboru zemědělského vyslal klub poslanců čsl. soc.-dem. strany dělnické posl. Biňovce za posl. Jaroše.

Předseda: Ze senátu došlo sdělení. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Předseda senátu sdělil přípisem ze dne 11. března 1930, že senát schválil v 18. a 20. schůzi dne 26. února a 11. března 1930 dodatečnou dohodu k obchodní úmluvě mezi republikou Československou a Francií ze dne 2. července 1928, sjednanou výměnou not dne 10. ledna 1930 a uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 10. ledna 1930, č. 10 Sb. z. a n. (tisk 90 sen.)

Předseda: Došly dotazy. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Dotazy:

posl. inž. Kalliny ministru financí, že se nezapočítal ani nevrátil přeplatek na dávce z přírůstku na majetku, jejž zaplatil pan Jindřich Hofmann, lékárník v Rosbachu v okrese ašském (č. D. 143-III),

posl. dr. Daňka a druhů ministru soc. péče o prodloužení konečné lhůty k přihláškám válečných poškozenců o důchod (č. D. 151-III).

Předseda: Došly odpovědi na dotazy. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Odpovědi:

min. spravedlnosti na dotaz posl. inž. Kalliny o neudržitelných poměrech v exekučním oddělení karlovarského okr. soudu (č. D 5-III),

min. školství a nár. osvěty na dotaz posl. inž. Kalliny, že někteří okr. školní inspektoři nebo zem. školní rada jednají proti duchu školních zákonů (č. D 11-III).

Předseda: Počátkem schůze byly tiskem rozdány zprávy.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

288. Vládní návrh zákona, kterým se prodlužuje účinnost zákona ze dne 28. března 1928, č. 45 Sb. z. a n., o odkladu exekučního vyklizení místností.

289. Vládní návrh zákona, kterým se doplňuje zákon ze dne 28. března 1928, č. 44 Sb. z. a n., o ochraně nájemníků.

290. Vládní návrh zákona o stavebním ruchu.

Předseda: Počátkem schůze byly tiskem rozdány vládní návrhy.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

277. Zpráva výborů zemědělského a zásobovacího o vládním návrhu (tisk 248) zákona o odběru některých druhů zboží veřejnými úřady, podniky, ústavy a zařízeními.

294. Zpráva výborů zemědělského a zásobovacího k vládnímu návrhu (tisk 249) zákona o výrobě chleba.

Předseda: Odvolána byla žádost imunitní.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Okr. soud v Táboře přípisem ze dne 17. března 1930, č. Nt 7/30, odvolal žádost ze dne 17. ledna 1930 za souhlas s trest. stíháním posl. Křemena pro přestupek proti bezpečnosti cti podle §u 488 tr. z. (č. J 133-III, pres. sděl. 10. schůze).

Předseda: Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výborů zahraničního, ústavněprávního a rozpočtového o vládním návrhu (tisk 178), kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé: 1. Úmluva mezi Rakouskem, Italií, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o úpravě pensí zemských, obecních a okresních, sjednaná ve Vídni dne 30. listopadu 1923 a 2. Dodatečná úmluva mezi Československou republikou a republikou Rakouskou k úmluvě pod 1. uvedené, podepsaná ve Vídni dne 3. února 1929 (tisk 280).

Podle usnesení předsednictva, jež vyhovuje projeveným přáním, navrhuji, aby se sloučilo jednání o osnově této, jakož i o osnově, kteráž jest na pořadu jako další, 2. odstavec, to jest:

2. Zpráva výborů zahraničního, ústavněprávního a rozpočtového o vládním návrhu (tisk 179) zákona, kterým se provádí úmluva mezi Rakouskem, Italií, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem ze dne 30. listopadu 1923 a dodatečná úmluva mezi Československem a Rakouskem ze dne 3. února 1929 o úpravě pensí zemských, obecních a okresních (tisk 281).

Zřejmo tedy, že oba odstavce pořadu jednají o jedné a téže věci, což jest důvodem pro navrhované sloučení.

Jsou snad nějaké námitky proti návrhu na sloučené projednávání těchto dvou odstavců? (Nebyly.)

Není jich.

Projednávání bude tedy podle návrhu sloučeno.

Zpravodaji při obou odstavcích jsou: za výbor zahraniční za p. posl. Světlíka p. posl. Hrušovský, za výbor ústavně-právní p. posl. Richter, za výbor rozpočtový p. posl. Remeš.

Dávám slovo prvému zpravodaji, p. posl. Hrušovskému.

Zpravodaj posl. Hrušovský: Veľactená snemovňa! Vláda predložila úmluvu medzi nástupnickými štáty o úprave penzií zemských, obecných a okresných, zjednanú vo Viedni 30. novembra 1923, a dodatočnú úmluvu medzi našou republikou a medzi Rakúskom, ktorá podpísaná bola vo Viedni 3. februára 1929. Zásady tejto úmluvy stanovené boly na tak zv. rímskej konferencii r. 1929. Podpísané boly bilaterálné smluvy medzi jednotlivými zúčastnenými štáty.

Najprv podpísaná bola smluva italsko-rakúska, potom italsko-juhoslovanská, konečne smluva medzi Československom, Rakúskom, Itáliou a Jugosláviou, a na koniec r. 1924 medzi zástupcami Rumunska a zástupcami ostatných štátov. Nakoľko týka sa Tešínska, tedy v pomeroch k Poľsku, podobná úmluva zjednaná bola už predtým r. 1921.

Celá úmluva z 30. novembra 1923 delí sa na dve časti, a to čl. 1 pojednáva o upravení penzijných pôžitkov tých území, ktoré následkom mierových smlúv saint-germainskej a trianonskej neboly rozdelené, a čl. 2, ktorý pojednáva o tých záväzkoch, ktoré vzťahujú sa na územie rozdelené. Zásada je tá, že v oči příslušníkom iných štátov pokračované má byť na tých samých zásadách, ako v oči príslušníkom vlastných štátov.

Dodatočná úmluva z 3. februára 1929 vzťahuje sa na určité čiastky Československej republiky, ktoré pripojené boly k nej zo zeme dolno rakúskej, a to týka sa to Valticka a Vitorázska. Jednanie bolo dosť tvrdé a trvanlivé a nakoľko týka sa Valticka a Vitorázska, skončené bolo až roku 1928. V celku šlo o nepatrný počet osôb, asi o 70, nakoľko šlo o pomer v oči Rakúsku.

To by bol obsah úmluv samých. Poneváč tieto úmluvy sú medzištátné, musel predložený byť tiež návrh zákona, ktorým tieto úmluvy sa prevádzajú. Pozostáva zo dvoch paragrafov.

Zahraničný výbor navrhuje veľactenej snemovni, aby prijala usnesenie, týkajúce sa ako úmluvy z 30. novembra 1923, tak i dodatočnej úmluvy z 3. februára 1929. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji, panu posl. Richterovi.

Zpravodaj posl. Richter: Slavná sněmovno! Úmluva z 30. listopadu 1923, sjednaná mezi Rakouskem, Italií, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o úpravě pensí zemských, obecních a okresních, týká se úpravy placení pensí tak zv. autonomních pensistů, kteří měli nárok proti zemím, okresům nebo obcím. Bylo nutno upraviti poměry tyto mezistátní smlouvou podle zásad mírových smluv, poněvadž právě nároky těchto zaměstnanců ve vnitřním zákonodárství neměly potřebných zákonitých opatření. Jsou to totiž zaměstnanci, kteří buď se stali státními občany jiného státu než státu, ke kterému patřili, po případě se ocitli na území státu jiného než státu, v jehož službách státními občany byli. Proto potřebovaly poměry tyto mezistátní úpravy, a to se stalo uvedenou smlouvou. Zásady, na kterých tato smlouva pozůstává, jsou tyto. Pokud svazy územní samosprávy zůstaly mírovými smlouvami neroztrženy, platí zásada teritoriality (služebního místa), t. j. pensi platí ten svazek, jehož byl pensista zaměstnancem, podle předpisů, platných pro zaměstnance, příslušníky vlastního státu (čl. I). Pokud ale území oněch svazků bylo rozděleno v důsledku mírových smluv, přejímá placení pensijních požitků správa té části obvodu, ke které pensista v důsledku nabytí státního občanství podle mírových smluv náleží, resp. jde-li o státního občana třetího státu, kde si dotyčný vysloužil největší počet služebních let.

Poněvadž mezi republikou Československou a Rakouskou vznikl rozpor o výklad ustanovení čl. II, byla ujednána dodatečná úmluva z 3. února 1929, která řeší poměry dotčených osob individuelně. Jde tu o 70 osob, z nichž polovinu přejímá republika Československá a druhou polovinu republika Rakouská. Pensijní poměry autonomních pensistů jsou tímto vyřešeny.

Poněvadž tato úmluva i dodatečná úmluva s republikou Rakouskou obsahuje ustanovení, které nebylo ve vnitřním zákonodárství uspořádáno, bylo nutné provedení této úmluvy zákonem, jehož osnova se předkládá jako tisk 179. Odst. 2 §u 1 zákona dává možnost, aby pensijní požitky mohly býti přiznány osobám, které by se dodatečně hlásily o ně podle prvé věty článku II úmluvy a které snad nejsou uvedeny v seznamu A nebo B dodatečné úmluvy s Rakouskem. Jsou tím míněni býv. zaměstnanci dolnorakouští, kteří se stali příslušníky československými, nemají však domovského práva na území Vitorazska nebo Valticka. Placení požitků pensijních se ukládá v tomto zákoně československým korporacím autonomním.

Ústavně-právní výbor projednal návrh zákona ve své schůzi, konané dne 27. února 1930, a navrhuje, aby poslanecká sněmovna zákon ten ve znění vládního návrhu přijala. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo třetímu zpravodaji, panu posl. Remešovi.

Zpravodaj posl. Remeš: Slavná sněmovno! Zpravodajové výborů zahraničního a ústavněprávního podali zprávy s hlediska těchto dvou odborných výborů. Mně připadá úkol, abych za výbor rozpočtový podal zprávu se stanoviska úhrady.

Výbor rozpočtový projednal obě dvě předlohy, jak smlouvu, tak zákon sám ve schůzi 12. t. m. a usnesl se připojiti se k usnesením výboru zahraničního i výboru ústavně-právního a doporučiti slavné sněmovně, aby obě dvě osnovy přijala tak, jak byly vládou sněmovně předloženy.

Chtěl bych ještě jenom poznamenati, že jde o otázku, která po mém soudu měla býti vyřešena v zájmu interesentů, jichž se týká, dávno, poněvadž jde vesměs o nároky lidí, které byly jim zaručeny zákony a smlouvami. Jde o zaměstnance samosprávy, zaměstnance zemí, obcí a okresů, kteří se ocitli v nezáviděníhodné situaci nikoli svou vinou, nýbrž proto, že měli náhodou neštěstí sídliti na území, které bylo dotčeno mírovými smlouvami. Důsledek toho byl, že jednak státy, jednak samosprávné svazky, které rovněž byly dotčeny ve svých hranicích, nepokládaly se za povinny platiti těmto lidem pense, a důsledek toho byl, že tito chudáci byli po dobu 11 let odkázáni na milost a nemilost veřejné dobročinnosti a že nároky, na které si platili, které jim po zákonu příslušely, po 11 roků nebyly vůči nim plněny. Je tedy jen litovati při této příležitosti, že záležitost trvala tak dlouho, a je nejvýše na čase, abychom v zájmu smytí těch slz záležitost tuto skoncovali pokud možno nejdříve. Já proto mohu jen doporučiti slavné sněmovně, pokud jde o věc, aby se připojila k usnesením obou výborů a obě dvě tyto osnovy schválila. Po stránce úhradové stát není vůbec dotčen a pokud jde o svazky samosprávné, jde buď o povinnost, kterou by samosprávné svazky byly musily tak jako tak konati, nebo jde o zatížení v míře velmi nepatrné, takže po této stránce výbor rozpočtový nemá naprosto žádných námitek.

Prosím tudíž, aby slavná sněmovna dala těmto oběma návrhům potřebný ústavní souhlas. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Přistoupíme ke společné rozpravě.

Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby řečnická lhůta stanovena byla 30 minutami.

Jsou nějaké námitky proti tomuto mému návrhu? (Nebyly.)

Námitek není. Návrh můj je přijat.

Přihlášen je řečník na straně "pro", pan posl. Zajiček. Dávám mu slovo.

Posl. Zajiček (německy): Pánové! Tato úmluva, uzavřená r. 1923 ve Vídni, týká se odpočivných požitků zemských, okresních a obecních zaměstnanců. Pro onu skupinu pensistů, kteří pocházejí z území valtického a vitorazského nebo tam působili nebo tam žijí, bylo zapotřebí dlouhých vyjednávání mezi Rakouskem a Československem, která byla konečně dne 3. února loňského roku ve Vídni ukončena dodatečnou úmluvou, jež byla dnes parlamentu předložena k ratifikaci. Vídeňská poslanecká sněmovna schválila tuto dodatečnou úmluvu již asi před půl rokem, pražský parlament byl by následoval, kdyby nebyl býval předčasně rozpuštěn.

Dodatečná úmluva vztahuje se na 70 osob, které jsou jménem uvedeny v dodatku. 35 bylo převzato Československem, stejný počet Rakouskem. Většina těchto osob dostává již odpočivné požitky, ale jen jako zálohy. Bude-li tato dodatečná úmluva ratifikována, musejí býti tyto zálohy proměněny ve výslužné. Žádáme, aby ministerstvo financí již nyní nařídilo, aby byly vypracovány jednotlivé pensijní dekrety a osobám, majícím nárok na doplatek, byl tento doplatek co nejdříve poukázán. Upozorňuji také na toto: Když bylo dne 1. srpna 1920 přejímáno valtické a vitorazské území, dostali četní pensisté, kteří patří pod tuto dodatečnou úmluvu, své výslužné ještě z Vídně, a to v rakouských penězích. Kdyby byli své pense dostali z Prahy nebo Brna v československé měně, byli by dostali mnohem více, než dostali v rakouských korunách, jejichž hodnota každého měsíce klesala. Jest samozřejmé, že všichni tito pensisté mají oprávněný nárok na doplatek.

Římskou úmluvu týkající se pensí státních pensistů ratifikovala naše sněmovna již před několika léty. Ale jest smutné, že tato úmluva bohužel, nebyla dosud všeobecně provedena. Máme dnes, 11 let po převratu, stále ještě sta, snad dokonce tisíce tak zvaných osob bez státu, které nedostávají pense od žádného státu. Ve valtickém území měli jsme také několik takových případů, z nichž jest zajímavý zvláště jeden případ, kdy se jistý muž několikráte ucházel o československé státní občanství, ale nedostal ho, takže doslova umřel hlady. Jeho vdova žádala po jeho smrti o státní občanství a dostala je.

Jest povinností vlády pokusiti se všemi prostředky a působiti na cizinu, zvláště na Polsko a Italii, aby zvláště tyto oba státy konečně jednou úplně provedly římskou a vídeňskou smlouvu, aby převzaly pensisty. Vybízím naši vládu, aby udělujíc státní občanství takovým osobám bez domova nepostupovala přísně, nýbrž liberálně. Domnívám se, že jest samozřejmým požadavkem, aby se takovým žadatelům státní občanství nikoliv "propůjčovalo", nýbrž prostě "potvrzovalo", následkem čehož mají nárok na doplatky.

Tato dodatečná úmluva, kterou máme dnes ratifikovati, má zvláštní význam pro valtické a vitorazské území, která v srpnu 1920 připadla k Československu. Valtice, hlavní obec tohoto území, byly v míru okresním městem. Patřilo k nim asi 20 obcí. Ve Valticích bylo mnoho zámožných obchodníků, finanční stav obce byl po desítky let tak dobrý, že město již před desítkami let mohlo vybudovati velký vodovod a již dávno si zřídilo kanalisaci. R. 1914 získala obec vlastní elektrárnu. Valtice mají 2 nemocnice, z nichž jedna patří Milosrdným bratřím, druhá pak městu. Jako výraz této kvetoucí obce byla asi před 30 lety vystavěna nádherná radnice, která ještě dnes jest pýchou celé obce. Připojením k Československu Valtice utrpěly nekonečně mnoho po stránce hospodářské. Když před půl druhým rokem mohl býti ve Valticích uvítán president republiky, sám doznal, že Valtice připojením hospodářsky velmi mnoho utrpěly a jak on, tak i zemský president Černý tehdy prohlásili, že jest samozřejmou povinností vlády, vždy vycházeti vstříc oprávněným přáním valtických občanů.

Valtice měly po dlouhou dobu dvě úplné školy obecné a měšťanské úhrnem s 16 třídami. Když byly zřízeny české školy a klesl počet žactva, bylo nutno jednotlivé třídy zrušiti, ale musíme konstatovati, ze brněnská zemská školní rada v této věci vždy vycházela vstříc našim přáním a doufáme, že tomu bude i na příště. Valtice měly v míru 2 hospodářské školy, jednu pro hochy a jednu pro dívky. Hospodářská škola pro hochy byla po převratu převzata českým státem a proměněna v český ústav, zatím co dívčí škola nebyla již otevřena. Nyní zahájilo město Valtice jednání s moravským zemským výborem, aby byla zřízena hospodářská škola pro selské dívky, a doufáme, že tato jednání budou míti dobrý úspěch. Domnívám se, že národnostní pohnutky, které Češi v poslední hodině uplatňovali, nesmějí býti rozhodující. Musíme konstatovati, že žádná obec nemůže zemi poskytnouti tak levných a krásných školních místností jako obec valtická.

Město poskytlo před půl rokem německé okresní péči o mládež v mikulovském okrese jednopatrový dům pod podmínkou, že ve Valticích bude zřízen dětský útulek pro okres. Obce v tomto okrese prohlásily, že jsou ochotny poskytnouti větší částky a očekáváme, že i ústřední úřady v Praze dostojí své povinnosti.

Ačkoliv v posledních letech hospodářský stav našeho města nebyl právě růžový, přece vydláždilo dvě silnice a zamýšlí nyní vydlážditi třetí. Požádali jsme okresní zastupitelstvo, aby tuto třetí silnici převzal okres a očekáváme, že ministerstvo veřejných prací později na tuto novou silnici poskytne přiměřenou subvenci. Když vloni ministerstvo veřejných prací uveřejnilo náčrt všech silnic, které v příštích 10 nebo v příštích 5 letech mají býti převzaty státem, viděli jsme k velkému svému údivu, že při tom byla německá jazyková území na jižní Moravě velmi zanedbávána. Žádali jsme, aby důležitá silnice Břeclav-Valtice-Mikulov-Drnholec a dále až do Lechovic byla převzata státem. Doufáme, že se ministerstvo veřejných prací k tomuto přání nezachová zamítavě.

Valtice mají, jak jsem již výše uvedl, starý vodovod. Pro čilý stavební ruch bylo nutno tento vodovod rozšířiti. Pražské ústřední úřady udělily na to subvence a doufáme, až budeme znovu nuceni vodovod rozšířiti, že i pak dostaneme přiměřenou subvenci.

Valtice mají dvě nemocnice. Z nich jedna má již právo veřejnosti, kdežto druhé bylo již slíbeno. Stojíme před administrativním spojením obou nemocnic a doufáme, že to po hospodářské stránce přinese velký užitek nám i celému valtickému území. Bohužel musíme konstatovati, že nám právě přespolní lidé v tom velice překážejí potud, že se podporují snahy zříditi velkou nemocnici v Břeclavě, která jest od Valtic vzdálena 10 km. Říkáme si, že kdyby byl tento úmysl proveden, musily by ovšem obě valtické nemocnice zajíti. Podle našeho mínění jest zcela zbytečné zřizovati nemocnici v Břeclavě. Stačilo by, kdyby se silnice mezi Břeclavou a Valticemi řádně upravila, aby se nemocní mohli dopravovati sanitním autem do valtických nemocnic. Mimo to Břeclav jest tovární město a má bažinaté ovzduší, tedy se pro nemocnici naprosto nehodí, kdežto ve Valticích nejsou žádné továrny a jest tam zdravé podnebí.

Ještě o jedné věci rád bych zde promluvil, která poslední dobou rozvířila mnoho prachu. Máme ve Valticích tak zvaný Boří Dvůr. Před léty se česká zemská komise pro ochranu dětí a péči o mládež pokoušela tento Boří Dvůr dostati. My hájíme stanovisko: Česká zemská komise pro ochranu dětí a péči o mládež má samozřejmě právo na statek, ale stejně jest samozřejmé, že se české péči o mládež má dáti tento statek v českém území a nikoliv v německém. Poněvadž vidím právě před sebou starostu dr Mareše, připomínám si, že vloni v Brně jako člen zemského zastupitelstva podal návrh, resoluční návrh, aby země Morav ská byla vyzvána, aby zakročila u pozemkového úřadu, aby tento Boří Dvůr byl dán české péči o mládež. (Posl. dr Mareš: Bylo to přijato jednohlasně, i německými hlasy!) Pane kolego, nebylo to přijato jednohlasně. Hlasovali pro to němečtí soc. demokrati, ale naše strana nikoliv. My nejsme proti tomu, aby české péči o mládež byl dán statek, ale statek v českém území. (Posl. dr Mareš: Z toho vás hlava nebude bolet. To nebude míti ani sociální péče, ani vy, to dostane někdo jiný!) Pane kolego, uvidíme, je-li správné, co prorokujete. Konstatuji, že před 2 lety byl zmařen tento úmysl české péče o mládež a byl jí nabídnut tak zvaný Jánský dvůr u Břeclavy v českém území. Jest zvláštní, že česká péče o mládež se o tento dvůr nezajímala. Nyní jej žádá znovu. Ale, co jest nejzajímavější, nevím, ví-li o tom pan dr Mareš: Česká péče o mládež chce právě tento statek dostati pro bývalé prostitutky. (Posl. dr Mareš: To jsou také lidé!) Ano, to jsou také lidé a přejeme těmto lidem takový útulek. Ale uvažte, tento statek jest jen několik minut od státní hranice a domnívám se, že na státní hranici takové útulky naprosto nepatří. Uvážíte-li, že 10 km odtud, u Mikulova, znovu na státních hranicích, jest kolonie pro mladistvé těžké zločince, domnívám se, že taková kolonie nepatří na hranice státu, nýbrž do vnitřku země.

Inkorporovaným územím bylo území obce Valtic dosti zvětšeno, tím stoupl také základ přirážek, což vítáme. Na druhé straně musíme zase bohužel konstatovati, že se jedna česká obec pokoušela nám z tohoto obecního území něco vzíti. Toto úsilí se pak rozbilo. Doufáme, že se o tom již nebude mluviti.

Jest samozřejmé, že obyvatelé území, které bylo hospodářsky tak postiženo, mají nárok, aby se s nimi při vyměřování daní nenakládalo příliš krutě. To neplatí jen pro živnostníky, nýbrž i pro zemědělce v tomto území. S radostí konstatujeme, že zdejší živnostníci již po léta dostávají státní dodávky a doufáme, že tomu tak bude i příště.

Na jižní Moravě máme několik pohraničních spořitelen: ve Valticích, Mikulově, Jaroslavicích, Znojmě a Slavonicích. Tyto pohraniční spořitelny dostávaly ovsem od dolnorakouských vkladatelů velmi vysoké vklady. Pro zavedení odúčtovacího řízení hrozí nebezpečí, že všechny tyto spořitelny budou musiti zaplatiti odúčtovacímu úřadu mnoho milionů. Právem můžeme míti za to, že odúčtovací úřad bude pečovati, aby se při konečném odúčtování tato částka odhadla pokud možno nízko, a že pak provede úpravu, která nezatíží jihomoravských spořitelen.

Jako pohraniční obec máme ve Valticích velmi velký zájem na tom, aby mosty s cizinou nebyly strhány. Z valtického území vede do Rakouska několik silnic, ale ty jsou dnes skoro úplně uzavřeny pro automobilovou dopravu. Nyní se zřizují dvě velké celnice a doufáme, až tyto obě celnice budou jednou hotovy, že pak všechny tyto silnice budou moci býti uvolněny pro automobilovou dopravu a pak bude možno splniti i přání, aby z dolnorakouského Pernitálu přes Schrattenberg bylo do Valtic zavedeno autobusové spojení, které by pak z Valtic přes Lednici mohlo býti prodlouženo až do Podivína.

S obcí valtickou byla k československému území připojena i obec Úvaly. Úvaly byly po léta přifařeny k dolnorakouské obci Schrattenbergu. Když mezi Úvaly a Schrattenbergem byla zřízena státní hranice, žádala pražská vláda, aby obec Úvaly byla vyloučena z farního svazku schrattenbergského a přifařena k Valticím. Kdežto dříve měli lidé do kostela 10 minut, trvá jim nyní cesta do farní obce více než hodinu. Obec Úvaly již několikráte projevila přání, aby tam byla zřízena samostatná fara, a doufáme, že toto přání bude konečně jednou splněno i z důvodů státně politických.

Území valtické bylo před 10 lety připojeno k Československu. Obyvatelé tohoto území postavili se na půdu tohoto státu. Ukázali to, když nás před půl druhým rokem navštívil president republiky. Ukázali to také, když byly oslavovány 80. narozeniny presidentovy. S druhé strany jest povinnost státu učiniti vše, aby oprávněná přání obyvatelů tohoto území byla vesměs splněna. (Potlesk.)