Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: Stivín, dr Lukavský, Roudnický, Špatný, Taub, Zierhut.

Zapisovatelé: Chalupník, Langr.

195 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři Bechyně, Bradáč, dr Czech, inž. Dostálek, dr Engliš, dr Franke, dr Matoušek, Mlčoch, dr Šrámek.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Mikyška, dr Záděra.

Předseda (zvoní): Zahajuji 24. schůzi poslanecké sněmovny.

Došly odpovědi na dotazy. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Odpovědi:

min. železnic na dotazy:

posl. Bezděka a druhů o poměrech dopravních na trati Brno-Tišnov-Německý Brod (č. D 34-III),

posl. Chalupníka a soudr. o zřízení osobní zastávky v obci Kunčice p./Ondř. na trati Kojetín-Čes. Těšín (č. D 37-III);

min. vnitra na dotaz posl. Seidla a soudr. o zkracování příslušníků četnictva v právu stížnostním (č. D 32-III);

min. spravedlnosti na dotaz posl. Kleina o postupu živn. soudu ve sporech Viléma Valenty a Jana Procházky proti firmě Českomoravská-Kolben-Daněk o vydání vysvědčení (č. D 38-III);

min. zemědělství na dotaz posl. Koudelky o stranickém postupu některých orgánů správy státních lesů a statků vůči zaměstnancům (č. D 53-III).

Předseda: Přikazuji výboru ústavně-právnímu:

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

230. Vládní návrh zákona, jímž se provádí úmluva ze dne 16. července 1928 mezi Československem a Spojenými Státy Severoamerickými o naturalisaci.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 80) státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1930 (tisk 210) a rozprava o prohlášení ministra financí, učiněném v 8. schůzi posl. sněmovny ze dne 8. ledna 1930.

Budeme pokračovati v podrobné rozpravě o třetí části, to jest o části hospodářské a dopravní, započaté ve včerejší, 23. schůzi sněmovny.

Přihlášeni jsou ještě řečníci: na straně "proti" pp. posl. Matzner, Geyer, dr Hassold; na straně "pro" pp. posl. Vácha, Sedláček, dr Zadina, Netolický, Wagner, dr Kalaš, Fiala, Haupt, Pozdílek.

Dávám slovo p. posl. Matznerovi.

Posl. Matzner (německy): Dámy a pánové! Že se státní moc proklatě málo stará o starosti hospodářské skupiny, o tom svědčí okamžitá těžká nouze zemědělství. Tato nouze nezastaví se přede dveřmi zemědělských obydlí, tato nouze zasáhne také jiné stavy a povolání. Československá státní moc má jen jednu starost: "Jak bych si nejlépe hrála na velmoc a jak bych svůj český státní národ nezatáhla příliš do neštěstí?" Že českému národu nebude ublíženo, o tom svědčí klid, který vládne mezi všemi jeho stavy. Čeští úředníci, učitelský stav, obchodníci, obchod a průmysl netrpí takovou nouzí, neboť všechny úřady, všechna místa jsou plně obsazena příslušníky státního národa. Obchod a průmysl vzkvétá, neboť Češi kupují jeden od druhého, symbiosní Němci chodí nakupovati k jiným. Český průmysl a podniky i se svým českým dělnictvem jsou téměř plně zaměstnány.

Čeští zemědělci cítí sice také pokles ceny obilí, poněvadž se metrický cent českého obilí prodává za stejné peníze jako německého. Na sanaci úbytku v českém hospodářství máme různé úlevy, které vypomáhají. Noví pozemkoví baroni neplatí téměř naprosto žádných daní, vedle toho dostávají velmi bohaté subvence. Právě před zcela krátkou dobou jsme četli, že čeští drobní rolníci dostali 37 milionů podpory, němečtí jen 3 miliony. Zbankrotělé české banky jsou sanovány mnoha a mnoha miliony Kč, družstva jsou bohatě podporována a mnoho jiných věcí. A Němci? Ti mají tu přednost, že musí velmi přesně a bohatě platiti daně, aby ostatní mohli býti sanováni. Rovní s rovnými. Poněvadž jsem již mluvil o podporách, musím se také zmíniti, že v létě 1929, když zuřily velké bouře, byly postiženy také české kraje. Tenkráte byl rychle svolán zemědělský výbor, aby učinil opatření, jak pomoci. Ministr zemědělství navrhl 10 milionů Kč fondu pro živelní škody. Navrhl jsem 100 milionů Kč a navrhoval jsem, aby se poškozeným dostalo ihned podpory hotově, žádné zápůjčky na nízký úrok, poněvadž vypůjčené peníze těžko se vracejí. Vládní strany můj návrh zamítly. Když v předešlých letech byly těžce poškozeny nepohodou čistě německé obce, bylo ticho ve vládních časopisech, to se nemluvilo o zvýšení fondu pro živelní škody. Němečtí zástupci ve vládě prohlašují na svých schůzích důvěřivým posluchačům, že Čechy tlačí bota stejně jako Němce. Zapomínají však říci, že se pro Čechy vymýšlejí všelijaké flastříčky, aby se rána velmi rychle zahojila. Němec však může kulhat dále. Nejde-li to dále, přijde velký berní doktor exekutor, odřezává kousek po kousku, až drobné podniky zemědělské, průmysl a obchod Němců zajdou ve velkém zažívacím ústavě, nazvaném Československá republika, právě tak jako německý velký majetek pozemkový a německé lesy našly své místo ve státním žaludku. Miliardové jmění Němců přechází tímto způsobem na Čechy a němečtí vládní politikové to trpí. Nesmyslné daňové zákonodárství jest korunou tohoto zničujícího díla. Nemám nic proti tomu, jestliže stát, v němž žije jen jeden národ, vynalézá na úhradu svých potřeb stále nové tísnivé daně a jestliže je dává usnášeti vlastním zástupcům národa. Jde vždy o to, jak dlouho si to poplatníci nechají klidně líbiti. V tomto státě, v němž my, 3 1/2 milionu Němců, jsme nuceni žíti, nemůžeme klidně přihlížeti, jak jest usnášena jedna daň za druhou s pomocí německých poslanců. Tím budí se dojem, jako by hospodářská situace všech stavů, tedy také zemědělství, byla velmi růžová a jako by všechny kapsy byly naplněny k prasknutí jubilejními dukáty.

Jako prvá pomoc ke zdolání krise v zemědělství byla na další rok prodloužena daň z obratu. Příjmy v zemědělství klesly na nulu, výdaje však zůstávají stejné. U zemědělství nemůžeme mluviti o útěku daní, o záchraně do ciziny, o ohlášení konkursu, ale také ani o vyrovnání na 30 nebo 35%. Zde to znamená zaplatiti a zajít. Slyšíme mnoho řečí ve schůzích a v parlamentě, že stát musí poskytnouti podporu. Peněžité podpory musí býti vymačkány z poplatníků, aby mohly býti rozděleny potřebným státním občanům ke zmírnění nouze. Kdyby tato podpora byla rozdělována spravedlivě, nedalo by se proti tomu nic namítati. Takto však jest celá akce bez kontroly. Československá vláda by mohla vypomoci, kdyby nebyla zachvácena velikášskou horečkou a kdyby nelpěla na vojenském státě. Hra na vojáčky stojí přes 2 miliardy. Jaké dobrodiní mohlo by býti vykonáno pro chudé, pro strádající povolání, s polovicí těchto peněz. Státu úplně by stačila polovice nynějšího vojska. Vedle velkého neproduktivního vojska máme ještě obrovskou armádu nezaměstnaných, která vzrůstá den ode dne bez najímání. Ministerstvo soc. péče přeměňuje se již na ministerstvo pro podporování nezaměstnaných. Kdybyste chtěli, mohli byste dáti armádě nezaměstnaných zaměstnání i výdělek. Stačilo by, kdybyste jen zahájili státní práce, jako stavby silnic, regulace řek, stavby drah a podobně více, ale nechcete. Vydáváte raději malou prémii, z níž nezaměstnaní nemohou ani žíti, ani zemříti. Podpora v nezaměstnanosti jest příspěvek na vychovávání lenosti, státem doporučené a státem vštěpované.

Včera si mi stěžovala jedna chudá žena, která má najatý malý obchůdek, ale poněvadž jí obchod šel špatně, musila se ho vzdáti, že potřebovala k přestěhování několik pomocníků, které však nemohla sehnati, poněvadž každý nezaměstnaný jí řekl, že jí nemůže pomoci, neboť, kdyby ho viděla kontrola pracovati, ztratil by podporu nezaměstnaných. Takový člověk vzdá se raději výdělku, než by se vzdal pevného příjmu podpory nezaměstnaných. Zdvojnásobte, ztrojnásobte podporu, ale nechte prováděti práce, které mají cenu. Ani koruny za nevykonanou práci. Zrušte vojenský stát, pak bude moci žíti stát průmyslový a zemědělský, byť i jen ve skrovných hranicích, pak se nemusíte třásti a chvěti, zda budete ráno ještě moci dáti tisícům zaměstnanců a dělníků v podnicích výdělek. V branném výboru bylo řečeno, že by bylo lze zavésti 14měsíční služební dobu, kdyby bylo dostatek déle sloužících poddůstojníků. Domnívám se, že jest zde řešení velmi jednoduché. Pošlete polovinu vojáků domů a máte dostatek déle sloužících poddůstojníků. Namítnete mi: Co pak počít s mnoha důstojníky? Pro dobu přechodu do svobodných povolání pošlete ty pány ven na venkov a nechte je vyměřovati hranice obcí, nechte je zakládati nové obecní mapy s přesným měřením usedlostí, vyměřovati všechny držebnostní hranice a správně usazovati mezníky.

Ušetřily by se miliony na sporech o hranice, do venkovských obcí by se navrátil pokoj a bezpečnost. Vždyť československý stát nechce žádné války, jest přece prodchnut takovou mírumilovností k sousedním národům. Chce-li Francie vší mocí udržovati v tomto státě cizineckou legii, nechť také platí náklady a nežádá ještě na celé generace milionovou liberační taxu. Velmocenská zahraniční politika a bída uvnitř státu vypadá právě tak, jako když rolník potřebuje nutně nový hnojník a starý nemůže si již opraviti pro dluhy, přes to se však krátce rozhodne a koupí si přepychový automobil, aby žasnoucímu světu ukázal, jak bohaté jest ještě jeho hospodářství. Dokud se ještě najde nějaký hlupák, který se stará o pohonné prostředky, ujíždí automobil od jedné konference věřitelů ke druhé, aby zastřel pravdu. Pánové z vlády! Zaplaťte především staré dluhy vlastním státním občanům, zaplaťte válečné půjčky, pak se opět rozproudí ve státě tvůrčí život. Francie jest velkým vinníkem na světové válce, velká světová hospodářská krise jest následek světové války, skvělý zdroj příjmů pro mezinárodní židovský bursovní kapitál. Vládnoucí ložoví bratří světa nezajdou, ale pracující obyvatelstvo bude vyssáváno. Jedna z armád tvořících největší hodnoty působí v zemědělství a vyrábí potraviny a různé suroviny hospodářského života. Na rolnickou práci pohlíží se sice s opovržením a dostává se jí ceny teprve, když nastane nedostatek potravin. Zakažte hromadnou výrobu umělého másla v tuzemsku a dovoz cizích jedlých tuků. Tímto opatřením nedostal by se stát do žádných potíží, ani nebyli by poškozeni spotřebitelé, naopak, dostali by v máslu potravinu, která výživnými hodnotami předstihuje všechny umělé tuky. Také ochrana všech zvířecích tuků musila by býti zaručena. Nestačí-li potraviny vyráběné doma, lze stále ještě povoliti dovoz. Stát, který se ujímá svých obyvatelů, stará se o ně včas. Činím odpovědnou státní správu, že hospodářská krise nabyla tak velkého rozsahu. S určitou obezřetností mohlo se zabrániti mnohému. Na zemědělské krisi se velmi projevuje bezmocnost politických rolnických stran. Nemá-li státní správa dobré vůle, aby včas vypomohla, jest politickou krátkozrakostí agrárních stran chtíti řešiti velké hospodářské otázky, hospodářskou krisi, politickým stavovským křikem. Neboť nemohu ušetřiti německá hospodářská sdružení výtky, že klidně snášejí politické poručníkování. Chtějí-li býti hospodářská sdružení mocenskými činiteli ve státě, musí se vyprostiti z vlivu všech politických bonzů strany. Pak stanete se opět rozhodujícími poradci německých zemědělců v otázkách hospodářských. Poslanec nechť jest přibírán k hospodářským otázkám jako poradce, ale nikoliv jako vůdce především při nepolitických hospodářských sdruženích. Hospodářská krise podle mého mínění otevře oči i nejhloupějšímu příslušníku stavovské strany, uhlídá-li, jak malou cenu, jak malý vliv má jednostranná stavovská politika, jde-li o řešení, při němž má spolupracovati politika a hospodářství. Vláda nesmí přejíti bez povšimnutí přes události, které se nyní odehrávají v hospodářském životě, nýbrž musí konečně uznati, že schází čistě hospodářský parlament. Kdybychom měli místo přežvykovacího senátu toto politické zřízení jest úplně zbytečné hospodářský parlament, tento, zbaven politických denních třenic, mohl by prozíravě odvrátiti leckterou neblahou věc. Do hospodářského parlamentu patří nejzdatnější národohospodáři a hospodářští politici, kteří se při dnešní politické štvanici vůbec nedostanou ke slovu. V oboru hospodářství a politiky nastala by klidnější práce a způsobilo by to ozdravění politického ovzduší.

Zkoumáme-li potřeby státního hospodářství, najdeme mnoho položek, které by měly býti škrtnuty, kdežto na druhé straně, na příklad u kapitoly zemědělství byly škrtnuty 3 miliony, kde při dnešní krisi měly by tyto položky býti zvýšeny o miliony. Bylo by naléhavě třeba, aby vláda podala návrh zákona, který, jako finanční zákon, ustanovuje také revisory pro stát s neomezenou plnou mocí. To by rozpočet dostal brzy docela jiný obraz.

Při vší skromnosti měl bych přece jen jedno přání. Podle mého mínění ve státě, který oplývá potravinami, jest úplně zbytečné ministerstvo pro zásobování lidu. Kdyby vypukla válka - ministr pro věci zahraniční dr Beneš nechť tomu zabrání, poněvadž hranice jsou příliš dlouhé a rozpětí příliš krátké tu se takovéto donucovací ministerstvo pro sedláky velmi rychle zřídí. Lidové zdraví a výživa patří dohromady. Také ministerstvo zemědělství má do toho co mluviti. Rozdělte tedy ministerstvo pro zásobování lidu tímto způsobem, nebude to na škodu státu ani jeho obyvatel a dokonce již ne pro poplatníky.

A nyní přicházím k strašné kapitole pozemkové reformy. Za 10 let byla vykázána zabraná půda 1,229.688 ha zemědělské půdy a 2,733.376 ha ostatní půdy, celkem tedy 3.,963.064 ha. V důvodové zprávě k letošnímu rozpočtu nacházíme však náhle nová čísla. Výměra zemědělské půdy stoupla o 71.432 ha a výměra ostatní půdy o 13.889 ha, tedy celkem o 85.321 ha. Pozemkový úřad nalezl tedy v posledních letech další zabrané plochy přes 85.000 ha. Táži se: Nebylo by bývalo prvou povinností pozemkového úřadu vysvětliti, odkud se náhle vzala tato výměra? Nebylo by při nejmenším stálo za námahu, aby se v důvodové zprávě k rozpočtu vyložilo, jak to, že jest zde najednou o 85.000 ha více? Ztěží se můžeme zbaviti dojmu, že příčinou této větší vykázané plochy jest jen úsilí, aby zabraná půda byla vykázána ve větším rozsahu, aby bylo lze tímto způsobem odůvodniti další existenci pozemkového úřadu. Pokládám to za postup vymykající se vůbec jakékoliv diskusi. Podobné nesrovnalosti nalézáme také v dalších číselných údajích pozemkového úřadu. Podle §u 3 a) záborového zákona nepodléhají záboru právně i hospodářsky samostatné objekty, které neslouží k hospodaření na zabraných nemovitostech. Podle výkazů rozpočtu pro rok 1929 bylo vypuštěno z tohoto titulu 5813 ha zemědělské půdy. Podle úředních čísel na zemědělské výstavě v květnu 1929 bylo vykázáno 5556 ha zemědělské půdy, která byla vypuštěna podle §u 3 a). Zemědělská půda uvolněná z tohoto titulu do konce r. 1929 činí tedy o 257 ha méně než plocha vykázaná do konce r. 1928, ačkoliv, jak známo, i v uplynulém roce z téhož titulu byly propouštěny objekty ze záboru přes to, že objekty, které byly jednou propuštěny, nemohou již přijíti do záboru. Těchto čísel mohl bych uváděti ještě více. Podle důvodové zprávy k rozpočtu pro r. 1930 vykazuje pozemkový úřad, že bylo vypuštěno 193 hostinců a 114 průmyslových objektů jednotlivě nevyjmenovaných. Podle rozpočtu pro r. 1929 bylo z téhož titulu vypuštěno podle §u 3 a) záborového zákona 197 hostinců a 118 průmyslových objektů. Již svrchu jsem řekl, že podle tohoto paragrafu vypouštějí se ze záboru právně i hospodářsky samostatné objekty, které neslouží k hospodaření na zabraných nemovitostech. Jde zde o realisaci právního nároku v zákoně konkrétně vysloveného a objekty, které jednou byly vyloučeny, nemohou již dodatečně propadnouti záboru. Statistika pozemkového úřadu uvádí však něco jiného. Ukazuje, že o rok později bylo ze záboru vyloučeno méně objektů podle §u 3 a) než roku předchozího. Z toho lze usuzovati jen tolik, že také tato statistika pozemkového úřadu jest povrchní a nesprávná. Jak lze věřiti takovémuto zpravodajství? Jak je vůbec možno hodnotiti anebo dokonce odůvodňovati takovýmto zpravodajstvím pozemkovou reformu. Ponechávám slavné sněmovně, aby posoudila, jak lze sloučiti takovouto zprávu s povinností pozemkového úřadu podati řádnou zprávu se zásadami kontrolního práva.

Co se odehrává v pozemkovém úřadě, odehrává se za hustým závojem tajemství. Častokráte jsme žádali, aby tento závoj byl rozhalen a aby pozemkový úřad podal podrobnou zprávu o svém peněžním hospodářství. Nejednou byli jsme ujišťováni, že pozemkový úřad nepotřebuje nic zatajovati. Přesto však nemůžeme nahlédnouti do jeho agendy tak, aby nás to uspokojilo, a kde se tu a tam poněkud málo poodhrne závoj tajemství, nevidíme nutné, abychom tak řekli, samozřejmé objasnění toho, co se stalo, nýbrž patříme jen na spoustu nejasností a rozporů, které v nás posilují názor, že pozemkový úřad má skutečně veškeren důvod, aby se štítil světla veřejnosti.

Jediný bod, kde vidíme jasně, jest snaha pozemkového úřadu dáti veškeré své úsilí do služeb počešťovacího díla. Neustále pozdvihovali jsme zde svého varovného hlasu a my, prodchnuti odpovědností a úsilím, jednati jako Němci a hospodáři spravedlivě a slušně, nesmíme nikdy ochabnouti, abychom ve vší veřejnosti nepoukazovali na škody spojené s prováděním pozemkové reformy. Pro vědomou českou národní práci uvedl bych jen jeden přesvědčující příklad. Prostřednictvím pozemkového úřadu změnilo držitele do konce roku 1928 786.592 ha. V rámci celého zákonodárství o pozemkové reformě byl jediný zákon, který přiznával jednotlivým skupinám osob bezpodmínečný právní nárok na příděl a odňal provádění volné úvaze pozemkového úřadu. Jest to zákon o zajištění půdy dlouhodobým drobným pachtýřům, který přiznal drobným pachtýřům právo na převod pronajatých pozemků do vlastnictví, měli-li je najaty od roku 1901. Výsledkem tohoto jediného zákona v rámci zákonů o pozemkové reformě, který má nárok, aby byl posuzován jako hospodářsky rozumný, národně a sociálně spravedlivý, bylo, že drobní pachtýři získali 80.695 ha zemědělské půdy. Z této rozlohy připadlo na německé držitele 31.172 ha, tedy 38 % plochy. Příčinou poměrně velké účasti německého živlu jest, že drobný pacht byl v horských německých krajích rozšířenější než v českých krajích. Zkušenosti s tímto zákonem jsou však měřítkem, jak by byla musila vypadati pozemková reforma při národní spravedlnosti. Z ostatních zemědělských pozemků, které změnily majetníky pozemkovou reformou ve výměře 705.697 ha, obdrželi Němci sotva 20.000 ha, tedy ani 3%, přesto že německé obyvatelstvo v tomto státě činí přes 23% a zabrané německé pozemky ještě podstatně přesahují toto procento. Výsledky pozemkové reformy po stránce národní neznamenají tedy nic jiného než počeštění mnoha set hektarů půdy, tedy poškození německého národního jmění a zničení německého pracovního místa.

Čeho jsme se dožili se zemědělskou pozemkovou reformou, to pokračuje při tak zvané lesní pozemkové reformě. Také zde jde o to, aby německá pohraniční území státu, bohatá na lesy, byla odnárodněna. Při lesní pozemkové reformě nejde však o jednotlivé uchazeče, na místo nich nastupují tedy veřejnoprávní korporace. Jako uchazeči o les vystupují stát, země a ve výjimečných případech také obce. Jestliže president Voženílek právě v poslední rozpočtové rozpravě tvrdil, že se postátňovací akcí nesledují protiněmecké cíle, musím se tázati: Proč pozemkový úřad soustavně uzavírá německé jazykové území vyvlastňovanými lesy? Proč pozemkový úřad vede přímo uzavřený pás státních lesů počínaje Podmokly na východ podél hranic souvisle až k Trutnovu, a co jest s ohromným lesním územím na severní Moravě a ve Slezsku, rozhodují-li hospodářská hlediska? Proč se ředitelství státních lesů nestará raději o své lesy na Slovensku, které jsou v desolátním stavu? Tam byla by možná produktivní hospodářská práce. Lituji, musím však konstatovati, že stát jako hospodář se k tomu nehodí a že raději asi tedy, lákán možností levného nabytí, vztahuje své ruce po soukromém lesním majetku v historických zemích a že se neleká podříditi uznaně nejlépe spravovaná lesní hospodářství hanebnému hospodářství státnímu, jedině proto, aby zde německou půdu počeštil, aby místo německých držitelů a německých lesníků dosadil Čechy. Nemá významu, že se se státním schválením, ba se státním nátlakem ustanovuje nejhorší hospodář místo nejlepšího, nemá významu, že se s ohromnou hodnotou naší lesní výroby provozuje trestuhodná hra, jen když se dosáhne cíle počeštění.

Nemůžete žádati, abychom takovýto postup schválili a s takovýmito opatřeními souhlasili. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dále má slovo p. posl. Vácha.

Posl. Vácha: Slavná sněmovno! Sleduji rozpravu o státním rozpočtu s hlediska potřeb naší samosprávy. Rozpočet státní nutí ke srovnání, ku přemýšlení a k úsudkům. Pan generální zpravodaj dr Hnídek v zahajovací rozpravě o rozpočtu uvedl, že bolavou stránkou našeho finančního hospodářství jsou daňové nedoplatky, které ke konci r. 1928 činily 5.761,578.730 Kč, s dávkou z majetku 7.484,862.188 Kč. Já však pravím, ne bolavou stránkou, ale leptajícím vředem našeho finančního hospodářství jsou daňové odpisy. Předepíše-li se na př. r. 1927 3624 mil. Kč daní a odepíše-li se 984 mil, Kč a r. 1928 na předpis 3317 mil. Kč se odepíše 806,224.000 Kč, pak se nelze diviti, že ve finančním hospodářství samosprávy panuje anarchie. Katastrofální stav financí samosprávných volá po rychlé nápravě. Tato však musí vzíti vznik u státní správy. Pořádek financí samosprávných je odvislý od pořádku ve financích státu. Bohužel, doposud tento pořádek ve financích státních proveden nebyl. Stát se postavil na stanovisko především vlastní soběstačnosti a samosprávě jako činiteli slabšímu jest se spokojiti s tím, co zbylo po vyčerpání pramenů, státní správou předsevzatém. Požaduje-li na jedné straně státní správa, že přenesenou působnost musí obce nezkráceně plniti a tato přenesená působnost se stále rozmnožuje, pak musí se přihlížeti k tomu, aby na plnění vlastních úkolů i přenesené působnosti opatřené byly pro samosprávu prostředky. Reklamoval-li v rozpočtovém výboru kol. dr Macek, aby samosprávě dostalo se celého výnosu daní reálných, tak připomínám, že je to starý požadavek samosprávy, a správně bylo řečeno, že výtěžky hodnot, které se přičiněním a vlivem místa tvoří, tomuto také patří.

Vycházím-li s tohoto hlediska, že státní správa neposkytuje obcím na podílech státních daní, dávek a poplatcích pro volný rozvoj nutné finanční prostředky, pak v meritu svých vývodů musím kritisovati dosavadní zákonná opatření, jímž samospráva trpí. Nuže kousek historie těchto opatření a jejich následků: R. 1919 dne 7. února vydán zákon č. 76 Sb. z. a n., kterým slibováno v §u 20, že širší sbory samosprávné převezmou s beder obcí věcný náklad na školství obecné, policii bezpečnostní a polní, policii zdravotní a mravnostní, stavbu a udržování silnic, správu chudinskou a ústavy dobročinné. Kdo očekával splnění tohoto zákona byl zklamán. Břemena tato nebyla vůbec převzata, pouze osobní náklady na lékaře hradí stát, ale náklady věcné a na zřízence zdravotní hradí obec dále. Policie v českých městech nebyla kromě Kladna a Plzně sestátněna v žádném jiném českém městě. Věcný náklad na školství obecné nepřevzat, stavba a udržování silnic nepřevzato, chudinství a ústavy dobročinné vězí dále na obcích. Pro stále rostoucí náklady na chudinství nebylo učiněno zhola nic.

Zákon o podpoře pro přestárlé přinesl nejtrpčí zklamání. Tento zákon je vskutku pomníkem hanby pro naše pokročilé zákonodárství a nemůže se přece stotožňovati se slibováním převzetí chudinského zaopatření s beder obcí. Provádění tohoto ze základu nedostatečného zákona je tak hanebné, že žadatelé o státní starobní podporu jsou hromadně odmítáni. Hladové podpory ve výši 500 Kč ročně nemohou se sestárlí dovolati. Starci a stařeny přes 60, 70 roků staří jsou byrokracií odkazováni na podporu svých dětí, často odkázaných na nepravidelný výdělek 16 až 20 Kč denně, z něhož živí četnou rodinu. Sám ministr soc. péče dr Czech byl nucen vydati úřední pokyny k zakřiknutí byrokracie, aby provádění zákona nebylo mrzačeno. Pověstným v odmítání starobních podpor stal se okresní úřad v Rychnově n./K. Hromadné žaloby chudáků z Borohrádku a Kostelce n./O. jsou toho dokladem.

Zavedení obecních a okresních finančních komisí nad samosprávou nestačilo a proto byl vydán pověstný zákon ze dne 15. června 1927, č. 77 Sb. z. a n., o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy. Tímto zákonem jsou obce podmíněně odsouzeny, chtějí-li býti účastny na příspěvku vyrovnávacího fondu. Z moci okresního a zemského úřadu se jim nařizuje zatěžovati občanstvo těmito nepřímými dávkami a poplatky: 10% přirážkou ke státní dani z převodu, dávkami přechodného ubytování, ze zábav, z přírůstku hodnoty, z nájemného, ze psů, z vody, z piva, z vína, z lihovin, ze světelné elektrické energie, z masa, ze hry v karty a kulečníku, z návěstí, z úřadování, z používání stok, za vývoz smetí a popele, za používání stok jednou pro vždy 5% přirážku k dávce stočné, stavební poplatky a tržní poplatky. V poplatnosti obyvatelstva měst nastává hotová revoluce. Přirážky byly limitem sníženy. Co soukromé kapitalistické podniky, banky a veškeří přímí poplatníci ušetří na přirážkách, dělnictvo a obyvatelstvo nemajetné musí dopláceti. V Pardubicích stouplo od r. 1927 zavedením 9 nových dávek zatížení těchto vrstev o 1,052.000 Kč. Trochu příliš draze platí proletariát demokratisaci volebního práva do obcí! Zákon č. 77/27 nerespektuje ani "vis major". Obecní lesy města Pardubic zpustošeny živelní pohromou ze dne 4. července r. 1929. Živelní pohroma v okolí Pardubic vyžádala si 5 lidských životů a škody na majetku jdoucí do milionů. Jen tašek se stržených střech domů bylo podle úředního zjištění potřebí 1 mil. kusů. Lesa obecního zpustošeno 20% tím, že z kořene vyvráceny nebo v polovici jako stébla stromy přelámány. Na r. 1930 zařadila městská rada na školku lesní a zalesnění místo pravidelných 9.000 Kč nutných 20.000 Kč. Nyní slyšte, co udělal dozorčí okresní úřad v Pardubicích. Snížil položku na školku a zalesnění z 20.000 na 11.000 Kč. Co je mu do nějakého "vis major". Když "z vůle boží" lesy zničeny, ať si je zase "pánbůh" vysází sám. Okresního úředníka neobviňuji, ale systém. Zde jsme slyšeli, že dozorčí úřady málo škrtají a není divu, že úředníci musejí škrtat, aby nahoře neupadli v nemilost.

Zákonem č. 77/27 podle §u 10 zřízeny zvláštní vyrovnávací fondy, které spravují země. Zkušenosti o vyrovnávání schodků obecních rozpočtů jsou zdrcující. R. 1928 honoroval tento úřad v Čechách přiznané schodky obcí 93%. Přiznaný schodek po hrozných škrtech okresu a země znamená, že z rozpočtu zbude pouze pouhá kostra. Pro r. 1929 vykázaly na neuhražených schodcích obce a okresy v Čechách 527,989.455 Kč. Tyto původní schodky škrtáním upraveny na schodek konečný asi Kč 180 mil. Vyrovnávací fond může však uhraditi okresům a obcím asi 104 mil. a zůstane jim dlužen 76 mil., čili vyrovnává se jako bankrotář na pouhých 53%. Toto hrozné hospodářství ohrožuje finanční základnu samosprávy a znamená zmatky v obcích a okresech. Peněžní ústavy odpírají obcím půjčovati a obce zastavují platy svým dodavatelům, úřednictvu a zaměstnancům. Tento hrozný finanční stav uznal při svém exposé dne 8. ledna t. r. pan ministr financí dr Engliš prohlášením, že "nezbude, nežli aby schodek samosprávy byl uhrazen se vším urychlením Národním shromážděním, poněvadž rychlá pomoc je nutná". Pan ministr dr Engliš dále přiznal, že nedostává se vyrovnávacím fondům pro země, obce a okresy 200 mil. Kč. Pokládám za naprosto neekonomické, když okresní úřady a zemské úřady ztrácejí drahocenný čas, nechávajíce si předkládati asi 2.000 obecních rozpočtů, aby je takřka po celý rok studovaly a výsledek byl pak takový, že se obcím a okresům dostává ztíží 53% úředně uznaných schodků. Nechápu, proč se musí okres i země zaměstnávati rozpočty nepatrných obcí, jimž se dostane z vyrovnávacího fondu úhradou také jen pouhých 60 Kč!