Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: dr Lukavský, Roudnický, Stivín, Špatný, Taub, Zierhut.

Zapisovatelé: Marek, Pik.

120 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: min. předseda Udržal; ministři Bradáč, dr Czech, inž. Dostálek, dr Matoušek.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Mikyška, dr. Záděra.

Předseda (zvoní): Zahajuji 23. schůzi posl. sněmovny.

Došla oznámení o změnách ve výborech. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Do výboru rozpočtového vyslal klub poslanců republ. strany zeměděl. a malorol. lidu posl. Bistřického za posl. Chloupka.

Do výboru zahraničního vyslal klub poslanců čsl. živn.-obchodnické strany středostavovské posl. Najmana za posl. Al. Beneše.

Předseda: Od vlády došlo sdělení. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Předseda vlády sdělil přípisem ze dne 21. února 1930, č. j. 2663/1930 m. r., že vláda předložila senátu k projednání a schválení Národním shromážděním návrh zákona o úpravě příslušnosti ve věcech cejchovních v zemi Slovenské a v zemi Podkarpatoruské.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání pořadu, na němž jest:

Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 80) státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1930 (tisk 210) a rozprava o prohlášení ministra financí, učiněném v 8. schůzi posl. sněmovny dne 8. ledna 1930.

Rozprava o druhé části, to jest kulturní a sociální, byla v minulé 22. schůzi skončena.

Přistoupíme proto k další části podrobné rozpravy, to jest části hospodářské a dopravní, zahrnující ze skupiny I rozpočtové kapitoly: kap. 11. Ministerstvo zemědělství, kap. 12. Státní pozemkový úřad, ap. 13.

Ministerstvo průmyslu, obchodu a živností, kap. 14. Ministerstvo veř. prací, kap. 15. Ministerstvo pošt a telegrafů, kap. 16. Ministerstvo železnic, a dále skupinu II Správa státních podniků.

Ke slovu o této části rozpravy jsou přihlášeni řečníci: na straně "proti" pp. posl. Geyer, Matzner, Novotný a dr Hassold; na straně "pro" pp. posl. Stejskal, Janalík, Petrovický, Liška, Macoun, Schweichhart, Wagner, Staněk, dr Zadina, Lanc, Sedláček, dr inž. Toušek, Grünzner, Vácha, Pelíšek, Netolický, dr Kalaš, Fiala, Haupt, Křemen, Pozdílek, Dubický a Kočandrle.

Dávám slova panu posl. Stejskalovi.

Posl. Stejskal: Slavná sněmovno! Vážení pánové! Pan ministr soc. péče prohlásil při debatě ve výboru rozpočtovém, že máme u nás v době přítomné na 150.000 až 180.000 dělníků bez zaměstnání. Tento fakt jakož i tyto cifry nutí nás všechny k vážnému přemýšlení.

Nesporné jest, že vedle tísně a krise v zemědělství máme tíseň a krisi v některých odborech průmyslových. Je to především průmysl textilní, dále průmysl cukrovarnický a konečně průmysl sklářský. I v odboru domácké práce, jakož i v kovoprůmyslu a hornictví projevuje se v době přítomné značná nezaměstnanost. Průmysl textilní prodělává nyní těžkou odbytovou krisi a z kvetoucího kdysi průmyslu stává se průmysl pouze sezonní, jehož vyhlídky do budoucnosti jsou velmi nejisté. 300.000 textilních dělníků, téměř 1 mil. členů jejich rodin tímto stavem trpí a strádá. Naši kvalifikovaní dělníci textilní stěhují se do Maďarska, Jugoslavie a jinam. Řada textilních podniků úplně stojí, řada závodů pracuje omezeně, a to časově i strojově. Řada závodů pracuje pouze 3 dny v týdnu, řada závodů pracuje pouze na dvou místo na třech stavech. Desetitisíce dělníků jsou v době přítomné v textilním průmyslu vůbec bez zaměstnání. Bohužel, textilní průmysl ztrácí 3 důležitá odbytiště. Polsko, Maďarsko a Jugoslavii. Jen do Jugoslavie vyváželi jsme ročně za 500 mil. Kč textilního zboží. Nyní vyvážíme tam naše kvalifikované textilní dělníky. Potíže, které se staví v cestu uzavření obchodní smlouvy s Německem, jsou všeobecně známy. Nechci s tohoto místa nikomu křivditi, chci jen konstatovati, že se našemu průmyslu vývoznímu činí určité potíže, a v zájmu našeho národního hospodářství, v zájmu našeho průmyslu je nutno, aby byla obchodní politice věnována zvýšená pozornost a péče.

Konkrétně mám zjištěný tento případ, který plně charakterisuje dnešní poměry. Jistý polský obchodník nakoupil u nás 100 kg textilního zboží. Plné 4 týdny musil čekati, než dostal povolení k vývozu tohoto zboží. 14 dní musil čekati, než polský konsulát dal potvrzení že zboží do Polska může býti dovezeno. Mimo to musila obchodní komora dáti ověření, že zboží je původu československého a tento vývozce musil taktéž řadu dní čekati na povolení. Vývozci si stěžují, že jsou šikanováni. Váha zboží musí býti udána na gram i v tom případě, jde-li o zboží lněné, pololněné, polobavlněné, polohedvábné atd. Zboží musí býti procleno ve výši až 60% účtové hodnoty. Přimyslíme-li si ještě potíže platební, vidíme, jaké těžkosti exportnímu průmyslu vznikají.

V těchto dnech delegáti čsl. přádelen lnu a tkalcoven lněného zboží varovali na své schůzi, která se konala v Trutnově, vládu a politické strany, aby nedopustily, aby byl ztížen dovoz cizozemského lnu k nám. Zvláště pak varují před zavedením cla na len nebo před zavedením dovozních listin. Lnářský průmysl přispívá k aktivitě naší obchodní bilance částkou 213 mil. Kč a zaměstnává desetitisíce dělníků, zvláště v našem pohraničí a v horách. Postavení našeho průmyslu cukrovarnického je všeobecně známé. Tím značně trpí i zaměstnanci tohoto výrobního odvětví. Skláři železnobrodští, jablonecká bijouterie, perlaři na Královédvorsku, Hořicku a Novopacku jsou taktéž bez práce a v zoufalém postavení. Bylo by žádoucí, aby v těchto horských krajích byl vybudován jiný náhradní průmysl domácký, který by skýtal tamnímu obyvatelstvu existenci a výživu

S tohoto místa s povděkem kvituji, že se ministerská rada v těchto dnech usnesla, že mimořádné podpory budou prodlouženy, že budou vypláceny do 31. března t. r., čímž alespoň těm nejubožším nezaměstnaným dělníkům bude pro přechodnou dobu pomoženo.

Je nutno, aby byla obchodní politika vedena tak, aby dělníci netrpěli tak značnou nezaměstnaností. Jsou-li poměry takové, že zaměstnanost v mnohých oborech práce je přechodná a nezaměstnanost je zjevem téměř trvalým, je nutno tento zjev řešiti a léčiti. Řešení toto může býti prováděno jen dobrou obchodní politikou, dobrými přátelskými styky se státy, kam naše výrobky průmyslové vyvážíme.

Je nutno, aby bylo o nezaměstnané dělníky lépe postaráno než dosud. Podle zákona o státním příplatku ku podporám v nezaměstnanosti vyplácí se podpora v nezaměstnanosti pouze po dobu 13 až 17 týdnů v roce. Když byl u nás tvořen zákon o gentském systému, byl míněn na doby normální. Abnormální nezaměstnanost, jaké jsme právě svědky, vynucuje si mimořádná ochranná a obranná opatření. Proto dělnické odborové organisace navrhují, aby byla podpůrná doba prodloužena na 26, po případě 39 týdnů v roce. Dělnické odborové organisace přinesly po stránce finanční velké oběti. Vždyť vyplatily desítky milionů Kč na podporách v nezaměstnanosti; nemůže se tedy na nich žádati, aby finančně ještě více přispěly k podporám v nezaměstnanosti, a proto žádáme, aby stát připlácel vícenásobek k podporám v nezaměstnanosti. Současně také dělnické odborové organisace mají bohaté praktické zkušenosti s prováděním zákona o gentském systému a dovolují si přednésti návrhy ve formě memoranda. Očekáváme, že se tyto návrhy stanou předmětem jednání a že budou přijaty.

Je nutno, aby v souvislosti se změnou zákona o státním příplatku k podporám v nezaměstnanosti byla také řešena otázka zprostředkování práce. Dnešní stav, vážení pánové, je takový, že zaměstnavatelé mohou, ale nemusí hlásiti uprázdněná místa. Žádná statistika o počtu nezaměstnaných se nedělá, ani uprázdněná místa nejsou v evidenci. Bude-li vybudováno řádné zprostředkování práce, znamená to také část zápasu proti nezaměstnanosti.

Naše živnostenská inspekce je velmi zastaralá; vešla v platnost zákonem z r. 1883. Je nutno, aby pravomoc živnostenských inspektorů byla rozšířena a aby se vztahovala i na úředníky, zaměstnané v podnicích. Zákon zasluhuje, aby byl úplně přepracován a změněn. Práce živnostenských inspektorů a jejich zodpovědnost je značná, výkon jejich stoupá. Šetří se však nejen na odměně za vykonanou práci, která si ve své obtížnosti mnoho nezadá s prací soudcovskou a mimo to je riskantnější úrazově i zdravotně, nýbrž se šetří i na řádném dotování živnostenských inspektorátů potřebnými silami. To uznává sama zpráva, vydaná ministerstvem soc. péče za r. 1928. Nečinností živnostenských inspektorů vzrostl by počet úrazů, zaviněných nedostatečným ochranným opatřením v závodech a zhoršil by se špatný zdravotní stav dělnictva. Poměry zdravotní a bezpečnostní mohly by býti daleko lepší, kdyby byla lépe vybudována a organisována naše živnostenská inspekce. Obvody působnosti živnostenských inspektorátů jsou tak veliké, že jich nelze obsáhnouti. Kdyby měl živnostensky inspektor navštíviti všechny živnostenské provozovny a podniky ve svém obvodu, vykonal by tuto práci za 10 roků. Za takového stavu věcí nechť se nikdo nediví, že v oborech práce, kde je v přítomné době krise, odpracovávají se miliony hodin práce přes čas. Na jedné straně vyplácejí dělnické odborové organisace miliony podpor a stát miliony připlácí a na druhé straně odpracovávají se miliony hodin práce přes čas, které jednak jsou úředně hlášeny a jednak - a to ve větší míře - úředně hlášeny nejsou a odpracovávají se bez jakéhokoliv úředního povolení.

Stát, který se stará o zdraví svých občanů, zejména těch, kteří tvoří a vyrábějí, o sebe se nejlépe stará, poněvadž zdraví národa je nejlepším jeho statkem a zárukou dobré budoucnosti.

Ministerstvo sociální péče si musí také všímati právního postavení dělníků a zaměstnanců. Dělnické odborové organisace sjednávají hromadné pracovní smlouvy. Tyto však nemají dodnes právní platnosti a mohou býti libovolně porušovány. Sjedná-li občan tohoto státu s druhým určitou smlouvu, sepíše-li se a podepíše, má tato smlouva právní platnost a závaznost. Ale když zástupcové dělnických odborových organisací sjednávají se zástupci organisací zaměstnavatelských kolektivní smlouvy pro desetitisíce a statisíce zaměstnanců, tyto kolektivní smlouvy právní závaznosti nemají. Proto žádáme, aby byla zákonem stanovena závaznost kolektivních smluv, která bude znamenati, že pracovní smlouva nebude bezcenným cárem papíru. Ona přinese stabilitu a dělníkovi jistotu v jeho práci. Po novelisaci živnostenského řádu z r. 1885 volají všichni, kdo s ním přijdou do styku. Celý živnostenský řád je zastaralý, době přítomné naprosto neodpovídající Víme, že se konají přípravné práce na novém živnostenském řádů, bohužel, nebude tak rychle hotov a proto je nutno, aby v dosavadním starém zákonu byly odstraněny aspoň největší tvrdosti. Nelidské a tvrdé je zejména ustanovení §u 82 živn. řádu, lit. h). Podle tohoto zákonného ustanovení jsou zaměstnanci v tom případě, že onemocní, po 4týdenní nemoci z práce tvrdě a bezohledně vyhazováni. Dělník, který si svoji nemoc nepřivodil úmyslně nebo z nějaké neopatrnosti, jest z práce vyhozen se všemi důsledky právními, z toho vyplývajícími. Je pravda, že před válkou tohoto ustanovení se nepoužívalo. Teprve po válce užívá se ustanovení citovaného paragrafu, zejména ve velikých průmyslových závodech a z nich v prvé řadě v průmyslu textilním, v kovoprůmyslu atd.

Znám případ, že dělník pracoval poctivě plných 41 roků u jednoho a téhož zaměstnavatele. Za 41 roků práce dostal od obchodní a živnostenské komory diplom za věrné a poctivé služby u jednoho a téhož zaměstnavatele. Za několik týdnů onemocněl a byl doma déle než 4 týdny. Byl bez milosrdenství z práce vyhozen podle §u 82, lit. h) živn. řádu.

Toto ustanovení odporuje zákonům jiným, zejména sociálně-politickým z doby novější. Moderní soc. politické zákonodárství snaží se, aby zaměstnanci, dělníkovi poskytlo určitou ochranu. Máme zákon o placených dělnických dovolených, který říká, že čas, který zaměstnanec zamešká pro nemoc, úraz nebo z jiné důležité příčiny, pokud si ji nepřivodil úmyslně nebo hrubou nedbalostí, započítává se do doby rozhodné pro nárok na výměru dovolené. Podle §u 82 živn. řádu však, je-li zaměstnanec propuštěn pro nemoc, ztrácí právní nároky na placenou dovolenou nejen za běžný rok, nýbrž třeba i za 2 roky, za rok běžný i za rok budoucí.

Zákon o závodních výborech říká v §u 3, že zaměstnanci, kteří jsou v závodech zaměstnáni déle než 3 roky, mohou býti propuštěni z práce jen se souhlasem rozhodčí komise §22 zákona o závodních výborech říká, že členové závodních výborů a jejich náhradníci mohou býti propuštěni taktéž z práce jediné se souhlasem rozhodčí komise, zřízené podle zákona o závodních výborech. Máme dokonce ustanovení §u 155 zákona o sociálním pojištění, které říká, že zaměstnavatel nesmí propustiti dělníka z práce, je-li nemocen.

Ale v praksi máme zde ustanovení § 82 živ. ř. lit. h), podle kterého jsou vyhazováni staří kmenoví dělníci, všichni dělníci zaměstnaní v závodě déle než 3 roky, a všichni, kteří jsou členy závodního výboru a jejich náhradníky, když jsou nemocni atd. atd. Toto tvrdé a drastické ustanovení zákona vyvolalo řadu procesů a sporů. Máme celou judikaturu, která vznikla před rozhodčími komisemi. Tato judikatura má různý výklad. Některé rozhodčí komise rozhodly, že propuštění dělníka v případě nemoci je nespravedlivá příkrost a odsoudily firmu k tomu, že musila zaměstnance přijmouti zpět do práce, poněvadž to byla nespravedlivá příkrost Ale máme rozsudky různých rozhodčích komisí, které rozhodovaly docela jinak. I nejvyšší správní soud se touto záležitostí zabýval. Vážení pánové! My jsme toho názoru, že je nutno, aby toto zákonné ustanovení § 82, lit. h) bylo odstraněno, aby tento zákon a tento paragraf byl uzpůsoben tak, aby dělníkovi skýtal ochranu při nemoci a úrazu, a ne aby jej vydával všanc zoufalství, nouzi, bídě a hladu. Velice litujeme toho, že ve výboru živnostensko-obchodním, když se právě mělo jednati o novelisaci tohoto ustanovení zákonného, určité strany prosadily, že návrh byl vzat s denního pořádku. Konstatujeme, že neustoupíme od svého požadavku, aby tento zákon byl novelisován až do doby, dokud spravedlivá a lidská novelisace tohoto zákona nebude provedena. Myslím, že ministerstvo soc. péče mělo by si také všimnouti prováděn u nás racionalisace výroby. To, jak se u nás výroba v továrnách racionalisuje, nemá se skutečnou racionalisací nic společného. Vedle racionalisace provádějí se nyní t. zv. zkoušky psychotechnické, provádí se vědecké řízení práce. My jako rozumní lidé nestavíme se proti technickému pokroku, to by byl také nerozum. Technický pokrok se uplatňuje, my musíme s tímto pokrokem počítati. My víme, že kdybychom ustrnuli na starých výrobních formách, že bychom se vyřadili ze světového zápolení a soutěže. Chceme však, aby psychotechnických zkoušek nebylo zneužíváno k tomu, aby dělníci staří a starší nebyli vyhazováni z práce. (Tak jest!) Chceme, aby racionalisací, když je v závodě prováděna, nebyly snižovány dělnické mzdy, ale aby racionalisace v závodech byla podnikána s tím heslem a s tou zásadou, že za větší výkon dělník zasluhuje vyššího platu. (Výborně! - Potlesk. - Výkřiky poslanců strany komunistické.) Vy, pánové, v sovětském Rusku racionalisaci doporučujete, vy dělníky donucujete různými premiemi ke zvýšeným pracovním výkonům. A jako vy máte rádi sovětské Rusko, tak při nejmenším máme my rádi naši Československou demokratickou republiku.

Já vám upírám, pánové, právo, abyste tady jménem dělníků činili prohlášení. Stále a stále říkáte: Mluvíme jménem dělníků - ale dělníci venku stydí se za kousky, které tady provádíte. (Potlesk. - Výkřiky komunistických poslanců.)

Nechceme, aby čeleno bylo nezaměstnanost i tím, že by dělníci byli vytlačováni z práce a zaměstnanosti. Minulého týdne prohlásil ve své řeči pan dr Kramář, textilní průmyslník a vůdce čsl. strany nár. demokratické, že je nutno, aby bylo pracováno k tomu, aby náš vnitřní trh a vnitřní koupěschopnost stoupla. Adresoval bych toto zejména pánům textilním průmyslníkům, kteří v přítomné době sjednávají se svými textilní i dělníky ve východočeské oblasti textilní smlouvy, neřídí se při tom však podle slov svého vůdce, nýbrž místo zvýšení mezd mzdy ještě snižují. Takto ovšem racionalisaci nerozumíme. Jsme pro vědecké řízení práce, pro zhospodárnění výroby, ne však na úkor zaměstnanců, na úkor dělníků. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Pokud se týče starých a přestárlých dělníků, budiž mi dovoleno, abych konstatoval toto: Řada zestárlých dělníků, veteránů práce, podala si žádost poskytnutí státní starobní renty podle zákona č. 43. V praksi však vidíme, že veliká část těchto uchazečů nic neobdržela a že jejich žádosti šmahem byly zamítány. Jsou okresy, které o žádostech těchto zestárlých dělníků dosud vůbec nerozhodovaly. Jedním z nich je okres lanškrounský. Způsob, jaký m byly podpory zamítány, pobouřil nebohé zestárlé veterány práce. Sám jsem na jednom okresním úřadě zjistil že byla zamítnuta žádost o státní starobní podporu bývalému, 90 let starému dělníkovi. Zjistil jsem dále, že jeden okresní úřad zamítl žádost člověku, který byl úplně slepý a hluchý. A když jsem se potom tázal, proč je proti těmto zestárlým lidem s takovou tvrdostí postupováno, bylo mně na tomto okresním úřadě řečeno, že to nedělají úředníci sami, nýbrž že dostali od ministerstva soc. péče tak zv. instrukce z měsíce dubna m. r., kde v článku 3 se říká toto: Co se započítává na starobní podporu? Započítává se podpora peněžní nebo naturální, kterou dostává žadatel od svých dětí, manžela nebo jiných osob, povinných k tomu podle práva občanského nebo na základě smlouvy, posledního pořízení, soudního rozsudku a pod.

Mnozí pánové u okresních úřadů představovali si to podle těchto instrukcí tak, že když na př. syn dělníka dal svému starému otci určitou podporu nedostal tento starý otec již žádnou starobní rentu s odůvodněním, že se o něho stará syn. V tom případě však, když syn, sám jsa chudák, přetížen rodinou, nemohl svému otci dáti žádné podpory, okresní úřady zamítly žádost přestárlého otce s odůvodněním, že podle zákona má syn povinnost o svého otce se starati a, nestará-li se, má otec právo vymáhati podporu na synovi, stát však prý mu nic dáti nemůže, a nedal také ani v jednom ani v druhém případě.

Obce jsou tímto zákonem značně přetíženy. Máme případy, že obec vyplácí chudinskou podporu ve výši 480 Kč ročně a k tomu musí ještě vypláceti povinný příspěvek 10, 15 až 20%ní, zatím co stát připlácí pouze 20 Kč ročně. Kromě toho zákon o státních starobních rentách ukládá obcím pobytu, že mají platiti 10, 15 a 20%ní příspěvky. Zástupcové obcí pobytu se tomu brání, poukazujíce na zákon čís. 77, který finančně značně zatěžuje obce a omezuje je v jejich rozmachu. Rovněž obce domovské příslušnosti se brání, aby nemusily tyto příspěvky vypláceti. Nyní je spor mezi obcemi domovské příslušnosti a obcemi pobytu, ježto ani jedny ani druhé nechtějí na podporu připláceti.

V zemském zastupitelstvu pro zemi Českou byl přijat resoluční návrh, který řeší tuto otázku. I my prohlašujeme na tomto místě, že trváme na tom, aby zákon o státních starobních rentách byl novelisován tak, aby byly dány podpory všem těm starým veteránům práce, kteří mají na ně morální právo a nárok. Žádáme, aby státní starobní renty byly zvýšeny tak, aby tito lidé mohli býti skromně, ale přece jako lidé živi.

Přednesl jsem jenom výsek našich žádostí a bolestí, které máme ke kapitole ministerstva-soc. péče. Přede mnou mluvili již někteří řečníci mého klubu čsl. strany nár. socialistické a budou ještě mluviti a doplní odborně tento výsek našich bolestí.

Končím prohlášením, že budeme hlasovati pro státní rozpočet s podmínkou a v předpokladu, že tyto bolesti, které zde tlumočím, budou také prakticky řešeny a realisovány. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Janalík. Dávám mu slovo.

Posl. Janalík: Slavná sněmovno! Byl jsem pověřen, abych při projednávání státního rozpočtu na rok 1930 promluvil ke kapitole hospodářské. V krátkém čase, který mi byl vyměřen, nebude mi možno splniti můj úkol cele, nicméně musím vyzvednouti skutečnost, přes kterou v našem státním a hospodářském životě nesmíme přecházeti, myslíme-li to ovšem nejen se svým československým státem, nýbrž i s těmi, které zde zastupujeme, upřímně. Pan zpravodaj ve zprávě zdůraznil, že státní rozpočet je aktivní a že tuto svou aktivitu si udržuje již 6 let. Jako občany, milující svůj stát, nás to těší, ale těšilo by nás to ještě více, kdyby odpadlo vědomí, za jakých těžkých podmínek udržujeme aktivitu státního rozpočtu, a zda s tímtéž uspokojením a radostí uvítá aktivitu státního rozpočtu široká poplatnická veřejnost, to je náš zemědělec, naše živnostnictvo, vrstvy řemeslné i hrozivě stoupající číslice nezaměstnaného dělnictva. Ano, věci jsou dnes již takové. Státní rozpočet aktivní, ale rozpočet předních vrstev poplatnických je silně pasivní. To, slavná sněmovno, není zdravý zjev v našem nejen státním, nýbrž i celohospodářském životě, zejména, když jsou zde dnes hrozivé známky, že tato pasivita středních vrstev poplatnických se den ze dne stupňuje. Z toho plyne, že aktivita státního rozpočtu ztrácí pak na svém plném významu, když za tohoto stavu mrtvých mathematických čísel široké vrstvy národa a státu vedou již existenční zápas na život a na smrt. Nechce-li někdo si uvědomiti a pochopiti, jaká jest venku situace, řekne nám to brzy život sám. Doufám však, že všichni ten fakt známe, že strašným poklesem cen, jaké zemědělství ještě neprožilo, podlomena jest kupní síla venkova. Ale to, slavná sněmovno, znamená nebezpečný otřes celého našeho národohospodářského života. Tímto stavem zastaven jest tak blahodárný hospodářský pokrok na svém vzestupu. Racionelní hospodářská podnikavost nerentabilním stavem jest zastavena. Zemědělec náš stojí zde v naprosté bezradnosti.

Chci věřit, že všichni odpovědní političtí činitelé jsou si dnešní hospodářské situace vědomi. Záleží teď na tom, zda také mnozí domysleli, že tento stav pocítí v zápětí silně průmysl strojový, textilní, umělými hnojivy atd., nehledě k tomu, že zastaví se tak utěšeně na venkově stoupající ruch stavební. Život sám nám dokazuje, že veškerý život řemeslný na venkově i v městech žije a padá podle toho, jak hospodářsky stojí a žije zemědělec. A domyslíme-li, že venkov pro své finanční ochromení nebude moci koupiti to, co vyrobí město, máme před sebou hospodářskou situaci, která nemůže povolané činitele zanechati chladnými a lhostejnými. Celá zemědělská veřejnost, všichni ti, kteří tímto těžkým stavem trpí, upírají zraky k parlamentu a kojí se nadějí, že ti, kterým svěřili své osudy hospodářské a existenční, nezklamou a učiní rychlá a vhodná opatření. A to je pro nás, slavná sněmovno, memento. Nově zvolený parlament stojí před státnickou zkouškou. Ano, stojíme před jedním z nejtěžších problémů: Jak vyřešiti zemědělskou krisi. Ale zde, slavná sněmovno, nemohu se zhostiti dojmu, že naše nynější vládní souručenství v této zkoušce neobstojí. Vede mne k tomu poznání, že jsme to zde již z 50% prohráli. Račte si uvědomiti, že přes to, že zemědělská krise trvá, mluvíme o ní již 3/4 roku - a přes to, že všechny evropské státy učinily již vhodná opatření pro své zemědělství též v krisi stojící, u nás v Československu jsme se dosud k ničemu nedostali. Řešiti zemědělskou krisi novinářskými články, agitačními schůzemi, nanejvýš schůzemi hospodářských ministrů, bohužel, to situaci venku nezmění, naopak tato stává se čím dále hrozivější. Nemohli-li naši vládní činitelé najíti cesty a dohodnouti se na vyřešení krise jedné - zemědělské - budeme pak postaveni před skutečnost, řešiti krisí několik. Ale to znamená, že ztížili jsme situaci našeho národohospodářského života o plných 100%.

Naše hospodářská politika ukazuje se plna omylů. Jeden z konkretních dokladů je, že již sami přiznáváme, že jakékoli vládní opatření na pozvednutí cen obilí z poslední sklizně nebude moci či nemůže už vykonati nic, neboť opatření, která se tu stanou, budou míti význam jen pro obilí ze sklizně příští; to platí též pro jiné hospodářské produkty, jako brambory, jetelová semena a len. To jest ovšem smutná prognosa naší hospodářské politiky, ale ještě smutnější pro našeho zemědělce, zejména horského.

Ukázala-li se však naše hospodářská politika plna obtíží a omylů, jaké vysvědčení si zaslouží naše politika obchodní? I zde, přihlédnu-li ke statistickým číslicím, zdá se mi, že jsme velmi málo péče věnovali vlastní produktivní výrobě, ať již rostlinné nebo živočišné. Musíme se tázati, zdali při obchodu se zahraničím i bez porušení obchodně-smluvních závazků zbytečnými dovozy nezavinili jsme svoji hospodářskou situaci? Dovolím si předvésti jako průkaz poklesu schopnosti hospodářského rozmachu, schopnosti rozvoje i kupní síly venkovského lidu několik dat a číslic, z nichž vyplyne příliš markantně, co mám na mysli a co chci dokázati. Rozpočet ministerstva zemědělství - toto ministerstvo jest jakousi vrcholnou institucí zemědělství v našem státě - je rozčleněn do pěti titulů nebo sekcí. Téměř všechny sekce, odbory, mají na starosti zvelebení a povznesení zemědělské výroby a zemědělství vůbec. Není třeba býti politickým stoupencem p. ministra zemědělství, o jehož osobě věříme, že bude třímati nad ministerstvem zelený prapor, přes to však věříme v jeho spravedlnost a rozšafnost, že v tomto ministerstvu dá prouditi čerstvému svěžímu vzduchu, jako to slíbil, že tam provětrá, aby tak k spravedlivému jednání v tomto ministerstvu mohli pohlížeti všichni zemědělci z celé republiky. Ministerstvo, ať kteréhokoliv, není zde pouze pro stoupence strany, jejíž exponent je tam jen dočasným representantem. Neradi bychom se znovu zklamali ve svých nadějích.

Ministerstvo zemědělství má se starati o povznesení a zvelebení zemědělství a o zvýšení zemědělské produkce. Byly doby, kdy zemědělský stav nebyl schopen vypěstovati a vyrobiti tolik, kolik bylo potřebí k výživě lidu ve státě. Není sporu o tom, že výroba zemědělská ve válce utrpěla velikou pohromu a že bylo třeba podpořiti zemědělce, pečovati o něho ve větší míře. Národní hospodářství, stát sám, potřebovalo, aby zemědělci více vyrobili, aby intensivnější prací získali větší sklizeň. Nevytýkám v tomto okamžiku, jak se ta podpora jevila ve světle politickém. Snad se k tomu dostanu později. Mám na mysli jiný účel, jiné hledisko. Mluví se, jak jsem v začátku své řeči uvedl, již 7 měsíců v našem státě o t. zv. zemědělské krisi. I v naší sněmovně padlo o ní mnoho slov, mnoho řečí bylo promluveno. Nebude na škodu, když i já troškou přispěji. Probíráme-li číslice Státního úřadu statistického a číslice obchodu zahraničního - připomínám, že za tato čísla ponechávám odpovědnost úřadu statistickému - shledáváme, že jsme r. 1928 v republice naší věnovali osevu pšenice 767.080 ha a na této ploše jsme sklidili 13,121.726 q pšenice. Smím se domnívati, že jsme jistě sklidili více. Ale jistě to bylo 100 kg pro jednoho člověka v republice. R. 1929 bylo věnováno pšenici 818.662 ha. Sklizeň úředně odhadnuta na 13,081.368 q. Z větší plochy menší sklizeň; Přes to však opět asi 100 kg pšenice na jednu hlavu. Žitem bylo oseto r. 1928 v celé republice 1,006.590 ha a sklizeno bylo 16,292.135 q. R. 1929 bylo žitu věnováno plochy o něco více - 1,088.577 ha - a sklizeň byla 16,153.956 q. Spočtu-li oba roky, jeví se sklizeň žita i pšenice, po odečtení příslušného množství na osev, tak veliká, že by mohla postačit k výživě veškerého obyvatelstva naší republiky. Nepřihlížím ani ke sklizni souržice a špaldy. V některých krajinách je i ječné mouky používáno, rovněž tak i kukuřice. Jisto jest, že není třeba strachovati se o výživu našeho obyvatelstva. Je jisto, že my zemědělci splnili jsme očekávání po převratu v nás kladené. Nedáme svému národu a státu zahynouti. Napneme všecko, abychom svůj stát udrželi. Nemůže nám býti proto lhostejno, říká-li se, že zemědělská krise je krisí výroby. Není tomu tak! Vyrobíme, co potřebuje stát. Dále nám nemůže býti lhostejno, že se k nám při takovém kvantu výroby dováží ohromné množství produktů, které my vyrábíme a jichž dovoz ničí nás hmotně, ubijí nás přímo. R. 1929 dovezeno bylo do našeho státu celkem 6,343.800 q obilí a mouky za cenu 1.153,833.000 Kč.