Slavná sněmovno! Ze Ženevy vzšlo "prohlášení práv dítěte", jež má na prvém místě požadavek, že každému dítěti má býti umožněno, aby se materielně i duševně rozvíjelo normálním způsobem. Demokratická společnost vyrůstá ze stoupajících požadavků na kvalitu individua, proto je nezbytno zajistiti mu všechny podmínky k normálnímu vývoji tělesnému i duševnímu, aby obstálo v soutěži usilovné tvořivosti a ve stále se zhoršujícím existenčním boji dneška. Zákonná úprava péče o mládež má zaručiti každému jednotlivému dítěti právo na vychování jako znamení zvýšeného pocitu odpovědnosti za osud jednotlivce. Jde především o dítě, které nemá přirozených živitelů nebo když tito ze sociálních, hospodářských a mravních důvodů nestačí na svůj vychovatelský úkol. Veřejná péče musí zasáhnouti konečně všude tam kde potřeby k řádnému tělesnému i duševnímu rozvoji dítěte přesahují finanční možnost rodiny. Vědomí odpovědnosti k dítěti vedlo i k řešení některých úkolů cestou soukromou v dobrovolných organisacích sociálně-pečovných. Nedostatek zákonného podkladu péče o mládež byl mnohdy podnětem k vývoji této péče cestou soukromou a dobrovolnou. Občanský zákoník, vztahující se na sociální poměry z r. 1811, věnuje několik paragrafů dítěti. Domovský zákon z r. 1863 a zemský chudinský zákon z r. 1868 ukládají domovským obcím a zastupitelským okresům povinnost, starati se o potřeby dítek odkázaných pro chudobu a opuštěnost na veřejnou pomoc. Dále máme porůznu roztroušené zmínky o mládeži v trestním zákoníku, v živnostenském řádu, v školském řádu, v zákoně o sociálním pojištění a jinde. Ale všechny tyto zákony jsou na dnešní dobu většinou nedostatečné, zastaralé, jsouce daleko od ducha dnešní doby a dnešních sociálních poměrů. Nový zákon o péči o mládež má v duchu nových potřeb shrnouti právní ochranu dítěte, zajistiti mu sociální pomoc, zabezpečiti péči o mládež finančně, jakož i doplniti, rozvrhnouti a organisovati dosavadní dobrovolnou péči.

Péče o mládež na tomto podkladě vybudovaná bude postavena především na základě prevence - totiž zabránění vzniku škod proti zásadě náhrady za škody již vzniklé. Podle této zásady nebude se čekati se zásahem příslušného druhu sociální péče, až nedostatky výchovy projeví se ve zpustnutí dítěte nebo a ž nedostatky hmotné a zdravotní projeví se zhroucením dítěte. Úkol svůj vybuduje na předcházení nedostatkům a na positivní výchově dítěte.

Kvantita nebo kvalita generace dnes se nám už nejeví v tom smyslu, že bychom první mohli bezstarost ně voliti jakožto záruku udržení mocenských sil. Život si určuje sám svoje cesty. Úbytek porodnosti nejen u nás, nýbrž i ve všech kulturních státech je důkazem, že každé dítě nabývá většího významu než v době, kdy populace poměrně rychle stoupala. Uvědomělé pracující ženy odmítají v důsledku zvýšené odpovědnosti za dítě nekontrolovanou porodnost. A vývoj půjde ještě dále, pokud bude starost o výchovu příští generace přenášena na sociálně nejslabší vrstvy, nebude-li zde záruky, že veřejnost zajistí nejpotřebnějším svou pomoc při výchově dítěte.

V období 1906 až 1910 přibylo u nás na tisíc obyvatel ročně 10 lidí, roku 1928 pouze 5 lidí. R. 1910 připadalo ve věku 25 až 39 let na 1000 mužů 1030 žen - r. 1921 již 1166 žen. Všechny teoretické úvahy jsou zbytečné před těmito několika číselně vyjádřenými fakty.

Náš hospodářský život nemůžeme více zatěžovati těmi tisíci neproduktivních jednotlivců, kteří pro mravní, tělesnou nebo duševní defektnost připadají společnosti na starost. Pomocná ruka včas, odborné školení defektních působí v největším počtu případů příznivě na zařazení jedince mezi kádr produktivních občanů tohoto státu. Profesor Herfort na př. říká, že není správné, považujeme-li blbce za děti výchovy neschopné. Každé dítě slabomyslné, i nejtěžší idiot napraví se řádnou ústavní péčí ve svém chování tělesném i duševním.

Šetření sociálních poměrů špatně prospívajících školních dětí v Košířích prokázalo, že nedostatečný prospěch dítěte souvisí s bídnými poměry hmotnými, špatnými poměry bytovými a nedostatkem rodinné péče a ošetření dítěte. Nejčastější závadou nedostatečného prospěchu školního bylo, že o dítě nikdo nepečoval. Vybudování řádných sociálních zařízení pro děti v době předškolní a mimoškolní je naléhavým vyřešením dosud neupravené otázky výchovy a ošetření dělnických dětí. Na 8422 místních obcí v Čechách máme 762 ústavů pro děti ve věku předškolním, totiž škol mateřských, opatroven a jeslí, z toho je 420 soukromých. Na 3324 obcí na Moravě a ve Slezsku je 655 těchto ústavů, z toho 327 soukromých. Na Slovensku je na 3.478 obcí pouze 127 takových ústavů, z toho 10 soukromých. Na Podkarpatské Rusi na 487 obcí je celkem 40 mateřských škol, opatroven a jeslí. Tedy je zřejmo, že polovina této péče o dítě ve věku předškolním nebo mimoškolním jest obstarávána dobrovolnou prací.

Moderní péče o dítě nastupuje s prvním dnem zrození dítěte a spadá v této době novými formami boje proti kojenecké úmrtnosti do oboru zdravotnictví. Příčiny úmrtnosti kojenců jsou v podstatě rázu hygienického a zdravotního. Kojenecká úmrtnost je často uváděna jako měřítko veškeré zdravotnické kultury. Studium této otázky, zejména v Německu a Americe, poukazuje závislost kojenecké úmrtnosti na příjmu a zaměstnání rodičů, na způsobu bydlení, množství porodů, vzdělanosti obyvatelstva a pod. Kojenecká úmrtnost v Československu v r. 1927 udává poměr dětí zemřelých k živě narozeným do prvního roku věku života 15.7% u porovnání s jinými státy, kde vykazuje Německo 10.5% Francie 8.9%, Dánsko 8.3%, Anglie 7.5% a vzorný Nový Zéland 3.5% dětí zemřelých do prvního roku.

Vysoké procento kojenecké úmrtnosti u nás vyjadřuje ony nedostatky, jež máme na př. i v počtu lůžek pro rodičky v příslušných ústavech. Při celkovém počtu porodů 350.000 až 400.000 ročně potřebujeme minimálně 5.000 lůžek pro rodičky, zatím však jest jich v Československu celkem asi 2.000. Máme málo odborných dětských nemocnic a zejména ústavů pro děti s kojícími matkami. Dosavadní péče o kojence, jak je prováděna dobrovolně zvlášť v poradnách Ochrany matek a dětí, musí býti ze státních prostředků finančně podpořena a - zabezpečena, jakož i právně postavena na pevnější základ. Návštěva poraden by měla býti nucená pro děti v cizí péči, děti osiřelé, poloosiřelé a různě ohrožené.

Boj proti úmrtnosti kojenců musí býti vybudován na zásadě: co se rodí, to udržeti ve zdatnosti a řádně vychovati, nepřetěžovati ženu marnými porody a dětskou úmrtností.

Těžiště péče o mládež je vedle výchovy zejména v péči zdravotní. Zdravá mládež dává jiné předpoklady výchovy než mládež zatížená tělesnými nedostatky. Poradny, které usměrňují péči o kojence a děti ve věku předškolním, mají býti později vystřídány péčí školního lékaře. S ním pracuje sociální pracovnice, která dohlíží, jak jsou odstraňovány nedostatky stanovené při prohlídce dítěte, zda jsou prováděna určená opatření, vykonává je za matku, která jde za výdělečnou prací a pod.

Pan ministr zdravotnictví konstatoval, že nám chybí tato důležitá instituce školních lékařů. K tomu však nutno doložiti, že význam tohoto nedostatku objasní více výsledek vyšetřování školních dětí, které důkladně provedeno bylo ve Velké Praze a ukázalo, že přes 50% dětí je ohroženo tuberkulosou, u školních dětí ve Vysočanech byla reakce Pirquetova kladnou v 65%, na Malé Straně v 95%. Příčiny toho: nedostatečná výživa a nedostatečné bydlení ukazují, jak dosavadní stravovací akce ve školách, podávání mléka musí býti rozšířeny a ze státních prostředků podpořeny. Najdou-li se peníze na úhradu jiných výloh, musejí se najíti i tyto celkem nevelké částky na zdravotní péči o dítě, abychom nekladli zvýšené požadavky vyučovací dnešní školy na dorost, zamořený tuberkulosou a jinými nemocemi.

Jak může plniti svůj výchovný úkol za dnešních výdělkových poměrů a za dnešního stavu pracovního trhu rodina obdařená větším počtem dětí? Jak žije mnohodětná rodina dnes ze mzdy dělníkovy, zaměstnancovy? Každý den nám o tom podává nová zdrcující fakta. Šetřeními, která provedena byla podrobně zejména v Německu, dokázalo se, že rodiny obdařené 5, 6 a více dětmi jen ve výjimečných případech měly dnes všechny děti zdatné. Pravidlem byly zde děti méně cenné, zejména po stránce zdravotní.

Je nespravedlivo, aby pracovník za mzdu vychovával potomstvo, které za sebe dává státu jen za cenu citelného snížení své životní míry, aby trpěl nedostatkem a zvlášť ještě morálně při pohledu na bídu svých dětí.

Ve Francii zavedeny jsou zvláštní přídavky ke mzdě, jichž se dostává zaměstnanci vzhledem ke skutečným potřebám rodiny bez ohledu na vykonanou práci. Výplata těchto příspěvků byla ve Francii předmětem návrhů v parlamentě a došla již částečně zákonné úpravy. Byly vytvořeny kompensační pokladny, které vyrovnávají různost břemen, nivelisují výrobní náklady všech závodů a odstraňují možnost výhod, plynoucích ze zaměstnávání jen svobodných nebo bezdětných pracovníků. Vyplácejí různé druhy příspěvků na děti a jiné příslušníky rodin. R. 1927 bylo 210 těchto pokladen se 16.200 členských závodů s 1,470.000 zaměstnanců. Vyplatily za rok 230 milionů franků rodinných příspěvků. Podmínky soutěže státní, departementů, obcí a veř. podniků mohou obsahovati ustanovení, že každý podnikatel, jemuž bude práce zadána, musí vypláceti rodinné příspěvky. Připomínám, že instituce tato vyšla ve Francii hlavně z iniciativy zaměstnavatelů.

Je naléhavým požadavkem, zabezpečiti naše mnohočetné rodiny aspoň přednostním právem při opatřování práce a sociálně potřebné mnohočetné rodiny vychovávacími příspěvky prostřednictvím ústředních organisaci pro péči o mládež.

Osud nemanželských dětí zůstává stále ještě kapitolou, plnou drastických momentu a drásavé bídy. Nejsou známa fakta, kolik těchto dětí má zabezpečeny vychovávací příspěvky od nemanželských otců. Snad teoreticky, rozsudkem nebo usnesením soudním. V praxi však alimentační nároky nemanželských dětí, i když soudem ustanoveny byly co nejmírněji, 2 až 3 Kč denně, dopadají velmi bídně.

Na 1000 nově narozených dětí připadá v Československé republice 10.83 dětí nemanželských; v Čechách 13.57 dětí nemanželských, na Moravě 9.13, ve Slezsku 11.78, na Slovensku 8.09, na Podkarpatské Rusi 9. V Čechách je tedy toto číslo největší.

Jen nemnohé nemanželské matky vyhledávají veřejnou pomoc, kterou poskytuje zemský ústav pro péči o dítě. Péče toho o ústavu trvá však pouze do 6 let věku dítěte, pak se dítě vrací matce bez ohledu, jaké jsou u ní možnosti a předpoklady výchovy dítěte. Bez pomoci vychovávacího příspěvku plni nemanželské matky většinou samy svůj úkol vůči dítěti, nesouce tak mnohdy dvojnásobné břímě. Živí samy své dítě a mají z titulu "ženské práce" ve většině případů značně nižší mzdu proti muži, i kdyby jejich pracovní výkon odpovídal plně práci mužově.

Pokud se týká právního postavení nemanželského dítěte, budeme usilovati o jeho úplné zrovnoprávnění, jak ho již v několika státech evropských bylo dosaženo, a pro matku vedle zajištění výchovy jejího dítěte, společenské hodnocení a titul stejný, jak ho používá matka provdaná.

Alimentační nároky nemanželských i manželských dětí, odpírané nesvědomitými otci, činí z těchto dětí žadatele veřejné i soukromé sociální pomoci. Jsou na denním pořádku případy, že otec byl rozsudkem nebo usnesením soudním uznán povinným, aby platil měsíčně výživné nemanželskému nebo i manželskému dítěti, vzepře-li se však plnění, nelze jeho odpor za nynějších zákonných ustanovení nijak překonati. I exekuce zůstává bezvýslednou. Samostatný živnostník, zemědělec dává připsati svůj majetek na příbuzného, obyčejně na manželku, pracuje jen za stravu a nemá zabavitelného majetku; nebo otec k alimentům povinný změní pobyt a zatajuje bydliště. I autorita soudnictví tím poklesá, když ani na soudní rozsudek nebo soudní usnesení nelze vymoci splnění přiřčeného práva. Před válkou byly takové případy ojedinělé, dnes jsou téměř pravidelné. Jestliže poválečná morálka přivodila znehodnocení povinností mravních, pak aspoň povinnosti právní musí býti vynuceny, zejména v takových případech, kde se jedná o vyživovací povinnost k dítěti. V některých státech je plnění alimentační povinnosti vynucováno i trestními předpisy, na př. v Německu. Norský zákon z r. 1915 stanoví. že k alimentům odsouzený při nevydobytelnosti alimentů může býti přidržen k pracím pro veřejné blaho nebo k pracím u soukromých osob. V jistých případech může býti dodán do donucovací pracovny.

Vylíčené bezvýslednosti exekucí pro alimentační nároky proti manželským i nemanželským otcům musí býti čeleno zvláštními předpisy civilního nebo trestního práva. Situace dětí, které nesvědomitostí svých otců trpí nedostatkem a obracejí se na veřejnou pomoc, volá po urychleném řešení této otázky buď specielním zákonem, nebo ať jsou příslušná ustanovení pojata do zákona občanského nebo trestního. Onu skupinu sociálně potřebných dětí, které připadají naší veřejné a soukromé péči o mládež na starost z titulu znehodnocení mravních povinností otcových, může ministerstvo spravedlnosti co nejdříve uspokojiti pouhým předložením zákona, který by přirozeného živitele dítěte přiměl ke konání jeho povinností.

Nedostatky různého druhu ve výchově dětí projevují se často již v dětském věku a charakterisují t. zv. mravně vadnou mládež. Lež, žebrota, krádež, odpor ke spořádanému životu, toulavost, nechuť k učení a práci jsou nejčastějšími jejími znaky. Avšak každý z nich je možno odůvodniti předběžnými zážitky takového mravně vadného dítěte. Vyšetření poukazuje vždy fakta, jež znamenají příliš mnoho ve slovníku dítěte: hlad, hádky a sváry rodičů, projevy nenávisti ke škole a společnosti lidské vůbec, lež, krádež, prostituce, opilství, rozvrácený život rodinný. Péče o mravně vadné, kterou vykonává stát, země a dobrovolná péče vykonala mnoho, ale na dnešní poměry je nepostačitelná. Kromě doplnění ústavů je nutno vybudovati výzkumny a pozorovny pro vědecký výzkum mravně vadného dítěte, propuštěným chovancům poskytovati i dále mravní oporu a individuelní péčí umožniti jim vstup do života; dále jest nutné co nejhlubší odborné vzdělání učitelů ve vychovatelnách a pečlivý výběr pěstounu pro ústavy.

Důsledky dříve zmíněných neblahých zjevů v životě dítěte projevily se zejména za války, kdy neobyčejně vzrostl počet mladistvých provinilých. R. 1918 bylo ze 100 osob odsouzených pro zločin 28 mladistvých, v letech popřevratových 1919-1922 se poměr rychle zlepšoval: 15 8%, 10 5%, 9.2% a 6 4%. Statisticky je zjištěno, že ze všech mladistvých provinilců odsouzených pro zločin, osiřelo před 14 rokem průměrně jedna šestina. Opětný důkaz, že nedostatek rodinné výchovy mívá v zápětí mravní zkázu dítěte. R. 1925 bylo u okresních a sborových soudů v Čechách 8.338 trestních věcí mladistvých 14-18letých, na Moravě a ve Slezsku 5.815. Sociální pomoc těmto mladistvým provinilým poskytla dobrovolná péče, totiž Česká zemská komise pro péči o mládež, která zřídila úřadovnu pro péči o mládež u okresního soudu pro přestupky v Praze. Tuto úspěšnou činnost dobrovolnou jest nutno podpořiti a rozšířiti tak, aby mohla organisovati ochranný dozor nad všemi mladistvými provinilými a nad mládeží propuštěnou z trestnic a vychovatelen.

Prohloubení péče o mladistvé provinilé vyžaduje též zavedení žen do policejních služeb, kde při výslechu dětí, mládeže, zejména pak ženského dorostu již v cizině se velmi úspěšně ženy uplatňují. Trestný skutek mladistvého nutno zvláště vedle skutkové povahy činu posuzovati podle osobnosti provinilcovy, jeho psychofysických zvláštností a hospodářsko-sociálních poměrů. Trest pak vedle podstaty odpykání činu musí se vyznačovati tendencí výchovnou.

Místo ženy v policejních službách je pro ní přímo vyhrazeno v péči o mravně ohrožené a při výslechu ženské mládeže, zvláště pokud se týká činů proti mravopočestnosti. Ženy jako sociální pracovnice se již u nás v policejní službě osvědčily, není tedy požadavek o rozšíření činnosti a dalším přibrání žen v tomto oboru tak revolučním, jak s mnohých stran se ve zbytečných obavách namítá. V cizině se osvědčily ženy na význačných vedoucích místech v sociální péči policejní; není skutečně důvodů, proč u nás by ženám tento pracovní obor zůstal uzavírán. Oceňujeme významný čin p. ministra spravedlnosti, který první otevřel ženám právničkám cestu do soudních služeb.

Pro různé druhy mravních poruch mladistvých buďtež vybudovány specielní vychovatelny jak pro hochy, tak pro dívky i s provedením dalšího dělení chovanců podle věku, aby mladší chovanci oddělováni byli od starších.

Zvláštní, zcela oddělenou skupinu dětí vyžadujících pomocí a péče sociální, tvoří děti zločinců, které se ničím neprovinily a přece jsou vinny tím, že jsou právě dětmi zločinců. Opomíjení a opovržení, kterým stíhá společnost tyto děti, tvoří z nich bytosti antisociální. Jsou na denním pořádku případy, že mladiství zločinci spáchali svoje skutky jenom ze msty za to, že je stíhala společnost nezaviněným opovržením. Péče o děti zločinců specielně vybudovaná, bude individuelně řešiti všechny tyto případy včasným zásahem a musí zaručiti každému dítěti prostředí vzdálené neblahých vlivů.

Slavná sněmovno! V moderním státě patří mezi nejnaléhavější úkoly sociální problém péče o úchylné. Vyjadřuje-li novodobá sociální péče myšlenku prevence, zabránění škodlivinám, musí se soustřediti především na vybudování řádné péče o mládež, aby zachytila již v útlém věku to, co by nepodpořeno včas působilo později daleko větší škody než náklad včas vynaložený. Je-li vedoucím činitelem tato myšlenka u zdravých, jest tím více u úchylných, kde mládež úchylná vyžaduje podle různých forem úchylnosti specielní péče.

Vedle toho však u nás čeká ještě na zákonnou úpravu celý komplex otázek, týkajících se péče o úchylné vůbec. Demokratické zhodnocení jednotlivce nezastavuje se ani před člověkem úchylným, nýbrž sociální pomocí umožňuje se i jemu uplatnění a život lidsky snesitelný. Rámcovou regulací musí stát vytvořiti základnu, na níž by zorganisována byla v tomto oboru práce dobrovolná s činností úřední.

Jaké výsledky vykazuje včasná péče o úchylné, možno doložiti zejména příklady z oboru výchovy zmrzačených. U nás je veřejnost doposud zvyklá viděti mrzáka v jediném "povolání" na žebrotě a podle toho hodnotí pak celou tuto otázku. Zatím však řady zmrzačených náležitě vychovaných a vyučených se živí samostatně. Z Jedličkova ústavu pro výchovu zmrzačených bylo v posledních 7 letech propuštěno 50 zmrzačených, kteří se uplatňují v nejrůznějších povoláních. Podle přesného soupisu jejich platu, mají příjmy od 450 Kč do 1631 Kč, t. j. průměrně 792 Kč měsíčně. Vydělávají ročně 475.428 Kč. Kdyby zůstali bez odborné výchovy, odkázáni na chudinskou péči, potřebovali by při denní podpoře jenom 5 Kč denně, celkem 91.250 Kč. Stát získal odbornou výchovou 50 zmrzačených výtěžek jejich práce a úsporu chudinské podpory 566.678 Kč. (Slyšte!)

Zemský správní výbor zjistil statistikou z r. 1928, že jenom v Čechách je naprosto bezmocných mrzáků na 6.000. Život jejich je takový, že na př. v jedné obci vozí na trakaři dům od domu mrzáka, vyhovujíce tak dosud platnému zákonu chudinskému ze dne 3. prosince 1868, který v §u 11 praví: "Jak obec chce opatřovati chudé ku práci naprosto nebo poněkud nezpůsobilé, zůstavuje se na její vůli. Podle této statistiky, která konečně odkrývá aspoň poněkud pohled do celého moře bídy, bude přibližně správný odhad prof. Hamzy na 40.000 mrzáků v celé republice.

Výchova zmrzačených u nás setkává se kromě jiných obtíží ještě s jednou závažnou překážkou. Rodiče nechtějí zmrzačených dětí, pokud jsou v útlém věku, dáti od sebe. Když pak později žádají o přijetí děti do odborných ústavů, je již pozdě, protože ústavy nemohou přijímati starších mrzáků. Bez výcviků údů, bez náležitého vzdělání duševního klesají pak takto zanedbaní, až tvoří obyčejně podklad policejních záznamů o žebrácích. Říšskoněmecký zákon o mrzácích praví kategoricky: péče o mrzáka musí začíti včas. V útlém věku je dána největší pravděpodobnost, že defekt dá se upraviti nebo nahraditi výcvikem jiných údů. Péče o zmrzačené je v Německu upravena zákonem z r. 1919, vychází ze zásady, že každé dítě, tedy i mrzák má právo na výchovu a předpisuje povinné hlášení zmrzačených. Nabídka na trhu práce je však tak veliká, že zaměstnavatel každého druhu má velký výběr zdravého dorostu. Člověk s menším defektem narazí na nedůvěru a nedostatek dobré vůle podnikatelů, kteří si vybírají dorost s největší pravděpodobnou výkonností. V Německu uplatňuje se pro péči o zmrzačelé i zákon o těžce poškozených, který nařizuje, že každý zaměstnavatel je povinen na každých 25 zdravých zaměstnanců přijmouti jednoho těžce zmrzačelého, jehož výdělečná schopnost je snížena nejméně o 50%. Zákon pro péči o zmrzačelé se v prvních 10 letech své platnosti v Německu plně osvědčil. Výhodou jeho je, že dává volné pole soukromé dobročinné práci.

Podobnou kapitolou je naše péče o slepé. V republice žije na 7.000 slepých. Z toho je umístěno na 1.300 na vychovávacích a zaopatřovacích ústavech. Ze zbývajících 5.700 slepých potřebuje přes 3.000 osob hmotné nebo morální pomoci. I u tohoto druhu úchylných včasná výchova je podstatou celé otázky. Výchova a výcvik zde také směřuje k cíli samostatné obživy. Nepřijímati dobrodiní, nýbrž býti placen za výdělečnou práci. Při zařazování slepců jako platných činitelů ve výrobě je nutno opět poukázati na Německo, kde jsou zaměstnáváni slepci v průmyslu. První pokusy staly se za války v Siemens-Schuckertových závodech a ukázaly výsledky tak dobré, že povinnost zaměstnávati slepé je tam určena na 2% zaměstnanců. S počátku šlo jen o válečné slepce, nyní jsou v to zahrnuti i slepci civilní. V Německu a pak v Americe se ukázalo, že je mnoho oborů, v nichž nevidomý je schopen pracovati. U nás za 7 roků, kdy se propaguje tato otázka, podařilo se v celé republice umístiti jen 30 nevidomých v průmyslu. Při tom se všichni dobře osvědčili, zejména v Českobudějovické továrně tabákové režie a v Českomoravské-Kolbenově továrně.

Není možno při této příležitosti nepoukázati na postavení našich válečných slepců, kterým zákon z r. 1922, čís. 39, vyměřil 300 Kč a 20 Kč na dítě měsíčně podpory. Všechny státy, vítězné i poražené, postaraly se již o válečné slepce, upravily bez rozdílu jednotně jejich poměry, u nás váleční slepci stále volají marně po zlepšení neutěšených poměrů.

V komplexu otázek, jež vyžaduji z oboru péče o mládež naléhavého řešení, zaujímá význačné místo otázka péče o mládež dorůstající. Je-li nutno položiti základy zdárného vývoje jednotlivce již v dětství, pak věk dospívání člověka je významným pro vytvoření jeho životních názorů a mravních základů jeho bytosti. V tomto věku vytváří se názor na práci, společnost, rodinu, ženu, životní štěstí. Volba správného povolání má již v tomto věku a pak pro celý další život člověka důležitost, která u nás není doposud zhodnocena.

Člověk nesprávně umístěný cítí, ze nemá potřebného souladu, často si však ani příčiny neuvědomuje, mění místa, hledá, mate se, naráží, ruší řád, překáží sobě i druhým, zápasí s nimi, škodí druhým, ale sobě neprospívá. Když vidí marnost svého úsilí, pozbývá víry v život a stává se bytostí antisociální.

Otázka volby povolání nemůže býti ponechána náhodě a okolnostem. Cílevědomou volbou osobnosti podle duševních a tělesných schopností každého člověka na pravé místo! Racionalisace, ta pravá a lidská, musí začínati již zde při vstupu do povolání. U nás je nesprávně pojímána činnost poraden pro volbu povolání jako součást sociální péče. Její místo však je správně určeno heslem, které v Německu označuje poradny: "Ve službách hospodářství." Poradnictví není sociálním břemenem, nýbrž institucí dobře se vyplácející, která v řadě směrnic, jež určují moderní hospodářský život, má svoje význačné místo. Poradny pro volbu povolání musí býti součástí veřejného sprostředkování práce a obojí musí býti zřízeny z odborného poznání vnitřní zákonitosti hospodářského moderního vývoje.

Přesto, že u nás poradny s prospěchem působí, je jejich počet, celkem 18, naprosto nepostačující a skrovné subvence, jež jsou jim poskytovány, nestačí k vývoji našeho poradnictví. Neveliký tento počet poraden nemůže míti pronikavého vlivu na počet 244.028 učňů, který statisticky je udáván podle stavu z r. 1921. S tím zároveň souvisí i otázka umisťování učňů, která se nemůže nadále ponechati náhodnému opatřování nebo hledáni inserátem. Organisace výroby a hospodářské zájmy musí jedině určovati zařazení nových pracovníků do výrobního procesu. Rodiče nemohou míti dostatečných vědomostí o těchto specielních otázkách. Veřejné sprostředkovatelny práce spojené se soustavným poradnictvím, musí na zákonném podkladě vytvořiti nový stav v tomto oboru. Nedostatky v umísťování učňů vynikají zejména při poukazu na nejednotnost, která v tomto směru v republice panuje. V Čechách se starají o umísťování učňů veřejné sprostředkovatelny práce na základě zemského zákona o sprostředkování práce, v zemi Moravskoslezské není zákonného podkladu a sprostředkování učňovských míst obstarávají dobrovolně různé instituce. Nedostatečně je o tuto věc postaráno i na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, třeba že je tu zákonem uložena státu.

Nové formy hospodářského života přinášejí při vstupu do povolání nové problémy i pokud se týče zaopatření učňů ubytováním a stravováním. Jen 25% učňů nalézá dnes ubytování a stravování u mistra, jak tomu bývalo všeobecně v dřívějších patriarchálních dobách. Mnoho chudých venkovských hochů zůstává při práci nekvalifikované nebo se učí nějakému řemeslu doma bez ohledu na schopnosti a vlohy. V hospodářském zájmu je potřebí, aby vybudování učňovských útulků nebylo ponecháno jen soukromé péči nebo obcím, jak se to děje až dosud. Je nutna podpora této akce z prostředků státních. Zejména o učednice je po této stránce naprosto nedostatečně postaráno, ačkoliv sociální poměry volají stále více ženu do existenčního boje. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.)

Dosavadní naše péče o mládež není na tom stupni, aby mohla takto dále zůstati u národa, o kterém se tak často prohlašuje, že má určité dějinné poslání. Národ náš prokázal celým svým vývojem národního osvobození, že má neobyčejnou životnost, nadšení pro celek, smysl pro celkovou organisaci a pro výchovu mas. Vlastnosti tyto vynášejí veškeré podněty, související s výchovou občana tohoto státu, aby celý komplex těchto otázek řešen byl s hlediska nové doby, s hlediska uplatnění každého nejmenšího jednotlivce ve prospěch celku. Víme, že v dosavadním rozpočtu nemůže býti nic měněno, že debata tato má význam pro další směrnice. Žádáme tudíž, aby v budoucnosti byly zabezpečeny a náležitě vybaveny všechny obory sociální péče o mládež a vybudován pro ni nový jednotný zákonný podklad.

Voláme-li po zvýšené péči o zdraví našich dětí, pak zvláště s hlediska žen a matek musíme vysloviti projev díků panu ministru zásobování, který poukázal, jak nesvědomitým obchodem je zdraví našich dětí ohrožováno. S hlediska zdravotního, s hlediska ochrany konsumenta žádáme vybudování a rozšíření dosavadní činnosti ministerstva zásobování. Bohužel však na ministerstvo zásobování jsou podnikány pro jeho projev útoky, popírající pravdivost údajů, jež pan ministr zásobování přednesl v rozpočtovém výboru. (Výkřik posl. dr Macka.) Žádáme, aby se pan ministr v plénu sněmovním znovu o této věci vyjádřil.

Mléko jako lidový pokrm musí v zájmu nejchudších vrstev býti v obchodě docela jinak hodnoceno a chráněno, než jak je tomu doposud. Význam mléka ve výživě chudých vrstev se stále zvyšuje. V přesnídávkách mladých dělníků tvoří dnes již značnou položku. To, co se děje vedle falšování mléka při dopravě a při prodeji znečišťováním a jeho znehodnocováním, vyžaduje vedle kontroly proti falšování mléka zvláštních opatření. Žádáme zařízení koncesovaného obchodu mlékem, a aby udělení koncese bylo odvislé od odborné znalosti, spolehlivosti a zdravotní způsobilosti. Německo, Holandsko, Švédsko, Anglie a Švýcary mají upraven obchod mlékem zvláštními zákony a nařízeními.