Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Chobot. Dávám mu slovo.

Posl. Chobot (polsky): Slavná sněmovno! Vážení pánové! Ve své předcházející řeči v rozpravě o projevu vlády uvedl jsem celou řadu bolestí našeho polského lidu na Těšínsku. Ukázal jsem i na to, že někteří šovinističtí činitelé a dokonce některé úřady užívajíce zákonitých předpisů a dokonce výslovných ustanovení ústavy nejednají vůči polskému lidu tak, jak toho vyžaduje ústava a zákony.

Poněvadž v jedné části českého tisku a především v národně-demokratických orgánech "Moravsko-slezském Deníku" a "Obraně Slezska" byl jsem napaden proto, že prý moje tvrzení nebyla odůvodněná, chtěl bych nyní uvésti několik důvodů, že se našemu polskému lidu skutečně děje křivda.

Jazykové nařízení ze dne 3. února 1926 výslovně praví, že v úřadech státních a soudních jakož i v úřadech územní samosprávy dlužno při úřadování s osobami, neznajícími jazyka československého, užívati jejich jazyka mateřského.

Vyhlášky a písemné instrukce určené pro zevnější potřebu v těchto úřadech mají se vydávati také v jazycích menšinových. Tato ustanovení vztahují se na národní a jazykové menšiny v těch okresech, ve kterých podle výsledků posledního soupisu lidu bydlí aspoň 20% občanů Československé republiky téhož, ale jiného než státního jazyka.

Podle tohoto ústavou výslovně zaručeného práva mají se všechny úřední vyhlášky v soudních okresech těšínském, jablunkovském a fryštátském vydávati kromě v jazyku státním také v jazyku polském, neboť v těchto okresech bydlí více než 20% polského obyvatelstva.

Zatím ani na jediné úřední nebo soudní budově a rovněž ani na žádné železniční stanici nelze nalézti ani jeden nápis dvoujazyčný, nýbrž jsou tam výlučně nápisy české. U okresních soudů v uvedených okresích vydávají se obsílky, úřaduje se a zapisují se výpovědi osob obeslaných, neznajících českého jazyka, výlučně v jazyku českém. Některé listiny, jako na př. cestovní pasy, vydávají se na tiskopisech českých a francouzských, ale polských tiskopisů vůbec není.

Tohoto faktu nemohou popříti pánové, kteří nechtějí uznati pravdu mých předcházejících vývodů. Vybízím tedy pana ministra vnitra a pana ministra spravedlnosti, aby ráčili nahlédnouti do této věci a učinili příslušná opatření, aby se vůči polskému obyvatelstvu, bydlícímu v okresích výše uvedených, užívalo příslušných předpisů zákona.

Odmítati právo státního občanství osobám, které se ve Slezsku narodily, nebo bydlí na území Československé republiky 20, 30, ba dokonce 40 let, nikdy nespáchaly žádného zločinu a splnily všechny podmínky zákonem požadované, jest těžkou křivdou způsobenou našemu obyvatelstvu. V uhelné pánvi ostravsko-karvinské a na území Těšínska do dnešního dne žijí desetitisíce osob, které podle zákonitých předpisů a mírových smluv, jakož i mezinárodních smluv jsou ipso jure československými občany, ale příslušné úřady dosud to dovedly zaříditi tak, že je dosud považují za "cizince".

Zakročil jsem sám osobně a také jiní poslanci, patřící k rozličným českým stranám, obětovali mnoho námahy, aby jednotlivým osobám, jimž hrozí zkáza a ztráta existence, jelikož se jim odpírá právo státního občanství, bylo občanství uděleno. Ale jen ve velmi malém počtu případů bylo přiznáno právo občanství, a to většinou na základě odvolání a teprve, když uplynula lhůta několika let, v převážné části případů byly však příslušné žádosti vyřízeny odmítavě nebo leží dosud hromadně v zemském úřadě v Brně nebo v ministerstvu vnitra dosud nevyřízeny.

Vybízím pana ministra vnitra, aby se chopil této věci a nestačí-li dosavadní úřednický aparát k vyřízení žádostí ležících celé měsíce a léta, měl by se na přechodný čas přijmouti příslušný počet úřednictva, aby se učinila přítrž tomuto skandálnímu zdlouhavému vyřizování těchto žádostí.

Ve své předcházející řeči dokázal jsem s právního stanoviska, že většině těchto osob odpírá se právo občanství proti ustanovením zákona. Tohoto stavu nelze déle snášeti jen proto, aby bylo uklidněno několik šovinistických jednotlivců, kteří se stále ještě nemohou smířiti se skutečnými poměry a kteří by stále ještě chtěli, aby vůči našemu polskému lidu na Slezsku platil výjimečný stav, jenž fakticky trval ve Slezsku po mnoho let.

Jak ve Slezsku někteří pánové z českého tábora pohlížejí na občany polské národnosti, když podle předpisů zákona domáhají se nějakých práv, toho nejlepším důkazem jest parcelace. Jako jeden z mnoha důkazů uvádím slavné sněmovně na vědomí obsah letáku rozdávaného v obci Stonavě, kde se má provésti parcelace velkostatku dr Larische. Podotýkám, že v obci Stonavě podle úředního sčítání lidu jest více než 80% polského obyvatelstva a ne zcela 20% českého, v čemž jest mnoho lidí, kteří pouze pro hmotné zájmy vstoupili do rozličných českých stran, kteří se však dosud česky nenaučili a proto také češtiny neužívají. Před zápisy do škol rozhazuje se tento leták, v němž se opakuje lživá legenda o popolštěných Moravcích, a mimo to výslovně se tvrdí, že při parcelaci může dostati příděl pozemků jen ten, kdo své děti dá zapsati do české školy. Také se tvrdí, že děti, které chodí do polské školy, nebudou se moci ucházeti o práci zde v Československu a že mají za chlebem odejíti do Polska. Při utvoření poradního komitétu, jenž má vliv na parcelaci, bylo jmenováno 8 členů české a jen 5 členů polské národnosti, ačkoliv ve skutečnosti patřilo by Polákům nejméně 10, Čechům pak 3 členové. A když polský tisk o tom něco napíše, jest konfiskován, místo aby podle předpisů byli pohnáni k odpovědnosti ti, kdož neohlížejíce se na předpisy, utiskují polské obyvatelstvo. Rád bych uvedl jeden citát z tohoto letáku. Polemisujíce s polským tiskem píší autoři tohoto letáku mezi jiným toto: "Slezané jsou potomci Moravců-Čechů, což je vědeckými autoritami nesporně prokázáno. Slezské dítě patří do české školy. Do polské školy ať posílají děti Poláci, jimž domovinou může býti Halič a nikoliv země koruny Svatováclavské. Ať je posílají do Polska za chlebem. V Československé republice se bez nich obejdeme, ale nedopustíme s lidského stanoviska nemravu, aby dítě z polské školy ubíralo chléb v Československé republice našemu dítěti. Touto zásadou bude se i říditi provádění parcelace ve Stonavě, s kterou bude započato v nejbližších dnech. Slezskou půdu mohou dostati jedině dobří Slezané, kteří svoji národní spolehlivost dali najevo posláním dětí do české školy. Slezskou půdu nedostanou od státu odpůrci našeho národa a státu."

V letáku proti znění zákona se tvrdí, že každý, kdo chodí do polské školy, musí jíti do Polska za chlebem. Nač jest zákon, že tam, kde jest 20% Poláků, mohou býti zřizovány polské školy, a je-li jich tam 40%, že může býti taková škola zřízena i nákladem státu! Zde by se měla konečně učiniti přítrž působnosti šovinistických činitelů.

Při vyřizování žádostí polských občanů rozhodují funkcionáři rozličných anonymních výborů a "národních jednot", nebo též někteří horliví funkcionáři "Matice osvěty lidové" o tom, k čí žádosti má se přihlížeti a k čí nikoliv. Není odvolání proti tajným zprávám, které podávají tito anonymní šovinističtí činitelé. Úřady podléhají jejich teroru a běda úředníku, jenž by se odvážil rozhodnouti jinak, než si přejí tito pánové. Vyzývám celou vládu, aby konečně učinila přítrž tomuto trýznění našeho lidu.

K panu ministrovi věcí zahraničních obracím se se žádostí, aby diplomatickým jednáním a případně smlouvou s vládou republiky Polské byla konečně zrušena pasová visa a pasové dávky na hranicích československo-polských, při čemž podotýkám, že podal jsem v této věci příslušný návrh.

Konečně vybízím také ministra věcí zahraničních, aby se již jednou provedla úprava vkladů v peněžních ústavech na Těšínsku. Od určení hranic na Těšínsku uplynulo již skorem 10 let, a tisíce chudáků, kteří si uložili několik grošů pro případ potřeby, čeká dosud na vyřízení této věci. Nalezla-li vláda miliony na sanaci bank, měly by se najíti také peníze i na odškodnění pro ty osoby, které devalvací svých vkladů ztratily často, co si za celý svůj život našetřily.

Ve své předešlé řeči jsem připomenul, že ve východní části ostravsko-karvinské uhelné pánve komunismus udržuje proto své posice, poněvadž vede k tomu protipolská a protidělnická politika místních českých šovinistů. Zmínil jsem se také o "Národním sdružení", které jest odborovou organisací, stojící pod vlivem české národní demokracie. Dnes jsem nucen blíže vysvětliti působnost této národní organisace, neboť jsem přesvědčen, že ohromná většina české společnosti nemá ani ponětí o ohromných škodách, které svou činností Národní sdružení působí nejen svornému spolužití občanů polské a české národnosti, nýbrž vůbec státní idei československé.

S této tribuny troufám si tvrditi s celým důrazem, že Národní sdružení vytvořilo v ostravsko-karvinské uhelné pánvi podmínky tak nenormální, tak úžasně nezdravé, tak neexistující ve státech s řádnou vládou, že právem jsou vytýkány jako hanba republiky. Ukáži na některé okolnosti z činnosti Národního sdružení. Národně-demokratický tisk chlubí se ohromným rozvojem své odborové organisace. Jak vypadá tento rozvoj ve světle pravdy? Těžké hmotné podmínky, ve kterých žije dělnická třída v ostravsko-karvinské uhelné pánvi, stálá hospodářská krise a přebytek dělnických sil zvětšily neslýchaným způsobem závislost dělníka na podniku..

Tohoto stavu využívají ke svým účelům rozliční národní důlní inženýři a úředníci, kteří s tichou pomocí ředitelstev některých podniků založili novou národní organisaci, která se pokouší ve svém charakteru kapitalistické expositury "uvésti v soulad" zájmy podnikatele a dělníka. Nikdo neuvěří, že ve 20. století existuje ve střední Evropě otroctví, ale každý se může přesvědčiti, že nová forma bílého otroctví jest rozšířena v ostravsko-karvinské uhelné pánvi.

Nejeden inženýr nebo jiný úředník rozhoduje o osudech celého zástupu dělníků. Do práce přijímá jen dělníky, kteří si dříve opatří členskou legitimaci této "žluté" organisace. Při propouštění dělníků jdou do prvního ohně především členové třídních organisací odborových i politických. Dělníci vstupující do řad Národního sdružení, zvláště ti, kteří, aby se zalíbili svým představeným, vyvíjejí horlivější činnost, dostávají lepší zaměstnání, přidělují se jim lépe placené nedělní směny atp. Zároveň s nadržováním členům žluté organisace jde trýznění a hmotné i mravní odstrkování dělníků, kteří nechtějí prodati svá přesvědčení za mísu čočovice.

Chronické bytové nouze zneužívá se rovněž k získávání členů pro národně-demokratickou organisaci. Z tisíců uchazečů dostávají byty jen ti, kteří svou propagační činností ve prospěch Národního sdružení zasloužili si tohoto vyznamenání. Není nic divného, že na tak nezdravém, ba přímo teroristickém základě, za příznivého ovzduší vlády koalice kapitalisticko-agrárně-buržoasní v minulé koalici vybujel do ohromných rozměrů umělý výtvor, jímž jest na dělnickém základě nacionální Národní sdružení.

Mohl bych uvésti mnoho faktů, usvědčujících důkazů o příčinách vzrůstu a o způsobech jednání národních odborářů. Uvedu pouze tak charakteristický zjev, že Národní sdružení v závodních výborech na některých dolech nedostává ani toho počtu hlasů, který by souhlasil s počtem organisovaných členů. To znamená, že žlutá organisace má mnoho členů papírových, patřících k ní z donucení. Všechny jiné odborové organisace shromažďují na sebe mnohem více hlasů, než kolik mají členů.

Není nejmenší pochybnosti, že kádry Národního sdružení zaplňují ohromnou většinou dělníci čeští a polští, kteří nemají nic společného s nacionalismem ani s úlohou kapitalistických "předních stráží". Musíme-li kalením demokratických zásad nazvati nahánění českých dělníků do české národní organisace tím, že se na ně vykonává nátlak v pracovnách, jak potom máme nazvati nucení polských dělníků, aby vstupovali do řad organisace nepřátelské jim po stránce třídní i národní? Není-liž to teror a vydírání?

A právě ve východní části pánve, obydlené převážně Poláky, dějí se největší zneužití. Zvlášť nesnesitelné poměry jsou v karvinských dolech Báňské a hutní společnosti, kde činitelé Národního sdružení dovedli učiniti na sobě závislými celé početné zástupy polských dělníků. Počešťovací práce žluté organisace splývá tak dalece se zneužíváním služebního místa vysokými často úředníky podniku, že mimovolně to vzbuzuje dojem, že celá akce jest inspirována ze shora orgány Báňské a hutní společnosti.

Dokazují to takové fakty, jako důsledné provádění zásady, že na místo odstupujících úředníků nečeské národnosti dostávají místa výlučně úředníci čeští, že horlivější Poláci jsou překládáni z polských dolů do krajin s českou většinou, že do hornické školy v Moravské Ostravě doly delegují jen kandidáty české národnosti, nebo členy Národního sdružení, že se do krajin polských hromadně překládají dělníci národnosti české, kteří divnou shodou okolností, jak na př. dělníci přeloženi do karvinských dolů z dolu "Salma", patří skoro výlučně k Národnímu sdružení a při pomoci českých inženýrů a důlních dozorců přesadili a vypěstili tuto organisaci na území karvinském, že byty karvinské jsou většinou přidělovány těmto zrádcům polské nebo dělnické věci, že podnik přijímá se zálibou do práce dělníky, podporované fašistickými činiteli, že předmětem restrikcí stávají se především dělníci polští atd.

To všechno jest jedinou velkou obžalobou na adresu Báňské a hutní společnosti, neboť ani na chvíli nelze připustiti, že by se v normálně fungujícím a politiku nepěstujícím podniku mohly díti takové věci. Nevedou-li nitky této politiky až do generálního ředitelství v Brně, těžko zjistiti, když nemůžeme nahlédnouti do tajnosti podniku. Ale i bez činné účasti tohoto ředitelství dá se dokázati vina podniku. Státní úřady měly by zakročiti na ochranu bezbranných dělníků a podle zákona pohnati k odpovědnosti kapitalistické majetníky.

Charakteristické světlo na smýšlení Báňské a hutní společnosti vůči polskému obyvatelstvu vrhá věc polské měšťanské školy v Třinci. V této obci do veřejné polské obecné školy chodí přes 400 dětí. Mimo to všechny okolní obce vykazují polskou většinu. Jelikož byly splněny zákonité podmínky, obecní výbor se jednomyslně usnesl jak polskými, tak také českými a německými hlasy, aby se v Třinci zřídila újezdní polská měšťanská škola. Ale ukázalo se, že zásady základní spravedlnosti jsou jedno, a Báňská a hutní společnost zase něco jiného. Neboť zakrátko poté proti usnesení obecního zastupitelstva o zřízení polské újezdní měšťanské školy v Třinci Báňská a hutní společnost podala odvolání.

Polští dělníci v ostravsko-karvinské uhelné pánvi ukazují na ředitelství Báňské a hutní společnosti v Moravské Ostravě jako na motor, pohybující celým počešťujícím aparátem, a jako na hlavní pramen moci Národního sdružení v karvinské pánvi. Za hlavního původce akce považuje se vrchní inspektor Kolaci, jehož pravou rukou na území karvinském jest inspektor Novotný. Podle všeobecného přesvědčení inženýři a úředníci počešťovatelé, kteří jsou zároveň oporou Národního sdružení na jednotlivých dolech Báňské a hutní společnosti v Karvinné, pracují v úzké dohodě s panem inspektorem.

Spolupráce orgánů Báňské a hutní společnosti se šovinisty z řad národní demokracie vytvořila v dolech nemožné poměry. Na přijímání a propouštění mají vliv činitelé mimo důl, jakými jsou důvěrníci Národního sdružení v jednotlivých obcích, často správcové českých škol, na příklad Svačina v Solce a Jura v Loukách. Důvěrníci vydávají svým protežovaným chráněncům písemné, poslední dobou, jelikož bylo mnoho takových lístků zachyceno a tiskem uveřejněno, stále častěji telefonické nebo ústní rozkazy, podle nichž získávají zaměstnání nebo zlepšení hmotných podmínek nově získaní členové Národního sdružení.

Došlo k tomu, že na některých dolech nemůže býti přijat dělník, který nedá dítě do české školy nebo nevstoupí do žlutého odborového sdružení. Národně-demokratičtí činitelé v dolech v nejednom případě provozují absolutní diktaturu nad podřízenými dělníky.

Mírou hloubky mravního bahna, které se rozšířilo v podnicích Báňské a hutní společnosti, nechť jest fakt, že v nejednom případě správce dolu neschvaluje počešťovací politiky, jak na př. na dole Gabriely a Hoheneggera v Karvinné, ale jest proti ní bezmocný, že často o přijímání a propouštění dělníků nerozhoduje správce dolu nebo hormistr, nýbrž podřadnější úředník, horlivý počešťovatel, nacházející silnou oporu v inspektorátě karvinském a ostravském. Podle spravedlnosti dlužno konstatovati, že při loupeži dělnických duší neúčastní se činně staří úředníci, nýbrž že se ona začíná teprve po přidělení nových úřednických sil, což bylo by dalším důkazem zamýšlených akcí společnosti.

Uvažujíce o činnosti některých úředníků horních, často se tážeme, byli-li přijati jako zaměstnanci podniku nebo spíše jako placení agitátoři Národního sdružení. Agitační schopnosti těchto pánů ukazují se plně vždy v období před zápisy do škol a před volbami nejen závodními, nýbrž i politickými. V karvinských dolech Báňské a hutní společnosti agitace před zápisy jest tradičním zjevem, jenž byl zvykem téměř sankcionován. Důlní dozorci a inženýři usilují přemluviti polské dělníky v době vykonávání služebních prací sliby, často též hrozbami propuštěním a terorem, aby posílali děti do škol českých.

S počátku místní polský tisk uveřejňoval případy zneužití uváděje všechny agitátory jménem. Ale k čemu by byl proslavený zákon tiskový, o němž "Duch Času" v čísle 224 píše, že "spoutal tisk tak neslýchaně, že i vyložení ničemové vyhrávají v soudech proti časopisům". Úředníci obžalovaní tiskem o agitaci, počali zaváděti proti redakcím tiskové spory. Jest zřejmé, že za podmínek, které prožíváme v pánvi ostravsko-karvinské, nelze si představiti, aby dělník vystupoval jako svědek proti vlastnímu inženýrovi nebo důlnímu dozorci, tím spíše, že se před procesem dělal nátlak na svědka na dole i jinde.

Za takových okolností musilo dojíti k umlčení tisku a ke znemožnění obrany lidu. Výjimečně však, když svědkové projevovali přímo hrdinskou nezlomnost ducha, agitátoři spor prohrávali, jak na př. inženýři Šusta a Winkler v Hrušově, jimž správce polské školy mohl dokázati své tvrzení uveřejněné v časopise "Robotnik Šlaski", že veřejně nutili polské dělníky, aby posílali děti do české školy. Úředníci-agitátoři, naučeni zkušeností, došli během času k takové zručnosti, že je těžko chytiti je in flagranti. Agitace se provádí mezi čtyřma očima, často úředník obesílá k sobě dělníka nebo několik úředníků zároveň přichází k jednomu dělníkovi.

Mistrnou zručnost v tomto směru projevuje vrchní důlní dozorce Emil Kordia z dolu Gabriely, na něhož si stěžují všichni dělníci tohoto dolu. Provozuje agitaci nejen před zápisy, nýbrž i předvolební. Stal se postrachem pro dělníky, ale zároveň i předmětem úštěpků.

Agitačním prostředkem pro českou školu jsou skutečné nebo ohlašované, a to divnou shodou okolností obyčejně v obdobích před zápisem, restrikce dělníků. Ohlášená restrikce působí tísnivě a dělníky dělá ochotnými k přáním pilířů Národního sdružení.

Je-li to ve prospěch podniku, aby se úředníci zabývali politickými věcmi ve služební době, o tom snad nebude nikdo míti rozdílného mínění. Nadržování národně-demokratickým miláčkům bez ohledu na to, jaké mají kvalifikace, má často záporný vliv na zájmy dolu nebo hutí a často ohrožuje i zdraví a život dělníků.

Tak na př. jeden z důlních stavitelů v soukromé rozmluvě prohlásil, že osobně jest protivníkem protekční soustavy, ale z ohledů služebních musí ji snášeti, a jeho zednický mistr přímo poznamenal, že dělníci přijatí do služby, kteří byli vnuceni Národním sdružením, ku práci se naprosto nehodí a trestuhodně nedbají jeho pokynů důvěřujíce v protekci.

Vrchní dozorce Kordia dne 5. června 1929 odstranil od řízení lokomotivy zkoušeného strojníka Viléma Przybyłu, Poláka, a na jeho místo jmenoval mladého nekvalifikovaného dělníka, člena Národního sdružení. Závodní rada dolu Gabriely stěžovala si hornímu úřadu v Moravské Ostravě, jenž sice přípisem č. 10.378 ze dne 30. srpna 1929 výslovně potvrdil, že "Kordia skutečně svěřil voziči Františku Sikorovi řízení lokomotivy, ačkoliv Sikora nevykonal před zdejším úřadem zkoušky na strojvůdce a proto podle bodu 7 nařízení ze dne 13. března 1911, č. 2831, nemohly mu býti svěřeny podobné funkce", ale trestních sankcí tento úřad neužil. Vidíme tedy, k čemu vede politikaření důlních úředníků. Beztrestnost jejich sahá skutečně daleko.

Tentýž Kordia kromě služebního zaměstnání zabýval se povoznictvím pro důl. Ačkoliv byly zjištěny případy zneužití, že totiž na svůj soukromý účet prodával materiál, jak n. p. písek podniku, pana vrchního dozorce nestihl trest. Byla mu sice odňata výsada povoznictví, ale dostal ji jeho příbuzný. Tuto věc utajil karvinský inspektorát a pan Kordia, který podle všeobecného mínění měl býti aspoň přeložen z Karvinné, působí dále v Národním sdružení a dokonce očekává povýšení na hormistra, co se má státi tak, že bude přeložen do výslužby dosavadní velice zasloužilý hormistr, čili že se v Báňské a hutní společnosti platí za počešťování, a nikoliv za práci pro podnik.

Znásilňování vůle polského dělníka a nucení, aby vstupoval do šovinistické organisace duchem mu cizí, našlo ohlas nejen v tisku polském, nýbrž i českém. Místní národnědemokratičtí činitelé, místo aby vyvodili z těch hlasů jediný možný důsledek - nápravu poměrů, reagovali na to pouze výsměchem, tupením polského lidu a jeho zástupců.

Naopak sociálně-demokratický "Duch Času" zmohl se částečně na správné posouzení této věci a napsal v č. 263 z r. 1929:

"Známe takové předsedy skupiny Národního sdružení, kteří nedovedou dobře česky ani schůzi zahájiti. Známe členy, funkcionáře, kteří posílali děti do polské nebo německé školy. Páni z "Ostravského Deníku" by si měli napřed tyto věci vyšetřiti, než se pustí do polemiky se zahraničním tiskem, aby republice nedělali ve světě zbytečně ostudu. Pokud se týká národnostní myšlenky na Karvinsku, je to právě Báňská a hutní společnost, která českou věc nejvíce poškozuje. V posledních tří letech je zde poslána celá řada úředníků a dozorců, kteří jsou vyslovení nacionalisté a exponenti politiky národně-demokratické strany. Polský havíř však má blíže k českému havíři, než k vysokému úředníku s pohádkovým platem a proto tito pánové dělníka pro českou věc nikdy nezískají, ba naopak násilím a terorem se republice neprospěje zrovna tak, jak se neprospěje české věci. Pánové nechť se starají o podniky, nechť umožní polskému havíři snesitelnější život a tím se každý Polák přikloní spíše k národnostní myšlence zdejší. Když se s horníkem polským nakládá pomalu jako s dobytkem, tak nechť se z národně-demokratického tábora nikdo nediví, že žalují na tyto poměry v zahraničním tisku."

Tak píše český tisk. Vidíte tedy, pánové, že stížnosti polského lidu nejsou námi vymyšleny, že jejich příčina jest známa velké část české společnosti ve Slezsku, která nesouhlasí s užíváním způsobů, křiklavě se příčících zákonitým předpisům a zásadám demokracie a poškozujícím dobré jméno Československé republiky, jež za našich politických a hospodářských podmínek jest imperativním příkazem této chvíle. Dlužno učiniti přítrž teroristickým způsobům kapitalistických náhončích v karvínské pánvi, a pak polští dělníci nebudou popřávati sluchu komunistickým agitátorům.

Pan ministr veřejných prací a ministr vnitra měli by se ve svém oboru působnosti postarati, aby konečně ustaly teroristické methody budování Národního sdružení a nahánění polských dělníků za členy této šovinistické organisace a zneužívání nynější krise, dokud nespokojenost dělnického lidu nevybuchne v hroznější formě.

Nelze dále zaváděti moderního otroctví a znemravňujícího způsobu tvoření žlutých organisací, aby se rozbíjely řady dělnické. Již jednou po ukončení světové války měli pánové příležitost se přesvědčiti, jaké účinky má násilí páchané důlními úředníky vůči horníkům ostravsko-karvínské pánve. Další zahrávání si s dělníky, kteří se svými rodinami trpí hlad a nouzi, jelikož panuje hospodářská krise a výroba v dolech byla omezena, může způsobiti takové následky, za něž nikdo nebude chtíti později převzíti odpovědnost.

Nechci užívati silných slov, ale považuji za svou povinnost, s této tribuny povznésti výstražný hlas, abych zabránil hrozícímu výbuchu nespokojenosti těch, jimž byla způsobena křivda.

Očekávaje, že vláda, která již při rozpravě v rozpočtovém výboru ukázala prostřednictvím svých ministrů mnoho dobré vůle a zvláště když páni ministři slíbili, že budou působiti k nápravě tam, kde jsou odůvodněné stížnosti a nedostatky, přispěje k nápravě těchto křivd polského lidu, které jsem vylíčil, a shodně s tužbami našeho polského lidu přispěje ke skutečnému sblížení československopolskému, budu hlasovati pro přijetí státního rozpočtu. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Slovo dále má p. posl. Holota.

Posl. dr Holota (maďarsky): Ctená snemovňa! Od doby zrušenia systému veľkožúp a uvedenia do života novej správnej reformy uplynulo vyše roka. Skúmajme cez okuliare kritiky našu administratívu v zrkadle nového systému.

Pán minister vnútra vo svojej zpráve vyslovuje svoju spokojnosť s výsledkami pozorovanými okolo nového systému. Možno, že výsledky tieto vyhovujú očakávaniu pána ministra vnútra, avšak so zorného uhlu nižšieho, s hľadiska širokej verejnosti nemožno konštatovať to samé, lebo naša administratíva vykazuje veľa chýb a nedostatkov, ktorými trpí jednak verejnosť, jednak naše obce a mestá.

Agenda zemského úradu je ťažkopádna, vybavenia sa opozďujú a pomaly čím viac prichádzajú ku zjavu kontúry byrokratického úradovania. V jednotlivých oddeleniach je veľký nedostatok personálu, čím vybavovanie vecí nesnesiteľne sa opozďuje. Tak na príklad hospodárske oddelenie zemského úradu v Bratislave pracuje so siedmimi referenty. Týmto sedem referentom prideľujú sa rozpočty všetkých tých obcí, ktoré nútené sú požadovať podporu z vyrovnávacieho fondu. Takýchto obcí r. 1929 bolo 1500. Na každého referenta pripadá tedy vyšetrenie 215 rozpočtov. Jestliže každý referent vyšetrí denne 2 rozpočty, trvá táto práca tri mesiace. S tohoto miesta dostanú sa rozpočty do účetného oddelenia, kde pomery sú ešte horšie, lebo tam je len päť účetných úradníkov, ktorí potrebujú aspoň dva mesiace ku dokončeniu ich práce. A totiž sme už v mesiaci júli a rozpočty zaslané môžu byť patričným obciam cieľom nahradenia pozorovaných nedostatkov a doplnenia. Kým obce tomuto úkolu vyhovejú, uplynú zasa dva mesiace, tak že zemský úrad v najlepšom prípade až v mesiaci septembri rozpočtového roku môže získať čistý obrázok o faktických potrebách obcí a podporu zo sanačného fondu úmerne rozdeliť, čím zasa spotrebuje sa jeden mesiac s pojednávaním a expedovaním. A obce svoje rozpočty až teraz dostanú nazpät, podľa ktorých maly by viesť svoje hospodárenie už od 1. januára, teraz však už sú na konci rozpočtového roku, čo znamená, že po dobu celého roku musia hospodáriť bez schváleného rozpočtu. Jestliže by však podaná bola proti rozpočtu niektorej obce apelácia, potrvá jej vybavenie až poldruha roka. Nuž či tieto pomery možno trvale udržovať?