Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: Stivín, dr Lukavský, Roudnický, Špatný, Taub, Zierhut.

Zapisovatelé: Marek, Pik.

201 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: min. předseda Udržal; ministři Bechyně, Bradáč, dr Czech, inž. Dostálek, dr Engliš, dr Meissner, Mlčoch, dr Spina, dr Šrámek.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Mikyška, dr Záděra.

Předseda (zvoní): Zahajuji 18. schůzi poslanecké sněmovny.

Došly dotazy. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Dotazy:

posl. inž. Kalliny ministru financí, aby firmě Max Hentschel v Chebu byl opraven nesprávný předpis daně důchodové (č. D 117-III);

posl. Adámka a druhů ministru financí o neplacení obecních přirážek berním úřadem v Kostelci n. Orlicí obci Horky Kostelecké (č. D 119-III);

posl. Kurťaka:

ministru soc. péče:

o obeslání k nové lékařské prohlídce Vasila Gisema z Vonihova v politickém okrese ťačovském (č. D 106-III),

o obeslání k nové lékařské prohlídce Mojžíše Sabova z obce Horinčova v politickém okrese chustském (č. D 107-III),

ministru zemědělství:

že Ivan Kucin Jury, invalida z Kalin, byl nespravedlivě propuštěn ze služby (č. D 108-III),

že hajný Augustin Vělič, rumunský občan, vyzývavě a násilně jedná s obyvateli obce Holatína (č. D 110-III),

ministru vnitra o jednání četníků při požadování pokuty od Ivana Markaniče v obci Nižním Šardu v politickém okrese sevlušském (č. D 109-III).

Předseda: Počátkem schůze byla tiskem rozdána Těsnopisecká zpráva o 15. schůzi posl. sněmovny.

Přistoupíme k projednávání pořadu, na němž jest:

Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 80) státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1930 (tisk 210) a rozprava o prohlášení ministra financí, učiněném v 8. schůzi posl. sněmovny dne 8. ledna 1930.

Budeme pokračovati v povšechné rozpravě, započaté ve včerejší 17. schůzi posl. sněmovny.

Přihlášeni jsou ještě řečníci: na straně "proti" pp. posl. dr Stern, dr Pergler, Kopecký, Hokky, dr Ravasz, Kurťak; na straně "pro" pp. posl. dr Rosche, dr Mičura, dr Kramář, Halke, Horák, Pik, Zeminová, Stunda, Rázus, Polach.

Dávám slovo prvnímu řečníku na straně "proti", panu posl. dr Sternovi.

Posl. dr Stern (německy): Naše stanovisko k předloženému rozpočtu jako komunistů je dáno skutečností, že jde o rozpočet kapitalistického státu, kapitalistické vlády. Prohlašujeme otevřeně, že jsme nepřáteli tohoto kapitalistického státu [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 19. února 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 88 této těsnopisecké zprávy.] potíráme jako každou vládu kapitalistického státu i tuto vládu nynější a proto je pro nás samozřejmé, že rozpočet takové vlády, takového státu odmítáme. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 19. února 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] celou vládu, která tento rozpočet předložila, a to ve všech směrech. Nutno však k tomuto rozpočtu říci ještě něco. Nejde jenom [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 19. února 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] o rozpočet kapitalistické vlády nepřátelské dělnictvu a zemědělcům, nýbrž tentokráte jde o rozpočet takového státu a takové vlády za poměrů zcela zvláštních, o rozpočet takového státu v době, kdy hroutí se tato poměrně přechodná stabilisace, na níž si kapitalisté se sociálfašisty zřejmě tolik zakládají, kdy se ukazuje celá prohnilost a neudržitelnost této stabilisace. Tento rozpočet se předkládá v době zostřených třídních bojů, kdy kapitalisté podnikají nové útoky proti pracujícím, aby unikli zániku, aby se zachránili, a kdy se pracující vrstvy těmto novým útokům ve své již zoufalé situaci brání, kdy jejich odpor přechází k protiútoku a kdy buržoasie je proto nucena veřejně používati fašistických method, aby zlomila odpor pracujících, aby zabránila nebezpečí, které vzniká ze zradikalisování mas, a kdy kapitalisté nejen zde, nýbrž ve všech zemích nevidí jiného východiska z obtíží kapitalistického systému, než novou imperialistickou válku a především válku proti sovětům. Proto tu máme před sebou rozpočet zostřeného hladu, rozpočet zostřené fašisace, rozpočet urychlených, stupňovaných příprav k imperialistické válce, a k přepadnutí sovětského svazu.

Chci uvésti některé věci, abych ukázal na povahu nynějšího rozpočtu. Tento rozpočet jest nejjasnějším důkazem toho, jak my komunisté jsme od samého počátku správně posuzovali situaci, již v době, kdy byly vypsány nové volby a v době, kdy se tvořila nová vláda. Tehdy jsme prohlásili, proč jsou nové volby vypisovány. Proto, aby byly přibráni sociálfašisti do zřejmé účasti ve vládě! Jako vždy, když my komunisté něco předpovídáme, prohlašovalo se i tentokráte, že to jsou komunistické fantasie, avšak po volbách sociálfašisti do vlády přibráni byli. Prohlašovali jsme, že přibrání sociálfašistů do vlády nemá za účel, jak také většina dělnictva se domnívala, aby sociálfašisti ve vládě přivodili úlevu v situaci pracujících tříd, nýbrž prohlašovali jsme, že účelem toho jest, aby v nynější kritické situaci umožnili buržoasii další zostřené útoky proti pracujícím a další podporu fašisace. Také to bylo líčeno jako komunistická fantasie a na cti utrhání. Dnes je nová vláda několik měsíců v úřadě a těch několik měsíců dostačilo, aby skutečností nejhroznějším způsobem bylo potvrzeno, co jsme my komunisté k charakterisaci této vlády předpovídali. Při nastoupení vlády varovali jsme pracující vrstvy demonstrativně před touto vládou, ale splnilo se doslova všecko. Částí důkazu pro účast sociálfašistů ve vládě jest tento rozpočet, z něhož chci vyjmouti jenom několik zvlášť charakteristických číslic, abych ukázal, jak i tento rozpočet vyznačuje povahu účasti sociálfašistů ve vládě. V rozpočtu vidíme především nesmírný vzrůst těch daní, které platí vrstvy pracující, a snížení těch několika daní, které platí vrstvy majetné. Nepřímé daně, cla, poplatky, monopoly, které platí výhradně lidé pracující, byly v dřívějším rozpočtu preliminovány 6681 miliony, v nynějším rozpočtu stouply na 7245 milionů, tedy o 564 miliony, a připočte-li se k tomu, jak jest také správné, ještě zisk tabákové režie, který je přece také jen daní nepřímou, kde mají býti příjmy o 100 milionů větší, činí zvýšení těchto nepřímých daní, které zaplatí vrstvy pracující, neméně než 664 miliony. To samo o sobě již by muselo stačiti k důkazu, proč sociálfašisti vstoupili do vlády. Podle rozpočtu mají pracující vrstvy zaplatiti v tomto roce o 664 miliony více; a současně snižují se daně přímé, které byly v dřívějším rozpočtu preliminovány na 1.748 milionů, na částku 1597 milionů, budou tedy činiti o 151 milion méně. Při tom nutno přihlížeti k tomu, že i velikou část těchto přímých daní nesou samozřejmě vrstvy pracující, ty vrstvy, kterým se daň z příjmu každý týden sráží ze mzdy, kdežto majetné vrstvy svůj příjem mohou zamlčeti a zastříti, zůstávají daně dlužni a na konec neplatí vůbec. Pozorujeme-li tato zvýšení v jednotlivostech, vidíme, jak se na základě tohoto rozpočtu systematicky nutně zvyšuje nepřímými daněmi drahota. Je licoměrnictví a podvod, když zde vystupují zástupci vládní a dělají, jako by hledali nějaké prostředky a cesty k potírání drahoty. Cly a daněmi zvyšuje se drahota na vykořisťování pracujících vrstev docela systematicky. Daň z obratu, která všecko zdražuje, má vynésti dle rozpočtu 201 milion, cla mají dle tohoto rozpočtu, kde není přihlíženo dosud k novým celním plánům, vynésti více o 70 milionů, druhé spotřební daně o 83 miliony, poplatky, které mají vynésti 1979 milionů, jsou preliminovány o 207 milionů výše a také monopoly jsou uvedeny částkou vyšší o 3 miliony. Jak se zdražuje jednotlivé zboží, možno viděti na těchto číslicích: Daň z lihu má vynésti neméně než 476 milionů, t. j. o 11 milionů více než v roce předcházejícím, daň cukerní 620 milionů, tedy o 24 milionů více než roku minulého, daň z minerálních olejů a lihovin 43 miliony, o 9 milionů více, daň nápojová 320 milionů, o 27 milionů více, daň z masa 116 milionů, o 1 milion více, daň z uhlí 200 milionů, o 10 milionů více, daň dopravní 760 milionů, o 44 miliony více, dávky z úředních výkonů 39 milionů, o 2 miliony více, monopoly 41 milionů, o 3 miliony více, a tabák 1.163 miliony, o 100 milionů více než roku minulého. Tyto číslice jsou číslicemi revolučními, tyto číslice měl by si uvážiti každý dělník, každý malozemědělec, každý zaměstnanec, zkrátka každý příslušník pracujících tříd a ptáti se, proč všecky tyto daně mají vynésti o tolik více právě v té době, kdy se vlády účastní sociálfašisté. Náš pan ministr financí patrně tuší velmi dobře, jak by tyto číslice musely působiti, kdyby byly známy mezi pracujícím obyvatelstvem, a proto je v rozpočtu zastrčil mimořádně šikovně. O tomto rozpočtu nelze jenom říci, že je to rozpočet upravený, on je jako stará prostitutka, napudrovaná, namalovaná s obarvenými rty, navoněná, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 19. února 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] a každý musí cítiti, co to vlastně je. Co tyto číslice znamenají ve skutečnosti, pozná se teprve tehdy, když se uváží, jak skutečnost zase vyhlíží naproti rozpočtu. Tyto číslice jsou rozpočet, jsou plán, jsou to, co se v příštím roce podle mínění pana finančního ministra stane. Měli jsme již řadu takových rozpočtů, a při účetních uzávěrkách sestavených na konci příslušného roku, měli jsme příležitost zkoumati, jak vypadá skutečnost při srovnání s tím, co bylo v rozpočtu prorokováno. Přihlížíme-li k tomu, vidíme, že skutečnost je pro pracující vrstvy ještě nepříznivější, než jak se to dokonce vyličuje v tomto rozpočtu. Srovnáme-li za poslední rok, pro nějž máme před sebou účetní uzávěrku, za rok 1928, číslice, které jsou udány v rozpočtu, a číslice, které byly skutečně na daních předepsány, vidíme, že v rozpočtu pro rok 1928 bylo preliminováno na přímých daních 1771 milionů, že však ve skutečnosti bylo na přímých daních předepsáno jen 1111 milionů, tedy neméně než o 659 milionů bylo majetným vrstvám předepsáno méně, než jim bylo dle rozpočtu uloženo. Avšak ještě dále. V této uzávěrce vidíme, že z těchto přímých daní je uvedeno neméně než 3444 miliony daňových nedoplatků, to jest daní, kterých majetné vrstvy nezaplatily, ačkoli jim byly již po léta předepsány. Tu se nejenom nevede exekuce, nýbrž dochází k jiným věcem, jak bylo zjištěno v rozpočtovém výboru, aniž některý ministr mohl něco uvésti proti této neslýchané skutečnosti; věci jako u milionáře Gráfa, který má velký hotel a u něhož bylo zjištěno, že mu byla daň z příjmů za několik let úplně škrtnuta, u pana Krofty, který staví řadu domů a který je majitelem biografu Flora, bylo zjištěno, že mu byla daň z příjmů za celý rok darována. Kromě toho bylo ještě kapitalistům darováno to, co vůbec nezaplatili, když hromadili nedoplatky daní, které jim byly odepsány a jež samy dosahují částky přes 600 milionů korun. Ovšem to všechno se vymačká z dělnictva.

Přihlédneme-li nyní k druhým daním, vidíme u daní nepřímých obraz úplně jiný. Zatím co u daní přímých se pan ministr financí pořád mýlil co do jejich výše a ve skutečnosti vybral daní méně, je to u daní nepřímých, které platí vrstvy pracující, vždy obráceně a skutečnost ukazuje, že v tom směru je vždy placeno daní více, než se v rozpočtu předpokládalo. V roce 1928 bylo zaplaceno daně z obratu o 76 milionů více, cla vynesla více o 366 milionů, daně spotřební o 141 milion, poplatky o 376 milionů a v celku tyto nepřímé daně, poplatky, cla atd. vynesly neméně než o 965 milionů více, než bylo v rozpočtu preliminováno. Ovšem v jednom směru mohl pan ministr financí poukázati na to, že stejně tak u daní přímých jako nepřímých vyskytuje se jeden symptom. U daní přímých máme nesmírné nedoplatky, u daní nepřímých také. Máme tam v roce 1928 nedoplatků ve výši 1327 milionů korun. Tu by se mohlo říci: Nedoplatky jsou také u daní, které platí vrstvy pracující. Ale skutečnost je trochu jiná, nepřímé daně jsou placeny vrstvami pracujícími, poněvadž ony platí tyto nepřímé daně při koupi zboží, jež je těmi daněmi zatíženo. Máme-li i u nepřímých daní nedoplatky, pak to znamená, že pracující vrstvy tyto daně ovšem zaplatily, že však kapitalisté, kteří daně měli odvésti, nechali si je v kapse. To je přímá loupež na vrstvách pracujících. Daně, které platí tyto vrstvy, zůstaly v kapse kapitalistů. Tak vypadá berní politika podle rozpočtu.

Jak vypadá tento rozpočet v celku? Také tu chci uvésti jenom několik číslic. Na vojenské výdaje je uvedeno 1715 milionů, se zastrčenými výdaji činí to více než 2000 milionů Kč, na policii a četnictvo vydává se 441 milionů, o 7 milionů více než loni, kdy neseděli ve vládě ještě sociálfašisté. Naproti tomu na sociální péči je v tomto roce, kdy sociálfašisté ve vládě sedí, vyhrazeno o 8 milionů méně. V roce, kdy jsou ve vládě sociálfašisté, je na podporu stavebního ruchu preliminováno o 23 miliony méně, v tomto roce - a to je jedna z číslic nejhanebnějších - je na válečné invalidy vyhrazeno o 40 milionů méně než loni. Jenom na důstojníky máme v rozpočtu 430 milionů a pro nezaměstnané v celku 23 milionů. Jak jsem již řekl, máme na důstojníky 430 milionů, avšak na žold pro mužstvo jen 80 milionů, t. j. o 4 miliony méně než loni. To je jediná položka ve vojenských výdajích, kde bylo něco škrtnuto. Vlastně však také ne, neboť i na zaopatřeni vojáků je preliminováno o 15 milionů Kč méně, tedy má býti šetřeno i v tomto směru. V rozpočtu je uváděno na třídní justici 310 milionů k tomu účelu, aby pracující vrstvy, po případě průkopníci svobody mohli býti zavřeni do žaláře. V rozpočtu máme 101 milion Kč tedy pětkráte tolik jako pro nezaměstnané pro bohatou církev, pro největšího kapitalistu a velkostatkáře ve státě, pro tu organisaci, která ohlupuje mozky pracujících, aby se daly snáze vykořisťovati, aby se daly snáze zavléci do války proti sovětům. A sociálfašisté ve vládě hlasují pro tento 101 milion Kč na kultus, na klerikální ohlupování. Aby to všechno mohlo býti udrženo, proto sedí ve vládě. Máme 166 milionů na ministerstvo zahraničí, t. j. 166 milionů na diplomatickou přípravu války, zvláště proti sovětům. Máme specielně 8 milionů Kč na podporu bělogardistů, nejnebezpečnějších nepřátel prvního proletářského státu světa, opravdové vlasti pracujících. Máme 12 milionů Kč na tajný fond ministerského předsedy, tedy i v tomto odvětví zvýšení o 4 miliony Kč. Máme 14 milionů Kč a 10 1/2 milionu Kč na fond propagační. Abych charakterisoval - mohl bych takových číslic uvésti z rozpočtu na sta - národnostní politiku strany, kdy sedí ve vládě sociálfašisté, také němečtí sociální demokraté, poukazuji jenom na podíl, který připadne samosprávným korporacím. Tento příděl samosprávným korporacím činí 1339 milionů Kč. Z toho připadá na Čechy 828 milionů, na Moravu 443 miliony, na Slovensko celých 61 milionů, a na Ukrajinu celých 8 milionů.

Tak tedy vypadá rozpočet. Jak řečeno, malý díl toho, co charakterisuje nynější vládu, nynější systém a účast sociálfašistů ve vládě. Nuže, jak se staví k rozpočtu jednotlivé strany? Od té doby, co se nově utvořila vláda, máme v této sněmovně potěšitelný zjev, totiž že i zde je zřejměji viděti, jak věci ve skutečnosti jsou. Přihází se často, že při hlasování, při některých projevech atd., zvláště při vlasteneckých projevech předsednictva jest zcela jasně viděti, že tu nejsou strany vládní a oposiční, nýbrž že dělítkem je tu něco docela jiného, že jsou tu komunisté a jednotná fronta všech ostatních stran od německých hakenkrajclerů se sociálfašisty až ke Kramáři. Když předsednictvo [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 19. února 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy], všichni vstávají, i němečtí hakenkrajcléři, a ukazují, že jsou živly státu věrnými, stejně němečtí a čeští sociálfašisté, aby ukázali, že jsou dobrými vlastenci, a ovšem i všecky druhé strany kapitalistické. Při hlasování o různých návrzích - již se tomu lidé smějí - jsou tu komunisté zcela osamoceni. Vidíme i zde, jak se věci mají, jak se vede boj na všech stranách, třídy proti třídě. Na jedné straně pracující vrstvy vedené stranou komunistickou, na druhé straně celá kapitalistická fronta, v jejíž čele stojí sociálfašisté. (Posl. Heeger [německy]: V Moskvě se střílí salvy na oslavu Mussoliniho!) Co vy vypravujete o Moskvě, o tom vám povím ještě několik slov. To ukazuje nejlépe, jak jsem vás správně charakterisoval, že jste sociálfašisty, že připravujete válku proti svazu sovětů. (Posl. Heeger [německy]: Vy jste sociálidioti!) To vám ještě uvízne v hrdle. My tu uvádíme skutečnosti, číslice, co vy uvádíte, jsou jenom nadávky. To dokazuje, že proti těmto skutečnostem nemůžete uvésti žádného důvodu. (Různé výkřiky.) Při projednávání tohoto rozpočtu vidíme úlohu jednotlivých stran. Tu přichází taková německá křesťansko-sociální strana, pan Mayr-Harting, a chce kritisovati rozpočet. Ovšem i nyní, ač je v oposici, musí to činiti z hlediska věrnosti k státu. Že ano? Ukazuje, že rozpočet neslouží dosti zájmům státu, podává návrhy, jak by bylo možno lépe hájiti zájmy státu, který potlačuje národ německý a národy druhé, tento domnělý zástupce německého národa dává dobré rady kapitalistickému státu, který jeho národ utlačuje neslýchaným způsobem, jak by tento stát mohl býti lépe a bezpečněji vybudován. Avšak to dělá zástupce strany křesťanskosociální, který to právě tak dělal, když seděl ve vládě, aby mohlo býti nejen zostřeno kapitalistické vykořisťování, nýbrž i aby byl ulehčen národnostní útisk vlastního jeho národa. K tomu jsou tu německé strany, proto část jich sedí ještě ve vládě, aby u utiskovaných vzbudili dojem, že se jim dnes vládne s větší spravedlností, zatím co ve skutečnosti zejména při správní reformě se ukázalo, že národnostní útisk byl neobyčejně zostřen. Avšak nejhanebnější, nejpotupnější jest úloha, kterou nyní při projednáván rozpočtu při svém stanovisku k němu hrají sociálfašisté. Něco tak ubohého jsme již dávno neviděli, jako pokusy zvláště německých sociálfašistů, aby svalili se sebe odpovědnost, aby oklamali pracující vrstvy, pokud jde o roli, kterou v této souvislosti hrají. Tu přichází takový posl. Hackenberg anebo kdo mluví za stranu, a počne kritisovati rozpočet. Počne vyprávěti, že s rozpočtem nesouhlasí, přiznává - a to musíme konstatovati, poněvadž nám to ukazuje, že to není žádné komunistické utrhání na cti, nýbrž že to musí přiznati sami sociálfašisté - že v mnohém směru byl rozpočet proti loňskému zhoršen, tedy ve chvíli, kdy ve vládě sedí sociálfašisté, že byl předložen rozpočet horší než od vlády dřívější. Ale proč se tak děje? Aby se zbudilo zdání objektivnosti, aby se u dělníků zbudilo zdání, že sociálfašisté proti těmto věcem jsou, aby se zakryl skutečný rozsah zhoršení, jak jsem tu naznačil. O těchto věcech ovšem nemluvil, celého tohoto rozsahu nevylíčil, ale kritisoval; a dělníci myslí: To bude tak, jak říká Hackenberg, on přece sám mluví proti rozpočtu. A nevidí, že je to mnohem horší. Avšak hlavním účelem jest zatajiti pracujícím vrstvám, že němečtí sociální demokraté, vůbec sociálfašisté sedí ve vládě právě proto, aby toto zhoršení mohlo býti provedeno. Předstírají tedy, že jsou nespokojeni, předstírají, jako by se ve vládě namáhali něco na těch věcech změniti, avšak sedí tam proto, aby toto zostření a zhoršení mohlo býti provedeno. Ovšem po těchto krásných, pokryteckých řečech proti rozpočtu hlasuje pan Hackenberg a celá jeho strana pro všecky body rozpočtu. My komunisté předložili jsme celou řadu pozměňovacích návrhů proti rozpočtu, požadovali jsme, aby do něho byly zařazeny vyšší částky především pro nezaměstnané, požadovali jsme ohledy ke státním zaměstnancům, válečným invalidům, k pensistům, požadovali jsme škrtnutí výdajů na militarismus, policii, četnictvo atd., požadovali jsme škrtnutí výdajů na účely klerikální, na podporu církve různých vyznání atd., a všecky tyto návrhy nejen druhé občanské strany, nýbrž i sociálfašisté prostě odmítli, a když jsme podali řadu resolučních návrhů, v nichž byly uvedeny požadavky pracujících, za něž jdou nyní do ulic, mezi jiným požadavek amnestie pro všecky zatčené, uvězněné a odsouzené z důvodů politických, tu ukázali sociálfašisté nejen své nepřátelství k dělnictvu, nejen svoji protirevoluční povahu, nýbrž svoji zbabělost a prolhanost, když si netroufali hlasovati otevřeně proti těmto návrhům, nýbrž když hlasovali pro to, aby návrhy ty byly prostě přikázány vládě k libovolné úvaze, t. j. aby s nimi dělala vláda co chce, aby nebyli nuceni přiznati barvu, aby nemuseli odmítnouti své vlastní demagogické návrhy, které také podali ve formě resolucí. To, co jsem zde ukázal na několika číslicích rozpočtu, charakterisuje nejen tento rozpočet, to charakterisuje celou praksi vládní, celý postup státu, který bohužel část dělnictva považuje ještě pořád za stát demokratický, ačkoliv dnes přece každý den ukazuje, že není zachováváno ani zdání demokracie, že jsou používány proti pracujícím methody fašistické. Tento charakter vlády, zostřenou ofensivu proti pracujícím, zostřený fašismus proti rostoucímu odporu a proti útokům pracujících, přípravu imperialistické války, ukazuje vláda od prvního dne svého nastoupení. Již počátek byl příznačný. První přijaté zákony znamenaly nesmírné zatížení pracujících, prodloužení daně z obratu a dávek za úřední výkony atd. Téhož dne, kdy vláda se ujala svého úřadu, rozpustila nebo zakázala množství schůzí pracujících vrstev, rozehnala schůze nezaměstnaných a když nezaměstnaní demonstrovali na ulici, postupovala proti nim vláda hned ze začátku prostředky nejbrutálnějšími, poslala proti demonstrujícím dělníkům policii a četnictvo. Dělníci byli biti; četnictvo a policisté, kteří jsou placeni z peněz, jež dělníci odvedou na daních, tloukli dělníky na ulici obušky a když se stanoviska kapitalistického bylo nutno, postupovali proti nim s bodly a s jinými zbraněmi. Nová vláda začala tím, že vyhodila z této síně všecky komunistické poslance, právě když bylo jednáno o vládním prohlášení a komunisté chtěli použíti i této tribuny, aby všem pracujícím ukázali, co si mají mysliti o slibech vlády a co vůbec mohou očekávati. Tento systém stupňoval se den ze dne. Pronásledování našeho tisku dosáhlo nesmírného rozsahu. Máme sociálfašistického ministra spravedlnosti. Ten prohlásil: Musíme míti odvahu omeziti svobodu tisku, a chtěl také ukázati, že on tuto odvahu má. Nemine dne, aby náš tisk nebyl konfiskován a soudy potvrzují rozsudky, dle nichž může býti náš tisk kdykoliv zastaven, když se zlíbí buržoasii, aby bylo zabráněno podporovati boje pracujících a hájiti zájmy jejich. Teror proti pracujícím zostřoval se den ze dne, buržoasie musí v nynější situaci sáhnouti k takovým methodám a může k takovým methodám sáhnouti, když ve vládě sedí sociálfašisté, když se u dělníků budí zdání, jako by to byla vláda, v níž jsou jejich zájmy zastoupeny. Právo na stávku je nyní, kdy sedí sociálfašisté ve vládě, úplně zničeno. Dříve bojovali proti stávce tím, že organisovali stávkokaze, že všecky boje sabotovali. Dnes se tím nespokojí, dnes sedí veřejně ve vládě a s plnou odpovědností podporují opatření kapitalistickofašistického státu proti stávkujícím. Kde vypukne stávka, hned je tam četnictvo, a nejen že tam jest, ono střílí jako v Oloví, rozbíjí schůze stávkujících, podle okolností zavírá vůdce stávky, dělá to tak jako okresní hejtman ve Vrchlabí, který zcela veřejně na plakátech sděloval: Tak zvané stávkové hlídky nejsou dovoleny. Tedy věci, jakých si staré monarchistické Rakousko nedovolilo, aby byl prohlášen zákaz stávkových hlídek, to si dovolí okresní hejtman a může tak učiniti, poněvadž ví, že ve vládě sedí sociálfašisté, kteří dělníkům namlouvají, že to je lepší vláda, než byla dřívější, že je to vláda pokroku, která odstraní kapitalistickou reakci. V krátké době, co vláda se ujala úřadu, měli jsme sta případů, kdy četnictvo postupovalo proti demonstrujícím dělníkům způsobem nejbrutálnějším, kdy s nimi špatně nakládalo a kdy zatčení dělníci byli v policejních budovách, celách atd. nejhroznějším způsobem ztlučeni. Pak se pánové diví, že je nazýváme sociálfašisty, když sedí ve vládě proto, aby se to všecko mohlo státi. Prohlašují, že jim nadáváme. To není nadávka, nýbrž jediné možné označení pro to, co dělají, co zjišťujeme podle skutečnosti. [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 19. února 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Slyšeli jsme tu řadu projevů vládních zástupců, ministrů různých resortů, slyšeli jsme, jak finanční ministr dr Engliš veřejně prohlásil, že vláda počítá s tím, že bude ochrana nájemníků zrušena. Dr Czech se namáhal pracující vrstvy uklidniti. Proč uklidniti? Proto, aby plán zrušení ochrany nájemníků mohl býti opravdu proveden. Proto prohlásil ve výboru, že bude vytvořeno provisorium, že má býti nynější zákon prodloužen o rok, aby byla mezi dělníky vzbuzena nálada: "Tedy rok máme pokoj, nepotřebujeme se o to starati", aby tím způsobem ulehčil, aby ochrana mohla býti zhoršena. Předpokládejme však, že jest pravda, co pan dr Czech řekl. Mohli by se s tím dělníci spokojiti i kdyby na rok byl nynější zákon o ochraně nájemníků prodloužen? Nikoli! Nynější zákon o ochraně nájemníků jest již jenom troskami skutečné ochrany nájemníků zvláště pro vrstvy pracující, které jsou v dělnických bytech vydány teroru zaměstnavatelů. Pro lidi pracující ochrana nájemníků téměř neexistuje. Dělníci musí požadovati, aby byla vybudována ochrana nájemníků, aby jim byla poskytnuta možnost bydleti, aby pracujícím byly dány byty, jichž dnes nemají. Avšak již ze slov dra Czech a vyplývá, že to všechno jest jenom podvod na uklidnění dělníků. Dr Czech sám přiznává, že v roce, o němž mluví, má býti připraveno konečné řešení ochrany nájemníků. Co je to konečné řešení ochrany nájemníků? To znamená, že v zákoně bude určen plán, podle něhož bude ochrana nájemníků ponenáhlu omezována, až zmizí docela. Něco jiného nelze rozuměti konečným řešením otázky ochrany, poněvadž pan dr Czech sám říká, že to chceme učiniti, že chceme získati rok času, v tom roce se raditi, jak odstraniti ochranu nájemníků, a pak už se věc udělá. Praví kapitalistům: "Dřívější vláda nerozřešila v mnoha letech tohoto problému, selhala úplně; jak nyní požadujete od nás v době, kdy dělníci jdou do ulic, kdy dělníci rebelují, kdy denně vidíme silnější a silnější nápor dělníků, jak od nás požadujete, abychom v několika měsících tento kousek provedli? Dřívější vlády toho nedovedly, vy nás potřebujete, my to dovedeme, ale potřebujeme k tomu trochu času, malého provisoria v době nynější, když jsou dělníci na ulicích; musíme je upokojiti a až se upokojí, pak jim můžeme tuto ránu zasaditi." To je řeč sociálfašisty dr Czecha, to je smysl řeči, kterou proslovil ve výboru. Avšak sotva to prohlásil, přichází druhého dne jiná vládní strana, strana agrární, a prohlašuje: "Nikoliv, nemáme času, ochrana nájemníků musí býti zrušena hned, my se nemůžeme spokojiti s ročním provisoriem." To znamená, že i tato naděje na dobu ochrany - ochrany v uvozovkách, neboť nynější zákon o ochraně nájemníků není ochrana - jest jenom podvod, aby dělníci byli uklidněni a připraveni o ochranu jako nájemníci.