Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: dr Lukavský, Roudnický, Stivín, Špatný, Taub, Zierhut.

Zapisovatelé: Dubický, Petrovič.

206 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři dr Czech, dr Dérer, dr Engliš, dr Slávik, dr Spina, dr Šrámek, dr Viškovský; za ministerstvo financí odb. přednosta dr Vlasák.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr. Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Mikyška, dr Záděra.

Předseda (zvoní): Zahajuji 17. schůzi posl. sněmovny.

Nemocí omluvil se p. posl. Špaček.

Došlo oznámení o změně ve výboru. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Do výboru rozpočtového vyslal klub poslanců "Bund der Landwirte und der Deutschen Arbeits- und Wirtschaftsgemeinschaft" posl. dr Rosche za posl. dr Peterse.

Předseda: Došly dotazy. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Dotazy:

posl. Kurťaka:

ministru financí, jak berní úřad v Ťačově jedná ve věci Jury Zyzina Vasila Paraščina z Velké Krivé v politickém okrese ťačovském (č. D 111-III),

ministru vnitra o požadování neurčité po kuty od Ivana Gazdy z obce Zářičí (č. D 112- III),

posl. Polívku ministru vnitra o stavu pohraničnej četnickej stanice v Šahách (č. D 115-III).

Předseda: Výboru imunitnímu přikázal jsem žádosti.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Žádosti:

kraj. trest. soudu v Praze ze dne 7. února 1930, č. Tk IX 8562/29, za souhlas s trest. stíháním posl. Gottwalda pro přečin podle §u 14, č. 5 zákona na ochranu republiky (č. J 165-III),

kraj. soudu v Mor. Ostravě ze dne 12. února 1930, č. Nt XIV 4/30, za souhlas s trest. stíháním posl. Śliwky pro zločin podle §u 15, č. 3 zákona na ochranu republiky (č. J 166-III).

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 80) státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1930 (tisk 210).

Rozpočtový výbor, jemuž předloha tato přikázána byla v 8. schůzi dne 8. ledna 1930, stanovil zpravodajem p. posl. dr Hnídka.

Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Hnídek: Slavná sněmovno! Letos po prvé projednáváme rozpočet během rozpočtového roku a ne jako dosud před jeho začátkem. Letos po prvé museli jsme sáhnout k rozpočtovému provisoriu, a to tři a půlměsíčnímu. Příčiny tohoto zjevu jsou známé. Letos po prvé projednáváme rozpočet za politické konstelace takové, jaké nebylo za celých 11 let trvání republiky. Nikdy ještě neměl rozpočet za sebou takovou většinu jako rozpočet letošní. Je to nespornou známkou zdárného vývoje naší republiky. Stojí jistě též za připomínku, že tento rozpočet projednáváme v jubilejních dnech naší ústavy a v předvečeru osmdesátiletí pana presidenta republiky.

Nová politická konstelace obrážela se už v samém jednání výborovém. Jednání ve výboru nebylo nikterak kratší, třebas byla za rozpočtem tak imposantní většina; naopak, bylo delší než léta předcházející. Třebas nebylo ještě možno, aby byl rozpočet měněn časem dostaneme se i k tomu - přece debata tak obsáhlá, jak byla provedena v rozpočtovém výboru, nebyla nadarmo.

Celé státní hospodářství bylo podrobeno důkladné kritice, a to nejen od oposice, nýbrž i - a to snad větší měrou - od většiny samotné. A je to tak dobře. Co zasluhuje chvály, budiž pochváleno a co je špatné, budiž pohaněno. V tom spočívá objektivnost v posuzování státního hospodářství. Je-li co vytýkáno právě většinou, má to jistě svoji váhu a je to míněno jistě za účelem dosáhnouti opravdové nápravy. Přirozeně, že se objevily různé názory na jednu a tutéž věc, jak ani jinak býti nemůže při různorodosti většinových stran, ale objevila se při tom nutnost a snaha řešiti věci kompromisem, při kterém nade všechno musí míti přednost "salus rei publicae". Pod tímto zorným úhlem nutno se dívati též na rozpočet, pod tímto zorným úhlem byl také v rozpočtovém výboru rozpočet posuzován a projednáván a tak jej také rozpočtový výbor mými ústy předkládá k projednání a schválení posl. sněmovně.

Po těchto několika úvodních slovech přistupuji k rozpočtu samému.

Konstrukce rozpočtu zůstala táž jako léta poslední. Tato konstrukce se plně osvědčila, takže není ani třeba, aby se vůbec i v budoucnosti měnila - alespoň v hlavních rysech. Není třeba změny proto, poněvadž takto konstruovaný rozpočet odpovídá jak požadavkům finanční vědy, tak také praktické potřebě státního hospodářství. Změny, které byly provedeny v letošním rozpočtu, jsou detailní změny za účelem jednotnosti ve všech kapitolách.

Tak detailně propracovaný rozpočet má málokterý stát jiný. Nezůstává nám tedy ve státním hospodářství skryto naprosto nic. Tyto podrobnosti jsou už tak daleko, že by to mohlo býti i na újmu přehlednosti. Nelze už z tohoto ohledu v detailování jíti dále.

Řekl jsem, že změny, pokud byly učiněny, týkají se detailů za účelem docílení jednotnosti ve všech kapitolách. Taková je změna v kap. 22, Všeobecná pokladní správa, kde ve výdajích je vyloučena částka, která je z dopravních daní ponechána státním drahám na investice. Ovšem na druhé straně zase v příjmech kap. 21, Ministerstvo financí, je celá tato suma vyloučena. Ovšem letos je to částka větší nežli loňského roku. Letos ponechává se kvota 45%, kdežto loni 25% výtěžku dopravní daně. Změna tato provedena je analogicky přídělům autonomním svazkům. Zde totiž daně, z nichž jsou odváděny příděly autonomním svazkům, nejsou uváděny v příjmech ministerstva financí celé, nýbrž jen ta část, která skutečně se do státní kasy dostane, tedy zmenšené právě o ty příděly. Aby bylo docíleno jednotnosti, byla nutna tato manipulace též u daně dopravní. To ovšem nebude míti žádného vlivu na konečné saldo státních podniků v příjmech všeobecné pokladní správy, jak bylo v rozpočtovém výboru vytýkáno. V rozpočtech podnikových už v detailech, a to v příjmech na investice, je nově zaveden další způsob úhrady, a to úhrada vlastními prostředky vedle dosavadních způsobů úhrady investic, totiž podílem z provozního zisku, příspěvkem ze státní pokladny a zápůjčkou. Není to nic nového, protože to bylo vlastně už provedeno loni, ale pouze v sumáři.

Další změny jsou jen nepatrné a jmenuji proto jen některé.

Tak z kap. 11. Ministerstvo zemědělství, a kap. 16. Ministerstvo železnic, jsou vyloučeny náklady, které vlastně mají býti zařaděny do podniků, a to do rozpočtu státních lesů a statků a do rozpočtu podniků čsl. státní dráhy.

Řada změn provedena byla ve finančním zákoně, jak toho vyžadovaly budgetární potřeby. Jedna změna je velmi závažná. Je to totiž čl. IV. finančního zákona, kterým se dává zákonný podklad dosavadním zálohám, které poskytoval stát z vyšších výnosů příjmových vydržovatelům škol na platy učitelů. Dosud tyto zálohy poskytoval stát bez zákonného podkladu a Nejvyšší účetní kontrolní úřad vedl tyto zálohy jako pohledávku - ovšem je to pohledávka velmi dubiosní. Nyní mají tyto zálohy zákonný podklad. Tím, že zařaděna byla tato položka v dřívějších letech ve skupině III, podíl autonomních svazků, nenabyla zákonného podkladu. Teprve zařaděním do finančního zákona nabyla tohoto podkladu.

Připomínám při této příležitosti vůbec, že rozpočet sám o sobě je toliko přílohou finančního zákona a bez finančního zákona nemá moci zákonné, není zákonem.

Vzhledem k tomu, že státní správa hospodaří podle rozpočtového provisoria, bylo nutno do finančního zákona vložiti nový článek, který stanoví povinnost zúčtovati státní výdaje a příjmy z doby rozpočtového provisoria u příslušných kapitol definitivního státního rozpočtu.

Jinak, jak už bylo pověděno, zůstává forma rozpočtu při starém.

Při této příležitosti zmiňuji se ještě o výborové zprávě. K letošní výborové zprávě připojeny jsou grafické přehledy o pramenech státních příjmů a účelech výdajů evropských států. V úvodu k rozpočtové zprávě jsem napsal, že tyto přehledy nejsou zbytečné, nýbrž že mají sloužiti k názornému srovnání našich hospodářských poměrů s poměry v ostatní Evropě. Jinými slovy, má býti znázorněno zatížení veřejnými břemeny u nás a zatížení ostatní Evropy.

Jinak i zpráva výborová zůstala táž jako roku loňského.

Zvláštní váhu bych kladl na přehled důležitějších věcí z jednání v rozpočtovém výboru. Pověděl jsem již ze začátku, že debata v rozpočtovém výboru byla obsáhlá kritikou státní administrativy. Tato kritika nemá vyzníti na prázdno, ale na základě jejím mají býti odstraněny vady a nedostatky státní administrativy, pokud je to možné v mezích zákona. Vláda pak má z celkového jednání utvořiti si obraz o přání parlamentu a podle toho má pak zaříditi vše potřebné, ovšem jenom to, co jest v zájmu celého státu.

Pro informaci parlamentu jsou v této části výborové zprávy obsaženy vysvětlivky vlády na jednotlivá přání a výtky pronesené v rozpočtovém výboru. Má to býti usnadněním debaty v plenu sněmovním. Toto uspořádání výborové zprávy setkalo se se souhlasem slavné sněmovny, a proto jsem při něm setrval i roku letošního.

Nyní přicházím k rozboru rozpočtu samého. Státní výdaje na r. 1930 činí 9.367 mil. a státní příjmy na týž rok 9.420 mil., takže se jeví přebytek 53 mil. Je tedy rozpočet asi v týchž mezích jako rozpočet loňský a předloňský. Jinými slovy, náš rozpočet se ustaluje kolem cifry 9 1/2 miliardy. Nyní běží o otázku, můžeme-li pokládati tuto cifru za konečnou. Již minulá léta a letos zase jsem zdůraznil, že rozhodujícím momentem pro výši rozpočtu, totiž výdajů rozpočtových, musí býti za každých okolností příjem. Podle příjmů musí se říditi výdaje a ne naopak. Toto jsme dělali v prvních letech po převratu, ale záhy jsme obrátili a zařídili jsme svůj rozpočet tak, abychom jej neměli pasivní, jinými slovy, abychom nemusili dělati dluhy. Tím jsme se dostali k aktivitě rozpočtu, kterou musíme udržeti za každou cenu.

Jsem si vědom zcela dobře obtíží, které bude míti každý ministr financí, každá vláda a parlament, aby tato aktivita byla udržena. Na jedné straně se stále ozývají hlasy po nových a nových výdajích a na druhé straně zase volání po zmenšení veřejných břemen. A tu budiž mně prominuto, co nutno říci hodně hlasitě a na všechny strany. My musíme a budeme šetřiti i do budoucnosti všude tam, kde se jen co ušetřiti dá, a budeme vydávati jenom tolik a na to, co je naprosto nutné. Nesmíme podnikati a stavěti ničeho, co může počkat, co má dosti času. Nám se musí státi zásadou slova presidenta republiky, která pronesl ve svém prvním poselství: "Varujme se překotnosti, nemusíme míti všechno najednou, času dosti."

Budiž konstatováno, že jsme se často těmito slovy neřídili, že jsme opravdu podnikali věci, které mohly počkat. Ještě dnes je parlament bombardován peticemi a žádostmi, aby bylo vystavěno, a to hned, tolik a tolik budov, a ty že musí býti tak a tak vybavené, že musí býti zařízeno - a zase hned - to a to bez ohledu na to, co to stojí peněz. Dělali jsme to tak dříve a tak se stávalo, že byly zařízeny věci méně důležité před věcmi, které opravdu volaly po nápravě. Já jen připomínám, kolik státních budov, opravdu paláců, bylo vystavěno, zatím co kliniky medicinských fakult se tísní v nemožných místnostech, a kolik lidí umírá proto, že nejsou naše ústavy lékařské vybaveny tak, aby každému nemocnému mohla býti poskytnuta pomoc a věnována náležitá péče. To jsou instituce, které opravdu musí býti zařízeny co nejdříve, poněvadž zde běží o ten nejdražší statek lidský, o zdraví a život. Ostatní může počkat, ale nejen že může počkat, musí počkat. Tak se mně zdá, pozoruji-li kriticky všechny ty žádosti po okamžitých stavbách a zařízeních, jako kdybychom neměli dosti času, jakoby ta republika měla brzy zhynouti, a zatím ta naše republika je tak pevná a silná, že přetrvá věky, jako věky přetrval náš starý český stát. Varujme se tedy překotností.

Řekl jsem, že nám dá mnoho starostí do budoucna aktivita rozpočtu. Již v nejbližší době a snad v nejbližších dnech budeme státi před řešením otázky staropensistů, stejně před řešením zemědělské krise, před konečnou likvidací války, před sanací bratrských pokladen, změnou gentského systému, před otázkou státních zaměstnanců. Na toto všechno budeme potřebovati peněz a hodně peněz. Jak to zaříditi, aby rozpočet zůstal aktivním? Můžeme zvyšovati příjmy? Nemožno. Ministr financí to už pověděl, že budeme museti spíše počítati se snížením příjmů, aspoň některých, na příklad obchodových daní. Musíme se zase uchýliti k tomu, co jsem již pověděl, totiž k šetrnosti všude tam, kde to půjde, i z malých praménků se stává potok a z potoků řeky.

Ovšem mnoho bude záviseti na našich hospodářských poměrech, jak se budou vyvíjeti. Jednu krisi prožíváme. Je to krise zemědělská. Jak to vypadá v ostatních výrobních odvětvích, je nejlépe viděti ze statistiky nezaměstnanosti. Podle státního úřadu statistického vypadá nezaměstnanost v naší republice takto:

Soudě tedy podle nezaměstnanosti, nepřesahuje nezaměstnanost obyčejný normál. Je evropským zjevem všeobecným, že nezaměstnanosti, až na Anglii, spíše ubývá, nebo alespoň nepřibývá.

Pro národní a tím i pro státní hospodářství neobyčejné důležitosti je obchodní a platební bilance. A tu, bohužel, musíme říci, že naše obchodní bilance od r. 1927 klesá. R. 1924 byli jsme aktivními 1.180,670.000 Kč, r. 1925 1.203,007.000 Kč, r. 1926 2.579,888.000 Kč, r. 1927 2.173,806.000 Kč, r. 1928 2.016,308.000 Kč, r. 1929 jenom 497,173.000 Kč.

To jsou cifry, nad kterými se musíme zamyslit, protože event. pasivita obchodní bilance by vrhala nutně reflex na státní hospodářství a tím, přirozeně, na sám rozpočet.

Neméně důležitá je bilance platební, která se liší od bilance obchodní. Při bilanci zahraničního obchodu bereme zřetel toliko k výměně zboží. Při platební bilanci musíme vzíti v úvahu ještě činitele jiné. A to jsou:

A. Běžné položky.

I. Zahraniční obchod: 1. zbožím, 2. elektrickým proudem. 3. monopoly kinematografických filmů, 4. patenty.

II. Vzájemné služby: 1. komisionářské provise, 2. advokátní a soudní výlohy, 3. pojišťovnictví, 4. doprava železniční, 5. doprava vodní, 6. doprava poštovní, 7. mezinárodní instituce, 8. zahraniční zastoupení: a) Československa v cizině, b) ciziny v Československu, 9. cizinecký ruch, 10. náklady vystěhovalectví.

III. Bezplatné převody: 1. hotovost vystěhovalců. 2. remitence, 3. dary, 4. pozůstalosti a věna.

IV. Důchody: 1. z cenných papírů (kupony), 2. úroky z úvěrů: a) státních, b) obecních, c) průmyslu a bank, 3. úroky z účtů zahran. dopisovatelů bank, 4. příjmy z nemovitostí, podniků, služeb atd.

B. Kapitálové položky.

I. Čsl. dluhy zahraniční: 1. státu, 2. obcí, 3. průmyslu a bank: a) dlouhodobé, b) krátkodobé, 4. obchodu (za zboží v cizině odebrané), 5. bankovní účty zahraničních dopisovatelů, 6. Čsl. zúčtovací ústav, 7. vyrovnání cenových a spekulačních rozdílů.

II. Čsl. pohledávky zahraniční: 1. státu, 2. průmyslu a bank: a) dlouhodobé, b) krátkodobé, 3. obchodu (za zboží do ciziny prodané), 4. bankovní účty zahraničních dopisovatelů, 5. Čsl. zúčtovací ústav.

III. Zahraniční obchod s cennými papíry.

IV. Změny zahraniční účasti kapitálové.

V. Nákup a udržování nemovitostí.

Saldo z opomenutí a omylů.

Co se týče platební bilance, tu příjmy vyrovnávají se s výdaji. Tyto pak rok od roku rostou.

R. 1925 byl příjem, skládající se ze shora připomenutých složek v milionech Kč, 27.636, r. 1926 byl 26.715, r. 1927 byl 31.305, r. 1928 byl 32.059 Kč.

Ministr financí slibuje si mnoho od reorganisace administrativy a chce hraditi větší osobní výdaje ve státním rozpočtu z valné části úsporami docílenými reorganisací administrativy.

Rok co rok ve svém referátě jsem zdůrazňoval nutnost této reorganisace. Dnešní naše administrativa je těžkopádným a tím i drahým aparátem a nenastane-li v brzké době náprava, zabředneme úplně v záplavě formalit a ve stozích papírů. Mluví se stále o všech možných krisích. Zde můžeme také mluvit o krisi, a to o krisi velmi vážné. Nesmíme zapomínati, jak důležitou složkou ve státním stroji je právě administrativa. Selže-li ta, je nebezpečí ztráty právní bezpečnosti občanstva. To platí o všech oborech administrativy, jediný nevyjímaje. My jsme přejali administrativní aparát po starém Rakousku. Tam pracoval sice dobře, ale pomalu, a to tehdy stačilo. Co však stačilo za starého Rakouska, nestačí už dnes, protože po válce a obnově státu život se rozvíjí rychleji, tempo života po všech jeho stránkách je živější. Krátce a dobře žijeme rychleji a za tímto rušným životem, za tímto živým tempem pokulhává vzadu udýchaná státní administrativa, která z větší části nepřizpůsobila se dnešnímu životu. Co času, sil a peněz by se ušetřilo zmodernisováním administrativy. Co by se ušetřilo času, kdyby se účelně užívalo zásady "quod non est in scriptis, non est in mundo", a nelpělo se na této zásadě jako nyní v pravém slova smyslu doslova.

Každá, třeba samozřejmá maličkost musí býti ve spisech a pro každou maličkost musí spis prodělávat křížovou cestu od nejvyšší instance k nejnižší, ač by stačilo vzíti do ruky telefon a celá věc by se vyřídila v minutě, kdežto teď jen na taková doplnění spisů je třeba měsíců. A stalo se už příslovečným to stálé "šíbrování" spisů. Neviním úřednictvo. My máme bohudík úřednictvo dobře kvalifikované a pilné. Ale jsou to zastaralé předpisy, které nutí úřednictvo úřadovati tak, jak úřaduje dnes.

Úřednictvo je vychováno ve starých methodách, mladší úřednictvo se pak to naučilo od staršího, které se ovšem právem odvolává na předpisy. Je třeba celou administrativu zjednodušit a učinit přehlednou. Dnes je to pravý labyrint. Ovšem reorganisace administrativy nepůjde bez výchovy úřednictva k větší odpovědnosti. Dnes každý úředník se bojí odpovědnosti a je rád, může-li odpovědnost přenésti na druhé. Běží zde o řadu aprobantů, kteří ztrácejí drahocenný čas třebas maličkostmi. Nemusím to všechno vykládati, každý starší poslanec jistě má už své zkušenosti a dá mně za pravdu.

Já to zde připomínám jenom proto, poněvadž mně jako referentu o rozpočtu záleží na tom, aby výdaje státní byly co nejmenší a aby nezůstalo ničeho nevyužito, co by vedlo k tomuto cíli.

Může se mně ovšem namítnouti, a to veškerým právem, že státní administrativa stůně na nedostatek sil. Při dnešním způsobu administrativy nebudeme míti nikdy dostatek sil. Já přiznávám spravedlivě, že není možno přes noc celou administrativu převrátiti, že je třeba určitého času a určitého počtu sil. Mnoho jsme si slibovali od restrikce úřednictva. Ale bohužel musíme si říci, že restrikce nejen že nepřinesla žádoucí úspory, nýbrž někde došlo se k pravému opaku. Při restrikci zatížil se pensijní etát a za restringované, z nichž někteří mohli dlouho ještě sloužiti, musily býti přijaty síly nové.

Dotkl jsem se také odpovědnosti úřednictva, a to úředníků všech, od nejvyšších až do nejnižších. Ovšem předpokladem jest, aby úřednictvu bylo umožněno vyřizovati akta pod plnou osobní odpovědností. To ovšem je možné jenom tehdy, nebude-li úřednictvo přetěžováno. Tomu se odpomůže, jak už bylo pověděno, reorganisací administrativy a pak řádnou úpravou počtu úřednictva, vzhledem k materiálu, který jím musí býti zpracován. Při dnešních poměrech při nejlepší vůli nemůže úřednictvo věnovati vyřizování aktů tolik péče, kolik je třeba. Nejlepším důkazem toho je přehled rozsudků nejvyššího správního soudu. Výsledek vyřízených stížností jeví se takto: