Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: Stivín, dr Lukavský, Roudnický, Špatný, Taub, Zierhut.

Zapisovatelé: Dubický, Petrovič.

239 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: min. předseda Udržal; ministři Bechyně, dr Beneš, Bradáč, dr Czech, dr Dérer, inž. Dostálek, dr Engliš, dr Franke, dr Matoušek, dr Meissner, Mlčoch, dr Slávik, dr Spina, dr Šrámek, dr Viškovský.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce dr Záděra.

Předseda (zvoní): Zahajuji 12. schůzi poslanecké sněmovny.

Dovolené dal jsem dodatečně na 10. a 11. schůzi dne 23. a 24. ledna 1930 pp. posl. Gottwaldovi, Vallo, Čižinské a Hodinové; dodatečně na 11. schůzi dne 24. ledna 1930 pp. posl. Jos. Svobodovi, Zápotockému a Kopeckému - pro neodkladné záležitosti; na dnešní schůzi pp. posl. Fritscherovi, dr Reiszovi, Zemanovi, Jančekovi - rovněž pro neodkladné záležitosti.

Nemocí se omluvil pan posl. dr Gažík.

Lékařské vysvědčeni předložil p. posl. Leibl.

Žádám, aby bylo sděleno ustavení Stálého výboru.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Stálý výbor N. S. podle §u 54 úst. listiny zvolil v ustavující schůzi dne 29. ledna 1930: předsedu posl. sněmovny Malypetra předsedou; sen. Habrmana I. místopředsedou, posl. Tučného II. místopředsedou; posl. dr Dolanského, sen. Votrubu a posl. Najmana zapisovateli.

Došla oznámení o změnách ve výborech.

Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Do výboru rozpočtového vyslal klub poslanců republ. strany zeměděl. a malorol. lidu dne 24. ledna 1930 posl. dr Kalaše za posl. Bistřického a posl. Teplanského za posl. Vančo, dne 25. ledna 1930 posl. Chloupka za posl. Bečáka, dne 27. ledna 1930 posl. Bečáka za posl. Chloupka a posl. Vančo za posl. Teplanského, na další posl. Teplanského za posl. Vančo a posl. Bistřického za posl. dr Kalaše; klub poslanců čsl. soc.-dem. strany dělnické posl. Seidla za posl. Hummelhanse a posl. Fr. Svobodu za posl. Srbu; klub poslanců čsl. strany nár.-socialistické dne 27. ledna 1930 posl. dr Patejdla za posl. dr Moudrého, dne 28. ledna 1930 posl. dr Moudrého za posl. dr Patejdla; klub poslanců komunistické strany Československa posl. J. Svobodu za posl. Haiblicka; klub poslanců "Bund der Landwirte und der Deutschen Arbeits- u. Wirtschaftsgemeinschaft" dne 27. ledna 1930 posl. Viereckla za posl. Windirsche a posl. dr Kafku za posl. dr Peterse, dne 28. ledna 1930 posl. Zierhuta za posl. Viereckla, dne 29. ledna 1930 posl. Böllmanna za posl. Zierhuta; klub poslanců "Deutsche soz.-dem. Arbeiterpartei" dne 25. ledna 1930 posl. Jaksche za posl. Hackenberga, dne 27. ledna 1930 posl. Hackenberga za posl. Jaksche; klub poslanců "Deutsche nat.-soz. Arbeiterpartei" posl. Krebse za posl. Knirsche; klub poslanců "Deutsche Nationalpartei" posl. dr Keibla za posl. inž. Kallinu; klub poslanců "Magyar nemzeti párt, der Deutschen Gewerbepartei und der Zipser deutschen Partei" dne 27. ledna 1930 posl. Stenzla za posl. Szentiványiho, dne 29. ledna 1930 posl. dr Törkölyho za posl. Stenzla.

Do výboru zahraničního vyslal klub poslanců "Deutsche christl.-soz. Volkspartei" posl. dr Luschku za posl. dr Petersilku.

Do výboru zemědělského vyslal klub poslanců čsl. soc.-dem. strany dělnické posl. inž. Nečase za posl. Husnaje.

Klub poslanců republ. strany zeměděl. a malorol. lidu vyslal do výboru zemědělského posl. Teplanského za posl. Blažka; do výboru ústavně-právního posl. Teplanského za posl. Doriče.

Předseda: Došla sdělení ze senátu. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Předseda senátu sdělil přípisy ze dne 15. ledna 1930, že senát schválil v 8. schůzi dne 15. ledna 1930 opatření Stálého výboru NSRČ podle § 54 úst. listiny ze dne 11. října 1929:

kterým se doplňuje zákon ze dne 28. března 1928. čís. 43 Sb. z. a n., o stavebním ruchu (tisk 39 sen.),

kterým se prodlužuje účinnost zákona ze dne 28. března 1928, č. 44 Sb. z. a n., o ochraně nájemníků (tisk 40 sen.).

Předseda: Sděluji, že byla odvolána naléhavost těchto interpelací:

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

15. Naléhavá interpelace posl. Bergmanna, B. Procházky, Pechmanové, dr Patejdla a druhů vládě o činnosti komise pro normalisaci a systemisaci služebních míst.

18. Naléhavá interpelace posl. Mikuláše, Zeminové, Špatného, Knejzlíka, Polívky a druhů vládě o zemědělské krisi a jejím řešení.

24. Naléhavá interpelace posl. dr Staňka, dr Zadiny, Mašaty, Petroviče a druhů vládě o okamžitém řešení zemědělské krise.

Předseda: Došly dotazy. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Dotazy:

posl. Brodeckého, Staňka a soudr.:

ministru soc. péče o vydání stanov pro Pensijní ústav soukromých drah v Brně (č. D 79-III),

ministru železnic o lhůtě pro předložení průkazu o státním občanství (č. D 78-III);

posl. Šamalíka ministru financí o vyřízení žádosti paní Marie Wagnerové, majitelky stravovatelství v Praze-Vinohradech, Moravská ul. č. 47 (č. D 80-III),

posl. Jaši ministru školství a nár. osvěty o nepřípustném jednání prof. Gyurgovicsové na reál. gymnasiu v Kyjově se žáky, na kteréž jednání podali rodiče 16ti žáků třídy 7b) stížnost k zemské školní radě v Brně (č. D 77-III);

posl. Kaňourka a druhů ministru pošt a telegrafů o snížení manipulačního poplatku poštovního řízení šekového z malých vkladů (č. D 82-III);

posl. Petrovického:

ministru pošt a telegrafů o pronájmu místností poštovní nákupně v novém paláci šekového úřadu v Praze-II., Václavské nám. (č. D 83-III),

ministru nár. obrany o vojenských zátiších, z nichž některá překročují hranice své působnosti stanovenou zvláštními předpisy (č. D 84-III);

posl. Hokkyho ministerskej rade vo veci 20 jutár pašienkov, ktoré v obci Polanok ministerstvom vnútra a ministerstvom nár. obrany k účelom vojenského cvičišťa boly zabrané a dňa 17. t. m. vyvlastnené (č. D 81-III).

Předseda: Počátkem schůze byly tiskem rozdány zprávy.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

184. Zpráva výborů zemědělského a rozpočtového o opatření Stálého výboru NSRČ podle §u 54 úst. listiny ze dne 11. října 1929 (k tisku 1, příloha D) o státní pomoci při živelních pohromách v roce 1929.

186. Zpráva výborů zemědělského, živnostensko-obchodního a rozpočtového o opatření Stálého výboru podle §u 54 úst. listiny ze dne 11. října 1929 (k tisku 1, příloha F), kterým se prodlužuje platnost zákona ze dne 17. března 1925, čís. 58 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 13. července 1927, č. 113 Sb. z. a n., o celních slevách pro dovoz strojů a přístrojů.

Předseda: Počátkem schůze byly tiskem rozdány vládní návrhy.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

177. Vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé Úmluva mezi Československou republikou a královstvím Maďarským o úpravě dluhů a pohledávek ve starých korunách rakouských a uherských, podepsaná v Budapešti dne 26. května 1928 a závěrečný zápis k této úmluvě.

178. Vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé 1. Úmluva mezi Rakouskem, Italií, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o úpravě pensí zemských, obecních a okresních, sjednaná ve Vídni dne 30. listopadu 1923 a 2. Dodatečná úmluva mezi Československou republikou a republikou Rakouskou k úmluvě pod 1. uvedené, podepsaná ve Vídni dne 3. února 1929.

179. Vládní návrh zákona, kterým se provádí úmluva mezi Rakouskem, Italií, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem ze dne 30. listopadu 1923 a dodatečná úmluva mezi Československem a Rakouskem ze dne 3. února 1929 o úpravě pensí zemských, obecních a okresních.

Předseda: Počátkem schůze byly tiskem rozdány Zápisy o 9. a 10. schůzi posl. sněmovny, proti nimž nebylo námitek podle §u 73 jedn. řádu.

Počátkem schůze byla tiskem rozdána publikace mezinárodní informační služby parlamentní "Z cizích parlamentů", roč. XI, č. 1 a 2.

Počátkem schůze byly tiskem rozdány a současně přikázány výboru iniciativnímu návrhy:

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

114. Návrh posl. Kleina, Fr. Svobody, Bečko a soudr., aby byl vydán zákon o pracovním poměru soukromých zaměstnanců.

121. Návrh posl. Köhlera a druhů na vydání zákona, jímž se mění nebo doplňují některá ustanovení zákona ze dne 21. února 1929, čís. 26 Sb. z. a n., o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách.

125. Návrh posl. Roudnického a druhů na vydání zákona o "Lékárnické platebně pro Československou republiku se sídlem v Praze, ku zajištění platových požitků kondicinujících lékárníků, zaměstnaných ve veřejných a ústavních lékárnách".

126. Návrh posl. dr Törkölyho a druhov na vydanie zákona o práve spolčovacom.

130. Návrh posl. Windirsche a druhů, aby bylo zrušeno nařízení ze dne 6. dubna 1915, č. 95 ř. z.

148. Návrh posl. dr Törkölyho a druhov na vydanie zákona o sčítání ľudu.

Předseda: Výboru imunitnímu přikázal jsem žádosti.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Žádosti:

kraj. soudu v Bratislavě ze dne 15. ledna 1930, č. Nt 42/29, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Bratislavě ze dne 21. ledna 1930, č. 556/30, za souhlas s trest. stíháním posl. Steinera pro zločin podle §u 15, č. 3 zákona na ochranu republiky, přečin pomluvy podle §u 1, §u 3, odst. II, č. 1 a 2, §u 9, č. 6 zák. čl. XLI z r. 1914 (č. J 134-III),

kraj. soudu v Košicích ze dne 24. prosince 1929, č. Nt IV 7/28, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Košicích ze dne 22. ledna 1930, č. 857/30, za souhlas s trest. stíháním posl. Sedorjaka pro zločin podle §u 15, č. 3 a přečin podle §u 14, č. 5 zákona na ochranu republiky (č. J 135-III),

kraj. trest. soudu v Praze ze dne 22. ledna 1930, č. Tl VII 2094/28, za souhlas s trest. stíháním posl. Stříbrného pro přečin proti bezpečnosti cti podle §§ 487, 488, 493 tr. z. a §u 1 zákona z 30. května 1924, č. 124 Sb. z. a n. (č. J 136-III),

kraj. soudu v Chebu ze dne 23. ledna 1930, č. Nt X 50/30, za souhlas s trest. stíháním posl. inž. Kalliny pro přečiny podle §u 14, č. 1 a §u 17, č. 1 zákona na ochranu republiky (č. J 137-III),

kraj. soudu v Chustu ze dne 16. ledna 1930, č. Nt III 260/29, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Košicích ze dne 23. ledna 1930, č. 916/30, za souhlas s trest. stíháním posl. Sedorjaka pro zločin podle §u 15, č. 3 zákona na ochranu republiky (č. J 138-III),

kraj. soudu v Chustu ze dne 16. ledna 1930, č. Nt III 252/29, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Košicích ze dne 23. ledna 1930, č. 917/30, za souhlas s trest. stíháním posl. Sedorjaka pro zločin podle §u 2, odst. I a II a přečiny podle §u 17, č. 1, odst. I a II zákona na ochranu republiky a §u 24, č. 3 zák. čl. XIV z r. 1914 (č. J 139-III),

kraj. soudu v Chustu ze dne 16. ledna 1930, č. Nt III 257/29, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Košicích ze dne 23. ledna 1930, č. 918/30, za souhlas s trest. stíháním posl. Sedorjaka pro přečiny podle §u 14, č. 1 a 5 a §u 18, č. 2 a 3 zákona na ochranu republiky (č. J 140-III),

kraj. soudu v Moravské Ostravě ze dne 20. ledna 1930, č. Nt XIV 3/30, za souhlas s trest. stíháním posl. Śliwky pro přečin podle §u 14, č. 5, zločin podle §u 15, č. 3 zákona na ochranu republiky a přestupek podle §§ 488, 491 tr. z. a čl. V zákona č. 8 ř. z. z r. 1863 (č. J 141-III),

kraj. soudu v Mor. Ostravě ze dne 14. ledna 1930, č. Nt XIV 5/30, za souhlas s trest. stíháním posl. Śliwky pro přečin podle §u 14, č. 5 a zločin podle §u 15, č. 3 zákona na ochranu republiky (č. J 142-III),

okr. soudu v Klimkovicích ze dne 21. ledna 1930, č. Nt 6/30, za souhlas s trest. stíháním posl. Rýpara pro přestupek proti bezpečnosti cti podle §§ 487 a 491 tr. z. (č. J 143-III),

okr. úřadu v Náměstově ze dne 22. ledna 1930, č. 1937/29, za souhlas s trest. stíháním posl. Grebáče-Orlova pro přestupek zákona o právu shromažďovacím (č. J 144-III),

okr. trest. soudu v Praze ze dne 21. ledna 1930, č. Nt XII 1/30, za souhlas s trest. stíháním posl. Gajdy pro přestupek urážky na cti (č. J 145-III),

kraj. soudu v Mor. Ostravě ze dne 2. prosince 1929, č. Nt XIV 31/29, za souhlas s trest. stíháním posl. Hrušky pro zločin podle §§ 81 a 87 tr. z., přestupky podle §u 488 tr. z. a čl. V zákona č. 8 ř. z. z r. 1863, podle §u 312 tr. z. a §u 3 zákona o právu shromažďovacím (č. J 146-III),

kraj. trest. soudu v Praze ze dne 25. ledna 1930, č. Nt XIX 4/30, za souhlas s trest. stíháním posl. Tučného pro přečin proti cti (č. J 147-III).

Předseda: Odvolána byla žádost imunitní.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Kraj. soud trest. v Praze přípisem ze dne 22. ledna 1930, č. Nt XIX 7/29, odvolal žádost ze dne 13. listopadu 1929 za souhlas s trest. stíháním posl. Štětky pro přečin podle §u 9 zákona o tisku (č. J 17-III, presid. sdělení 3. schůze).

Předseda (zvoní): K slovu přihlásil se pan ministr zahraničních věcí dr Beneš. Dávám mu slovo.

Ministr zahraniční dr Beneš: Slavná sněmovno! Přistupuji k dnešnímu svému úkolu s jistým pohnutím. Mám podat slavné sněmovně zprávu o jedné z nejdůležitějších událostí poválečných, o haagské konferenci reparační (Výkřiky posl. Jurana.), která uzavírá velikou periodu evropské a světové politiky, která je vyvrcholením a zakončením velikého zápasu o mírové smlouvy a o nejtěžší a nejkomplikovanější problém, jenž ze světové války vznikl (Výkřiky komunistických poslanců.), o problém reparační, o problém finanční a hospodářské likvidace světové války.

Nezapírám si faktu, že úkol ten je těžký. (Výkřiky posl. Sedorjaka.) Reparační problém sám je úžasně komplikovaný, takže téměř nelze jej přístupně vyložiti v krátkém výkladu; je to otázka, která zejména v denních listech nemohla býti probírána jinak než jen zcela sumárně, což nutně mělo za následek, že veřejnosti předkládají se tyto problémy často ve formách zcela zkreslených ať již vědomě anebo nevědomě. (Výkřiky posl. dr Sterna.)

Nás se dotýkají otázky ty takřka životně. Naše povinnosti platební, z mírových smluv plynoucí, ležely nad naším hospodářským životem jako veliký mrak plných deset let. Celý náš hospodářský život tím trpěl. Dnes máme jistotu (Výkřiky posl. Gottwalda.), víme, co dále podnikat, víme, že nám již žádné nebezpečí nehrozí. (Výkřiky komunistických poslanců.) I to, nejen fakt, že byla odklizena veliká příčina mezinárodních konfliktů, je pro náš stát pro budoucnost velikým ziskem.

Chci podati tudíž historický výklad vývoje reparačního problému, probrati události konference haagské, vyložiti, jak na konferenci v Haagu byly řešeny otázky naše, a učiniti z toho pak finanční i politické závěry. Chci odpověděti také na některé kritiky, jež se ve veřejnosti ozvaly. A prosím slavnou sněmovnu, aby tuto tak dalekosáhlou otázku probrala tak, aby to bylo skutečně pro naši veřejnost věcným, správným a důstojným poučením nejen finančním (Výkřiky posl. Jurana.), ale zejména politickým, a aby nám to sloužilo k opravdové cti a vážnosti před cizinou, která dnes zná dobře náš finanční a hospodářský stav (Výkřiky komunistických poslanců.) a která více než kdy jindy pozoruje náš vnitřní vývoj politický a naši posici mezinárodní.

Konference v Haagu, skončivší své jednání dne 20. ledna 1930, je posledním aktem velikého boje o t. zv. problém reparační. Boj ten začal již na mírové konferenci v lednu 1919; měl svůj právní a politický podklad nejdříve v návrzích při redakci hospodářských a finančních klausulí a pak v konečných ustanoveních mírových smluv pařížských, prošel několika velikými fázemi svého vývoje, určoval celou poválečnou politiku Evropy, ne-li celého světa, a skončil se po plných jedenácti letech prudkého zápolení obapolnou dohodou a jistého druhu smířením. (Výkřiky posl. Jurana.) Proto haagská konference jest jednou z nejdůležitějších politických událostí poválečného světa vůbec.

Mírové smlouvy určovaly přesně, podle jakých principů se mají stanoviti reparační povinnosti poražených států: Německa, Rakouska, Maďarska a Bulharska. Reparační komise, k úkolu tomu určená, stanovila v květnu r. 1921 reparační dluh Německa a jeho spojenců na 132 miliardy zl. marek; Rakousku, které upadlo v hospodářskou katastrofu, nebylo možno podle přijatých principů ve smlouvách mírových určiti žádnou povinnost platební. Naopak z důvodů politických bylo nutno mu pomoci. Také Maďarsku bylo nutno nejdříve pomáhati z jeho hospodářsko-finanční katastrofy po bolševické revoluci a pak teprve určiti jeho reparační povinnosti. Stalo se tak při jeho finanční sanaci r. 1924, kdy bylo stanoveno, že až do r. 1943 má platiti roční průměrnou annuitu 10 mil. zl. korun, a po r. 1943 že se uvidí, co bude třeba učiniti. Bulharsko bylo v situaci podobné; nejsouc však finančně tak zruinováno jako Rakousko a Maďarsko, obdrželo sice finanční pomoc, ale zároveň mu byly určeny definitivně jeho reparační povinnosti: mělo zaplatiti 37 ročních splátek po 33 milionech zl. franků.

Následnické státy měly jednak právo na reparace, jednak byly zároveň dlužníky za území, která obdržely buď od Rakousko-Uherska nebo od Německa. Jejich passiva obsahovala podle ustanovení mírových smluv známé platy za státní statky z převzatých území a pak 1.500 mil. zl. fr., jež od nich požadovaly velmoci jako příspěvek na válečné náklady poukazujíce k tomu, že osvobození celých národů a národních zlomků bývalé habsburské říše vyžádalo největšího válečného úsilí a největších ztrát na životech i od velkých spojenců.

Po dost velikých bojích byly tyto požadavky velmocí a naše závazky na mírové konferenci uznány, námi podepsány a pak sněmovnami všech následnických států ratifikovány. Jen naše státní statky - my jsme jich převzali nejvíce a nejhodnotnější - byly evaluační komisí oceněny na 3.889 mil. zl. korun (t. j. asi 24.278 mil. Kč) podle odhadu francouzsko-anglického. Italský odhad byl ještě daleko větší. Poláci obdrželi podle téhož odhadu státních statků z Rakouska i Německa asi za 3.143 milionů zl. korun, Jihoslované 1.890 mil. zl. korun, Rumuni přibližně 1.053 mil. zl. korun a Italie 838 mil. zl. korun.

Náš liberační dluh činil, jak je známo, 750 mil. zl. fr., t. j. asi 4 1/2 miliardy Kč (Výkřiky posl. Stříbrného a dr Perglera.), Polsko mělo platiti 225,495.000, Rumunsko 235,140.000. Jihoslovansko 148,035.000, Italie 59,252.000 zl. fr.

Reparační platy, které měli bývalí Spojenci obdržeti od států poražených, byly rozděleny na první veliké reparační konferenci ve Spaa, dne 16. července 1920. Byly rozděleny zejména reparace německé: 52% Francie, 22% Anglie, 10% Italie, 8% Belgie, 0·75 % Japonsko, Portugalsko 0·75% a ostatní státy Rumunsko, Jugoslavie a Řecko dohromady 6 5%. Rumunsko a Řecko nebyly spokojeny s procenty, která mu ve Spaa byla přidělena, a odmítly je. Dodatečnou dohodou bylo pak z těchto 6·5% přiděleno Jugoslavii 5%, Rumunsku 1·1% a Řecku 0·4 %. Československo se tehdy konference neúčastnilo, protože tehdy nebylo ještě zásadně rozhodnuto vůbec o jeho účasti na německých a neněmeckých reparacích.

Dále byla na té konferenci rozdělena procenta platů, pocházejících ze smluv st. germainské, trianonské a neuillyské, a platů, pocházejících z ocenění státních statků a t. zv. dluhu liberačního. Tyto poslední platy měly do společné pokladny spojenecké zaplatiti následnické státy a podle smluveného klíče ve Spaa měly býti rozděleny stejně jako reparace mezi velmoci i státy následnické. Jen k informaci opakuji tehdejší rozhodnutí o našich platech za státní statky a za liberační dluh, což platí o týchž platech i pro Polsko, Jihoslovansko a Rumunsko. Z prvé jejich polovice měly dostati Francie, Belgie, Italie, Anglie a Japonsko totéž procento jako z reparací německých; z druhé polovice měla dostati Italie 60%, Řecko 25%, Rumunsko 20%, Jugoslavie 15%.

Československo usilovalo o přiznání práva na reparace už na mírové konferenci. Po delším jednání s naší delegací bylo stanoveno - ježto se tehdy Spojenci nechtěli s námi a s Polskem pouštěti do právních diskusí a sporů o této otázce a rozvířiti tak na konferenci o jednu obtížnou otázku více - že o tom rozhodne reparační komise. A tato komise pak, po obhajobě našeho hlediska naším delegátem drem Osuským, dne 14. dubna 1921, jak známo, rozhodla, že Československo má právo na reparace od 28. října 1918. Rozhodnutí to je důležité: bylo ho dosaženo na základě uznání našeho národa během světové války za národ spojenecký a válku vedoucí a na základě ustavení našich zahraničních vojsk. Bylo nám nejen uznáno veliké mravní a politické právo účasti na všem, co se potom ve věcech reparačních vůbec dálo, ale z toho uznání plynuly i materiální výhody, protože jsme mohli vznésti své reparační nároky a uplatňovati je pak jako kompensaci proti tomu, co z titulu mírových smluv za státní statky a jako Liberační dluh bylo od nás požadováno.

Takový byl stav reparačního problému pro všecky zúčastněné státy ve chvíli, kdy byl, zatím na papíře, řešen a kdy se začalo jednati o to, aby tato ustanovení byla provedena také v praksi.

Od okamžiku ovšem, kdy tato ustanovení měla vejíti v život, nastal známý zoufalý a vášnivý boj o problém reparační, jehož se zúčastnila celá Evropa. Na konferenci ve Spaa bylo s Německem zároveň ujednáno, jaké platy Spojencům má v následujících letech vykonati. Ale už následujícího roku Německo odmítlo platiti; došlo k prvnímu velikému konfliktu o reparace, nejdříve mezi Spojenci samými. Anglie za vlády Bonar Lawovy žádala o podstatnou revisi celého plánu reparačního; Francie a Belgie naproti tomu, nedavše k tomu souhlasu, usilovaly o společné provedení sankcí proti Německu a o přinucení Německa k tomu, aby platilo.

Tak došlo k známému obsazení Poruří, nejprve Francií a Belgií; Anglie se pak připojila a i Italie dala souhlas. Byla to známá veliká krise reparačního problému, krise politiky německé a evropské politiky vůbec. Min. předseda Poincaré přes veliké těžkosti doma i v Evropě a přes vzájemné odcizení Spojenců krisi tu překonal. Na straně Spojenců i Německa po celoročním prudkém napětí došlo se k přesvědčení, že je nutno se dohodnouti o dalším směru reparační politiky, o možnostech placení se strany Německa a o garanciích, jaké mají býti dány pro budoucnost jednak Francii a Belgii, že reparace jí placeny budou, jednak Německu, že nedojde již bez porušení určitých předpokladů k novému obsazení německého území. Po provedení nových voleb ve Francii, odstoupení Poincaréově a nastoupení vlády Herriotovy došlo k prvnímu velikému reparačnímu jednání evropského dosahu.

Bylo to známé jednání o plánu, navrženém americkým generálem, nynějším velvyslancem v Londýně, Dawesem. Účelem plánu, jenž byl pak v podrobnostech vypracován komisí znalců, bylo především sanovati Německo z finanční katastrofy, do které se dostalo finančním hospodářským a politickým bojem proti Poincaréově obsazení Poruří, a pak stanoviti podmínky, za jakých by pro budoucnost Německo mohlo a chtělo odvádět spojeneckým zemím své reparační platy.

Dawesův plán nezměnil nic na výši reparační sumy 132 miliard marek. Stanovil jen výši ročních splátek, které byly v prvních letech nižší, které však průměrně měly dosahovati 2 1/2 miliardy zl. marek. Fakticky to znamenalo přece jen snížení, poněvadž, kdyby se tyto 2 1/2 miliardy byly pokládaly jen za věčnou rentu, činila by jejich kapitálová hodnota při 5% zúročení asi 50 miliard zl. M. Fakt ten nebyl však vyjádřen právně a tak nad Německem visela stále dlužná suma 132 miliard.