Předseda: Výboru imunitnímu přikázal jsem žádosti.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Žádosti:

kraj. soudu v N. Jičíně ze dne 1: ledna 1930, č. Nt VI 1/30, za souhlas s trest. stíháním posl. dr Schollicha pro přečin proti bezpečnosti cti podle §§ 488, 491, 493 tr. z. a §u 1 zákona č. 124/1924 Sb. z. a n. (č. J 115-III),

kraj. trest. soudu v Praze ze dne 2. ledna 1930, č. Nt XXII 40/29, za souhlas s trest. stíháním posl. dr Sterna pro zločin podle §u 15, č. 3, přečiny podle §u 15, č. 2, §u 16, č. 1, §u 18, č. 2, přestupky podle §u 15, č. 4 zákona na ochranu republiky, §§ 9, 17, 23 zákona o tisku a §u 314 tr. z. (č. J 116-III),

okr. soudu v Č. Těšíně ze dne 2. ledna 1930, č. Nt 35/29, za souhlas s trest. stíháním posl. Śliwky pro přečin podle §u 14, č. 5 zákona na ochranu republiky (č. J 117-III),

okr. soudu v Jablunkově ze dne 7. ledna 1930, č. T 1255/29, za souhlas s trest. stíháním posl. Śliwky pro přestupek shromažďovacího zákona (č. J 118-III),

kraj. soudu v Uh. Hradišti ze dne 31. prosince 1929, č. Tk XI 1280/29, za souhlas s trest. stíháním posl. Jurana pro zločin podle §u 15, č. 3 zákona na ochranu republiky (č. J 119-III),

kraj. soudu v Mor. Ostravě ze dne 7. ledna 1930, č. Nt XIV 45/29, za souhlas s trest. stíháním posl. Śliwky pro zločin podle §u 15, č. 3 zákona na ochranu republiky (č. J 120-III),

okr. soudu v Chrastavě ze dne 8. ledna 1930, č. T 235/28, za souhlas s trest. stíháním posl. Haiblicka pro přestupek podle §§ 2 a 19 zákona o právu shromažďovacím (č. J 121-III),

okr. soudu ve Fryštátě ze dne 2. ledna 1930, č. Nt VII 75/29, za souhlas s trest. stíháním posl. Śliwky pro přestupek podle §u 491 tr. z. a čl. V zákona ze dne 17. prosince 1862, č. 8 ř. z. z r. 1863 (č. J 122-III),

kraj. soudu v Mor. Ostravě ze dne 8. ledna 1930, č. Nt XIV 44/29, za souhlas s trest. stíháním posl. Śliwky pro přečin podle §u 14, č. 5 zákona na ochranu republiky (č. J 123-III),

kraj. soudu v Košicích ze dne 1. ledna 1930, Tl V 43/28, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Košicích ze dne 13. ledna 1930, č. 515/30, za souhlas s trest. stíháním posl. Fedora pro přečin podle §§ 1, 2, a §u 3, č. 1 a 2 zák. čl. XLI z r. 1914 (č. J 124-III),

okr. soudu ve Falknově n./O. ze dne 14. ledna 1930, č. T IV 1182/29, za souhlas s trest. stíháním posl. Haiblicka pro přestupek podle §u 312 tr. z. (č. J 125-III).

Předseda: Přikazuji:

Výborům ústavně-právnímu a technicko-dopravnímu:

7. Usnesení senátu o vládním návrhu zákona, jímž se mění některá ustanovení zákona ze dne 8. července 1925, č. 172 Sb. z. a n., o letectví.

Výborům zahraničnímu a živnostensko-obchodnímu:

40. Vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé k projevu souhlasu dohoda mezi republikou Československou a Dánskem, sjednaná výměnou not ze dne 26. a 27. srpna 1929 v Kodani o rozšíření platnosti doložky o nejvyšších výhodách, stipulované v československo-dánské prozatímní úpravě obchodních styků ze dne 18. dubna 1925, na Gronsko.

Přistoupíme k projednávání 1. odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výboru rozpočtového stran opatření Stálého výboru NSRČ podle §u 54 úst. listiny ze dne 7. listopadu 1929 (k tisku 1, příloha Ch) o konečné úpravě československé měny (tisk 134).

Zpravodajem výboru je p. posl. dr Hodáč.

Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Hodáč: Pane předsedo! Slavná sněmovno! Ku podrobné zprávě, která je ve vašich rukou, dovoluji si podotknouti jen tolik, že rozpočtový výbor se o této předloze v prvé řadě tázal, zda hodnota československé koruny, jak nyní na místo dosavadní relace k plnohodnotným zlatým měnám v průměru dvou let (prakticky k americkému dolaru) má býti ustanovena relací ke zlatu v množství 44·58 mg, zachovává její dosavadní výši.

Měli jsme za to, že občanstvo by se musilo postaviti proti každé změně, která by zasáhla do jeho majetkových poměrů, znamenajíc jejich přesun. O jak vážnou věc zde jde, dovolím si ukázati na jediné skutečnosti.

Kdyby místo 44·58 mg bylo bývalo dáno okrouhlé číslo 45 mg, bylo by to znamenalo, že z kapes dlužníků stěhuje se do kapes věřitelů více než 1 miliarda Kč. Jest jasné, že za těch okolností jsme se tázali, je-li hodnota, jak je nyní vyjádřena ve zlatě, vskutku tím, co odpovídá hodnotě dosavadní. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.) Že tomu tak jest, plyne z toho, že dosavadní kurs byl udržován na výši 2·96 až 2·96 3/8 a že zlatá hodnota odpovídá výši 2·963, a tím je splněn první předpoklad, pro který rozpočtový výbor vám doporučuje, abyste tuto předlohu přijali.

Druhá otázka, kterou jsme si položili, jest, zda vedle předpokladů technických, daných směnitelností, jak se v opatření ustanovuje, jsou dány hospodářské předpoklady pro to, abychom vskutku udrželi čsl. korunu na té výši, jak ji nyní ve zlatě stanovíme. Ve skutečnosti je věc taková, že toto udržení záleží jednak na tom, aby zůstala stálost domácích hospodářských poměrů - tato stálost je vyjádřená stabilitou cenového indexu a rovnováhou a stabilitou rozpočtu - jednak na tom, aby koruna byla opřena aktivem platební bilance. Podle odhadu za r. 1928 činilo aktivum naší platební bilance 1909 mil. Kč. V tomto aktivu je však 2.016 mil. Kč přebytku ze zahraničního obchodu zbožím, to znamená, že celé aktivum této platební bilance v běžných položkách jest založeno na aktivu obchodní bilance.

Bylo by omylem tvrditi, že při pasivu obchodní bilance byla by ohrožena koruna. Tam, kde je platební bilance v běžných položkách pasivní, může, zvláště při materielně zabezpečené měně pohybem v kapitálových položkách býti vyrovnána, ale tyto položky by byly buď výpůjčky nebo snad i prodej účasti na našem majetku do ciziny, tedy s hlediska státního něco škodlivého a zavržitelného.

Vývoj naší obchodní bilance za letošní rok ukazuje, že její aktivum velmi pokleslo. Místo okrouhle 1.783 mil. v prvních 11 měsících roku loňského činí dnes za prvních jedenáct měsíců 187 mil., a to ukazuje vážnost problému v zájmu měny, jejíž stálost chceme udržeti.

V debatě, která byla provedena, jak račte věděti ze zpráv denních listů, byly proneseny různé námitky a náměty. Hlavní z nich se týkaly skutečnosti, že Národní bance, která byla až dosud zmocněna, aby svůj kapitál z dosavadních 12 mil. zvýšila na 15 mil. dolarů, dává se v opatření Stálého výboru zmocnění, aby jej zvýšila na 18 mil. dolarů. Ministerstvo financí to navrhlo proto, aby se jí umožnila účast na mezinárodní reparační bance. Zatím byla jednání o této bance skončena. Její kapitál bude činiti 500 mil. švýc. franků, rozložených na 200.000 akcií, a účast, která bude vyhražena nám, bude činiti nejvýše 8000 akcií, tedy 20 mil. švýc. franků, a ty by byly splatny okamžitě jednou čtvrtinou.

Z toho jest zřejmo, že není třeba, aby bylo dáno zmocnění na 18 mil., poněvadž jednáním v Haagu původní důvody odpadly. Proto jsme přijali prohlášení ministra financí a Národní banky, že tohoto zmocnění nebude užito. Doporučujeme vám přes to schválení textu, jaký byl usnesen ve Stálém výboru, poněvadž máme za to, že bude nutno, aby zákony o měně, o mincovnictví, o ochraně měny a jiné byly sjednoceny v kodifikaci, jejíž provedení nám pan ministr financí přislíbil. Se zřetelem na tento příslib navrhujeme vám příslušnou resoluci, která je vytištěna ve zprávě, a navrhujeme vám také schválení projednávaného opatření.

Podotkl bych ještě toto: V nadpisu tohoto opatření se mluví o konečné úpravě čsl. měny. Tím nemá býti řečeno, že při kodifikaci by nebylo možno určitá ustanovení přizpůsobiti tomuto sjednoceni, nýbrž má tím býti řečeno, že pokládáme stěžejní ustanovení v tomto opatření, totiž ustanovení, kterým se stanoví hodnota čsl. koruny ve zlatě, za neměnné, za ustanovení, které má býti nadále podkladem stálosti naší měny, a v tom oporou a symbolem stálosti a konsolidace našeho státu.

Doporučuji vám jménem rozpočtového výboru, abyste beze změny schválili opatření Stálého výboru a zároveň resoluci, která se vám v tomto směru navrhuje. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájíme rozpravu.

Navrhuji podle usnesení předsednictva, aby lhůta řečnická stanovena byla 30 minutami. (Námitky nebyly.)

Námitka podána nebyla, navržená lhůta je přijata.

Ke slovu jsou přihlášeni řečníci: na straně "proti" pp. posl. Krebs a Zápotocký; na straně "pro" p. posl. dr Macek.

Uděluji slovo p. posl. Krebsovi.

Posl. Krebs (německy): Slavná sněmovno! Národní shromáždění má se dnes usnésti na mimořádně důležitém návrhu dalekosáhlého významu. Důvodová zpráva původního návrhu, která byla předložena Stálému výboru, sice praví, že zavedením zlatého základu nemá se nic měniti na věcné hodnotě koruny, a tento fakt potvrdily nám také zájemnické časopisy, ba dokonce sám pan zpravodaj prof. Hodáč. Bohužel se masa obyvatelstva skoro vůbec nestará o nesmírně důležitou otázku peněz, zlata a měny a o vztahy těchto tří pojmů. Pro masy obyvatelstva jest nejdůležitější, že se v této chvíli nemá nic měniti na kupní síle měny, neboť obyvatelstvo připomínajíc si špatné zkušenosti při okolkování a také účinky inflace ze sousedních států, mělo jen neurčitý strach před podobnými událostmi. (Posl. Geyer [německy]: Před novými zločiny, neboť to byl zločin!) Ano. Víte, jak masy jsou náchylné považovati peněžní hospodářství stále za něco neodvratného, zázračného a Bohem seslaného. Masám obyvatelstva stačí tedy na venek zjištění, že hodnota koruny zůstane prozatím nezměněna, ony se s tím spokojí. Přes to má tento návrh velmi dalekosáhlý význam. Již důvodová zpráva vládního návrhu ve Stálém výboru odůvodňuje zavedení zlaté měny tím, že má zajistiti účast Národní banky na mezinárodní reparační bance. Stanovy reparační banky praví, že jen ony banky mohou se účastniti mezinárodního finančního ústavu, které buď samy mají zájem na reparacích nebo v době vydání podílů mají stálou měnu, vybudovanou na zlatě nebo zlatých devisách. Poněvadž Československá republika nemá účasti v reparačním problému - přes rozličná tvrzení - postaral se ministr věcí zahraničních, aby co nejrychlejším zavedením zlaté měny byla zaručena účast Československa na reparační bance hned při jejím založení. Musíme se zde nejprve tázati, co to vůbec jest Youngův plán a jeho výtvor, reparační banka. Již na konferenci v Cannes tehdejší ministr věcí zahraničních Walter Rathenau užil bohužel málo povšimnutého slova, že cestou, aby hospodářské následky mírových smluv byly likvidovány, má býti mezinárodní syndikát, a to soukromý.

Dawesův plán zavedl zkomercialisování válečného dluhu, válečného dluhu, jenž jak známo, se vyvozuje z právního titulu, všemi Němci popíraného, viny na světové válce. Skutečně se to stalo tak, že nejvýznamnější německé hospodářské podniky, které dosud patřily státu nebo v nichž stát měl rozhodující účast, jako na př. říšská banka a říšské dráhy, dostaly se pod cizí kontrolu a závislost. My všichni byli jsme svědky nejen tohoto zotročení velkého národa, jež bylo umožněno činnou spoluprací sociální demokracie, která se tím ještě vychvaluje, a měšťáckých stran, nýbrž i jeho zhroucení. Na jaře loňského roku, asi rok přede dneškem, byla zahájena konference znalců nebo její příprava v Paříži. Byl to velký propagační stroj, který po měsíce měl vtloukati do obyvatelstva velké přednosti nové úpravy, totiž Youngova plánu. Německo se tam zavázalo svými zástupci - nikoliv zástupci lidu nebo již dokonce nikoliv lidem samým čtyřmi soukromými bankéři, že 58 let bude platiti reparace ročních 1650 milionů zlatých marek. Ve skutečnosti však byla by roční splátka činila 2200 milionů zlatých marek, neslýchaný peníz, jejž ve světových dějinách sotva který stát a národ nesl. Tímto Youngovým plánem bylo dokončeno bezpodmínečné podrobení veškerého německého národního hospodářství hrstce cizozemských finančních kapitalistů z Ameriky. Kromě toho se hospodářství i všech jiných států, majících zájem na reparacích, staví pod kontrolu světového finančního kapitálu. Připomeneme-li si dnes, že revoluce roku 1918 slíbila německým dělníkům socialisaci německých podniků a uvážíme-li, že konečně s pomocí sociálně demokratické strany dělnické bylo dokonáno podrobení cizozemskému finančnímu kapitálu, můžeme teprve změřiti cestu, kterou jsme vykonali v letech od 1918 do 1930.

Před několika dny agrární odborník ředitel František Hilmer z Brna uveřejnil článek o krisi zemědělství a prohlásil v něm, že jednu z nejdůležitějších příčin naší agrární krise zavinila Amerika a Hilmer pokračuje: "Amerika vyšla z války jako hospodářský vítěz, celá Evropa musí otročit na úroky a americké zemědělství má k disposici laciný kapitál. To mu umožňuje po každé stránce zvýšiti americkou výrobu". To jest nepochybně důležité. A ještě více, než tomu bylo dosud, bude se celá Evropa dostávati do většího otroctví amerického finančního kapitálu, bude-li nejlepší země tohoto dílu světa, Německo, reparační bankou až do nejzazších mezí vykořisťováno a podrobeno.

Čeští kolegové mohou mi na toto líčení odpověděti, že to je věcí Německé říše nebo v nejlepším případě německého národa, že na těchto věcech nemají přímého zájmu. A přece tomu tak není. Především dlužno zjistiti, že na vzestupu a blahobytu říšskoněmeckého hospodářství má hospodářství Československa tak velký zájem, jako snad žádný jiný stát. Nezaměstnanost, krise, hospodářská nouze v říši znamená vždy i těžké hospodářské krise u nás, kdož jsme přece s více než 50% svého dovozu a vývozu odkázáni na hospodářství Německé říše. Ale přistoupí-li československá Národní banka k mezinárodní reparační bance, což má býti umožněno zákonem o zlaté měně, pomůžeme úsilí o vydrancování tohoto dílu světa americkým finančním kapitálem. My sami vstoupíme do hospodářských jatek, které se mají vytvořiti pod titulem "Světové banky" nebo "Mezinárodní reparační banky". (Výkřiky posl. inž. Junga.) Tak zvaná absolutní úprava nebude však žádnou absolutní úpravou.

Kdo může zde povstati a prohlásiti - ani zpravodaj profesor Hodáč, jehož si velmi vážíme - že neúčast Československa na reparační bance byla by škodou našeho národního hospodářství, a kdo může ručiti, že zavedení zlaté měny prospěje našemu národnímu hospodářství? (Posl. Geyer [německy]: Zlatý monopol sám jest již reparačním agentem!) Ještě o tom promluvím. Chci zde uvésti zajímavé místo z díla "Finanční a hospodářská politika československá", jež napsal první ministr financí dr Alois Rašín. Tam se praví na stránce 50 doslovně: "Proto pokládal jsem za potřebné vyžádati si od Národního shromáždění zmocnění k uzavření zlaté půjčky 100 milionů dolarů v Americe, a dostalo se vládě zmocnění k tomu zákonem z 10. dubna 1919, č. 186 Sb. z. a n. Ačkoliv měl výnos této půjčky zůstati v Americe jako pohledávka státu, nedostalo se nám této půjčky pro průtahy mírového jednání a nejistotu vyvolanou bolševismem v Rusku. Tím ovšem tato snaha po zavedení definitivního pořádku ve měně musila býti odložena. Přes to však pracováno úsilovně dále, abychom došli povlovně aspoň k řádné fundované měně papírové." A dlužno dodati, že pro energické chování dr Rašína se to skutečně neobyčejně šťastně podařilo.

Ale co vyplývá z tohoto zjištění? Přece nic jiného, než že se povedlo stabilisovati měnu bez cizozemského úvěru a bez zlaté měny. (Výkřiky posl. Geyera.) A na jiném místě praví dr Rašín v téže knize, že ve své řeči dne 25. dubna 1919 v Národním shromáždění pravil: "Nemůžeme zde v Národním shromáždění zdvihnouti měnu prostým zákonem, nějakým dekretem. Můžeme měnu povznésti jen tehdy, budeme-li všichni pracovati a všichni šetřiti."

A skutečně, prací samou jest založeno nejen bohatství některého hospodářství, nýbrž i jistota měny. (Výkřiky posl. inž. Junga.) V dřívějších dobách státy právem žárlivě bděly nad svými výsostními právy, poněvadž v nich viděly pojem státnosti. Každý opravdu svobodný stát musí rozhodovati o své svrchovanosti soudní, svrchovanosti územní, svrchovanosti výkonné a svrchovanosti měnové. Ale od světové války - a to jest příznačné pro fakt, jaké síly zvítězily - státníci skoro všech států ve větším nebo menším rozsahu závodili, aby se vzdali skoro nejdůležitějšího výsostního práva, měnové svrchovanosti. Práva vydávati mince a bankovky nejsou již v rukou státu. Soukromé akciové společnosti, které si mimo to dají ještě zaručiti svůj zisk, mají titul státní nebo národní banky, která ve skutečnosti není bankou státu, nýbrž bankou se státní zárukou, se zaručenými zisky akcionářů, a to soukromá akciová společnost. Jaký div, že musí dojíti k podrobení státu finančnímu kapitálu a že účet musí zaplatiti obyvatelstvo!

Dosud byly to vnitrostátní soukromé akciové společnosti, které vykořisťovaly měnovou výsadu a vykonávaly státní měnovou svrchovanost. Účastí Národní banky nestane se ničím jiným než filiálkou mezinárodní poplatkové banky a stát se sníží na pouhý výkonný a policejní orgán, jenž má vykonávati bez odmluvy rozkazy presidenta světové banky.

Mohlo by se mi snad říci, že se stanoviska lidu, dělníka, jest úplně lhostejné, máme-li papírovou nebo zlatou měnu, jen když kupní hodnota zůstává stejná, neboť jest lhostejné, vykořisťuje-li nás mezinárodní finanční kapitál nebo kapitalisté našeho vlastního státu. Kde jest zde chyba nebo uvedení v omyl? Není přece tak těžké dokázati, že s hromadou neužitečně ležícího zlata úroky z půjček neobyčejně stoupají. A poněvadž úroky z půjček jsou obsaženy v ceně každého zboží a výkonu, musejí se tím více projeviti v cenách zboží, čím častěji toto zboží od suroviny až do prodeje mění svého držitele. Stojíme přímo před zatížením hromadné spotřeby, podobajícím se dani, které se musí co nejdříve projeviti. Konec jest sociální zotročení a zcizení každého domácího majetku, ba jeho vyvlastnění mezinárodním finančním kapitálem.

S hlediska sociální demokracie na př. mělo by se co nejrozhodněji útočiti právě proti tomuto návrhu. Jest zajímavé, že kol. Macek několikráte se svého stanoviska polemisoval proti tomuto zavedení, neboť mezinárodní spletení zájmů kapitálu přímo znemožňuje osvoboditi dělníky. Ve své polemice s agrárníky píše pan J. Sch. dne 6. ledna v časopise "Sozialdemokrat" mezi jiným: "Kdy uznají agrárníci, že jednostrannými prostředky a prostředečky nelze nic svésti proti základnímu zlu, výrobě bez rozmyslu a že se hospodářství musí důkladně přestavěti v socialistickém smyslu?" Domníváte se, že se snad přestavba v socialistickém smyslu usnadní tím, že se veškeré státní peněžnictví postaví pod diktát světového finančního kapitálu? Domníváte se, že tento světový finanční kapitál, pod jehož jho má býti nyní skloněna i československá měnová soustava, připustí nějaké opatření hospodářské, které by jen v nejmenší věci chtělo otřásti základy jeho soustavy, kapitalistické soustavy? Nemůžeme nic jiného, než projeviti své udivení nad chováním sociálně demokratických stran obou národů, které se prostě ani jednou nepokusily vytrhnouti měnu a hospodářství ze spárů světového finančního kapitálu nebo nedovoliti, aby se dostaly do jeho panství, nýbrž přímo závodí, jak bylo lze viděti v Německé říši, aby mezinárodní kapitál co možná nejdříve, úplně a bezpodmínečně nastoupil své panství nad prací.

Od občanských stran nebylo přece lze očekávati nic jiného, než že budou snášeti a podporovati tento vývoj, neboť ony přece stojí vždy "na půdě skutečností v té době právě daných", ale jest přece příznačné, že i znalec hospodářství, kol. dr Rosche musil přiznati v rozpočtovém výboru, že asi nikomu není jasno o plném dosahu reparační otázky a o účinku mezinárodní světové banky, a že navrhl, aby byl zřízen zvláštní reparační výbor poslanecké sněmovny, jenž by měl prostudovati význam všech těch věcí, které se nyní v Haagu staly již skutečností.

A přes to budou všichni, ať vědí či nikoliv, jak se nyní mění osud našeho hospodářství a naší měny, hlasovati pro tento návrh, strany občanské, strany sociálně demokratické, zástupci průmyslu a zemědělství v ušlechtilé dohodě, neboť toho vyžaduje mezinárodní bankovní a finanční kapitál a parlamenty poslušně konají, co se od nich žádá. (Posl. Geyer [německy]: Schacht rozkázal a Hilfferding šel a Schacht půjde, bude-li Morgan žádati!) Zcela správně. Ale od nás, kdož jsme tyto věci prohlédli, nechť se nežádá, abychom mlčky přihlíželi, když se nemohoucnost, zlý úmysl nebo lhostejnost chystají otevříti dokořán dveře světovému panství finančního kapitálu. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku - na straně "pro" kterým je p. posl. dr Macek.

Posl. dr Macek: Slavná sněmovno! Situace, která byla vytvořena tím, že Stálý výbor přijal 7. listopadu opatření o t. zv. konečné úpravě čsl. měny, je velmi trapná. V tomto opatření jsou nesporně chyby. Ale naše ústava předpisuje opatření Stálého výboru buď přijmout beze změny nebo odmítnout, ale nikoliv pozměniti. A teď jsme tedy stáli před těžkou alternativou: máme toto opatření beze změny přijmouti nebo máme je beze změny zamítnouti? Jak by to působilo u nás a jak by to působilo za hranicemi!

7. listopadu za velkého víření bubnů a troubení pozounů byla prý zavedena zlatá měna v tomto státě a počátkem února příštího roku by se zase nějak tiše snad ta t. zv. zlatá měna zlikvidovala? Jak by to působilo? Nepochybně mnoho lidí by se zbytečně poplašilo zrušením tohoto opatření Stálého výboru tak, jako se zbytečně plašilo jeho usnášením.

Velectění! Je pravda, že mnozí z nás na tom opatření Stálého výboru neměli žádné viny, naopak někteří z nás varovali před tím, aby se stalo, pokud jejich hlas stačil, jenže každá úhona, která stihne náš parlament nebo ně který jeho orgán, dotýká se také nás, kteří jsme proti těm usnesením, ať chceme nebo nechceme. My také patříme k tomuto parlamentu a k tomuto státu. Nám není tedy jedno, co si myslí o nás, resp. našem parlamentě naši lidé nebo cizina a proto jsme hledali cestu, jak z této trapné situace ven, pokud možno se ctí. Navrhovali jsme toto východisko: Že by v době, po kterou ještě platí toto opatření Stálého výboru, byl usnesen nový zákon, který by obsahoval 3 paragrafy: První dva z tohoto opatření a třetí, který by rušil ustanovení dřívějšího zákona o povinnosti Národní banky udržovati paritu naší koruny vůči plnohodnotným zlatým měnám cizím, a nahradil je tedy ustanovením §u 2 o povinnosti Národní banky udržovati paritu naší koruny ke zlatu.

Tento náš návrh, aby takový zákon byl přijat ve lhůtě, kdy ještě starý předpis tohoto opatření Stálého výboru by platil, nebyl schválen ostatními kolegy, protože se jim zdál býti příliš krutým zahanbením těch, kdo pro to opatření Stálého výboru hlasovali.

Vážení, připadalo jim to jako capitis deminutio maxima, jako sražení hlav. Já se přiznám, že jsem si někdy myslel, že by toho zasluhovali, ale konec konců nešlo nám o to, abychom původcům tohoto opatření srazili hlavy, jako spíše o to, abychom jim hlavy napravili (Veselost.) a tak jsme přijali východisko jiné, které vymyslel náš velmi konciliantní a věci znalý kolega dr Hodáč, jehož dobrou snahu a obratnost vyjednávací z tohoto místa s díky uznávám. Pomohl nám také velice pan ministr financí, který, ačkoliv ho ta věc páliti nemusela, kdyby toto opatření bylo zamítnuto, vyšel obětavě vstříc a prohlásil, že co na něm a jeho resortu jest, učiní všechno, aby vady tohoto opatření byly napraveny.

Když pak na naši žádost pan guvernér Národní banky telegraficky prohlásil, že nepřipustí aby Národní banka užila zmocnění v §u 7 jí daného, aby totiž zvýšila svůj akciový kapitál s dosavadních 12 mil. dolarů na 607 mil. Kč, což by se rovnalo hodnotě 18 mil. dolarů, a že nepřipustí zvýšení nad 15 mil. dolarů, k čemuž dosavadní zákon z r. 1925 Národní banku zmocňoval, byla odklizena hlavní překážka, která stála v cestě parlamentnímu schválení tohoto opatření.

Nuže, našlo se tedy východisko. Já vás nicméně prosím, abyste dovolili, abych ve vší stručnosti, pokud toto théma to připouští, sdělil vám hlavní námitky, které čeští sociální demokraté měli a mají proti tomuto opatření o "konečné úpravě čsl. měny". Nemějte za zlé, že toto théma je trochu suché. Onehdy jsem četl v "Lidových Novinách" anglický vtip, že politika je zrušena a nastalo národní hospodářství. Zdá se mi, že tohle u nás ještě úplně neplatí, ale zdá se, že nicméně také u nás to nastává. Tak prosím, abyste se ozbrojili trochou trpělivosti, když vám budu vykládati některé nezáživné věci.

Tedy to, že naše koruna §em 1 tohoto zákona byla prohlášena za rovnu svou hodnotou 44.58 mg zlata, není nic nového. To už de facto platí od r. 1925. Jen to v zákoně z r. 1925 bylo jinak řečeno. Protože to není nic nového, protože to nic nemění na dosavadním stavu, protože to neukládá ani státu, ani soukromníkům žádných obětí, nemáme žádných námitek, aby tento paragraf platil. Z řeči p. kol. Krebse soudím, že ani on nemá žádných námitek. Také nikdo v rozpočtovém výboru žádných námitek proti tomu nevznesl.

§ 2 ukládá Národní bance, aby na této zákonné úrovni udržovala kurs naší koruny. Zase nic nového, poněvadž to bylo uloženo v prvém zákoně z r. 1925 jenže jinou formulí. Ale ovšem v tomto paragrafu již je chyba ve stanovení sankcí na porušení této zákonné povinnosti, uložené Národní bance. V závorce je citován § 11 zákona z r. 1920, tak zv. bankovního zákona. Proti tomuto paragrafu vznesl již r. 1920 pan kol. dr Nosek svoje námitky. Bohužel byly bez jakéhokoliv vyvrácení zamítnuty, jak každý může se přesvědčiti nahlédnutím do stenografického protokolu památné předposlední schůze revolučního Národního shromáždění z jara 1920. Zde již bude museti operovati pan ministr financí dr Engliš, až bude unifikovati a rektifikovat dosavadní předpisy měnové.

§ 3 má tři odstavce. Prvé dva ustanovují něco, co třetí suspenduje, takže předpisy § 3 de facto neplatí. Odst. 1 tohoto paragrafu ustanovuje, že Národní banka je povinna kupovati zlato za cenu, která odpovídá relaci měnové. Při tom prý je oprávněna srážeti si zkušebné a ražebné, stanovené podle sazby státní mincovny. Toto ražebné je maximováno v posledním odstavci §u 4, a sice veličinou 0.3% z hodnoty přinášeného zlata. Toto maximování je rozumné, poněvadž je třeba, aby se omezila pravomoc banky srážeti z hodnoty zlata přinášeného k mincování nebo k výměně za bankovky určitou částku pod titulem seigneuriage. Ale o "zkušebném" zde v zákoně není nic. Nic není řečeno, kdo to zkušebné bude stanoviti, a jak veliké smí býti. A ze zásad o výkladu zákona vyplývá, že toto zkušebné musí stanoviti Národní banka; ona je vybírá, a když nikomu se neukládá, aby je stanovil, patrně tedy je stanoví banka sama. To však prakticky znamená, že Národní banka smí zvyšovati ražebné, jak se jí zlíbí. To nemůžeme připustiti. Zde je chyba.