Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: Zierhut, dr Lukavský, Roudnický, Stivín, Špatný, Taub.

Zapisovatelé: Petrovič, Pik.

158 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: min. předseda Udržal; ministři Bechyně, dr Beneš, Bradáč, dr Czech, dr Dérer, dr Engliš, inž. Dostálek, dr Franke, dr Matoušek, dr Meissner, Mlčoch, dr Slávik, dr Spina, dr Šrámek, dr Viškovský.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce dr Nebuška.

Místopředseda Špatný (zvoní): Zahajuji 7. schůzi posl. sněmovny.

Došly dotazy.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Dotazy:

posl. Kurťaka:

vládě o nespravedlivém rozdělení erárního pozemku "Díl" v Ize, v politickém okrese chustském (č. D 19-III),

ministru vnitra o surovém postupu četnického strážmistra Štycha proti Jos. Špitzerovi z Izy, v politickém okrese chustském (č. D 21-III),

ministru železnic o vyplacení náhrady za pozemky vyvlastněné na stavbu železnic od Vasila Fanta Michala ze Sekernice, v politickém okrese chustském (č. D 23-III),

ministru zemědělství o nespravedlivém rozdělení půdy v obci Záluží (č. D 24-III);

posl. Polívku na pána ministra školstva a nár. osvety:

vo veci výstavby budovy štát. ľudovej školy vo Vrútkach (č. D 39-III),

vo veci výstavby budovy štát. gymnazia v Komárne (č. D 40-III),

vo veci štát. škôl pre hluchonemych na Slovensku (č. D 41-III);

posl. Janalíka a druhů ministru železnic o zavedení lepšího ranního vlakového spojení z Okříšek do Jihlavy (č. D 42-III).

Místopředseda Špatný (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Rozprava o vládním prohlášení.

Budeme pokračovati v rozpravě, započaté ve 4. schůzi posl. sněmovny dne 18. prosince 1929.

Přihlášeni jsou ještě řečníci: na straně "proti" pp. posl. Čižinská, Gottwald; na straně "pro" pp. posl. Brodecký, Tučný, dr Reisz.

Uděluji slovo prvnímu řečníku, pí. posl. Čižinské.

Posl. Čižinská: Během jednání o vládním prohlášení namáhaly se zde všechny vládní strany, jakým způsobem vyřešiti nynější zemědělskou krisi. Mají na to různé recepty, ale všechny tyto recepty, ať je to monopolisace, ať motorisace, či kterýkoliv jiný prostředek, kterým hodlají léčiti zemědělskou krisi, směřují jen a jen k tomu, aby zemědělská krise řešila se na úkor malého zemědělského lidu, a to nejen na úkor zemědělského lidu, nýbrž pomocí cel také na úkor veškerého pracujícího lidu měst i venkova.

Prohlašujeme, že tato krise nedá se odstraniti takovýmito recepty, že přes veškeré nalhávání malému zemědělskému lidu a přes veškeré namáhání všech vládních stran nedá se řešiti jinak, než jedině za pomoci proletariátu.

Stanovisko naší strany k otázce řešení zemědělské krise je, že jedině sociální revoluce, která bude provedena jak proletariátem měst, tak i malým zemědělským venkovským lidem, vyřeší tuto kritickou otázku zemědělského lidu.

Postavení venkovského pracujícího lidu za trvání tohoto kapitalistického řádu, vykořisťování a zbídačování pracujících je den ze dne nesnesitelnější. Dnes na venkově řádí mezi venkovskou chudinou a pracujícím malorolnictvem v pravém slova smyslu hlad, zvláště v posledním čase vystupňovaný krisí kapitalistického zemědělství. Tato krise je součástí veliké krise celého kapitalistického hospodářství. Je výsledkem anarchie, která vládne za kapitalismu mezi jednotlivými odvětvími výroby a také uvnitř jich.

Hlavní příčinou dnešní zemědělské krise je, že v rámci kapitalismu nelze řešiti rozpory, které rozežírají celý kapitalistický systém. Řešiti tyto otázky není za kapitalistického režimu možno, neboť toto řešení by přišlo do rozporu s jeho základy, to je se soukromým vlastnictvím kapitalistů a velkostatkářů. To vše vede k nebývalé krisi celého kapitalistického hospodářství a k nebývalému zbídačování pracujících. Rozřešiti to bude moci jedině pracující lid měst a venkova odstraněním tohoto kapitalistického systému, založeného na vykořisťování pracujícího lidu, vítěznou proletářskou revolucí, provedenou po vzoru ruských dělníků a pracujících rolníků.

Agrární buržoasie v čele s agrární stranou chce řešiti zemědělskou krisi cestou vyvlastnění milionů drobných držitelů půdy, drobných a středních pracujících rolníků. V tomto směru se pohybovala a pohybuje celá politika této strany po celou dobu její účasti ve vládě, po celých 11 roků trvání tohoto kapitalistického státu.

Vaše pozemková reforma byla provedena jen pro kapitalisty, velkostatkáře a bohaté sedláky s jasným cílem vybudování kapitalistického hospodářství na vesnici a pro zbídačení a přivedení na mizinu venkovské chudiny a pracujících malorolníků. Komu sloužila, toho jsou dokumentem údaje statistického oddělení pozemkového úřadu, ovšem pěkně přibarvené, aby tak nekřičely. Podle těchto údajů ucházelo se o půdu oprávněných žadatelů 535.702, obdrželo půdu 305.837, odmítnuto bylo 229.865. Z drobného přídělu bylo přiděleno velkosedlákům 445.185 ha, 1.532 zbytkařům přiděleno bylo 134.809 ha, velkostatkářům podle různých kapitalistických paragrafů ponecháno 887.218 ha.

To je bilance kapitalistické pozemkové reformy, kde ohromná většina malorolníků vůbec půdu nedostala, a ti, kteří dostali jeden nebo půl ha půdy, jsou dnes po uši zadluženi a stali se tak otroky bank v postavení o nic lepším než zemědělský dělník, při čemž prvého vykořisťuje kapitál cenovým diktátem, hypotekárními úroky, daňovým břemenem a druhého velkostatkář, zbytkař nebo bohatý sedlák bezprostředně v námezdním poměru.

Vaše pozemková reforma venkovské chudině a drobným pracujícím rolníkům pomohla z bláta do louže, do ohromné bídy, která na konec je přivede na mizinu. Ale za to pomohla na nohy velkostatkářům a velkosedlákům, aby tvořili na vesnicích hospodářsky silnou kapitalistickou pěst pro drcení a vyvlastňování zadlužených vrstev drobných a středních rolníků. Tomu pomáhá ovšem také vaše daňová a celní politika. Dnes máme v Československu více než 80 druhů přímých a nepřímých daní a dávek, které jsou přímo nesnesitelné, a pracující lid platí 2 1/2kráte více na daních a dávkách než před válkou, jak to dokazují následující číslice statistického úřadu: Před válkou v letech 1911 až 1913 připadalo daní a dávek na jednoho obyvatele 56·80 korun, r. 1927 připadalo na jednoho obyvatele 744 Kč, kterýžto obnos se od té doby za poslední dva roky zvýšil nejméně o dalších 100 Kč.

Na venkově vypadá to tak, že exekutoři jsou denními hosty na vesnici a vyvlastňují drobné pracující rolnictvo přetížené daněmi, bankovními dluhy a lichvářskými úroky bank. Za to na druhé straně odpisují se a odpouštějí daně a daňové nedoplatky velkým fabrikantům, velkostatkářům a velkosedlákům, jejichž na bursovních spekulacích zkrachované banky a kapitalistická družstva jsou sanována ze státní pokladny.

Vaše celní politika je příčinou rostoucí drahoty, pomáhá různým bursovním spekulantům, fabrikantům a velkostatkářům zvyšovati drahotu všech potřeb pracujícího lidu a tímto způsobem vykořisťovati a vydírati milionové zisky z kapes venkovské chudiny.

To vše má doplniti agrární buržoasií dnes připravovaný zákon o zcelování půdy, se kterým dnes vandruje po vesnici agrární strana a velkosedláci a doporučují ho venkovské chudině a drobným rolníkům. Ale co se skrývá za tímto zákonem? Mnohokráte větší zlodějna, která má doplniti pozemkovou reformu a zmnohonásobit bídu na venkově. Je vlastně součástí racionalisace kapitalistického hospodářství na venkově. Bohatí sedláci a velkostatkáři mají tímto zcelováním obdržeti nejlepší půdu, půdu nejbližší a pěkně zcelenou, aby mohli při zpracování půdy použíti nejmodernějších hospodářských strojů a traktorů a cestou moderních vymožeností, jako je elektrisace, chemie, agronomie a pod., zvýšit úrodnost půdy. Drobní a střední rolníci mají býti vytlačeni na půdu nejhorší a nejvzdálenější, aby tím dříve přišli na mizinu, aby je bylo možno oddělit od půdy a udělat z nich zemědělské dělníky, proletáře, kteří by dřeli za mizerné mzdy s celými rodinami na zcelených a úrodných pozemcích velkostatkářů, zbytkařů a velkosedláků.

Pro zlomení vzrůstajícího odporu a nespokojenosti širokých mas venkovského pracujícího lidu nestačí už dnes buržoasii vláda policajtů a četnictva, a proto organisuje otevřeně svoje fašistické bandy: Střelecké jednoty a Selské jízdy, složené z buržoasních a velkosedláckých synků, a různé jiné fašistické organisace po vzoru Heimwehrů, ke kterým se druží Sokol, Orel a Dělnické tělocvičné jednoty s jasným cílem provedení fašistického převratu a nastolení fašistické diktatury.

Fašistickou diktaturu potřebuje buržoasie nejen pro zlomení odporu pracujícího lidu, nýbrž také pro dokonalejší připravení nové imperialistické války, do které by hnala na válečné jatky pracující lid a která je namířena hlavně proti dělníkům a rolníkům sovětského Svazu. O hrozícím válečném nebezpečí svědčí stále horečnější zbrojení a nové miliardové výdaje na válečný materiál. Pořádají se velké vojenské manévry a slavnosti, na kterých se pronášejí vilémovské válečné řeči domácích i cizích válečných diplomatů i generálů, jak jsme to viděli při vojenských manévrech na Moravě, na válečné výstavě v Táboře a jinde, kde vtloukají se do hlav dělníkům a rolníkům ve vojenských kabátech a celé veřejnosti válečné choutky buržoasie a dělá se nálada pro válku, tak jako v případě Hidás-németského konfliktu. Jsou ještě v živé paměti Masarykova slova, že když je třeba i železa se použije.

Připravují se zákony o militarisaci mládeže a veškerého obyvatelstva v případě války, kdy pracující lid bez rozdílu věku a pohlaví byl by postaven pod vojenské komando a donucován k válečným úkonům ve stínu vojenských bodáků. Má tak býti napodoben vzor vojenského zákona militaristické Francie, navržený sociál-fašistou Paul Boncourem.

Jaký plán sleduje tím vším buržoasie? Plán vykořisťování a vyvlastňování pracujícího lidu měst a venkova, plán fašistické a sociál-fašistické diktatury buržoasie, plán hladu a stále se zvětšující bídy a nove imperialistické války.

Pracující lid měst a venkova buduje dnes mohutnou jednotnou frontu pracujícího lidu s cílem postavit se na odpor těmto plánům buržoasie a protiofensivou odrazit fašistický a sociál-fašistický útok, vedený proti pracující třídě.

Dnes stále jasněji a jasněji rýsuj i se fronty dvou tříd, které se táhnou každým městem a každou vesnicí. Na jedné straně fronta vykořisťovatelů: buržoasie, velkostatkáři a bohatí sedláci, fašisté, sociál-fašisté a státní kapitalistický aparát, na druhé straně jednotná bojovná fronta pracujícího lidu měst a venkova pod vedením komunistické strany.

Tato jednotná bojovná fronta pracujícího lidu venkova vytyčuje svůj bojovný program, buduje akční výbory a pod vedením komunistické strany povede boj za uskutečnění tohoto programu, za odstranění tohoto shnilého a rozkládajícího se kapitalistického systému.

Proti teroru fašistů a sociálfašistů, proti fašistické diktatuře buržoasie vytyčujeme heslo boje za diktaturu proletariátu a vládu rad dělníků, rolníků a vojáků.

Proti připravované imperialistické válce za porážku vlastní buržoasie a revoluční obranu sovětského Svazu, proti nacionálnímu útlaku za sebeurčení národů až do odtržení, proti kapitalistické pozemkové a lesní reformě, proti chystanému kapitalistickému zcelování půdy, ožebračování a vyvlastňování drobného a středního pracujícího rolnictva vedeme boj za revoluční vyvlastnění veškeré velkostatkářské půdy i s inventářem bez náhrady a předání jí bezplatně do rukou venkovské chudiny a pracujících rolníků. Proti kapitalistické agrární racionalisaci a vykořisťování dělnictva a vesnické chudiny - boj za zvýšení mezd a osmihodinový pracovní den v zemědělství, pro pracující ženy a mládež mzdy podle zásady: za stejnou práci stejnou mzdu.

Pánové se zde mohli umluviti tyto dny, když mluvili o venkovské chudině, o svých receptech. Ale ani jeden se nevyjádřil, že venkovské zemědělské ženy jsou nuceny pracovati od 4 hod. ráno do 10 hod. večer. Ani jeden neví, že tyto venkovské ženy z veliké části jsou právě těmi otroky, kteří budují majetek, z jejichž mozolů stavějí si paláce velkostatkářští zemanové, a ani jeden si neuvědomuje, ne neuvědomuje, oni to příliš dobře vědí, ale sami si to zapírají, že právě tyto ženy budou v té armádě bojujících dělníků a rolníků státi na svém místě, že právě tyto utlačované ženy, které dnes pracují za 8 a ještě méně korun denně, které jsou vydírány nejhorším způsobem, že právě tyto dělnické ženy budou státi v řadách bojujícího proletariátu měst a venkova za svržení kapitalistického režimu.

Proti daňové politice boj za zrušení všech přímých a nepřímých daní, zatěžujících pracující lid, nahrazení jich progresivním zdaněním kapitalistů, velkostatkářů a velkosedláků, za osvobození drobných a středních rolníků od placení všech daní a za škrtnutí všech jejich hypotečních dluhů a daňových nedoplatků.

Proti kapitalistické celní politice, sloužící za prostředek monopolnímu ovládání domácího trhu kapitalisty a velkostatkáři a umělému zvyšování drahoty a vykořisťování pracujícího lidu měst i venkova. Proti honebnímu zákonu a zákonu o polním pychu, za svobodný odstřel škodné zvěře a svobodné sbírání lesních plodin a hub venkovskou chudinou a pracujícím malorolnictvem. Za řádné nemocenské, úrazové a invalidní pojištění zemědělských dělníků a placení celého příspěvku zaměstnavateli. Proti militarismu, zbrojení, předvojenské výchově mládeže, proti zákonu o zmilitarisování všeho obyvatelstva v Československu. Za hospodářské a politické požadavky dělníků, pracujících rolníků a vojáků. Proti policejnímu teroru, špiclovství, žalářování a pronásledování třídně uvědomělých dělníků a pracujících rolníků, proti systematickému zastavování a pronásledování revolučního tisku povedeme rozhodný boj proti celé vykořisťovatelské frontě jednotnou bojovnou frontou pracujícího lidu měst i venkova. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dále je přihlášen ke slovu p. posl. Brodecký. Uděluj i mu je.

Posl. Brodecký: Slavná sněmovno! Ve vládním prohlášení, jak ani při jeho stručnosti jinak není možno, dotýká se pan min. předseda problému státně-zaměstnaneckého tímto příslibem: "Problém státních zaměstnanců bude řešen co nejpečlivěji. Vláda se přičiní o vyřešení otázky staropensistů, práce systemisační budou uspíšeny, systemisace bude sdělána na zásadě spravedlivého ohodnocení služebních výkonů, jakož i se zřetelem na sociální strukturu zaměstnanectva."

Je to velmi málo, co je tu řečeno, ale obsahově velmi mnoho, a bude-li chtíti vláda splniti to, co zde prohlašuje, můžeme říci, že bude míti velmi mnoho práce, velmi namáhavé, která přes to, že by znamenala nápravu toho, co předchozí vláda zavinila, přece jen bude vyžadovati velkých finančních obětí. V zastoupení státních a veřejných zaměstnanců musím prohlásiti docela jasně: V prohlášení vládním přijímáme slib, že platový zákon č. 103 z r. 1926 bude přepracován a že budou odstraněny všechny jeho zlé důsledky. Pokud se týče okamžitého zásahu vlády, musíme státi na stanovisku, že vláda musí ještě před novým rokem vyplatiti na úhradu aspoň těch největších škod zaměstnanců 13tý měsíční plat, příp. mzdu za 4 týdny a že musí vláda odstoupiti od stanoviska vydati k provedení systemisační elaborát, jak byl zpracován meziministerskou komisí, a že tento elaborát musí předložiti nově ustavené komisi ve smyslu zákona č. 286, kde by skutečně nezávislí odborní znalci mohli vysloviti své názory k přepracování celé věci, že tato vláda musí také předložiti této komisi k definitivnímu zpracování elaborát vládního nařízení ve smyslu §u 142 zákona č. 103, kteréžto nařízení vlastně má nahraditi, co z propočítacího zákona č. 222 bylo následujícími zákony zrušeno.

To jsou požadavky zaměstnanců, k jichž uskutečnění nutno přikročiti ihned.

Ohledně přepracování zák. č. 103/26 provedu později ještě důkaz o tom, že tento zákon byl vykládán tak, že zničil všechnu dobrou vůli státních zaměstnanců, všechnu lásku k práci tím, že zproletarisoval veškeré státní a veřejné zaměstnance, vyjímaje snad ony, kteří byli ve staré hodnostní třídě IV. a kteří novým zákonem zařazeni byli do platové stupnice první.

Bude musiti býti ihned, již v tomto rozpočtu, pamatováno na to, že tento zákon byl dělán příliš předčasně. Právě to, co následovalo dosud z tohoto zákona, ukazuje k tomuto závěru: Měšťácké strany žily v roce 1925 v přesvědčení, že přichází nebo přišla doba jejich absolutní nadvlády, doba, ve které mohou dělati, co chtějí, a proto přes jistotu o tom, že nežijeme dosud v normálních poměrech, nýbrž dále ještě v době velké disparity mezi hodnotou koruny a skutečnou cenovou hladinou, snažily se vypracovat rychle nový definitivní platový zákon, aby zabránily možnosti v případě pozdější přeměny režimu pod vlivem socialistů upravovati platové poměry zaměstnanců tak, jak by odpovídaly dané době.

Zákony č. 394 z r. 1922 a č. 103 z r. 1926 sice v důvodových zprávách neustále opakují, že se nalézáme v údobí, ve kterém dojdeme k vyrovnání cenové hladiny dolů k hodnotě valorisované čsl. koruny. Ve skutečnosti dostavil se však opak a my se stále více s cenami životních potřeb vzdalujeme od hodnoty koruny. Proto je nutno, aby vláda již dnes za bývala se velmi vážně přípravami k přepracování platového zákona a uzpůsobení jeho aspoň, pokud jenom je možno, daným poměrům. A to se musí státi hned při sestavování rozpočtu pro rok 1930.

Nechci mluviti dnes o právně-služebních věcech, které tvoří nedostatek tohoto zákona, jako: dlouhé čekací doby, dlouhé postupové lhůty, systemisace, ono pověstné vázání míst, nemožnost povyšování atd. V číslicích stručně na některé z těchto věcí ukáži, ale pokud se týče přímo finančních základů, musí býti jisto této vládě tak, jak jest jisto dnes každému, kdo jen dost málo k věcem přihlíží, že musí, má-li to býti definitivní úprava platu, býti zvýšeny začáteční platy na úroveň cenové hladiny, že musí býti počítáno v nejbližších dnech se zvýšením činovného. Toto činovné nám neustále bylo předkládáno nejenom jako staré příbytečné, nýbrž jako příbytečné a nad to ještě jako příspěvek na representaci života a toto činovné se jmenovanými dvěma velikými funkcemi stačí dnes asi tak na 60% té jedné funkce, takže vlastně vykonává jen asi 25-30% funkcí udaných. Ke zvýšení činovného musí proto dojíti v nejbližší době.

Musí také okamžitě dojíti k jednání o otázkách zrovnoprávnění staropensistů. Je naprosto neudržitelné, aby parlament přijímal zákony a administrativa si je vykládala tím způsobem, že co chce, udělá, a co nechce, neudělá. V zákoně č. 80 - v posledním zákoně upravujícím poměr pensistů - přijali jsme jednu, podle mého soudu velmi důležitou zásadu: Že tam, kde příjem pensisty s drahotním přídavkem a přídavkem 20%, počítaným tak komplikovaně, jak se dnes věci u nás dělají samým předoktorováním úřadů, nebude činiti alespoň minimum pense stanovené v zákoně č. 103, zvýší se na toto minimum pense bez ohledu na 20% již započítaných.

Přijali jsme dále zvláštní ustanovení, že u t. zv. pensí z milosti bude postupováno obdobně podle tohoto zákona. To znamená, že nejmenší částka pense z milosti má dnes všeobecně - kde jsou pro to předpoklady - vykazovati 2/3 minimální pense, označené v zákoně č. 103. Ale my dnes máme ještě pensisty se 160, 180 a 200 Kč měsíčně. Již toto číslo ukazuje na protizákonné jednání naší administrativy při výkladech zákonů. Nejnižší, minimální pense v zákoně činí totiž 4.800 Kč, příplatek na rodinu 1.000 Kč, tedy celkem 5.800 Kč. Kdybych počítal 2/3, nejnižší minimální pensi z milosti, obdržím částku 3.800 Kč, ale my máme dnes pensisty z milosti, kteří mají vyměřenu pensi kolem 200 Kč měsíčně, čili 2.400 Kč ročně, tedy polovinu sumy, na kterou má nárok zpravidla plně vyslouživší pensista z milosti, a skoro jen 1/3 sumy, na kterou má nárok pensista podle plného započítání služby do pense. Kdyby v celé personální politice nebylo nic jiného než fakt, že dobrá vůle a rozhodnutí obou sněmoven pomoci těm nejubožejším z ubohých jest obcházeno administrací tohoto státu, myslím, že mohu plným právem říci, že tyto poměry nesmí býti déle trpěny. Buď bude vládnouti parlament, vůle zákonodárců a vůle vlády, nebo zlovůle či ledabylost administrativních úředníků. (Souhlas.) Jedno nebo druhé. Připustíme-li však, aby parlament, aby sněmovny, aby vláda nechci tím sice exkulpovat vládu, ona se měla přesvědčiti, neměla přece jen vždycky dávati na slova lidí, o nichž jsme se několikráte přesvědčili, že nejednají vždy správně a že nemluví pravdu v každém případě - aby tedy zákonodárné sbory tvořily pláštík k diktatuře několika ministeriálů, pak myslím, že nesmíme před světem mluviti o našem státu jako o státu parlamentním, nýbrž pak byl by náš stát státem diktatury; pak ovšem nesmíme mluviti o demokracii, ale musíme přiznat věci jak jsou, že jeden úředník u nás, postavený na určité místo, může dělat, co se mu zlíbí, proti parlamentu, proti vládě, proti všemu občanstvu tohoto státu a že bude vždy kryt vládou, která právě jest u vesla. Jinak ovšem musíme počítati s docela novým zřízením v personálních věcech. Nová vláda musí - nechce-li v personální politice pokračovati na staré cestě, jež vede zcela jistě ke katastrofě - přistoupiti ke zřízení personálních komisí tak, jak jsou tyto zřízeny na železnicích. Ovšem musím s tohoto místa opět prohlásiti, že přes to, že máme u Č. S. D. od začátku této republiky ze starého zřízení personálních komisí za Rakouska vzešlé výbory důvěrníků, byly tyto výbory důvěrníků právě touto administrativou zatlačeny do naprosté téměř bezmocnosti a staly se v posledních letech jenom figurou v rukou několika pánů, kteří mnohým věcem, o nichž rozhodují, nerozumějí, a ve věcech, kterým rozumějí, rozhodují až příliš často úplně proti zákonu, protiprávně.

Řekl jsem, že zákon č. 103 je předčasně dělán, poněvadž jsme neměli a dosud nemáme normálních poměrů, a že byl dělán urychleně proto, aby definitivní platové poměry státních zaměstnanců dělány byly za doby vlády panské koalice. Je tu disparita mezi 6 a 1/2 násobkem platové hodnoty koruny a nejméně 10násobkem ceny životních potřeb. Již jsem se zmínil, že oba zákony stěžejní, i zákon č. 394 i zákon č. 103 ujišťují, že tato disparita bude vyrovnána v nejbližší době klesáním cen životních potřeb. Jedno zklamání.

Druhé zklamání: Přijali jsme k zákonu na úpravu platů zaměstnanců t. zv. úhradové zákony. Byli jsme vnuceni do zvýšení daně z cukru, lihu, poplatků atd. a zrovna v předcházející schůzi projednáváno bylo prodloužení zákona o poplatcích. Tyto zákony byly výslovně dělány pro získání úhrady větších nákladů definitivní úpravy platových poměrů zaměstnanců. Spotřební daně zvýšeny byly o 540 mil., poplatky o 600 mil., cla o 250 mil., rozdíl požitků vykazoval 250 mil., t. j. úhrnem 1640 mil. Kč bylo vyžádáno na krytí sumy, o které nám bylo přednášeno, že z ní bude určeno 700 mil. Kč na provedení nového platového zákona.

Bylo nám tvrzeno, že zvýšením o tento obnos 700 mil. Kč budou upraveny poměry všech zaměstnanců a zvláště oněch v nižších kategoriích tak, aby mohli vyjíti, aby nemusili míti zvláštních drahotních přídavků, které se jim započítají do pevného platu a tím do pensijní základny. Facit této úpravy však je zase jenom letmo: Úředník XI. hodn. třídy, prvního stupně měl v r. 1923 11.592 Kč příjmů, v r. 1928 10.200 Kč, tedy o 1300, skoro 1400 Kč, t. j. o 12% méně; v VIII. hodn. třídě, první platový stupeň se teprve vyrovnává na starý příjem; úředník této třídy měl dříve 20.841 Kč a nyní má 21.900 Kč, t. j. o 1058 Kč čili o 5% více. Úředník bývalé IV. hodn. třídy - tedy té třídy, ze které řada pánů využila zákona 103 k tomu, aby se dostala do I. plat. stupnice - měl r. 1923 43.977 Kč příjmů, a podle zákona 103 má v I. plat. stupnici 87.000 příjmů, čili o 43.022 Kč, t. j. o 98% více, než měl v r. 1923. (Výkřiky.)

Pokud systemisace se týče: U státních úředníků se řeklo: Normální stav bude systemisován takovým způsobem, aby se průměrný úředník dostal aspoň k dvojímu povýšení. A jak vypadají věci dnes? 56% úředníků až s 30letou a delší služební dobou je dnes v poslední sedmé platové stupnici, 58% zřízenců je v nejnižší platové stupnici III. V ministerstvu nár. obrany je 1800 oficiantů; ani jeden z nich nemá systemisované místo, přesto že jsou po léta zaměstnáni. Kancelářský personál v r. 1919 vykazuje 60% úředníků, 40% pomocných sil; po provisorní systemisaci "zlepšen" byl tento stav na 24% úředníků a 76% pomocných sil. (Hlas: Skandální poměry!) U železničních zaměstnanců jsou poměry o mnoho horší. Jsem v personální politice činný déle než 30 roků, pamatuji dobře regulativ Biliňského, pamatuji všechny ty otrocké poměry státních a veřejných zaměstnanců, všechnu tu korupci, která se tu prováděla. S lítostí musím však konstatovati, že všechno to, co jsem dohromady na zlých činech starého Rakouska viděl za 20 roků spáchati na zaměstnancích, není nic proti tomu, co zlého spácháno bylo na státních zaměstnancích u nás v Československé republice od r. 1923, hlavně ovšem pak od druhé poloviny r. 1925. (Výkřiky poslanců komunistických. - Řečník obraceje se ke komunistickým poslancům:)

A nejhorší, že se tak dělo za vaší pomoci, vy jste pomáhali buržoasní vládě k tomu, aby se proti zaměstnancům mohla uplatniti tím, že jste tříštili organisace zaměstnanců (Výkřiky poslanců strany komunistické, čsl. strany soc. demokratické a čsl. strany nár. socialistické.) -

Místopředseda Špatný (zvoní): Žádám o klid.

Posl. Brodecký (pokračuje): Prosím, u železničních zaměstnanců . . . (Výkřiky.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Žádám pány, aby nevyrušovali řečníka.

Posl. Brodecký (pokračuje): Železniční zaměstnanci . . . . . . (Výkřiky poslanců strany komunistické, posl. Váchy a Polívky.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Brodecký (pokračuje): Při jednání o zákoně č. 103 bylo vedoucím úředníkem oproti našim návrhům namítáno, že jednak tyto naše návrhy železničních odborníků nemohou býti pojaty do zákona, který v podstatě jedná o civilních (pragmatikálních) zaměstnancích státních, jednak že on nezná tyto věci tak, aby o nich mohl detailně rozhodovati. Železniční zaměstnanci prý budou opatřeni v tomto smyslu dohodou parlamentních zástupců odborových organisací v ministerstvu železnic. K této dohodě však nedošlo; jak nám bylo p. min. r. drem Fišerem řečeno, proto, že socialisté vystoupili z vlády. Dr Fišer udělal si prováděcí vládní nařízení pro železničáře sám. (Výkřiky poslanců strany komunistické.) Vzal si k tomu na poradu nejmladší právníky z ministerstva železnic.