Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. dr Zadina. Žádám, aby se ujal slova.

Posl. dr Zadina: Slavná sněmovno! Národní shromáždění zahajuje své nové pracovní období v době velmi vážné, v době, kdy zemědělská krise propukla v našem státě, v době, kdy stíny této těžké krise doléhají na ostatní vrstvy obyvatelstva ve státě, v době, kdy jasně vidí každý z nás, že za zemědělskou krisí vleče se hned krise průmyslu, živností, obchodu, že trpí i dělnictvo a že tato hospodářská krise ohrožuje celý hospodářský a sociální život ve státě. Vláda pochopitelně nemohla tento neblahý zjev přejíti mlčením a vyjádřila ve svém vládním prohlášení, jak je zde přednesl pan předseda vlády Udržal, že pokládá za první a nejdůležitější úkol této koalice, aby tyto hospodářské poruchy byly řešeny, aby byly hledány prostředky pro řešení krise zemědělské i hospodářské. Jest to určitý defekt vládního prohlášení, jak já ho v tom spatřuji, že nám totiž trochu nenaznačilo prostředky, jakými chce pracovat k zdolání hospodářské krise. (Posl. Lanc: Všemi prostředky!) Praví se jen, že je bude hledat a že nalezne prostředky, a my prohlašujeme v tomto ohledu, že tyto prostředky musí se odvoditi z jasného rozpoznání všech příčin zemědělské krise a že musí sledovati jeden cíl: Zjednání rentability nebo-li výnosnosti všech hlavních odvětví zemědělského podnikání.

Pokud jde o příčiny zemědělské krise, netřeba se šířiti. Krise trvá dva roky, a já vyzvedám jen nejdůležitější, když konstatuji, že některé příčiny krise zemědělské jsou povahy mezinárodní. Jest to především neustálenost poměrů výrobních, spotřebních a odbytových v celém světovém hospodářství, jako důsledek světové války. Dále to jsou určité přebytky na světovém trhu, jak se projevily u cukru, pšenice a také u jiných výrobků, a dále nezřízená, nesolidní spekulace mezinárodní silných koncernů zámořských, které uplatňují neblahý vliv na deroutu, zhroucení cen zemědělských výrobků. Vedle těchto otázek hospodářských přistupují i různá opatření státněpolitická cizích států. Můžeme čísti každý den o tom, že každý stát podniká řadu různých opatření pro podporu svého zemědělství. Především poskytují státy svému zemědělství zvýšenou celní ochranu, jak ještě později doložím, dále poskytují různé státy svému zemědělství podporu i pro vystupňování exportu do ciziny. Vidíme, že vydávají se exportní premie, že snižují se exportní tarify, Polsko tvoří exportní syndikáty, a to vše se konstruuje uměle na vyvolání konkurence, která se nazývá konkurencí nekalou, dumpingem. Jen naše Československá republika se nehýbá a v tom souhlasím s kol. Hanreichem, že skutečně poměry politické jsou u nás tak neutěšené - s hlediska státně politického to posuzuji - že stát náš nevykonal pro naše zemědělství v posledních dvou letech téměř nic. Otázka dovozních listů, jak byla sporná, co způsobila obtíží! Vidíme, že jiné státy rychlým tempem téměř každý týden vydávají různá opatření, a my jsme nebyli s to, z neblahých příčin vnitřně politických - a to podtrhuji - přinésti našemu zemědělství nějakou podporu nebo pomoc. A přece jen vláda, netajíme si ani to - od minulého léta parlament nezasedal, přišel potom podzim, volby mohla učiniti opatření, poněvadž měla zmocňovací zákony. Uvádím mezi jinými tři zákony: zákon z r. 1921 o zvýšení cen pomocí koeficientů, dále § 7 celního zákona stran ochrany antidumpingové proti polskému exportu, je to dále všeobecný zákon z r. 1920 o mimořádných opatřeních povahy hospodářské, kterýchžto zákonů se mohlo používati.

A já tvrdím, že skutečně velkou vinu za těžké poměry zemědělské v našem státě má naše obchodní politika a ti činitelé, kteří ji ovládali, ovlivňovali a kteří zanedbávali úplně, podtrhuji, zájmy našeho zemědělství, obětujíce je zájmům docela jiným.

U nás se přehlíží jeden důležitý fakt, že naše zemědělství při své vysoké intensitě vyrábí velmi draho. Máme vysoké výrobní náklady v důsledku vysokých daňových a sociálních břemen, vysoké mzdy platíme v poměru proti cizím státům, abychom si udrželi krok se mzdami průmyslového dělnictva. (Výkřiky komunistických poslanců.) To je kapitola jiná, to je kapitola průmyslového dělnictva. Nám dělnictvo prchá z venkova do průmyslu a proto musíme udržeti rovnováhu, určité přiblížení aspoň ve mzdách. Jsme v disparitě s cenami průmyslových výrobků, zemědělství vyrábí draho a tato okolnost se přehlíží v rámci naší obchodní politiky.

Pokud se týče důsledků zemědělské krise, apelujeme na všechny vrstvy v národě, na všechny občany hospodářsky trochu myslící a sociálně cítící, aby nahlédli, jaký je trudný život širokých vrstev zemědělců, rolníků a domkářů na našem venkově. Výnosnost zemědělství je ta tam, už 2 roky. 6 mil. zemědělského obyvatelstva, které pracuje celoročně od rána do večera na té půdě, aby získalo výživu národu, pracuje bez koruny mzdy, a nejen že nemá mzdu žádnou, ještě má hotové ztráty na tom, co do toho investovali. Domyslete tento zjev! Co by tomu řekli železničáři, kdyby se žádalo, aby pracovali celý rok od rána do večera bez mzdy, aby úředníci bez mzdy pracovali! A takový zjev je tu u nás, u našich 6 mil. obyvatelstva zemědělského, žijícího na venkově.

Náš venkovský lid se zadlužuje. Shání úvěry a my to cítíme a pozorujeme, jak těžká mračna tíživých dluhů doléhají na rolnické usedlosti, na chalupy domkářů. A tato dusivá mračna těžkého zadlužení budou nám dusit hospodářský život na venkově ještě po dlouhou dobu. Nastává útěk lidí z venkova, prchá dělnictvo, rolníci z úspornosti pouštějí dělníky atd. a vidíme, že početnější rodiny našich domkářů o 6 až 8 dětech - co mají dělati - posílají děti do měst, synky a dcery, aby si tu hledali v průmyslu živobytí. Zejména v horských okresech pozorujeme silný útěk z venkova, lidé prchají a rozmnožují kádr nezaměstnaných v průmyslových městech. Naši zemědělci nemají peněz, neplatí daní, nekupují výrobků průmyslových a řemeslných atd. a my vidíme, že zde jsou počátky těch stínů, jež doléhají na ostatní výrobní odvětví, průmysl a živnosti.

Obávám se jednoho, že totiž při dalším trvání těchto příčin hospodářských naše zemědělství bude spěti k těžkému úpadku, klesneme s intensity na extensitu, tím ovšem poklesne 1. produktivita i výnos naturální a spějeme k tomu, že přijdeme do stupňované pasivity, kde klesne export a kde se nám potom zvýší dovoz a ohrozí naši obchodní a platební bilanci. Uvádím to proto, aby ti činitelé ve státech dobře rozpoznali příčiny a důsledky krise, aby si uvědomili, že zde je ta prapříčina u zemědělství, aby zde nasadili všechny páky pro podporu a pomoc, aby nastalo ozdravění poměrů hospodářských v tomto státě.

Vážené dámy a pánové! Pro tyto neblahé zjevy je také možno uvésti některé cifry Státního statistického úřadu, abychom nemluvili všeobecně, a tu konstatuji, že podle Státního statistického úřadu indexy z minulého měsíce vypadají takto: index vyjadřuje poměr cen nynějších k cenám předválečným. Index průmyslových látek v listopadu je 1.024. To znamená, že průmyslové výrobky jsou nadhodnoceny nad 1000. To je ve všech polotovarech a surovinách. Kdybychom vzali hotové výrobky, byl by index 1.200 až 1.500. Zajímavé je, že index u průmyslových výrobků k nám dovážených je 873 čili index domácích výrobků je o 17% vyšší než index výrobků dovážených; drahota domácích výrobků se tu projevuje. Naproti tomu index rostlinných výrobků v zemědělství jest 723 čili o 300 bodů menší než index průmyslový čili v procentech o 30% menší. Tedy zde je kámen úrazu, to jsou cenové nůžky, v tomto tlaku je naše zemědělství - drahota průmyslových výrobků na jedné straně a láce zemědělských na druhé. Pod tímto tlakem by musila zemědělská výroba vykrváceti a se zhroutiti. Tento rozpor je dokumentem, že v našem státě není hospodářské rovnováhy a že v zájmu státu a národa ji musíme zjednati. (Posl. Šeba: Ale průmyslové dělnictvo je ve mzdách na posledním místě mezi 17 státy evropskými!) Pane kol. Šebo, máš v tom pravdu. (Výkřiky posl. Mikuláše.)

Utvořili jsme vládní koalici, ve které jsou všecky strany, všecky stavy národa: zemědělci, živnostníci, dělníci, konsumenti, úředníci atd. a, pánové, jest na nás všech, abychom tyto otázky posuzovali velmi loyálně a abychom se v názorech spíše sbližovali než rozcházeli.

Přátelé, posuďte tyto zjevy - uvedu vám procenta, o která jsou naše zemědělské ceny nižší než ceny předválečné. Proti poměrům předválečným máme lacinější pšenici o 40%, žito o 36%, oves o 16%, pšeničná mouka o 41%, brambory o 50%, máslo o 17%, všecko je lacinější než bylo před válkou. V jakých poměrech to jsme?

Mám zde podrobný výkaz o tom, jaký index mají hospodářské potřeby, které kupujeme. Nechci pány zdržovat, poněvadž ten výkaz je veliký; jen některý detail: Ceny hnojiv jsou osmkrát vyšší než před válkou, ceny krmiv 10 až 12krát, ceny hospodářských drobností jako hřebíků, šroubů, provazů, vidlí, jsou až 12krát vyšší než před válkou, pytle 10krát atd.

Víme, že mzdy zemědělského dělnictva jsou nízké, my bychom rádi platili více, avšak situace nám to nedovoluje. (Výkřiky komunistických poslanců.) S vámi je vůbec těžko hovořiti. Konstatuji, že mzdy našich dělníků denních jsou 12krát tak veliké jako před válkou. A nyní, jak vypadají indexy naše? U pšenice 6, žito 6,5, brambory 5, dobytek 7 až 8 atd. Z toho můžeme konstatovati, že u nás výrobky jsou vůbec podhodnoceny nebo znehodnoceny, jsou vesměs hluboko pod paritou výrobní i předválečnou a naproti tomu naše výrobní náklady jsou úžasně drahé.

Nyní přicházím k posouzení otázky, jak to mnozí řečníci přede mnou nazvali, co ten meziobchod, ten aparát v hospodářském životě mezi producentem a konsumentem dělá v této kritické době. Z materiálu úředního, ze státní statistiky vám dokazuji toto: Naše výrobky klesly o 30 až 50%, zejména v produkci rostlinné, ale index, velkoobchodní je snížen toliko o 12%, index maloobchodních cen o 2% a index průmyslových výrobků oproti loňskému roku o 1 1/2%. Chápete ten poměr? Z toho odvozujeme na základě úředních dat, že ani velkoobchod, ani maloobchod, ani průmysl nereagoval tou měrou na úžasný pokles cen zemědělských výrobků, a to je ta disparita, ve které se nachází náš stát. My ztrácíme 5 až 6 miliard v našem zemědělství, které upadá a klesá, ale konsument z toho nic nemá. Tyto věci nejsou tak jednoduché, abychom snad svalovali vinu jen na živnostníky atd., příčiny jsou též jiné. My děláme často nesprávnou politiku v našich obecních a spotřebních dávkách, která to zaviňuje.

Konstatuji maličkost jen pro ilustraci. Dánové dodávají vepřový dobytek do Anglie. Kol. Šeba to zná, poněvadž poblíže působil. Doprava 1 kg vepře z Dánska do Londýna dělá asi 50 hal., ale u nás dodávka z Něm. Brodu sem na jatky činí asi 2 Kč, tedy 4krát tolik. Je velkou chybou, že zdražujeme styk mezi producentem a konsumentem místo abychom ho ulehčovali, usnadňovali a zlevňovali.

A nyní na adresu zástupců spotřebitelů řeknu několik slov. Úřady zjišťují indexy životních nákladů, které vyjadřují, jak jsou drahé životní potřeby oproti předválečným poměrům. Uvádím zas úřední data, jež konstatují, že se index životních nákladů pro dělnickou rodinu vyjadřuje pro měsíc říjen číslem 107, jen o 7% vyšším než před válkou. Uvážíme-li, že celkový všeobecný drahotní index velkoobchodních cen jest 130, jsou životní náklady u dělnických rodin o 23 body menší. U rodin úřednických je to ještě příznivější. Tam je t. zv. vážený index životních nákladů 103, celkový drahotní index 130. zlevnění tudíž o 26 bodů. Z toho dovozujeme, že naši konsumenti žijí v této diferenci levněji než před válkou a než to odpovídá všeobecnému drahotnímu indexu. To dovozujeme z toho, že zemědělství lacino prodává, prodává se ztrátami za nízkých cen, které přicházejí k dobru vrstvám konsumentským.

A nyní porovnejme indexy životních nákladů u nás a v cizích státech. Tu jsme u zajímavého zjevu, že ze všech států evropských má stát náš nejnižší index životních nákladů. Jak jsem již řekl, je u nás 103 až 107, státy jiné mají vesměs vyšší. Uvádím Rakousko. Maďarsko, Francii, které mají 113, Polsko 123, Italie 150, Německo 153, Anglie a Spojené státy americké 165 a Rusko, které ovšem vyniká ve všem, má 230.

Vážení pánové, z toho dovozuji (Výkřiky poslanců čsl. strany republikánské a poslanců komunistických. - Místopředseda dr Lukavský zvoní.), že ze všech států evropských nejnižší index životních nákladů má Československo, a z toho dovozuji úsudek, že vyživovací poměry v našem státě (Stálé výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda dr Lukavský zvoní.) jsou příznivé.

Vážená sněmovno! Přistupuji k té kapitole, abych posoudil, v jakých směrech a jakými opatřeními cizí státy pomáhají svému domácímu zemědělství. Tu jsou nejpestřejší programy a systémy, jak cizina podporuje a chrání své zemědělství: všeobecně je zajímavé, že především se všude zvyšuje celní ochrana a kromě toho se zavádějí různá opatření pro podporu zemědělství ve vnitřní politice.

Vedlo by příliš daleko, abych uváděl všechno do podrobností, proto vyzveduji nejdůležitější zjevy, jak se chrání zemědělství. Italie provozuje silný ochranářský kurs v politice celní. Zavedla clo na pšenici 90 Kč, u nás je 30 Kč. To ilustruje nejlépe. Švýcarsko dává svému zemědělství absolutní ochranu úplným zákazem dovozu dobytka a zvířecích výrobků, dává ochranu svému chovu dobytka. Zavedlo obilní monopol, dnes garantuje minimální ceny a dává premie zemědělcům, kteří si semelou obilí k vlastní výživě. To je veliké vyšinutí ochrany zájmů širokých vrstev malých zemědělců.

Rakousko dalo loňského roku ochranu svému dobytkářství, zavedlo kontingent na dovoz vepřů, zvyšuje dovozní cla obilní, zavádí dovozní listy na mléko, máslo, maso, sýr atd. Bojím se jednoho zjevu, že to Rakousko, kam jsme vyváželi mléko my, zejména ze západní Moravy, bude vyvážeti mléko k nám, poněvadž má vysoké clo na mléko a dovozní listy.

Zvláštní pozornost, vážení pánové, zasluhuje obchodní politika Polska. Od 1. srpna letošního roku, když jsem tam v Polsku věci sám osobně studoval, nastal úplný obrat v obchodní politice polské. Polsko zvyšuje rázem obilní cla, která jsou vyšší než u nás, uvolňuje vývoz, přistupuje k něčemu, co je originelní, co jsme nikdy neviděli, že podporuje své zemědělství zakládáním exportních syndikátů pro obilí, vepře, máslo, vejce, chmel atd., a těmto syndikátům dává ještě exportní premie, aby export svých přebytků hnalo do cizích států. Tyto činí u pšenice 23 Kč, u nás je clo 30. Tím se smazává naše celní ochrana. U žita a ovsa je exportní premie 15 Kč, na mouku a slad 34 Kč, u nás je clo na mouku 70 Kč. Máme clo z polovičky smazané. Náš slad má clo 45, exportní premie činí v Polsku 34, tedy náš sladařský průmysl má při této situaci toliko 11 Kč cla.

To jsou věci neblahé a já lituji toho velice, že naše obchodní politika přechází ty zjevy úplně mlčením. (Výkřiky komunistických poslanců.) Já lituji toho velmi, že náš průmysl si toho nevšímá. Polsko jde dále a zavádí exportní premie přímo způsobem neslušným a v zahraničním obchodu nezvyklým i na textilní výrobky. (Hlasy: Polsko jsme ztratili úplně jako Maďarsko!) Neztratili jsme, poněvadž všechno se dá zkorigovati, dohodneme-li se o rozumném hospodářském programu a provedeme-li revisi naší obchodní politiky. (Potlesk.) Stát má zdravé základy, a když se dohodneme o rozumné obchodní politice, my mu ještě základy posílíme. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Vážení pánové! Domyslete jednu okolnost: Polsko vyrábí ve svém zemědělství o 30 až 50% levněji než u nás, má ještě exportní syndikáty a exportní premie, to Polsko je s to, naše zemědělství se svou mašinerií obchodně politického vyzbrojení přímo hubiti a ničiti. Vy, kteří jste socialisticky citlivější, domyslete i to, že v Polsku, v Kongresovce, v části, která přišla od Ruska, nemají žádného sociálního pojištění, ani nemocenského, ani úrazového, tím méně ovšem invalidního a starobního. Pak jsou výrobní náklady levnější: mzdy jsou nižší o 30%. (Hlasy: To nehraje velkou roli!) Sociální břemena, pane kolego, hrají velikou roli! (Různé výkřiky. Místopředseda dr Lukavský zvoní.) Neuvádím to jakožto základní příčinu, chraň bůh, uvádím to jako typisaci polských poměrů, jak tam přejí sociálním potřebám atd. Ale jsou příčiny další: mzdy jsou o třetinu levnější, průmyslové výrobky, uhlí a železo atd. jsou o třetinu levnější, možno uvésti třeba 20 složek výrobních nákladů, které jsou vesměs levnější než u nás. (Výkřiky.)

Jednou řekl zástupce průmyslu slova, která se mi líbila: chceme-li míti aktivní bilanci, musíme dělati aktivní obchodní politiku, musíme více vyjednávati, abychom byli aktivní v obchodní politice, abychom jí dělali lepší cesty pro export. (Hlasy: Jsme rádi, že to konstatujete! Když jste dělali cla, měli jste to dělati!) Nedělali jste je s námi a máte nyní příležitost napraviti, co se zameškalo. Musíme cla dělati znova a můžete si to nahraditi. Kol. Šeba zná velmi dobře poměry v Jugoslavii. Vrátil se jako muž, který tam vykonával pro náš stát vynikající služby jako vyslanec po dlouhou řadu let, a může mi tedy potvrditi, jaký zákon vydala Jugoslavie v září pro podporu svého zemědělství. Do toho zákona vložila všechny možné kapitoly z agrárního programu pro podporu zemědělského podnikání. Maďarsko forsíruje své zemědělství, Rumunsko vydalo celní tarif s platností od 1. července letošního roku, kde zvýšilo cla zemědělská až o 100% a dále vypovědělo obchodní smlouvy, aby zjednalo tarifu praktické uplatnění.

Nejzajímavější obchodní politiku dělá ovšem v posledních letech Německo. Nikdo z vás nepopře, že náš stát má po stránce charakteru hospodářského stejný charakter jako Německo, charakter agrárně průmyslového státu zde ve střední Evropě. Apelujeme na vás, abyste si všimli, jakou politiku dělá Německo v posledních letech. Celý rok tam pracují na tom, aby zdolali zemědělskou krisi, a vydávají nejrůznější opatření, a co je nejzajímavější, tato politika v Německu se dělá za souhlasu všech vrstev tamního obyvatelstva, za souhlasu průmyslu, živností, obchodu, dělnictva, konsumentů i socialistů. Je to význačný zjev, na který poukazuji, že v Německu je vláda socialistická. Předsedou vlády je Müller, vůdce sociální demokracie, a ve vládě mají socialisté polovinu ministrů, proto můžeme konstatovati směle, že co se dělá v Německu, je za souhlasu socialistů, za jejich aktivní činnosti. A co se tam dělá? Dvě velké etapy zvyšování celní ochrany tamního zemědělství. V červnu byla první etapa, kde zvýšena cla obilní a některá z oboru dobytkářského. Nyní je druhá. Tento týden se právě projednávaly v parlamentě berlínském nové návrhy na zvýšení zemědělských cel, aby se dala plná ochrana tamnímu zemědělství.

A ty věci se tam provádějí v době, kdy ceny zemědělských výrobků jsou v Německu o mnoho vyšší než u nás. Konstatuji data uveřejněná v posledních novinách z bursy berlínské a pražské. Porovnáme-li bursu pražskou a berlínskou, jest obilí v Německu dražší o 20 až 30%, dobytek o 15 až 20%, brambory o 30 až 40%, řepa je o 50% dražší, u nás stojí 16, v Německu 24 atd. To se děje za nynější situace. Němci zvyšují cla a mohli jsme čísti zprávy z berlínské bursy, jak ceny jdou nahoru o 15 až 20% v důsledku projednávání zákona, když ještě nová cla nevstoupila ani v platnost. To je pro nás velmi poučné. Nebudu líčiti, jsou toho plné noviny, jak vypadají nová cla německá. Podívejte se na ně! Pšenice bude míti clo 76 Kč, u nás 30 Kč, socialisté v Německu dávají clo 2 1/2krát tak veliké jako u nás. Ječmen v Německu 72 Kč, u nás 34 Kč, více než dvojnásobně, žito v Německu 72 Kč, u nás 38 Kč, oves 64 Kč, u nás 36 Kč. Na mouku bude tam nyní clo 150 Kč, u nás jen 70 Kč. Na chléb, který je u nás bez cla, bude v Německu clo 142 Kč ze 100 kg, (Hluk.- Místopředseda dr Lukavský zvoní.) to je téměř 1 1/2 Kč na jeden kg. Dovozní listy mají zhodnocení u pšenice a ječmene na 52 Kč, žito a oves 48 Kč. Dovozní listy v Německu budou míti hodnotu o 50% vyšší než u nás. Z toho hrozí nebezpečí, že Němci budou voziti obilí a mouku do našeho státu. Pro dobytek vepřový Němci garantují jako základní směrnou cenu 12 Kč za kilogram a podle toho upravují pohyblivé clo. Na dobytek hovězí dává se clo 196 Kč, čili clo dobytčí je 4kráte tak velké jako u nás. Konstatuji dále, že Němci zavádějí vymílací povinnost, Mahlzwang pro mlýny, Rakousko šlo dále a zavedlo mlecí povinnost, Mahlzwang, pro pšenici a žito. Francie zavedla povinnost mlecí u pšenice na 97%. (Posl. Šeba: Kolego Zadino, promluv do vlastních řad. Marek to napsal dobře do "Venkova" mlynářům a pivovarníkům, to jsou vaši lidé!) Kdybychom se měli o tyto vrstvy děliti, nevím, kdo by se hlásil k vám a kdo k nám. "Venkov" je náš orgán, a když to tak napsal, tak to napsal do našich řad. Vyhovujeme tomu plně a posuzujeme věci velmi objektivně. Hospodářský život se nedá obejíti, to se musí bráti velmi seriosně. (Posl. Šeba: My jsme ochotni platiti větší ceny za životní potřeby, ale musíme míti podle toho mzdy!) Věřím, my chceme míti rovnováhu rentability ve všem výrobním podnikání, ale také rovnováhu výrobních prostředků, potřeb a mezd.

Německo zavedlo na brambory clo 16 Kč, u nás je jen 5 Kč, tedy trojnásobné clo. Pro produkci mléčnou učinilo Německo řadu opatření, o nichž bych tu mohl hodně dlouho vykládati. A nejvýznačnější je, že zavedlo clo na máslo na 400 Kč, tedy dvojnásobné jako u nás, a chce dáti dovozní listy, aby tak mlékařství pozdvihlo.

Dále je potřebí podporovati naše zemědělství vybudováním prodejních organisací. Němci dávají na posílení družstevnictví zemědělského 20 mil. marek ročně po 5 roků, t. j. 160 milionů marek ročně, čili v korunách 800 milionů korun v 5 letech!

Jest úkolem naší vlády a rozhodujících kruhů ve státě, aby napodobily v plném rozsahu obchodní politiku německou. Poukazuji také na bývalé Rakousko-Uhersko. Jak víme, Rakousko-Uhersko se svým širším teritoriem státním šlo ve své politice celní a obchodní krok za krokem s Německem, aby udrželo s Německem -rovnováhu hospodářskou. Naším úkolem je to také. Kdybychom to nedělali, půjdeme dozadu a staneme se hospodářskými vasaly tohoto mocného souseda.

Naši obchodní a hospodářskou politiku také nutí jiné důvody k tomu, aby se udělal pořádek v naší politice hospodářské a v hospodářských poměrech vůbec.

Také otázky zahraniční visí ve vzduchu, otázka povolovacího řízení, celního míru a otázka uznání Ruska. To je ta náplň v úvahách mezinárodních. (Posl. Šeba: Tak řekni, jak se vy stavíte k Rusku!) Prosím, řeknu to velmi jadrně jako vždy. Před tímto řešením celního míru a povolovacího řízení musíme si vyřešiti doma dva hlavní úkoly, úplnou rovnováhu mezi zemědělstvím a průmyslem, (Výborně!) a pak vydati si autonomní celní tarif. (Potlesk.)

Vážení pánové a dámy! Jsme jediným státem v Evropě, který nemá ještě svého celního tarifu. My tu stále záplatujeme starý tarif rakousko-uherský, který sloužil pro teritoriální potřebu rakouskou a který neodpovídá naší orientaci ani výrobní, ani odbytové. Děláme přímo ostudu na mezinárodním foru, když se musíme vymlouvati, že nemůžeme jíti do takových konvencí, poněvadž nemáme v pořádku celní tarif.

Další úkol je ten, abychom se také vyrovnali oproti sousedům, abychom přivedli svou obchodní politiku, svou celní ochranu v zemědělství a v průmyslu na paritní postavení s celní ochranou sousedních států. (Výborně! Tak jest! - Potlesk.)

Myšlenka celního míru nebyla nejšťastnější. Dnes to vidíme. Co vyvolala? Nepřinesla oblevu v celní ochraně mezi státy, naopak vyvolala silné hnutí u všech států po zvýšení celní ochrany. Dělá to Německo, dělá to Francie, Italie. Polsko. Jak se blíží celní příměří, honem zvyšují se celní ochrany.

Řekněme si to upřímně: celní mír má přivoditi stav, v němž všechny státy budou, abych to řekl vulgárně, až po zuby silně ochranářsky vyzbrojeny. A do takového spojení nemůže jíti náš stát se svými slabými prostředky v politice celní a obchodní, poněvadž bychom tam byli udušeni. Proto tvrdím, že musíme si vybudovati svou celní ochranu na paritní niveau se svými mocnými sousedy, a dále musíme si udělati celní mír doma. Nemůžeme jíti za hranice a dělati celní mír se sousedy, dokud není mír doma, mezi zemědělstvím a průmyslem.

Ohledně obchodní smlouvy s Ruskem, myslím, že to byla paní kol. Zeminová, která tu ten pojem nadhodila a řekla, že by se tomu nebránila. Vážení pánové! Obchodní smlouva s Ruskem je větším problémem, než se to paní kol. Zeminové zdá a než to posuzují rozhodující činitelé. Problém vidím v tom, že nám tu chybí základní předpoklad pro každou řádnou obchodní smlouvu. Rusko nemá svobody obchodu, ruský stát si prodává všechno sám, dováží, vyváží, kupuje si, kde chce, a určuje libovolně ceny. To je silná odchylka od jiných států, s nimiž děláme obchodní smlouvu. Rusko není státem, který by dělal obchodní smlouvu pro své občanstvo a ponechával mu svobodu obchodu, nýbrž stává se samo kontra hentem. To si musíme dobře uvědomiti. Studoval jsem tyto věci v pobaltických státech a zjistil jsem, že Rusko neprodává věci za ceny svéstojné, odpovídající výrobním nákladům, nýbrž někdy za ceny přímo ztrátové, libovolné, podle toho, jak potřebuje vyhoditi přebytek do světa nebo obstarati si cizí valuty. V Lotyšsku mně řekly velké autority, že jim tam může Rusko hoditi 50 vagonů zboží nikoliv za normální ceny, nýbrž jen za exportní výlohy, dovozné atd. a může ubíjeti kterýkoliv obor chce, poněvadž si určuje ceny samo, jak je co tlačí a jak co potřebuje vyvézti. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.)

Tvrdím jedno: Přijdeme-li jednou k tomu momentu, abychom dělali obchodní smlouvu s Ruskem, nemůžeme dáti Rusku nic jiného, než ono nám, to jest - paritní postavení. (Posl. Šeba: Samozřejmě!) Jsem rád, že vás tak daleko mám, pánové. Jestliže nám nedává Rusko obchodní svobody na svém teritoriu, nemůžeme mu jí dáti my zde. Ruský interesent nemůže u nás kupovati svobodně, to prochází státníma rukama, stát obchoduje ve svém monopolu. Tvrdím, že nemůžeme dopřáti Rusku u nás plné obchodní svobody, poněvadž by nás mohlo svou hospodářskou taktikou úplně pustošiti a ničiti. (Potlesk. - Posl. Šeba: Německo s Ruskem obchoduje docela normálně!) Pane kol. Šebo, dobře to víš, že asi rok se pronášejí v Německu nejhorší a nejsmutnější zkušenosti s Ruskem, poněvadž Rusko odebírá, ale špatně platí. To je ten velký rozdíl. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Taub zvoní.) Jedno konceduji, a sice to, že Rusko platí jen, komu chce, ale že platí velmi špatně, a zkušenosti Německa, Rakouska i baltických států, Litvy, Lotyšska a Estonska jsou nejhoršího druhu. (Posl. Šeba: Máme u nás doma zkušenosti.) Přistupuji k další kapitole svých vývodů, ve které bych chtěl vyzvednouti hlavně prostředky našeho programu pro řešení zemědělské krise. Nepůjdu do podrobností, poněvadž se o tom mnoho mluvilo a psalo, jen konstatuji, že zemědělské organisace ústřední, zemědělské rady publikovaly si svůj obsáhlý program, který se úplně kryje s programem naší republikánské strany, jak jsme jej publikovali v poslední době při různých příležitostech.

Tento rámcový program vložili jsme také do naléhavé interpelace, kterou jsme podali v posledních dnech v tomto parlamentě, abychom tak dokumentovali naši rozhodnou vůli pro rychlé a okamžité řešení zemědělské krise.

Z celého souboru otázek, o kterých se hovoří a které jsem vyzdvihl jako program pro řešení zemědělské krise, kladu největší váhu na otázku celní ochrany. Je třeba, abychom našemu zemědělství dali takovou celní ochranu, jako ji mají státy sousední, zejména Německo. (Potlesk.) To je jedna zásada.

Jako další zásadu vyzdvihuji, že je třeba, abychom si v naší domácí politice, v našem hospodářském životě zjednali úplnou rovnováhu, úplnou paritu mezi zemědělstvím a průmyslem. (Tak jest! Výborně! - Potlesk.)