O otázce pracovního klidu o nedělích a svátcích vláda úplně mlčí. Co v té věci podniká? A přece jest známo, že v továrnách je chaos. V téže továrně, kde dle zákona platí ustanovení o nedělích, církevních svátcích, o státních památkových dnech, je také smlouva kolektivní, která dělníkům nařizuje, aby pracovali. Zde naráží zájem podnikatele na ustanovení zákona a dělník tím trpí, a to je stav naprosto nemožný. Proto žádáme, aby byl vydán zákon, který zaručí nedělní a sváteční klid. Bohužel, u nás socialisté mají v té věci zvláštní morálku: opouštějí uznané církevní svátky, zavádějí svoje prázdné dny a vnášejí do věci ještě větší chaos. Tu jest zajisté možno najíti řešení, které by bylo východiskem pro obě skupiny, aby se skutečně zachovával nedělní a sváteční klid.

Budeme na to stále naléhati, aby se otázka svátků řešila v brzké době ve formě nového zákona o svátcích.

Vážené shromáždění! Přicházím dále k otázce zaměstnanců státních. Mluvilo se ve vládním prohlášení o klidné státní správě. Prohlašuji, že klidná státní správa závisí v prvé řadě od poměru mezi státními a veřejnými zaměstnanci. Dosavadní stav je přímo trapný. Ve státních úřadech nastala jakási melancholie mezi úřednictvem, bezradnost, která ohrožuje chod státní správy. Je to nespokojenost, která byla vzbuzena nespravedlivostí v systému státně-zaměstnaneckých zákonů. Ztráta časového postupu, odbourání starých vymožeností dřívější doby zavinily stav, který jest naprosto nemožný. Voláme tu po změně zákona, aby byl zákon novelisován od základu, aby byl vrácen časový postup, valorisovány platy spravedlivým způsobem, odstraněno smluvní zaměstnanectvo a počet zaměstnanců aby byl dostatečný. Pak bude možno mluviti o klidu ve státní správě, až se tyto požadavky splní a uzákoní.

Státní zaměstnanci slyšeli již mnoho slibů se všech stran, i od socialistů a také od vládních stran, nesnesou dále oddalování těchto otázek dosavadním způsobem a žádají nápravu radikální a velmi rychlou.

Loňský rok byl rokem jubilejním. A tu zaměstnanci těšili se na nějaký vánoční dar ze státní pokladny. Ale stará vláda měla pro ně krásná gesta o nějakém fondu, o nějakém zvláštním šetření pro zaměstnance - ale skutek utek. Zaměstnanci státní byli přímo oklamáni tímto způsobem, že čekali, těšili se na odměnu, a dostali vlastně - pořádnou facku za svou těžkou práci ve státních úřadech. Tento stav znechutil státní úřednictvo do krajní míry a to se musí napraviti rychlou změnou zákona od základu.

Zaměstnanci na drahách, kteří mají těžkou službu, bývají často terčem útoků, všelijakých osočování v jejich zodpovědném postavení, vyčítá se jim, že mají bohatší příjmy proti jiným zaměstnancům, že mají všelijaké naturalie, volné lístky a podobně, čímž se tito zaměstnanci jen zbytečně dráždí a popuzují. - Tyto výhody jsou zasloužené. Když tito zaměstnanci mají volné lístky, není to žádná výhoda, která by byla nad normální plat. Musíme zachovat tyto požitky v neztenčené míře a tam, kde je to možno, ještě je upraviti a napraviti dosavadní křivdy.

Otázka zájmů drobného lidu maloživnostenského, přátelé, je také otázkou, která se týká i našeho programu a našeho postupu vůči vládě. Před chvilkou mluvil zde pracovník a vůdce tohoto stavu ve straně českých socialistů, kol. Slavíček. Uvedl nám zde na přetřes celý problém řešení krise živnostenské doma i v jiných státech. Já k tomu dodávám jen tolik, že naše živnostnictvo doposud slyšelo se všech stran krásné sliby o zvelebovací akci živnostenské, o průkazu způsobilosti, o živnostenském školství atd. Ale všecko to je pouze takové mazání kolem úst. Ve skutečnosti z této politiky získávají často prospěch jen osoby nebo někteří jedinci tohoto stavu, ale celek trpí. Živnostenská akce zvelebovací po stránce družstevnické stojí na příklad stát značné peníze. A kdo z toho těží? Těží z toho několik jedinců, kteří se obohacují na účet státu, na účet státní pokladny.

Dodávky státní dávají se tam, kde se dávati nemají. Tam se často plýtvá penězi státními, tam nebývá vždy zrovna vše v pořádku, jak určité případy o tom svědčí, akce dodávková u nás nevede se vždy nejlepším způsobem. A tu žádám v tom směru nápravu, která znamená přímé dodávky těchto prací všem živnostenským podnikům a ne pouze určitým skupinám, které jsou pokoutně organisovány.

Znám případ, kde vytvoří se uměle jakési družstvo, kde jeden pán dovede to hezky provádět, za sebou strčí dva nebo tři živnostníky, bere státní subvence a dodávky a tím dává do kapes dvěma nebo třem lidem veliké obnosy ze státní pokladny. Tam je třeba revise. Proto nesneseme, aby se tato akce dělala dosavadním způsobem bez naší kontroly, bez kontroly veřejnosti.

Malozemědělská akce, vážené shromáždění, je také otázkou státní péče a státní potřeby. A tu bych chtěl říci krátce, že naši malozemědělci a naši domkáři a chalupníci byli dosud chlácholeni politikou velkých zemědělských stran. Jejich vůdcové až na jisté čestné vyjimky byli vedeni snahou těchto lidí využíti pro volební materiál a pro akce čistě politicko-stranické. Otázka státní péče malozemědělské je dosud pouze frásí. Výhody ze státní péče zemědělské získávali bohatí, zámožní jednotlivci a drobný lid měl z toho na kraje obilnářské a dobytkářské, kde těžce se přispívá na daně a potřeby všech zemědělců, a tam akce nákupu strojů zemědělských, akce společné práce, zemědělské péče, velmi pokulhává. Avšak přece jest možno, aby se i tam pomáhalo nákupem společných strojů pro chalupníky, jest možno tam podporovati chov dobytka pro nejmenší lidi. Tu musím vyzvednouti, že naše snaha bude v tom směru se nésti, abychom do těchto vrstev vnikli zdravým programem sociálně hospodářským, který znamená očistu od korupčnictví a osobního subvenčnictví, který znamená pomoci těmto vrstvám v pravém slova smyslu. Ale musím se, bohužel, dotknouti také otázek, které se uváděly v souvislosti s řešením zemědělské krise. Pojištění krupobitní má býti zřízeno podle požadavku republikánské strany. Nejsem proti pojišťovnictví v zásadě, poněvadž vím dobře, že pojišťovací systémy, jsou-li vedeny zdravým rozumem a vzájemnou pomocí všech zúčastněných činitelů, vedou jistě k svépomoci, jak jest toho potřebí. Pojišťovnictví, které však znamená vlastně pojišťovat moc a sílu určité kasty, jest ovšem nezdravé. Tu žádám, aby v tomto směru byl pojišťovací systém v zemědělství upraven všeobecným státním systémem kontrolním a finančním bez mocenských posic, které by mohly ohroziti klid na venkově.

Otázka zemědělských rad dodnes nadělala mnoho hluku mezi zemědělci a pánové z lidové strany se jí zabývají několik let a hádají se o ni s agrárníky, jakoby tato otázka jinak nemohla býti vyřešena.

Ovšem musím říci, že právě agrární kruhy v té věci byly dodnes velmi skoupé a tvrdé. Má-li k věci dojíti, musí býti dána možnost účastniti se volebního práva v těchto odvětvích nejmenším domkářům a chalupníkům, ne pouze složkám zámožných zemědělců. Domkáři a chalupníci platí daně a řádně hospodaří a mají také právo účastniti se voleb do zemědělských rad.

Reforma půdy lesní a otázky, které se týkají vůbec pozemkové reformy: Pozemková reforma byla v jistém směru úplně prohrána. Pozemková reforma byla pouze objektem mocenské snahy určitých skupin. Vytýkám zde lidové straně plným právem, že úplně prohrála tuto pozemkovou reformu pro svoje stoupence, pro svoje lidi, poněvadž otázku negovala, proti ní stále popouzela, zatímco jiní pánové parcelovali a hospodařili ve prospěch svých stoupenců, a dnes tato reforma stala se namnoze neštěstím pro ty zemědělce, kteří byli poškozeni a z ní vyřazeni. Proto žádáme revisi přidělených zbytkových statků a různých nedílů, aby bylo zjištěno, kdo na to má právo a kdo a kolik zaplatil. Uvádím, že na př. na Valašsku tu chvíli vede se zápas, kdo tam má získati lesy dosavadních statkářů, zápas mezi majiteli statků a obcemi a okresy a tyto boje jsou i na jiných místech na Slovensku, na Podkarpatské Rusi a také v Čechách. Ale pánové s tím mnoho nepospíchají. Vyjednávají, smlouvají všelijaké dohady bez kontroly naší veřejnosti.

A tu žádám rychlé rozřešení otázky lesní reformy před veřejností, před našima očima, bez nějakých tajných smluv a čachrů, které znamenají ochuzování státní pokladny a ochuzování obyvatelstva našeho státu.

Přicházím krátce ještě k událostem, které se zběhly v táboře katolíků na Moravě a ve Slezsku. Není to zrovna mně příjemné, abych se tím nějak zvláště zabýval. Ale konstatuji jedno: Byl jsem osobně a byli i moji pracovníci různým způsobem napadáni v tisku a ve veřejných projevech. A tu musím prohlásiti s této tribuny, že československé hnutí křesťansko sociální není otázkou osob, otázkou několika skupin osobních, nýbrž je otázkou ideového směru světového a v tomto státě, kde máme masy drobného lidu, je nemožno, aby jemu politicky vládla nějaká oligarchie nebo nějaká skupina lidí zámožných ve formě naprosto nedemokratické.

Vážené shromáždění, náš směr křesťansko sociální už před válkou se zakotvil v těchto zemích a byl jistě velmi zdravým v poměru k silám socialistickým. Po převratu tábor katolický byl zruinován a vůdcové byli úplně bezradni. Pánové provedli spojení tábora konservativního s táborem křesťansko sociálním pokrokovějším ve věcech sociálních i kulturních. Toto spojování dálo se bez přípravy, bez promyšlení a bez nějakých vyšších cílů ideových a státně republikánských.

My jsme pozorovali, že od počátku byly veliké rozpory zásadní ve směru politickém a sociálním. V otázkách politických jsme viděli, že směr konservativní, starý, nám donesl do našeho hnutí zásady rakušácké, které nebyly v poměru k našim názorům vůbec možny. My jsme viděli, že stará konservativní šlechta, zbavená svých titulů a řádů, šlechta katolická, vyvíjela velmi horlivě činnost svou v katolickém táboře a snažila se ovládnouti pomocí vlivů peněžních, mocenských i osobních vedení katolické strany ve svůj prospěch.

My jsme pozorovali, že názor na republiku byl těm pánům cizí, že mnozí z nich snažili se nám vtloukati do hlav úctu ke starým řádům. Velmi těžce nesli, že máme nové zřízení a republiku. Tento princip, vážené shromáždění, byl už v době války kamenem úrazu mezi naším směrem a směrem konservativním a znamenal od základu rozpory, které se nesly pak dál do dnešního dne.

A ve směru sociálním, vážené shromážděni, je nemožno, abychom spojili oheň s vodou. Ve směru sociálním zámožné vrstvy, ať jsou směru toho nebo onoho, náboženského nebo nenáboženského, vždy budou hájiti své výsady majetkové, neztenčené, které získali, pravda, za poměrů docela jiných. Ale křesťanský názor světový tomu odporuje, křesťanské učení o lidské společnosti znamená omezování majetku soukromého.

Papež Lev XIII. praví o otázkách dělnických v "Rerum novarum", že správa majetku není vlastnictvím a právem jednotlivců a majetek že se má spravovati pro zájem celé společnosti. A tu, když žádáme, aby zámožní omezili svůj majetek a dali část ve prospěch společnosti, je to program křesťanský a sociálně-spravedlivý. Tento program neuznávala skupina, která byla vedoucím činitelem v katolickém táboře lidovém. A tu ty stálé srážky směru křesťanského a směru konservativního.

Musím prohlásiti, že vůdce strany lidové ministr dr Šrámek jako bývalý nositel směru sociálního, jako bývalý vůdce křesťansko sociální strany měl často těžkou práci, aby zdolal obrovské rozpory, které se hromadily den co den v lidovém táboře. Ale musím dále říci, že když viděl, že mocenské postavení těch zámožných a konservativních pánů nabylo vrchu, ztratil úplně rovnováhu a přiklonil se na stranu těch, kteří vládli. My jsme byli pak v té straně trpěni jako hlasovací materiál a neměli jsme práva, abychom mohli důležité otázky řešiti rovnoprávným způsobem. Nebyli jsme zastoupeni ve sborech strany, volební řád strany byl nespravedlivý, to všechno mělo v zápětí rozpory čím dále hlubší. Vrcholem toho byl boj o cla a o státně-zaměstnanecké otázky r. 1927 a o sociální pojišťování loňského roku. A tu tento proces, který se vedl po celá desítiletí a který sahal hluboko do světové války, skončil naším rozchodem s touto stranou.

Dnes náš křesťansko sociální tábor v prvých silách nastupuje cestu, aby obnovil původní základ strany, aby tak sbíral v katolickém táboře ony prvky, které patří ideově pod jeho prapor. Půjdeme dále. Jsem přesvědčen, že oni kolegové, kteří, ač sociálně stejně se mnou smýšlejí, ještě dnes sedí v lavicích občanské strany lidové, přijdou do našeho kruhu, kde je jejich místo.

Nechci se dotýkati osobních otázek, toho jsem dalek, ale mohu konstatovati jedno: náš směr, prvý v republice jako zvláštní hnutí odtržené od velké strany, uplatnil své stanovisko při volbách positivně. Máme dnes aspoň jeden mandát, kterého jsme si dobyli čestným způsobem, a já děkuji s tohoto místa ľudové straně a jejímu vůdci Hlinkovi, že nám poskytli technické pomoci, abychom jí mohli použíti pro náš úspěch. Do budoucna nemáme žádných závazků ve směru sociálním ani politickém, kulturně jsme si stejní, jsme na jedné linii křesťanského katolicismu. Ve směru československém tvoříme určitý most, který nám umožní styky Čechů a Slováků na společné základně politické. Půjdeme dále. Půjdeme i do Čech, obtíží se nelekáme. (Souhlas.) Budeme budovati pevnou základnu pro své hnutí křesťanskosociální. Naše klidná práce spojená s nadšením a obětavostí pro věc dělnictva a veškerých pracujících vrstev nezámožných jistě přinese dobré ovoce. Ve smyslu křesťanském, republikánském a sociálním budeme pracovati dále až do plného vítězství. (Potlesk.)