Z prací investičních upozorňuji na nutnou, dávno již zamýšlenou a hospodářsky odůvodněnou vodní úpravu na Vltavě s velice důležitou pro hospodářský rozvoj celých středních Čech a Prahy samotné vodní přehradou u Štěchovic, jejíž uskutečnění přinese ohromný hospodářský prospěch celému státu.

Ze železničních projektů i z důvodů strategických jeví se nutným projekt dráhy Plzeň-Brno, jehož uskutečnění doplní nejen síť nutných našich drah, nýbrž i prospěje nesmírně krajům nejzanedbanějším a nejchudším.

V silničních pracích nutno vzíti v úvahu chudé kraje jihočeské, západomoravské a Slovensko s Podkarpatskou Rusí, kde komunikační poměry jsou nejhorší a prostředky samosprávy nejmenší.

S povděkem kvituji prohlášení vlády o rychlém dokončení pozemkové reformy při půdě lesní, o definitivním zaknihování veškerých přídělů tempem co nejrychlejším a o zabezpečení kolonií zřízených pozemkovou reformou.

Lesní reforma, bude-li provedena tak, aby uspokojila veřejný zájem, přinese uspokojení širokých vrstev lidových a značné hospodářské posílení. Ovšem musí tomuto provedení lesní reformy napomáhati účelné a do všech podrobností propracované zákony o lesním hospodaření.

Vedle toho bude nutno vypracovati změněným poměrům odpovídající zákon honební, zákon o úpravě obecních katastrů a zákon komassační. Zaknihování veškeré přidělené půdy tempem co nejrychlejším může se provésti jen v tom případě, když pro tuto práci bude Státní pozemkový úřad řádně vybaven potřebnými technickými silami a prostředím, v němž by tyto práce mohly býti vykonány. I u soudů bude nutno učiniti všechno, aby zaknihovací práce šly rychle ku předu. Přesto však doba pro zaknihování bude několikaletá a v zájmu pořádku a zvýšení bezpečnosti právní bylo by správným, kdyby berní úřady při předpisování daně pozemkové z přídělu vydaly přídělcům úřední osvědčení o právní držbě přídělu, ze které vyplývá povinnost daň pozemkovou platiti.

Problém kolonistů je palčivým po stránce hospodářské a finanční. Bude nutno poskytovati jim nejen úlev daňových, ale i podpor stavebních. Otázka úvěru pro kolonisty je jejich otázkou životní a bude nutno v tomto směru učiniti opatření nejpronikavější. Nynější zemědělská krise dolehla na kolonisty častokráte hospodářsky slabé měrou nejcitelnější a jen rychlá pomoc přinese jim záchranu.

Pan předseda vlády ohlásil, že vláda bude pokračovati jednak v nedokončených úkolech, jež dřívější naše vlády si vytkly, a jednak že chce v duchu pravé, ke všem stejně spravedlivé demokracie řešiti úkoly, jež nově žádá doba a prospěch lidu.

Jedním z takovýchto nedokončených úkolů je vyřešení ochrany existence drobného lidu zemědělského před důsledky živelních pohrom, zvláště krupobití a pádu dobytka. Přes milion rodin drobných zemědělců bez své vlastni viny je vydáno na pospas dravým živlům, proti kterým není možno se brániti a které ničí výsledek jejich celoroční práce a uvádí majetek jejich v trosky. To, co se až dosud ve prospěch živelními pohromami postižených podniká, je paskvilem humanity a nedůstojným demokracie, která vládne sama sobě. Nepatrná pomoc veřejná spíše poškodí než pomůže a je nutno viděti a znáti život takových nešťastníků, kde nejen nezměrné starosti, ale často skrývaná nouze, bída a hlad jsou domovem.

Pojišťovny na výdělečném podkladu působící nepomohou a je proto nutno nastoupiti jedinou cestu svépomocnou, za vydatné pomoci státu, kterou nastoupila vláda minulá, a zveřejniti pojišťování aspoň pro případy živelní pohromy krupobitím a pádem dobytka. Letošní rok byl přímo školním příkladem pro ony činitele, kteří v bídu postižených živelními pohromami nevěří a řešení tohoto problému se brání.

Doufáme, že tato majorita i vláda naleznou konečně způsob, jak v duchu pravé a k trpícím drobným zemědělcům také stejně spravedlivé demokracie poskytnouti ochrany a záchrany těm nejubožejším.

Jedním z nedokončených úkolů jest také otázka bytová, která dosud jest v zajetí válečného a poválečného vázaného hospodářství. Duch ke všem stejně spravedlivé demokracie nemůže strpěti, aby otázka tato byla do nekonečna řešena jednostranně, neboť tato jednostrannost nepoškozuje již jen vlastníky domů a domků, ale i široké vrstvy nájemníků, zvláště těch, kteří si zakládají nové rodiny a živnosti. (Výborně! - Potlesk.)

Vyhýbati se konečnému spravedlivému řešení této otázky jest pštrosí politikou a neslouží ke cti demokracii, ježto nechce se podívati pravdě přímo tváří v tvář.

Neodepřeli jsme nikdy své součinnosti při řešení sociálně-politických otázek a budeme tak činiti i nadále, pokud jich řešení bude úměrné a odůvodněné. Zdravá sociální politika, nezatížená demagogickými, nesplnitelnými požadavky, může přinésti mnoho dobra, kdežto obráceně může býti příčinou nespokojenosti a rozvratu. Rozumné řešení sociálních problémů nalezne nás vždy pohotově, zvláště pak proto, že i na venkově samém mezi pracujícím lidem zemědělským nalézá se mnoho sociálních problémů, dosud nedotčených a nevyřešených. Strana naše snažila se a snaží sociální problémy venkova a zemědělství řešiti, avšak, bohužel, nenalézala pro ně ohlasu a dostatečného porozumění u ostatních.

Jedním z těchto ožehavých problémů je zabezpečení přiměřené mzdy za vykonanou zemědělskou práci (Výborně! - Potlesk.) pro domkáře, chalupníka, rolníka a jich rodiny v podobě ceny za zemědělské produkty. Dělník dostane svou mzdu za práci - někdy menší, někdy větší - podle kolektivní smlouvy anebo podle dohody se zaměstnavatelem, bez ohledu na to, zda zaměstnavatel bude míti výtěžek nebo ne. Zaplacení této mzdy může si žalobou vymoci. Domkář, chalupník, rolník a příslušníci jejich rodin, ženy a děti nejsou ničím jiným, než dělníky na svém vlastním. Za jejich práci jim nezaplatí nikdo, (Tak jest!) ta je honorována teprve výtěžkem z hospodářství. Jestliže cena výrobků jimi odprodávaných je nízká anebo dokonce pod hladinou výrobních nákladů, je jejich mzda nepatrná anebo žádná, za práci ohromnou, více než 8hodinovou, po případě ještě na výrobu doplácí, zadlužují se. Ve většině případů pak, aby nedocházelo k zadlužování velkému, dochází k uskrovňování se ve spotřebě v domácnosti, a to nejen u vlastních výrobků, které, poněvadž odprodávané výrobky jsou laciné, musí odprodati, aby nahradil to, co mu schází, ale i u výrobků zakoupení nutných, výrobků konsumních. Dostavuje se bída, dostavuje se hlad.

Musila přijíti nynější hrozná krise zemědělská, která nejen cenově, ale i odbytově se projevuje, kdy zemědělec nemůže ani za laciný peníz prodati, aby nezemědělská veřejnost po znala, že zemědělství trpí těžkým sociálním zlem, jehož kořen nespočívá nikde jinde než v nedostatečné mzdě za práci vykonanou.

Naše zemědělská výroba je zatížena vysokými výrobními náklady. Konsumentská politika nechce však tuto skutečnost uznati a vynucuje si ceny podle cen těch států, kde výrobní náklady jsou poměrně nižší. Usnadňuje dovoz cizích výrobků a znemožňuje vývoz výrobků domácích. Tím hromadí se zásoby a nabídka stlačuje ceny na míru nejnižší a spekulace pak stará se o utloukání cen měrou zvýšenou. Naši zemědělci po provedení pozemkové reformy, v níž investovali nejen hotové prostředky, ale i prostředky vypůjčené, musejí ke konci roku opatřiti si peníze stůj co stůj a proto jsou nuceni prodati za každou cenu, aby mohli uhraditi výrobní náklady, které platiti musejí, jako jsou: úroky, daně, účty za hnojivo, účty řemeslníků, pojištění a jiné.

Stihne-li zemědělce živelní pohroma, jest jeho situace ještě horší. Nynější zemědělská krise, která postihla všechna odvětví zemědělské výroby, zračí se ve vybírání vkladů ze záložen a kampeliček, v zadlužování, ve snížení životní úrovně, v omezení nákupu životních a hospodářských potřeb, v poklesu návštěvy dětí těchto zemědělců na školách vyššího stupně, v přerušení odběru časopisů, v poptávce po náhradní práci, v útěku z venkova do měst a míst průmyslových. Jako důsledek projevují se příznaky této krise v oborech jiných, zvláště u obchodníků a živnostníků v nedostatečném odbytu výrobků a zboží, což vidíme nejlépe teď, v době vánoční, a ve stoupání požadovaného úvěru. U peněžních ústavů zůstávají nezaplacené úroky, u berních úřadů nezaplacené daně, u družstev nezaplacené účty.

V městech a místech průmyslových stoupá nabídka práce a vzrůstá nezaměstnanost. U některých průmyslových odvětví hrozí zmenšení výroby.

Tuto skutečnost nezažehnají žádné fráze o řešení zemědělské krise ani výklady teoretické, ba nezažehná jich ani rámusení bolševiků, nýbrž jenom rázný, rozhodný čin. Všechny státy okolo nás již učinily opatření ke zmírnění a zdolání zemědělské krise a na ochranu zemědělství, jen u nás nestalo se dosud ničeho. Hospodářská konference Svazu Národů požaduje od nás ratifikaci mezinárodní úmluvy o zrušení povolovacího řízení a celním příměří. Všechny státy se připravily svou ochranářskou politikou, ba i socialistické Německo. Jen my jsme jako Mohykáni naposled. Neudělá-li se rychle potřebné opatření, bude na zemědělství a jeho lidu, na státě a jeho hospodářském životě spáchán největší zločin Proto především a nejdříve musí parlament i vláda zabývati se opatřeními ke zmírnění a zdolání zemědělské krise, o níž náš požadavek je jasný.

Chceme stabilisaci cen zemědělských produktů podle skutečně zjištěných výrobních nákladů a přiměřené mzdy za práci vykonanou. (Potlesk.) Na to snad máme jako lidé právo. Jestliže ostatním bude se náš požadavek zdáti přemrštěným, pak mají možnost, aby nám pomohli snižovati výrobní náklady, abychom mohli dojíti k nižším cenám. Chceme zabezpečení odbytu dnešních domácích výrobků na domácím trhu a umožnění vývozu přebytků mimo domácí trh. Chceme ochranu před konkurencí cizích výrobků, jichž dovoz není nutný, a regulaci dovozu potřebných výrobků cizích v míře nejnutnější a za ceny přizpůsobené cenám výrobků domácích.

Strana naše přichází s řadou návrhů, jak zemědělskou krisi řešiti. Nepřichází zúmyslně - a to podtrhuji - s něčím novým, jen se vzory opatření, která učinily státy ostatní, namnoze za vydatné pomoci socialistických činitelů a poslanců.

Máme-li právem býti majoritou a vládou hospodářské koncentrace, musíme napřed a ihned řešiti problém nejtěžší, zemědělskou krisi, aby bylo zabráněno hrozící krisi hospodářské, postihující všechna výrobní odvětví, i průmyslová, a všechny vrstvy, a tím zachrániti před bídou a hladem miliony pracujícího lidu zemědělského a průmyslového.

Jménem klubu republikánských poslanců zemědělského a malorolnického lidu prohlašuji, že s důvěrou budeme hlasovati pro schválení vládního prohlášení. (Výborně! Potlesk poslanců čsl. strany republikánské.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je pí. posl. Čižinská. Prosím, aby se ujala slova.

Posl. Čižinská: Jménem revoluční dělnické mládeže a komunistického svazu mládeže, v jejichž zastoupení na tomto místě mluvím, vyhlašuji nově vytvořené fašistické a sociálfašistické buržoasní vládě nejneúprosnější boj. (Výkřiky.) Každému třídně uvědomělému dělníku a dělnici je dnes jasno, proč v nové reakční vládě v Československé republice sedí pohromadě v důvěrné shodě kapitalisté, velkoagrárníci, klerikálové a sociální demokraté česko-německo-slovenského ražení. Československý kapitál, podle jehož direktiv je Československá republika řízena, zbrojí k imperialistické válce proti prvému proletářskému státu světa, proti SSSR. Tato protirevoluční, imperialistická válka může býti provedena jen tehdy, podaří-li se spoutati revoluční proletariát továren a vesnic.

Při rostoucí radikalisaci a revolučnosti širokých pracujících mas a zvláště pracující mládeže nebude to úloha snadná. Proto vstupují (Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 19. prosince 1929 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 83 této těsnopisecké zprávy.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Volám paní řečnici za tato slova k pořádku.

Posl. Čižinská (pokračuje): .... sociálfašistické strany do vlády, aby za pomoci svého byrokratického aparátu v závodech a obcích umožnily provedení tohoto úkolu. Strany II. internacionály již vícekráte se osvědčily, šlo-li o to, aby nadále udržely při životě k zániku určenou kapitalistickou společnost. Nehledě k tomu, že především jejich pomocí byla umožněna poslední imperialistická válka, oni to byli, kteří potlačovali revoluční poslání v poválečných letech, kteří i později v zájmu kapitalistů drtili každý revoluční boj, ano i každý boj za lepší hospodářské postavení pracujícího lidu. Také československá sociální demokracie splnila dopodrobna svoji povinnost vůči buržoasii Československé republiky. Ona jí pomáhala v začátcích republiky upevniti politické a hospodářské panství nad proletariátem, ona to byla, která pomáhala tvořiti první teroristické zákony proti dělnictvu, zrazovala a rdousila každý boj.

Dnes, když československá buržoasie v důsledku rostoucí krise je postavena do nové těžké situace a dělnictvo útočí proti jejím plánům, má to býti ona, která převezme pro vedení imperialistických válečných plánů finančního kapitálu a použije všech prostředků k nastolení fašistické diktatury. Proto je potřeba nejostřejšího boje pracující mládeže a dělnictva vůbec proti fašistické a sociál-fašistické vládě až do jejího svržení, až do svržení celé kapitalistické společnosti. Byli representanti buržoasie především Masaryk, (Místopředseda Roudnický zvoní.), vůdcové sociál-demokratické strany, kteří při budování Československé republiky nejrůžovějšími sliby ujišťovali pracující mládež měst i venkova, že zlepší politické i hospodářské postavení proletariátu. Jedenáct let trvání Česko slovenské republiky ukázalo každému dělníkovi, dělnici a pracující mládeži bez rozdílu národnosti, že ve státě, ve kterém vládne buržoasie, není nijak možno dosáhnouti lepších životních podmínek pro dělnictvo. Nejen že byly odbourány všechny sociální i politické vymoženosti, které buržoasie ve strachu před rostoucí sociální revolucí povolila - na to se velmi dobře pamatujeme v závodech z r. 1918, co nám slibovali naši bývalí soc. demokratičtí vůdcové v továrnách (Hlasy: Vždyť jste ještě chodila do školy!) - ale prostřednictvím mnoha zákonů dělnictvu nepřátelských, prostřednictvím tak zv. zákona na ochranu republiky byl organisacím proletariátu, jeho tisku, ale zvláště pracující mládeži vražen roubík do úst. Stačí jen poněkud se rozhlédnouti a zjistíme, že osmihodinová doba pracovní už pro pracující mládež a učedníky neplatí. Mám zde dopis mladého dělníka z Bílovce, kde píše: "Když jsme šli 27. září večer na procházku, potkali jsme truhlářského mistra Františka Olbricha z Bílovce s učedníkem Bauerem, když šli k 10. hod. večer do města zasazovati dveře. Jednou chtěl tento dobrý pan Olbrich hoditi své kladivo na hlavu učedníkovi, protože nechal padnouti klády, které byly na jeho síly příliš těžké, než aby je unesl, a rozbil při tom okenní tabuli. Jednou jsme potkali tohoto učedníka v 5 hod. ráno, když jel do pily (Palcherovy) pro prkna. Také v dílně musí často pracovati od 5. hod. ráno do 10. hod. večer. Takový je osud 16letého učně."

Tento jediný dokument říká mnoho. Ukazuje, že mladí dělníci a učedníci musí denně pracovati 12 až 14 hod. za almužnu.

Zákon o dovolených pro učně, jímž prý má býti zlepšeno zdraví generacím válkou zničeným, je dodnes jen ilusí. V celé republice není téměř jediné továrny ani závodu, které by učňům povolily několik volných dnů na zotavení. Mládež je vyloučena skoro z každé kolektivní smlouvy a gentský systém obsahuje ustanovení, podle něhož nemá mládež do 18 let nároku na podporu v nezaměstnání. Katastrofální jsou účinky racionalisace na pracující mládež.

Jako doklad uvádím toto: Zde je statistika úrazů z ostravského uhelného revíru. Tak v roce 1920 bylo ve třídě A 59, ve třídě B 353 a ve třídě C 1.347 úrazů. Od r. 1920 do r. 1927 počet úrazů rapidně stoupl, a to r. 1927 ve třídě A 59, ve třídě B 534 a ve třídě C 3.029. Protože do třídy C jsou zařazováni hlavně nekvalifikovaní mladí dělníci, ukazují tato čísla jasně a zřejmě, jak nesmírnému vykořisťování je vystavena právě dělnická mládež. Tyto neslýchané prostředky racionalisační jsou provázeny premiovým systémem. Do všech kolektivních smluv, uzavřených v poslední době, byl vzat i premiový systém.

Je to především onen premiový systém, který nutí horníky a hornickou mládež ke zvýšení výkonnosti a vylučuje je tak úplně z dodržování i těch posledních zbytků ochranného za řízení.

Ke vzrůstu vykořisťování přispívá také pokutový a špiclovský systém v závodech. (Hlasy: To robia sociál-fašisté.) Ano, právě ve velmi mnoha případech všichni dělníci potvrzují, že jsou to sociál-fašističtí vychovanci, kteří denuncují mladistvé dělníky v závodech. Tak píše na př. mladý textilní dělník z Frýdlandu: "U Rolfa ve Frýdlantě byl zaveden velmi dobře fungující popohaněčský systém. Mistři ostře střeží dělníky, takže tito říkají, že není možno při práci ani vydechnouti. Mladým dělníkům je vyhrožováno pohlavky a jsou nejneslýchanějším způsobem šikanováni. Firma Rolf stejně jako ostatní textilní továrny frýdlantského obvodu vydala nový pracovní řád, který vyvolal nesmírné rozhořčení. Na podkladě tohoto pracovního řádu musí všichni zaměstnanci býti ve svých odděleních 5 minut před začátkem směny. Dále se dělníkům zakazuje během 8 hodin směny jísti a každý hovor během práce se trestá pokutou. Nedodržení těchto ustanovení trestá se pokutou od 50 haléřů do 5 Kč, kterýžto obnos je strhován ze mzdy."

Ano, špiclovský režim v závodech jde tak daleko, že dělníci jsou pronásledováni, že nesmí jíti ani na záchod, aby nebyli denuncováni u správy závodů. Tak daleko v československých fabrikách dostoupil denunciační systém, a to, prosím, sociálfašisté, kteří ještě na kolektivních smlouvách si chtějí říkati zástupci dělnictva, nevidí, to oni schvalují!

Spolu se zvýšením hospodářského útlaku mladých textilních dělnic byly zostřovány prostředky k politickému utlačování dělnické mládeže. Zákaz jejich organisací, svobody slova, umlčení jejího tisku, bití mladých dělníků na policii a četnictvem od Šumavy k Tatrám, nesmírné žalářování, ba i za rozdávání letáků nebo svolání schůze, jsou momenty, které jasně charakterisují postavení mladých a stejně i dospělých dělníků.

Fakta, která zde uvedu, jsou obžalobou kapitalistické společnosti. Při provádění racionalisace je do výroby zatahováno stále více dělnických dětí. Počet dětí pracujících ve výrobě činí asi 300.000. Dokonce úřední statistiky musejí přiznati, že 170.000 dětí mladších 14 let je kapitalisty vykořisťováno. Tak pracují děti slovenských zemědělců skoro 10 hodin na poli. Stejně mnoho dělnických dětí, jichž rodiče je nestačí uživiti, je zaměstnáno roznášením novin a podobnými příležitostnými službami. Nesmírný je vzrůst počtu pracujících dětí v domácím průmyslu v sudetských dělnických krajích a pohraničních územích. Vykořisťování dětí, jich zneužívání jako stlačovatelů mzdy vůči dospělému dělnictvu nejen že je trpěno, ale je podporováno úřady, které místo mistrů trestají rodiče dětí. Zvýšené vykořisťování dětí je provázeno jejich rostoucí úmrtností, což potvrzují statistiky jednotlivých průmyslových oblastí. Vedle úmrtnosti pozorujeme i rychlé stoupání sociálních nemocí. Pražští školní lékaři zjistili před 1/2 2 rokem, že 80 až 90% pražského žactva je tuberkulosní. Co může očekávati dělnická mládež, mladí zaměstnanci a chudá rolnická mládež od nově ustavené buržoasní vlády? Plány Hodáčovy a Preisovy, které mluvčí čsl. finančního kapitálu předložili vládě k provedení, dávají jasnou a jednomyslnou odpověď: Výbojná politika zahraniční, spojená s válečnými přípravami, zesílení politického a hospodářského útlaku dělnictva kapitalistická racionalisace - silná ruka v politice vnitřní, odbourání posledních revolučních vymoženosti a "sociálních břemen". Uskutečnění těchto plánů znamená další zbídačení především mladého dělnictva. S postupem kapitalistické racionalisace vyrostl i význam mladých dělníků ve výrobě i zemědělství. (Hluk. Výkřiky.) Nás nepřekřičíte, poněvadž ta bída dělnická je příliš velká, než abychom se dali ukřičeti. Bída dělníků volá po tom, abychom bojovali za nový lepší řád. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Čižinská (pokračuje): Mladí dělníci a ženy tvoří dnes hlavní kádr v továrnách. Tak na př. u fy G. H. Richter, Raspenava, je 50% celého osazenstva mládež. Proto si nás sem dělníci poslali, abychom tu řekli pravdu. Víme, že se nedomůžeme nápravy, dělníci to také příliš dobře vědí a zařídí se podle toho. Nebojte se!

Tak na příklad u fy Richter v Raspenavě je 50% celého osazenstva mládež. Proto jsou plány československého finančního kapitálu (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Roudnický zvoní.) namířeny přede vším proti mládeži.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Prosím, aby řečník nebyl vyrušován.

Posl. Čižinská (pokračuje): Vyloučení z kolektivních smluv, snížení mezd, nejostřejší fašistický teror a šikanování uvnitř závodů i mimo ně, nezaměstnanost, předvojenská výchova a pod. - tyto výhody očekávají mladé dělnictvo od sociál-fašistické vlády.

Toto zvýšené vykořisťování a politický útlak především mladého dělnictva děje se za účelem prosazení imperialistických plánů čsl. finančního kapitálu. Přes nejkrásnější mírové řeči a konference sám buržoasní tisk je nucen doznati, že se zbrojí ve zvýšené míře k nové válce. Nikdy ještě nebyla aktivita buržoasie v přípravě především protisovětské války tak velká jako v této době. I kdyby byly v Československu mezi sociálfašistickými stranami a měšťáckým fašismem určité diference, jsou všichni jednotni v otázce války proti SSSR, právě tak, jako česko-německo-slovenská buržoasie nechala své nacionální diference stranou. Nebezpečí roste stále víc a více. Sedí-li nyní v Anglii. Německu a dnes i v Československu sociální demokraté ve vládě, neznamená to naprosto zmenšení, nýbrž naopak zvětšení nebezpečí imperialistické války. Toto mé tvrzení potvrzuje řada faktů. Nikdy nebyl imperialistický útlak v Indii, Číně, Palestině ani v Anglii tak veliký, jako za vlády sociál fašisty Macdonalda. Zato právě vláda sociál fašisty Hermanna Müllera staví pancéřové křižníky a horečně zbrojí. Taktéž vidíme, že socialista Boncourt ve Francii vypracoval pro buržoasii zákon o masové mobilisaci, který je vychvalován všemi vojenskými odborníky jako velký čin a jest akceptován kapitalistickými vládami. Tento mobilisační zákon, který staví veškeré obyvatelstvo pod knutu militarismu, bude prosazen čsl. přáteli pana Boncourta, sociálfašisty. Každému jest jasno, že všechny tyto mírové a odzbrojovací konference, jako konference v Haagu, sloužily především přípravě protisovětské války.

Zatím co všechny kapitalistické státy připravují protisovětskou imperialistickou válku, byla politika sovětské vlády nesena vždy silnou mírumilovností. Ať u konferenčního stolu v Ženevě, ať při konfliktu na čínských hranicích, při všech provokacích imperialistických velmocí, vždy uměla se sovětská vláda vyhnouti provokacím a zajistiti mír. Zásadní rozdíl těchto dvou pólů, socialistického a kapitalistického, vysvětluje se tím, že zde stojí proti sobě dva zásadně protichůdné systémy lidské společnosti, jejichž současná existence je trvale nemožnou.

Na jedné straně stojí ve svých základech otřesený světový kapitalismus, jehož krise se očividně zostřuje, jehož možnosti odbytu se stále zmenšují a jsou spojeny s chronickou nezaměstnaností a proti němuž stojí rostoucí osvobozovací hnutí potlačených koloniálních národů a silná radikalisace mas v mateřských zemích. Všechny tyto zjevy kapitalismu jsou předzvěstí jeho brzkého zániku. Jsou příčinou toho, že kapitalismus se snaží zostřeným hospodářským nátlakem na dělnictvo a dělnickou mládež, na koloniální národy, novými imperialistickými válkami, kterými by znovu rozdělil svět mezi sebe, prodloužiti si svůj život.

Na druhé straně stojí stát proletářský. 12 let tohoto státu jsou důkazem postupu výstavby socialismu. Zatím co se postavení dělnictva v kapitalistických státech politicky i hospodářsky stále zhoršuje, vidíme v Sovětském svazu pravý opak. S rozvíjejícím se socialistickým hospodářstvím, s urychleným prováděním 5letého plánu stoupá rychle kulturní a sociální úroveň dělnických a rolnických mas, především však její mládeže. Tento vítězný vzestup Sovětského svazu je největším nebezpečím pro celý kapitalistický svět. A proto jsou všichni kapitalisté, všechny měšťácké strany od nejkrajnější pravice až k social-fašistům jednotni v tom, že musí býti odstraněn tento velkolepý příklad, působící revolučně jak na pracující masy západu, tak na potlačené národy východu, a tím sociální revoluce utopena v krvi.

Z tohoto důvodu světová buržoasie nezůstala jen při válečném zbrojení. Stále se opakující provokace, uloupení mandžurské dráhy a tím vzniklý konflikt mezi Čínou a SSSR jsou počátky otevřeného útoku proti prvému proletářskému státu. Avšak ruští dělníci a sedláci, kteří se už mnohokrát bili, a národy SSSR, osvobozené od jha carismu, také nelenily. V pevné a disciplinované rudé armádě, vedené revolučním duchem, vytvořily si moc, která je kdykoliv s to, ubrániti proletářskou diktaturu proti jakémukoli útoku imperialistů. Vítězství rudé armády v Mandžurii ukazuje, jak v budoucnu skončí všechny imperialistické útoky proti SSSR.

Proto pozdravuji jménem revoluční dělnické a rolnické mládeže vítězství rudé armády nad čínskými a bělogvardějskými militaristy [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 19. prosince 1929 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Československý finanční kapitál má v přípravách a vedení protisovětské války důležitou úlohu. Vzhledem ke své strategické, hospodářské a politické posici stává se Československo středoevropskou a jihoevropskou základnou válečného tažení proti SSSR. Bylo by chybou mysliti, že buržoasie československá je do protisovětské fronty zařazována proti vlastním zájmům a pouze vlivem imperialistických velmocí, tedy takřka proti své vlastní vůli.

Naopak, je to právě vzrůst imperialistických tendencí československé buržoasie samé, co tvoří základ její protisovětské agresivity. Zájem československého imperialismu na válce proti SSSR se shoduje se zájmem velkých imperialistických států jak vzhledem k třídnímu charakteru této války, tak i pokud běží o rozšíření vykořisťovatelské základny, dobytí nových trhů a sfér k ukládání kapitálu.

Při tom Československá republika je na protisovětské válce interesována zejména také svým silným válečným průmyslem. Řada okrajových států a zemí, sousedících s SSSR, především však Polsko a Rumunsko mají jen nepatrný válečný průmysl, takže jsou s to jím krýti jen 15 až 30% svých vojenských potřeb. Československo, které převzalo nejdůležitější část veškerého válečného průmyslu svržené rakousko-uherské monarchie, stačí nejen na krytí vlastních vojenských potřeb, nýbrž i na zásobení uvedených států válečným materiálem. Vojenský a chemický průmysl v Československé republice rychle roste a koncentruje se. Ke koncernu Škodovky byla přímo připojena brněnská Zbrojovka a vidíme, jak pozvolna splývají Českomoravská-Kolben-Daněk se závody Škodovými. Také Vítkovické železárny ovlivňuje koncern Škodovky prostřednictvím Živnobanky s úmyslem vytvořiti jednotný veliký trust.